Archiv pro přirodovédocké proskoumání Čech

Google

This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct

to make the worlďs books discoverablc onlinc.

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr.

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc

publishcr to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying.
We also ask that you:

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web

at|http: //books. google .com/l

MLOttUTT 09

Michigan

AKTIS ICIEMTIA VKKITAÍ

^

ttOfllTT Off

mickígm

Murícs,

1817

AftTBt «CieNTIA ViiRITAř

■>Vi

\

ttOfllTT Off

Miáígm

JWmes,

%^^^

AKTB> tCICNTlA VKKITAf

■ »m

ARCHIV

pro přírodovědecké

PROSKOUMÁNl CECI^

vydávané od

OBOU KOMITÉTŮ PRO VÝSKŮM ZEMSKÝ

redakcí

prof. dr. KARLA KOŘISTKY a prof. JANA KREJČÍHO

s příspěvky od

E. BořiGkého, A. Friče, K. Felstmantla, R. Heimhackera, K. Kořlstky a J. Vály.

Druhý díl.

První polovice.

S 22 lithogr. tabulemi, 4 mapami a 28 dřevorytinami.

e^^iMu^

V PRAZE.

v KOMISÍ FRANTIŠKA &IVNÁČE.

i" 98

OH

7

'ho. Z

ft.

Tiskem dm. Bdr. Grégra t Pnw* 1877.

Obsah druhého dílu první polovice Archivu.

Práce topogratickéhu oddčleuí (1) obsahující:

1. Ter(<u a poměry výsek hor Jizerbkýdi a Krkonošských a jejich výběžků od

proť. dr. Kai'la Kořistky.

2. Druhá řada meřeuých výšek (list sekce III) od t(^huž.

3. Dvě mapy s vrstvami výšek Krkonošských a Jizerských hor (list sekce UI)

od téliož.

Práce geologického oddělení (II) obsahigící:

1. Fauna kameuouhelnť^ho útvaru v Cechách od prof. dr. A. Frice.

2. Uhelně pánve u Malých Přílep a t. d. od hor. ředitele Karla Feistmantla.

3. Ložiště železných rud u Prahy a Berouna od hor. rady Jos. Vály a hor.

inženýi-a Rud. Ilelmhackera.
I. Geognostický popis krajiny mezi Benešovem a Sázavou od hor. inženýra R.

Ilelmhackera.
5. Petrogi*aíická studia v oboru čedičů českých od prof. dr. Em. Bořickěho.

prAoe

TOPOGRAFICKÉHO ODDĚLENÍ

pro

výskům země České

obsahující :

l)ra. KARLA KOŘISTKY: Poměry terénu, seznam výšek, pak mapy s vrstvami výšek pohoří

Jizerského a Krkonošského a jejich výhěžku.

w •^ '^^^^ ^ '^ s^" ^ • •*

S S chroxxiolith. pohledy, lO di*evorytixiaixiS, 1 tal). profUni a S znapaxxiL

URCHIV PRO PŘÍRODOVĚDECKÉ PROSKOUMANÍ ZEMÍ ČESKÉ. II. DÍL, I. ODDČLEMÍ.)

í

PRÁCE

topografického oddélenl

prírodovédeckého proskoumánl Cech

v letech 1867—1871 (list sekce III.),

jei obaahiýf

POPIS TERÉNU, SPISEK MEZENÝCH VÝŠEK A MAPU VRSTEVNÍ

HOR JIZERSKÝCH A KRKONOŠSKÝCH

S JIŽNÍM A VÝCHODNÍM PODHOiftlM JEJICH.

Sepsal

Prof. Dr. KAREL KOŘISTKA,

dop. éL eíe. akAdmnle Dftnk re Vídni, ř. él. kr. č«eké spol. nank ▼ Pnie a dop. čL lemép. ipoL t PaHil, jediutdl spiár.
komltétii pro přizodoréd. proakoomáol Čech » předatoTenj odděleni topografiokého, lytlř několika řid&r.

'^ "N^N "\.'^--V^/"V^>.^>'N^'>^>-->.<^--N»--.»^^ .

S 2 ohromolith. pohledy, 10 dřevorytinaml, 1 tabolkon profilův a 2 mapami vrstevnimL

^ -m^ - -m X V"V.'^- N.^ "^'^ -■>». ■ -x

(Archiv přírodověd, proskoumání Čech. Díl n. odd. I.)

V PRAZK

y komisí Fr. Řiynáče.
1877.

TlikeiB dni Edr. Or^gra t Pnsf 1177.

Předmluva.

Od té chvfle, co vyšel první díl topografických prací přírodověde-
ckého proskoomání Čech, prošla doba mnohem delší, než očekáváno
i obmýšleno; bndef tedy třeba ospravedlniti tohoto opoždění. Již r. 1867
počal spisovatel t. d. měření svá v Krkonoších, kteráž také již r. 1871
v obvodn, tnto vypsaném, dospěla json konce svého. Když potom pracováno
o sestavení materiálu, takovým způsobem k místu sjednaného, objevila se
najednou potřeba dodatečného důkladnějšího vyšetření a tak stalo se, že
spisovatel t. d. až do r. 1874 každoročně nucena se viděl, poznovu po-
dívati se do těchto hor. Zabývaje se pak již kresbou mapy vrstevní, stížen
jest náhle neduhem očním, kterýž přinutil ho, zanechati na dobu celého
jednoho roku všelikého kreslení map, v podstatě zajisté namáhavého; svě-
řiti pak kresbu řečené mapy vrstevní jiným silám, bylo zhola nemožné,
ač nechtél-li zbaviti se výhody očité znalostí kraje, kteráž při takových
pracích bývá vždy nejpřednější pomůckou. Konečně byl s překážkou
i náklad, jehož sestavení a vydání knihy s početnými uměleckými přílohami
nezbytně sobě vymáhá a jenž prostředkův našeho výskumu pokaždé do té
míry pohlcuje, že vydání takové teprv po delší přestávce lze zase ve
skutek uvésti.

V následujících listech podávám tedy k veřejnosti práce topografi-
ckého oddělení, pokud totiž v terénu odb. listu Úl. měly jsou průchod.
V popisu terénu, pH výkazech měřených výšek, ba i v samé mapě vrstevní

dostalo se oběma stranám hor Jizerských a Krkonošských, české totiž
i slezské, jednostejné skoro píle i zevrubnosti v díle a zdělán takto snad
ponejprv dokonale přehledný obraz oboa těchto pohoří, kterýž může nyní
dobře státi se základem širších studií přírodovědeckých. S obtíží bylo zase
podrobné rozčlenění Krkonošů a podhoH jejich. Spravovalť jsem se v té
příčině zásadami, v prvním již dílu topografických prací těchto vyslovenými,
jež nepotkavše se s nižádným odporem, ba od velkých autorit, jakou byl
zajisté nebožtík Sydov, za jediné pravé prohlášeny byvše, přidržují se
geologického složení půdy co základu, na němž pak rozeznávají tvary,
vlivem hydrologických zjevů vzniklé. Nemůžeť dnešního dne zajisté pod-
statná nauka o tvaru půdy obejíti se bez výsledkův geologických, jak se
to pohříchu v mnohých, nad to silně rozšířených učebních knihách posud
ještě se škodou děje; musíť ona spíše o ně se opíi*ati, nespouštějíc se
při tom jinak hlediště rozčlenění půdy dle vnějších znamení podoby její.
Od počátku těchto prací topograficko-hypsometrických , což bylo
před 13 lety a k čemuž byly jsou podnět daly předchozí práce spisovatele
v jiných zemích, — až do dnešního dne dovršil se zajisté veliký obrat
v mínění kruhův, v té příčině na hlas vzatých, kterýžto obrat jest spiso-
vateli jakož i všem těm, kdož bojovali jsou s ním za stejné náhledy, s ne-
malým dostiučiněním. Neboť odpor, s kterýmž nesl se ofticielní svět v pracích
geodsetických proti všelikému vyšetřováni poměrův výše, jakož i proti zdělá-
vání map patrových či vrstevních, pominul jest za posledních 20 let po-
znenáhlu, ba převrhl se v pravý opak, pokud totiž nyní při všech nových
vyměřováních země k oné věci přihlíží se právě s nejvěčí bedlivostí. Tak
přistoupeno mezi jiným před sedmí lety také v Rakousích se strany c. k.
zeměpisného ústavu vojenského k novému mapování celé říše, při kterémž
pomýšlí se zároveň na zevrubné vyšetřování pomerův výše, jakož i na po-
mocné užití jich k ustrojení map vrstevních. Jakmile práce tyto ze zemí
alpských, jichž snětí ve způsobe takovém skoro již bude ke konci přive-
deno, — postoupí také do naší vlasti, nastane úkolu topografického výskumu
Čech podstatné zjednodušení, pokud totiž pro ostatní díly země nebude

více třeba podrobného bjrpsosieidckáho saimání, nýbrž postačí toliko Tojeo-
ské snětí ve vlastni užitek obrátiti a výsjedky jeho náležitě spracovati.

Měřené výsky, jež uvádějí se v druhém oddělení t. knihy, byly
koncem r. 1871 skoro všecky již vypočteiqr, Pamétliv zůstávaje vždycky
účelův výskumu českého, t. j. možného rozšíření podsUtných vědomostí
o přírodních poměrech vlasti naší, nevzpěčoval jsem se arci také nikdy,
zdéliti všem, kdož jsou si toho žádali, výšky jednotlivých míst ; odtu4 pak
pošlo, že nemalý počet mnou vykonaných měření od několika let dostal
se k veřejnosti cestou jiných prací od jiných spisovatelův, pohříchu také
nejednou bez všelikého pojmenování pramene, jak jsem toho dle pravidel
literární slušnosti přece očekával. Pročež prohlašuji zde výslovně, že pro-
středkem chi&y autora, připojené ve spisku výšek ke každé uváděné výšce,
hájiti chci priority měření, jehož se tkne.

Na konec nastává mně podobně, jako při dohotovení prvního dílu,
příjemná povinnost, vysloviti poděkování všem těm, kdož mne při práci
této jsou podporovali. Jsoutě to zejména vzhledem k zemi české p. Gabriel
H e n d r i ch, prvé assistent učební stolice gaeodaesie na pražské polytechnice,
nyní professor při vyšším hospodářském ústavě v Liebwerdu u Děčína, dále
p. Fr. Můller, professor na české polytechnice, kteřížto pánové r. 1868,
a sice prvější krajinu mezi Starkovem a Novým Městem n. Metují, druhý
krajinu mezi Hořici a Josefovem byli jsou měřili a sĎali, pak c. k. mini-
sterstvo války a ředitelství c. k. voj. geografického ústavu
ve Vídni, kteřížto slavní úřadové svolili jsou k tomu, aby výskumný komitét
směl obdržeti fotografické sm^mky c. k. mapování v ceně výrobní, konečně
pak generální ředitelství dráhy státní, rakouské severo-
západní a Liberecko-Pardubické, kteráž ochotně zdělila mně vý-
sledky nivellování svých drah.

Co se dílu prusko-slezského tkne, jsemt z obsahu jeho díky povin-
nován váženému druhdy příteli svému, plukovníku král. prus. gen. štábu,
Th. E. Sydovu, jehož předčasná smrt s velikou újmou vědy se obešla;
byltě on zejména, kterýž mně poskytnul k volnému užití spisek všech.

v této straně až do jeho časův provedených měření, jejž byl sám pro sebe
sestavil. Za touto přfležitostí třeba mně i toho vděčně vzpomenouti, že
vřelé jeho účastenství, kteréž osvědčoval právě těmto pracím topografickým,
hned od samého počátku jejich, přičinilo se prospěšně k zdaru jejich a ne-
přetržitému postupu.

Podobně buďtež ještě díky vzdány p. professoru Jos. Erbenovi
v Praze za dobrou radu, kterouž mne v příčině názvosloví, jehož by
v tomto českém vydání náleželo užíti, jakož i při místních jménech,
v něm se vyskytujících, mnohonásobně jest podporoval.

v PRAZE, v měsíci záH 1877.

Dr. Karel Kořistka.

o B S A E

x./~^-/x,-/ »-^ *

PRVNÍ ODDÉLENl

Hory Jizerské a Krkonošské s jižním a východním podhořím jejich: Popis

orografických a hydrografických pcyněrŮY jejich.
(Odb. list III. proskoomání Čech.)

Strana

§. 1. Přehled obecný 1

(Význam a povaha knge, tnto líčeného. Str. 1. — Rozděleni jeho. dle vlastností
orograficko-geologických. Str. 2.)

§. 2. Hory Jizerské 3

(Omezení, rozloha a rozčlenění. Str. 3. — Vlastní hory Jizerské. Str. 4. — Geo-
logický sklad jejich. Str. 5. — Orografická povaha jejich : Vysoký les, Poledník, hora
„u Obrázku", Vyšší hřeben Jizerský. Str. 5. — Severní podhoří. Str. 9. — Jižní
podhoří Str. 10. — Hlavní rozhraní vodní a sedla. Str. 11. — Žlaby dolinné, v tabul-
kách i pro sebe: Nisa, Jeřice, Rychnovský potok, Smědá, Eviza, Jizera, Kamenice.
Str. 14. — Procentní poměr rozlohy půdy po patrech. Str. 23.)

§ 3. Krkonoše, hřebeny a vrcholy jeho 26

(Omezení, rozloha a rozčlenění. Str. 25. — Geologický sklad hor. Str. 26. — Pohled
na Krkonoše se strany jižní í severní. Str. 27. — Hlavní hřeben : Sinná hora, Vys.
Kolo, Lány, Sněžka, vyhlídka z ní, hřeben Schmiedeberský. Str. 29. — Hřeben po-
boční: Kotel a Studničná. Str. 41. — Jižní rozsochy: Vlčí hřeben, Heidlova hora,
Planina, Černá hora, Kolbovská a Rýchorská hftra. Str. 44. — Severní rozsochy:
Kobylí hlava, Korálový kamen, Torně, Kynast, Černý kopec, Brfickenberg a Lancut-
ský hřeben. Str. 47. — Rozhraní vodní, profily podélné a příčné, sedla. Str. 51.)

§. 4. Krkonoše (pokračování), jeho žlaby dolinné a střední výška 53

(Obecná povaha dolin. Str. 53. — Tabulka jejich. Str. 55. — Popis žlabův dolin-
ných, a sice na jižní straně: Velká Jizera, potok Sejfský, Mumlava, Malá Jizera,
hořejší Labe (Sedmidolí), Menší Labe, Javomický potok, Upa, Líčná. Str. 57. — Na
severní straně: Zacken, Hermsdorfská voda, Hajský potok, Lomnice (Véčí a Menší
stav), Bobrava. Str. 68. — Rostlinstvo v Krkonoších. Str. 73. — Procentní poměry
rozlohy půdy po patrech. Str. 73.)

§. 5. Vrchovina Hmboskalská a Prachovská 75

(Omezení, rozloha a rozčlenění. Str. 75. — Geologické poměry. Str. 76. — Po-
pis po skupenstvích či částech: Hory Sokolské, Hřbet Hruboskalský, Mužská hůra
a hřbet, Chloumek. Str. 76. — Profily a rozhraní vodní. Str. 79. — Žlaby v tabulce
a o sobě, zejména: Jizera, Libunka, potok Klášterský. Str. 80. ^ Procentní poměry
rozlohy půdy po patrech. Str. 82.)

vm

strana
§. 6. Náhorní roviny Horecké a ZároYské s Týbéžky jejich (Eozákov a Zyíčinská hůra) . . 83
(Omezeni, rozloha a rozčleněni. Str. 83. — Poměry geologické. Str. 84. — Popis
členův: Eozákov, náhomí roviny Horecké, hřbet Zvičinský, náh. roviny Zárovské
8 Erálovstvim. Str. 85. ^ Rozhráni vodni, profily a sedla. Str. 90. — Žlaby v ta-
bulce i o sobě: Jizera, Olešná, Cidlina, Javorka, Bystřice, Labe, Úpa. Str. 91. —
Procentní poměry rozlohy půdy po patrech. Str. 97.)
§. 7. Východni podhoři Krkonošův: hřbet Svatoňovický (Žaltmanské hory), piskovcové hory

či steny Aberšpasské i Polické a Broomovská pánev 97

(Omezení, rozloha a rozčlenénL Str. 97. — Hřbet Svatoňovický. Str. 98. —
Steny Abršpašské a Polické a Hejáoviny. Str. 100. — Broumovská pánev. Str. 106.
— Rozhráni vodni, profily a sedla. Str. 107. — Žlaby v tabulce a o sobě: Metuj,
Stenava. Str. 108. — Procentní poměry, roslohy půdy po patrech. Str. 112.)

§. 8. Závěrečné ro^gimáni 113

(Porovnání čar výáinných všeho tuto popsaného prostranství. Str. 113. — Porov-
náni žlabův. Str. 115. — Porovnáni rozlohy půdy po patrech. Str. 116. — Čáry
kommnnikačni. Str. 117. — Význam popsaného kr^e v příčině strategické. Str. 118.)

Lithografické a dřevorytinné pohledy co přílohy textu.

Strana

Obří důl a Sněžka ^ Obrázek titulní

Pohled na Jizerské hory od Frýdlantu 6

Kameny Dívčí a Mládenčí 32

Pohled na vrchol Sněžky k východu od Obří bpudy 35

Pozadí údolí Rokytnického 42

Pohled do Sedmi dolů s Kozích hřbetův nad boudou Rennrovou 60

Pohled na Prachovské skaly od Podhradí u Jičína 77

Pohled do hořejšího údolí Labského a na horu Zvíčinskou od Kuksu 87

Skály Abršpašské od severu nad zámkem 102

Skalní město u Teplic 104

Pohled do doliny Broumovské se Stohu (Hejsoviny) lil

Dva pohledy na celé Krkonoše od jihu i severu Obraz závěrečný

Tabulka profilů hřbetův i žlabův „

ODDftT.FiNl DRUHÍ:.

Druhý spisek měře
(Odb. list IIL

Strana
Uvedeni 123

1. Vůkolí Nového města (pod Frýdlantem

a Frydeberk v Prusku) ... 127

2. « Obrázku (a Flinsberka v Prusku) 128
3.
4.

5. Sedm dolů. Vysoké kolo a údolí Zacken-

ské 132

6. Vůkolí Wannbrunnu (Teplic) a Ams-

dorfn 134

7. y, Taonwaldu 136

8. „ Vysokého a Rokytnice . . .138

ných výšek v Čechách,
výskumu Čech.)

9. Vůkolí Sv. Petra (Spindlmůhlu) .

„ Albrechtsdorfu 129

„ Harachovic 130

9. '^

m

10.

»

11.

»

12.

9

13.

f»

14.

»

16.

»

16.

»

17.

n

Strana
. 140

Sněžky 142

Konigshanu (a Schmiedeberka

v Prusku) 144

Železného Brodu a Semil (k zá-
padu odtud) 146

Semil (vých. díl) a Poniklého . 148
Jilemnice a Vrchlabí .... 150
Teplic Svatojanských a Vr^gtu 152

Zacléře 154

Abršpachu (a Šumperku v Pru-
sku) 157

IX

Strana
18. Vůkolí Broumova (a Frýdlantu v Prusku) 1(30

19.

20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.

•»

Šonova (a Lmlwigsdorfú v Pru-
sku) 163

Rovenska 164

Lomnice 166

Horek 167

Hostinného a Pilinkova ... 168

Trutnova 170

Svatoňovic 171

Police 172

Božanova (a Radkova v Prasku) 176
Prachová a Podhradí . . . .178

Jiřina a Železnice 179

Nov«> Pakó a Bělohradu . . .181

Strana
31. Vůkolí Dvom Králové 182

32.

33.

«

34.

w

35.

»

36.

»

37.

«

38.

n

39.

n

40.

m

41.

Hradiáté Ghoustnikova a Brus-
nice německé 184

Kostelce a Náchoda . . . .186
Hronova (a Chudoby v Prusku) 187
Kopidlna (sevemé odtud) . .189
Jičínévsi a Konecchlumí . . . 190

Hořic 191

Miletina a Vřestova .... 192
.laroméřo a Josefova . . . .194
Skalice a Nového mésta n. Me-
tují 196

Nového Hrádku (a Duaník v
Prusku) 197

K vyjasnění tabulky profilňv a obou map vrstevních

Strana
. 199

MAPY VRSTEVNi:

1. Krkonoše, vrstevní mapa v méřidku 1 : 100.000 k str. 25 a iiásl. textu.

2. Mapa výsek s 25 metrovými vrstvami. Sekce HI. Méřidko 1 : 200.000 co list závérečný.

-"^^-^SaSlí^tŮt^

§. 1. Přehled obecný.

Ujímaje se rozpravy své o půdě severočeské zase na témž místě, na kterém
jsem jí v prvním dílu Archivu pro vědecké prozkoumání Čech byl přestal, hodlám
i v následující stati o to se pokusiti, abych líčení své svedl v obraz možně
okrouhlý, pokud ono totiž určeno jest, býti zároveň textem objasňujícím k přiložené
mapé výšek. I tenkráte bude mi lze, užiti v prospěch svůj té okolnosti, že v rámci
jmenované mapy směstnávají se některé osobité a významné základní tvary půdy
české bez mála v celé své skutečné rozloze, k čemuž přistupuje ještě ta výhoda,
že na přiložené mapě, kteráž činí III. sekci lOtilistové mapy Čech, shledávají se
právě nejvyšší a nejdůležitější hory české t. j. Krkonoše.

Jest-li ona část ten^ainu severočeského, kteráž v prvním dílu Archivu
popsána jest byla, zcela způsobná jest k tomu, aby malebným tvarem čedičových
a pískovcových vrchův svých, jakož i bohatým rozčleněním a krásami krajinnými
vábila k sobě vysokou měrou pozornost skoumatelův i pocestných : tož bude je
v}'sočina, kterouž tuto jmu se popisovati, neméně zajímati, jednak odtud, že se
všech stran a pravidelně zdvíhá se povlovně k nádhernému hřbetu horskému,
jenž liřbetnou výší svou i nad samé patino smrků a borovic vynikaje, přijímá na
se dokonalou povahu výšchorskou, — jednak i odtud, že rozryta jsouc dlouhými,
hlubokými a utěšenými údolími, honosí se zároveň nevšedním složením geologickým.

Avšak k prostoru, jejž v následujících listech hodlám vylíčiti, váže se jiný
ještě, obecnější intcress. Jcstií to zejména přechod, kterýž v těchto stranách děje
se 0(1 orogi'afickýcli a geologických tvarův středoevropských k tvarům východo-
evropským. Jakkoli přechod tento nedovrsuje se dokonale již zde, nýbrž dále
k východu na pokrají oněch podlouhlých hřbctův horských, jejichž ouhrnu dává
se starodávní jmcno „Sudetův" : tož bere tato rozsáhlá osnova horská v okresu
námi popisovaném aspoň svůj počátek, jevíc se zde hned nejmocnějším a nejzají-
mavějším členem svým, horami totiž „Krkonošskými a Jizerskými", k nimž dále
k východu vážou se tak zvané hory Soví a líychlebské v Šlezích a jihovýchodněji
ještě tak zvané „České hřebeny" či „hory Orlické", jež pak připojují se posléze
k „Hrubému Jeseníku" či k moravským Sudetům, na jichž východním úpatí dokonává
se potom poslední přechod k horstvu Karpatskému.

Kraj, jejž zobrazuje přiložená mapa, zanímá prostor nějakých 90 čtver. mil
rakouských čili okrouhlým číslem asi 518.000 hektárův nebo 51 '8 čtv. myriametrův^

1

«>

při čemž hleděno i k tomu, aby obraz, jejž mapa poskytuje, vztažen byl dle
možnosti i za politické hranice Cech, což i v textu provedeno bude, a sice do té
míry, do kteréž třeba jest jíti, aby čtenář zjednati sobe mohl dostatečný přehled
hor zde popsaných v celé jich rozloze. Do té chvíle brávala véčina popisův,
k pékné této soustavě horské se vztahujících, nemalou újmu od té okolnosti, že
politická hranice Čech i říše rakouské zrovna béží po nejvyšším hřebeni jejím,
dělíc ji takto na dvé, bez mála stejné polovice. Pokud tedy popisy těchto hor
vycházely bud s česko-rakouské bud s prusko-slezské strany, stávalo se, že
druhá, cizí totiž jich polovice bučí mlčením prosté bývala pominuta bud svrchovaně
nedostatečnou měrou líčena a popisována, a přece objeví se hory ty jen tehdáž
veškerou mohutností a pravou svou dojímavostí, bude-li lze přehlednouti a před-
staviti si je věrně v celé jich rozloze.

Nejvážnější a nejurčitější tvary oblasti horské, o níž tuto rozprávíme, jsou
následující :

1. Hory Jizerské, kteréž sice již na sekci IL, k I. dílu Archivu přiložené,
3 část se objevují, jichž hlavní díl ale teprv na naší sekci lil. ze severozápadního
kouta jejího k jihovýchodu se táhne. Ilory tyto skládají se z několika připloštělých
a mezi sebou rovnoběžných hřbetův, kteréž na severozápadním konci svém z pravidla
srázné svahy ukazujíce a 7U() — H(K) metrů střední výše držíce, mají vrcholy podobně
připloštělé (jako na př. kupa „U obrázku" řečená =: Tafellichte), ale až nad
IKX) metrft vystui)ující a co hřbety samé z jednostejného kamene (žuly) složené.
Jediné rozsochy jejich, a sice na jižním a východním okrají, skládají se z pra-
homích břidlic.

2. Krkonoše složeny jsou z jediného hlavního hřbetu, jenž přímo s Jizerskými
horami se váže, nedada se od nich s hlediště geologického nikterak rozeznati, pak
z dnihého, k onomu rovnoběžného hřbetu a z několika rozsoch. Hlavní hřeben drží
se všechen v prosté výši více než 1200 metrft, má celou řadu vrcholň, 1400 až KíOO
metrů vysokých (Sněžka), a je věčím dílem žulový. Z téhož kamene skládají se
též rozsochy na severní straně, any jižní rozsochy obsahují bu(t rulu, bud svor,
buď břidlice hlinité.

3. PodhXří Krkonošské na jizni straně má jak s hlediště geologického tak
orografického velice rozdílnou povahu. Vysočina, v samém úpatí Krkonoš rozložená,
čili hořejší podMří jejich je od podoby náhonucli rovin, na severním okrají svém
nčco zapadlých a na rudém pískovci spoléhajících, jenž z hustá melaphyrem jest
protknut, jevícím se bu(ť v podobě mohutných, na temeni skalistých, jinak ale
ojediněných chlumův (jako Levín a sousední hora Císařská), bu(ť ve vidu obdélných
hřebenův (jako Kozákov). Prostá výše kraje toho drží se středním vývodem 400 až
WO metrňv, any hřbety a chlumy mehiljrové až do (KM) nietrův vystupují. Krkonoše
jsou tímto podhořím jako by pasem s jižní strany otočeny. K pásu tomu připojuje
se dolejší podhůří^ jsouc na mai)ě luiší v orograiickém vzhledu snadno od hořejšího
rozeznatelné, jakož i geologickým složením svým dokonale rozdílné, pokud totiž
na jihozápadě přechází ve vrchovinu llruboskalskou, v skály Kosíské (s vrchem
Mužským) a Prachovské, na jihu co hřbet Zvíčinský se jeví, na jihovýchodě pak
vrchovinu Zárovskou a tjík zvané Království tvoří, kteréžto ki-aje rozeznávají se
od severní oblasti bud malebnými tvary kvádrového pískovce bud povlovnými úbočími

opuky, z kteréž jsou složeny, jsouce i nad to mnohem nižší (300 — ^400 metrů),
než hořejší podhoří.

4. Podhůří Krkonošské na straní východní podobá se v příčině geologického
složení svého podhoří jižnímu; jsoutě to zejména i zde nidé pískovce, kteréž
východní okrají Krkonošů obstupují, toliko že zde místo melafyrův zanímají zvláště
charakteristické porfyrj^, kteréž rudými pískovci na den se prolamujíce, také v tomto
okresu táhlé hřbety horské nebo ojediněné chlumy tvoří (jako Vraní hory, Haidlovy
hory a j.). I kvádrových pískovcův není zde nedostatek, a ony jsou zejména v tak
zvaných Zaltmanských a Ilejšovinských horách do té míry mocně rozloženy, že malebné
formy jejich pestrým tvarftm tak zvaných čcsko-saských Švýcar dobře mohou se
vyro\Tiati. Avšak orografická členitost této vysočiny je zde podstatně rozličná a do
té míry spletená, že vždy zůstane s obtíží, východní toto podhoří Krkonošské chtíti
rozložiti v přírodní členy jeho.

Kromě těchto okresův orografických spatřuje se na mapě ještě dílec půdy
české, kterýž od Náchoda a Nového Města nad Metují k jihu a jihovýchodu se
prostíraje, severní konec tak zvaných „hor Orlických" čili (dle pruského pojmenování)
„Českých hřebenňv" činí. Popis tohoto kraje odkládáme však k onomu dílu Archivu,
kterémuž ona sekce mapy naší bude připojena, jež věcí ostatek hor Orlických
obsahuje.

§. 2. Hory Jizerské.

Mnozí geografové považují hory Jizerské toliko za severozápadní konec
Krkonošů, dokládajíce se tím, že hory ony mají jednostejné s Krkonoši geologické
složení, a že sedlo či převal, jenž je od sebe rozděluje, spíše lze míti za člen
spojný než rozspojný, poněvadž převal ten (na silnici z Nového Světa k Marientálu
slezskému) nalézá se ve výši 800 metrů, ana sama střední výše hřbetní hor
Jizerských ncvynikne nikdež nad ÍK)0 metrů. Chystaje se k tonm, abych o horách
Jizerských vzdor tonmto mínění samostatně pojednal, nehodlám jemu tím nikterak
upírati jisté míiy práva a i)ravdy. Zatím vidělo se mně, chtějícínm zde do po-
drobností se pouštěti a vedle toho i přehlednosti celku šetřiti, býti s prosi)ěchem
účelu této knihy, aby dostalo se osobitého líčení také onomu kraji, jejž lid ode
dávna, a to dobrým právem, „horami Jizerskými" nazývati obvyknul. Také lze
i několik, neméně vážných dňkazův vésti k tonm, aby hory Jizerské asjíoii s oro-
Kratického hlediště co samostatný celek tuto byly líčeny. Chciť zde i)rozatím jen
poukázati k skrovnější jejich výšce nadmořské (SOJ až 1000 uietrň proti 12CK) až
16(H) metru v Krkonoších), k odchylnénui tvaru povrchu jejich, jenž každému
pozorovateli hned při první návštěvě obou hor bude nepochybným, konečně také
k pestrému, na pohled velice nepravidelnému rozčlenění hor Jizerských, přirovná-
vajíc je totiž ke Krkonošňm.

Jména dostalo se horám Jizerským od řeky Jizery, kteráž v nich se temeni,
I to zase pochodí nejspíše od slova „Jezero", poněvadž Jizera má s\n\j i^očátek
r nepočetných drobných stavích čili jezerech, kteréž na samém hřbetu horském
r ])rostranných a slatinných korj^tech jeho se spatřují. Jiní učenci (zejména i Palacký)

Brovnávají jméno „Jizera" s cizími Jsar, Jsěre a t. d., vlastníce mu tedy výslovně
původ keltský.

Hranice půdy, kterouž hodlám tuto přičísti k území čili oblasti hor Jizerských,
určuje se těmito čarami: K západu a jihozápadu čára, kterouž položil jsem v dílu
prvním Archivu (st. 106.) co hranici hor Ještědských na severovýchodní straně jejich
a kterouž na 2. listu mapy lze sobě vyhledati, totiž řeka Nisa výše hranic zemských
od Hrádku na Chrastavu a Liberec až k Rychnovu, odtud pak čára jdoucí na
Mukařov k Malým Skalám při Jizeře, na jihu pak Jizera sama od Skal směrem
na Brod Železný a Semily až k Ernsttálu, na východ zase Jizera přes Poniklé
a Jablonec až k Vurzelsdorfu, odtud potok Mumlava (u Ilarachovic) a výše silnice
na přič přes hory k Marientálu a Petrovicům slezským vedoucí, k severovýchodu
údolí potoka Menšího Zackenu a řeky Kvizy (Kvidža, Quciss) až k Frydeberku, na
sever od Frydeberku asi podél silnice až k hranici zemské a podél této k Závidovu
a Ostřici Lužické při řece Nise, odkudž zase činí Nisa až k pomezí u Hrádku
hranici proti západu.

Území, takto omezené, pokrývá plochu 98112 čtver. kilometrů čili 17*05
čtv. mil rakouských i lze je rozděliti na tři okresy^ kteréž arci nemají všudež dosti
určitých hranic mezi sebou; jsoiitě to zejména: vlciatní hory Jizerské, dcUe severní
a jižni podhůří jejich.

Vlastní hory Jizerské v užším slova smyslu nalézají se v prostředku oblasti
hor Jizerských, činíce kmen horský čili souhoří, ^^Á) — 1000 m. vysoké, s některými
vrcholy ještě vyššími. Široké hřbety tohoto pohoří prostírají se k jihozápadu, jihu
a jihovýchodu a majíce mezi sebou údolí, způsobem i)oloměrův se rozbíhající,
nabývají při konci svém neobyčejné šířky, odkudž pochodí, že kraj jimi prostupovaný
bere na se aspoň v dolejší části své podobu náhoniích rovin. Dolejší tento kraj
i s výběžky jeho lze odtud a tím spíše luysliti sobě co samostatný okres horský,
od vlastního pohoří Jizerského rozdílný, poněvadž na něm také jeden určité omezený
příčný hřbet se vypíná, jenž po vsi Černé studnici jméno své maje a směru od
ZJZ k VSV se i)ndržuje, honosí se také osobitým složením geologickým. K severu
a severozápadu naopak svažují se hory Jizerské srázné a mají všudež okrají určitě
vytknuté. V této straně přidružuje se k nim vrchovina, slabě rozvlněná s nečetnými
kupami, činíc takto severní podhoří jejich.

Vlastni či vnitřní hory Jizerské nuijí, jak již i)Ověděno, tvar souhoří čili
hmotného kmene horského, kterýž nejvěčí výše dostupuje vrcholem, při samé hranici
zemské položeným, kterémuž říká se „U obrázku" (Tafelfichte). V příčině orogra-
Jického rozčlenění svého skládá se toto pohoří / jednoho hlavního hřbetu, jenž
obloukem od Černé hory blíž (Jlbersdorfu na východ až k Obrázku se prostírá?
zahýbaje se při tom něco k jihu, — pak z několika příčných hřbetův, kteréž roz-
bíhajíce se hvězdovitě od hlaviuho hřbetu, na západním konci ukazují směr jiho-
západní, na východním jihovýchodní, v prostředku pak jižní.

Hranice tohoto souhoří znamená se proti severu náhlou vkleslinou l)ůdy,
kteráž od řeky Kvizy blíž Ullersdorfu směrem k Novénm městu a k Libverdě,
odtud pak údolím řeky Smědé až k Frýdlantu běží, dále pak, a sice směrem na
Dittersbach, do údolí potoka Rychnovského přechází a severně k dolejší Nise táhne.
Západní a jihozápadní mezi činí pak Nisa sama nahoru až k Jablonci, jižní mezi

o

zase čára, odtud k Smržovce a Tanvaldu, pak k PříchoTÍcům a Harachovicům vedená.
Jihovýchodní a východní hranice posléze jest určena od samé přírody dolinami
Věčího a Menšího Zackenu, pak údolím hořejší Kvizy až zase k Ullersdorfu.

Ale i s hlediitS geologického lze toto území vlastních hor Jizerských s do-
statečnou určitostí vymeziti, pokud ono hez mála úplně shoduje se s obvodem
jisté odrůdy žuly, kteréž zeměznalci říkají „granitit". Podstatná hmota této horniny
skládá se z živce barvy naháčové až hnědé, jenž vydrobuje se v podobě hlatí bud
jednoduchých buď dvojitých a 2 až 4 centimetry dlouhých ; dále z bílého oligoklasu^
z šedých až hnědých zrnek křemene a s okrouhlých štítkův tmavozelené až černé
slídy. Veliké hlaté orthoklasové dávají tomuto granititu sloh porfyrovitý, objevujíce
se následkem zvětrání druhdy u velikém množství a hustě pohromadě. Některé
partie tohoto kamene větrají a rozdrobují se velice snadně, any jiné partie, na
pohled jednostejné v složení svém, drží naopak velmi pevně pohromadě, vzdo-
rujíce takto dlouho větrání. Odtud právě i)ochodí, že voda dešťová zvětralé
a rozrušené části tohoto kamene vyplakuje a odnáší, any druhé, hutnější totiž,
na místě ostávají, berouce takto na sebe podobu stěn a tumí, kteréž v osamělosti
své na plochých hřbetech horských nebo i v stráních dosti širokých údolí po-
cestného podivením naplňují. Kromě granititu, kterýž jest hlavní horninou vlastních
hor Jizerských, spatřuje se na severovýchodním konci jejich i rula hojně býti roz-
šířena, pokud totiž nejvyšší vrchol celého toho pohoří, t. j. Obrázek, jakož i hřeben,
odtud k východu vycházející (tak zv. Vysoký hřeben Jizerský), skoro jen z této
druhé horniny složeny jsou. Součástí této ruly jsou bélomodrý živec, jako mléko
bílý oligoklas, bílý, silné našedivělý křemen a hnědá nebo bílá slída. I tato hornina
podobá se ostatně velice žule, jež úzkým pruhem podél severního kraje jmenovaného
granititu se táhne, lišíc se od něho jediné slohem svým. Také svor nalézá se na
východním rohu Jizerských hor, zejména u Paseky Schreil)rovy (Schreiberhau).

S hlediitS orogrqfického jsou vnitřní hory Jizerské, jak již řečeno, vlastně
souhořím od i)odoby ellipsy, jejíž věcí osa je asi 35 — 40, menší 20 kilometrů dlouhá,
při čemž velká osa přidržuje se směru od západu k východu, malá od severu
k jihu. Tato ellipsa je na severním obvodu svém nejmocněji vypouklá či vyvýšena
(přes 1100 m.) a svažuje se k jihu, západu a východu povlovně, k severu ale
>rázně, a sice do údolí řeky Smědé. Severní toto okrají nezachovává ostatně také
nikterak pravidelnosti oblouku elliptického, nýbrž běží od náhomí roviny tak zv.
Vysokého lesa (Hohenwald) délkou 14 kilometrů přímo k východu, zahýbá se pak
u Veissbachu (Bělé) pod pravým úhlem k severu, načež u Nového města přechází
mírným obloukem na VJV, činíc odtud levý břeh hořejší Kvizy a levé boky
údolí jejího.

Pohledneme-li na hory Jizerské se strany severní, otevře se nám velikolepý
k nim pohled, jak toho přiložený obrazec (viz stranu následující) přibližným jest
dokladem. Ze širokého údolí řeky Smědé (Wittig, jinak též Schmieda) prostírá se
uejprv až k patám hor široká, povlovně vyvstávající rovina, jak souvislými všemi tak
ojedinenými dvorci osazená, jež leží mezi bohatými lučinami a úrodnými rolemi,
majíce asi 300 m. střední výše nadmořské. Na obrubě tohoto dlouhého pásu zdvihá
se pojednou půda v podobě vysoké, lesem pokryté plasy se sráznými stráněmi,
a alce hned k vý^ 600— 7(X) metrů, a v této vysoké poloze vynikají nad hustý

Iivozd až do iJiostil- vjsu íiOU luclru luuCltú skály,
bud samotiivni turníni či vi-žím. buď zavreuým
stéuúui tii zilóiD se jiodobající. Odtud náboru
vystupuje půda zase jio^ lo™ě, a jsouc střídavč
lesem uebo pnstvištěuii porostlá, přijímá na se
podobu buď plochýcli kup, jiorůznu rozsetých,
bud širokých a dlouhých liHietův, kteréž pa-
prslkovité k jihozájiadu, jihu a jihovýchodu se
rozbíhají. Jsoutě to zejména ony malebné partie
skalní, jež pocestné zvláště k sobě vábí, pročež
také o tomto seveniíiii kraji Čili svahu hor Ji-
zerských uejvícť se ví a vypravuje, auy ostatní
končiny jpjicli skoro jen od milovníkův botaniky
bývají navštěvovány. Poněvadž předěl říčná ve
viňlhiích lioriieb Jizerských věčím dílem tohoto
scvcmílio okrají jejidi se pi^idržuje, jsou také
údolí zdejší velice krátkíi, jakkoli jiuak Četná.
\'stá\ajít |)0malu všecky z doliny řeky Smědé,
a však dostihnuvše dolejšího patra lesův, zdví-
hají se náhle, a na hořejším konci krátkých
těchto doíiiv spatříš zvláště |)0 jaraícii snězích
a ilešlích, any stříbrně pruhy voiluí rychle spou-
štějí so přes stěny skalní, jimiž doly ty se za-
vírají, — tvoříce takto počátky bystříc, jež přes
balvany a kameny dolft k řece Sniědé posi>fchají.
Jakkoli doly tyto či debře jsou vesměs krátké,
vznikají jimi přece obyčejně tak hluboké záhyby
a jirony v severním svahu hor, že trto jakoby
pí-iro/eně na několik odilílfi čili skupenství skrze
ně se rozpadají. Jsontě pak skupenství, takto
povstávající, a sice směreni od západu k výcliodu,
zejména tato: Kdliomí rovina VysokéJio lesa na
nejna/ším západním konci vnitřních hor Jizer-
ských, v podobě téměř dokonale kndiovité, losem
zarostlé plochy o 3 kiloui. průměru s dvěma
plochými kupami, z nichž jedna nazývá se Vy-
soký les (^Hobenwald), jsouc 645 m. vysoká, druhá
pak Vysoký Kámen (Hober Steinbei^) o G\S m.
výše ; skupenství, řečené íípiédk (Spitzberg), slo-
žené z pěti lesem zarostlých, směrem od Z k V
seřadéiiých kup, jicliž výška mění se mezi 645
a 7(X) metry a jichž nejvýchodnější , tak zv,
Grubberk („Nad jamou") končí se skalní stěnou,
k jihu skloněnou, která chová v sobě tak zv.
„Čertovou jámu" (Teufelsloch). Třetí skupenství,
t j. skupenství Poiedařia (Mittagsberg) skládá ee

7

též z rady skalistých štítův, kteréž jsou: Koňská hlava, Stráíi Scharfova (Scharf-
lehne), Brachštein, vlastní Poledník (859*4 ni.) a Svinská hlava íSaukiippe). Sku-
penství tak 7y, Holubníka (Taubenhaus 1070 m.) a PolednícJi kamenfiv (Mittagssteine)
vjTiik.^ zvláště pnrodní krásou, pokud totiž Holubník, jenž je od podoby málo
vyi>ouklé hlavy s pěknou vyhlídkou, na severním svahu svém pojednou v divokou
stenu se proměňuje, „Skalami krásné Máří" (SchOne Marienfelsen) se nazjTající,
ano z Poledních kamenftv, jež v podobě podivných skalistých klepův čili tumí
k sobě se řadí (mezi nimi tak zv. „Nos", „Ořech" = Nussstein a j.), bystříce
Černý potok dolů se pouští, čine tAkto jeden z nejpěknějších slapův v těchto
horách. Odtud vzdálí asi 3 kilom. k JV spatřuje se prostranná a plochá kupa,
kteréž říkají „Na Vyhlídce'^ (Sieh- nebo také Sichhíibel), jež má zase řadu ojedi-
nénych klepft a 1122 m. výše^ zasluhujíc jména svého odtud, že z ní volná a rosáhlá
vyhlídka k výšinám celého pohoří Jizerského se otvírá. Posledním skupenstvím,
ale zároveň nejznamenitějším v této severní straně hor Jizerských, jest zajisté
hmotné skupenství „Obrázku^ (Tafelfichte),- z dosavadní řady daleko k severu vy-
bfliající. Nejvyšší temeno tohoto skupenství záleží z velice ploché, okrouhlé
a IžlH) metrů v pi-ůměru držící kupy, pěknými smrky porostlé, z nichž jeden
druhdy asi obrázek nějakého svatého nosíval. Kupa ta je skoro dokonalou rovinou,
s níž vody sstékati nemohou, a proto je tu půda močálovitíí či slatinná. Asi 400 m.
od hranice zemské stojí také znamení triangulační, a to ve výši nadmořské 1125
metrů. Pro ploskost, prostrannost, křoví a stromoví této kupy lze sice na několika
místech zjednati sobě průhledu k podnožnímu kraji, volné ke všem stranám vyhlídky
ale nepožiješ nikde, jakkoli místo to je nejvyšší v celém pohoří Jizerském. Něco
rozsáhlejšího pohledu lze sobě způsobiti vystoupením na tak zvaný „Stožek" (Heufuder),
asi 14CHJ metrův odtud vzdálený, kterýž v podobě ploché kupy jen něco málo metrů
nižší jest, ale již na pruské půdě se nalézá. Z ploché kupy „U obrázku" vybíhají
čtyři krátké hřbety čili rozsochy k severu, jež do roviny Novoměstské náhle se
svažují, prvé však patero strmých štítňv tvoříce, jež i)růřízem po 7r>0 metrech výše
mají: jscmtě zejména směrem od Z k V tak zv. vrch Kulmrichův (Kulmrichsberg),
Svinský vrch (Sauberg), Mědný vrch (Kupferl)erg), Ilíipický vrch a „Žéž" (Brand-
hóhe), jež všecky těsným polokruhem Obrázek obkličují. Tímto skupenstvím počíná
útvar zanidlé ruly, jež vytisknuvši i)anující dotud granitit, severovýchodní křídlo
hor Jizerských potom skládá. V těchto místech mění se také dokonale dosavadní
směr hlavního hřbetu, převrhuje se totiž v obecný směr horstva Sudetského, t. j. od
severozápadu k jihovýchodu. Také jinačí ted celé pohoří ráz a vnější tvar svůj
fiotud, pokud proměňuje se rozhodně ve hřbet, k oběma stranám stehně se svažující
a věčíni dílem z ruly složený, kterýž znám jest pod jménem ^VysokéJio hřebene''
Jizersktlio^ , Nad tento hřeben, jenž má výše hřbetué 8r)0— ÍKK) m., vynikají
některé, jinak málo \Tpouklé a skrovně nad něj vyvýšené kui)y, jako „Vysoký
hřeben", „Obrovský hřeben" (Riesenkamm) a j. Při Bílém Kameni (Weisser Flinsberg)
rozstupuje se však jednotný posud hřeben do dvou členův. Hořejší i)řidržuje se
směru prosté \7chodního i vyznamenává se skupenstvím zvětralých klepů žulových,
kterýmž říkají „Vysoké kameny" (Hochstein, také „Abendburg"!) a kteréž 81K) až
920 m. vysoké jsouce, poskytují pěkného pohledu jak na velehory tak do nížiny
okolo Teplic slezských (Warmbrunn). Dnihy člen přqvrhiye se v směr jihovýchodní,

tvoří plochou kupu, „Theisenhubl" (Tisová) řečenou (870 m.), a spojuje u Boud
Prokšových hory Jizerské s Krkonoši.

Níže této hlavní osy zdvižení, kterouž jsme právě byli popsali, nabývá
souhoří Jizerské směrem ke všem ostatním stranám tvaru více rovinatého a jen
geologické síle vodní (účinkům vyrytí a vyplakovánQ náleží přičísti, že jeví se býti
rozděleno do několika, paprslkovitě se rozbíhajících hřbetft, jež na hořejším konci
čili při kmeni svém všecky zase se scházejí, způsobujíce tu 800 — 1000 metrů
vysokou, slabě vypouklou náhomí rovinu s několika rovněž málo vypouklými
kupami. Rovina tato, mezi kterouž ostatně široké, málo ještě vypláklé doliny
zapadají, je posud hustým hvozdem zarostlá a netoliko v žlabech údolí svých,
nýbrž i nahoře na temeni skoro všudež slatinná. V pravdě lze celé vlastní pohoii
Jizerské považovati za jediné, rozsáhlé rašeliniště, jehož těžení nevešlo ale posud
ještě v obyčej. Velké toto prostranství je také posud velmi skrovně osazeno ; toliko
tři vesnice, Christianstál totiž, pak Věcí a Menší Jizera, nad to pak řídké, osamotnělé
))Oudy čili sruby lze tam spatřiti, jako Vítkův domek (Wittighaus), Bórndlovy
a Pavlovy domky a j. v., kteréžto poslední bývají po věčiuě útočištěm drvoštěpů,
jakkoli se v nich za letní doby salašnictví provozuje. Cest najdeš v těchto končinách
velmi málo a jsoutě véčím dílem pěšiny pro drv^oštěpy nebo voznice pro dříví, jen
na čas vydržované, jež zase zarůstají, jak mile paseka je vyklízena. N^ těchto
slatinných rovinách pramení se také potokové hor Jizerských, jež níže potom se
spojujíce, řekám těchto hor dávají počátku. V náhorních korytech a úpadech, jež
drží nejhlubší vrstvy rašeliny a nejvíce jsou vodou prosáklé, nedaří se více lesu
na jehož místo tu nastupují mokré, prostranné louky (bláně). Z nich je tak zv]
louka Jizerská se vsí Věcí Jizerou nejrozsáhlejší, majíc dobře 3 kilom. zdélí a těšíc
se pro vzáctné rostliny své hojné návštěvě milovníkův botaniky.

Hlavnější hřbety, kteréž z jmenované náhorní roviny vycházejí, jsou směrem
od západu k východu tyto: Vrch ^Lange Farbe^ řečený (nejspíše „Dlouhé Brdo"),
široký totiž a plochý hřbet, jenž od Velkého kamene se odštěpuje a jihozápadním
směrem se prostíraje, mezi Ruprechtici (Ruppersdorf) a Einsiedlem na několik
drobnějších, skalistýnii věčinou štíty korunovaných hřbetův se rozpadává, z nichž
Ostrý kámen (Scharfl)erg) a Dračí skála (Drachenberg) jsou nejpamátnější. Dlouhé
Brdo pak nejvyšší (876 m.). — Hora Vysoká (Ilohe Berg), kterýž nad Buschdorfem
tak zv. Malinovým vrchem (Himbeerberg) počíná, prostírá se odtud k JJV i dělí
se potom taktéž do několika menších hřbetův, z nichž vlastní Vysoká má 740 m.,
ostatní pak, proti Liberci stojící, ještě menší výšku (.WO— (WO m.). Oba tyto hřbety,
jichž střední směr je jihozápadní, spouštějí se při jihozápadním kraji svém, kdež
na několik chlumů se rozpadají, velmi srázně k údolí řeky Nisy (350 — 400 m.
prosté výše), kteréž zde značně se rozšiřuje, i ukazují na stráních svých zhusta
holé skály. Druhý právě vzpomenutý hřbet je ostatně poslední hřbet na západě,
kterýž ještě směru jihozápadního se drží, všecky ostatní hřbety odtud k východu
se spatřující, převrhují se již více méně v směr jihovýchodní, kterýž ovšem s hlavním
směrem Krkonošův se srovnává, jakkoli pozornosti skoumatele sotva bude moci
ujíti, že hřbety tyto, tedy také údolí, v nich vybrázděná, nezřídka oblibují sobě
náhlou změnu tohoto směru od JZ k SV (směr Krušných hor), v kterémž se také
udržují, jakkoli jen na neveliké vzdálenosti. Z této druhé třídy podhorních hřbetův

Jizerských uvádím zde tak zv. Vysoký hřeben^ zcela krátký Xo hřbet, jenž vychází
od Malinového vrchu a prostíraje se k jihovýchodu, v soujmenné kupě nejvéčí výše
své (870 m.) dostupuje a tak zvaným Kotlem (Kesselstein 649 m.) u Rýnovic se
končí. Dále náleží sem hřbet Maxdx^rfaký^ kterýž u myslivny Frydrychsvaldské
od hla\Tiího hřebene se odštěpuje, vrchem Maxdorfským výšky 789*5 m. dosahuje,
načež široko se rozloživ, do hořejšího údolí Nisy mezi Jabloncem (520 m.)
a Smržovkou se spouští a západně tohoto místa, jehož poloha již k východu se
kloní, mělké sedlo nedaleko Krčmy u Kříže (Kreuzschanke, 631 m.) způsobuje,
prostředkem kteréhož vlastní hory Jizerské vcházejí ve spojení s jižním podhořím
svým, s chlumem totiž Studnickým (Schwarzbrunnberg). Při jižním okrají Maxdorf-
ského hřbetu spatřiti lze několik, téměř dokonale kuželovitých chlumkův, jež složeny
jsouce z čediče, zde na povrch vyniklého, v jednotvániém jinak obrazu této končiny
příjemnou způsobují změnu. Z nich zasluhuje hora Buková (Buchbcrg, 854 m.) od
pěkného, nádherného tvaru svého předního připomenutí. Proti ní zdvíhá se mezi
Tannvaldem a Albrechtsdorfem (Albrechcem) jiný, a sice ojediněný se všech stran
a končitý kužel čedičový, totiž Špičák (817), kterýž ale v smyslu orografickém
nepatří více k hřbetu Maxdorfskému, nýbrž k Velkému hřebeni^ od Kotle sem se
prostírajícímu, na kterémž nalézají se hlavaté vrcholy, jako vlastní Velký hřeben
(100(} m.). Brdo (Farbenberg 870 m.) a Vrch krásné MáH (869) blíž Antoniwaldu.
Jakkoli tento slabě sklenutý a lesnatý hřbet jednotvárnýin pohledem téměř přimočámě
zdélí G kilom. od SSZ k JJV dolů se táhne, spouští se přece proti Albrechtsdorfu
náhle prostředkem srázné plasy a způsobiv zde sedlo, asi 1 kilom. široké, zdvíhá
se ihned zase pod jménem vzpomenutého již, pěkného Špičáku, z něhož otvírá se
utěšená v pravdě vyhlídka do dolin a debří hor Jizerských, zvláště do obou údolí
řeky Desny, pak na dlouhý hřbet vrchu Studnického, k východu pak ke hřbetu
PhVhoviťkénm a na skálu Štěpánovu (Stefanshohe). Rovnoběžně s Velkým hřebenem
táhne se na pohled zcela jemu podobný hřbet dolů až ke vsi Děsné (Dessendorf ),
jenž u lidu nazývá se „Wcnner-Kaspersbruch" (t. j. Lom Kašpara Wernera) a má
Wl ni. výše. Posléze náleží zmínku učiniti ještě o dvou rovnoběžných hřbetech,
kteréž ke vzpomenutému Velkému hřebeni s jedné a k Vysokénm hřebeni Jizerskému
s druhé strany těsně přilehají a jichž první „Vlašským hřebenem", druhý „Pro-
středním hřebenem Jizerským" se nazývá.

Vlašiký hřeben (Welscher Kamm) má prý jméno své po Italianech či Vlaších,
kteříž za minulých století dle dosti opravděné pověsti zde drahé kameny hledávali.
Bylyt zajisté za starších dob hory Jizerské nemálo prosluly co naleziště drahých
kamenů, poněvadž se v rozsypech potokův a řek zdejších ne zřídka granáty, safíry,
pak vzácný jinak Iserin (železo titanové) nalézají a druhdy mnohem hustěji nalézaly,
což zajisté vábilo skoumatcie nerostův i sběratele drahých kamenův do údolí
zdejších. Nejvyšší místo tohoto hřbetu jsou klepy řečené „Na Zámcích" (Schlósser-
steine, lOOf) m.) na jižním konci jeho , odkudž se pak hřbet rychle k sedlu
Vurzelsdorfskému (778 m.) svažuje. — Prostředni hřeben Jizerský počíná pod vrchem
Keiligem t j. v oné končině, kteráž prostředkem nízkého sedla prameny potoka
Smédé od zřídel Věcí Jizery odděluje. Maje nejprve podobu přimočarného skalistého
hřebene, jehož nejvyšší místo „Straní Zimnirovou" (Zimmerlehue, 1017 m.) se nazývá,
svažuje se tento hřeben potom srázné do údolí Věcí Jizery, kteréž je mezi vzpo-

10

menutýni již Vysokým hřebenem a tímto Prostředním hřebenem uloženo. V příčině
onoho t. j. Vysokého hřebene Jizerského řečeno již výše, že i z něho poboční
hřbet, a sice směrem od SZ k JV vybíhá, t. j. tak zv. Tisová (Tlieisenhiibel 870 m.),
jenž u Boud Prokšových prostředkem převála, málo ostatně sníženého, hory Jizerské
ke Krkonošům připojuje.

Vylíčiv takto poměry vlastního souhoří Jizerského, přistupuji již k popsání
severního a jižního podhůří jeho, pokud obě totiž s orografického hlediště co taková
poznávati se dávají.

Na straně severní jest úpatí vlastních hor Jizerských a náhlý sklon jeho
lemován dosti plochou pahorkovinou, jež má 3(K) — 350 m. střední výšky nadmořské,
a svažujíc se povlovně k dolinám řek Kvizy, Smědé a Nisy, vyznamenává se některými
pěknými kopci a kuželitými vrchy, kteréž o samotě stojíce, vysoko nad podnožní
pohorkatý kraj se vypínají. Tvar tohoto kraje je ovšem přímým účinkem geologi-
ckého složení jeho; nebot rula, která netoliko horu „U obrázku", nýbrž i celé
severovýchodní odnoží hor těchto, totiž Vysoký hřeben Jizerský, tvoří, obkládá
úzkým pruhem i severozápadní okrajek vnitřních hor Jizerských, jsouc takto jich
nejspodnějším patrem a podvalem. Na ní spoléhají v podhoří ještě vrstvy břidlic
hlinitých, kteréž slabě jsouce sklenuty, způsobují nižší kopce a přehyby oné pa-
horkoviny, any záhyby čili prohlubeniny její mocnými vrstvami diluviálních písků,
štěrků a hlin jsou vyplněny. K tomu obklopuje ještě tento severní okrajek hor
Jizei"ských širokým obloukem řada průlomů čedičových, dávajíc takto vznik oněm
pěkným hřibům a kuželům, o nichž jsem již byl zmínku položil a z nicliž vrch
„Vysoký háj" řečený (Hohe Hein, 491 ni.) bude asi podoby nejnádhernější. Jiné
důležitější vrchy tohoto složení jsou vrch Steinmerichňv (418 m.jnaJV Frýdlantu,
zámecký vrch Frýdlantský (4(K) ni.), pak vrch Humerichův (510 m.) seveniě Sum-
valdu (Schonwald).

Na stráni jihozápadní činí hory Ještědské s hlinitými břidlicemi svými,
jež tu ale jsou strmě pozdviženy, s hlediště geologického přirozené jíikés podhůří
hor Jizerských, jakkoli s hlediště orografickélio lze je vždy za osobité pohoří míti,
čehož i já místem svým jsem se přidržel.*)

Na jižní straně jeví se podhůří Jizerské v podobě dvou širokých a rovných
hřbetův, kteréž, jak již výše řečeno, dodávají této končině povahy náhonií roviny,
jsouce nad to s hlediště orografického vlastně jen pokračováním dvou hřl)etův vnitřních
hor Jizerských. Hřbet Maxdorfský totiž, sníživ se mezi Jabloncem a Smržovkou
k těsnému sedlu G31 inetrův, ukazuje ihned zase nové pokračování v podobě
vypnuliny půdy, k jihu běžící, kteráž ale již po 500 metrech délky přepažena jest
pěkným, v přimočarném směru běžícím, příčným hřbetem, t. j. horot^ Studničkou
(Schwarzbrunn-Berg). Osa tohoto hřbetu směřuje od ZJZ k VSV, protýkajíc tedy
skoro pod pravým uhlem směrné čáry hřbetův, z Jizerských hor sem docházejících.
Hřbet Studničky vyznamenává se nad to ostrým temenem svým, jakož i souměrným
sklonem k jihu i severu, jenž v úpatí jeho činí asi 5— G, při hřebeni ale 15 až
20 stupňů, k čemuž přistupuje i zvláštnost geologického složení; nebot všechen

*) SroT. mou zprávu o prácích topograf. odděleni véd. prozkoumání Čech v 1. 1864— 1866-
V Praze 1869. Strana 98 a n.

11

hřbet Studničky zdéláu jest ze žuly. Tato žula vyniká výtečným krystallinickym
slohem, lišíc se od granititu sousedního souhoří Jizerského netoliko zažloutlou
barvou svého orthoklasu, nýbrž i velice světlou, ba skoro bílou slídou. Hřbet
Studničky je Gf) kilom. dlouhý, na západním konci svém asi 3 kilom., na severo-
východním nezcela 2 kilom. v základech široký a má do sebe podobu roztáhlé
střechy. Na tomto hřbetu, jehož sHmě zachovává se v střední výši 750 m., spatřuje
se řada stítův, véčím dílem takovými skalnými stěnami ozdobených, jakéž v žule
Krkonošské rády se vytvořují, a z kterých jsou nejznamenitější: vlastní hora
Studnička (8G9 m.) s pěkným pohledem k horám Jizerským a Krkonošským, pak
hora Muchova (782 m.), jež mají mezi sebou těsné sedlo blíže domků Beranských
o 701 m. výše. — Široký nástavek, jehož bylo dostalo se hřbetu, od Jizerských
hor sem postupujícímu skrze honí Studničkou, zůstává ostatně i na jižní straně
této hor)' v platnosti, jakkoli útvar půdy přechází zde v hlinité břidlice. Náhorní
rovina, takto vytvořená, zachovává 450 — 500 metrů střední výšky (Jirkovský vrch
íiOO m., Jilové 514 m., Bzí 429 m.), svažuje se náhle k v}cliodu proti potoku
Kamenici, k jihu proti Jizeře (Brod Železný 281 m.) a vchází na západě prostředkem
sedla Mukařovského (571 m.) ve spojení s Ještědem.

Dnihý ze vzpomenutých širokých hřbetův, jež jižním podhořím Jizerským lze
nazývati, t. j. hřbet Příchovický a Vysocký^ je vlastně pokračováním Vlašského hřebene,
výše námi popsaného. Pi-ostíraje se týmž směrem, zejména od SSZ k JJV, bere
vlastně počátek svůj u Vurzelsdorfu (778 m.), a povýšiv se prodloužením svým až
na 8<K) m., klesá zase povlovně k jihu až na 700 a 650 m., nastavuje jak proti
dolině Jizery ík V), tak proti dolině potoka Kamenice (k Z) srázné stráně. Délka
tohoto hřbetu činí od Vurzelsdorfu až k Loukovu 8 kilom., střední šířka jeho
u Vysokého 1*7 kilom. Na plochém jeho prostranství zdvíhají se některé vysoké

v

chlumy, jako Skála Stěpánova (Stefanshóhe) severovýchodně Příchovic (958 m.)
s pěknou, velice ol)líben()U výhlídkou, pak t. zv. „Petruškovy vrchy" u Vysokého
(714 m.). Obecným videm však má i tento hřbet, jenž je t^iké z břidlic hlinitých
složen, podobu náhorní roviny, slabě rozčeřené, kteráž zejména u Vysokého (700 m.)
neklamně v tomto způsobe na odiv se staví.

Prvé než vylíčením sníženín tohoto horského terrainu, t. j. vylíčením údolí
a sedel jeho, počneme se zanášeti, přihledněmež ještě kn^ce kpW^Zí vodné, kteráž
sevenií svah těchto hor od jižního dělí a s kterouž směrové netoliko tekoucích
vod, nýbrž i čar komunikačních tésně jsou spojeni. V následujícím přehledu najde
čtenář nejprve nejvýznamnější body lomu hlavní předěle vod Jizerských, a sice
počnouc od řeky Nisy u Žítavy až k potoku Zackenu u Petrovic, pak i příčný
jich pi*ůřez čili profil od Obrázku až k Brodu Železnému směrem na vrch Studničky
náležitě sestavenv.

Nejdůležitější body předěle vodní hor Jizerských jsou tyto :

Vyska pro.Htá Vzdálenost od
T metrech nf^blliilho mista

T kilom. Smér

1. Řeka Nisa u Žítavy 2465 2-7 SZ— JV

2. Hořejší UUersdorf, návrší 2890 . . 42 ,

3. Vecvald, hřbet sev. kostela 3540 . . 34 Z—V

12

YýilcA prostá VBdálenott od
T metrech nejblliáího mlate

T kílom. Směr

4. Jechlův kopec (Gichelsb.), vrchol . . . 569-0 . . 1*5 Z — V

5. Hoř. Vítkov (O. Wittig), rozhraní sedla proti

potoku Slatině (Schlade) 4850 li ZJZ— VSV

tí. Vysoký les, nejvjšsí místo v polích na

temeni 6389 . . 24 Z— V

7. Olbersdorf, rozhraní sedla na silnici od Li-

berce k Frýdlantu 554- 7 1*8 JZ— SV

8. Černá hora, štít 682- 1 . . IS SZ— JV

9. Špičák, sev, Filipsgruntu, štít .... 7009 . . 05 ZJZ— VSV

10. Pomezní buk v sedle mezi Grubberkem a

Špičákem 590-4 05 Z— V

11. Grubberk („Nad jamou"), vrchol . . , 703-6 . . 0*8 „

12. Čertova jáma, sev. výstupek 649-7 . . 05 ZSZ— VJ\'

13. Sedlo na silnici z Filipsgruntu k Raspenavě . . . 479*8 1*0

14. Scharfova stráň, nejvyšší štít 691-3 . . 11

15. Poledník, kupa lesem zarostlá .... 8594 . . 2.4 SZ — JV

16. Velký kámen 8500 . . 25 ZJZ— VSV

17. Ptačí skála CV'Ogelkuppe) 10665 . . 13 SZ— JV

18. Holubník, nejvyšší místo 10700 . . 5*8 Z— V

19. „Na vyhlídce" (Siehhiibel), temeno . . . 11230 . . 2.4 JZ— SV

20. Nad Vítkovým domkem (Wittighaus), sedlo

mezi Menší Jizerou a Smědou 8980 20 J — S

21. Kupa v Prostředním hřebeni Jizerském , 1000*0 . . 24 „

22. Obrázek, temeno 11241 . . 47 ZSZ— VJV

23. Vysoký hřeben Jizerský, kupa blíž Ilřeben-

nych domků (Kammháuser) ...... 931-0 . . 60 SZ— JV

24. Sedlo při Bílém Kameni ( Weisser Flinsberg) . . . 850-() 40 Z — V

25. Vysoký kámen (Ilochstein), nejvyšší místo 8860 . . 48 „

26. Potok Zacken v Petrovicích 4200

n

Příčný průřez (profil) od Obrázku k Studnickénin vrchu:

Vy-ikíi prooííi Vzílálenoft od
v motrocli nejbližšího mfata

v kilnm. Smt^r

1. Heinersdorf, kostel 375 5 25 S— J

2. Kui)a v lese Heinersdorfském .... 563-0 . . 16 „

3. Nové město, namésti 4750 49 SZ— JV

4. Obrázek, temeno 11241 . . 2*4 S— J

5. Kupy v Prostředním hřebeni Jizerském . 10000 . . 20 „

6. Nad Vítkovým domkem, sedlo mezi Menší

Jizerou a Smědou , . . . . 898-0 24 SV— JZ

7. „Na vjhlídce", temeno 1123'0 , . 2*2 S— J

n

13

Yyik» ptostá YsdAlaaoal od
T metrech ncijblliiiho místo

T kllom. Bmte

8. Veliký hřeben, štít 1006-0 . . 26 SSZ— JJV

9. Brdo (Farbenberg), kupa 879*3 14 „

10. Puchlov (Piichloch), kupa 8550 . . 25 S— J

11. Albrechtsdorf, nad kostelem 6250 09

12. Špičák, štít 817-0 . . 1-7

13. Tanvald, v údolí pod kostelem 524*0 21

14. Studničky vrch, domky „Za vrchy" . . 718*0 . . 30 SV— JZ

15. Studničky vrch, nejvyšší štít ..... 869-4 . . 2-3 SSZ— JJV

16. Huť (Labau), chalupy u mlýna 5100 5*3 S— J

17. Brod Železný, při Jizeře 2810

Z přehledav těchto poznává se, že výšky štítův a sedel v západní končině
hor Jizerských podstatně liší se od oněch, jež nalézají se v ústřední a východní
končině jejich ; držíť se v prvější končině zajisté výšky štítův mezi 500 — 700 metry,
výšky sedel mezi 400 — 600 m., any v ostatních dvou končinách výšky štítné nad
900, výšky sedelné nad 800 m. vystupují. DfdeSitijŠích sedel čili převalft je vlastně
jen tré, poněvadž jen těchto po míře jich polohy a povahy k přechodům silničním
lze užiti. Jsoutě zejména sedlo Olbersdorfské, Filipsgruntské a převal u Vítkova
domku. Sedlo Olhei^sdorfské jest po výtce starodávní čarou spojnou mezi údolím
hořejší Nisy u Liberce a mezi údolím řeky Smědé u Frýdlantu (srov. sekci U.
naší majiy výšek) i těší se nyní také dobré silnici, kteráž ale nedrží se nejkratšího,
přes toto sedlo vedoucího, zcela přirozeného směru k Chrastavě, nýbrž bere se
od Liberce (350 m.) nejprv přes dva výběžky hor Jizerských u dol. Ruppersdorfu
(3ÍH) m.) a Schónbornu (423 m.), načež teprve, a sice z údolí Einsiedelského (381 m.)
povlovně k Filii)8berku a Olbersdorfu vzhůru se točí, aby posléze na severním svahu
hor jírostřodkem dvou kiátkých ohbň, v stráni založených, k Frydlandu (285 m.)
dolů se spouštěla. Mastní sedlo Olbersdorfské má 4 kilom. zdélí, a jsouc velice
ploché a rovné a chalupami této vsi osazené, není nad to do hřbetu horského
nikterak zapadlé, čehož příčina jest ta, že jižní údolí nemá sobě shodného na
severní straně, odkudž také nedošlo na hlubší vypláknutí toho sedla skrze sílu
voílní. K severu panuje tento převal nad podnožním nízkým krajem v celé rozloze
jeho, t. j. 0(1 údolí Nisy a Smědé u Rybéřova (Reibersdorf) v Saších až k Raspenavě,
i jest tudíž s nemalou důležitostí strategickou i taktickou.

Druhé důležité sedlo jest sedlo Filipsgruntské, Zůstavivše silnici z Einsidlu
k Olbersdorfu v levo, ubíráme se údolím potoka Gói-sského, kteréž k SV do hor
se zarývá, jsouc jak v žlabu svém, tak na lázích pokryto chalupami, jež patří
neji)n k Ullersdorfu v Lese (Busch-Ullersdorf), výše pak k Filipsgruntu. Tepr>^
u líosledních chalup Filipsgruntských zdvíhá se půda rychle, vedouc lesem, a sice
mezi Grubberkem a Scharfovou straní k jmenovanému sedlu (480 m.) Na severní
straně spouští se shodné údolí silným sklonem dolů k Raspenavě (300 m.). Toto
stMlIo je v lůno hor mnohem hlouběji zaryté, než Olbersdorfské, úzké a těsné i jestiť
jím zejména kromě silnice nedávno i železná dráha z Liberce k Frýdlantu pro-
lomena, pročež poznává se také co nejdůležitější a nejkratší čára spojovací mezi

14

oběma městy. Třetí sedlo konečně jest sedlo u Vítkova domku čili sedlo B&ské
íWeissbach), nalézající se asi 4 kilom. vzdálí od konce této vsi k JV. K tomuto
sedlu vedou s jižní strany dvě cesty. Jedna, přicházejíc z údolí řeky Kamenice
od Tanvaldu, kamž nyní také již železnice od Brodu dosahuje, bere se nejprv
po široké silnici k Tiefenbachu, odkudž však opouštějíc tuto silnici, obloukem dále
k Vurzelsdorfu vedoucí, vniká přímo k severu do těsné, divoké dcbře Černé Desny,
kdež lze jen špatné voznice užiti, jež nahoře za posledními domky vsi Sušímy
(Dórre) dokonce v i)Ouhou pěšinu se mění a podél osamotnělých Bórndlových
domků běžíc, u domku Vítkova se končí. Druhá cesta vede z náhorní roviny
u Vysokého a Příchovic po široké silnici až k Schenkenhahnu u Vurzelsdorfu,
kdež tato do pěkné silnice, od Tanvaldu k Ilarachovicftm běžící, téměř pod pravým
uhlem se ústí. Odtud táhne se cesta přímým téměř směrem co zemská a okresní
silnice po jihovýchodní lesní stráni Vlašského hřebene mezi skalami „na zámcích"
a tak zt. „Čistou pasekou** (Blanke Haide), povlovně a stejně se zdvihajíc, až
ke vsi Menši Jizeře (kteráž též Buchberk a Wilhemshóhe se nazývá a 825 m.
vysoko leží), odtud pak jde již skoro v rovině slatinným údolím potoka Menší
Jizery k SSZ k vlastnímu převalu, ve výši 898 m. položenému, z něho pak náhlým
fiklonem dolů k lesní krčmě, „Wittighaus" řečené (830 )n.). Cesta ode vsi Menší
Jizery k Vítkovu domku, druhdy dobrá voznice, zanedbává se a pustne nyní vůči-
hledě, k čemuž se také spodní slatinná půda nemálo přičiňuje. Jestit ale zajisté
8 přáním, aby orgány veřejné správy obrátily zase zřetele svého k této důležité
spojné čáře mezi údolím hořejší Smědé a údolím Nisy s jedné a lidnatými dolinami
Kameníce a Jizery s druhé strany, jejíž oprava a zachování tím spíše dá se provésti,
poněvadž celá ta trať z Vurzelsdorfu až do Veissbachu jen 18 kilom., trať pak
nejvíce zanedbaná, t. j. mezi Menší Jizerou a Vítkovým domkem, toliko (JVs kilom.
dlouhá jest.

Přistupmež nyní již k vylíčení údolí celé té oblasti hor Jizerských. Hory
Jizerské jsou v takové končině Čech položeny, kdež ony dva hlavní směry, jimiž
hory této země vyzdviženy jsou, na vzájem se protínají. Odtud pochodí, že v horách
Jizerských nevládne ani jeden, ani druhý tento směr výhradně ; neboť hlavní hřbet
(jak již výše doloženo) bere se obloukem, k jihu vypouklým, skoro přímo od západu
k východu, any hřbety příčné paprslkovitě / hlavního hřbetu a všemi směry se
rozbíhají, pokud tyto mezi JZ a JV leží. S těmito různými směry snášejí se také
čáry snížení, t. j. žlaby dolin, piočež také náleží ve shodě s hřbetnými čarami
dolinu hořejší Smědé od Veissbachu (Bělé) až k Dtirtlu (Vísce) pod Frýdlantem,
dále údolí potoka Ilyclinovského, údolí Nisy od Jablonce až k Hrádku, posléze ale
také údolí Jizerské od Erusttálu až k Vránové vyhlásiti za údolí podélná, všecka
ostatní údolí pak, bud v celé, bud v částečné jich délce, míti za příčná.

V tabulce níže stojícíi položil jsem přehledně npjdúležitější žlaby dolhh
pokud tyto veškerou oblast hor Jizerských bud obkličují, bud pronikají, načež
teprv bude možné, přistoupiti k porovnání vážných zajisté poměrův sklonu. Jménem
„žlab dolinný^ znamená se však ona čára, kteráž dána jest směrem přirozené
povahy i)ůdy v dolině samé, neberouc nikterak v přičet neustavičné řečiště vod,
v ní tekoucích. Sloupcům, jež řečená tabulka ol)sahuje, nebude asi širších výkladův
třeba; chcitjen připomenouti, že v sloupci pod nadpisem „spád" nalézá se po obvyklém

Aé udání, na kolik jednotek vodorovné vzdáleností výgky o jednu jě^hotKo
ide, a že lze obdržeti tečnu uhlu výše čili uhlu sklonu údolí samého, dělí-li se
, nalézající se v sloupci „rozdíl výsky" číslem, v sloupci „vzdálenost" ohsaženým.

Přehled žlsbft doUnnýeh v horách Jlaorekých a okolo nich.

tit\l Sli;

odkud až kam:

ProBU Hozd« Vídá-
: TJika Týšk^ | kooBt
I jmen. meii jich od
'Diist Tlnimi Tiebe
melr. I metr. kiloi

Spád
odjed-

IMÍ poleU

CMi t- IIkIi

«) . -

Prameny Nisy uadFrydrychs-

valdeni

Frydrychsvald, u pily .
Gránzendorf, ncjh- chalupy
Jablonec (Gablonz) u mlýna
Liberec, reka Nisa . -
Chrastavá, ústí potokaGiírsn
Hrádek, poloha u llarty
lliršfcld (v Saších) . .
Radiniěřicc (Radnieritz)
prnsk. Slezsku - - .
OUpramcneažkRadiméncílm

Pranicr pod Poledníkem -
Vstup do Filipsgnintu
Einsicdel, u kostela - -
Stok s Nisou u Chrastavý
Od pramene až k ústí .

Počátek pod kopcem Stein-
merichovým - - . .
llermsdorf, hořejší chalupy
Ityťtmov, « kostela . -
Hiršfeld, stok s Nisou -
Od [iramcne až k stoku .

-60-0
7.10«

30-0
152-0

ÍV.V":

780-0
-I07-7'

Kím-tí
313-0

.572.1
26-
lU-O

1: 60

1: 17
1; 41
1:131
1:174
1:641
1:366

1:717
1:134

I: 12
I: í>3

1: 60

1

1:104

S-J
SSZ— JJV
SSV— JJZ
JV— SZ
JV—SZ
JV— SZ
JJZ— SSV

JJZ— SSV
JJV— SSZ

VSV— zsz

8V— JZ
VSV— ZJZ

VJV— zsz

JV—SZ

lproBtA|Eoídfl|Vzdá-
I rýíka Týíkjr leDoat
iljmeu. mezi jictod
'mfst Tinimi T.eebe r
:| metr. metr. kilom.

Spád
odjed-
Doho k' Smiř il&ba

9Ó0OI

3íe-4|

,,14500
196'

S. Ntli Itli;
(I Prlilck)

Prameny n.Vítkovýni domkem
Veissbach (Bělá), horejSf ko-
nec vsi

Hajndorf, n kostela .

Frýdlant, listf pot. Řaanice ,

Veigsdorf, při ř. Smědé . .

Radiméřiee {v pr. Slezsku).

Od pramene k ústí . . . I . . 7600

Prameny pod Bílým kamenem
Flinsberk, ii kostela . .
Frydeberk, pH řece . .
Oil pramene do Frydeberka

6. řj»lf Jli«7 Prameny pod „Obrázkem'
Jizerská louka . .
Ústí p. Menší Jizery
Vurzelsdorf, ;u .Strikrových

donikfl

Jablonce, u kostela . .

Ernsttál

Semily

Železný Brod ....
Vránová » Malých Skal .
Od pramene až k Vranově

7. ÍMÍtneiice Počátek ]iod Ilolubndíeni
I Cbristiantál, sklonitá hut

Tanvald, listf p. Dosny .

Navarov, pod zámkem
lÚstí do Jizciy ....

Od pramene až k lístí .

8001)
472-0
3'.KHI

mo-i)

8.=>3-2

im-u

3280
82.0

46-8
0.5-2

2avo

S.í-0
800
605

51-ň

448-0
SM-O

l.n8-8 .1-0
34.5-21 l(i-0
840; 70
(i40! 7-8

6.Ť00, 3.5-8 ;1: .")2

1: 11
1: 25

1:214
1 :327

1: 68
1: 84

1:

1: 9!)
1:134
1:221
1 :l.58
1 :1.5!1

1:105

1: 10
1 : 40
1: 83
1:122

JV— sz

v— z

VJV— zsz
VJV— ZS2

VJV— zsz
VJV— zsz

JV— sz

J-S

sz— JV
sz— JV

S— J
S— J
S^I

v— z
v— z
v— z

S— J

SV— JZ

sz— JV

S— J

S— J

S— J

Uvažiijmež nyní o sobí' dolínné tylo žlaby v jiředchozí tabulce přehledné
-Bestavené.

Údolí řeky Nisy bere počátek svfij v revíru Fiydrychsvaldském , a sice
v jižních končinách jeho, vzdálí asi 1 kiloni- od hořejší pily tamějsí, a to podoboa

1^

Telíce mělkého koryta ve výši 760 metrů. Toto koryto odlučuje se žebrem, jen
Béco málo metrů vyšším, od jiných dvou, jemu podobných koryt, z nichž jedno
obsahuje zřídla Černé Nisy, druhé pak prameny Červeného potoka, níže k potoku
Blatnému a s ním ke Kamenici jdoucího, čímž způsobuje se tak zajímavý zjev,
že z téchto míst rozbíhají se hvězdovitě tři směry žlabův k JZ, J a JV. Tato tři
koryta a vedlé nich i mnohá jiná podobného mělkého tvaru spatřují se na oné
prostranné náhomí rovině pohoří Jizerského, kteráž horami Holubníkem, Dlouhým
Brdem, Vysokým hřebenem a Černou horou zavřena jest a na kteréž vznikají
týmž časem početní pramenové, činíce půdu, jež bez výjimky ze žuly se skládá,
močálovitou a slatinnou. Maje poměrně jen velice povlovný spád 1 : 50, běží žlab
Černé Nisy jižmm směrem až k Frydrychswaldu, kdež potok teprv jme se hloub
v půdu se zarývati, ubíraje se mezi strmými stráněmi Vysokého a Frydrychwald-
Bkého hřebene spádem 1 : 17 a směrem jihovýchodním k Sv. Jánu (Johannesberg)
a ke Gránzendoríu. Zde nalézá se údolí jeho 578 m. nad mořem. Tu však po-
změňuje žlab potoka poznova směru svého, obraceje se na hranici mezi Harcdorf-
ským a Grfinwaldským , revírem od severu k jihu, což trvá až k píle, pod Jablon-
cem stojící, při čemž drží se spádu 1 : 41, promykaje se nad to těsnou debří. Až
sem vede od počátku údolí, a sice napořád podél potoka samého, voznice, jinak
dosti chatrná, i nebudet nemístné, považovati tento díl údolí Nisského v podstatě
za údolí příčné. Od zmíněné pily Jablonecké jinačí však toto údolí pod úhlem
80® směr i povahu svou, převrhujíc se v směr severozápadní a stávajíc se takto
ádolím podélným. Za nedlouho rozvírají se i stráně jeho ; vlastní břehy řeky zů-
stávají sice napořád srázné, nemajíce však z pravidla více než 20 až 40 metrů
výšky, ano údolí samo šířky 2 až 4 kilometrův nabývá, zavřeno jsouc povzdálí
úbočími hřbetův horských, s obou stran je provázejících, t. j. podnožními výšinami
hor Jizerských od severovýchodní, a hor Ještědských od jihozápadní strany. Také
spád stává se nyní skrovnějším, klesaje z poměru 1 : 137 až na poměr 1 : 641 (blíž
Harty ). Nadmořská výška této části údolí Nisského obnáší u Liberce 343, u Hrádku
249 metrů. Půda skládá se s počátku t. j. pod Jabloncem ještě ze žuly, níže ustu-
puje tato na pravý břeh, ano břeh levý pokryt jest diluvialními písky a štěrky ; po-
sléze pak, t. j. pod Chrastavou, protýká řečiště Nisy i nejspodnější vrstva břidlic
sibiřských, na den zde vycházejících. Na celé této dolejší trati běží údolím široká,
dobře spravovaná silnice, od Liberce pak i železnice. Nad Zítavou, kdež vody jeho
proudem potoka Mandavy, s protivné strany přichodícího, se stavují (čímž také
skrovný spád žlabu v těchto místech lze sobě vyložiti), mění se směr údolí poznoyu,
bera se potom od JJZ k SSV. Tato traf, kterouž však jen až k ústí řeky Smědé,
t j. až k Radiměřicům chceme sledovati, setrvává při ubývajícím napořád spádu
1 : 356 až 1 : 717 v jmenovaném směru; žlab údolí je tu s počátku, a sice až
k Hiršfeldu také široký, později však sužuje se, jsa po obou bocích lemován vy-
sokými stráněmi. Rozvoj celého údolí Nisského, a sice od počátku jeho až k Radi«
méřícům, činí 2'49, je tedy neobyčejně velký, což pochodí zejména odtud, že
obvodná čára jeho obnáší více, než polovinu oblouku kruhového.

Do údolí Nisského ústí se následující, podstatně důležit^í údolí poboční :

Údolí potoka Gersbaehu, Tento potok, jehož jméno náleží nepochybně

ryložiti na slovanské Jůřiee (t. j., jarý, rychlý potok), vzniká pod horou Poledníkem

2

18

ve Týši 780 m. skoro při samé i)řc(lěli vodní, a sice ze dvou pranienův, teče
nejprv při silném spádu (1: 12) přímo od S k J, i)ak od 8SV k JJZ, posléze pak od
V k Z skrze těsnou žulovou rokli dolu k Filipsgi'untu, kdež údolí jeho pojímá v sebe
dftl, od sedla Filipsgruntského přicbodící, a zalinuvši se zde ve výšce 408 m. pod
pravým úhlem, přidržuje se odtud směru od SV k JZ. Spádu ubývá mu zde rychle,
a sice až na 1 : 80 a 1 : 100; touž dobou šíří se údolí Jeřice, čím náhleji totiž
se snižuje, tak že šířka jeho od 0*5 až do 1*5 kilom. dochodí, při čemž zachovává
nastoupeného smém od SV k JZ až k ústí svému (ve výši 2G9 m.), leda s jediným
ohbem, do kteréhož pod pravým úhlem u kostela Einsiedelského vchází. Všechna
prostranství v údolí, na díl i stráně po obou bocích jeho, pokryta jsou bez pretržky
chalupami a dvorci, kteréž s hora jsouce počítány, skládají osady Gersbach, Filii)s-
grunt, Busch-Ullersdorf, Einsiedel, Novou ves a Chrastavu. Od Clinistavy až
k Filipsgi*untu béží celým údolím dobrý silnice okresní, kterouž přetíná v samém
prostředku jeho u Einsiedlu aeramí silnice, z Liberce do Olbersdorfu a Frýdlantu
vedoucí. Mimo to bere se hořejším dílem jeho, a sice od Einsiedlu až k Filips-
gruntu, železnice z Liberce k Frýdlantu a Závidovu. Rozvoj údolí Jeřice je skrovný,
obnášeje toliko ri9 přímé vzdálenosti počátku od konce.

Údolí Rychnovské počíná se oním nízkým sedlem, kteréž spatřuje se na
JZ Fiydlantu mezi vrchy Steinmerichovým a Hofiinanovým, a sice ve výšce olK) m.
Údolí toto je ustláno v pouhé pahorkatině a majíc spád v poměru 1 : GO až 1 : iW,
přidržuje se rovnoběžného směru jak k hlavnínm hřebeni Jizerských hor, tak
k dolinám Nisy i Smědé, pročež náleží je míti za údolí podélné. Až k Rychnovu
(245 m.) jsouc těsné a vysokými, sráznými břehy provázené, rozšiřuje je níže
Rychnova až pod Hiršfeld napořád, i)ři čemž břehy jeho zároveň se níží a pohorky,
nad povrchní potoka o 40 — M m. vyvstávající, po ol)Ou stranách do pozdálí ustupují.
Žlab údolí Rychnovského pokryt jest dvorci a chalui)aini několika lidnatých osad,
kteréž jsou: Drhovle (Tiirchau), Rychnov, lleřmanice (Hermsdorf) a Jetřichovice
(I)ittersbach), spojené mezi sebou dosti chatrnou voznicí. (Dobrá silnice od Frýd-
lantu u Rychnova obchází však toto údolí na severu.) Rozvoj údolí Rychnovského,
jež ostatně jen čtvrtým dílem svým do Čech náleží, obnáší l'oO.

Údolí potoka Smédé (Wittig) i)0Číná, jak již řečeno, u Vítkova dondoi
řWittighaus, 8;)0 m.), kterýž není nic jiného, leč krčma lesní, vzdálená asi 4 kilom.
od nejhořejších chalui), k Bělé (Weissl)ach) iKitíícícli. V dolině čili vkleslině půdy,
zde počínající, shromažďují se vody i)očetných potoku, jež ze slatin, k S, V a
J odtud rozložených, zejména pak pod Kh'ní)vou Horou (Keilige Rerg), Vyhlídkou
a Černou Horou se sbírajíce, zi)usobují takto dosti mocný a vodnatý potok, Smědá
řečený. Ze vzpomenutých žil vodních jest ona, kteráž od JZ přichodíc, Bělou
(Weissbach čili Weisse Wittig) se nazývá a v mokré louce (blani) mezi Vítkovou*
horou (Wittig- nebo Rollberg) a Vyhlídkou se prýští, — bez odporu nejmocnější,
jakkoli lid pťlvod řeky vztahuje k druhému, od severu nachodícímu prameni, jenž
má jméno „Smědá" (Schmieda n. vůbec Wittig). Od Vítkova domku, kdež oba
pramenové se slévají, spouští se vzpěněná Smědá těsnou, skalistou a lesnatou
debří dolů ke vsi Bělé, a sice spádem 1 : 10 až 1 : 20 a směrem od JV k SZ,
kteréhož údolí její až k Vísce (Dorfel) pod Frýdlantem vůbec se přidržuje, pročež
hodí se mu pravé jméno údolí podélného. Tři vsi Bělé rozvírá se dolina pojednou

19

iž na jeden kilometer šíře. (jakkoli břehy, řeku lemující, neztrácejí i zde výšky a
príkrosti), opírajíc se v levo o strmé stráně a skály hlavního hřebene hor Jizer-
ských, v právo pak o boky pahorkatiny, kteráž od „Obrázku" sem se prostírá
a nad kterouž čedičové kužele Vysokého Háje, vrchu Humerichova a j. se vypínají.
Údolí Smédé náleží v krajinném vzhlede k nejpůvabnějším dolinám hor Jizerských.
Spád jeho z Bělé až k Ilaindorfu (kdež kostel je ve výši 303 m.) jest 1 : 25,
odtutl pak až do Frýdlantu (274 m.) 1 : 366. Dvě didežité doliny poboční ústí se
v ně na této trati. Jcstit to zejména dolina Černého potoka, kteráž vede k pěk-
nému slapu téhož potoka, se straně Poledníka se spouštějícího, u Mildeneichu pak
ono krátké údolí, kterýmž přichází se od známých lázní Libverdských (402 m.). Od
Haindorfu až nad Frýdlant zachovává údolí Smcdé touž povahu, majíc vůbec jen
skrovný spád, což odtud pochodí, že u samého zámku Frýdlantského nalézá se sou-
těska s ohbcm, jichž vlivem štěrky a náplavy, při velké vodě z hor nanášené, mezi
Haindorfem a Frýdlantem se srážejí a usazují, odkudž pftda údolí stává se rovnou,
pozbývajíc týmž časem téměř všeliké svážcnosti k obzoru. Žlab údoh' bere se tu
tedy véčím dílem po alluviálním štěrku a valounech, kteréž spoléhají na tvrdých
rulách a břidlicích. Od Bělé až k Mildeneichu běží údolím okresní, odtud až do Frýd-
lantu dobrá státní silnice. Pod Frýdlantem, kterýž položen jest v malé pěkné kotlině,
zavírá se údolí zase, a řeka promyká se tady zatočinami až k obci Vísce (269 m.),
tu pak mění údolí naprosto směr svůj, berouc se skoro přímo od J k S, odkudž
sluší je v této trati míti za příčné. Břehy jsou nízké a rovné, údolí samo 1 až
1'5 kiloíu. široké, a výšiny, je provázející, jako tak zv. Buková hora, Gersdorfský
kopec a tak zv. Loheberg (t. j. Slatinná hora) na levém, pak Rosselberg a Per-
loltický vrch (Berzdorfer Berglna pravé straně, zdvihají se celkem jen 60 — 100
uictru nad žlabem údolí, jehož spád drží se tu až k Louce (Wiese) mezi 1 : 200
íi I : íMXK U této osady obrací se řeka i údolí zase k SZ a spojuje se u Radi-
DitŤic s údolím Nisy. Kozvití celého údoli Smědé obnáší 1*55.

Udali Kvizy. Již výše i)řii)omenuli jsme, že od hory Obrázku odštěpuje
>e dlouhý a vysoký hřbet, hory Jizerské s Krkonoši spojující, jemuž Vysoký hřeben
lizersky říkají, a že od tohoto hřebene zabíhá k východu rozsocha, na kteréž spa-
třují se skalisté štíty Bílého Flinsu a Vysokého kamene. Směr hřebene mezi Flinsem
i ( >brázkeui je zrovna od VJV k ZSZ, tedy rovnoběžný k hlavnímu hřbetu Krkonošů.
Sejinyni směrem běží také, přiléhaje k němu všude na severovýchodní straně,
Uouhy žlab vodní, jejž na severní straně hřbet Kamenický (Kamnitz-Berg) provází,
a jenž hořejší údolí řeky Kvizy tvoří. Počátek jeho spatřuje se na severním svahu
liory Flinsu a sice pod žebrem, jež Vysoký hřeben Jizerský s horou Kamenickou
iI>ojuje, zároveíi ale také údolí Kvizy od doliny Menšího Zackenu odlučuje,
íterouž lze vším právem míti za druhý díl oné dlouhé rozsedliny, jež spoustu
k^vsokého hřebene Jizerského ostře odděluje od slezského podhoří hor Jizerských,
ícbro t« nalézá se v prosté výši 803 m. i lze je přejíti po dobré pěšině, spojující
isady obou jmenovaných údolí mezi sebou. Od tohoto žebra bere se údolí těsným, lesy
srostlým žlabem dolů ke vsi Fliusberku, any po obou stranách početné, krátké
i vodné rokle (na jižní straně je jich 16, na severní nemnoho méně) do něho se
ístí. V této části údolí shledáš se zhusta s pěknými, divokými obrazy krajin-
lými, zvláště při tak zvaném „Kamenném splavu" (Steineme Wóhr;, kdež vysoký

9*

20

slap po skalách dolů se spouští, pak u tak zvaných „Napajedel" (Tránkefall),
kdež potok „Tranke" z divokého údolí prostředkem prahftv do řeky se vlévá.
Spád údolí od počátku jeho až k Flinsberku (472 m.) jest 1 : 29. Nedaleko lázní
Flinsberských mění se však pojednou povaha jeho i spád dosavadní. Žlab zahýbá
se totiž pod pravým úhlem i stává se nyní, převrhujíc se v směr od JJZ k SSV,
údolím příčným, při čemž se zároveň na 0'5 až 08 kilom. rozvírá. Břehy zůstávají
sice aspoĎ po levé ruce vždy jeste strmé, stráně ale a výšiny, lemující údolí
po obou stranách, snižují se a ustupují od břehftv čím dál, tím více. Na této trati
řadí se jedna osada k druhé ; Flinsberk, po něm Ullersdorf, Krobsdorf, Egelsdorf,
Stínava (Steine) a posléze město Frydeberk (390 m.) jsou, hle, osady, kterýmiž
procházíš, údolím dolů se ubíraje, a kteréž dobrou silnicí, až k nejhořejším cha-
lupám Flinsbcrským se prodlužující, mezi sebou jsou spojeny. Spád údolí od kostela
ve Flinsberku až do Frydeberku činí středním vývodem 1 : 86, rozvití pak žlabu
od kolébky jeho až do Frydeberka 1*30. Na celé této trati je řečiště Kvizy v rulu
zarjrto, jediné mezi Flinsberkem a Ullersdorfem jde žlab přes onen pás břidlic
hlinitých, kterýž k severnímu svahu Obrázku přiléhaje, příčným směrem na Ullers-
dorf až ke Kamenici a Hiršperku se prostírá. Ostatní pokračování údolí Kvizy
nepřestává sice býti zajímavým, avšak leží již mimo meze tohoto popisu.

Údoli vSči Jizery počíná se při jihovýchodním úbočí hory Obrázku, kteréž
k této straně velice povlovně se sklání a společně s východní strání Klínové hory
a západním sklonem Suchého vrchu trojhrannc koiyto způsobuje, v němž vody
z močálů a slatin těchto tří hor se sbíhají, odkudž lze také prameny Jizery dobře
do 9(X) m. výše položiti. Z jmenovaného koryta, jež nalézá se v místech, s Pruskem
po několik desítiletí sporných, a proto tak od lidu „Sporným kusem" (Zankstúck)
jmenovaným, — vychází na české půdě mocný za každé roční doby potok, k JV
tekoucí, jenž stihnuv po běhu 2 kil. na hranici zemskou, drží se i)Otom na trati,
asi 15 kilom. dlouhé (t. j. až k tak zvaným Strikrovým doiiikňni bií/ Wurzelsdorfu)
samého pomezí Čech a Slezska. Žlab Jizery, kterýž v nejhořejším dílu svém, t. j.
od počátku až k hranici zemské, nejprv mělkou, hustým lesem zarostlou rozsedlinou,
a sice spádem 1 : 68 byl se ubíral (kterýžto spád vzhledem k vrchovišti řeky
v tak vysoké poloze zajisté lze nazvati skrovným), rozstupuje se na hranici
povlovně, an les vzdaluje se po obou stranách, dávaje místa mokré louce (blani),
2 — 3 kilom. široké a 4 — 5 kilom. dlouhé, kteráž od starodávna „Jizerskou loukou"
se nazývá, a v této výši (750 m.) a v takovém vůkolí zajisté jest zjevem ne-
zvyklým, bývajíc nad to pro vzactné rostliny své od milovníkův botaniky hojné
navštěvována. Nad touto loukou shledávají se na levé, severovýchodní stráni
samotné i v skupenstvích rozestavené chalupy, kteréž i k severu t. j. k Vysokému
hřebeni Jizerskému vzhůru stoupají, skládajíce do hromady slezskou ves „Věcí
Jizeru", jinak též „Jizerské domky" řečenou. Mezi nimi vede pěšina nahoru
k hřebeni Jizerskému, odtud pak skrze tak zvané „Domky na hřebeni" (Kamm-
háuser) dolů do údolí Kvizy u Flinsberku. Údolí, potud k JV běžící, mění pod
domky Jizerskými směr svůj nejprv v jihojihovýchodní, za nedlouho pak přímo
v jižní, stávajíc se čím dál, tím těsnější, při čemž vodnatý nyní potok pořád ještě
po slatinné půdě se ubírá, jakkoli spodní základové její, podobně co obapolné
stráně údolí, z čelnějšího v Jizerských horách kamene, t j. z granititu složeny

21

jsou. v téchto končinácli spatříš také poslední stopy nízké borovice (kleče) a zde
ústí se blízko sebe dvé příční doliny v hlavní údolí Jizerské. Jestif to nejprv od
levé ( východnO strany, a sice od Tisové stráně (Theissenhubel) přichodící, potočné
údolí, kteréž podlé sklárny, Karlstál řečené (788 m.), vzhůru vede k jmenovanému
vrchu, jenž na temeni svém mocnou turní skalnou jest ozdoben. Nad údolím a
v jižní stráni Tisové vede též pěšina k Boudám Prokšovým, na silnici od Harachovic
k Marientálu stojícím. Dnihé příční údolí dobíliá zase od k pravé (západnQ
strany hlavnílio údolí, a sice v úpatí hory Bukové (keilige Buchberg), z čediče
složené, jenž zde granititem se prolomiv, nádhernou kuželitou podobou svou od
slalié nakloněných tvarů granititu pěkně se odráží. Tímto příčným údolím nad-
chází se sumotem potok „Menší Jizera", kterýž nad Vítkovým domkem svťlj po-
čátek maje, v mělké rozsedlině mezi Prostředním hřebenem Jizerským a Vlašským
hřebenem neji)n' při skrovném spádu až ke vsi Menší Jizeře (jinak též Wilhelms-
hohe nebo i liuchberg řečené a ve výši 825 m. položené) teče, potom ale urychle-
ným během k Věcí Jizeře pospíchá, do níž v nadmořské výši 760 m. se ústí.
Spád hlavního údolí mezi Jizerskou loukou a tímto místem obnáší 1 : 84. Níže
odtud, a sice v délce několika kilometrů nalézá se ono prostranství, kteréž pro
Tzáctné své nerosty od mineralogův bývá navštěvováno. Těsnou, divokrásnou debří
berou se njiií sloučení proudové Věcí i Menší Jizery nejprv podél chalup, ke
sklárně IIotTnungstálu patřících, k J až k domkům Strickrovým (555 m.) Spád
této trati drží se poměru 1 : 36 i jet vůbec nejvěčí, jehož se Jizera kdy dodělává.
Cest není v této končině, čehož příčinou jest těsnost a příkrý svah údolí; pročež
vsi Věcí a Menší Jizera mají spojení mezi sebou prostředkem voznic^, po jižním
sklonu Stráně Zimmrovy vedoucí, kteráž u Menší Jizery v okresní silnici se mění
& ve východní stráni Vlašského hřebene k Polubnům a Wurzelsdorfu dolů se bere.
U Strikrovýťh domků rozšiřuje se údolí poněkud, tak že bylo lze, vésti v něm
asi délkou půl kilom. státní silnici, kterouž jede se od Tannwaldu a Vysokého na
Harachovice k Teplicím slezským (Warmbrunn). líned ale pod Strikrovými domky
stává se údolí Jizery ještě těsnějším a divějším, než prvé ; mohutné, s sousedního
Čertova vrchu svalivši se balvany skalní zbraňují místy spěšným vodám řeky
volného průchodu ; ale i níže této končiny neustává řeka klestiti sobě i)očetnými ohby
cestu v těsné debři, zevšad vysokými, do 4(X)- 500 metrů nad povrchem její
vyvstávajícími stráněmi zahražené, dokud sumotem a nesčíslnými prahy nestihne
českého městečka Jablonce. Asi na 15 kilom. výše Jablonce otvírá se k řece
od levé (východní) strany hluboké a úzké údolí příčné, kterýmž nadchází vodnatý
potok, druhdy Rokytnice, nyní Ilíittenbach řečený. Jdeš-li údolím tímto nahoru,
spatříš je se šířiti a v několik pobočních dolů se rozvětvovati, kteréž až k Lysé
hoře H ke Krkonošskému Kotli povlovně se zdvihají, jsouce jak dole tak po
stráních až do 1(X)() metrů výše více jak 1100 domky posázené, jež v celosti své
skládají průmyslná městečka Dolejší a Hořejší Rokytnici, více jak 10.000 obyvatel
držící. Spád řeky Jizery mezi Strikrovými domky a kostelem Jabloneckým jest
1 : í^. II Jablonce rozstupuje se údolí na chvíli, zavře se ale hned zase a ukazuje
napořád příkré stráně, jakkoli vlastní hory ustupují stranou, majíce také jen 000
až 70U ui. prosté výše, tak že toliko do IHJO :iOO m. nad žlab údolí vyvstávají.
U Ernsttálu (390 m). pode vsí Přívlaky přestává údolí Jizery svého dosavadního

00

jižuílio směru, nara/ivsí na žlab ieky Malť Jizery, od liory Kotle pod iiravyiii
úhlem k uémii přichodící, kteréhožto nového sméru, západního totiž, spojené a
zvodněné řeky nyní nuceny jsou, se přidržovati. Spád údolí mezi ,Iablonceni a
Emsttálem jest 1 : 134, a v celé té trati béží jím po levém břehu řeky pékuá
silnice, nákladem zemským v posledních letech vystavená. l*oil Ernsttálem nabývá
údolí Jizery zároveň se změnou sméru zcela jiné tvářnosti. Nastává zejména již jiné
složení půdy, od dosavadního na prosto rozdílné, pokud totiž údolí Jizery v grani-
titu, jak známo, se počavší, u Strikrovych domků nejprve do svoru, a níže do
hlinitých břidlic vstupuje, u Ernsttálu pak mezi rudé pískovce útvaru permského
vchází, v kterýchž také až pod Semily setrvává. Údolí, dosud napořád tésné,
rozšiřuje se nyní, a jakkoli najdeš vždy ješté hojiu)sC míst, kde stráně jeho náhle
k sobě se přibližují, zbývá přece ješté více takových, kdež onyno široko se roz-
stupují, dávajíce v údolí místa netoliko dlouhým vsím, nýbrž i městům. V takových
kotlinách leží zejména města Semily a Hrod Železný. Spád údolí stává se nyní
povlovným, drže se v mezích 1 : \íA) a 1 : 2í>(), proti Semilňm pak vchází do něho
železná dráha, kteráž ho potom víc(» neopouští. Pod Hrodem mění se ostatně
zase směr jeho pod pravým úhlem, bera se odtud k JZ. Údolí súžnje se zase a
řeka promyká se u Malých Skal a Vránové (211) m.) příkrými skalami i)ískov('e
kvádrového. Spád žlabu mezi Brodem a Vránovou jest l:i:V.», co i)ak z něho ješté
až do ústí řeky zbývá, popsáno najdeš v i)rvním dílu topo^ralickych prací našich
(str. 107 a násl.). Rozvití celé hořejší části údolí JizcM-ského od ixu-átku jeho až
k Ernsttálu činí l^f), odtud až k Vránové l*r)L\

Udoli Kamenice nuí počátek svůj v ústi-ední končině hor Jizerskycli, kdež
i řeka Nisa se temeni ; zejména spatřují se v revíru Frydryclnvaldském na oné
náhorní rovině, na kteréž stojí daleko svidná myslivna Novolucká (Neuwies), k V
této dva korytné úpady podlé sebe ve výši Or)() m., v kt(»rychž shromaždují se vody,
s Holubníka a Černé hoiy dolů stékající a odtud k ,IJZ hlubokým žlabem dále po-
spíchající. Jeden z těchto pramenův, západní totiž, nazývá se Hlatný potok (lUattney-
Bach) a přijímá níže potom Červený potok ; druhy, východní, slově Kamenice :
oba pak spojují se pod Blatnou Horou (Blattberg) v dosti mocný a vodny potok, na
nějž jméno Kamenice přechází. Až k huti Christiántálské jest spád potoka í(»ho
1 : 10 až 1 : 20, umaluje se ale napořád; neníf níže odtud až k ústí Desny prii-
řízem zajisté věcí, než 1 : 4í>. Na celé této trati jest žlab Kamenice v půdu *íra-
nititu hluboko zarytý, vysoké břehy a strmé, lesem porostlé stráně zavírají jej i>o
obou stranách, zdvihajíce se do 250 až 3U) m. nad patou údolí, jehož směr ubíhá
celkem k JY, jakkoli ne bez početných, pod pravým úhlem povstávajících ohbň.
Od Uhristianstálu bere se dosti pořádná voznice i)odél levého břehu řeky dolu,
kteráž spojuje mezi sebou osady, po obou stráních a výše na rovině jíohížené,
zejména Josefstál, Antoniwald, Georgenthal, dolejší Snu-žovku a Tannwald. Níže
Antoniwaldu šíří se údolí a obrací se i^ak, obcházejíc volným obloukem čedičový
kužel Špičáku, u Tannwaldu (448 m.) potom k východu. V samém Šumburce
ústí se údolí Kamenice do žlabu, od S k J jiřímo k něnm našedšího a co do délky
své hlavního, jemuž řeka Kamenice sice i dále jméno dává, jakkoli slušelo by
mu spíše jméno řeky, kteráž směrem jeho posud byla se ubírala, vyndevši i údolí
toto. Jestif to zejména řeka Dema (t. j. Levá), dva kilometry výše u Tiefimbachu

23

ze stoku (Ivou stojné mocných bystříc povstíivší, kteréž Bflou a Čeniou Děsnou
se /ovon a 0(1 hory Vyhlídky dvěma divokými, skalistými debřemi paralelné
k s(d)c» se přibližují, při čemž východní, černá totiž Desna, blíže vsi Sušírny
(I>orre) pékný slap činí. U Šumburka vstupuje tedy, jak řečeno, údolí Kamenice
do snuTU Desny a obešedší ohbem ostrou hranu vrchu Studnického, bere se nyní
v břidlicích hlinitých dále, jižního toho sméru, jakkoli s početnými pak ohby
a zátečmi, nnpořád se přidržujíc. Údolí, jehož žlabem od ústí jeho do Jizery až
k Tannwaldu nahoru nákladná železnice postupuje, kteráž jest poboční tratí
dlahy Panlubicko-Libereckť, u Semil se odštěpující, — zůstává vždy ješté tésné a
lihiboko zaryté. Jen na málo místech, jako zejména u Dolejších Bohdalovic, pak
u r>ohuiiovska rozšiřuje se poněkud, jakkoli ani zde nedosahuje šíře 300 metrů.
Na početných místech, jako u hradu Navarova (povrcheň vody tamtéž má 364 m.
výše) sbíhají se břehy v podobě skalnatých strání do té míry, že tu sotva zůstává
prostoru pro silnici nebo železnici, a řeka berouc se šumotem přes mohutné bal-
vany skalní, všechen žlab údolí pro sebe zanímá. U vsi Dolejšího Si)aIova (300 m.)
ústí se údolí Kamenice skoro pod pravým úhlem do údolí Jizery. Spád jeho mezi
Tannwaldem a Navarovem jest 1 : 83, odtud až k Spalovu 1 : 122. Rozvití celé
řeky Kamenice od iiramenův až k Spalovu činí 1 : 47.

V příčině rostlinstva horského obvodu Jizerského připomíná se, že půda
jeho při březích řek a potokňv, ovšem jen v dolejších polohách (patrech) až do 500 m.
v\še. je vesměs luční a rolní s dobrou a dosti hojnou prstí; zejména jest všechno
severní podhoří, neméně i údolí Nisy a jižní podhoří v louky a role proměněno.
Arciť daří se zde jen v nejhlubších polohách pšenice, vůbec sklízí se ale žito, na
vyšsí( h i)lasách jen oves. Lesa shledáš až do 500 metrů málo, z čehož vj^iaty
jsou toliko některé polohy u Nového města, jakož i čedičové kupy těch stran.
V polohách, nad 500 metrů vyvýšených, přestává rj^chle obilí, na místo něhož na-
stupuje brambor a mokrá věčím dílem louka, lesy však, a sice bukové, smrkové
i smíšené, šíří se nyní po rozsáhlých prostranstvích. Na výšehorách Jizerských pro-
stírá se však nepřetržitý hvozd, skládající se věčím dílem z pěkných bučin asmrčin;
řidčeji vyskytují se sosny nebo borovice, nízké borovice pak (kleče), v Krkonoších
velice rozšířené, nenajdeš kromě malého kusu blíž Jizerské louky skoro nikdež.
Jsouť ale i v Jizerských horách rozsáhlé prostory, na kterých nedaří se lesu
prese vši péči ; mínímeť četná, mělká koryta výšehorská, v kterých sbírají se vody
s vúkolnícli výšin, jež od jilovitosti půdy v korytech nemohou do země vsáknouti,
aniž (od skrovného sklonu pudy) pořátlně odtékati. V takových polohách povstávají
pak ony bláně a slatiny, kteréž tu vlastní žlab všech výšehorských údolí tvoří
a drulidy daleko do podhoří zasahují. Nad hranici stromů nevystupuje žádné místo
v horách Jizerskvch.

V následujícím sestavení i)odáváme přehled rozlohy pudy v rozlzČnýcJi
výskách nadmořských^ přii)Oinínajíce toliko, že z celé oblasti hor Jizerských jiojali
jsnu» v něj t(»liko onen okres, kterýž do Čech náleží a jehož meze výše (srov.
8lr. 4. t. d.) jsou naznačeny*).

*) IMošiié obsahy vrstev čili pater vyšetřeny jsou zejména prostředkem planimetru, krychlový

8

obsah V vypočten jest prostředkem formule Vzzl—- (j^ -|- 4/, + 2/, f- . .Z,,), střední

r v

10 r v

24

1. Všechno prostranství (oblast) vnitř onoho omezení drží . . .98.112 hektar.

2. Prostranství (patro) nad vrstevnici 300 metrů 98"840 „

3. „ „ „ „ 400 „ 67.440 „

4. „ , , „ 500 „ 46.968 „

5. . . « , 600 „ 31.200 „

6. , „ , . 700 19.728 „

7. „ » , , 800 „ 12.960 „

8. „ » n f) 900 „ 7.224 „

9. „ , „ „ 1000 „ 1.368 „

10. , , , , 1100 „ 216 „

Z toho jde v příčině rozlohy půdy po patrech, a sice:

1. V prosté výši 200 až 300 metrů leží 7.272 hekt. čili 1A\ vší oblasti

2. „ , „300-400 , „ 23.400 , „ 238%

3. „ „ „400 — 500 „ „ 20.472 „ „ 20-9^

4. „ „ „500-600 „ „ 15.768 „ „ 16-1% „

5. „ „ „600-700 „ „ 11.472 „ „ 11-7% „

6. „ „ „700-800 „ „ 6.768 „ „ 6*9% „

7. „ „ „800-900 „ „ 5.736 „ „ 5-8% „

8. „ „ „900-1000 „ „ 5.856 „ „ 60% „

9. „ „ „1000-1100 „ „ 1.152 . „ 1-2% „
10. „ „ „ 1100 - 1200 „ „ 216 „ „ 0-2% „

Z čísel těchto poznává se, že celkem něco více, než polovice vsí půdy
oblasti hor Jizerských, zejména 521% nalézá se v nadmořské výši 200 — 500
metrů, a něco méně než polovice (totiž 47'97o) ve výši 500 až 1200 metrů, odkudž
vyiehorského rázu kraje tohoto nikterak nebude lze popírati, jemuž zejména v patrech,
nad 600 metrů vystupujících, povlovné ubývání podílů percentních dodává ještě
věcí váhy a mohutnosti.

Hořejší čísla o rozloze vrstev či pater poskytují dále ješté možnost, vy-
počísti střední výši nadmořskou veškeré oblasti horstva Jizei^ského v užším onom
smyslu. Všechna hmota jeho, nalézající se nad nejspodnějším patrem 200 metiu,
obsahuje totiž V -zz 324*62 krychlových kilometrů, kteréžto číslo, děleno hudouc
základní plochou 918120 kilom., dá vyvýšení 0332 kilom. = 332 metrů. Pii-
počte-li se k tomu prostá výše nejspodnějšího patra 200 m., vznikne číslo WA2
metrů, což znamená tolik, že veškeré horské prostranství, právě námi popsané,
kdyby je jednostejně rozložil po ploše 918*12 Q kilom., jevilo by se co spousta,
532 metrů vysoká.

Kdyby však líbilo se připočísti k prostranství, tuto vyčíslenému, ještě i
onen pruský podíl, kterýž severně od hranic až k řece Kvize a Menšímu Zackenu
leží, vzrostla by rozloha či plocha jeho jeste o 16*080 hektarů, z čehož asi po-
lovice nalézá se v prosté výši 800 a více metrů.

rřše nadmořská pak z formule F :/, =s, při čemž /^ přijato za = 98 112, /, = 90*840
a t. d. a A =z 100 metrů zzz 01 kilom. Co čísla poměrná platí i tu 1 rak. jitro = 0*575
hektaríl, 1 hektar = 1*788 jiter, 1 čt?er. rak. míle = 57*5 kilom. a iQ kilom. iz: 0 01 76D
m. rak.

Yi
»

25

§• 3. KrkoHode, hřbety a vrcholy jejich.

v tomto paragrafu hodláme popsati horstvo Krkonošské v nejužším slova
smyslu, pokud se totiž již při pouhém pohledu na kraj, jím vjplňovaný, ještě lépe
ale při pohledu na mapu patrovou nebo geologickou co osobitý celek samo zjevuje.
Mvslímef při tom na onen kraj čili na onu oblast, kterouž na západě omezuje údolí
řeky Jizer)', a sice od Emsttálu až k Wurzelsdorfu, odtud až k Harachovicům potok
Mumlava, výše až k Boudám Prokšovým přítok její Mumlavice (Muhlmitz), nejzáze
pak až k pruské celnici Petrovické potok Věcí Zacken. K severm' straně činí
hranici její dolejší běh V. Zackenu, dále pak k severu spadající úpatí hor samých,
jež od roviny Teplické (Warmbrunn) v čáře, daleko viditelné, jasně se odráží a
jež co přírodní hranici po směru silnice od Petrovic na Hermsdorf, Giersdorf,
Sťidorf, Amsdorf, Sejfy kamenné a Schmiedeberg pohodlně lze sledovati, — po-
sléze pak od nejsevernějšího konce Schmiedeberku oblouk, kterýž na Buchwald,
Bemdorf, Novou ves, Wúhl, ROhrsdorf a Schreiberdorf k řece Bobravě u Lancutu
vésti se dá. Všechny tjto čáry činí v souvislosti své hranici severní. Východní
hranice pak znamená se výše Lancutu tokem řeky Bobravy a sice nahoru na Líbov
až do KOnigshanu, dále pak potokem Bemartickým čili Líčnou až k Poříčí,
íParschnitz) u Trutnova.

Na jizm' straně neníC arci snadnou věcí, udati hranice tak určitě. Jinak
jestif to ovšem také čára, podél kteréž sráznější svah hor zřejmě se ruší a láme ; avšak
není tu právě nikdež tak rovné plochy jako na severu, pročež třeba jest přestati
na omezení, obecněji toliko vytknutém, jakéž bude zejména údolí řeky Úpy od Poříčí
nahoru na Trutnov až k Bukům mladým, odtud pak čára, přidržující se celkem
silnice od Buků až k Teresientálu čili doliny potoka Javorníka (Mohren-Bach),
konečné pak vůbec čára, směrem na Forst, Vrchlabí a Ilrabačov u Jilemnice až
k Emsttálu při Jizeře vedená.

Prostranství, takto vymezené, drží plochu 93Gr> čtver. kilometrů čili 1028
ětver. mil. Obsahujet sice jen díl, avšak zajisté ústřední a nejdůležitější díl oněch
hor, kteréž v širším slova smyslu k horám Krkonošským čítati jsme obvykli. Ně-
které z nich hodláme v pozdějších odděleních této práce vypsati, jiných pak, zej-
ména těch, jež za hranicemi zemskými jsou položeny, nezbjTá leč mlčením pominouti

Vnitř této oblasti, kteráž má podobu čtverce o tupých hranách, délku asi
4<J a šířku 23 kilometrů, zdvihá se hlavní hřeben její, jenž rovnoběžně s podélným
rozložením celé homatiny se prostíraje a štíty Jinínošem (Reiftrftger), Vysokým
Kolem a Sněžkou znamenán jsa, na dvě nestejné polovice ji dělí, z nichž severní
leží v pruském Slesku, jižní pak v Cechách, poněvadž přes hřbet ten hranice
zemská i říšská jest vedena. Směr toho hřebene jde skoro přímo od ZSZ k VJV,
odchyluje se od rovnoběžníka svého o nějakých 2() až 24 stupíiův, pročež také
s poledníkem úhel 7() — 6G^ činí. Bez mála rovnoběžně s tímto hlavním hřebenem
a sice vzdálí 3 kilom. od něho, běží druhý hřeben se štíty Kotlem, Krkonošem,
Kozími hřbety a Studničnou ; ten však liší se mezi jiným od nepřetržitého hlavního
hřebene tím, že v samém středu svém jest dokonale prorván a že na obou krajích
svých, kdež zejména s hlavuíiA hřebenem se spojuje, dříve také přestává, než tento.

26

Pod pravými úhly, tedy od hlaviiílio hřebene k severu, od pebonulio
k jihu, vychází z nich několik dlouhýcli příčných liMíctuv, které/ na ji/ní sírane
mnohem jsou delší, širší i jednotvárnější než na severní, jez naopak jcíví se
býti sice kratší a užší, avšak bohaté rozčlenéné. Jsoute pak mocnější z nicli na
jižní straně: Vlčí hřeben, Ileidlova Ilora, Planina (Planur-P.), l>eerenberg, IJenesuv
kopec (Bonisch-B.), Oerná hora a Kýchorská hora (líelihorn-B.i, na severní straně
pak: Kobylí hlava (Pferdekopf), Homole (Ilmumelberg), Zámecká liora (Schossbiibel)
s Kynastem, Černá hora, Hora „Na hrobech" řečená (firáberberg) a l>i'ezí kameny
(Friesensteine).

Y příčině geologického slozeiií Krkonošft náleží vyznati, že horniny, jež je
skládají, nejsou ani pestré aniž četné; to však lze bezpečné tvrditi, že uložení técliío
honiín či vlastní sklad hor není tak jednoducliý, jak by na pohled se podobalo,
a že v něm zťistává nmoho ještě na záhadě. Hlavní hřeben skládá se v celé roz-
loze své od Bud Prokšových, kdež s horami Jizerskými takoika k nerozeznání sou-
visí, až po Sněžku z téhož granititu, jenž skoro v celých horách Jizerských panuje
a jejž jsme již při nich (srov. str. 5 t. d.) byli šíře popsali. Z tohoto granititu je
zejména skoro veškeren pruský díl hor Krkonošských složen, poněvadž sevi»rní
rozsochy hlavnílio hřebene až po Sněžku jen tuto horninu v sobě drží. Na české
straně však skládá se toliko čeřen čili témě hlavnílio hřbetu a jižní úbočí jeho, i>ak
spodní díl severnílio svahu jiobočního hřebene z gi^anititu, a poněvadž tato hornina
od Harachovic či, lépe řečeno, od slapu potoka Mundavy přímo k východu sei)rostírá,
stává se nezbytně, že rozloha její na české straně napořád se tenčí (neboť osa
hlavního hřebene směřuje něco k JY), tak že posléze s hlavním hřebenem se
protíná — což zejména děje se nedaleko Obří boudy (Kiesenbaude) i>od samým ku-
želem Sněžky — a potom na české straně na dobro zmizí. Y tomto gi*anititu shledávají
se z hustá couky žuly, a sice tak mocné, že druhdy i 150 metrů tlouštky nn'vají.
Žula ta je z pravidla drobnozniá, zvětrávajíc povlovněji, než granitit, pročež také
z hustá tvoří tumě, klepy a hřivy (nízké skalné hřebeny) na obdélných hřbetech,
z granititu složených, jako na př. na nízkém hřebeni Teplickém (Warmbrunn)
a Schmiedebei*ském. Také čedič vyskjtuje se sem a tam v granititu, jako na př.
v Menším březne sněžném (Schneegrube). Při východním konci hlavního hřebene,
zejména nad Schmiedeberkem, pak v podobě úzkého s počiUku pruhu na hoře
Kolbě a na Dlouhé hoře u Menší Upy objevuje se zvláštní odrůda ruly, kterou/
Jokely za vyvřelou (eruptivní) rulu má a kteráž pak na jihovýchodě tohoto okresu
Krkonošského neobyčejné mocných rozměriiv nabývá, i)okud totiž v této končmé
plochý hřbet Černé hory, jižní rozsochy pobočního hřebene, zejména P)encšftv vrch,
hora Vachour a Heidlňv kopec (Heidelberg) na jižním svém konci z m složeny
jsou. Rula Krkonošská je tence štěpná, křemenitá i bohatá na hutné hlatě křemeiu^
a živce, slída v ní pak málo hojná. Honiina ta jde obyčejně i)Od jménem jyrotogynv,
jež navrhnul Jokely na rozdíl od starší ndy, a dosahuje od vycliodu jen až
k Heidlově hoře u Vrchlabí, zájmdněji jí nenajdeš; sklon její blíží se všude/
k pravému uhlu. Oblast této ruly odděluje od hřbetu granititového široký pás
gvoru, jenž podél celé jižní hranice granititu se prostírá, jsa od něho také nadzvižen.
Jakkoli jej na západě břidlice hlinitá, na východě pak vzi)Oinenutá již rula přikrý-
vají či protínají, objevuje se tento svoi- v jižním úpatí Krkonoš i)Oznovu, a sice

27

zase v podobě pásu, sinčrem od Z k V uloženého, nemá ale více ani té šířky aniž
délky jako nahoře, pokud totiž jen od Vrchlabí na Lanov až k Svatojanským
Lázním dosahuje. Máť zajisté sloh dokonale hlacený, skládaje se zejména z drobných
lupénkii tmavošedé slídy a křemene, a drží na některých místech početná, drobná
zrna granátová, jež ale zhusta spatřují se v živec býti proměněná, od čehož pak
tento kamen podobu ruly na se bere.

Z tohoto svoru skládá se po výtce skoro celý hrelxMi poboční, zejména
vynikající vrcholy jeho, jako Lysá hora, Kotel, Krkonoš, Kozí hřbety, Studničná,
ale i sama Sněžka. V okresu svoru lze se ale také nezřídka potkati s břidlicemi .
křemitymi, jež zejména na Kozích hřbetech ostrými hranami skal svýc^h na
pohled se poznávají. V jižním okresu svoru vyskytují se zase mocné couky a ka-
bany pěkného zmitého vápence, jako zejména u hořejšího Lánová, u Švarctálu a
u Lázní svatojanských; ale i sloje břidlice tuhové (u Svarctálu), pak couky kyzu,
arsenového a magnetového (v Obřím dole pod Sněžkou) najdeš v tomto svoru, jež
se na jmenovaných místech i tezí. Spoléhajíce na svoru a nezřídka po míře podoby
své na pohled v něj jiřicházejíce, panují v jihozápadní končině této oblasti Krko-
nošské, a sice v okrají mezi Véčí a Menší Jizerou — t. j. od hory Kotle piichodící^
pročež ji Němci také „Kesselwasser" nazývají — naopak prahorní břidlice hlinité
(Phyllií), jež vyznameuíívají se početnými odrůdami, od břidlice totiž kropenaté
(pestré) až k břidlici pokryvačské. Uložení jejich směiuje po výtce od Z k V,
sklon pak k jihu, jakkoli vlivc»m přehybu a protržení i jiné směry uložení a sklonu
se vyskytují. Určiti hranici těchto břidlic hlinitých a jmenovaného svoru bývá
ílruhdy s nemalou nesnází, poněvadž jedna honiina v dnihou až k nepoznání pře-
chází a poněvadž i v hlinitých biidlicích tytéž vklady a výměšky lze spatřiti,
jakých/ při svoru vzpomenuto. Zvláště třeba tu také ještě vytknouti sloj rud
luědnych, olovných a antimonových nt;daleko hořejší i dolejší Rokytnice na západním
konci tohoto okrají. Na východní straně oblasti Krkonošské přiléhají ke svoru ještě
břidlice jinordzové^ kteréž ode vsi Kychor (Rehhorn) úzkým pruhem na Dittersbach
a/ k slezskému Kupferberku se prostírají, tvoříce tu boky tak zvaného Lancutského
lnel»ene. Posléze třeba i doložiti, že při jihovýchodní a východní hranici rudé
píakovce i pískovce kamenonhelné (a sice onyno u Trutnova, tyto u Zacléře) na půdu
Krkonošskou ])řecházejí, kteréž však později obšírněji budou vypsány, majíce tu
jen skrovných podíluv. Na obou podélných, jakož i na širších příčných hřbetech
jsou ostatně i rozsáhlá ložiště rašeliny,

Orotjrafickou povahu Krkonošň lze nejzpůsobněji seznati z map patrových,
ke knize této přiložených. Všechna oblasf jejich jeví se zde co hornatina, od J
k 8 povlovně se zdvihající, na severm' straně ale náhle pietržená, odkudž také
přiléhající k ní od severu i)rostranství v značné hloubce se ocitá. Od toho pochodí
také rozdílné obrazy Krkonoš se straní/ seveřan a jiSuí, čehož pokusili jsme se
způsobiti pravé ponětí prostředkem dvou pohledův na Krkonoše, jež také co pří-
lohy k této knize připojeny jsou.

Budef zajisté nesnadné, nalézti na jižní čili české straně Krkonoš místa,
z kterého/ by se dal přehlednouti cely hlavní hi'eben, poněvadž jej zakrývají jižní
výstupky hřebene ]»obočního. Mně aspoh nebylo možné, vyšetřiti v té imčině jiného,
příhodnějšího hlediště, leč vrchol hory Zvíčinské západně Dvora Králové. (.S vrchův

28

u Horek [FalgeDdorf], jakož i s hory Tábora u Lomnic je pohled mnohem obme-
zenějáí.) V popředí vystupuje povlovně jižní podhoří Krkonosů, majíc nápadné rovné
a rolemi pokryté hřbety a rozkládajíc se až k úpatí vlastních Krkonosů, t. j. asi
do výše 450 metrů; tu pak zdvihají se pojednou jižní výstupky či rozsochy
hlavních hřbetů, porostlé lesy chvojnými (hlavně smrky), se sklonem 20 — 25 stupúů
a k výši 1000 až 1200 metrů (jako Černá hora), kteréž ale v podobě obdélných
širokých liřbetův od jihu k severu se kladouce, do té míry těsná údolí mezi sebou
skrývají, že s jižní strany nepropouštějí průhledu ani k pobočnímu hřebeni, z kte-
réhož vlastně vybíhají, aniž k hřebeni hlavnímu.

Z těchto rozsoch naráží nejprv v levo do očí plochá kupa hory Heidlovy,
pod níž leží Vrchlabí, v prostředku pak rozlehlá hora „na Rovině" (Plattenberg)
řečená, na právo konečně mohutná spousta hory Černé, celou šířku svou nastavu-
jící, v jejímž úpatí leží mezi hustými lesy půvabně Lázně svatojanské. Jediné
s hory Zvíčinské spatříš v pozadí obrazu na levé, či západní straně nejprv západní
polovici Krkonošského hřebene pobočního, jenž se tam lysou horou Kotlem a
dlouhým, klečí porostlým hřebenem hory „Krkonoše" zjevuje, jejíž východní bok,
k výstupu řeky Labe ze Sedmi dolů pod Spindelmuhlem se sklánějící, v našem
obraze také lze rozeznati. Na druhé straně této prorvy zdvihá se hřivnatý Kozí
hřbet, týmž směrem co Krkonoš, k východu se beroucí, jenž sice v obraze našem
bórou Planinou (Planurberg) s část zastřen jest, k východu odtud ale oku sti-
hnouti se dává, přiléhaje těsně k vysoké pláni hory Studničné (Brunnberg), jejíž
skalisté stráně na právo k tak zvanému Obřínu dolu (Riesengrund) se spouštějí,
ano severní rovný konec k planině pod Sněžkou (Koppenplan) přiléhá, nad níž
u Obří boudy nádherný kužel Sněžky samé k nebesům se pne. Sněžka zejména
jest onen bod, v kterémž hřeben poboční s hlavním hřebenem Krkonošským na
vzájem se protínají. Ve smyslu geologickém patří Sněžka k hřebeni pobočnímu,
s hlediště orografického sluší ji však počítati k hřebeni hlavnímu, poněvadž leží
spíše v ose tohoto. Z tohoto hlavnílio hřebene spatříš pak na našem obraze toliko
skupenství Vysokého Kola s Věčím Šišákem (Stunnhaube) a s tak zvanými Muž-
skými či Mládenčími kameny (Mannsteine).

Pohled na Krkonoše se strany severní je mnohem vyšší měrou velebnější
a zajímavější. Potkáváš-Ii se na jižní straně s nesnázemi, chtěje dodělati se hle-
diště, s kteréhož bylo by lze aspoň menší díl hlavnílio hřebene spatnti, při čemž
třeba býti dobrým znalcem hor samých, aby hlavnější vrcholy jejich s určitostí
dovedl pojmenovati: tož máš na severní straně, a sice v široké kotlině od Teplic
slezských až k Schmiedeberku, všudež a pořád hlavní hřeben před očima, a sice
se všemi významnými vrcholy jeho i s turněmi, klepy a sedly, tak že snadno se
v něm poznati můžeš. Jediné osvětlení bývá na severní straně zřídka tak štastné,
aby daly se obrysy početných výstupků či rozsoch tamějších s jistotou sledovati;
nebot slunce svítí pozorovateli buď do očí, bud jsou zase hory samy v tmavých
stínech ponořeny. Nejpříhodnější v té příčině osvětlení nastává časně z rána při
jasném nebi v měsících letních. Za takové chvíle nakreslil jsem také přiloženy
druhý pohled na Krkonoše sé strany sevemí (t. j. z Teplic slezských). V pozadí
tu lze spatnti hlavní hřeben Krkonošský v celé jeho délce. Nejprv shlédne se
v levo (na východě) obdélný a lesnatý hřeben Schmiedebersky s dvěma vrcholy

29

svými t. j. tak 'zvanou Mordovou strání (MordhOhe) a Stolnými kameny (Tařél-
steine), načež následuje převal (sedlo) pod Prostřední horou (Míttelberg), odkudž
po srázech vystupuje se nahoru k Černé kupě, kteráž nalézá se již v patře klece
Odtud zůstává hlavní hřeben na hezkou vzdálenost rovný a plochý, dokud nevy-
vstává z něho mohutný kužel Sněžky. Od ní v právo či k západu prostírá se tak
zvaná Planina pod Sněžkou (Koppenplan) až k Lánftm (Lahnberg) a Menšímu
Šišáku. Jasně viděti jest turné, kteréž znamenají místo, kdež nalézají se tak zvané
Véčí stavy (Teiche). Dále ještě snižuje se hřeben patrně k onomu sedlu, přes
kteréž vede pěšina od Giersdorfu i Agnetendorfu podlé Petrmanových a výše podlé
Špindlerových bud do Sedmi dolů a Špindelmiihlu. Po té zdvíhá se zase hlavní
hřeben prostředkem četných vrcholů (kup) poznovu do věcí výše. Nejprv spatřiti lze
skalné klepy tak zvaných Dívčích kamenů, pak turné, řečené Mužské či Mládenčí ka-
meny (Mannsteine, mezi lidem Mánnersteine), dále kupu Věčího Šišáku, pak zvonovitý
vrchol Vysokého kola, kterýmž západní díl hlavního hřebene dostupuje nejvěčí své
vysokosti. Široká, s dostatek rovná planina, kteráž na východ Vysokého Kola se pro-
stírá, spouští se k severu v podobě srázných, skalných stěn, kteréž obstupují kotlinu
tak zvaných Sněžných březen (Schneegruben). Odtud snižuje se hřeben napořád
směrem k západu. Povlovný tento svah, kterýž jediné přetržen jest hranatým,
dvojitou tumí vyznamenaným štítem Jinínoše (Reiftr^ger), lze pak sledovati až k zná-
mému sedlu u Bud Prokšových, kdež počíná se právě hlavní hřeben Krkonošský.

Také severní rozsochy Krkonoš jsou členitější než jižní, jak zejména již
vzpomenuto, dodávajíce zvláště krajinnému obrazu prostředního popředí čilejšího
života. Zde zajímají zejména oko pozorovatele v levo nejprv tak zvaný Gráber-
Werg („Na hrobech") s Hrobními kameny (Grábersteine) a s kaplou sv. Anny, v pro-
středku komolý a temným lesem zarostlý kužel Čemé hory, v právo pak malebná
ssutina hradu Kynastu, ana rovinné úpatí hor samých s i)očetnými a výstavnými
osadami svými, úrodnými poli, zelenými Inkami a háji a hojnými i prostrannými
rybníky, v kterých zrcadh' se velikáni, v pozadí stojící, důstojným způsobem za-
vírají obraz krajinný, jemuž nebude asi mnoho rovných.

I^rostředkem obou obrazů krajinných, k dílu tomu připojených a právě vy-
ložených, došel čtenář, nemaje toho ani potřebu, vkročiti do hor samých, bohdá k po-
znání nejdůležitějších míst jeho i nebudeť tedy s obtíží, provoditi ho nyní ještě
nahoru a obrátiti pozornost jeho i k oněm polohám, kteréž čelním pohledem na
hory k zastření přicházejí. Pro lepší věci přehled chceme výšehorskou tuto
oblast popsati tímto pořadem: Hlavní hřeben, poboční hřeben, jižní rozsochy,
severní rozsochy.

Hlavni hřeben. Hlavní směr jeho ustanovuje se čarou, od Jinínoše k Sněžce
vedenou, kteráž běží od ZSZ k VJV, činíc s poledníkem uhel 60 stupňů. Směru toho
přidržuje se hlavní hřeben od Prokšových bud až k Sněžce délkou asi 23 kilo-
metrů. Na Sněžce láme se však tato čára pod uhlem 130^, načež hlavní hřeben
bére se délkou 5*6 kilometrů, a sice až k tak zvané Mordové stráni, směrem od
ZJZ k VSV. Střední výše nadmořská čáry hřebenné jest 1200 metrů, na nejhlubším
západním místě u Prokšových bud zejména 830 a na východním konci u Bud
hraničných (Gránzbauden) 1050 m. Hlavní hřeben má nahoře střední šířku 200 až
400 m., a jest tu slabě sklenuty ; místy rozšiřuje se však až do 1000, ba i do

30

2000 metrů, zejména všudež tam, kde nějaké kupy nad něj se zdvihají nebo kde
poboční hřeben k němu se připojuje. K severu sklání se hlavní hřeben vsudež
příkře (pod úhly 20 — 25°), k jihu naopak mnohem povlovněji, a sice pod úhly
sklonu 10 — 15^. Po nejhořejší čáře hřebenné běží hranice zemská, i)roc'ež také
skoro všude spadá za jedno s rozhraním vod jeho. Podél hranice zemské, tedy
také podél předěle vodní, vede pěšina, kteráž na mnohých místech, zejména tam,
kdež ubírá se po vrcholech, kamením a štěrkem věcím dílem pokrytých, bývá
spustlá a tudíž těžko schůzná. Volíš-li však tuto stezku, i>oznáš nejlépe a nej-
i7chleji jak orografickou povahu, tak rozčlenění Krkonoš; neboť bez přestání zříš
před sebou hlavní hřeben, an k západu neb východu ubíhá, znamenaje směr svňj
vrcholy, pořadem na něm vyvstávajícími, což i o pobočním hřebeni platí; v právo
pak i v levo lze od počátku až do konce sledovati všecky ony početné výstupky
a rozsochy obou hřebenílv. Nad hlavní hřeben vypínají se početné vrcholy, bud
samotně, bud v skupenstvích se vyskytající. V sousedství takových míst zdvihá se
pomalu i čára hřebenná, a sice hned s daleka, odkudž děje se, že k vlastním kupám
(kromě jediné Sněžky) lze se velice snadno a beze všelio namáhání dostati, llhivní
hřeben skládá se, jak již pověděno, od Prokšových bud až k severnímu úpatí
Sněžky s granititu, vyvstávající pak z něho vrcholy svědčí věčím dílem o křeme-
nitých coucích žuly, jež zvětrání a opláknutí k sobě tíže připouštějí než granitit,
je obklopující, pročež také těmito výkony živelnými nevzaly jsou takového poru-
šení, jako silně opláklá i rozrytá půda, z gianititu složená, od jehož skrovného
odporu právě pochodí významná, slabě sklenutá jiodoba hlavnílio hřebene. Vrcholy,
jichž jména hned povím, jsou naopak pokryty hybkými kameny a klepy, kteréž
nejspíše budou asi posledními pozůstatky ssutých a snesených turní, jež za drahnou
dobu (jak to zejména na Mládencích i Dívčích kamenech posud lze pozorovati)
dovedše se zachovati, posléze přece vlivem vzmáhajícího se větrání nezbytnou
zkázu jsou vzaly. Z daleka jeví se tyto klepy a turné na mnoze v barvácli zelených
a spolu zažloutlých, čehož původem jest zvláštní lišejník též barvy (Lecidea atro-
virens), po klepech i kamenech všude se stroucí. Ploštější a rovnc^jší místa jsou
chudou travou (věčím dílem Nardus stricta) zarostlá; toliko okolo bud (salaší)
najdeš bujnější trávníky, což od hnoje dobytčího, do země vnikajícího, pochodí.
Na hlubších rovných prostorech, zvláště pak v sedlech, nalézají se bud věcí, bud
menší slatiny a rašeliniště; neméně sbírají se všudež ve vysokých horách mnohé
vzáctné, Krkonošňm vlastní byliny lékařské, kterýmiž i)rovozuje se výnosný obchod
i do cizozemska. Rozsáhlé prostory netoliko hlavmlio, nýbrž i pobočního lii-ebcne
pokryty jsou klečím (Pinus pumilio), kteráž jest odrůdou nízké sosny či borovice,
kmenem i větvemi po zemi se stroucí, ale zřídka do výše nuiže dorůstající. Klečí
najdeš ve výši 1000 až IbOO metrů bud v podobě menších porostlin, bud i videm
celých lesův, pak ale drží se tak hustě pohromadě, že bez i)růsekův nelze jím pro-
niknouti. Vysoký les (věčím dilem smrk) nedostupuje pohromadě z pravidla nyní
výše než ilo 1100 až 1200 m. výšky nadmořské; a však jsouť důkazy toho, že
les za starších dob, a sice ještě v minulém století, až k hlavnímu hřebeni dosa-
hoval, ba i místy také ho pokrjTal.

Tolik o obecné povaze hlavního hřebene. Na něm však stojí početné
vrcholy, kteréž mu těmi místy zvláštního rázu dodávají, jevíce se směrem od Z

31

k V v násleilujícícli bkupeiistvícli : skupenství Jinínose, Vysokého kola, skupenství
Lán, Sncžky a Scluniedebersky lirel)en. Popíscmeť je ihned něco obšírněji.

iSkupenství Jiníiw^e'^) bývá nejrídčeji navštěvováno, poněvadž stezník, po
lirebeni jdoucí, nevede pres ně, nýbrž zahýbá se k jilm okolo, něho. Skupenství
toto skládá se z jednoho hlavního vrcholu od podoby podlouhlého, nepravidelného
hranolu, kterýž již za hranicemi českými leží, pak z několika menších štítů. Hlavní
vrchol, Jinínose (Reiftriijier), jest pod nakloněnou plochou nahoře uříznut, 70 — 8() ni.
nad hlavní hřeben pozdvižen a má výšku nadmořskou 13r)4 m. Na západním konci
jeho spatříš dva obrovské klepy, jež ale již se drobí. Pohled s této hory je zvláště
k Severin' straně znamenitý ; neboť odtud přehlednouti lze v celé délce všechen hřeben
Vysokého kamene, dolinu Věcího Zackenu, jakož i dolinu Chuchelné (Kochel)
veškerou jich rozlohou. Naopak i)řekáží volnějšímu rozhledu k jihu hřeben
Kotle. Na jihovýchodní straně vrcholu Jinínošc, a sice vzdálí asi 500 metrft, shle-
dávají se skupenství skal, jimž říkají Svinské kammij (Schweinsteine), a týmž
^niěrem vzdálí jednoho kilom. a více tak zvané Sjjvovil kameny (Quarksteine). Štít
.linínoši; obkličují prostranné louky, k Z tak zvaná Hranická louka (Grilnz- nebo
i Kranichswiese) a za ní planina Lihochova (liUboch-Ebene), k JV pak louka,
-Návor" řečíMÍá (Na^vor-^Viese); prvější lze nejsnadněji dostoupiti od nové boudy
Slozské. Skupenství Jinínose spadá sice na sever strmě k údolí potokuv Zackenu
:i Cliuchelné, tvoří ale při tom plasu, daleko vystupující, kteréž říká se Kohjld či
Kohylí hlava ( Pferdekopf ) ; k J naopak svažuje se celé prostranství povlovně
k rrce Mumlave. V této straně leží, a sice nahoru k hřebeni. Osecká bouda a tak
zvaná „Hvězda" (Sternhaude).

Na západním konci hlavního hřebene Krkonošského je nejdůležitější částí
skupenství Vysokého kola (Hohes Kad). Vrchol, hiíbovitě asi o W metrft nad
plochu hřebene vyvstávající, jehož nejhořejší místo má nadmořskou výšku 1507 m-
a Vysokým kolem se nazývá, činí vlastní střediště celého toho skupenství. Hora
fato Je co do výšky nadmořské sama tivtí v Krkonoších, ustupujíc v té příčině

m

toliko Sněžce a hoře Studničné (Brunnber^o, i)ročež také poskytuje rozhled velice
l»rostranný a rozsáhlý. Ze vzdálenějšícli míst spatřiti lze odtud zejména při jasném
iieM Vysokou Vartu (Lausche) u Warnsdorfu, zrovna podle ní v i)ravo i)ak Věcí
Vintcrbcrk v saských ŠvýcanMli, dále Obrázek, k SZ pak lirad Lanškron (Lands-
kronri nad Zliorclirí. ba i samou Zliorelici, celý hřeben Vysokého kamene, město
tireifenberří, k severu Teplice slezské, Ilirsberk a vrch Kapličku nad ním, níže
město Kuiíferbcrk. kai»lu sv. Anny na ,,lIrobech", k východu pak Březí kameny
:i město Šmídeberk a týmž směrem v modravé vzdáli hory Sobotky (Zobten).
Skrovnější naopak jest i^ohled k jižní straně, tedy do Čech. Z důležitějších míst
\ pololi spatříš odtud jen Sněžku, horu Studnicnou, díl města Vrchlabí a horu
.IcNíědí. čeliož příčinou jsou prvé jmenované dvě hory, zastiňující blízkostí a výší
nvou krajinu podnožní. Hned od samého úpatí Vysokého Kola prostírá se hlavní

') Komu by vidOl se tento název, jakkoli správné utvořený, býti příliš ílČlaný, necbí volí
jineno ?^uu\k nebo .S//í/iá //ora, dle \šeeh okolností nejpříhodnější. Jmcno Kr\ihono}ít (!),
8 nimž lze sem a tam v uěcbnírh knihách a na mapách českých se potkati, je již dle
podoby átítu této hory ovšem zcela nepřípadné a tudíž i ncmožaé.

hřeben y podobě dokonalé roviny dále k východu, přidržuje se při tom jednostejné
výše 1400 metrft. Severní kraj jeho jest však obloukovitou čaroa stržen a spadá
tndíž podobou strmé stěny do velikánského, 320 m. hlubokého kotle skalného,
kterýž úzkým, od hořejĚfho kraje dolů se spouštějícím žebrem na dva dfly jest
rozdělen. Této k jedné straně otevřené, tedy do polokruhu se rozkládající dvojité
propasti řfká se SnSíad břesna (Sněžné jámy, Schneegrubcn). východní zejména
slově Véčím, západní Menším březnem; divoká i malebná poloha jejich, zvláště
pak snéžné spousty, na dně jejich (jež paprskfim slunečním naprosto jest neprf-
stopné) z pravidla za celé léto se držící, jsou toho hlavní příčinou, že navštévo-
vatelé KrkonosŮ po výtce vždy těchto míst vyhledávají. Na dně Sněžných březen
spatřiti lze dva, někdy i tři stavy, roztávajícíni sněhem tamějsím živené, jehož
rychlému a dokonalému odtoku zbraňuje zejmcna přirozená nízká hráz nasazených
štérkft a rozsypů. Na hoř«J8Ím zí^>adním kraji Sněžných březen nalézá se bouda.

Kameny Divčf a Mládenči.

„nad Březny" (Schneegrubenbaude) řečená, za ní pak tumě skalní, kteráž Krkono-
iomm nebo Čertovou kncaídnou slově. Ještě západněji pak stojí nízké turné, Mšený
kámen (Veigelstein) řečené. Na východní straně náleží ke skupenství Vysokého
Kola ještě dva vrcholy, totiž VSíi SiSdk (Grosse Sturmhaube), štít něco přiostřený
a klepy pokrytý ve výši nadmořské 14ďii m. s dobrou vyhlídkou, )iak plochý
vrchol tak zvaných Mládencích kamenů (Mannsteine), 1326 iii. vysoký, na něntž
zdvihá se zvětralá skalní stěna s vyššími ještě turněnii, jež z povzdálí ssutinám
starého hradu ac podobají. Ještě pěknější jsou podobné jim, na výšine několik set
krokův odtud se zdvihající tvary skalní, kterýmž zase dávigf jméno Dívéich ka-
menů (Mfidelsteine, 1391 m.).

33

Pnpojujiť zde obrázek těchto dvou skupenství skalních, poněvadž takové
tvary mají pro Krkonošské hory osobitého významu, nepočetně na žulové půdě
jejich se opakujíce.

Z těchto a podobných tvarů poznávají se nejlépe účinky zvětrání a vy-
mýlání, jejichž stopy v těchto ^výškách vsudež na odiv se staví. Tyto tvary skal,
jež pod jmény věží nebo turní (Thurmsteine), kamenů čarodějných (Hexensteine),
čertových stěn a j. po všem pohoří Krkonošském tak zhusta se vyškytají, jsou
věčím dílem pozůstatky coukův žuly nebo i jiných křemenitých kamenů, jež pro-
niknuly granititem, snadno zvětrávajícím. Na všech takových tumích, zdech a klepech
shledávají se početné plochy rozstupné, rovnoběžně k sobě ležící a k horizontu
málo nakloněné, kromě toho pak i trhliny a rozsedliny, svislým směrem jdoucí
Z vrstev, takto povstalých a na sebe jako by naložených, bývají střídně jedny
více, jedny zase méně zvětralé a udrobené; zachovalejší pak mívají z pravidla
zakulacené hrany, odkudž zhusta podobá se taková hromada kamení naplněnému
pytlů. Podobné tvary lze sice také v oblasti kvádrových pískovcův českých
stihnouti, avšak těm nedostává se onoho oblého povrchu ; jcstif naopak tvar jejich
z pravidla spíše pravoúhelný, tak jako i turné a zdi pískovcové berou na sebe
spíše tvar hranolů pravoúhelných.

Za tou příležitostí budiž vzpomenuto ještě jiného zjevu, jejž na těchto
ojediněných troskách v obvodu hor Krkonošských zhusta lze pozorovati. Takové
trosky totiž, jichž nejsvrchnější deska či vrstva jest širší a vodorovně položená,
mívají na ní Yelmi často po jedné okrouhlé nebo oblé a mělké jamce, zřídka
kdy hlubší nad 5 — 10 centimetrů. Archaeologové jsou sice toho mínění, že takové
desky bývaly obétnými kameny čili oltáři a že v jamkách oněch zachycovala se
krev zvířat v obět porážených u oněch pohanských pranárodův, kteříž druhdy
v Krkonoších obývali. Nechtěje zrovna popírati, že by snad některé z oněch
desk k podobným účelům nebyly sloužily, mohu přece směle tvrditi, že aspoň
při oněch jamkách, jež udalo se mně osobně ohledati (jako na př. na tak zv.
Březích kamenech na SV Schmiedeberka), lze sobě vznik jejich mnohem způsobněji
a pravdivěji vyložiti, přijme-li se za pravé, že byly nejprv od vody deštné, na vodo-
rovné desky jejich padající, v)Tiilety a pak od zrnek křemenitých, ve vodě při
dešti se točících (jež posud v nich lze spatřiti), průchodem tisíciletí vybroušeny
a prohloubeny. Jako všudež na hlavním hřebeni Krkonošském, tak svažuje se i
kraj Vysokého Kola srázně k severu, odkudž s této strany nesnadné jest nahoru
se dostati. Od severu vede zejména několik stezníkú ])římo k vrcholu, totiž
z údolí Věcí Chuchelné od slapu jejího podél Slezské boudy k Mešnému č. Fialo-
vému kamenu (Veilchenstein), nebo od Agnetendorfu přes Korálový kámen do
Sněžných březen, nebo z téhož Agnetendorfu přes Tumi (Thurmstein) k Šišáku;
zbývat pak ještě pěšina z Agnetendorfu nebo Háje (Hayn) na Jágcrhůhel k Petrově
boudě. Nejpohodlnější bez odporu je cesta po hřebeni, a sice bud od Jinínoše,
buď od Sněžky. Jižní svah hřebene není tak strmý, jako severní; s počátku
spouští se sice kraj s výše 1400 do 1300 m. náhle, a sice pod úhlem sklonu
18 až 20®; níže odtud až k Sedmi dolům (jež zejména skupenstvím Vysokého
Kola od severozápadní strany obklíčeny jsou) nebývá sklon věcí, než 12° Na
hřebeni samém nalézá se kromě boudy nad Sněžnými březny ještě druhá bouda,

3

34

řečená Petennanova nebo prostě Petrova, a sice hned k východu Dívčích kamenů ve
výši 1288 m., pak něco níže pod hřebenem třetí bouda, Špindlerova totiž (1214 m.),
kde bývá vždycky veselo od hostí. V jižní stráni naopak je mnoho bud, z nichž
nejznámější jsou Labská, Pudlova, Dvorecká (Hofbaude) a Lágrová. Od jihu lze
po mnohých cestách k Vysokému Kolu se dostati ; jsoutě to zejména : cesta od
Krausových bud přes Krkonoš a Labskou louku, pak čtyři cesty od Špindlmiihlu,
zejména podél řeky Labe a přes boudu Labskou, pres boudu Tipeltovu a dvo-
reckou, přes Daftovu boudu anebo posléze stezník na boudy Leyrovu a Spindlerovu
k boudě Petrově, po němž nejčastěji nahoru se chodí. V hojných úpadech, na
hřebeni se vyskytujících, bývá půda močálovitá a rašelinitá ; nejrozsáhlejší taková
slatina nalézá se pak na jihozápadní straně Vysokého kola, kdež zejména hlavní
hřeben prostředkem šíje, 1*5 kilom. široké, k pobočnému hřebeni se připojuje.
Na této šíji, jež k východní straně podobou skalné stěny k údolí Labskému se
spouští, spatřuje se v prostředku jejím a ve výši 1258 m. mělký, ale rozsáhlý
úpad (koryto), v němž sbírají se vody Mešného kamene (Feigelstein) i Kotle,
činíce jak zřídla Labe na V, tak potoka Mumlavy na Z. Zřídla Labská jsou tu na
jednom místě, jemuž Labský pramen říkají, na způsob studánky roubením opatřeny.
Skupenství Lan, K tomuto skupenství lze čítati onen díl hlavního hřebene,
kterýž prostírá se od sedla blíže bud Spindlerových až k pláni pod Sněžkou.
V samém prostředku tohoto prostranství shledává se na hřbetě, zde nad obyčej
širokém, zřejmá vyvýšenina od podoby náhorní roviny, jež 0*6 kilom. šíře a 1*4
kilom. délky držíc a něco nad 1500 m. výše nadmořské majíc, na Lanech nebo
také na Stříbrné hoře se nazývá. Rovina či planina tato honosí, se pěknou vy-
hlídkou k severu, ano pohled k jihu zastřen jest na věčím díle horou Studničnou,
jakož i Kozími hřbety. Zvláště pěkný bývá odsud pohled do početných malých
dolin, kteréž rovnoběžně mezi sebou od hlavního hřebene k severu se otvírají,
směstnávajíce se mezi lesným a homolitým Černým kopcem a mezi Briickenberkem.
K SV odtud, a sice vzdálí 1*5 kilom. od nejvyššího místa této planiny, spatřuje
se mocný, četně navštěvovaný klep, tak zv. Poledni kámen, k Z pak od Lán strmý,
rozvalinami pokrytý hřib, jemuž říká se Menáí Šišdk (Kleine Sturmhaube, 1446 m.) *).
Hřeben Krkonošský spouští se tu srázně k severu, zahýbaje se na straně severo-
východní líčinkem hluboké, k jihu do něho se zarý^-ající rokle posléze i sám také
na jih. Tato rokle dělí se při hořejším konci svém na dva oupady ; v severním,
kotlinatém úpadě leží mezi sráznými stěnami pleso, „Věcí stav" (der grosse Teich)
řečené, v prosté výši 1249 m., v jižm podlouhlé rytvině pak „Menší stav" (1189 m.).
Od Lan lze dostati se po stezníku k hořejšímu kraji obou stavův. Jižní stráíi
hřebene má i v těchto místech povlovnější svah i dává se jí zejména tam, kdež
počíná něco sráznéji k údolí Bělé (Weisswasser) se spouštěti, jméno „Čertovy
Louky" (Teufelswiese). Na této louce stojí několik bud, mezi nimiž zvláště jmeno-
vaná již bouda Špindlerova, Sommrova a Scharfova. Na jihovýchodním konci svém
přiléhá skupenství Lánské podobným způsobem k pobočnímu hřebeni, jakým se

♦) Vlastně slušelo by této hoře, co vyšší a vftbec nádhernější, jméno Yěčího Sišáka;
tamějsí horáci obvykli však nazývati svrchu již vzpomenutý, něco nižší štít „Yéčím
Šišákem"; dávajíce toto jméno jinak také nékdy Vysokému Kolu.

36

to na Z vzhledem na skupenství Vysokého Kola děje, o čemž něco níže hned bude
pověděno. K Lanům vede kromě pohodlného stezníku pohraničného také jedna
pěšina ode vsi Háje (Ilayn) v Šlezích pres Bílý kámen, pak od Briickenberka na
boudu Zaječí (Hasenbaude) ; s české strany lze k nim dostati se bud od Loučné
boudy (Wiesenbaude), bud z Bělské doliny na boudu Hollmannovu.

Skupenství SnSžky jest zajisté nejznamenitější ze všech skupenství Krko-
nošských, pokud na hlavním hřebeni se zdvihají; nebot ono je netoliko nej-
rozsáhlejší, nýbrž i nejvyšší. V poslední pak příčině stává se zejména, že
navštěvovatelé Krkonoš hlavně k němu putují, vědouce, že nejvyšší štít jeho také
nejvyšším místem jest netoliko v Čechách, nýbrž i ve všem Německu, kamž s polo-
vice své náleží. Celé toto skupenství skládá se pak se čtyř štítů, kteréž jsou :
Menší Sněžka, Věcí Sněžka, Rožmberk a Černá skála.

Na onom místě, kde dosavadní šířka hlavního hřebene Krkonošského silně
se tenčí, pokud totiž od S tmavý důl Melzrův, od J pak pověstný krajinnou krásou
svou důl Obří hluboko do něho se zarývají, — "pne se mocně do oblakův mo-
hutný jehlanec skalní, trojhranný a nahoře něco komolý, jemuž říká se Sněžka
(Schneekoppe, jinak též Riesenkoppe nebo i Koppe vůbec) a jenž vyniká o 217 m.
(087 stř.) nad hlavní hřeben, zde ještě v nadmořské výši 1383 m. se nalézající.
Spodek tohoto jehlance na hřebeni samém můž' v nojvěčím rozepnutí svém od
Z k V držeti dobře jeden kilometr délky, odkudž by nejmenší sklon jeho na
samých hranách asi 23 stupňů vynášel ; za to je sklon stran jeho mnohem
náhlejší, usiluje se zejména na stráni, k Melzrovu dolu (k S) se spouštějící, na
40, na stěnách, do dolu Obřího spadajících (k JZ), až na 60 stupňův. V při-
loženém výkresu učiněn jest pokus, podati čtenáři, a sice s místa, s něhož hořejší
konec památného tohoto chlumu velmi pěkně lze shlédnouti, možně pravý obraz
jeho ; hlediště toto pak nalézá se vzdálí asi 400 kroků na západ Obří boudy na-
hoře na tak zvané pláni pod Sněžkou čili Bílé Louce a na cestě k boudě Loučné.
V popředí spatřuje se klečí, jímž pláň pod Sněžkou je porostlá, na konci této
pak stojí Obří bouda, z břeven zdělaná, kteráž po strůjci svém také boudou
Mitlehnerovou se nazývá. Tato bouda je skutečným středištěm všech cest, jež od
západu, budiž z Čech, budiž ze Slez ke Sněžce vedou ; nebot za touto boudou
scházejí se stezky z Melzrova dolu, od obou stavův a od boudy Hamplovy, pak
stezník pomezní od Vysokého Kola, od Kozích hřbetův a boudy Loučné, konečně
i pěšina, z Obřího dolu nahoru vedoucí, pročež zde také panuje za doby letní
živý ruch a veselý život. Za stavením Obří boudy spatřujeme, ana vlastní Sněžka
do výše se pne ; rovná, široká a tmavá plocha v levo obrazu jest k severu obracena,
na temeni svém štěrkem a rozvalinami, níže řídkým a chudým klečím pokryta i
spadá srázně, a však rovnoměrně, k dolu Melzrovu. V právo spatřujeme ostrou,
k SZ vy^^stávající hranu jehlance, po kteréž četnými ohby vine so dosti úpravná
cesta nahoru k štítu samému. Podlé této cesty, a sice k pravé ruce a ve výsluní
viděti jasně jižní svah hory k dolu Obřímu, kteráž v ohbu, na obraze ostatně
již neviditelném, spouští se tu srázně podobou stěny. Nahoře na štítu samém
spatřuje se v právo kaple, v levo pak známá hospoda na Sněžce (Koppenhaus).
Hřbet, v pozadí obrazu na právo vyvstávající, je jižní, hrana jehlance Sněžky,
hřbet na levém konci obrazu je prodloužená severovýchodní hrana.

37

Jak již výše napovězeno, nalézá se Sněžka zrovna na hranici mezi grani-
titem a svorem hor Krkonošských. Okolo Obří boudy a dále za ní prostírá se
ještě granitit, štít jehlancc Sněžky samé, neméně i jižní boky její jsou již z čirého
svom, jinak arci početnými couky křemene a žuly hojně proniknutého. Skály na
Sněžce zhusta bývají porostlé jistým zarudlým lišejníkem (Byssus Jolithus Lin.),
kterýž zapáchá silně fialkami a byv něco navlažea, za dlouhý čas poznovu zase
tuto vůni vydává, pročež mu fialkový mech a kameni, na němž se drží, fialkový
kámen říkají. Vlastní hlava Sněžky skládá se ze samého hrubého štěrku a to ne-
obyčejné mocnosti; aspoň piše se, že, kopajíce základy kaple, teprv v hloubce
14 stř. tvrdé skály sé dodělali.

Dostoupíce vrcholu Sněžky, shledáme se tam — ve shodě s podobou hory
co trojhranného a zároveň komolého jehlance, — s dosti rovnou plochou, kteráž
k vidu komolého trojúhelníka v skutku také se přizpůsobuje, jehož základna, směrem
severní strany jehlance, tedy od Z k V běžící, drží asi 140 kroků, ana výška troj-
úhelníka (se směrem od S k J) měří asi 100 kroků. V samém prostředku této
pláně stojí okrouhlá věž z tesaného kamene s podjezdem (přístěnkem) a špičatou
střechou, jejíž vnitřní průměr drží asi 7 metrů, výška i)ak od základův až k jehle
střechy asi 10 metrů. Jestiť to kaple na jméno sv. Vavřince, která již r. 1668
postavena byla. Hranice Čech a Slezska bere se zrovna podél této kaple, jež
ostatně do Slezska připadá, a sice po nejvyšším temeni hory. Vjxhodně této kaple,
vzdálí asi 50 kroků na pokrají pláně, vystaveny jsou dvě prostranné a dobré ho-
spody pro pocestné ;• věcí z nich, jíž říkají Koppenhaus, stojí na pruské, druhá na
české půdě ; obě pak mají od nedávná téhož pruského vlastníka. Zrovna 47 kroků
od kaple k Z stojí kamenné znamení starší rakouské triangulace, i)odlé kteréž
obnáší nadmořská ^7Ška Sněžky při tomto kameni 844*37 vid. sáhů čili 1601-3 m.
nebo 5066'2 vid. střevíců. Vzdálí 14 kroků k J kaple spatřiti lze nyní nový ka-
menný signál, jenž před nedávném k účelům středoeviopského měření stupně zde
byl postaven. Jak mile dospějí výpočty sítě trojňhelníkův, odtud k moři polože-
ných, konce svého, pozná se pravá výška nadmořská tohoto místa, tedy i Sněžky,
s věcí ještě jistotou.*)

Vyhlídka 8 vrcholu SnSSky náleží bez odporu k nejrozsáhlejším a nej-
zajímavějším svého způsobu. Ovšem třeba k tomu požiti čistého vzduchu bez
suchých a vlhkých mlh a slunečného dne, vůbec tedy i)ékného počasí, kteréhož za
obvyklé u nás doby cest a vycházek, tedy v měsících červnu, čei*venci a srpnu,
pohříchu zde málo kdy lze se dočkati ; přihazuj eí se zde totiž velmi často, žo
i za jasné jinak pohody témě Sněžky v hustou mhlu bývá zahaleno, odkudž věčina
pocestných je opouští, nedošedše cíle svého. Za to nastane v měsíci září z pravidla
pěkná a stálejší pohoda v těchto horách. O polednách nelze sice i za jasného
dne, jak již v horách bývá, podoby věcí určitě rozeznávati ; nejlépe učiníš však,
vyčkaje asi dvou hodin před slunce západem. Vyhlídka se Sněžky zajímá zejména

*) y ty doby dostává se mné z ředitelství c. k. vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni
přátelského zdélení, že z předchozích výpočtňv pozorování, k méicní onoho stupně se
vztahigících, vjnásí nadmořská výška Sněžky (L j. hořejší plochy onoho nového kamen-
ného inamenO 159y5 m. čili 6060*5 vid. stř., při čoinž odchylka nemflž' býti věcí
1 metnu

38

hlavně v trojí příčině. Jednak lze seznati s tohoto hlediště veškeré rozčlenění,
jakož i orografickou povahu celého pohoří Krkonošského, jednak zase způsobují
protivy, jež ve vůkolí této hory na odiv se staví, divoké totiž rokle dolu Melzrova,
hlubiny dolu Obřího, sněžné na díl oupady a strže protější hory Studničné, s druhé
strany pak utěšená pole, háje a osady širokého údolí Teplického a Hiršberského
v Šlezích neobyčejné překvapení; konečně pak dochází navštěvovatel za přestálé
útrapy bohaté odměny dalekostí a rozsáhlostí vyhlídky zdejší, kteráž za příznivého
počasí dopouští stihnouti okem i věže Zhořelické a Vratislavské, jakož i Bílou
horu za Prahou, jakkoli více než 15 mil čili 114 kilom. vzdálenou.

Chcit nyní toliko některé ze znamenitějších míst pojmenovati, jež za pří-
znivého počasí s temene Sněžky lze spatřiti, při čemž pohled až na vzdálenost
25 kilom. (ač není-li \Tchol v mlhách), poskytuje obrazův vždy s dostatek jasných,
což o místech, za touto obvodní čarou ležících, ne vždy platí, ana i za jasného
dne zhusta mlhou bývají zastřena. K tomu konci rozděluji obzor Sněžky do osmi
nestejných polí, jichž hranice znamenány jsou místy, jež každý bez obtíže můž'
sobě vyhledati. Pozorujmež první pole, kteréž leží k SZ a sice mezi směrem Vy-
sokého kola a ssutinami hradu Kynasta, držíc plochu úhlu, asi 38 stupňů velkého.
Spatřímeť tu (napořád od levé ruky k pravé pozorujíc) hned vedle Vysokého kola
horu „u Obrázku", před ní Jizerský hřeben, v samém popředí šerou povrcheň
Věčího stavu, v jeho směru pak pod Jizerským hřebenem dlouhou osadu Schreiber-
hau, za ní konečně Vysoký kamen. Při velmi jasném nebi viděti pak dále asi 8®
v právo od Vysokého kamene v modré dálce čedičovou homoli s dvěma vížkami,
t. j. hrad Zhořelický (Landskrone) a zrovna pod ním samo město Zhořelici; pak
zračí se nám ihned s předu boudy Schlinglova a Zaječí, za nimi pak zcela v po-
zadí města Greifenštein a Ljubaň (Lauban). — Druhé pole leží mezi Kynctsiem
a městem Hiréherkem, Bližší osady tohoto i)oIe, jako kostel Wangský, hora
Bruckenberk, pak osady okolo Teplic slezských (Warnibrunn) až k Hiršberku
obrazují se všecky tak jasně, jakoby ležely na mapě rozprostřené. Ze vzdálenějších
míst uvidíš sice město Boleslavec (Bunzlau) i)res východní kraj Teplic, ale ne vždy
budeš moci je najíti. Směrem k Hiršberku leží též hora „na Hrobcích" (Gráber-
berg) s kapličkou sv. Anny, ves Stonsdorf a vrch Prudelberk. Třetí k severu
hledící pole velikosti asi 48® prostírá se mezi Hiršberkem, pak mezi Schmiede-
berkem a Kupferberkem. Také o tomto poli platí, co o druhém řečeno. V něm
přehledneš pojednou celý důl Melzrův, pak ústí dolin obou potokův Lomnických,
ves Erumhůbel a skoro všecky osady až k Erdmannsdorfu a Lomnici, výše v po-
zadí pak Špičák blíž Probsthainu, vrch Hukulge, věže města Ooldberha a hned
při nich čedičovou homoli Vlčí hory (Wolfsberg), posléze pak na nejzazším konci
směrem přes Kupferberk také město Lehnici. Čtvrté pole obzorné spadá již k SV
mezi sousední směr třetího pole a směr k Lancutu; držíc pak asi 33®, obsahuje
východní rozsochu hlavního hřebene. Černou skálu a Schmiedeberský hřeben, dále
celý Lancutský hřeben s tak zvanými Březími kameny (Friesensteine), jež zrovna
přes Čertův kamen jasně lze viděti. V právo Kupferberka spatří se město Javor,
tři vrchy Střehomské a Střehem (Striegau) sama, dále pak o 8® úhlu v právo od
Březích kamenů, přes Schmiedeberský hřeben hledíc, na samém obzorníku věže
města Vratislave, jež ostatně zřídka se zjevují. Páté pole o velikostí 26® leží mezi

39

Lanctítem a Libovém (Liebau). Směrem na Lancut uhlídáš nejprv vysokou věž
katolického kostela farního ve Svidnici (Schweidnitz), něco v právo od něho horu
Slezskou čili Sobotku (Zobtenberg). V popředí zračí se památná poutnička osada
Křížové (Griissau) a vrchy Waldenburské, něco k levé ruce pak od směru na
Líbov počátek hor Sovích s Vysokou Sovou na samém již obzomíku. Šesté pole
o rozloze nějakých 46® prostírá se mezi směrem na Líbov a oním na TrtUnov,
kteréžto poslední město zvláště snadno jest sobě vyhledati prostředkem obelisku,
nyní na vršku Gablenzově nad městem stojícího. V popředí viděti jest údolí Malo-
úpské, hřeben Zacléřských vrchův a Rýchorské hory (Rehhornberg), v právo od
Libová pak Vraní hory s pomezním Špičákem a horou Čápem u Teplic (Weckels-
dorf), ještě hloub v pozadí pískovcové hory Hejšovinské s Věčím a Menším Stohem
(Hejšovinou z= Heuscheuer) a skoro týmž směrem na samém obzorníku mohutný
SnéžHÍk Kralický, v právo pak od něho blíže k hledišti pozorovatele horu Vysokou
Mezi čili Vrchmezí (Hohe Mense). — Sedmé pole obzorné leží mezi Trutnovem a
oním směrem, jenž podél východní stráně hory Studničné k hoře Táboru u Lom-
nice a Jičína běží, kaplou na temeni svém znamenané. Pole toto (k J obrácené)
drží 78® a v popředí jeho spatřiti lze Obří dftl, ves Velikou Úpu, nádhernou
Černou horu v celé rozloze její, níže pak jeden díl města Hostinného (Amau)
v údolí řeky Labe, horu Zvíčinskou s kaplou její (blíž Dvora Králové), města
Josefov, Jaroměř, Hradec Králové a Horu Kunětickou u Pardubic, v levo pak
Vyhnánické vrchy u Častolovic. Obzor zavírá se tu severním okrajím vysočiny
českomoravské, počnouc od Nasavrch až ke Kostelci n. Černými lesy a Brodu. —
Osmé a poslední poZe, kteréž obsahuje G3° a k JZ obraceno jest, prostírá se mezi
směrem k hoře Táboru a mezi směrem prvního pole, t. j. k Vysokému kolu. V po-
předí otvírá se zrakům opět krajina výšehorská, t. j. hned v úpatí Sněžky pro-
stranná a klečím porostlá planina pod Sněžkou s boudami Obří, Loučnou a Renne-
rovou, v levo od nich velikolepá spousta hoiy Studničné, jejíž nejvyšší místo za
Sněžkou jen o 40 metrů pozadu zůstává a která tudíž skoro všechen pohled v tuto
stranu na dobro zavírá, propouštějíc však přece při východním konci svém uzříti
v modravé dálce nízký hřbet, arci jen při velmi jasné pohodě viditelný, t. j. vý-
chodní konec Bílé hory u Prahy čili Lomy (Saudberg) na Petříne. V ose hory
Studničné viděti jest ostatek hřbetu pobočního, zejména Kozí hřbety se skalistými
hřívami jejich a zadní, odtrženou čásť jeho, t. j. horu Krkonoš s Kotlem, pak
dolinu Sedmi dolů, jež v pozadí zavírá se sedlem Labské hlaně. Za opyší Kozích
hřbetů vyvstává ještě nad obzor hora Ještěd u Liberce a za Kotlem zvonovitá
Vysoká Varta (Lausche) u Žítavy. Mezi oběma témat o horama objevují se na
obzomíku modravé výšiny, rodnou čarou ubíhající, t. j. Krušné hory v okolí Cín-
valdu. — Laskavý čtenář nechf mne v tom má omluvena, že jsem vyhlídce se
Sněžky popřál tuto věčího místa, než bylo původně na mém úmyslu, avšak s dů-
statek mel jsem příležitosti přesvědčiti se, jak mnoho drahého času bývá často
mařiti i osvícenějším navštěvovatelům naší Sněžky, než se, a to dosti chatrně,
o tom zpraví, kterým směrem náleželo by hledati zajímavější místa vidu toho.

Nahoře již pověděli jsme, že skupenství Sněžky skládá se vlastně ze čtyř
vrcholů, jichž nejvěčí a v samém prostředku celého skupenství i)oložený vrchol,
t j. vlastní čili Věcí Sněžku, jsme právě tuto popsali. Ostatm' tri vrcholy leží

40

v prodloužených třech hranách pyramidy Sněžky, zejména v prodloužení hrany
severozápadní Menší SnSíka (Kleine Koppe, 1333 m. vysoká), kteráž obrazuje se
co nepatrné vyvýšení severního konce planiny pod Sněžkou ; v prodloužení jižní
hrany, tvořící osobitou rozsochu, leží třetí vrchol, tak zv. RoSmherk čili Růžová hora
(1394 m.) a v prodloužení severovýchodní hrany, jež dále k V co hlavní hřeben
pokračuje a Krkonošským hřebenem (Riesenkamm) se nazývá, nalézá se konečné
čtvrtý vrchol. Černá totiž Bkála (1410 m.). Jméno tohoto vrcholu lze slýchati nej-
častěji, poněvadž po něm vede stezník od Hiibnerovy boudy k Sněžce. Černá
skála (Schwarze Koppe) svažuje se strmě k SZ a JV, k JZ však jeví se co konec
prodloužené, dosti povlovně se spouštějící severovýchodní hrany Sněžky. S tohoto
vrcholu, jakkoli dosti vysokým klečím porostlého, lze zejména požiti velice po-
učného pohledu do dolův a roklí řeky Menší Úpy.

Spojným členem skupenství Sněžky s hlavním i pobočním hřebenem činí
se zejména často již jmenovaná Pldií pod Sněžkou (Koppenplan). Planina tato
obrazuje se v podobě roviny, do tří kilom. dlouhé, jeden kilom. široké a povlovné
do prostředka svého se svažující, kteráž majíc více jak 1328 m. (4200 vid. stř.)
prosté výše, s čásí pokryta jest četnými porostlinami kleče, s čásí pak jeví se co
louka, držící hojnosť mokrých i slatinných míst, po kterýchž zvláště za doby
stálejších dešťův a s jara nesnadno jest dále se dostati prese všecky hojné stez-
níky, jež na této pláni všelikými směry se křižují. Skoro všecky tekuté vody této
planiny, jejíž severní díl nazývá se Bilou loukou, sbírají se v středu jejím, tvoříce
tu potok Bělou (Weisswasser) k Labi. Na jihozápadním konci pláně stojí postranná,
za minulých let ještě hojně navštěvovaná Loučná bouda (Wiesenbaude).

Ke skupenství Sněžky, ano jest vůbec nejčelnější a nejhledanější, lze do-
stati se také mnohými cestami. S České i slezské strany vede ke Sněžce zejména
často již vzpomínaná stezka pomezní ; dále s české strany ještě stezka od Špindl-
miihlu (Rrádelny), podél bud Leyrovy a Špindlerovy, jakkoli od Špindlmuhlu
bývá nejobecnější stezka na Sv. Petr a na boudy Rennrovu a Loůčnou. Jiné
stezníky jsou : od Niederhofu (Dol. Dvorů) a Švarctálu přes Liščí horu a Stud-
ničnou ; od Velké Úpy na Petzrovu krčmu (Petzer), skrze Obří důl a na boudu
Obří (s české strany bez odporu nejzajímavější pouí) ; od Velké Úpy podél Leisch-
nerových bud a přes Rožmberk ; od Malé Úpy (čili od Sv. Petra maloúpského) na
boudu Hiibnerovu a Černou skálu. Od strany prasko-slezské je nemenší důstatek
cest nahoru vedoucích. Tak zejména ze Schmiedeberka na Amsberk, Hiibnerovu
boudu a Černou skálu ; ze Schmiedeberka na boudy Lesní (Forstbauden), Stůl
čili Klepy (Tafelsteine) a Černou skálu ; ze Schmiedeberka na Sejfy Kamenné
(Steinseifen) a Příčné (Querseifen) dolem Melzrovým, od Příčných Sejf pak přes
Menší Sněžku, jakož i na boudu Hamplovu ; od Teplic slezských na kostel Wang
(Briickenberk) a boudu Hamplovu (kudy se slezské strany nejvíce se chodí) atd.

Páté a poslední pro nás skupenství hlavního hřebene Krkonošského je
tak zv. hřeben Schmiedeberský, jemuž také Lesný hřeben (Forstkamm) se říká a
jenž na mapách rakouských také s jménem „Fichtiglehne" (Smrčná stráň) se vy-
skytuje. Jestiť to zejména pěkně sklenutý hřeben, 2*5 kilom. dlouhý a od JZ
k SV se stroucí, kterýž na obou koncích svých ozdoben jsa kupovitými vrcholky,
nabývá takto podoby sedla, jakkoli pro les smrkový, jímž skoro všudež jest po-

41

rostlý, volnější výhlídky málo kde propouští. Oba štíty jeho, jichž jihozápadní
Leind hora (Forstberg), severovýchodní Mordovd skála (MordhOhe) se nazývá, mají
skoro jednostejnou prostou i poměrnou výšku (1285 m.). Něco k SZ prvějšího
nalézá se na vyvstávajícím žebře skupenství skal, jimž Stůl čili na Klepech (Tafel-
stein) říkají i odkudž jeví se pěkný pohled do dolejšího dílu údolí Schmiedeber-
ského, jakož i ke Sněžce a k Lanům. E tomuto skupenství lze také přičísti od-
dělenou kupu, na severním konci jeho stojící a hned do očí bijící, t. j. tak zv.
Býčí skdlu (Ochsenkopfi 1031 m.) s pohledem do hořejší části Schmiedeberského
údolí a na Březí kameny. Schmiedeberský hřeben odděluje se od Černé skály
sedlem, v prosté výši 1168 m. se nacházejícím, ze severovýchodního konce jeho
pak vybíhá k J nejprv vrch Eolbenberk a níže vrch Rýchorský (Rehhomberg),
činíce s ním pěkný, s část pohraniční oblouk a jsouce od sebe zase rozděleny vy-
sokým sedlem (1052 m.) u Pomezních bud (Gránzbauden). Skupenství toto leží
již celé v oblasti ruly. Kromě stezky pomezní vedou k Schmiedeberskému hřebeni
ještě stezník od HQbnerovy boudy, jiný od Lesních bud (Forstbauden) a několik
cest ze Schmiedeberka i Amsberka.

Postupmež nyní k hřebeni pobočnímu^ t j. k oné mocné vypuklině půdy,
po míře jména svého proti jižnímu svahu hlavního hřebene a rovnoběžně k němu
se prostírající, kteráž skoro docela již v oblasti svoru a prahomích břidlic hlini-
tých se nacházejíc, na dvou místech, t j. u Labské louky (bláně) a u planiny pod
Sněžkou s hlavním hřebenem se spojuje, na třetím místě pak, k Spindlmíihlu
totiž, vlivem hluboké prorvy v celosti své se přetrhuje. Tak rozpadává se poboční
hřeben od samé přírody své do dvou dílův, západního totiž a východního.

Středištěm západního shupensM hřebene pobočního je hora Kotel (Kessel-
berg, také Eesselkoppe), kteráž obrazuje se v podobě kupy slabě sklenuté, v po-
měrné výši 80 — 100 metrů nad hřebenem vjřvstávající, jejíž nejvyvýšenější místo
má 1435 m. (4540 vid. stř.) nad povrchní mořskou. Na jihovýchodní straně této
kupy, jinak všudež povlovně se sklánějící, spatřuje se 400 metrů hluboká propast
čili kotel (březno), ssůtím tamějších vrstev spůsobený, jemuž říkají jáma čili
březno pod Eotlem (Eesselgrube nebo také Eesselloch, 1038 m. pr. v.) a kterýž
Sněžným březnům Erkonošským na pohled se podobaje, skalným žebrem také do
dvou jam se rozděluje, v nichž nezřídka i v létě ještě sníh lze zastihnouti.
Zrovna k jihu vybíhá Eotel v krátkou, na konci skalistou a hranatou rozsochu,
KjOel (Eoschelkamm) řečenou. S Eotle, jinak z velké dálky (od Hradiště, ba i
z Mladé Boleslave a Ďáblických Ladví u Prahy) zřejmého, otvírá se pěkný pohled
do Sedmi dolů, do Šerého dolu (Finstergraben), podobou černé rokle k J se be-
roucího, do údolí Rokytnice a Mumlavy, zvláště pak daleko do vnitra Čech, kdež
jedním okamžením lze obsáhnouti všecky ony početné homole a liřiby čedičové
a náhomí roviny pískovcové, jež severozápadní čtvitinu země vyplňují. Od Eotle
prostírá se široký hřbet dále k západu, dvě ploché kupy nesoucí, zejména tak zv.
Lyěou horu (Eahlenberg, také Hinter-Blech), 1354 m. vysokou, pak kupu, Blech-
kamm řečenou (1186 m.), s výší hřebennou 1000 m., k čemuž přistupuje ještě
nižší, od Lysé hory se odštěpující hřeben 800 — 900 m. prosté výše, kterýž obloukem
okolo Blechkammu se klada, společně s ním údolí Seifenbašské obstupuje a na Z
Čertovou skalou (1022 m.), srázně na SV k Seifenbachu se sklánějící, posléze se

43

skonává. Hořejáí a rovnější díl tohoto hřebene na straně k Dvoreckým budám (Hof-
bauden) nazývá se Čertova planina (Teufelsplan) nebo i Kratzlova rovina (Kratzels-
ebene). Prostředkem protější rytiny pokusil jsem se podati pohled do pozadí údolí
Rokytnického (Rochlitz), kteréž v hořejším dílu svém od oněch západních výstupkův
Kotle obstoupeno jest, odkudž pak čtenář povahu pobočního hřebene Krkonoš-
ského, jehož západní polovice až nahoru ke Kotli v obrazu onom se zjevuje, jasněji
můž' poznati, než z jakéhokoli popisu. — K východu Kotle prostírá se hřbet dále
v podobě úzkého, na hoře skomoleného hřebene, jenž skoro na dva kilometry
cesty v stejné výšce se drže, na temeni několik nízkých skalistých hřibů nese,
nejvýš 1409 m. vysokých. Tomuto hřebeni, nahoře chudým klečím porostlému,
říkají Krkonoš (č. i n.). Spadat na sever způsobem skalné stěny k hořejšímu údolí
Labe, k jihu pak neméně srázně k údolí Šerému. K V však stře před sebe nižší
i širší plasu, dva kilometry dlouhou, na níž stojí okrouhlá kupa Klič (Schliissel-
bcrg, také Berghůbel, 1240 m.) řečená, načež sráznou straní náhle se končí.
Tento díl pobočního hřebene Krkonošského připojuje se, jak již řečeno, k hlav-
nímu hřebeni prostředkem blatné šije, 1,5 kilom. dlouhé i široké a od S k J
obracené, jejíž nejnižší místo má 12r>8 m. nad mořem a kteráž Labskou loukou
íhlanO se nazývá. K Z spouští se Labská louka dosti srázně k hořejšímu konci
potoka Mumlavy, k V naopak stojí v podobě strmé stěny, 250 m. poměrně vysoké,
nad dolem Labským. Početnými cestami lze ke Kotli nalioru se dostati; jednak
od boudy nad Březny (Schneegrubenbaude) na boudu u slapu Labského (Elbefall-
baude), jakož i od starší Slezské boudy k prameni Labskému a odtud společně
přes Ijabskou louku ; od Harachovic údolím Mumlavy nebo na Seifenbach, Čertovu
pláů a Dvorecké boudy ; z Rok}'tnice na tytéž boudy ; z Jilemnice po silnici na
Kreslíce, k myslivně „u Rezka** řečené a pak pěšinami přes Vlčí hřeben a boudy
Dvorecké; z Jilemnice na Vítkovice, Tři domky a ke dvorci Kotelskému (Kessel-
hofbaude) ; od Krausových bud po stezníku na hořejší Fr} drychstal a přes Krkonoš,
konečné od Špindlmůhlu novou cestou na boudu Slapskou.

Výekodni skupenstvi pobočního hřebene v}'znamenává se mohutným chlumem,
z kteréhož vybíhá . ostrý hřeben přímo na západ, a sice k ononm místu, kdež
hřeben hory Krkonoše pojednou jeví se býti přetržen. Jestit onen chlum zejména
hora Studničnd (Brunnberg), často již vzpomínaná, kteráž skládá se z širokého,
3-2 kilom. dlouhého, od Z k V se stroucího hřbetu, 1500 m. vysokého, jenž na
obou koncích nízkými, okrouhlými vrcholy končí. Západní \Tchol, t. j. vlastní
Studníčná, jinak též zadni Loučnd hora (Hinterwiesenberg) řečená, drží 1555 m.
čili 4919 stř. výše, jsouc tudíž sama druhá nejvyšším štítem v celých Krkonoších,
ano východní vrchol je o několik metrů nižší, maje jméno Kamenné pole (Steinbodcn).
Málo kroků na V tohoto vrcholu nastává již kraj Studničné, jsa náhle jako by
uříznutý a podobou bez mála svislých, protrhaných stěn do Obřího dolů hloubkou
300 — 400 metrů se spouštěje. V slojích a trhlinách této stěny, východní sklon
Studničné křivou čarou lemující, drží se i v létě špinavé pruhy sněhu a mezi
taméjáí florou najdou se nezřídka i vzáctné byliny. Jižní stráň Studničné má po-
Tlovněj&í sklon i nazývá se mezi lidem Krkonošovou zahrádkou (Rubezahls Lust-
girten); podobným obrazem je také severní svah mírně sklenutý, spouštěje se
povlovné k jmenované již Bilé louce čili pláni pod Sněžkou, na kteréž, jak již

44

řečeno, stojí Loučná bouda v nadmořské výši 1388 m. (4390 stř.), jsouc vůbec na
sever Dunaje nejvyšším místem, od lidí stále obývaným, jelikož výše položené boudy
čilí salaše mívají jen letní žitele. S Kamenného pole, zvláště pak s nižšího jed-
noho výstupku jeho, k JV odtud položeného, jemuž říká se na Z&i (Brandkoppe),
otvírá se utěšený pohled k celému skupenství Sněžky i s jižními rozsochami jeho,
ano se zadní Loučné hory přehlédne se hořqší údolí Labské a bez všeliké pře-
kážky i severní Čechy až ku Praze. Naopak *je pohled do Slez (k S) s obou vrcholů
Studničné protější spoustou hlavního hřebene velice obmezen. K JZ a Z spadá
Studničná strmě do údolí Sv. Petrského, k SZ však proměňuje se hřbet hory
náhle v úzký hřeben, k němuž připojují se u Rennrovy boudy Kozí hřbety, Totě
velice památný hřeben, jemuž v horách Krkonošských nic nenalezneš rovného,
ze spod asi 4 kilom. dlouhý, směru celkem od V k Z se přidržující a skalné
střeše dokonale se podobající, jejíž ostré slémě, 3 kilom. dlouhé, nedrží se ostatně
v jednostejné výši, jsouc na onom místě, kdež k Studničné přiléhá, zajisté nej-
vyšší (1409 m.), odkudž mu pak k Z povlovně až na 1300 m. prosté výše ubývá.
Na několika místech vynikají z tohoto slemene skalisté jehly nad střední výši
jeho, zejména pak stojí taková jehla i na západním konci, kterýž nastává náhle
účinkem průlomu hořejšího údolí Labského zrovna naproti kraji hřebene hory
Krkonoše. Oba hřebeny leží tedy v též ose, jsouce tu protrženy hlubokou, 100
metrův širokou «oustěskou, kterouž hledaly a proklestily jsou sobě také vody
Sedmi dolů (t. j. Labe a Bělá) průchod v dobách pravěkých. S Kozích hřbetů,
zejména s hlediště nad boudou Rennrovou, požiti lze velice poučné a vděčné vy-
hlídky do Sedmi dolův, jejíž obraz přiložený nalezneš následujícímu § 4., kdež píše
se o hořejším údolí Labském. Také ke Kozím hřbetům, jakož i na horu Stud-
ničnou vedou početné cesty, jež jsme věčinou již při cestách ke Sněžce byli vytkli
(srov. str. 40). Nejčastěji chodívá se nahoru od Špindlmúhlu na Sv. Petr a
k boudě Rennrově nebo z pláně pod Sněžkou na Loučnou boudu, pak i z Lanová
(Langenau) na Dolejší Dvůr (Niederhof) a přes vrch Berenberk, posléze i od
Petzrovy krčmy na boudy Richtrovy. Spojení východního dílu pobočního hřebene
Krkonošského s hlavním děje se na podobu západního dílu také prostředkem široké
šije, t. j. Bílou Loukou a níže planí pod Sněžkou, o nichž již vícekrát zmínka se
jest stala.

Vypsav takto jak hlavní, tak poboční hřeben Krkonoší, přistupuji nyní
k vylíčení rozsochy z jednoho i druhého hřebene vybíhajících, což věčím dílem pod
pravými úhly se děje, odkudž těmto rozsochám také vším právem sluší jméno
přidných hřbetúv^ any hlavní a poboční hřeben jsou bez odporu hřbety podélnými.

Jak již výše vzpomenuto, panují mezi severními, na slezské půdě ležícími
rozsochami s jedné a mezi jižm'mi čili českými s druhé strany velké rozdílnosti.
Jižní rozsochy jsou totiž málo četné, za to ale širší a mohutnější, vykazujíce sice
málo členův, za to ale značnou délku (průřezem 15*5 kilom.) ; severní čili slezské
naopak jsou na počet mnohem hojnější, proto také užší, členitější a kratší (prů-
řezem 7*7 kilom). Ostatně byla by délka jižních rozsoch mnohem ještě věcí, kdyby
vidělo se, připočísti k nim také podhomí končiny jejich až do těch míst, kdež
nastupuje táž nadmořská výška půdy, jako v podnoží severních rozsoch. Posléze
je svah jižních rozsoch velice povlovný a zcela stejnoměrný, dokud totiž nenastane

45

jich konec, kdež teprv náhle se svažují. Na jižních rozsochách pozoruje se kromě
toho ještě ta vlastnost, že hledí směrem popsaného právě pobočního hřebene se
rozšiřovati a haluze i žebra z sebe vysýlati, což asi nejspíše pochodí od četných
couků křemene a zelenokamene, jimiž tyto hřbety kolmým směrem proniknuty
jsou. Ostatně rozumí se samo od sebe, že vždy mezi dvěma takovýma rozsochama
bývají uložena příčná údolí, o kterýchž povím něco více v následujícím odstavci.
Nyní hleďmež aspoň důležitější tyto rozsochy lépe poznati, počnouce s jiSními čili
ieslými.

VUA hřeben je první rozsochou Krkonošskou * na západě. Vycházíť z po-
bočního hřebene, zejména pak od Lysé hory v podobě 14 kilom. dlouhého, od S
k J běžícího horského hřbetu, jenž na temeni svém jest široký a slabě sklenutý,
vůbec pak hustým lesem zarostlý. K V a sice k údolí Menší Jizery, je svah jeho
dosti jednotvárný, ale příkrý, k Z však vysýlá před sebe několik žeber (krátkých
hřbetův) do údolí Věcí Jizery. Vlčí hřeben má počátek svůj u buď Dvoreckých
ve ^'ýši 1100 m. a skonává se u Víchova nad Jilemnicí prostou výškou 600 m.,
skláněje se pod slabými ohby k J, jakkoli od kořene svého až nad myslivnu
gU Rezka" nosí 3 kilom. dlouhý, skalistý a klanci protrhaný čeřen, jemuž jméno
Vlčího hřebene vlastně přísluší a jehož nejvyšší místo drží 1150 m. Dobrá
okresní silnice běží od Jilemnice zrovna po vodním rozhraní tohoto, v dolejším
a středním dílu rolemi a všemi osazeného hřebene přímo k S až k řečené
myslivně „u Bezka" (871 m.) ; odtud však odbočuje silnice k SZ a zarývajíc se
do svahu hory, vede k Frydrychstálu a potom dolů do Rokytnice. Hřeben Vlčí
drží se celkem v poměrné výši 250 — 400 m. nad žlabem lemiyících jej údolí
a roklin.

Nejbližší soused Vlčího hřebene k V jest rovnoběžný s ním hřhet Heidel-
herský^ kterýž blíže bud Schlůsselských z Krkonoše vybočuje. Hřbet tento drží se
skoro přímo směru od S k J a počíná v prosté výši 1100 m., snižuje se nad
Vrchlabím až na 700 m., jest nahoře slabě sklenut, k V i Z stejnoměrně, ale
příkře k pobočním údolím hořejšího Labe a Menší Jizery svážen, skoro všechen
lesy zarostlý i nosí na temeni několik buď kupovitých, buď skalistých a srázných
vrcholů, kteréž nazývají se Krettael (1093 m.), Cemd skála (Schwarzkoppe 1052 m.)
Šerý kámen (Rnsterstein, 1010 m.) a pěkný homolitý dvojvrchol, Heidelberk
řečený (1035 m.) a k SZ nad Vrchlabím stojící, jímž tato rozsocha Krkonošská se
skonává.

Z hory Studničné vybočují tři rozsochy co hřebeny příčné, jedna k JZ
(Pllinina), druhá k J (Berenberk), třetí k JV (Černá hora).

Hora „Planina^ nebo Planour (Planurberg), jinak též Vachour (Wachurberg)
řečená a od Studničné k JZ vybíhající, jeví se s počátku v podobě homolitého
vrchu, jemuž říkají Stoh nebo Stožek (Heuschober 1308 m.), odkudž rozkládá se
k SZ a JV v širokou, slabě sklenutou a lesnou náhomí rovinu, jejíž nejvyšší
místo nazývá se „na Planině" (Planur, 1189 m.), načež obrací se v podobě hřbetu
k J a sníživši se z posavadního vypnutí 1100 m. až na 800 m., přestává na SV
města Vrchlabí v podobě široké kupy, Vachour (815 ra.) řečené.

Jiná rozsocha odštěpuje se ze Studničné u Kcilových bud ; jestif to hřbet,
Berenberk řečený. Ten drží se hned s počátku jižního směru a zachovávaje při

46

tom nadmořské výše 1000 — 1100 m. déle souseda svého, vyznamenává se četnými
salašemi, jimž Lahrovy boudy říkají, jakož i zvláště na obou koncích svých vyššími
vrcholy, kteréž jsou : na hořejším konci vlastní Berenberk (1306 m.), na dolejším
pak Hdj Hanapet/rúv (Hanapetrshain, 884 m.) nade vsí Dolejšími Dvory (Niederhof).

Nejdůležitější z rozsoch hory Studničné je bez odporu Čemd hora
(Schwarzenberg). Ta odštěpuje se od prvější směrem k JV, majíc 12*5 kilometrů
délky. Blíže kořene tohoto hřbetu vypíná se nejprv kulovatá, nízká kupa, jíž říkají
Lišci hora (Fuchsberg 1362 m.), načež hřbet svažuje se rychle k JV až na 1050 m.,
jsa v těchto nejnižších místech svých početnými salašemi (Liščí boudy, Webrovy
boudy a boudy na Bobi louce =. Bohnwiesbauden) osazen. Za příčnou roklí,
kteráž obsahuje prameny potoka Čisté (Lauterwasser, k Labi u Hostinného)
zdvíhá se tu pak najednou zase půda až do 1202 m., rozprostranujíc se zároveň
v mohutnou spoustu horskou, známou pod jménem Černé hory (jinak též „Spiegel")
a viditelnou všudež ze severních krajův českých, ana obrovskou rozlohou svou
nejvěčí díl hlavního hřebene Krkonošského očím zakrývá. Tento chlum, kterýž
toliko k SZ k soujmenné rozsoše přiléhá, ukazuje jinak na všecky ostatní strany
příkré boky, má na temeni svém slabě sváženou rovinu či planinu, 2 kilometry
dlouhou a 15 kilom. širokou, kteréž říkají na Spieglu a jejíž nejvyšší místo (blíže
znamení triangulačního) drží 1299 m. čili 4110 stř. prosté výše. Černá hora je
po stráních svých skoro všudež hustým lesem zarostlá, na temeni však shledáš
bud jen klečí, buď prostrannou blatnou louku (blani), lemovanou klečím a nízkým
smrčím. V jižní stráni, a sice vysoko nahoře, jsou také některé salaše, zejména
Spieglovy a Zinkový boudy, pak i Volské boudy (Ochsenbauden). K V vlastního
chlumu, a sice na jakémsi skalistém žebru jeho, vypíná se homolitý, lesem za-
rostlý vrchol, jemuž říkají Forstberg (1268 m.), mezi oběma pak vychází z lůna
hory těsná a srázná rokle, Klausegraben řečená, k JV nejprv k vísce Schwarzen-
berku, pak dolů k Maršovu (do Úpy) směřující. Jižní sklon Černé hory samé je
však náhlý a dochodí až do 700 m., načež následuje zase hluboká rokle,. k Švarc-
tálu se otvírající, a za ní široká plasa, na Ladech (Ladich) řečená, z kteréž vy-
vycházejí pak četné haluze, v podobě dosti širokých hřbetův k J se beroucí,
mezi kterýmiž prostírají se v táhlých údolích osady Čistá (Lauterwasser) a Forst,
pak Sejfy, Javorník (Mohren) a Mladé Buky (Jungbuch). Rokli Švarctálské (Ochsen-
graben řečené) odpovídá na východní straně tamější šíje („u Červeného kříže")
pěkné a hluboké údolí podélné, v kterémž leží známé lázně Svatojánské (600 m.).
S Černé hory otvírá se ostatně velikolepý a nepřetržitý pohled do severovýchodních
Čech i jestif ona Krkonošům vůbec tím, čím jest Boubín Šumavě. *

K rozsoše Černohorské připojuje se však nedaleko bud Fuchsových ještě
jedna krátká haluz, Zlatd hora (GoldhShe) řečená a k J se beroucí, kteráž mezi

v

Svarctálem a Hořejším Lanovém (Ob. Langenau) končí se lesnatou kupou, jíž říkají
vrch Benešův (Bóhnisch Berg, 1013 m.). Co se posléze cest tkne, třeba sobě vzpo-
menouti, že na hřbetech, ze Studničné vybočujících, mnohé obývané vesnice v po-
době různých bud se nacházejí, kteréž věčím dílem pěšinami nebo věznicemi mezi
sebou spojeny jsou, čímž i všecky vrchy těchto rozsoch snadného spojení mezi
sebou docházejí.

47

v

Šestá rozsocha, jenž ze Sněžky samé k J vybočuje, klade se v značné
prosté výši mezi hořejší údolí Věcí a Menší Úpy, jsouc četnými, potočnými roklemi
\7brazdena. Na ní stojí v ose hory Studníčné plochá kupa, BoSmberk řečená
(1394 m.), odkudž se směr rozsochy k SV obrací.

Co sedmou, velice vážnou rozsochu náleží na V vlastních Krkonoš vy-
tknouti onen příčný hřbet, kterýž od východního konce Schmiedeberského hřebene
se odbočuje, jsa od něho u Bud pomezních toliko mělkým sedlem ve výši 1052 m.
oddělen. Jestiť to hora Kolbenberk^ směrem od S k J a délkou 4 kilom. co široký,
lesnatý a slabě sklenutý hřbet s četnými žebry po hranicích se prostírající, jehož
nejvyšší místo (1187 m.) nese totéž jméno. Tam, kde silnice od Sv. Petra (Malo-
úpského) k Valbeřicňm přes něj se bere, mění se však tato posavadní povaha
jeho, pokud totiž ve tři haluze počíná se rozstupovati, z nichž první, jihozápadní,
přijímá na se povahu úzkého hřebene o srázných stráních, několika skalistými
plasami do hlubokých údolí se spouštějících. Hřeben tento, o kilom. dlouhý,
nazývá se Dlovhd hora (Langenberg) a skonávaje se nad zámkem Marsovským,
nosí celou řadu štítflv, jichž nej>7Šší (1018 m.) a nejpříkřejší má totéž jméno;
na jihozápadním konci stojí pak druhý, homolitý vrchol, Špičák (Spitzberg) řečený
a 877 m. vysoký. Druhá, krátká haluz Kolbenberka klade se mezi údolí, v kterýchž
vsi Kolbendorf a Valbeřice leží, třetí, na témž nn'stě počínající a mírným obloukem
(po hranicích zemských) taktéž k J táhnoucí, má s počátku podobu širokého hřbetu,
kterýž se však brzo zase sužuje, několik skalistých štítův (mezi nimi TupeUtein
1(K)2 m.) nesa, načež vnitř země rozkládá se v mohutnou náhomí rovinu podoby
eliptické, 10 kilom. dlouhou a S kilom. širokou, kteráž nahoře ukazuje prostranná
ioka, v nichž za letní doby rozličné lékařské byliny (mezi nhni zvláště Aconitum
Kapellus a variegatum) u velikém množství lze viděti a sbírati.

Tato náhomí rovina čili spousta horská nazývá se po blízké vsi horou
Rjehorskou (Rehhornberg) i dostupuje na nejvyšším místě svém, jemuž Dvoreckým
les íHofbusch) říkají, 1022 m. výše. Na západní straně svažuje se tato hora pro-
středkem četných žeber, vějířovitě z Miitra jejího se rozbíhajících, k údolí Úpy,
což podobné i na jihu se děje ; naopak je východní sklon její, totiž k Zacléři, velmi
příkrý i odštépujet se tu od ní dlouhý hřeben, Stachelherk řečený (622 m.)> kterýž
obloukem k JZ běží a prostředkem několika žeber teprv nad Poříčím (Parschnitz)
a Trutnovem se skonává. Přes rozsochu Kolbenberka (v širším smyslu), kteráž
^ilbec jest nejrozsáhlejší všech, vedí»u početné ceMy (stezky, voznice i silnice),
zvláště pak dobrá silnice od Bud pomezních do Valbeřic (AlbeuJorfu), dále přes
Túpelstein do Opavy (slezské) a m<^sta Zacléře, konečně pod Stachelberkem do
Trautenbachu a Trutnova, kromě toho pak mnohé cesty z vůkolních dolin vzhfiru
na chlum Rýchorský.

Přistupmež nyní k vylíčení severních rozsoch Krkonošských, na prusko-
slezské straně se rozkládajících. Sviclui již o]»rátili jsme zřetel čtenáře k roz-
dílům, kterýmiž různí se rozsochy české od rozsoch prusko-slezských, povědévše
zejména, že tyto jsou na počet hojnější a členitější, za to ale kratší, držíce se po
výtce jen délky 7*7 kilom. Mimo to svazují se severní tyto rozsochy ve spůsobě
tří rfejmých plas, a to dosti srázně k severu, klesajíce v hořejší plase s výše 1250
na 1050 ul, v prostřední s 1(X)0 na 850, v dolejší pak s 600 na 400 m. Srázný

48

sklon těcbto plas má pak ten účinek, že cesty s pruské strany nevedou po teme-
nech oněch rozsoch, jak se to zejména téměř bez odchylky na jižních rozsochách
děje, nýbrž postupujíce vzhťlru údolími, dostihují tak hlavního hřebene. Na jižních
rozsochách potkávali jsme se z busta s táhlými čeřeny skalními (hřivami), na roz-
sochách severních však jich více není ; za to nacházejí se tam velmi často ojediněné
tumě, klepy neb trosky mohutných balvanův skalních, jimž zde vůbec Kameny
(Steine) říkají, jevíce se co pozůstatkové slabších nebo mocnějších coukův křeme-
nitějšího granititu, na den vycházejících, jež věcí hutností dovedly jsou vlivům
zvětrání, drobení a splakování vodou déle vzdorovati, než horniny hřebenův samých.
Tak zejména nalezneš mimo jmenované již tvary toho způsobu na hlavním hřebeni
(t. j. Stůl, Polední kamen, Mládenčí a dívčí kameny. Fialový čili Mešný kamen, Sýmý
a Svinský kamen), jda od Z k V po těchto severních rozsochách v obvodu gra-
nititu, — tak zv. Medvědí kamen (Bárenstein) u Marientálu, Chuchelný kamen
(Kochelstein) při ústí řeky Chuchelné, Korálový kamen pod Sněžnými březny,
Tumi č. Věž (Thurmstein) u Anežčiny vsi (Agnetendorf), Bílý kamen u domků
nad Mumlavou (Mumelháuser), kamen Vojákův (Soldatenstein) tamtéž, kamen
řečený „Gatterstein", při Sejfském potoku, Tři kameny pod Věčím stavem, Kra-
vařský kamen (Kraberstein) na hoře Hrobcích, pak známé již Březí kameny na
východ Schmiedeberka. Tu však vyčteny byly jen takové kameny, kteréž vůbec
jsou známější.

Prohlížejíce nyní severní tyto rozsochy jednu po druhé, a sice od západu
k východu, setkáváme se nejprv s mohutným a širokým výpustkem čili žebrem,
kteréž vychází ze severního svahu hory Siňáku (Reiftráger) a kterémuž nejspíše
od podoby jeho se strany dáno jméno Kobylí hlavy (Pferdekopf). Rozkládat se
k S mezi doly potoka Zackerle a Věcí Chuchelné, rozbíhaje se v prostřední plase
své v několik menších výšin, jež všecky v údolí Věčího Zackenu konce svého do-
cházejí. Na dolejších plasách jeho spatřiti lze početné salaše, jimž říkají domky
Chuchelské (Kochelhauser).

Po něm následuje k V krátký sice, ale krásným hvozdem porostlý a od
četných pramenitých roklí, jichž vody níže v potok Chuchelnou se sbírají, k S
vybrázděný hřeben, jemuž jméno Chuchdskéhx) lesa (revíru) svědčí a kterýž u Sněž-
ných březen z hlavního hřebene vycházeje, má na hořejším konci svém tak zv.
starší boudu Slezskou. Třetí v řadě jest pak rozsocha KorcUového kamene a roz-
socha, Homole (Hummelberg) řečená. Prvější odbočuje přímo k S od Věčího Šišáku,
vyznamenává se v prostřední plase své u výši 8G4 m. pěkným skupenstvím klepův,
kterýmž říkají Koralové čili Horalské kameny (Korallen-, také Goralensteine), a
sklání se pak, majíc k V ještě jeden ploský vrchol. Falcký vrch řečený, k dolu
Šindelářovu (Schindelgrund), jenž na hořejším svahu jeho počínaje, k V ven
vychází. Za Falckým vrchem (Pfálzer Berg) zdvíhá se hřeben ten poznovu a
běží nyní s malým ohbem k SV. Ted svažuje se srázně na V, vysýlaje k SZ ně-
kolik žeber, vesměs asi 600 m. vysokých, vrchy totiž Heidelberk, Kieferberk a
Mlynářův (Můhlberg). Na vlastním hřebeni pak, kterýž na JZ Hermsdorfu se sráz-
nými boky do Teplického údolí se sklání, spatřiti lze ještě řadu okrouhlých, jasně
se obrazujících vrcholů, totiž Širokou horu čili Širák (Breitenberg), Pole (im Pole),
novokřtěnou skálu Bismarkovu (Bismarkhůhe), pěknou Homoli (Hummelberg) a

49

posléze tak zv. Sabríchův kopec, kteréž drží se vesměs ve výši 700 — 750 metrův.
Na jednom ze severozápadních výpustkův nalézá se dlouhá ves Kiesewald, z kteréž
vede cesta netoliko po celém hřebeni dolů do Hermsdorfu, nýbrž i nahoru ke Ko-
rálovému kameni a k Černým Březnům sněžným pod Věčím Šišákem.

Od oblého výpustku, na kterémž shledávají se vzpomenuté již Dívčí a
Mládenčí kameny blíže boudy Petrmanovy, odštěpují se vedle sebe tři rozsochy
k S zároveň běžící, z nichž západní jest nejkratší, skonávajíc se již po 2 kilom.
cesty, prostřední po 4 kilom., ana východní je nejdelší a nejzajímavější. Západní
rozsocha vyznamenává se jen tím, že na dolejším konci svém ve výši 661 m. nese
mohutnou klep v podobě věže, kteréž také TumS či Véiný kamen (Thurmstein) říkají.
Na posledním hřbetě stojí zase pěkný hřibovitý vrchol, Schosshiibl řečený, pod nímž
rozstupuje se hřbet do několika krátkých žeber. Nejčelnější je tedy východní roz-
socha. Ta odštěpuje se u samé boudy Petrmanovy, kdež spadá, podobně co ostatní
příční hřbety severní, s výše 1280 m. hned na 1050 m., popíná se pak zase
v podobě okrouhlého vrcholu, jemuž říkají Jágerhiibl, sklání se tu poznovu
v prostřední plase své srázně až na 850 m., zdvihá se zase v kupu, Čermná čili
Červený kopec (Rothhfibel) řečenou, načež prostírá se mezi dvěma hlubokými
doly k severu, rozpadajíc se tu v početné, ojediněné vršky, nazvané Široký vrch,
Fuknerův vrch. Špičák, Menzlova skála, Zlatý kopec, na Ohništi (Heerdberg) a
Kynatt, Tento vrch, vyznamenaný jak pěknou podobou svou, tak ssutinou sojmen-
ného hradu, • na vrcholu skal jeho se pnoucí, zná i navštěvuje zajisté každý po-
cestný v Krkonoších. Výška hory Kynastu obnáší 634 m., do kteréž dosahují ostatně
skoro všecky jmenované vůkolní vrchy, některé z nich (zejména dva první) ji i
předstibujíce. Pres hřbet Kynatský (v širším smyslu) vede dobrá voznice z Agneten-
dorřu do Giersdorfu, kromě toho ještě pěšina z hořejšího Agnetendorfu podél
Myslivcova kopce k Petrmanově boudě, jiná pak údolím potoka Čermné (Roth-
wasser).

K rozsochám, právě popsaným, přiléhá přímo k V rozsocha Čemélio kopce
(Schwarzenberg). Vycházíí od Menšího Šišáku a jakkoli co do rozlohy je krátká
a úzká, vábí k sobě přece nejvíce pozornosť pocestného, nesouc totiž pěknou
a homoliton, temným lesem smrkovým porostlou a daleko svidnou kupu, kteréž
svědčí právě jméno Černého kopce (1009 m.). Severní sklon krátkého toho hřebene
je velice povlovný, pročež také na opyši jeho četné chalui)y vsi Háje (Hayn) ve
Týši 500 — 600 m. důstatek mají místa. Podobného rázu je vedlejší, s ním rovno-
béžný, ale kratší ještě hřeben Bílého kamene (Weisstein).

Ze Stříbrného hřebene, zejména pak ze severního svahu jeho u Poledníka
vychází širokým kořenem mohutná rozsocha, kteráž mezi Sejfským potokem a p.
Lomnicí se rozkládajíc, od nejbližšího místa v podhoří Sejdorfskou rozsochou
můž' se nazývati Na ní nalézá se, a sice hned pod hořejší plasou její, v lesnaté
a povlovně svažující se rovině pěkné skalní skupenství Tří kamenův^ na něž pak
níže boudy Šlinglova a Zaječí následují. Vzdálí asi IV2 kilom. na SZ Tří kamenů
pyinf 86 obrovská troska skalní v podobě rozvalin starého hradu, kteráž k nej-
krásnějším tvarům skalním v celých Krkonoších náleží, Tomsovou chýší (Thumpsa-
Mttte) se nazývá i sráznými stěnami k potoku Sejfenbachu, v hluboké rokli tudy
se bcffoadmu, dolů se spouští. K této straně rozvětvuje se rozsocha Sejdorfská

4

50

v početná, úzká a rovnoběžná žebra s pobočními roklemi, kteréž se všecky u Ba-
vorových domků (Baberhauser) do společného podélného údolí otvírají, na jehož
severní straně vyvstává široký a hmotný chlum s několika klepy na temeni, jemuž
Vojákův kamen (Soldatenstein) říkají a jenž k severu proti Hořejšímu Giersdorfu
srázně se sklání. Tento chlum stojí od zadu ve spojení s východním dílem příč-
ného hřebene, kterýž nemá takového přetržení, prostíraje se širokým klenutím až
nad samý Sejdorf i Amsdorf. Na této straně jeho, a sice v poslední plase ve
výši 824 m., stojí památný kostelík Wang^ dle norského způsobu ze dřeva vy-
stavený, u prostřed domků vsi Briickenberka, po hoře rozsetých. Níže zdvihá se
ještě malý vrchol, Semmelberg (jinak též Sammel- i Stimenberg) řečený, načež
široký hřbet snižuje se k mělkému sedlu, za nímž v)Tstává pěkná, lesem zarostlá
kupa, s jejíž jižního svahu hledí do kraje kaplička sv. Anny ve výši 73G m., hojně
vůbec navštěvovaná, za kterouž pak výše k vrcholu samému, kterýž Grdberherg
(jinak také Krabersberg, nepochybně tedy Kravařův kopec, 798 m.) se nazývá,
— tři mohutné klepy do výše čnějí. Kravařovými kameny (Grilber- nebo Kraber-
steine) jmenované a pěknou vyhlídku poskytující. Za kopcem Kravařovým k S
následují ještě dva vrcholky, načež veškera spousta tohoto hřebene do lučně roviny
okolo Zillerthalu i Amsdorfu (při potoku Lomnici) příkrým sklonem se svažuje.
Po tomto hřebeni vedou početné voznice i stezky z podolních vesnic Červeného
dolu (Rothengrund), Sejdorfu, Amsdorfu a Příčných Sejf ke kaple Sv. Anny,
pak do Briickenberka, k Polednímu kameni, jakož i k boudě Ilamplově a výše
k samé Sněžce.

Ze Sněžky nevychází nižádná rozsocha k S, za to ale od pláně pod Sněžkou
či, určitěji řečeno, od Menší Sněžky, kteráž mezi údolím potoka Lomnice a dolem
Melzrovým k S se táhne. Rozsocha tato je několika doly vybrázděna a na hořejším
konci jejím nalézá se zejména známá bouda Hamplova (1212 m.), na Dolejším
pak bouda Schnurbartova i chalupy vsi KrtimmhUhlu ve výši G27 m.

Také z hřebene Schmiedeberského neodštěpují se k SZ, aniž k S patr-
nější rozsochy, leč chtělo-li by se jmenovati tak výše již vzpomenuté „Klepy"
(Tafelsteine), pak mohutný chlum Býčí hlavy. Teprv tam, kde hřbet Schmiede-
berský v severovýchodním koutě Mordovou skalou konce svého dochází, vybíliá
z něho jeden příčný hřeben netoliko k J (jejž jsem pod jménem Kolbenberka již
popsal), nýbrž i k SSV; a tomuto v osnově hor Krkonošských náleží bez od-
poru čestné místo. Jestiť to hřeben Březích kamenů (Friesensteiue) čili Lancutský
hřeben. Nedaleko sedla u Bud pomezních odštěpuje se tato rozsocha od hlavního
hřebene, majíc s počátku podobu lesné náhomí roviny s vrcholkem, na Pískách
(auf dem Sande, 941 m.) a výše Molkenberg řečeným, načež následuje nejprv
mělké sedlo 731 m., přes kteréž vede pěkná silnice od Schraiedeberka k Líbovu
a Lancutu a kterémuž se vůbec „na Brance" říká (am Pass). Odtud táhne lesný
hřeben ve výši 800 — 850 m. skoro přímo k severu a slabým sklonem dále, nesa
několik nízkých vrcholků (Koppe, Špičák, Sedlo = Sattelberg a j.), dokud nenastane
vzdálí 4*5 kilom. od prvějšího druhé, vyšší sedlo, v prosté výši 808 m. položené,
jemuž říkají ^na VýpřeSi^ (am Ausgespann) a přes něž běží stará, nyní věčím
dílem pro sráznost svou spustlá silnice ze Schmiedeberka k Lancutu. Odtud
zdvihá se hřeben poznovu, a sice až do 9(X) m., a v téchto končinách shledají se

51

nahoře v lese na rflzno rozestavené velikánské klepy žulové na podobu turní a
trosek, vypínajíce se v)'soko nad houštiny lesní. Tomto klepflm zvláště říká se Březí
kameni/ (Friesensteine). Nejvyšší z nich změřen byl ode mne na 944 m. Nahoře
skonávají se tyto kameny vodorovnými téměř a širokými plochami, jež ukazují
okrouhlé jamky, 2 — 10 centim. hluboké, kteréž považují se za vydlabané jímky
pro krev obetných zvířat z časův pohanských, jež bych ale raději, aspoň na této
hoře, a případněji za účinky přirozeného zvětrávání a vody dešťové \7hlásil (srov.
o tom str. .-5:1 t. d.). Hřeben Lancutský je bez odponi nejdelším hřebenem* na severní
straně Krkonoš ; neboť on prostírá se od Březích kamenů dále ještě k S až
k údolí reky Bobravy u Rohrlachu a Starých Janovic.

Vypsav takto jak podélné, tak příčné hřbety vlastních hor Krkonošských,
připojuji pro lepší přehled věci k tomuto vylíčení svému jak podélný průřez
hlavního rozhraní vodnílio, tak i průřez příčný.

DůležítejH misUi hlavni předěle vodní v Krkonoších jsou zejména ná-
sledující :

VvSlca nacím. VrdAleno^íť

T metrech k nejbližšíma mista

T kilom. Směr

1. Boudy Prokšovy, sedlo na silnici z Ha-

rachovic k Teplicům slezským 8483 30 ZSZ— V.TV

2. Libochova planina 12500 . . 15 Z— V

3. Jeřábí louka 12800 . . 1-9 ZJZ— VSV

4. Siňák (Reiftráger), nejhořejší skála . 1354-0 . . 0-8 SZ— JV
r>. Svinský kamen v sedle ' 12790 19 Z— V

6. Špičák čili Ptačí skála (Vogelsberg) . 14()50 . . 0*7 Z— V

7. Kazatelna Krkonošova (Kubezahrs

Kauzel) 14830 . . 11 Z— V

8. Vysoké kolo 15(367 . . 03 ZJZ— VSV

9. Sedlo mezi Vysokým kolem a Véčím

Šišákem 1309*9 0-5 ZJZ— VSV

10. Věcí Šišák 1432-2 . . 04 Z— V

11. Sedlo mezi V. Sišákem a Mládenčími

kameny 13307 07 ZSZ— VJV

12. Kameny Mládenčí 139G0 . . 0*6 Z— V

13. Kameny Dívčí 1390-6 . . 09 SZ— JV

14. Sedlo mezi Dívčími kameny a Menším

Šišákem 12140 23 ZSZ— VJV

15. Menší Šišák 14460 . . 20 ZSZ— VJV

16. Xa Lanech (nad Poledním kamenenO 15200 . . 30 SZ— JV

17. Sedlo mezi Loučnou a Obří boudou .... 13200 1*2 Z— V

18. Obří bouda (Mitlehnerova) .... 13830 . . 0*8 Z— V

19. Sněžka (kaple) 1601 0 . . 21 ZJZ— VSV

20. Černá skála (Schwarze Koppe) . . . 1410-6 . . 1:2 ZJZ— VSV

21. Sedlo mezi Černou skalou a Schmiede-

berským hřebenem 1168-0 08 JJZ— SSV

4*

52

Vý^ka na<lni. VsJálenoitC
T matreeh k nejhlfii^fmii raftfa

T kfIoiu« SmSr

22. Schmiedeberský hřeben nad Klepy

(Tafelsteine) 1285-0 . . 2*2 ZSZ— VJV

23. Boudy pomezní, sedlo silnice ke

Schmiedeberku 1052-0 2-C S— J

24. Kolbenberk 1187*0 . . 41 SSZ— JJV

25. Sedlo na silnici od Valbeřic (Alben-

dorf) k Mikulovicům (Michelsdorf ) .... 885*0 3-4 S— J

26. Tflpelstein 9076 . . 56 Z— V

27. Hřeben mezi Lampertici (Lampersdorf)

a Bobravou 6200 . . 35 Z— V

28. KOnigahann 5200

Příčný průřez hor Krkonoiských od Hermsdorfu a Teplic slezských a£ k Mladým

Buků/m u Vrajtu,

TýSka nadm. Tsd&lenosf

T metrech k ncýblliAfma mÍBta

T kllom. Smiř

1. Hermsdorf u Teplic, kostel 3583 15 S— J

2. Kynast, ssutiny hradu 6340 . . 1-3 S— J

3. Sedlo jižně Kynastu 5600 10 S— J

4. Široká hora na jih Anežčiny vsi (Ag-

netendorf) 6900 ! . 1-1 SSZ— JJV

5. Údolí pod Širokou horou 580O 3*6 S— J

6. Čemý kopec 1099O . . 1*4 S— J

7. Menší Šišák 14460 . . 20 ZSZ— VJV

8. Lány (nad Poledním kamenem) . . . 1520O . . 2*8 SZ— JV

9. Loučná bouda 13880 1-4 SSV— JJZ

10. Studničná 15545 . . 1*8 S— J

It „Na rovině" (Plattenberg) 1360O . . 2*4 SZ— JV

12. Liščí hora (Fuchsberg) 13620 . . 3*2 SZ— JV

13. Sedlo mezi Liščí a Černou horou . . : . . 1094O 2*5 SZ— JV

14. Černá hora 1299*4 . . 1-8 SZ— JV

15. Zinkový boudy pod Černou horou. . 11210 . . 1-8 SZ — JV

16. Teplice svatojanské . 600O 0*9 S— J

17. Sv. Janský kopec na jih TepUc. . . 740O . . 3*7 SZ— J\^'

18. Mladé Buky v údolí Úpy 4810

Z průřezův těchto poznává se přede vším, že hlavní hřeben Krkonošský
nemůže se vůbec honositi velkými rozdíly u výšce své. Neboí kladouc počátek
hlavního hřebene k Boudám Prokšovým, konec pak jeho k silnici Valberické,
shledá se, že výšky všech sedel a štítův drží se mezi 1000 a 1600 metry ; zejména
pak dosahují sedla nadmořské výše 1000—1369, štíty pak 1280 až 1600 m.,
z čehož mezi střední výší sedel a střední výší štítův vychází rozdíl pouhých 255 nu

53

Také z příčného prtřezu j4e na rozum, s jakou povlovností a stejností hory Krko-
nošské k jižní čili české straně se sklánějí, ano na straně severní lze velmi dobře
rozeznati jisté plasy, kterýmiž zdejší srázný sklon se vykonává.

Cest kommumkačních v Krkonoších vzpomenuli jsme sice již s důstatek
při yýpisu členů hor těchto, neváháme však přece, vyjmenovati zde poznovu aspoň
nejdůležitější z nich, činíce to jednak k vůli lepšímu přehledu, jednak v té pří-
čině, aby směry kommunikační, prvé jen po částech uváděné, poznány byly v celém
svém prodloužení a určení.

Silnice^ pořádně zdělané a v dobrém stavu zachovávané, pokud na přič
celým horstvem vedou, jsou zejména tyto : Silnice pojizerská v údolí Věcí Jizery
od Emsttálu na Jablonec, Harachovice, Boudy Prokšovy (sedlo ve výši 848 m.)
k Petrovicům a Hiršberku. Silnice tato pojímá u Harachovic v sebe silnice od
Tannwaldu a od Vysokého. — Druhé pořádné silnice, kteráž by přímo z Čech
pres hory do Slez vedla, nenalezneš více ve vlastních Krkonoších, leč teprv na
samém východním konci jejich ; jestiť to silnice od Svatoňovic a Trutnova přes
Olešnou (Goldenols) a Kůnigshann (sedlo ve výši 520 m.) do Libová a Lancutu.
Silnici tuto provází také železnice. Z toho všeho jde, že vlastně posud nedostává
se pohodlného a stálého přechodu přes hory Krkonošské, nebot i po silnici od Ha-
rachovic bývá za sněžných zim nesnadno přes sedlo se dostati. Naopak není ani
8 české, aniž se slezské strany nedůstatek takových silnic, kteréž hluboko do
vnitra hor až pod samý hlavní hřeben vnikají ; jsoutě to zejména silnice od Jilemnice
přes Vlčí hřeben do Rokytnice, silnice od Vrchlabí na Boudy Krausovy do Špindl-
niOhlu, z Trutnova do Vraj tu (až tam i železnice). Maršová a Velké Úpy, z Trauten-
bachu na Zacléř a přes vrch Rýchorský do Valbeřic a výše přes Suchý důl (Dorre-
grund) do Malé Úpy a k Boudám pomezním. Také nacházejí se dobré cesty
v podhoří podél hlavního směru jeho, jako na české straně z Mladých Buk na
Seify (Hermannsseifen) a Lanov do Vrchlabí, odtud pak na Jilemnici do Emst-
tálu; na severní straně silnice z Petrovic na Hermsdorf, Gierstorf, Sejdorf až do
Schmiedeberka, odtud pak přes „Branku" (Pass) do Libová. Rovnoběžně se sil-
nicemi, posléze jmenovanými, jakkoli něco povzdálí hor lemují úpatí jejich také dvě
železnice, zejména na české straně dráha Rakouská-severozápadní (a Pardubicko-
LiDerecká) z Poříčí (Parschnitz) u Trutnova až k Staré Paké, na pruské straně pak
Slezská horská dráha od Ruhbanku až do Hiršberka. Nesčetné je ovšem množství
obyčejných voznic a stezníkův po horách a pod nimi, jichž hlavnější byly již
svými místy zvláště vytknuty.

§• 4L EJrkonoše (pokračováni), jich údoli a středni

výška.

Vypsav v předchozí stati vyvýšený prostor horstva Krkonošského, při-
stapoji nyní k vylíčení prohlubní jeho čili údolí.

Obecnou povahu údolí Krkonošských lze krátce určiti, nazvou-li se příč-
nými údoUmi horskými. Hlavní směr jejich jak na jižní, tak na severní straně
hlavního hřebene snáší se skoro docela se směrem poledníkův, odchyluje se od

54

nich o málo jen stupňův ; jinak najdeš v Krkonoších přece také krajiny, kdež
údolí drží se rovnoběžného smčru k hlavnímu hřebeni, jako na př. doly Labského
potoka a Bílé vody. Také stává se, že všecka příčná údolí, vystupujíce z hor,
mění bez výmínky svůj směr, berouce se pak od ZSZ k VJV nebo naopak, a to
za příčinou, o kteréž níže hned něco bude povedeno. Délka údolí jižních je ostatně
mnohem věcí než délka severních, podobně má se to i s šířkou, jakkoli třeba
jedna i druhá údolí nazvati těsnými. Mimo to provázejí je po obou bocích srázné,
často i skalisté stráně^ odkudž pochodí, ze v žlabu údolí vedle potoka zřídka kdy
zůstane dostatečného místa pro silnice a domy, pročež spatřiti lze tyto zhusta na
příkrých stranách hor nebo i nahoře na hřbetech a temenech, v čemž je ostatně
i ten důvod oučinný, že obyvatelé hor, jimž chov dobytka hlavní bývá živností, na
hřebenech, celkem slabě skloněných, nalézají mnohem spíše a hojněji dobrých
pastvin dobytku svému, než dole v těsných dolinách nebo v příkrých a kameni-
tých stráních jejich.

Jakkoli sklon hlavního hřebene na slezské a české straně velice jest roz-
dílný a jakkoli dle toho i spád údolí na jedné nebo druhé straně měl by se spra-
vovati, toť lze platnosti tohoto pravidla pro Krkonoše přece jen v obecném
smyslu dopustiti a také jen potud, pokud se počátek údolí některého také tam
položí, kamž jej i obyvatelé hor klásti obvykli. V tomto smyslu má se spád
údolí jižních k údolím severním jako 41 : 51 čili bez mála jako 4 : 5. Místy vy-
rovnává se však i tento skrovný rozdíl, což pochodí odtud, že sráznější sklon
hlavnílio hřebene k severu nahrazuje se na jihu hlubokou onou padlinou, kteráž
zároveň s hlavním hřebenem běžíc a od hřebene pobočního jej děhc, jeví se netoliko
v podobě údolí Sedmi dolů, nýbrž i co údoh' Mumlayské a dílem i Upské. Počátek
údolí Krkonošských poskytuje zejména vždy ten obraz, že vysoko nahoře na hlavním
hřebeni, slabě vůbec sklenutém, nalézá se některé koryto, kteréž sbírá vody sla-
tinné věčím dílem půdy, svádějíc je potom i)ři nepoznateluém téměř spádu k ústí
svému nad některou stěnou skalní, odkudž pak tyto vody v podobě tenkých
proužkův, po silnýcli deštích pak i v podobě íilapů, lóU — 200 metrů vysokých,
do nejbližší příčné rozsedliny náhle se spouštějí, vymýlajíce tu sobě široké a okrou-
hlé pánve čili kotle, odkudž pak nastupují další cestu, kterouž sobě směrem
původní příčné trhliny čili prorvy a prostředkem naneseného štěrku byly vymlely,
vybrousily i vyrovnaly. Na jižní straně i»řivedeno jest takové vyrovnání již věčím
dílem ke konci svému a údolím zdejším ubývá tudíž dosti pravidelně spádu jejich ;
toliko na některých ještě místech, kdež zejména panující v těchto stranách svory
a břidlice hlinité i)OČetnými plásty a couky mnohem tvrdšícli břidlic křemenitych,
kolmo k směrům údolí běžících, k obložení jsou i)iišly : tam pretrhuje se také
rovnoměrnost tohoto pravidelného ubývání spádu, jevíc se zejména tím, že nad
takovou překážkou sj^ádu ubývá, pod ní však rychlejší i)řibývání jeho v podobě
početných, krátkých prahův nebo prouduv zase nastává. Naopak nepřišlo na sevenn'
straně takové srovnání žlabův dolinných posud ještě k místu. Podobat se k jiravdé,
že příčné trhliny vytvořily se tu v granititu podobou stupňů čili plas, jichž nej-
mocnější dává se posud ještě skrze řadu pěkných slapúv znáti, s kterýmiž skoro ve
všech příčných údolích severní strany, a to v stejné skoro vzdálenosti od hlavního
hřebene lze se potkati ; jsoutě to slap Zackenský, slap Chuchelský, llájský a j. v.

56

V nislednjící tabulce ^eetaTil jsem na podoba tabulky t §. 2 obsažené,
důleŽitéjší žlaby dolínné, pokud v oblasti vlastních Krkoaosův se nalézají; copak
eloupce této tabulky vyzDamenávtýf, vyloženo již na str. 14 a 15 t. d.

Přehled Žlabb dollimýoh t Krkono^cb a okolo nicb.

|[Pro.til

Rozdi]

Vzdá- Spád

['výBka

.jiky

leDoztWjed

Jméno Uabíl;

Odkud ai kam : li jmen.

mezi

jich od noho k

8mér ílabu

|lml.l .

■ebe T

dni.

metr.

metr.

Ulom

himu

1. Úill InU-

liM I VeUé

Jii«j. .

ročátek pod Proksovými bu-
dami

810-0

Ilarachovice, pode vsí . .

fiíiO-O

190-0

6-7

1: 30

S-0

WurzelíMlorf, Strikrovy domky

ix>b-í

66-0

2-41: 37

S— J

Jablonec, n kostela . . .

470-.

85-0

8-41: 99

S— J

Ernsttál

;!ito-(.

80-0

107

1:134

S-J

Od Prokšovích bud až k

riMliliJI-

EruBttálu

420-0

27-2

I: 65

S— J

MIJ ■

Počátek v březnu pod Kotlem 1038-0

248-0

s-o

I: 13

S— J

XI Tři domkúv fíílOO

U Vitkoiic ,0135-0

U Urabačova blíž mostu . klSO

125-0 4-(i
247-0 9-3

1:37
1: 38

S-J
S-J

Ernsttál, stok s Velkou Ji-|i
zei-on !'390-0

28-0, 3-7

1:132

v-z

Od počátku do EimstUln .

648-0

SO-8

1: 31

S-J

3. Úili bke

Mk^iilM)

Labská louka, počátek po-

! loka Lal>c 'IMH

2.'»0-íi

1.1

1: 6

SZ— JV

rod slapem Ubskyni , .„lOSlO

2,S2-0 5-5

1: 19
1 .

SZ— JV

Stok s potokem Helou , .,J(i8-0

102-7

4-3

1: 4')

S— J

Krausovy boudy . . . , OCM

64-3

4-01 : 62

S— J

U stezky Žožulči, nad pro-'

smykem (Klemme) . . .HeOl-O

1310

8-211: 63

S-J

Vrchlabí, jižní konce . . .,470-0

23-1

Od i«čátku do Vrclilabl .

830-0

1: 28

SSZ— JJV

6t

Odkud ai kun:

lil

I-rostá lloadilj Vzíii-
Tjgka I v;šk^ I lenost
mezi gickod

uiiat v!mini v sebe
metr. I metr. jkilom.

Spád
nohok

4. Udílí Vtlkl-
épslé . .

. DMI ritiki

um . .

6. DMI Véíihi
Zackeaa (v 8le-
ilcb) . . .

7. Holi Hajiké
a Gieradorfíké
(v SMck) .

Počátek pod StudniCnou
Pod slapem Úpskýin v Obřím

dolu

Simiiierberk u krčmy Petz-

rovy

Maršov, u zámku ....
Vrajt, pod dolejším mostem
Trutnov, u dolejšího mlýna
Poříčí, ústí potoka Líčuó
Od počátku do Poříčí

Počátek nad Lampertltů .
Krinsdorf, na východ vsí

v lídolí

Poříčí, výtok potoka do Úpy
Od počátku do Poříčí

Počátek pod horou Zackenem
Pod pruskou celnicí . . .
Marientál, hospoda u slapu
Zackeiiskčho .

Zacken

Teplice (Waniibrunn) . .
Hiršbcrk, ústí do řeky Eo-

bravy

Od počátku do Hiršbcrka .

Počátek pod Menším Ši-

šákem

Slap Hajský

Giersdorf, nedaleko kostela
Teplice, ústí potoka . . .
Od počátku do Teplic . .

loiva

7560
5720
490-5
4090
386-0

550-0
464-0

moo-o

740-0

374-6
334-0

12SC-0
528-0
342-0
332-0

184-0
82-5
81-5

96-0
68-0
164-0

260-0
168-3

207-1
40-6
26-0

6920

722-0
186-0
10-0

1: 3

1; 15

1: 41
1; 67
1:132
1:162

1; 41

1: 68
1:140

1
1: 27

1: 41

1:151

1:212

1

SZ— JV

S^I

SZ— JV

8— J
SZ— JV

z— v

SSZ— JJV

S— J
S-J
S— J

v— z, z— v
Z— v

ZJZ— vsv

ZJZ-VSV

J— s

ZJZ-VSV,

J— s
J-S
J-S

Jméno ilabA :

8. UtULfMl-
cké (f Slnfoh).

f. tMi BibnvT

(TSInich). .

hrofltá I Rozdíl

yÍBka víšky
jmen. I mezi
nlst v nimi v
metr. i metr.

Menél stův Dedaleko boudy

Hamplovy

U boudy Schnurbartovy . .
Pod Příčnými Sejfy . . .
Arnsdorf, u kostela . . .
Erdmansdorf (Dol. dvůr)
Šildov, Htok s Bobnivou. .
Od počátku do áildova . .

Počátek na stráni Bobravaké

(u Zacléře)

Bobrava (ves), dolejší konce
Líbov, pod městem , . .

Lancut

Od počátku do Lancutu. .

Vzdá-

II3O0

70O0
5520

440-0
350-0
341-0

779-4
570-0
4tí6-0
428-0

430-0
148-0
112-0
90-0
9-0

789-0

209-4
104-0
38-0

Sjíád

Dono k

1

1: 17
1: 25
1
1:422

1: 12
1:111
1

JJZ— SSV
JJZ-SSV

J-S

J— S
JJZ-SSV

JJZ-SSV

JZ-SV

JZ-SV

J-S

Povšínmémež sobě nyní zevrubněji těchto Slabův dolinn^ch, prohlédnouce
je po řadě, a sice nejprv na jižní čili české straně.

Údoli Vdká Jitery a dolinami Mvmlavice a-Mumlavy. Údolí tato, pokud
oddělají se jimi hory Jizerské orografickým videm od Kxkouošův, popsali jsme již
svrchu (srov. str. 21 a 22 t. d.) s důstatek ; zejména jest onen díl údolí Velké Jizery,
kterýž mezi Wurzelsdorfem a Emsttálem čili Hořejší Sytovou leží, ne jiný, než ten,
jejž by nám nyní vzhledem ke Krkonošům náleželo poznovu popisovati. Zbýváf
t«lý jen ješté nejhořejší traC tohoto dflu, kteráž sice co do sméni, nikoli ale také
dle jména svého patří ke žlabu Jizery. Tato část žlabo Jizerského, kteráž u
Wnrzelsdorfu, či, lépe řečeno, u Domků Strikrových ve směru údolí Velké Jizery
k severu pokračuje, do bor hluboko se zarýv^íc, jest zejména od J nejprv vodami
říčky Mumlavy vyplněna, jež ale teprv u Harachovic sem nadchází, z protější totiž,
k východu béžící úžtabiny, ana pronra, hlavního sméru severního dále se držící,
pODÍmá v sebe vody potoka Uumlavice (Uiiblmitz), jehož jméno také nese. ZbudeC
tedy popsati zde jen ještě údolí Mumlavice a Mumlavy.

Potok Mwnlaviee vzniká v slatinách jihovýchodní stráně bory Tisové ne-
daleko Bud ProkŠových, a sice ve výši 810 metrův, i vlévá se u Harachovic v nad-
mořské výši 620 m. do Mumlavy. Délka údolí jeho Činí 5*7 kiloni., odkudž má se

58

Bpád jeho, jako 1 : 30. Směr je skoro přímo od S k J, od kteréžto přímky nepatrně
jen se odchyluje. Údolí samo je těsné a hluboko zaryté.

Yěčí . zajímavosti má do sebe údolí Mundavy^ jehož střední směr bere se
nejprv rovnoběžně k hlavnímu hřebeni od V k Z se skrovnou odchylkou k SZ.
Vody říčky této sbírají se z početných pramcnův západního sklonu Labské louky,
a sice pod straní, řečenou Mummelzwiesel, v prosté výši více než 1200 metrův,
majíce tu již vzhled znamenitého a vodného potoka, kterýž zvlášť od severu, t. j.
z Jeřábí louky a od Libochovy planiny, přijímá početné ručeje a ubíraje se těsnou
debří a v srázných, lesem zarostlých březích při rychlém spádu dále až k Hara-
chovicům, napodobuje takto v malém obraz pověstných Sedmi dolův (viz o nich
níže). Výška nadmořská povrchně jeho při ústí ručeje Libošského obnáší 869 m.,
při ústí Mumlavice 615 m. Spád činí, a sice na první či hořejší trati 1 : 13, na
druhé či dolejší 1 : 23, údolí samo je pak 10 kilom. dlouhé. Žlab je do té míry
těsný, že nebylo v něm až do nedávná nižádného spojení s druhými dolinami
v Krkonoších. Teprv za posledních tří let prokleštěna jest údolím Mumlavy dobrá
Toznice, u Harachovic počínající, kteráž vzhůru údolím samým zcela pohodlně
k Labské louce vede, setkávajíc se zde, a sice nedaleko Slapské boudy (Elbefall-
baude), s onou cestou, jež také teprv za posledních let s druhé strany, zejména
od Špindlmiihlu, k Labské louce byla jest ražena. Silnice ona bere se podél po-
četných prahův a proudů, v Mumlavě zhusta se nalézajících, z nichž pak vy-
znamenává se jeden, jemuž jméno Slapu Mumlavy (Mummelfall) vlastně svědčí
(728 m.), dosti neobyčejnou výší a šffl

Od Harachovic (620 m.) až k Domkům Strikrovým běží Mumlava směrem
od SV k JZ, v těsném i hlubokém údolí ještě 2*4 kilom. dále, majíc tu spád
1 : 37, i setkává se pak s Velikou Jizerou, jejíž údolí odtud až k Ernsttálu nalezneš
popsáno na str. 21 a 22 t. d.

Údolí Malé Jizery vzniká pod Svojšickou skalou (Schwozerkappe) u tak zv.
Hutí (Hůtten) při stoku dvou potokův, z nichž jeden Kůželským potokem (Koschel-
bach), druhý Kotelskou vodou (Kesselwasser) se nazývá. Prvější nachodí od jižního
svahu Lysé hory a bere se těsnou a divokou debří, mezi západním sklonem Kužele
(Koschelkamm) a Vlčím hřebenem ustlanou. Voda Kotelská zase vzniká v Březně
Kotelném (1038 m.), o jehož poloze pod horou Kotlem již na str. 41 pověděno,
i spěchá rozpěněná přes obrovské trosky žulové i břidličné skrze těsnou a tmavou
rokli, všudež lesem zarostlou, pojímajíc od SV ještě dva ručeje horské. Rokle tato
rozstupuje se pak něco málo u tak zvaných „Tří domků" (790 m.), poskytujíc tu
prostředkem pěkného luhu místa třem chalupám, odkudž i jméno této samoty
pošlo. Spádu má Kotelská voda na této, 3*2 kilom. dlouhé trati 1 : 13, směru
přidržuje se skoro přímo severojižního. Až do konce svého zůstává debř Kotelská
věrna divoké povaze své, dokud tu nespojí se s debří potoka Kůželského, což
děje se v končině, kteráž od skelné hutě, druhdy zde byvší, nazývá se podnes
„u Hutí". Nastalé odtud údolí Malé Jizery, rozvírajíc se zároveň něco málo,
obchází nyní podél mocného výpustku vzpomenuté již Svojšické skály směrem
od S k J. Níže odtud ustupuje hustý dosud les jak na západních, tak i později
na východních stráních povlovně do výše, propouštěje na travnatých bocích hor
zároveň důstatek místa početným salaším (boudám), jež odtud bez přestávky až

59

t

i

k ústí údolí samého jsou rozsety, skládajíce po řadě několik osad. Boudy, od
Hutí na 4 kilom. délky k J dosahující, náleží k veliké osadě Vítkovicům, jejíž
kostel (671 m.) i fara spatřují se při dolejším konci vsi na výstupku, od hory
Kobyle k V, tedy k pravému břehu řeky vycházejícím. Údolí samo pak je v žlabu
svém od Hutí až sem do té míry těsné a po březích strmé, že toliko úzká voznice
lesní nalézá místa vedle řečiště. Spád od Tří domků až skoro pod kostel Vítko-
ncký činí 1 : 37. Níže Vítkovic pozbývá údolí poznenáhlu již výšehorské povahy
své. Žlab jeho zůstává sice napořád ještě úzký a těsný, za to počínají stráně po
obou březích povlovněji se skláněti, pokrývajíce se zhusta na místě lesa rolemi,
pastvinami i lukami, jakož i pořádnými dvorci poplužními, kteréž na západní
straně údolí pořadím skládají české vsi Roudnice, Křeslice a Víchov, na východní
straně pak Benecko, Rychlov, Zákoutí a Dolejší Štěpanice. Spád žlabu na této,
ít*3 kilom. dlouhé trati jest 1 : 38, nad ním pak vede z Vítkovic dolů okresní
silnice, kterouž zvláště v roklinné soutěsce pod Zákoutím nesnadno bylo pro-
raziti. U Hrabačova (418 m.) zahýbá však tato silnice a s ní i údolí Jizery pro-
středkem dlouhého mostu do nového úžlabí, kteréž jest zejména ve shodě se
směrem hlavního hřbetu Krkonošského, tedy i se směrem oné sníženiny půdy,
jež hory Krkonošské vůbec od V k Z obkličuje, srovnávajíc se touž dobou s hra-
ničnou čarou mezi útvarem prahomím a útvarem rudých pískovcův.*) Dostávši se
takto k novému žlabu, obrací se Malá Jizera, posud od S k J plynuvši, pod pravým
úhlem k Z, i spěchá nyní, spojit vod svých po krátkém běhu 3*7 kilom. s proudy
Velké Jizery, což zejména u Hořejší Sytové či Emsttálu (390 m.) se vykonává.
Spád řeky v tomto širokém údolí není již věcí, leč 1 : 132. Pod mostem Hraba-
covským spojuje se Vítkovická silnice zejména s onou silnicí, jež od Jilemnice
vede do údolí Velké Jizery a odtud k Dolejší Rokytnici, ana nad mostem od-
štěpuje se od nich pěkná silnice horská, jež na Víchov a myslivnu Rezeckou
pod Vlčím hřebenem k Hořejší Rokytnici vzhůru stoupá, Zřejmoť tedy, že v údolí
Jizerském pod mostem Hrabačovským nalézá se uzel silnic horských, nemalé
vážnosti jsoucích. Co jiak posléze střednílio spádu celého údolí se tkne, vynášel by
se poměrem 1 : 31, rozvoj pak žlabu samého od Kotelského března až k Ernsttálu
činí 1-40.

Údolí řeky Labe v nejhořejHm dílci jejím, totiž od počátku až po Vrchlabí,
náleží bez odporu k nejzajímavějším dolinám v horách českých. Netoliko zna-
nienitosC reky samé, jež v této končině má své vrchoviště, nýbrž i způsob sou-
vodně pramenův jejích, velikolepý tvar údolí a geognostické poměry jeho, to vše
ve spolek pobízí k návštěvě této končiny, v zeměpisném vzhlede velice poučné.
Jiz nejednou (srov. zejména str. 41 t. d.) vyložili jsme, že hlavní hřeben Krko-
nošský oddělen jest od pobočního hřebene svého hlubokou úžlabinou, kteráž
běžíc zároveň s hlavním hřebenem, na dvou místech přepažena jest šíjemi v po-
době krátkých příčných hřbetův, totiž tak zv. Labskou a Bílou loukou (srov.

*) Původní smér pronry či příčného údolí Jizerského má ostatně přirozené pokračování své
v rudých pískovcích v podobé mělkého, potočného údolí, jež k J Hrabačova na Jilemnici
a Jílem s ohbcni k JV ještě 6*4 kilom. vzhůru se táhne, docházejíc teprv v malebné^
rybničně kotlině u Martinic (Jilemnická stanice i-akouské dráhy severozápadní) mezi strá-
němi Maňasovského a Branského chloma vlastního konce svého.

61

str. 34 a 36 t d.) čili planí pod Sněžkou. Tento dflec řečené úžlabiny podkrkonošské
s krátkými, od hlavního hřebene vycházejícími a do ní ústícími se příčnými doly
slova velice případným jménem ^Sedmidolí" (Sieben Griinde), i jestit tato končina,
kteréž také přiložený, se stanoviště na Kozích hřbetech kreslený obraz svědčí,
vlastním vrchovistém nejhořejší tratě Labe. Na řečeném obrazci (s kterýmž
ostatně náleží také připojenou mapku Krkonošfi porovnati) vidí se nejprve v samém
popředí v levo ostrý čeřen Kozích hřbetův a co přirozené pokračování jeho hřbet
Krkonoš, v právo pak v pozadí Vysoké Kolo s jinými ještě \ řeholy hlavního
hřebene. Mezi oběma hřebeny viděti dobře hlubokou úžlabinu sedmidolskou
v kteréž čelní pramenité potolqr Labské, totiž potok Labským vlastně tak řečený
(po nénL Elbseifen, na obraze bílým pruhem vodním znamenaný), pak pQtok B&d
či Bílá voda (Weisswasser, na obraze lesnatou roklí, až do popředí se táhnoucí,
se žlabem svým naznačená) — proti sobě tak dlouho tekou, až v těsné prorve mezi
Krkonoáem a Kozími hřbety spojení svého docházejí, načež co řeka Labe z dosa-
vadního východozápadního směru pod pravým úhlem do severojižního se obracují.
Za tou přQežitostí budiž také hned doloženo, že Bělá při stoku svém vede věcí množ-
ství vody, než potok Labský. Stráně pobočního hřebene (v obraze stráně Krkonoše
a Kozích hřbetfiv) svažují se náhle do údolí, přijímajíce na se nezřídka podobu
svislých skoro stěn, pročež také řečených potokův z nedůstatku vlastní plochy
vodou nemohou nap^eti, aniž příčných a vodných dolův k nim odsýlatL Za to
jeví vsak hlavní hřeben mnohem povlovnější sklon k jmenované úžlabině, což
zvláště platí o výsotách jeho nad 1000 m. Vrchoviště či prameniště Labe je tedy
na severní této straně 8 až 9krát rozlehlejší, než na jižní, odkudž také pošlo, že
na tomto, střechovitě od S k J se sklánějícím prostranství (jež na obrazci našem
pravé pole jeho zanímá) zaryly jsou se do granititu, zde snadno porušitelného,
průchodem časův početné strouhy, jež od ustavičného vymýlání přijaly konečně
na se podobu roklinných dolů příčných, rovnoběžného téměř mezi sebou směru od S
k J se přidržujících. V přiloženém nákresu obrážejí se tyto doly toliko tmavějšími
stíny svými, na mapce Krkonoší lze je ale všecky napořád nalézti. V pravdě je
takových dolů deset, a to rozdílně dlouhých, horáci zdejší však dávají toliko
sedmi znamenitějším vlastních jmen, odkudž také souborné jméno „Sedmi dolův '^
původ svůj vzalo. Jsoutě zejména, jdouc od Z k V, tyto : Pudlova voda (Pudel-
wasser). Voda Dvorecká (Hofbaudenwasser) a Medvědí důl (Bárengrund), jež ústí
se do potoka Labského, pak Červená a Černá bystříce (Rothes u. Schwarzes
Floss), po stoku svém Sturmgraben (Hřímava ?) nazvané, dále Křivá (Krummseifen)
a Stříbrná bystříce (Silberwasser), jež do Bělé se vlévají. Všecky tyto doly svádějí
vody sněžné a deštné, v močálovitých korytech a blaních hlavního hřebene se
sbírající, dolů k jmenovaným dvěma hlavním potokům, jež ostatně samy hned od
pramene svého nejvíce vody drží, jak to již přednost jich před ostatními v sobě
obnáší Labský potok zejména má počátek svůj ze silného zřídla. Labským pra-
menem nazvaného (1300 m.), asi 1*7 kilom. vzdálí od Boudy nad Březny, s jehož
vodami, prostředkem mělkého koryta k JV přes Labskou louku dolů stékajícími,
spojiyí se pak skoro všecky pramenité vody této rozsáhlé slatinné plochy. Popošed
takto skoro za jeden kilometr cesty, dostává se Labský pramen k severovýchodnímu
kraji onoho, bez mála svislého srázu (stěny), kterýž zavírá Labskou louku k vý->

62

chodnf straně proti dolu Labskému. Zde stojí ve výši 1280 m. salaš, Labskou
boudou nazvaná, u kteréž pramen Labský po těsném, skalném žlabu, 0*55 kilom.
dlouhém, do 250 m. hloubky prostředkem několika prahův a vzpěněným tokem do
Labského dolu se žene. Místu tomu nkají Slap Labský (Elbefall) i máť ono za-
jisté svou znamenitosí. V pobočních výmolech tohoto žlabu nalezneš nezřídka i
v létě sněhu důstatek. Jiný slap, kterýž sice nemívá tolik vody, za to ale ne-
obyčejnou výšku spádu, nalézá se asi 1*3 kilom. na J Labské boudy, kdež zejména
vody, se severní stráně hory Kotle stékající a na jižním hořejším konci Labské
louky se sbírající, způsobují potůček či ručej, Pučava (Pantsche) nazvaný, jenž
dostav se posléze také ke kraji vzpomenuté již stěny, jediným skokem a pruhem
300 kilom. níže v Labském dolu se ocitá. Pohříchu mívá tento potok za letních
zásuch tak málo vody, že horáci, chtíce pocestným žádoucí potěšení způsobiti, za delší
čas vodu jeho na vrchu schválně stavují a potom dolů spouštějí ! — Co se samého
dolu Labského (1050 m.) tkne, jeví se tento s počátku v podobě skalisté rokle či
propasti, 900 m. dlouhé, 200 m. široké a 250 — 300 m. hluboké, jež na dně svém,
téměř vodoroMiém, klepy, troskami, štěrkem i chudým stromovím a křovím jest
pokryta a v níž potok Labský k J dále se bere. Při konci rokle obrací se důl
Labský pojednou k V, sužuje i svažuje se nyní r}chle, jsa při tom k J obrouben
sráznými stráněmi hory Krkonoše, any boky hor, k S stojících, v dolejším dílu
svém sice také jsou strmé, výše však stávají se velice povlovnými, ukazujíce pak
až k temeni jen slabý sklon a ojediněným salaším místa dávajíce. Takový jest
tedy vid západní končiny Sedmi dolův. Ony tři příčné doly, jež otvírají se k po-
toku Labskému, totiž Pudlova voda, Dvorecká voda a Medvědí dfll, jsou jinak
skoro jednostejné povahy. IY\'ější dva doly přicházejí od Vysokého kola, třetí od
Věčího Šišáku. Majíť při kolébce své značný spád 1:12, jenž níže zmenšuje se na
1 : 20, nad ústím do Labského potoka však zase se unahluje. Voda Pudlova činí
asi V4 hodiny cesty nad ústím svým také slap, Pudelfall řečený, kterýž od roman-
tiky vůkolí svého stojí za podívanou.

Proběhnuv takto od počátku dolu Labského celkem asi dráhu 5 kilom.,
spojuje se Labský potok pod tak zv. Šancemi (Festungsberg) s potokem Bělou,
od V nadbíhající, což děje se zrovna nad průlomem, v pobočním hřebeni způso-
beným, v nadmořské výši 768 m. Spád jeho od slapu Labského až k tomuto
místu obnáší 1 : 19.

Bělá čili Bílá voda, druhý potok hlavní, jenž probíhá Sedmidolím od V
k Z, vjTÍrá v slatinné půdě mělkého koryta, od Lan, Studničné a Sněžky obstoupe-
ného, jemuž, jak známo, Bílá louka říkají a jež na západním konci i)láně pod
Sněžkou se prostírá. Nejvyšší zřídlo Bělé leží skoro 1400 m. v)'soko. Sbírajít se
v ručeji či potůčku, kterýž ve výši 1388 m. a se skrovným toliko spádem běží
zrovna podél samé boudy Loučné, načež přijav k sobě 1*6 kilom. níže Stříbrnou
vodu, od soujmenné hory nachodící, žene se dolů do hluboké a divoké rokle,
lemované na J sráznými stěnami Kozích hřbetů, na S pak lesnými stráněmi Čertovy
Louky. V této rokli, kteráž níže proměňuje se v těsný a tmavý důl soujmenný,
běží Bělá dále až ke stoku svému s potokem Labskjm, berouc se s hukotem po
četných a úhledných prazích. Rozmnoživši vody 'své početnými ručeji ^^chodní
končiny Sedmi dolův, t. j. Červenou a Černou Bystřicí, Hřímavou (Sturmgraben)

63

i Křivou i Stříbrnou bystřicí, přivádí s sebou Bělá věcí hojnosť vody, než spo-
lečník její, Labský totiž potok, načež oběma vším právem dostává se jména
řeky Labe,

Jak již výše vzpomenuto, nastupuje Labe, s Bělou se spojivší, nyní do
nněra od S k J, od kteréhož také celkem, pokud totiž ve vlastních Krkonoších
mešká, t. j. až k Vrchlabí, nikdež neodstupuje. Zůstávat tu zejména v oné prorve,
kterouž dnihdy byly jsou roztrženy od sebe hřebeny Krkonoše a Kozích hřbetů
I kteráž pak průchodem věkův hrubými nánosy horské bystříce této dostatečně
jest obroušena a s část i vyplněna. Ostatně není toto dílo přírody nikterak ještě
Q konce ; nebot dolejší trať řeky až k Vrchlabí nemá posud ještě spádu rovno-
měrně ubývajícího, pokud se v řečišti samém mnohé ještě nepravidelnosti shledá-
vají, jednak totiž početné mělčiny, jinak zase příkré plochy a v následcích toho
proudy a prahy, zvláště v těsninách či soutkách řeky, zde „Klemme" zvaných.
Údolí Labské přidržiye se na této trati sice hlavního směru od S k J, a však ne
bez početných ohbův a příluk, jež způsobeny bývají buí obměnou vrstev skalních —
jako na př. u Herklovic (Hackelsdorf) v tak zvané Bukovské soutce (Buchberger
Klemme), kdež zejména svor zaměňuje se červenavou rulou, kteráž v podobě pří-
krého čeřené (bradla) údolí na přič přepažuje, — bud zase početnými zde couky
křemene (Quarzit) a zelenokamene, jež pronikají svor nebo břidlice hlinité v ho-
řejší polovici této tratě dolinné, a sice vždy kolmo na směr jejich. Žlab údolí
mívá tu sice na některých (ostatně řídkých) místech šířku až do 150 metrův, na
jiných zase dosahuje sotva 20 metrův, odkudž stává se, že řeka i silnice, po bře-
zích jejích běžící, zhusta nenacházejí místa podlé sebe, pročež této bývá do srázné
stráně se uhýbati. Stráně tyto jsou ostatně vsudež příkré, pokrývajíce se lesem
nebo i dobrými lukami. Toliko v šířinách údolí, jichž ovšem je málo, našly jsou
mlýny i domky (boudy) něco více místa, jako u Špindlmiihlu, Frydrychstálu, dolejších
Krausových bud a na dolejším konci této tratě, totiž v Hořejším a Dolejším Vrch-
labí. U věčině ostatních případův nalézají se chalupy a dvorce horských vesnic
zdejších vysoko nahoře bud ve stráních, nebo na hřbetech hor, údolí Labské
provázejících ; tak jsou zejména rozloženy po západních stráních řeky Hořejší
boudy Krausovy, boudy Sachrovy a Přední, po východních lázích pak Boudy
a obrázku (Tafelbauden), pak vsi Klauseberg, Volský důl (Ochsengraben), Leyrovy
domky a ves Herlíkovice. Z příkrých, úzkých a Labské údolí s obou stran svírajících
hřbetftv příčných, z Heidelberka totiž a Planiny, vycházejí jen krátké a spíše
stržím nebo roklím podobající se doly k Labi. Toliko nahoře, pod samým totiž
výstupem řeky z jmenované prorvy, ústí se do ní skoro kolmým směrem těsné sice
A svahovité, a však na 6*5 kilom. dlouhé údolí, od V k Z jdoucí, údolí totiž
8v. Peterské, na jehož dně teče tak zvaná Udolená voda (Grundwasser, také
Klausewasser), sbírající prameny své ze západního sklonu hory Studničné čili ze
Zadní louky. Spád žlabu Labského na trati mezi Špindlmtthlem a Vrchlabím
mění se v mezích 1 : 30 až 1 : 70. Středním vývodem je pak spád celého tohoto
nejhořejšího dflce údolí Labského 1 : 28 a rozvití jeho 130. Z Vrchlabí až
k Špindlmfihlu lze po dobré okresní silnici údolím samým nahoru se dostati, ze
dpindlmůhlu pak zďožena jest za posledních dob schůzná cesta podél Labského
potoka západní končinou Sedmi dolův, jež vede k Labské boudě a nahoru k Lbuce

64

Labské. Ve východní končině Sedmi dolův pak lze po dobrém stezníku dostati
se od bud Leyrovýcli k boudě Špindlerově a Petermanově a takto i na Sněžku;
jiná, ještě obvyklejší pěšina vede ze Špindlmiihlu přes Kozí hřbety k boudám
Bennrově a Loučné.

Mezi údolím Labským a Úpským, a sice rovnoběžně k oběma, shledávají
se ještě dva žlaby dolinné, kteréž nemají sice té váhy do sebe, jako žlaby právě
řečené, jichž význam vzhledem k hydrografické povaze vůkolní krajiny činí je však
bez odporu k tomu způsobilé, aby nebyly zde mlčením pominuty. Jsoutě to ze-
jména údolí Lanovské čili žlab Menšího Labe, a údolí Švarctálské, jinak též údolí
potoka Čisté (níže Seifenbach řečeného).

Údolí Menšího Labe čili údolí Lanovské vzniká v hořejších Krkonoších
spojením se několika dolův, jež bez rozdílu mají původ svůj v jižních stráních
Berenberka, Liščího a Benešova vrchu, pokud totiž z těchto rozsoch, vesměs
k onomu dlouhému hřebeni, jenž horu Studničnou s Černou spojuje, náležitých
(srov. str. 46 t. d.), početné úžlabiny vycházejí, s počátku k JZ, potom k J se
berouce a posléze všecky poblíž Dol. Dvorů (Niederhof) v jediný žlab se spolčujíce,
kdež tedy z vod jejich povstává mocný potok, jemuž říkají Menší Labe. Kolébka
těchto dolův a potokův nalézá se vesměs ve výši 1200 m., čelnější pak z nich
jsou zejména : důl potoka Rovenského (Keilwasser), jenž v dolejší Rovině (Platten-
berg, jinak též Keilberg) vzniká, pak důl Kotelské vody (Kesselwasser), jež vy-
chází z koryta mezi Berenberkem a Liščím vrchem. Všecky tyto doly jsou těsné,
od podoby roklí, příkrými a lesnými stráněmi sevřených, nemajíce v hořejším dílu
svém nijakých cest, leda bylo sem a tam pěšin, any všecky schůzné cesty vedou bud
horem po hřebeni, bud aspoň horem stráně, ač není-li příliš strmá. Spojení těchto údolí
u Dol. Dvorů nalézá se v nadmořské výši skoro 600 m. Níže odtud šíří se údolí
a pozbývajíc poznenáhlu silného sklonu svého, běží přímo od S k J, vyplněno
jsouc chalupami a dvorci dlouhých vsí Hořejšího, Prostředního a Dolejšího Lanová.
Pod touto vsí pak nastává ústí jeho do údolí Labe, z něhož jde dolem dobrá
silnice až k Dol. Dvorům.

Potok Čistd (Seifenbach) se soujmenným údolím svým vzniká v slatinném
sedle, mezi Černou a Liščí horou položeném, jemuž Slatinná stráň (Moorlehne)
čili též Bobi louka (Bohnwiese) říkají, a to ve výši 1060 m. Malý tento ručej, k němuž
pod Bukovou horou (Buchberg) hned přibývá druhý, zarývá se hluboko do těsného,
roklinného žlabu svého, mezi Benešovým vrchem a horou Černou od S k J se
beroucího. U Nové vsi proniká žlab, v rule běžící, mocným coukem prahomího
vápence, zřejmého na bílých skalách tak zv. Bílého kamene na západní straně
údolí, jenž se nyní také těží a vyváží. Něco níže objevují se hned domky pra-
starého městečka Švarctálu (591 m.), pod nímž ručej, od šíje „Červeného kříže"
(srov. str. 46 t. d.) přichodící, do Čisté se vlévá, načež žlab potoka, vyšedší ven
z hor do rovnějšího, ale vždy ještě vysokého kraje, volně se rozšiřuje a na Čistou
(Lauterwasser) a Forst (4^ m.) dále se ubíraje, u Teresientálu (384 m.) s po-
tokem Javorníkem (Mohrenbach, od hory Ladvé přichodícím, odkudž pět jiných
potokův sbírá) se spojuje, načež ve vlastním sice žlabe, a však pod cizím jménem
u potoka Javorníka k Labi (pod Hostinným) spěchá. Z Hostinného až k Švarctálu
vede údolím okresní silnice.

66

Důležitější, než obě jmenovaná údolí, a po Labském nejpřednější, je za-
jisté údoU Vičí Úpy. Pramenové řeky Úpy neleží sice výše, a však vrchoviětě její
má y tomto hořejším dílu značně věcí rozlehlost a řeka sama věcí také vodnatosC.
Náležít zejména údolí Upské k oněm dolinám Krkonošským, jež směru svého ne-
jednou, a to jako by skokem, od S k J ve směr k YJY pozměňují, stávajíce se
střídně dolinami příčnými i podélnými, tak že v některých místech, jako zejmraa na
této trati, převrhuje se směr v kolmý ke směru, posléze vzpomenutému. Jsoutě
sejmena hora Studničná, pak Sněžka a hřeben Schmiedeberský ve spojení svém
xákladnou trojhranu s vrcholem, k zámku Marsovskému směřujícím, v jehož lůně
hledati náleží nejhořejší prameny oněch vod, jež žlabu řeky Úpy, nejprv ve svoru,
potom v červenavé rule a posléze v rudých pískovcích běžícímu, poskytly jsou
Bynější podoby jeho a hloubky. V prostranství, oním trojúhelníkem uzavřeném,
nalézají se žlaby, jež ve vrcholu jeho, u zámku Marsovského, potom se spojují, a sice
jeden se směrem od Z k Y, druhý a třetí (východní) se směrem od S k J, jenž
néco málo k V se odchyluje. První žlab nazývá se údolím Věcí Úpy, druhý je
4dolí Menší Úpy, třetí je bystříce Eolbovská.

Na výšinách Pláně pod Sněžkou, a sice mezi severovýchodním svahem
Stndničné (čiU Kamenným polem = Steinboden) a mezi Obří boudou spatřuje
se nejprv malé koryto (1300 m.), pokryté blaní a klečím a k J se sklánějící,

▼ kterémž sbírají se vody se strání Studničné a Sněžky, vylévajíce se potom
k jihu. Že však tato, s počátku slabě nakloněná úbočí na východní straně Stud-
niíné (srov. str. 43) a západní straně Sněžky (srov. str. 36) náhle proměňují se
? skalné srázy, stává se, že tyto hořejší vody musí bráti se v podobě dapu^ se
dvoo pruhův se skládajícího, po několika prazích dolů do hloubky nějakých 150
až 180 metrův. JestiC to zejména slap Úpský (Aupafall), ostatně jen s jara a po
bnstějšícb nebo delších deštích mocnější a jen tenkráte zajímavější. Srázy Stud-
licné a slévající se tu s nimi skalné steny Sněžky způsobují takto divokou a
Hudebnou dolinu, pod jménem Obřího či Úpského dolu vůbec známou, jejíž vid
snažil jsem se v titulním obraze t. d. dle pravdy před oči čtenáře postaviti. Vid
ten je kreslen od jižmlio konce dolu, jejž přehledneš odtud v celosti i se stráněmi
jeho. Důl sám má délku asi 17 kilom., nejvěčí šířku 100 m. a na hořejším konci
pod slapem Úpským nadmořskou výšku 1010 m., na dolejším asi 88 m., tedy
také silný spád poměrem 1 : 13. Půda jeho obrazuje se co nepřetržitý, arci
nerovný luh, kterýmž potok Úpa početnými ohby se vine a v kterémž stojí řadou
několik bud. Boudy tyto jsou podél východního úbočí chatrnou voznicí jak mezi
sebou, tak s dolejšími osadami Úpského údolí spojeny, jakkoli není radno, pustiti
se na voze po této cestě, jinak dobře schůzné. Na Z, tedy k levé straně obrazu
qNttřují se srázné stráně hory Studničné, v kterých držívá se nezřídka sníh i

▼ letě, v právo pak úbočí Rožmberka či Růžové hory (srov. str. 47 t. d.), ana

▼ pozadí strmí obrovská spousta Sněžky do výše. Od jmenované voznice odštěpuje
se stezník, kterýž prostředkem zátočin, velmi případně založených, a mina staré
kaldy opuštěných dolů na utrých, dosti pohodlně vede nahoru k Obří boudě a
tedy i na Sněžku.

VyznačilC jsem na jmenovaném obraze tuto stezku, jakožto s české strany
nqobvyklcgfif, něco ostřeji, než se ke skutečnému vidu této končiny asi hodí,

66

což však nebude jinak věci na újmu. Z Obřího dolu běží žlab Věcí Úpy směrem
napořád jihovýchodním a mezi hustými porostlinami lesními podél Bantových
domků (Bantenháuser) nejprv do Simmerberka, kdež nalézá se předkem staro-
dávní huí na utrých a něco níže známá všem navštěvovatelům Sněžky „krčma
u Petzra" (756 m.) s poštovní sběrnou. Až potud má údolí Úpy střední spád
v poměru 1 : 15. Tu pak rozvírá se poněkud a po východních lázech jeho kladou
86 boudy Simmerberské (čili Velká Úpa III. dílu), ano k JV lze již spatřiti věž
farního kostela Velkoúpského, brzo pak i velkou ves tuto (V. Upa, I. díl), jejíž
početné domky po obou stráních ^údolí mezi lukami až k pokraji lesa vzhůru
lezou. Vsí vede nyní dosti dobrá silnice, držící se věčím dílem u výši 10 — 15 m.
nad povrchní řeky čili nad žlabem údolí, na krátko také směrem přímo od Z
k V. Odtud počínají domky řídnouti, žlab údolí se ouží a obraceje se k JV, stane
konečně při směru od S k J.

Tam, kde nový tento směr nastává, což zejména u hospody, řečené „u Kříže"
(Kreuzschancke, 632 m.) se děje, ústí se údolí Menši Úpy. Toto spouští se od
jižního úbočí Schmiedeberského hřebene dolů směrem od S k J, dostávajíc vodu
svou ze tří ručejův. První, Lví potok zvaný, vzniká v koiytě mezi Sněžkou a
Černou skalou (Schwarze Koppe), druhý, Černý potok, dostává od Smrčné stráně
(Fichtig-Lehne), Černou skálu se Schmiedeberským hřebenem spojující, hojných
vod svých, sbíraje je z krásných, květnatých paloukův blíž boudy Hiibnerovy, ano
třetí, neméně vodnatý přítok, povstávající z pramenův pod západní straní hory
Kolbenberka, spěchá údolím, rovněž hlubokým, pod kostelem Maloúpským (Sv.
Petra), dále k JZ. Zrovna u mlýna a mostu v dolejší Malé Úpě spojují se všecky
tři potoky, činíce nyní říčku Menší Upu, kteráž berouc se dále těsným a hlubokým
žlabem, u Křížové krčmy do Yečí Úpy se vlévá.

Věcí Úpa, spojivši se s Menší, vchází nyní do tak zvaného Tmavého dolu
(Dunkelthal), jenž vlastně není nic jiného, leč těsná a tmavá soutěska, sevřená
k Z příkrými a lesnými úbočími hory Forstberka (srov. str. 46 t d.), k V pak
stráněmi hory Špičáku, jež nahoru až k vrcholu hrubým i drobným kamením jsou
pokryty. Touto soutěskou klestí sobě řeka obtížnou dráhu, proudíc přes početné
valouny, vedle ní pak běží silnice, zvláště u tak zv. „vysokého mostu" z nouze
se jí vyhýbající. Tato soutěska je sotva 1*5 kilom. dlouhá a směřuje od S k J,
načež obrací se pak žlab řeky k JV, čímž i údolí samo se rozvírá. V něm potká-
váme se nejprv s hutí skelnou a příslušnými k ní domky, pak se zámkem Mar-
sovským (572 m.), načež následuje ostatek lidného toho a přívětivého městečka
horského. Od krčmy Petzrovy až pod zámek má údolí Večí Úpy spád 1 : 41. Na
tomto místě ústí se také do něho důl Kolbovské bystříce^ t. j. žlab, asi 6 kilom.
dlouhý a od S k J směřující, v němž leží dlouhá ves Kolbendorf a jehož vody
přichodí jak od hory Kolby tak z malého údolí Valbeřického (Albendorf). Jedním
i druhým údolím berou se dosti dobré silnice, jednak k Sv. Petru a Pomezním
boudám, jednak zase do Opavy a Zacléře vedoucí.

Z Maršová vede nyní žlab řeky Úpy pod rovnou skoro čarou od S k J
k městečku Vrajtu (Treiheit, 4905 m.). V této trati nepřibývá mu sice šířky, za
to strácejí stráně, s obou stran jej provodící, dosavadní příkrosti, pokrývajíce se
tudíž až do výšiny 650 i 700 m. rolemi a lukami, načež tcprv sráznější sklon nar

67

stupaje, jsa zároveň porostlý lesem, jenž také po bocích Rýchorského chlumu
i protějšího Forstberka nahoru se táhne, ana silnice napořád údolím běží. Spád
této tratě, až k dolejšímu mostu Yrajtskému 4*7 kilom. dlouhé, má se jako 1 : 57.
Níže Vrigtu mění se směr žlabu od SZ k JV a šířka jeho roste z 200 na 600 m.,
pravým i levým stramm pak ubývá sklonu i výše, čímž i údolí samo zbavuje se
povlovně výšehorské povahy své. Změny tyto nastupují v tu chvíli, co údolí Úpy
počíná pod Vrajtem zarývati se do útvaru rudých pískovcův, v podobě vlnitých
náhomích rovin od J až sem dosahujících. Půda údolí, složená z jílu a mladších
nánosův, pokryta jest odtud bujnými lukami a úrodnými poli, ovocným stromovím
obroubenými, mezi nimiž řadí se k sobě bez přetržky osady Vrajt, Mladé Buky
Kalná voda (Triibenwasser), Hořejší a Dolejší Staré Město s výstavnými domky
svými a závody, jež spojuje mezi sebou netoliko dobrá silnice, nýbrž i křídlo
železnice rak. severozápadní, z Trutnova sem zabíhající. U Vrajtu ústí se do hlavního
údolí pěkný důl, od Teplic svatojanských přichodící, kamž v severní stráni jeho
dobrá silnice vede, any u Kalné vody otvírají se sem tři doly od levé strany.
První, od SZ nachodící a vody z luk Rýchorského vrchu snášející, je údolí Thal-
sejfské, druhé se směrem od S k J (od Dvoreckého háje) je údolí Sklenářovické
(Glasendorf), třetí od SV nazýs^á se údolím Trautenbašským, jsouc odtud nej-
důležitější, že jím běží dobrá silnice přes sedlo Vernéřovické (Wemsdorf) do Zac-
léře. Údolí Úpy samo má pak na této trati (t. j. až k dolejšímu mlýnu Trutnov-
skému, jenž leží 409 O m. vysoko) délku 10*8 kilom. a spád poměrem 1 : 132.

V posledním dílci svém, od Trutnova do Poříčí (Parschnitz, 386 m.), mění
údolí Úpy na dobro směr svůj, obracujíc se skoro pod pravým úhlem k SV; za-
chovává však celkem dosavadní povahy své, majíc v délce 35 kilom. spád poměrem
1 : 152. Tudy běží také vedle aerámí silnice trať rakouské dráhy severozápadm' od
Poříčí k Staré Paké. Rozvití celého údolí Véčí Úpy, pokud zde bylo jest vylíčeno
činí od počátku jeho až k Poříčí 1*26, střední spád jeho pak jest 1 : 41.

Údolí potoka Ličné je poslední na jižní straně Krkonošů, činíc zároveň
ve smyslu orografickém východní hranici vlastních Krkonošů a východního pod-
hoří jejich. Žlab tohoto údolí přidržuje se celkem směru od S k J, od něhož
toliko při počátku svém na délku asi 3 kilom, a sice k JV se odchyluje.
Vody tohoto údolí sbírají se na vlnité půdě náhorních rovin útvaru kameno-
úhelného k SV Zacléře, jakož i v nízkém prohbí tamějším, jež v střední
výši 600 m. mezi říčnou oblastí Úpy a Bobravy od Zacléře na Černou vodu
(Schwarzwasser) až po Kónigshann se rozkládá. Údolí samo bere počátek svůj nad
Lampertici, jsouc nejprv dosti široké a plochými lázy provázené, načež obchází
velkým obloukem chlum Zacléřský a spojuje se u M. Krinsdorfu (4540 m.) s údo-
lím potoka Weiselbachu, od Rýchorského vrchu ze SZ přichodícího. Tato hořejší
tnt údolí má délku 58 kilom. a spád 1 : 56. Níže odtud počíná se žlab potoka
hloub zarývati, stávaje se při tom těsnějším, any příkré, lesnaté stráně po obou
březích jej provázejí; to děje se zejména s počátku v kamenoúhelných, níže pak
? rudých pískovcích. Tohoto vzhledu přidržuje sé údolí Ličné i v dolejší, přímo od
S k J směřující trati skoro bez výminky, dokud nespojí se s údolím Úpským
a Poříčí (386 m.). Spád na této trati, 9*5 kilom. dlouhé, vynáší se poměrem 1 : 140.
Bez mála celým údolím Ličné od Poříčí až k dolejším domkům Lampertickým

5*

68

běží hlavní trať rak. dráhy severozápadní (prvé Pardubicko-Liberecké), kteráž pak
u stanice Lamperticko-Bernartické do pobočního údolí zahýbajíc, vystupuje na výši
důležitého sedla Konigshanského (517 m.), odkudž nastává ostatní spojení železníčné
jednak s Libovém a Laneutem, jednak na Ruhbank s Vratislaví. Také voznici tu
najdeš po celém údolí, pořádnou silnici však jen v dolejším a hořejším dílci
jeho ; jedna totiž vede z Trutnova k SZ do Gabersdorfu, zahne ale k SV do
malého údolí, v němž leží ves Olešná (Goldenols), odkudž pak zniknuvši vrch,
spouští se k Bemarticům (Bemsdorf) a pak rovně do Konigshanu u Libová, any
z Bemartic samých vycházejí ještě dvě silnice, jedna totiž k Zacléři, druhá
k Lamperticům. Střední spád celého údolí, 151 kilom. dlouhého, činí 1 : 92, rozvití
jeho 1-33.

Posléze budiž ještě dopřáno místa stručnému vylíčení nejčelnějších íkAův
dolinných, pokud na severní čili prusko-slezské straně Erkonošfi se nacházejí.
Lze-li vůbec při tom s věcí krátkostí se obejíti, tož příčinu toho náleží hledati
v té okolnosti, že o těchto žlabech je již několik dobrých a obšírných popisův po
ruce, pročež také odporučovalo se, přestávati na pouhém fysikálně-měřičském
momentu jejich, jenž posud pohříchu hrubě se zanedbával, kdežto zase o žlabech
na české straně vůbec velmi málo posud bylo psáno, odkudž měl jsem se také
povinna, obšírněji aspoň tuto je vylíčiti. Vzhledem k prusko-slezským žlabům po-
čínám zase od západu i popíši tudíž beze vší obdélnosti údolí Zackenu, údolí
Hájské a Giersdorfské, pak údolí Lomnické a Bobravské.

Údolí potoka Zackenu^ jak od délky své, tak od početných kras přírodních
nejvážnější a nejhledanější mezi všemi dolinami severními, vzniká vlastně ze tří
dolin. Jedna z nich počíná se na východním sklonu onoho sedla, kteréž spojuje
Vysoký hřeben Jizerský s horou Kamenicí, oddělujíc touž dobou údolí Kvizy od
údolí Menšího Zackenu (srov. str. 19.). Jestiť to zejména údoli MenSího Zackenu,
jehož běh drží se dokonale též čáry, co běh Kvizy, ale opačného směru, totiž od
Z k V, kterýmž potok v hlubokém lesném dolu dále se bere a v Petrovicích do
hlavního údolí se ústí. Toto nese jméno potoka Véčiho Zackenu a počínajíc se
korytem, jež hora Zacken s hřebenem Libochovým na Z Jeřábí louky ve výši nad-
mořské nějakých 1000 m. činí, — bere se z nejprva asi v délce 3 kilom. od V
k Z dolem pod budami Prokšovými, načež na krátko (1 kilom.) k S zabočivší,
převrhuje se potom v směr, prvějšímu opačný, totiž od Z k V. Nemajíc v hořejší
trati své valné hloubky, zarývá se údolí toto na druhé, od Z k V obrácené trati
naopají hluboko do zdejšího, snadno porušitelného granititu, tvoříc celou řadu
památných, jakkoli s těží přístupných rokli a soutěsek. Pod pruskou celnicí činí nad-
mořská výše jeho 7400 m., střední spád pak je 1 : 25. I níže odtud je žlab těsný a
skalistý, jakkoli rozvírá se na jednom místě v širší poněkud důl, v němž sklárna
„ Josetinenhutte'' řečená, místa jest nalezla, vchází ale brzo zase v těsnou bránu skalní,
kterouž od J činí vrch Medvědí, od S pak tak zv. Dutý Kamen (Hohle Stein), načež
šíří se zase do té míry, že na půdě jeho, jakož i na stráních, jej provázejících, mohly
směstnati se chalupy vesnice Marientálu. Od pruské silnice až k tomuto místu (hos-
poda „u slapu Zackenského**, 5817 m.) jest spád žlabu 1 : 27, tedy o nepoznání menši,
než prvé. Zde ústí se také do něho druhé, od J k S beroucí se údolí, kterémuž říkají
údolí potoka „Zackerle"", nachodící od severozápadní stráně Siňáka. Malý tento

69

dU mívá hojnou za doby letní návštěvu pro pěkný, 25 metrů vysoký slap, jemuž
SSaekemhf $lap^ ač nezcela po právu, říkají a jejž tvoří vodný potok tohoto dolu
nahoře ve výši nadmořské 810 metrů. Hlavní údolí Zackenské pozměňuje v samém
Maríentálu něco směru svého, a sice k SV, načež brzo zase, zejména u tak zvaného
Ruthenšteina, pojímá v sebe druhý, taktéž z J, a sice od Vysokého Kola a ze Sněž-
ných březen přichodící údolí. Chuchelské, jehož voda sbírá se z četných, mezi sebou
bez mála rovnoběžných dolů, v samém hlavním hřebeni vzniknuvších. Mezi potoky
jejich jsou zajisté nejčelnější Věcí a Menší Chuchelná (Kochel). Prvější činí na
krátko před stokem svým s Menší Chuchelnou slap Chuchelský (Kochelfall), jenž má
poměrnou %ýšku 12 m. a prostou 521 m. Níže ústí Chuchelné obrací se žlab Zackenu
skoro přímo k severu, zůstávaje napořád těsným, při čemž stráně levé jsou příkré
a skalnaté, pravé pak povlovnější; potok sám pak, rozhojniv se dosti mocně,
obíhá nyní prostředkem četných prahův s vodou čistou, ale silně vzpěněnou, přes
trosky a kameny, v řečišti jeho se spatřující, dokud žlab nezábne se náhle k V,
což zejména na konci hory Heidelberka a při prvních chalupách vsi Petrovic se
déje, ana týmž časem levá (severní) stráň do pozadí ustupuje, propouštějíc více než
8 důstatek místa domkům veliké oné vsi, jakož i zahradám a polím jejím. Při
východním čili dolejším konci vsi stojí most Zackenský v nadm. výši 374*6 m.,
odkudž střední spád žlabu toho na trati od Maríentálu až sem (8*6 kilom.) má se
jako 1 : 41. Na to vchází údolí Zackenu do onoho trojhranu, kterýž, od severní
strany k úpatí Krkonošův přímo přiléhaje, jednak (k J) hlavním hřebenem, jednak
(k SZ) rozsochami hřebene Jizerského, k SV pak Lancutským hřebenem jest ob-
stoupen a maje půdu skoro všudež rovnou, úrodnými náplavy pokrytou a v střední
výši nadmořské 350—370 m. položenou, dosti případně kotlinou čili polem Teplic-
hjm můž' se nazývati ; nebof Teplice slezské leží skoro v samém prostředku tohoto
trojúhelníka (ve výši 334 m.) a k nim ubírá se nyní i potok Zacken, a sice směrem
k SV. Odtud jde běh jeho k vrcholu řečeného trojúhelníka, a sice k Hiršberku, kdež
vlévá se do řeky Bobravy. Spád jeho má se pak na trati od Petrovic k Teplicům
jako 1 : 152, odtud až po Hiršberk jako 1 : 212. Střední spád celého údolí Věčího
Zackena při délce 31*7 kilom. jest jako 1 : 4G, rozvití pak 1*57. Z Hiršberka vede
ádolím Zackena vzhůru dobrá silnice, a sice na Petrovice, Maríentál a Prokšovy
boudy k soigmennému sedlu, jež, jak známo, spojuje hory Jizerské a Krkonošské,
odtud pak na druhé straně dolů do Harachovic, Tanvaldu, Vysokého a Rokytnice.
Y údolích Menšího Zackena, Zackerle a Chuchelné najdeš jen ražené pěšiny, spodem
vedoucí, a sice údolím Zackerla přes novou Slezskou boudu k Siňáku, údolím
Chuchelským pak přes starší Slezskou boudu k Sněžným březnům. Do údolí
Vččího Zackenu ústí se nad to ještě údolí Hermsdorfské a Giersdorfské bystříce.
Mimo to najdeš v oblasti Věčího Zackenu a obou Chuchelných nejhustěji zmíněné
již klepy, na hořejších plochách svých na podobu misek vykroužené, o nichž
zpytatelé starožitností donmívají se, jako by bývaly obětnými oltáři pravěkého
národa pohanského (srov. o tom str. 33). Jiná pověsí, zejména ta, jakoby Věcí
Zacken druhdy běhu svého zastavoval, tak že dolejším mlýnům dochází voda, ne-
bude asi míti jiné podstaty, leč že žlab potoka v početných těsninách svých výše
▼ horách skrze klepy a štěrk zhusta bývá zavalován, odkudž voda níže na několik
kodin téd přestává.

70

Údolí Hermsdorfské (Heřmanické) vody počíná u Černého března v hluboké
rytvině skalní, a sice na SV pod Věčím Šišákem ve výši 1200 m., běží pak na
podobu tésné rokle s jménem Hlubokého dolu (Tiefer Grund) k S, načež pod
obrovskou, osamotélou skalou, kteréž Tumě nebo Vězný kamen (661 m.) říkají, spo-
juje se s vodou Turenskou (Thurmwasser), výše této skály po vysokých prazích
(Thurmfall) dolů se spouštějící. Hlavní údolí, zůstávajíc v severním směru svém,
ponímá v sebe vzdálí 1*6 kilom. odtud, a sice od pravé strany vodu Hutskou
(Huttenwasser) a 2*3 kilom. níže od levé ruky potok Pračský (Pratschbach), načež
rozstupuje se v důl, 150—200 m. široký, v kterémž domky veliké vsi Anežčiny
(Agnetendorf, u prostřed vsi 490 m.) na délku 1*5 kilom. jsou rozestaveny, při-
léhajíce na levo k příkrým bokům vrchu Homole (Hummelberg), v právo pak
k hoře „na Ohništi" řečené (Heerdberg). Žlab potoka stává se odtud sice zase
těsnějším, rozstupuje se ale mezi Kynastem a Sabrichovým kopcem poznovu, vchá-
zeje zde, any v lůně jeho hořejší chalupy Hermsdorfské se zjevují, do doliny
Teplické, kdež do Věčího Zackenu se ústí. Od Teplic postupuje podolím silnice do
vsi Anežčiny, výše pak vedou jen pěšiny rozličnými doly nahoru na hřeben, z nichž
nejobvyklejší bývá ta, po kteréž podél západního sklonu hlavního údolí lze k Véčímu
Šišáku se dostati. I v oblasti tohoto potoka najdou se zhusta vzpomínané již
obětní kameny.

Údolí Hajské a Giersdorfské podobá se velice údolí právě popsanému, toliko
s tím rozdílem, že jest vodnější, mohouc se vykázati rozsáhlejším ouvodím. Hlavní
směr tohoto údolí, jehož potok nazývá se v hořejším běhu Prostřední vodou (Mittel-
wasser), v středním díluHajským, dole pak Giersdorfským potokem, běží zase od
J k S. Počátek jeho nalézá se pod Menším Šišákem asi ve výši 1250 m. a činí jej
zejména tak zv. Stříbrný pramen, jenž tam přes stěnu žulovou dolů se spouští
(Stříbrný slap =: Silberfall). Sesíliv se Hřímavou vodou (Sturragraben) zarývá se
potok hluboko v prorvu tamější co kolébku vlastního údolí, načež vzpěněným tokem
ubíhá tmavou a lesnou roklí dolů až do prosté výšky 528 m., maje tudíž na trati,
5*8 kilom. dlouhé, střední spád 1:8. V té výšce spatřuje se slap, přes skálu 10 m.
vysokou se spouštějící (slap Hajský =: Hainfall) a stejnoměrný posud spád jeho
rušící, načež údolí jeho, přijavši v sebe důl potoka Sejfského, něco se rozvírá. Levá
stráií, dosud příkrá, dostává nj-ní povlovnějšího sklonu, tak že na ní početné domky
vsi Háje (Hayn) mohly jsou se směstnati. Zde ústí se v údolí Hajské od levé
strany druhé věcí údolí pobočné, totiž údolí Červeného potoka čili Čermné, načež
brzo následují domky velkých vsí Hořejšího a Dolejšího Giersdorfu (tuto stojí kostel
u výši 342 m.) a tím došel také potok doliny Teplické, v kteréž, a sice u Teplic
samých (3320 m.), do Věčího Zackenu se vlévá. Na této trati, od slapu Hajského
totiž až po Giersdorf, kteráž je 4 kilom. dlouhá, má údolí spád 1 : 21, na dolejší
trati (3*8 kilom.) níže Giersdorfu až ke sklonu u Zackenu pak 1 : 38 ; střední spád
celého, 13*6 kilom. dlouhého údolí jest tedy 1 : 15, rozvití 1 : 119. Z Teplic vede
voznice na Giersdorf až do Háje, odtud pak dále k domkům Mumlovým a do
Briickenberka, jakkoli v těchto místech bývá jízda dosti obtížná. Z Háje jdou
pěšiny skoro všemi pobočnými doly nahoru k hřebeni.

Údolí obou Lomnic přidržují se směru bez mála rovnoběžného, jdouce od
severního svahu Pláně pod Sněžkou k S a jsouce při počátku svém toliko Menší

Sněžkou od sebe odděleny. ÚdoU VSči I/mnice vzniká y oné hluboké propasti,
kteráž počíná se na S Loučné boudy pod Planí mezi Stříbrnou horou a Menší
Snižkoo. Plocha Pláně je totiž prostředkem ostrého kraje vsudež náhle přetržena,
sražujíc se zvláště na dvou místech v podobě příkrých, skalných stěn k S, pod*
nimiž nalézají se dvě hluboká března. První směřuje od J k S, sbírajíc vody
vůkolní v úzkém, téhož směru se přidržujícím vodojmu, jenž nazývá se MenH stav
(kleiner o. Forellenteich) a maje délku 280, šířku 160 m. a nejvěčí hloubku 6—7 m.,
u výši prosté 1189 m. je položen. Skály, 80-— 100 m. vysoké, obkličují jej kol-
kolem, toliko k východu spatříš malý luh, na němž stojí bouda, řečená Stavská
(Teichbaude). Druhá propasť, která také jest prostrannější, vytvořila se k SZ pr-
véjší. Také v ní shromažďují se vody, od Stříbrné hory a Poledního kamene dolů
stékající, a způsobují tu nádržku, Věcí Stau (Grosser Teich) řečenou a hlavně
odtud povstalou, že na nejhlubším místě tohoto března vznikla jest od naneseného
štěrku a trosek hráz, vody stavící. Povrchen Věčího stavu nalézá se v nadmořské
výši 1249 m., jsouc 580 m. zdélí, 80—180 m, zšíří a majíc nejvěčí hloubku až do
24 m. Také tento stav obstupují stěny skalné, jež na jižní straně jsou až do
100 m. vysoké, držíce nezřídka i za letní doby v trhlinách svých pruhy sněhové.
Zvláštní, divoká i romantická povaha těchto míst přivabuje k sobě každý rok
hojnost navštěvovatelův. Prorvy, od těchto březen dále vycházející, spojují se za ne-
dlouho v jedinou úžlabinu a vody jejich v jediný potok. Věcí totiž Lomnici, jež
s počátku k SV se ubírá, držíc se při tom pustého a těsného žlabu, napořád
sráznými stráněmi svíraného. Teprv u Krurahiiblu nedaleko Příčných Sejf počíná
se žlab něco rozstupovati. Nejhořejší díl jeho níže obou stavův až pod boudu
Schnurbartovu má při délce 2'5 kilom. střední spád 1 : 8, druhý díl, až pod Příčné
Sejfy (552 m.), také 2*5 kilom. dlouhý, však již 1 : 17. Čím dál, tím více šíří se
nyní údolí Lomnice, příkré břehy ustupují stranou, tak že údolí pozbývá brzo
výšehorského vzhledu svého, vcházejíc u Amsdorfu (440 m.) do pole Teplického.
Na této trati, 28 kilom. dlouhé, činí střední spád žlabu 1 : 25.

Výše Amsdorfu ústí se do hlavnílio údolí druhé, totiž údolí Menší Lomnice,
jež počíná se nahoře v korytě, Věcí a Menší Sněžkou způsobeném, a nazývaje se
z nejprva dolem Melzrovým, videm těsné a divoké rokle a při rychlém spádu téměř
zároveň s prvějsím běží, u Březílio pak (Birkigt) s ním se spojuje. Totéž děje
se zde s údolím potoka Steinseifen, jež od Klepů (Tafelsteine) sem nachodí. Potok
Lomnice, rozhojniv takto značně vod svých, vine se nyní pod četnými ohby slatinným
krajem okolo Prostředního Zillertálu k S, dokud nedochodí do Erdmannsdorfu
(dolejší dvůr tamtéž 350 m.), po kterýž činí střední spád jeho (níže Amsdorfu)
na trati, 47 kilom. dlouhé, 1 : 52. U Erdmansdorfu ztrácí údolí Lomnice posa-
vadní šířku; nebot od Z přibližují se k němu nízký žulový hřeben Pmdelberka,
od Y pak žebro Mravenčího vrchu. Níže Erdmansdorfu až k Šildovu (241 m.),
kdež ústí se Lomnice v Bobravu, přijavši pr\x» ještě potok Jihlavici (Eglitz, také
Eichelbach řečený), je údolí její skoro zcela rovné, nemajíc věčího spádu, leč 1 : 422.

Jihlamee sama počíná se pak v oné skrovné kotlině, v kteréž, a sice v jiho-
východním koutě pole Teplického, rozkládá se přívětivé městečko Schmiedeberk.
ňrameny její sbírají se na severovýchodním sklonu hřebene Schmiedeberského, ale
také na západním svahu hřebene Lancutského u výši nadmořské 800 — 900 m.,

shromažďujíce se potom do několika ručejův, jež v samém Schmiedeberku (kdež
farní kostel stojí ve výši 445 m.) se spojivše, společného jména Jihlavice nabývají.
— Všechno údolí Lomnické je 17*3 kilom. dlouhé, majíc střední spád 1 : 22 a roz-
vití 1'18. Dobré silnice jdou jím vzhůru od ústí až k Amsdorfu, odkudž po ob-
stojných věznicích lze ještě až do Příčných Sejf, ba i do Krummhublu se dostati.
Odtud pak třeba již k horám po pěšinách se bráti, kteréž skoro všudež drží se
hřebene, poněvadž údolí bývají těsná i skalami lemována.

Údolí řeky Bobravy je nej východnější všech údolí severních, pročež lze je
také v smyslu orograňckém míti za hranici oblasti Krkonošské k Y, podobně co
údolí Ličné na JV. Údolí toto mění několikráte směr svůj, berouc se nejprv od
počátku svého až k Ruhbánku k SV a V a jsouc tedy údolím příčným, načež
obrací se pod pravým úhlem k V a ZSZ, tedy skoro zároveň s hlavním hřebenem
Krkonošským, odkudž stává se pak údolím podélným. Žlab Bobravy nemá nikdež
povahy výšehorského údolí, jsa bez mála všudež otevřený, zespod dosti široký
a stráněmi rovnými a nevysokými provázený. S tím ve shodě je i skrovný spád
jeho, ač vyjme-li se jediné temeniště řeky. Chcií zde toliko při hořejším dílu
tohoto údolí se pozastaviti, pokud totiž činí východní mezi horstva Krkonošského,
tedy až k Lancutu, v kterémž kuse uložen jest žlab bud ve vápencích, bud
v pískovcích kamenouhelných, při čemž vlastní řečiště bere se vesměs po jílu,
zde dosti mocném. Prameny Bobravy, jejíž jméno žlab ten nese, spolčují se asi
2 kilom. k SZ Zacléře na tak zvané stráni Bobravské, a sice v slatinném korytě,
780 m. výše nadmořské majícím. Odtud běží ručej, scsílivší se prvé vodami jiných
pramenův, lesnou roklí dolů k \^ i dostihuje za nedlouho vesnice Bobravy (dolejší
konec 670 m.), kdež údolí hned rozstupuje se na 1*2 kilom. šíře. V této nej-
hořejší, 2*4 kilom. dlouhé trati má řeka střední spád 1 : 12. Níže odtud bere se
široký napořád žlab k SV až po Mikulovice (Michelsdorf), obrací se tu pod pravým
úhlem v podobě údolí, od blížících se straní něco stěsnaného, k SZ a vstupuje
posléze do údolí Líbovského (Líbov 466 m.), skoro 2 kilom. širokého, vykonav
cestu 11*5 kilom. se spádem 1 : 111. Žlabu zůstává i dále tato šířka, on však
zahýbá se nyní k S a dostihuje Lancutu ve výši nadmořské 428 m. a se středním
spádem 1 : 303. Střední spád celého údolí Bobravy od počátku až k Lancutu,
a to na trati, 254 kilom. dlouhé, činí tedy 1 : 81, rozvití jeho 1*46. — Z Lancutu
vedou na Líbov a Konigshann železnice i silnice do Čech, kromě toho lze po
silnicích dostati se z Lancutu přes soujmenný hřeben jak do Schmiedeberka, tak
do Libová, kterážto poslední silnice, berouc se přes Branku Dittersbašskou, je
výhodněji založena a lépe hleděna. Voznice jsou mimo to ještě z Mikulovic do
Opavy, Bobravy i Zacléře.

Rostlinstvo Krkonošské je celkem jednoduché a snadno bude určiti povahu
jeho. Obilí daří se toliko v nižších polohách, pšenice zejména až do nadmořské
výše 550 m. u Trutnova a v údolí Úpském vůbec až k Mladým Bukům, na SZ až
k Prostřednímu Lanovu a Vrchlabí, na severní straně pak všudež v poli či kotlině
Teplické, kteráž ale k vlastnímu pohoří více nepatří. Žito zraje ještě v polohách,
o 1(X) m. vyšších, pročež najde se ve všech údolích, rozsochy Krkonošské prováze-
jících. Nejvýše ovšem dostupuje oves, jejž nalezl jsem u Špindlmúhlu, Herklovic
a Vítkovic, na Šerém Kameni u Franzenstálu, konečně nad Svatojanskými teplicemi

73

pod Černou a Lesnou horou ve výsotách 760 až 790 m., pod Šerým kamenem
(Finsterstein) i ve výši 843 m. Do těchto pater dostupují též brambory a Iny,
jakkoli v takových polohách i výše nahoru panují vlastně jíž hole čili horské
lonky, jichž hlavní travina (Nardus strícta) poskytuje dobytku chudé toliko pastvy.
V ostatním řídí se jisté druhy rostlinstva mnohonásobně také polohou místní,
zejména pak směrem sklonu; pročež také v Krkonoších vystupuje všeliký druh
obilí po jižních stráních výše nahoru, než po severních, což neméně také o obou
hlavních hřebenech v obecném smyslu platí. Co pak vzrůstu stromfi se tkne, třeba
čítati všechno prostranství Krkonošské, pokud ve výši 600 až 1200 m. se nalézá,
s převahou k půdě lesní, z čehož vyjímají se jediné žlaby dolinné a prostory,
okolo bud či salaší položené, jichž užívá se co luk nebo rolí. V lesích panuje
jehličnaté stromoví, zvláště pak smrky, jichž hořejší stanoviště, a to lesní, udalo
se mne měřiti na 10 místech ; nejnižší bylo na Kuželi ve výši 1116 m., nejvyšší
na B&renberku v 1306 m., střední výška všech 10 stanovišť byla pak 1190 m.,
odkudž tedy lze 1200 m. přijití za hořejH hranici lesa^ což ale má jen o české
straně hor svou platnosf. Jedle bývá již řídcí, ještě vzáctnější sosna a modřín.
Z lupenatých stromů vyskjrtují se v dolejších polohách zhusta buky i břízy, a sice
bud samočisté pohromadě, bud promíšené s jehličnatým stromovím ; javory na-
opak a duby málo kdy lze napadnouti. Na místech stinných a nekrytých, zvláště
pak na všech severních stráních počíná již v nadmořské výši 1200 m. i níže
dmžiti se ke smrku, jenž tu bývá již chatrný a zmrzačelý, také borovice nízká
či klečí (Pinus pumilio). Nezřídka potkal jsem se s klečím již v polohách, jen
1050 m. vysokých; v podobě rozlehlejších, souvislých a hustých, ba neproniknutel-
ných porostlin shledal jsem je ale teprv ve výsotách 1200 až 1400 m. Dorůstajíc
z pravidla jen do výšky muže, pokrývá borovice nízká dlouhými, po zemi se strou-
cími větvemi a stojatými, pružnými letorostmi svými haldy štěrkové, neméně
sUtínná místa v horách, překážejíc všudež chůzi. V polohách 1400 m. ubývá jí
ostatně půdy i rozlohy, výše pak vyškytá se již jen o samotě nebo v malých
skupenstvích. Nad 1200 m. výše střídá se s klečím hole čili louka horská, stávajíc
se v polohách, nad 1300 m. vyvýšených, ovšem panující. Podobně co v horách
Jizerských, sbírají se na Krkonoších ve všech těch početných drobných úpadech,
korytech a sedlech výšehorských hojné vody, odkudž stává se, že hole zdejší pro-
mějiují se, jakkoli menší měrou než onde, v bláně a slatiny, kteréž pak činí se
přirozenými nádržkami vody, jakkoli jimi chůze po horách značně se stěžuje.
Že ostatně i Krkonoše honosí se mnohými vzáctnými rostlinami alpské povahy,
známot dávno již všem milovníkům rostlinopisu.

Bozloha půdy v rozličných výšinách nadmořských čili rozloha pater Krko*
noiškýA odává se, jak následuje, čehož vyšetření vztahujeme ovšem jen k oné
částí horstva Krkonošského, kteráž vnitř Čech položena jest, a to zase jen v mezích,
na str. 25. t. d. vytknutých. (V příčině toho, jak jsme zejména i tuto vypočetli
hmotu i střední vyvýšení veškeré půdy, srov. poznamenání naše na str. 23 a
24 t. d).

1. Viechno prostranství (oblast) vnitř onoho omezení drží . . 58248 hektar

2. Prostranství (patro) nad vrstevnicí 400 metrů 58*164 „

3. . . . . 500 51-168 „

74

4. Prostranství (patro) nad vrstevnicí GOO metrů 44-376 hektar

5. , „ , „ 700 „ 35-880

6. „ , „ „ 800 „ 27-168

7. „ „ n „ 900 „ 20-400

8. , „ „ , 1000 „ 14-316

9. , , „ „ 1100 , 6-837

10. , . , , 1200 „ 4-726

11. , n r, „ 1300 „ .... . 2-036

12. / „ „ , 1400 „ 1-046

13. „ , „ „ 1500 „ 250

JI

n

Z toho jde v přičiní rozlohy půdy po patrech, a sice:

1. V prosté výši 300 až 400 metrfi leží 84 hektar čili 0-17o vší oblasti

2. „ „ 400 „ 500 „ „ 6-996 „ „ 120% „

3. r, „ 500 „ 600 „ „ 6-792 „ „ ivri, „

4. n „ 600 „ 700 „ „ 8-496 „ „ 14-6°/o „

5. . „ 700 „ 800 „ „ 8-712 „ , 15-07o n

6. „ „ 800 „ 900 „ „ 6-768 „ „ 11-6% ,

7. „ „ 900 „ 1000 „ , 6-084 „ „ 10-5% „

8. n „ 1000 „ 1100 „ „ 7-479 „ , 12-87o ,

9. „ . 1100 „ 1200 „ , 2-111 „ „ 3-6% „

10. . , 1200 „ 1300 „ „ 2-690^ , „ 46% „

11. « „ 1300 „ 1400 „ „ 990 „ „ 1-7% „

12. „ , 1400 „ 1500 „ „ 796 „ „ l-47o .

13. „ , 1500 „ 1600 „„ 250 , „ 0-4% „

Z čísel těchto shledá se, že nalézá se v Krkonoších něco \^ce, než
polovice vší půdy, zejména 537oi v nadmořské výši 300 až 800 metrfl, ostatek,
tedy 47% čili něco méně, než polovice, ve výši 800 až 1600 metrů. Povlovné
ubývání podílů procentních v hořejších patrech vztahuje se ke zvláštní stránce
povahy pohoří tohoto, t. j. k ploskosti hřbetův jeho.

Onen díl Krkonoš, jenž patří do pruského Slezska, má přibližnou rozlohu
354D kilom., při čemž liší se vzhledem k poměrům výše od jižního podhoří
hlavně tím, že rozloha oněch vrstev jeho, jež v patrech 300 až 500 m. se nalézají,
je poměrně věcí, než podíly ostatních pater.

Prostředkem čísel, o rozloze pater Krkonošských výše uvedených, vynáší se
krychlový obsah oné hmoty hor, kteráž nad nejspodnější patro 300 metrů se vypíná,
po míře výše uvedené formule na 307*03 krychlových kilometrů. Dělí-lí se toto
číslo základní plochou 582*48 □ kilom., vznikne vyvýšení 0*528 kilom. čili 528
metrů. Připočte-Ii se k tomu nadmořská výška nejspodnějšího patra 300 metrů,
vznikne číslo 828 metrů co střední výška veškerého prostranství KrhonoŠův^ COŽ
znamená tolik, že veškera hmota těchto hor, jak zejména v §. 3. a 4. byla jest
vypsána, rozvržena budouc stejnoměrně po základní ploše 58248 □ kilom., jevila
by se co spousta 828 metrů vysoká.

75

§• 5. YrchoTÍna Hrnbo§kalská a Prachovská •

Jíž Bahoře, zejména na str. 2. a 3. t. d., vyhradil jsem sobě, popsati pod
zvláštním záhlavím jižní podhoří Krkonošův. Vylíčiv v předchozích dvou §§. tvar
a vnější podobu vlastních hor Krkonošských, přistupuji nyní k provedení druhého
úkolu, t. j. k vypsání podhoří Krkonošského, jež bude případné rozvrhnouti, pokud
totiž v Čechách se nalézá, na šestero skupenství. Počneme-li se západem, tož
spatřují se první tři skupenství zrovna na jihu Krkonošů, ostatní tři pak na jiho-
východě a východě jejich.

Za jižní podhoří lze považovati vrchovinu Hruboskalskou a Prachovskou,
vysočinu Horečkou s rozsochami jejími, Kozákovem totiž a horou Zvíčinskou, dále
pak vysočinu Zarovskou čili Království. Ostatně nebude věci na újmu, zahmou-li
se vysočiny, posléze jmenované, také v jediné horstvo.

Východní podhoří Krkonošů skládá se pak ze hřbetu Svatoňovického, ze stěn
(pískovcových hor) Aberšpašských a Polických, posléze pak z pánve Brúmovské.

Vrchovina Prachovská a Hruboskalská, o kteréž hodlám v tomto §. pro-
mluviti, jest k severu a k západu, a sice počnouc od Brodu železného čarou na
Turnov, Boleslav Mladou a Zámostí, omezena řekou Jizerou, k východu pak pa-
mátným prohbím půdy, jež počínajíc u vsi Vratu proti Brodu železnému a překrq-
čivši u Vesce a Lochtuše sedlo mezi horami Sokolem a Kozákovem, údolím potoka
Kovenského dále běží, načež proti Troskám k JV se zahnuvši, do údolí Libuňky
a mezi horou Táborem a skalami Prachovskými do údolí říčky Cidliny přechází,
až k Jičínu jeho potom se přidržujíc. Odtud k JV a J stává se hranice tohoto
okrají poněkud nerozhodnou, pokud totiž údolí Cidliny šíří se níže do té míry,
že všechnu východní končinu jelio nelze více k podhoří Krkonošskému čítati; jsoutě
jím ale bez odporu ještě jihovýchodní výpustky Podhradského vrchu, pak jižní
výběžky vrchu Kopaniny u Líbané a Chlumu či Chlumku u Dobrovice. Silnice,
z Jičína do Kopidlna, odtud pak voznice, na Křešice k Dobrovici a k Zámostí vedoucí,
srovnávají se asi nejspíše s jihovýchodní a jižní hranicí tohoto vrchovitého okrají.

Že vyloučili jsme oblasť, právě \7mezen0u, z ostatního podhoří Krkonoš-
ského co zvláštní jižní dílec jeho, toho nás omlouvají jak orografická, tak i geolo-
gická povaha její; slušíc totiž v celé rozloze své ještě k útvaru křídovému, mohlať
by tato oblasř sice také býti přičtena k pískovcové vysočině Jizerské, v I. dílu
topografického oddělení archivu na stránce 97 a násl. vylíčené, kdyby dvě věci,
že totiž zde zcela jiné členy tohoto útvaru panují a nad to orografická podoba
vysočiny této také od prvější značně se liší, — za to nepřimlouvaly se, aby jí
vykázáno bylo místo osobité. V ostatním budiž i na vůli dáno, míti toto okrají
za jakýsi člen přechodní z ^7SOČiny Jizerské k vysočinám Herecké a Zarovské.

Vysočina Hruboskalská a Prachovská spoléhá na základně, pahorkaté ná-
homí rovině, 210 až 230 m. vysoké, se podobající, na prostoru 686-6n kilom. roz-
ložené a obvodem stej nestrannému trojúhelníku se blížící, jehož vrchol k severu
jest obracen. Od vrcholu toho k jihu hromadí se tři, nahoře připloštělé a mnoho-
násobně rozryté hřbety, hory Sokolské totiž, hřbet Ilruboskalský a Mužská hora
zároveň za sebou, těsnými doly toliko od sebe jsouce odloučeny, podélnou esu
svou od SZ k JV obracujíce a 100 až 150 metrů nad základní plochu vyvstávajíce.

76

Všecky tři hřbety jsou pak na JV prostředkem řady nízkých vrch&v mezi sebou
spojeny, jež také činí rozhraní vod Jizery a Cidliny. Vrchy tyto prostírají se
pak dále ještě podél východní hranice tohoto okrají až k Libáni, kdež pod pravým
uhlem zahnuvše k západu, nabývají podoby dlouhého a širokého, dosti při tom
sklenutého hřbetu s početnými, ale plochými vrcholy (jako Kopanina a Chlum),
jenž až k Jizeře se táhne a základnu jmenovaného trojúhelníka tvoří. Společně
s Mužskou horou obkličuje tento hřbet prostrannou, nízkou ale nerovnou kotlinu,
v kteréž potokové Kněžmostský a Klášterský vymleli jsou sobě od věkův nynější
své žlaby a na jejímž dolejším konci, zejména nad Kosmonosy, spatřují se podnes
ještě zůstatkové dnihého podobného hřbetu, tak zvané Baby.

Co se poměrův geologických tkne, tož jsou základní tvary okrají tohoto, zvláště
pak jmenované \Tchy, hřbety a hory, složeny z hořejších členův útvaru křídového.
Toliko západní čásť Sokolských hor skládá se z prostředního čili Jizerského pís-
kovce, činíc tedy v geologickém vidu se sousední pískovcovou vysočinou Jizerskou
jeden celek. Ostatní hřbety drží naopak kvádrové pískovce a sliny rozhodně mladší,
a prvější obrazují se i zde zhusta u vlastní jim podobě příkrých stěn a ojedinéných,
zvětráním a opláknutím povstalých jehel, zdí a tumí. Také v tomto okrají bývají
nejvyšší vrcholy, zvláště pak nasazené na nich kupy, z čediče složeny, jakkoli se
to řidčeji přihazuje, než ve vysočině Jizerské. Ve všech hlubších polohách lze na-
opak s diluviálními nánosy se potkati, kteréž ale tuto neskládají se, jako na pravém
břehu Jizery, z hlin, nýbrž jediné ze štěrku a písku, jež druhdy, jako zejména
u Sobotky, Hrubé Skály a Mužského, až nahoru na temena hřbetův se prostírají.
Nad diluviálními nánosy nejhlubších poloh nahromadily se konečně prodlením časův
novotné náplavy, zvláště pak najdou se u Turnova, Ždáru, Kopmíka a Března
rozsáhlá rašeliniště.

Z horských skupenství této oblasti jeví se nejprve na samém severním konci
jejím hory Sokolské co hmotná vysočina tvaru v pravdě velikolepého, 6 kilom.
délky a 2,5 kilom. šířky držící, kteráž nad to podélnou osou k J jest obrácena
a v hořejších patrech svých, zejména ve výsotách nad 400 m., mnohonásobně porušena
a obořena. V této výši zejména, a to až do 560 m., vystává na severním konci
jejím příkrými stěnami plochá bašta skalní, asi 1,5 kilom. v průměru držící, kteráž
mnohonásobně jest rozpadlá a vybrázděna a jejíž nejvyšší místo (562 m.) nazývá
se Sokol. Nedaleko odtud stojí k J skála, 503 m. vysoká, na podobu turné, kteréž
říkají 2MroA. Od této pláně vybíhá k jihu úzký hřeben ke vsi Klokočímu, kdež
rozstupuje se do několika krátkých rozsoch k JZ směřujících, kteréž mají všecky
něco nad 400 m. výše. Hřbet Sokolský, jsa k Jizeře všudež náhle a. příkře svážen,
spouští se naopak k J a JV dosti povlovně do údolí potoka Libuňky (250 m.), jež
odděluje jej patrně od hřbetu Hruboskalského.

K JZ' tohoto prohbí vypíná se, a sice směrem od SZ k JV druhý hřbet,
jímž nabývá celá tato oblasť vlastní své podoby, totiž. h¥bet Hruboskcdský, Trosko-
vický a Prachovský. Hřbet tento drží v délce asi 18 kilom., v šířce 1*4 kilom. a má
100^150 metrů výše nad podlahou veškeré vrchoviny *). Na severozápadním konci

♦) Véčí díl výšek nadmořských, jež se zde uvádějí, vyňaty jsou ze spisku výsek, v I. dda
archivu obsaženého, a sice na str. 216, 284, 286, 249, 261, 264 a 266.

jeho puiají je&t5 pískovce kvádrové, pročež
hřbet sám bývá tu v prosté výšce 380 až
400 metrft nahoře široký a značné pHplo-
Ělélý, při 6einž jak k Jizeře tak k Libunce
příkrými sténami se sklání, jsa nad to
v lAné svém mnohonáBobDě rozryt a rOkli-
natými doly prostoapen. V severovýchod-
ním úpatí hřbetu spatřují ae v romantické
poloze známé a hledané lázné Sedmíhorské
(Wartenberg) ve výši 258 m., nedaleko
odtod nalézá se pak zámek Hrubá Skála
(most jeho ve výši 352,3 m.), jehož poloha
snááí se zároveň ee střední výškou hořej-
šího kn^e skalního pískovcův kvádrových ;
severai^i pak spatřují se ssutiny )irádku
Valdšteina (388,5 m.). Nejvyšší místo tohoto
kn^e znamená se však homolí čedičovou
nade vsí Vyskří, aa kteréž stojí kaplička
EV. Anny (spodek její má 465,3 m.) Pro-
střední díl jmenovaného hřbetu, jenž od
hořtgsího, k SZ ležícího, hlubokým dolem
(výmolem) ŽelejovBkým jest odloučen. Činí
hora Trofikovická, kteráž k J V Hrubé Skály
ze širokého, eliptického podvalu vzhůru se
pne, nesouc na temeni svém (483 m.) dva
čedičové jehlance s malebnými ssutínami
hnda Trosek (Panny a Baby). Odtud sklání
se hřeben zase k JV, načež v nejdolejším
oddělení svém, a sice na SZ Jičína, zdvíhá
se poznovu v podobě prostranné, pres 400
m. vysoké nahomí roviny, jež složena jsouc
z kvádrových pískovcův, na všecky strany
příkře se svažqje a skrze vymlcté doly na
tři skupenství skalní se rozpadává. Tém
Hká se skály Prachovské a sice po V£>i
Pnchovu, jež mezi druhým a třetím sku-
penstvím jejich v stráni leží. První čili
severní skupenství vyznamenává se v pro-
středku svém homolitýnt vrcholem, ]cmm.
Velká Hflra déjí (450 m.) ; druhé Čili pro-
středoí skupenství je skoro dokonale splo-
štélé. na nejvyšším místě 462 m. vysoké
a rozryté hlubokými a divokými roklemi,
ud nimiž Četné tnmě a trosky čnéjf ; tomu
iTidčí jméno skal Prachovských v užším

78

smyslu. Třetí skupenství konečně vchází do podoby úzké elipsy, k V obrácené,
vyznamenávajíc se několika kupami, jichž nejv>šší (407 m.) nazývá se Přivýšinskou
skalou, jinak také Bradou po vsi soujmeuné, na východním svahu jejím položené.
Odtud sklání se všechno prostranství' povlovné k Jičínu (280 m.), kterýž na nej-
východnějším kraji jeho se spatřuje. V přiloženém nákresu pokusil jsem se podati
obraz tohoto jihovýchodního konce hřbetu Hruboskalského, pokud jej totiž s Pod-
hradskeho vrchu čili Velíše u Jičína lze přehlednouti.

Třetí z hlavních hřbetů v roMiobéžných je Mužská hora u Hradiště Mnicho-
vého. Tento hřbet je 25 kilom. dlouhý i stojí východně Hradiště v podobě dlouhé
a srázné stěny skalní, kteráž nad celým údolím střední Jizery panuje, zvedajíc
se k široké náhomí rovině pískovcové, 400 m. vysoké, na kterouž posazena jest
hřibovitá kupa čedičová, jíž Mužská hňra v užším smyslu říkají (465 m.) Zde
nalezneš v pískovcích podobné malebné tvary skalní, jako u Hrubé skály a Pra-
chová, a 8 těmi setkáme se také později všudež tam, kde tento pískovec, připouště-
jící k sobě velice snadno zvětrání a vymýlání, podlahu půdy činí. Hřbet Mužský
běží od SZ k JV, obkličuje při tom obloukem pěknou dolinu Novovesskou čiU
Branžežskou, do níž vedou s něho početné rokle a doly. Prostřední díl jeho
(u Kamenice) je rovněž hlubokými doly, mezi nimiž Podkosfský (s hradem KostQ
malebností svou zvláště vyniká, mnohonásobné rozrytý a rozpadlý; naopak počíná
se dolejší díl již u Sobotky, kdež diluviální štěrky až k sedlu jeho v 350 m. nahoru
dosahují, silně snižovati a v}TOvnávati, načež na jihovýchodním konci svém, podobně
co hřbet Hruboskalský, jme se zase do 400 m. zdvihati, nesa při tom několik
ploských vrcholův, z nichž Velíšský čili Podhradský vrch (431 m.) pěkným rozhledem
svým jest nejznámější. Z Mužského hřbetu, a sice ze severozápadního konce jeho
vycházejí kromě toho dvě nízké vypnuliny půdy, kteréž v rozích svých při Jizeře
do značné výše zase vyvstávají, podobu okrouhlých vrchův na se berouce. Jsoutě
to Podolská hůra (351 m.) severně a Hůrka (310*7 m.) jihovýchodně od Hradiště,
jež obě jsou s nemalou důležitostí taktickou, ovládajíce tuto všeliké přechody přes
řeku Jizeru.

Hřbet, Chlum čili Chlamek řečený, činí čtvrtou znamenitější vyvýšeninu
půdy v této oblasti. V přímém rozložení svém od Z k Y, zejména pak ode vsi
Bezděčína u Mladé Boleslave až ke vsi Bačalkům u Libáuě má Chlum Boleslavský
(čili Dobrovický) délku 17 kilom. U Bačalek obracejí se výšiny jeho k SV a pro-
stírajíce se ještě na délku 7 kilom. tímto směrem, slučují se potom u vsi Zajakur
fna JV Sobotky) k nepoznání s jižními výběžky Mužského hřbetu. Hřbet Chlumský
je v celé rozloze své 300 až 350 m. vysoký a ukazuje zvláště k S, SZ a JZ dosti
náhlý sklon, maje při tom stráně své četnými a rovnoběžnými, ale krátkými po
věčině roklemi silné vybrázděné. Na východním i západním konci jeho jsou nej-
vyšší místa v podobě ploských vrcholů, onde zejména Kopanina (nad Bačalkami,
371 m.), tuto Bojetická hůrka (366 m., nad Dobrovicí). Západně Kopaniny, zejména
nad Domousnicí, spatřuje se ve hřbetu prohbí čili sedlo, kteréž má jen 270 m.
výše nadmořské.

Již nahoře připomenuli jsme, že hřbet Mužský společně s Chlumem zavírají
nížina od podoby polokruhu, jejíž půda je nerovná a hrbolatá, držíc se a výši

79

:é 210 až 230 metrů. Na pokraji této nížiny čili kotliny nalézají se zejména
Kněžmost, Dolejší Bousov a Březno. Tam, kde kotlina tato, kteráž
ssnatou řadou výšin, z prostředního (Kosťského) dílu Mužské hory k Z
tí, na dvé jest rozdělena (dolina Kněžmostská a Bousovská), — k údolí
otvírá, spatřuje se ojedinéné skupenství vrchův, mezi Kosmonosy a Ba-
»jící, jichž nejvyšší jest hora. Baba řečená (362 m.) a jež lze míti za
k pátého hřbetu' pískovcového. Vrchy ty jsou důležité polohou svou při
ře, panujíce nad ústím údolí, od Bělé sem se otvírajícího. Mezi Babou
na při jihozápadním konci Bousovské či Březenské doliny leží lidné město
MQadá (spodek věže při radnici 238 m.), prostírající se po výšině 25 — 30 m.
'OU, jejíž nadmořská výše jest tu v 205 m.

Slavní rozhraní vodní není v této oblasti takové důležitosti, jako jinde,
I příčině, že hřbety, jdouce vedle sebe skoro rovnoběžně, k tomu pak
iSáře rozvodní, dávají této průchodu teprv na nejhlubších místech svých
la sedlech, je mezi sebou spojujících. Pováží-li se dále, že rozdíly výšek
blasti nebývají veliké, shledá se, že ani hřbety ani sedla nezpůsobují
ici vůbec, zvláště pak cestám z údolí Jizery do údolí Cidliny nižádných
"ekážek. Zajímavější bude ostatně, učiniti sobě pro lepší poznání povahy
stí příčný průřez skrze následující polohy:

Příčný průřez vedený od Brodu Železného na Hrubou Skálu a Milkou
TUumu :

Vjiks B»dm. Vsdálanosf

T metrech k ncgblliifmu mlttn

T kllom. Smér

a u Brodu Železného 280*0 1-0 SV— JZ

(ves), hořejší kraj stráně . . 410*0 . . 2*2 VSV— ZJZ

I, štít 5620 . . 7-4 S— J

mce, prostřed vsi 343*5 . . 1*5 SV— JZ

dhorky (Wartenberg), most přes

i v údolí 250 5 1-0 S— J

•á Skála, most zámecký . . . 352.3 . . 2*8 SV— JZ

eř, kopec nade vsí 465*3 . . 3*0 V— Z

ov, mlýn u Žchrovského potoka . . . 245*9 5*0 V — Z

iká hora, \Tchol 464*0 . . 0*8 S— J

nik, domek na sev. konci vsi .... 226*8 4*2 SV— JZ

, vrchol 362*5 . . 5*8 S-J

lecké předměstí u Boleslave, ho-

rybník 233*5 3*4 SZ— JV

tický vrch (cásf Chlumu) . . . 366*0 . . 23 SZ— JV

ovice, u dvora 229*9 . .

Přistupmež nyní k důležitějším žlabům dolinným tohoto okrají, sestavíce
nejprve v následující přehled:

82

(Kamenického) dílce Mužského hřbetu vycházejícího, a sice ve výši 290 m., běží
nejprv se spádem 1 : 119 přímo k J až k dolnímu Bousovu (232*0 m.), kdež těsné
dosud údolí se roztupuje, obracejíc se pak skoro pod pravým úhlem k ZJZ. Nad
Dolním Bousovem pojímá potok jeho (Sobotka řečený) druhý (Spěšovský), od SV
přichodící, vcházeje nyní také v směr jeho od VSV k ZJZ, kteréhož pak ostatek
údolí, jemuž nyní vlastně teprv svědčí jméno Klášterského potoka (po býv. klášteře
praemontstratském v Březně), — až k ústí svému do Jizery se přidržuje, šffíc se
zároveň v právo i v levo na 5 — 6 kilom. Celá tato šířka je vyplněna diluvialním
štěrkem a pískem, žlab potoka samého pak ustlán jest až na šířku 1 kilom. v ra-
šelině. Na levé (jižní) straně údolí zdvíhají se vzdálí 1 — 2 kilom. dosti příkré severní
boky Chlumského hřbetu, any k S provázejí žlab nejprv výšiny, od Mužského hřbetu
sem dochodící, níže pak lesnaté stráně Baby, mezi nimiž údolí v délce 7 kilom.
prostředkem nízkých pahorkův (okolo Všeborska) s dolinou Kněžmostskou jest
spojeno, jež má podobné poměry co Klášterská. V dolejším kuse údolí má se
spád 1 : 724, při konci svém je pak údolí ještě ve výši prosté 204*8 metrů. Na
mnohých místech je ostatně potok Klášterský i s přítoky svými staven a činí
dosti prostranné rybníky. Rozvití jeho jest 1*33. V údolí samém, a sice v severní
stráni běží od Boleslave státní silnice, opouští je však u Obrubec a vystoupivší
potom nahoru k SV, spojuje se u Hořeního Bousova se silnicí, od Hradiště při-
chodící ; odtud jde silnice k JZ dále do Sobotky, načež zniká u Staňkova v 360
metrech výšiny, spojující Chlumský hřbet s Mužským, k Jičínu dolů se ubírajíc.
Od této důležité silnice odbočuje u Března, tedy ještě v údolí Klášterském,
voznice nemnoho sjízdná, kteráž způsobuje přes Chlum spojení na Kopidlno, a sice
u Domousnice.

Všecky tyto žlaby, jež jsme právě vypsali, spatřují se na západní straně
čáry předělné celé této oblasti; nebot strana východní, sklánějící se k údolí
Cidliny, má příliš skrovnou šířku, než aby v ní značnější žlaby byly mohly
vzniknouti.

Co se rostlinstva tkne, jestiť zajisté nejvěčí díl půdy této oblasti pokryt
rolemi, v něž pšenice, žito, ječmeny a ovsy bez mála stejnými díly se dělí ; kromě
toho nalezneš také dobré louky, zvláště věčími prostory v početných dolech a do-
linách, po obou stranách tekutých vod. Lesy, a sice nejvěčím dflem chvojné,
v nichž panují sosny a borovice, pokrývají příkřejší stráně hor pískovcových,
v nižších, zvláště hlinitých polohách lze také s lupenatými lesy se potkati.

Rozloha půdy v rozličných výíkdch nadmořských jeví se způsobem ná-
sledujícím, při čemž náleží sobě povšimnouti omezení celé oblasti, jak zejména
na str. 75. jest vytknuto.

1. Všechno prostranství v mezích vytknutých drží 68*664 hektarů

2. Prostranství nad vrstevnicí 300 metrů 28*262 „

3. n „ „ 400 „ 1-699

Z Čehož jde rozloha půdy po patrech čili vrstvách, zejména:
1. Ve výši nadmořské 200 až 300 metrů leží 40402 hekt. čili 58-8% této oblasti
2- » » . 300 , 400 „ „ 26-563 „ „ 38-77o „

3. , » „ 400 , 500 , , 1-651 , , 2-4»/o »

4. „ „ „ 500 „ 000 „ „ 48 , , 0-l% . . ,

63

Z kterýchžto čísel poznává se, že daleko více, než polovice této oblasti
horské spatřuje se ve výši prosté pod 300 m. a skrovný toliko dílec její výše
400 HL jest položen.

Za pomocí čísel, vzhledem k rozloze pater právě uvedených, shledává se,
že všechna hmota horská, pokud nad nejspodnější patro 200 metrů se vypíná, —
obnáší 61*1 krychl. kilometrů. Dělí-li se tento obnos základní plochou 686*6 čtver.
kilometrů, vznikne vyvýšení půdy v síle 0O88 kilom. m 88 metrů. K čemuž když
připočte se ještě nadmořská výška 200 metrů nejspodnějšího patra, vyjde na jevo
číslo 288 metrů co střední výška nadmořská celé vrchoviny Hruboskalski a Prachov-
ská, což znamená tolik, že všechna spousta horská, v § tomto vypsaná a nad 200
metrfi prosté výše vyvstávající, rozprostřena budouc stejnoměrně po podlaze 686*6
čtver. kilometrů veliké, měla by prostou výšku 288 metrů.

Porovnají-li se posléze tato čísla s oněmi, jichž jsme došli na stráně
74 v příčině pohoří Krkonošského, nabude se teprv pravého ponětí o významné
důležitosti jeho.

§• 6. Vysočina Horečka a Zarovská s Kozákovem

a Zvičinskou horou.

Obě jmenované oblasti jsou toliko těsnou prorvou řeky Labe od sebe od-
děleny a ukazujíce v příčině orografíckého tvaru i složení geologického poměry
zcela podobné, skládají tudíž v souvislosti své okrají přírodní, s Krkonoši rovno-
běžně se prostírající. Y uvážení těchto důvodův rozhodnul jsem se také, vypsati
je zde pospolu.

Vysočina, společným oním jménem znamenaná, činí v celosti své nepravi-
delný a prodloužený trojhran, asi 57 kilom. dlouhý a 24 kilom. široký, obsahující
prostranství, 1277*28 čtver. kilometrů veliké. K severu omezuje je ona čára,
kterouž jsem již na str. 25 t. d. co jižní hranici vlastních Krkonošů byl vytknul,
t j. čára od Poříčí nad Úpou až k Mladým Bukům, odtud pak silnice, vedoucí
na Javorník, Sejfy (Heřmanovy) a Lanov prostřední k Vrchlabí, dále podolí, od
Valteříc až k Hrabačovu u Jilemnice se táhnoucí a údolím Jizery k Sítovému (Ernsta
tála) a Brodu Železnému běžící. Západní hranice srovnává se zase dokonale
s východní hranicí vrchoviny Hruboskalské a Prachovské (srov. str. 75 t d.),
směrem od Brodu k Jičínu jdoucí. Zde počíná se hranice jižní, kterouž v ne-
dostatku zřejmého omezení přírodního určiti lze silnicemi, vedoucími z Jičína na
Konecchlumí, Hořici a Jeřice k Vřeštovu malému, načež hranice zabočuje do čáry, po-
ložené v mysli na Jeřičky, Hustiřany a Velichovky až k Jaroměři. Jihovýchodní
a východní hranici činí pak odtud zase podolní silnice ke Skalici, od Skalice pak
až k Poříčí údolí řeky Úpy,

Celek tento podobá se rozlehlé náhomí rovině, jejíž hořejší plocha má
středním vývodem 450—500 metrů výšky nadmořské; žlaby dolinné spatřují se
při jižním kn^i vysočiny ještě ve výši 300 metrů, severní kraj pak spojuje se

6*

84

přímo 8 jižním úpatím Krkonošův. Na těchto náhorních ro?inách sedí dosti
početné vrchy, 600 — 700 m. prosté výše držící. Prorva, kterouž činí řeka Labe
mezi Hostinným a Dvorem Králové, dělí celou tuto oblast na dvě nestejné polovice,
západní totiž a východní. Středišté dílce západního nalézá se u Horek (Falgen-
dorf), dílec ten nemá však vlivem dvou dlouhých hrbetův, z něho vycházejících,
podoby pravidelné. Druhý východní dílec naopak, jehož středišté leží u Hořejšího
Zárova (Soor), jeví naopak v základní formě své velkou pravidelnost, nemaje ni-
žádných rozsoch.

V příčině pomér&v geologických panujít zajisté v celé této oblasti horské
rudé pískovce čili útvar permský nebo dyadický. Od pomezního prohbí na západě
(jdoucího čarou na Železný Brod, Rovensko a Železnici u Jičína) až k východní
hranici, t. j. až k údolí Úpskému i dále za ně, spatřují se zde po výtce kameny
řečeného útvaru širokým pásem rozložené, jež ale hojně proniknuty jsou mocnými
průlomy melaphyrův a čedičů. Toliko na jižním a jihovýchodním kraji vyskytují
se s věcí mocností kameny dolejšího útvaru křídového, a sice s počátku úzkým
toliko pruhem, jemuž však čím dál k východu, tím více šířky přibývá. Útvar
dyadický jeví se zde zejména trojím patrem. Nejspodnější patro obsahuje bud
šedé, bud nahnědlé (šedohnědé) slepence, bud šedé, nezřídka vápnité pískovce,
držící místy také mědné rudy, i přiléhá přímo ke svoru a břidlicím Krkonošským,
k jihu jsouc vrstvami svými nakloněno. Toto patro vyniká na den pásem, 1 — 4
kilometry širokým, v samém jižním úpatí Krkonošů i Izet je zejména sledovati bez
přestávky od Semil na Jilemnici a Vrchlabí až k Vrajtu. Prostřední patro, tak
zvané arkosové, je vlastně panujícím členem v této oblasti, skládajíc nejvěčí část
její. Záležíc zejména z živcovitých, hrubých i drobných pískovcův rozličné, hlavně
však zarudlé (rudohnědé) barvy, ale také ze slídnatého lupku podobně zbarveného
a zelenými skvrnami znamenaného, jež od plástků chloritické slídy pochodí. Kdož
nerozumí geologii, pozná tento člen útvaru dyadického na pohled po rudé barvě
hlíny i skal a v pravdě jest po tomto zbarvení hranice tohoto a jiných útvarův
i na samých polích a věcích pozemcích znatelná. V tomto členu útvaru dyadického
skrývají se také pověstné zkamenělé lesy těchto končin. Jsoutě to početné zlomky
kmenův bývalých stromů, 01 až 06 metrů tlusté, jež náleží k rozličným druhům
araucarit i vykopávají se na mnohých místech v pískovci arkosovém, pokud na
den vychází, jako zejména na Kozinci u Jilemnice, u vsi Stupného, pod hradem
Peckou, u Studence a t. d. Jižní hranice těchto rudých pískovců a lupkův zna-
mená se asi čarou, jež běží od Lhoty Bradlecké (u Železnice) na Proseč (BOhm
Proschwitz), Pecku, Nové Zámky u Hostinného, na Brusnici a Kyje (Keule) až
k městečku Úpici nad samou Úpou. Svrchní patro konečně skládá se z písčitého lupku
barvy jasně hnědé až cihelné, kterouž provázejí slabé a málo hojné plásty nebo
kahany pískovce stejných barev. Toto patro není jinak mocné, jevíc se toliko
pouhými trsy, jež po prostředním patře roztroušeny jsou, jako na př. na jiho-
východním svahu hory Kozákova, pak u Martinic, Branné, Amsdorfu a Nové Paké.
Jsou-li vrstvy prostředního patra v položení svém již všelijak pomateny, děje se
to při vrstvách svrchního patra vyšší ještě měrou. Převraty takové mají původ
svůj v hojných zdviženích melaphyru, jichž lze zejména v tomto okrají patero
dokázati. Bylyt se zajisté tyto kameny v podobě těstovité za doby, kdy vrstvy

85

lítvani dyadického tu se usazovaly, v rozličných občasích přes ně rozlily, načež
pokryty jsou od nových vrstev útvaru toho. Melaphyr jest mandlovec, zhusta
dčravý i struskovitý, drže v mandlích a peckách svých nezřídka velice vzáctné
nerosty ; že pak je zvětrání méně přístupný, než pískovec rudy, skládají se z něho
posud mnohé vrchy i hřbety v těchto náhorních rovinách. Takové průlomy vy-
cházejí 8 věcí mocností na den toliko v západní polovici oblasti, tuto popsané,
a sice počel^ými, k sobě rovnoběžnými pruhy po obou stranách Jizery, směrem
na Semily a Hrabačov až k Branné dolejní pak podél celého Kozákova od Hamr-
šteina až k Lomnici, dále v podobě celých vrchů na severu a jihu Levína (Oleá-
nice), v náhorních rovinách Leštěnské a Studenecké, posléze ve hřbetu Ždímickém
(mezi Čistou a Borovnicí). Ve východním dílu této oblasti, totiž v náhomí rovině
Zarovské, není takových průloniův. Ostatně najdeš také průlomy porfyrův a če-
dič&y v této oblasti, jakkoli v skrovném nmožstvi V nejjižnější končině útvaru
dyadického, a sice mezi Bukovinou a Mosteckými lázněmi, vyvstávají vrstvy jeho
k JV a pod nimi vycházejí pak na den plásty břidlic hlinitých, také k JY se
zdvihigíce, načež pojednou se rozštěpují, propouštějíce mezi sebou místa mocnému
couku červené ruly. To jest zejména pěkný hřbet hory Zvíčinské na západě
Králové Dvora. Všechen ostatek tohoto kraje, jak zejména odtud k J a JZ se
prostírá, skládá se ve svrchních polohách svých, jež na rudé pískovce přímo na-
léhají, ze spodních slínů a pískovců kvádrových a ze spodních opuk, což zvláště
také platí o lese. Království řečeném (na S Dvora), pak o jihovýchodní opyši
hřbetu Zvičínského, jakož i o chlumech Mlazovickém, Hořickém a Vřeštovském;
naopak panují v hlubších polohách u Dvora, Žirče, Miletína a Vřeštova vrstvy
středního a vrchního pískovce kvádrového i opuk.

V arogrqfickém vzhlede nabyti lze nejjasnějšího ponětí o rozčlenění celé oblasti,
postupuje-li se po míře rozdělení, svrchu vytknutého, směrem od Z k V a pozo-
mjí-li se tudíž nejprve hřbet Kozákov, pak náhomí rovina Horečka, Zvíčinská hora
s podhořím jejím, dále plasy Lanovská a Vlčická a konečně náhomí rovina Zarovská.

Hřbet Kozdkav mezuje k Z přímo s vrchovinou Hruboskalskou, již jsme
v předchozím § byli popsali. Mát zejména podobu hřbetu, od SZ k JV se strou-
cího, na hřebeni pak dosti rovného, jehož nejvyšší místo je vlastní hora Kozákov
(745 m.) k JZ Semil, odkudž také lze dobře přehlednouti vrchy, jež obstupují
hořejší údolí Jizery. Hřbet tento svažuje se po obou stranách, k JZ totiž i k SV,
dosti příkře až k výši nadmořské 500 m., načež rozšiřuje se v náhomí rovinu,
skláněje se při tom až do prosté výše 400 m. velice povlovně. Na této plase
jeho spatíhijí se četné a dosti lidné osady, jako vsi Dlouhé (497 m.). Smrčí (499. m).
Záhoří (510 m.), Světlá (540 m.) a j. m. Ostatně najdeš i v hořejší příkré stráni,
tedy ve výši 550 — 650 m. několik menších obývaných vesnic a samot S výše
400 m. sklání se půda poznovu s rychlejším svahem jak k prohbí, na jihozápadní
straně hřbetu od Lestkova k Rovensku čeUcímu, tak k SV, t j. k Jizeře a výše
k údolí potoka Olešné, a to až na 350 i 300 metrů. Na JV spouští se hřbet
Kozákova jen až do prosté výše 490 m., rozstupuje se při tom mezi Hořenskem
a Menším Kotelskem v široké sedlo. Na to zdvíhá se poznovu, a sice mezi Stru-
žmcem a Veselým, až do prosté výše 550 m., zahýbaje se při tom k jihu, a vypne
se a Hrádku (pod Lonmiď) až do 665 metrů, načež přechází zase v směr původní,

86

t. j. jihovýchodní, kteréhož potom až po Novou Pákou se přidržuje ; v této části jeho
vynikají pěkná homole hory Tábora s výtečnou vyhlídkou (684 m.) pak romantické
vrchy Bradlec (561 m.) a Kumburk (641 m.) s ssutinami hradů svých. V celé
čáře zdvižení má hřbet Eozákov délku 25 kilom. a věcí, z čehož však náleží
toliko prvních 15 kilometrů na délku hřbetnou počítati. Nebot výše Nové vsi, na
severní straně ležící, stává se žlab potoka Olešné, jenž zároveň hranici hřbetu
toho k SV činí, do té míry mělkým, že odtud již až k Nové Paké lze míti sou-
vislost hřbetu Kozákova s náhomí rovinou Horečkou za jistou a patrnou. Z Turnova
položena jest na Tatobity silnice nahoru k hřebeni Kozákova, dělíc se však u Žlábku
v ten způsob, že jedna traf vede po druhé straně do Semil dolů k údolí Jizery,
druhá však v úpatí samého hřebene do Lomnice a dolů do Železnice, křižujíc se
při tom v samé Lomnici se silnicí Jičínsko-Jilemnickou.

Ndhomi roviny HorecJcé připojují se přímo k severovýchodnímu sklonu
Kozákova, jsouce t)d něho toliko odděleny údolím potoka Olešné. Od hor Jizer-
ských a Krkonošských dělí je naopak žlab údolí Jizerského, jakož i prohbí, od
Sítového na Hrabačov k Vrchlabí jdoucí; odtud pak činí hranici údolí Labské k V
až ke vsi Dvořáčkům (Burghoíl). Jižní hranice bčží odtud zároveň s tratí želez-
ničnou přes Borovničku až k Pecce. Omezení toto zavírá v sobě kraj od podoby
elipsy, jejíž věcí osa drží se také směru od SZ k JY, majíc asi 30 kilom. délky,
ana menší osa je toliko 15 kilom. dlouhá. Všecek tento kraj má tvar vysočiny,
nad podlahou svou z výše nadm. 3(X) m. rychle do výše 400 m. vyvstávající
a mezi tímto a hořejším patrem 550 m. podobu hrbolaté náhomí roviny na se
přijímající, nad kterouž pne se ještě výše několik chlumův a vrchův, věčím dílem
ve skupenstvích pohromadě se vyskytajících. Jak snadno na rozum jde, činí se
tyto chlumy zároveň také středišti vyvýšení náhomích rovin Hereckých. Rozhod-
ného směru nějakého nelze ostatně těmto vyvýšeninám půdy přičítati; spíše bude
lze tvrditi, že se zde severojižní a západovýchodní směr všudež protínají, což asi
připadá na vrub hojných průlomův melaphyru, jež zároveň porušily mnohonásobně
původních směrův uložení. Nejmocnější pásmo takových nahromadění chlumův a vrchův
spatřuje se zejména u samých Horek (Falgendorf). Patrná, k tomu pak 12 kilom.
a více dlouhá vypnulina půdy, v jejímž prostředku leží zejména také Horky, běží
směrem od ZSZ k VJV ode vsi Bělé blíž Olešnice Levínské až k Borovnici, na
kteréž pak sedí několik hmotných, nahoře zakulacených a plochých, lesem porost-
lých chlumů se sráznými stráněmi, jako vrchy Jiva (547 m.), Babka (548 m.),
Levín (571 m.). Císařův chlum (605 m.) a Čistecký vrch (570 m.). Řečená vy-
puklina půdy jme se však, arci s překážkami, pokračovati až k východnímu kond
Hereckého náhoH, kdež ji zejména ještě v Dubině (Eichhůbel, 505 m.) u Boro-
vničky, pak na Bradle (Bradlberg, 520 m.) u Debmého lze sledovati. S tímto
směrem vyvýšení stýká se, a sice skoro pod pravým uhlem, u Horek druhá vy-
pnulina, od S k J běžící, kteráž počínajíc u Martinic blíže Jilemnice, na Leštné
a Studence k jihu se bere. Na této jsou nasazeny vrchy Stráž (Wachberg, 630 m.)
a Hůrka u Studence samého. V severní končině Herecké náhomí roviny lze se
taktéž potkati s několika vypnulinami půdy, jakkoli vůbec bez určitého smčru,
jež ale vždy mají na sobě pěkné kupy horské, jako vrch Dehetník (Dechnik, 556 m.)
u Čikvasky, Hajsko (597 m.) u Mřičného a Kozinec (560 m.) u Jilemnice. Ná-

horní rovina Horečka téšf se hojným
prostfedkům konununikačoim, i IzeC ji
Tfibec, jakkoli není ani úrodná aniž
průmyslná, míti za vážné slreilištč cest
EpojoTacích. Samým prostředkem jejím
běží hlavním smčrem od ZSZ k VJV
dráha Liberecko-Pardubická, kteráž ze-
jména u Horek zniká rozhraní voduí
mezi Jizerou a Labem. TraC tato je
u Staré Paké přeCata tratí rakouské
dráhy severozápadní, od jihu přichodicí,
kteráž k severu dále se berouc, objíždí
smčrem na Roztoky, Mortinicu, Brannou,
KuQČice (Pelsdorf), Hostiuuý a Vestřev
(NeuBtadti) celé severní okrají této obla-
sti Značný počet dobrých silnic, jichž
uzel nalézá se zejména také blíž Horek,
berou se všelikými směry touto vyso-
činou, rozbíh^íce se odtud (t j. z Horek)
hvézdovité bud k jihu, bud k severu
do rozličných údolí Krkonošských.

Hřb€t ZvíSituké hory odštěpuje se
od náhomích rovin Horeckých na jiho-
východním konci jejich. U Lázní Mo-
steckých (Mastig-Bad) zdvihá se totiž
pftda velikým polokruhem do výše nad-
mořské 500 metra i klene se odtud,
směrem od SZ k JV dále se berouc,
v obdélný a velkolepý hřbet horský,
jehož n^vyááf místo ozdobeno jest ko-
stelcem, jenž přísluší k blízké vsi Zví-
Čině, v severozápadní stráni ležící, po
kteréž i celý hřbet od lidu pojmenován
jest Místo toto, 671 m, nad mořem
se vypínající, poskytuje výborného roz-
hledu nejen po podnožním, zvláště pak
po dolejším krigi vůbec, nýbrž i nevy-
rovnaoďio s jižní strany pohledu k po-
hoří Krkonošskému, pročež jsem je také
zvolil za hlediště k výkresu Krkonošů,
jeož k závěrku tohoto díla připojen
jest Celý hřbet ZvíČinský má délku
17 kilom. i přidržuje se řečeného směru
skoro T přímé čáře. Šířka jeho obnáší
u Hořejší Brusnice s počátku G kilom..

88

na jihovýchodním konci však (u Kašová) sotva 3 kílom. Výška hřebene roste
směrem jihovýchodním rychle až na 671 m., odtud však ubývá jí stejnoměrně, až
posléze klesá na 400 m. V severu spadá hřbet Zvíčinský bez překážky náhle
k širokému údolí Labskému u Dvora, sklání se ale naopak k JZ velice povlovně.
Výkres na předcházející stránce poskytuje pohled na tento pěkný hřbet, v jehož
severovýchodní stráni bere se trať dráhy Pardubicko-Liberecké nahoru k výšinám
Hereckým, ano úpatí jeho spoléhá na širokém žlabu údolí Labského, za m'mž
spatřiti lze věže a domy města. Dvora Králové, výše pak (k pravé ruce obrazu)
stráně lesa, „Království" řečeného, jenž náleží již k náhomím rovinám Zarovským.
Zajímavét jsou geologické poměry tohoto, na pohled jednotvárného hřbetu; skládáť
se zajisté, jak již výše napověděno, počátek jeho na SZ z pískovcňv útvaru dya-
dického, prostředek i s vlastní horou Zvíčiuskou z břidlic hlinitých a červenavé
ruly, ostatek pak, k JV se prostírající, ze slínftv a pískovců v spodního útvaru
křídového. Rovnoběžně ke hřbetu Zvíčinskému a vzdálí 3 kilom. od něho prostírá
se ode vsi Konecchlumí až k Velkému Vřešťovu jiný hřbet, těsnými prorvami po-
tokův Javorky a Bystřice na tři menší hřbety či chlumy rozdělený, jenž z vůkol-
ního podolí, a sice z prosté výše 300 ni. až do 430 m. se pne a jehož tři zjevné
části, od 425 až do 437 m. výše vyvstávající, nesou také domácí jméno Chlumftv.
Západní nazývá se zvláště Mlazovickým chlumem, prostřední Hořickým, východní
pak Vrešťovským a všecky tři jsou věčím dílem lesy zarostlé a zvláště k severu
příkře svážené. Kromě řečených již železnic, z nichž dráha severozápadní právě
divokou roklí potoka Javorky k Bělehradu a Paké nahoru se ubírá, vedou po obou
stranách hřbetu Zvíčinského dobré silnice od SZ k JV, přecházejíce zejména přes
něj na třech místech, a sice pode vsí Zvíčinou, u Doubravice a u Hřibojed. V stra-
tegickém vzhlede jest zvláště také důležitá silnice, jež od Jaroměře v širokém
a hrbolatém prohbí mezi Zvíčinskou horou a Chlumy vede na Lanžov, Miletín,
Bělohrad, Choteč a Úlibice k Jičínu.

Čtvrtým členem rozsáhlého kraje, jejž tuto popisujeme, jsou náhomí roviny
Zarovaké. Jsouc kolkolem obmezena význačnými žlaby dolinnými, kteréž jsou k SZ
údolí Trutnovské a Pilínkovské, k Z a JZ údolí Labské, k JV, V a SV pak
Úpské, zdvíhá se tato oblast v podobě kruhovité s průměrem 20 — 23 kilometrů
ze žlabů řečených dolin, tedy z výše nadmořské 300 až 350 metrů všudež náhle
a s příkrými celkem sklony do prosté výše 400 metríi, v kteréž se půda vyrovnává,
aby pak k středišti celé oblasti prostředkem klenutých vln zase až do výše 600 m.
poznovu vyvstala. A však i nejvyšší polohy tohoto kraje jeví se toliko v podobě
rovinaté, zvláště pak scházejí skoro dokonale všeliké význačné vrchy a kopce,
s nimiž v náhomích rovinách Hereckých byli jsme se naopak zhusta setkávali.
Tento nedůstatek lze asi nejspíše připsati té okolnosti, že scházejí zde vůbec so-
pečné tvary melaphyrů, porphyrů a čedičův, jež onde právě nejvyšší a nejpěknější
vrchy byly jsou vytvořily. Západní díl vysočiny Zarovské pokryt jest prostranným
a souvislým hvozdem, jemuž ode dávna co části býv. věnuého panství králových
českých říkají „Krdlovstvi^ . Hlavní směrové zdvižení půdy jdou od Z k V, jakož
i od S k J, oba pak protínají se u vsi Hořejšího Zárova (Ober-Soor) na silnici
z Trutnova do Dvora, Jaroměře a Josefova, kteréžto místo daleko jest svidné skrze
dvě ploché výšiny, větrnými mlýny znamenané ; ostatně jest tato končina známa,

89

ba i pověstná bitvami, kteréž tu r. 1745 v dědické válce rakouské, jakož i severně
odtud u Rokytnika (Rognitz) r. 18G6 ve válce rakousko-pruské svedeny jsou byly.
Vyšší z těchto pahorkův mlýnských má 541 m. výše nadmořské. Nejvyšší místo
celé náhomí roviny Zarovské je však skála, vyčnívající k JV odtud nade vsí
Brusnicí na pokrají lesného, na V (k údolí Černého potoka) náhle, na Z (k Bídě
a Kocbeři) mírně sváženého chlumu, jemuž by odtud jméno Brusnického chlumu
nejspíše slušelo; skále oné pak říká se Gamberk (607 m.). Po ní následují co do
výše vrch FichteUberk u Koclérova (Ketzelsdorf, 584 m.), jenž vypíná se z širokého
a lesního hřbetu, od Starých Buků k JZ až po Labe jdoucího a železniční údolí
Pilínkovské k J provázejícího, posléze pak vrch Hranná (Graner Koppe 552 m.)
nad Střítěží (Burgersdorf) při SV konci téhož hřbetu. K SV spadá celá oblast,
zejména pak hřbet Pilínkovský, právě tuto jmenovaný, příkře do údolí Úpy
u Trutnova, kterýžto svah má podobně historickou památnosť svou skrze šarvátku,
jež se na něm r. 1866 přihodila (skála Gablenzova, dříve Svatojanský kopec, nad
Trutnovem, 506 m.). Od obou směrftv vypnutí, jež v těchto náhomích rovinách
se protínají, rozbíhají se úvaly této krajiny všelikými směry, tedy hvězdovitě,
ústíce se do žlabův dolinuých, jež tuto oblasť kolkolem lemují. Čára, svedená od
Debmého na Kocléřov, Bídu ženskou (Weiberkránke) k Maršovu, znamená hranici
útvaru dyadického; nebot jižně odtud skládá se již veškera půda ze spodních
pískovců kvádrových a ze spodních opuk, kterýžto člen útvaru křídového s dů-
statek jeví se také podobou straní u Nesyt (Nimmersatt), Ferdinandova a Ostrého
(Neudorf). — Co se pak ještě prostředkův komunikačních tkne, tož obcházejí
okolo těchto náhomích rovin skoro všudež dráhy železné, vyjmouc toliko krátkou
prorvu Labskou mezi Vestřeví (Novými zámky) a dolejším Nemanovcm (Emaus).
Státní nebo okresní silnice berou se kromě toho z Josefova na Hradiště Choustní-
kovo a Nový Rokytník do Trutnova, z Dvora na týž Rokytník taktéž do Trutnova,
pak na Kocléřov do Hostinného, z Josefova na Skalici do Úpice a Poříči, pak
z Úpice na Kyje do Dvora.

Posléze sluší ještě přičísti k oblasti, v tomto § vypisované, malý trojhran,
jehož plochý vrchol leží při ústí potoka Pilínkovského do Labe (u Nových zámků)
ana základna, k S jsouc obrácena, činí jižní úpatí Krkonoš směrem od Vrchlabí
až ke Kalné vodě (Tríibenwasser) u Trutnova. Chcit tomuto dílci dáti jméno
iuíhormch rovin Vlčických a Lanovských, Ve smyslu geologickém shoduje se tento
kraj zcela s náhorní rovinou Zarovskou, skládaje se naopak v orografickém
vzhlede z prodloužených hřbetů Krkonošských, t. j. ze hřbetu hory Vachoura,
Benešova vrchu a Černé hoiy. Všecky tyto hřbety sklánějí se totiž, jak již na
str. 45 a 46 t. d. pověděno, v oné čáře, na kteréž břidlice prahomí přestávají,
s příkrými stráněmi 300 — 400 m. hluboko k jihu, přivádějíce takto i v orografickém
smyslu jižní hranici vlastních Krkonoš k platnosti, jež z hlediště geologického
početím útvaru dyadického vůbec se znamená. A však potoky, jež z hor vyšedše,
mezi těmito hřbety k J se ubírají, neustaly vymýlati půdu i v dolejším běhu svém,
odkudž vznikla jsou mezi žlaby jejich jakás pokračoitoí výše jmenovaných hřbetův,
jež arci v dobré příčině náleží počítati k pohoří Krkonošskému. Jinak mění se
zde vlivem protivného směru vrstev nového útvaru dosavadní směr oněch hřbetův
dosti značně; nebot první dva odklonují se od původního směru svého k JV,

90

třetí pak k JZ. První dva hřbety, jež jsou mělkým žlabem potoka Prosečenského
čili Menšího Labe, 9 kilom. dlouhým a domky vsí Dolejšího Lanová (438 metrů)
a Prosečného (Proschwitz, 371 m.) pokrytým, od sebe odděleny, nesou na temeni
svém několik nad ně vyvýšených vrcholů, jako Hartskou hůrku (491 m.) nade vsí
Hartou, a Kopec (Koppenberg, 525 m.) nad lázněmi Forstskými, jdouce jinak silně
do rovně a síře. Třetí, východní hřbet zahýbá se při vstupu svém do kraje
okolo Mladých Buk pod pravým uhlem k ZJZ, sklání se k S proti údolí potoka
Javorníka (Mohrenbach) příkře, rozbíhá se však na jih k údolí Pilínkovského potoka
do několika plochých a krátkých rozsoch s 4 pobočnými úvaly. I na něm lze, a sice
jak na hřbetné čáře, tak mimo ni, několik plochých kup pozorovati, jako tak zv.
Červený Kopec (Rothe Hohe, 520 metrů) u Leopoldova, Seplův kopec (582 m.)
u Mladých Buků a níže Vlčickou hůru (542 metrů). Co se prostředkův dopravy
tkne, lemuje všechen tento kraj k JZ, J a JV železnice i silnice, od Vrchlabí na
Kunčice (Pelsdorf) a Hostinný k Trutnovu běžící; kromě toho vedou četné silnice
okresní od této hlavní tratě nahoru do údolí Krkonošských.

Y tabulce, níže stojící, sestavil jsem nejdůležitější místa rozhraní vodního
celé této oblasti v přehled, a sice v tom způsobe, jak zejména od Jizery a
Malých Skal až k Labi u Jaroměře napořád se vyskytují.

JsoutS pak Čdníjši místa hlavního rozvodí hřbetu Kozákova, vysočiny Ho-
řecké, ZviČinské a Zarovské zejména následující :

Výik» nadm. VidilaBost

T metrech k neuhliiSima míata

T kilom. Snér

1. Malé Skaly (Vranově), stanice želez-

ničná pH Jizeře 2735 09 SZ— JV

2. Hora Sokol, jihovýchodně Vranového,

vrchol 562-1 . . 0.7 SZ— JV

3. Besedice, nejvyšší domek v severní

stráni Sokola 5155 . . 1.6 SZ— JV

4 Chloudov, sedlo v dolejším Kozákově . . . 5100 1*7 SZ— JV

5. Vrchol na jihozápad Hamrsteina , . 6110 . . 1*6 SZ-^V

6. Pračkov, sedlo ve hřbetě : 5550 17 S— J

7. Kozákov,' nejvyšší místo 7445 . . 2*1 SZ— JV

8. Silnice u Lhoty na hřbetě jihových.

odtud 620O . . 2-6 SZ— JV

9. Sedlo na silnici, jihozáp. vsi Tuhaně . . . 4905 2*9 SZ— JV

10. Skuhrov, domky na výšině .... 590O . . 2*7 S— J

11. Kroěov, domky na výšině .... 6650 . . lO Z— V

12. Nouzov, sedlo v silnici od Jičína

k Lomnici 5647 14 SZ— JV

13. Hora Tábor, u káply 683 O . . 13 Z— V

14. Ploučnice, sedlo u silnice 500O 29 SZ— JV

15. Klepanda (hospoda), nad týmž sedlem . . . 480 O 1*9 Z — V

16. Kumburk, u hradu 640-8 . . 14 Z— V

17. Brdo (ves), nejhořejší chalupy . . 5270 . . 28 Z— V

18. Nová Paká, sedlo na silnici k Jičínu . . . 460O 56 JJZ— SSV

91

Yýikm BAdm. YMlálanotf

▼ mctMch k rnýblliSlma mftta

T kllom. Smér

19. Lesná hůrka u Rokytné (Vrchoviny) 510 . . 24 J— S

20. Horka, nádraží v sedle tamějším . . 518-5 . . 3-9 ZSZ— VJV

21. Hřbet, jižně Borovnice 5400 . 43 ZSZ— VJV

22. Hůrka k jihozápadu lázní Mosteckých 5455 . . 1*8 S — J

23. Sedlo na silnici z Vidonic k Hoř.

Brusnici 5058 19 SZ-^JV

24. Nejvyšší místo na silnici z Chroustova

do Hoř. Brusnice 5710 . . 14 ZSZ— VJV

25. Zvíčinská hůra, spodek káply . . . 6714 . . 1*3 ZSZ— VJV
20. Kopec k jihovýchodu Zvíčinské hůry 588-3 . . 30 SZ— JV

27. Výšina k východu Hoř. Dehtová . . 5100 . . 11 ZSZ— VJV

28. Sedlo při voznid z Doubravice do

Bflé Třemošné 4410 20 SZ— JV

29. Nejvěčí výška silnice z Doubravice

do Dvora 450O . . 17 ZSZ— VJV

30. Podhoří (Silverleiten), domky na hře-
beni 4310 . . 30 ZSZ— VJV

31. Nejvyšší místo na silnici z Hřibojed

do Žírče 4043 . . 23 ZSZ— VJV

32. Sedlo mezi Zálohovém a Stanovici .... 305O 11 ZSZ— VJV

33. Výšina u Čertovy krčmy .... 3260 . . 2*7 SZ— JV

34. Údolí Labské nad Jaromčří 2650

Tato čára rozvodní má délky asi 70 kilom., výška vrcholná drží se pak
mezi 500 a 600 m. ; výška sedelná stává se hned s počátku znamenitou, zachová-
vajíc se nad to od Chloudova až k Zvíčinské hoře při 460 až 560 metrech,
z čehož lze nejlépe usouditi výšehorskou povahu celého toho okrají. Neméné
bude i zajímavé zjistiti, že tato vysočina v celé délce své oddělena jest od po-
hoří Krkonošského prohbím čili úvalem, což nejlépe pozná se z následujících tří
profilůy, od S k J zdělaných:

Hrabačov(přiM. Jiz.) 422 m. Hostinný 360 m. Trutnov (úd. Úpy) 413 m.

Horka (Falgendorf) 519 „ Borovnička. . . . 473 „ Roky tník nový . . 500 „

Nová Paká 430 „ Mostek (lázně) . 530 „ Bída ženská ... 533 „

Dolanky (u Jičina) .312 „ Bělohrad 320 „ Žíreč (úd. Labe) . 289 „

Činíť tedy beze vší pochybnosti veškera oblasť, v tomto § popsaná, ne-
toliko v geologickém, nýbrž i v orografickém vidu skutečné podhoří Krkonošův,
kladouc se jakoby násep před horskou spoustu jejich a zavírajíc takto údolí,
z nich vycházející, jež bez toho nesnadno jsou průchodná. Odtud také piše se
taktická důležitost tohoto podkrají, odtud lze posléze i vyložiti sobě tu pravdu,
že v jakýchkoli válkách, jež naši vlast jsou stihly (zejména v starých polských
a pozdějších braniborských i pruských), dobře rozuměno jest povaze jeho co
platné čáry obranné, kteréž také bez bitvy nikdy neopuštěno.

Přistupmež nyní k výpisu nejdůležitějších žlabův dolinných, jež jsem
v následující tabulce nejprv přehledně byl sestavil.

92

Tabulka žlabftv doUmiýeh ve vysočinách Horecké a Zarovské.

Jméno žlabA

Odkud až kam:

1. ĎMíJiienké

2. Ddolí OleJDé

3. KMl Cidliny

4. UdtiiJaifrty

5.Úd«IíBygiHce

6. Ddoif Labsiié

Hrabačov, pod mostem . .
Šitové (Ernsttál), pod mo-
stem

Semily

Brod železný

Od Hrabačova do Brodu .

Počátek u Horek . . . .
Ždírec, u mlýna . . . .
Stará Paká, u nádraží . .
Libštat, k severu silnice .
Semily, stok s Jizerou . .
Od počátku až k Semilům

Počátek u Nouzová . . .
Cidlina, ves, u dol. mlýna
Jičín, Holínské předměstí .
Od počátku do Jičína . .

Počátek u Vidochova . .

Bělá, v údolí

Bělohrad, v údolí . . .
Ostroměř, v údolí . . .
Od počátku až do Ostroměře

Počátek pod Zvíčinsk. horou
Miletín, v údolí . . . .

Jeřice

Od počátku do Jeřic . .

Vrchlabí, v jižním konci mě-
sta (srov. str. 55. t. d.) .

Nové Zámky u Hostinného

Dvůr Králové (Dol. před-
městí)

Josefov (v údolí) . . . .

Od N. zámku až do Josefova

Prostá

výška

jmen.

mist v

metr.

Rozdíl

mezi

nimi v

metr.

Vzdá-
lenost
jich od
sebe T
kilom.

4180

390-0
329-5

278-0

5250
451-8
406-0
362-4
329-5

500-0
362-5
274-0

5100
350-0
300-0
250-5

620-0
324-5

271-2

470-0
363-0

2901
255-0

28-0

60-5
51-5

140-0

73-2
45-8
43-6
32-9

195-5

137-5

88-5

226-0

160-0
500
49-5

259-5

295-5
53-3

348-8

1070
72-9

351
2150

S^ád
odjed-
noho k

dru-
hému

Směr žlabu

3-7

13-5

8-2

25-4

5-3

2-2

10-4

9-2

27-1

3-2
7-4

10-6

5-5
6-2
9-7

21-4

6-5
10-4

16-9

18-4
14-5

16-2
49-1

1 -.132

1 -.221
1:158

1:181

72

48

239

279

139

1: 23
1: 83

1: 47

1: 34
1:124
1:195

1: 82

1: 22
1:195

1: 48

1:172
1:199

1:463
1:229

V— Z
V— Z

v— z
v— z

v

s-

JV-
VJV-

z
J

sz
-zsz

VJV— zsz

S— J
S— J

S-J

S— J
S— J
S— J

S— J

S-J
S— J

S-J

sz— JV

SSZ— JJV

sz— JV
sz— JV

7. ímí \m
tu- ■

Odkud &ž kam:

Mladé Buky, u mostu
Trutnov, dolejší mlýn
PoHíí, ústí pot. UČné
Úpice, v údolí . . .
Skalice, v údolí . .
Josefov, ústí do Labe
Z Buků do

PrciHtá
výška

ClÍBt T

469-0
409-0

38fi-0
.-O
1-5

255-0

TýSky

76-5 lC-5
13.5 10-8

Spid

1:142
1:152
1 :24ít
1:211

1:800

1:232

SZ— JV

z— v

SSZ— JJV

SSZ— JJV

SV— JZ

Ze Žl&bd dolinných, jež se zde uvádějí, byla jsou údolí Jizery, Labe í Úpy
v hořejifm dQa svém, pokud tento v oblasti Jizerských a Krkonošských hor se
nalézá, Řfře vypsána i jednáC se zde tedy jen o pokračování jejich ; naopak sluší
údolí potoka Olešné celé do kraje, tuto vylíčeného, údolí Cidliny, Javorky a By-
střice zase niiůí zde svůj počátek i hořejší díl, končíce &le v jižním podkrají
oblasti této. Směr tH údolí, zde jmenovaných (t. j. údolí Labe a Oletoé a hořejší
dílec údolí Úpského) srovnává se bez mála s hlavním směrem hřbetu Krkonošského,
jda od SZ k JV; naopak berou se údolí Jizery, dolejší údolí Úpy, jakož i jiné
menčí úvaly a žlaby této oblasti zároveň se směrem hor Krušných, tedy směrem,
k prvějšímu skoro svislým, t j. od JZ k SV. Některé žlaby však, a sice údolí
Cidliny, Javorky i Bystřice, pak prostřední díl žlabu Labského i Úpského zabraly
se posléze v přímý směr od S k J. S tímto směrem pak shoduje se také všudež
nejvéčí spád, ěfmž dává se znáti novější vznik takových Žlabfiv, kteréž nyní,
jakož i ostatní, pokud se to prvé již nestalo, poněkud zevrubněji budtež vylíčeny.

Údoli řeky Jizery, pokud totiž činí severozápadní hranici okrají, tnto vy-
psaného, jeví se v podobě velkého úvalu, od V k Z směřujícího, kterýž pojímá
v sebe od S a J menší žlaby vodní, a sice nejprv od S při vsi HrabaČově údolí
Malé Jizery Čili Kotelské vody, přichodícf, jak známo, od hory Kotle. Údolí
Velké Jizery má zde již šířky asi 500 metrfi a žlab jeho nalézá se pod mostem
Hrabačovským ještě ve výši 418 m. Stráně, jinak dosti příkré, provázejí je s obou
■trao až k Brodu železnému, majíce nad žlabem jeho 50 — 100 metrft poměrné
výše a náležíce jak na severním, tak na jižním břehn k útvaru dyadickému či
permskému (Srov. str. 59 t. d.). Spád na této trati až k Sítovému (Emsttál) má
le jako 1 : 132. Ostatní dílec údoU Jizerského níže Sítového popsán jest již na
str. 21. a 32. t d. Zde budiž jen ještě připomenuto, že žlab Jizery, pokud po
hranicích této oblasti se bere, t. j. od Hrabačova až k Brodu, držf střední spád
1 : 181 a Že rozvoj jeho činí 1-43.

ÚdoU potoka OUini zflstává celé v oblasti Horecké. Údolí toto má po-
íátek svůj na rozvodí k SV nádraží Horeckčho v lukách, jež prostír^í se po ná-

d4

horní rovině mezi Horkami a Stadencem, a sice ve výši 5250 metrlL Žlab, jehož
tekuté vody i hned rozmnožují se račeji, od Hůrky a hory Císařovy přichodícími,
jme se bez odchylky vcházeti do směru západního, je s počátku těsný, rovný
a struhovitý, po levém břehu až ke Ždírci od strám' hory Císařovy a Levinské,
níže od hor Babky a Jivy po pravém břehu provázený, načež u vsi Bělé něco se
rozvírá, aby pak v dolejším dílci mezi Libštatem a Semily rozstoupil se do šířky
200 — 300 metrů, jakkoli i zde na několika místech se sužuje. Od dolejšího mlýna
Roškopovského přidržuje se žlab Olešné již směru od JY k SZ. Nejvěcí spád
jeví se mezi Ždírcem a nádražím Staropackým, t. j. 1 : 48, načež ho rychle ubývá.
U Semil spojuje se se žlabem řeky Jizery (329*5 m.). Rozvití údolí Olešenského,
jinak zcela v pískovcích a slepencích útvaru dyadického běžícího, činí 1*46, střední
spád má se jako 1 : 139. Předním kommunikačním prostiredkem je v tomto údolí
trat železnice Pardubicko-Ldberecké ; jinak spatříš tu jen voznice, za špatného
počasí těžko sjízdné; nebot pořádné silnice mezi věčími osadami zdejšími jdou
horem přes roviny.

Údolí OidLiny počíná se u Nouzová pod sedlem, po kterémž vede silnice
z Jičína do Liomnice, a sice asi ve výši 500 metrů. V těsném žlabu ubírá se
potok spádem 1 : 23 mezi vrchem Krošovským a Táborem k jihu, kteréhož směru
přidržuje se i dále, vcházeje zejména u vsi Cidliny (362*5 ul) do kraje rovnějšího.
Jinak zůstává údolí těsné až po Železnici, teprv odtud k Jičínu rozstupuje se na
300 — 400 metrů, jakkoli potok neumaluje valně spádu svého (1 : 83). A však již
u Jičína opouští Cidlina kraj, tuto vypsaný, a sice ve výši prosté 274*0 metrů,
dosáhnuvši v něm toliko skrovného rozvoje, t j. 1*21. Podobně má údolí Cidliny
v této časti jen jedinou silnici, zejména od Nouzová až ke vsi Cidlině (od Lomnice
přichodící), kteráž něco výše spojuje se se silnicí k Jičínu.

Údolí Javorky počíná se ve výši 510 metrů v lesích, jež rozkládají se na
J nádraží Horeckého i bere se nejprv pod jménem Zlatého potoka od dolejšího
mlýna Vidochovského k Stupnému a k Bělé, kdež sesiluje se vodami, od SV, a sice
od Pecky přichodídmL Údolí toto, jsouc s počátku mělké, u Stupného pak pří-
krými stráněmi sevřené, rozšiřuje se níže Stupného na 300 — 400 metrů, majíc až
sem spád v poměru 1 : 34. Týmž časem vchází údolí do slinuv opukových útvaru
křídového. Jsouc tu nejprv na trati mezi Bělou a Uhlíři těsné, rozstupige se
potom směrem jižním čím dál tím více, any stráně poboční rovnou měrou od něho
se vzdalují, načež u Bělohradu nastává prostranná kotlina, nad 1 kilometr široká
a 2V2 kilom. dlouhá, držící několik rybnikův. Při dolejším kraji této kotliny, ze-
jména u Lhoty Šarovcovy, učinil sobě potok průchod mezi chlumy Mlazovickým
a Hořickým, jež před dolinu Bělohradskou k J na přič se kladou, a bere se tudíž
těsným, lesným dolem, kterýmž i železnice nahoru k Bělohradu vystupuje. Vyšed
z této prorvy, podchází žlab u Ostroměře silnici mezi Hořid a Jičínem, jež jest
jako by jižní mezí oblasti Horecké. Spád údolí Javorky mezi Bělou a Bělohradem
má se jako 1 : 124, odtud k Ostroměři jako 1 : 195, středním \7v0dem tedy od
Yidochova až do Ostroměře jako 1 : 82. Rozvití jeho činí 1*35.

Údolí Bystřice vzniká v jižním svahu hory Zvíčinské asi ve výši 620 m.
a sice v podobě těsného žlabu, jenž počíná při dolejších chalupách vsi Zvíčiny
a jižním směrem na ves Bořek k Miletínu se bere. Tento nejhořejší díl jeho je

95

po obou bocích příkrými stráněmi sevřen, maje při tom silný střední spád 1 : 225.
U Miletína rozstupige se údolí na 300—400 m., při čemž i spádu značně ubývá.
A však i vody Bystřice jmou se níže odtud na podobu potoka Javorky obraceti
se obloukem k Z, setkavše se totiž se hřbetem chlumu Vleštovského, načež sobě
mezi ním a Hořickým chlumem prolamují cestu způsobem hluboké a těsné (ale
kratáQ rokle, kteráž má tentýž vzhled, jako Mezihořská (potoka Javorky). Směr
údolí přechází ale potom k JY, opouštěje u vsi Jeřic (271 m.) půdu oblasti této.
V údolí Bystřice, pokud do kraje tuto popsaného náleží, berouc se tu s počátku
až do Úhlejova v břidlicích prahomích, níže pak v slínech opukových, není ostatně
žádné cesty úpravnější, nebot silnice zdejší vedou vesměs stranou. Střední spád
žlabu je 1 : 48, rozvití 1*44.

Údolí Labské^ jehož hořejší díl, od pramenův totiž až do Vrchlabí (470 m.),
vypsán jest již na str. 59. a 64 t. d., bere se na přič celým tímto krajem, dělíc
jej zejména na vysočinu Horečkou a Zarovskou. Kromě dvou krátkých dílcův,
u Harty totiž a Debmého, drží se směr žlabu Labského, jenž od Vrchlabí až
k Debmému v rudých pískovcích, odtud pak v opukách útvaru křídového, níže
Dvora konečně ve vlastních náplavech uložen se spatřuje, — napořád čáry od SZ
k JV, nalézá se tedy ve shodě s hlavní osou zdvižení Krkonošův. Toliko mezi
Vrchlabím a Brannou dolejní, pak mezi Hostinným a Dol. Nemaňovem mění se
směr tento v severojižní. Žlab údolí má mezi Vrchlabím a Brannou šířku 600 —
700 m., jsa provázen po obou březích rovnými a příkrými, a však jen 40 — 50 m.
poměrně vysokými stráněmi. Od Eunčic (Pelsdorf) až k Hostinnému sužuje se
údolí na 200—300 metrů, povaha straní však se nemění. Pod Hostinným zahýbá
se žlab pod tupým uhlem k J, rozstupuje se pak odtud až k Novým Zámkům
(363 metrů) zase na 500 m. šíře. Na celé té trati činí spád 1 : 172. U Nových
Zámkův vchází od V jak silnice Trutnovská, tak dráha rakouská severozápadní do
úvalu toho i běží v žlabu jeho nahoru k Vrchlabí. V těch místech mění však
údolí dosavadní povahu svou ; nebo< řeka klestí tu sobě cestu na délku 7 — 8 kilom.
vysočinou Horečkou a Zarovskou. Žlab sužuje se do té míry, že místy zbývá
sotva průchodu proudům řeky, tím méně pak cestě nějaké. Stráně, přibližující se
zde k sobě na málo metrů, jsou 100 až 150 metrů vysoké, skalisté a věčím dílem
lesmi porostlé. Spád až ke Dvoru Králové má se jako 1 : 199. A však již nade
Dvorem (u Verdeka) rozvírá se údolí zase, šíříc se níže odtud až k Žírči do 1*5
až 2 kilom. Jižní hranici činí zde stěny hory Zvíčinské, severovýchodní kraj jeho
pak zavírá se stráněmi Království, což na hořejším obrazci dobře lze rozeznati. Pod
Žírčem ouží se žlab poznovu a sice na délku 3*5 kilom., prodírige se kvádrovými
pískovci okolo Kuksu. U Heřmanic nastává však zase rozšíření, jež potom není
již více přetrženo, načež řeka u Josefova (255 m.) opouští oblas< naši. I v této trati
Labské jsou dobré silnice a na jižním konci jejím i železnice. Jako mezi Vrchlabím
a Novými zámky, tak setkáš se i mezi Dvorem a Josefovem s četnými osadami,
jichž domy téměř bez přetržky k sobě se připojují. Střední spád žlabu Labského
od VFcblabí až do Josefova jest 1 : 229, rozvití jeho pak 1*33, tedy neveliké.

ÚdoU VSH Úpy, pokud sem náleží, prostírajíc se mezi Mladými Buky a Po-
Hčím, bylo již na str. 65 až 67 t. d. vylíčeno. Zde třeba ještě doložiti, že žlab
níže Buků (469 m.) vyznamenává se vůbec značnou šířkou 400—500 m., kteráž

96

u Poříčí (386 in.) je ještě věcí, že směr jeho níže Trutnova (400 metrů) pod
pravým uhlem se odchyluje a že spád mezi Buky a Poříčím drží se celkem poměru
1 : 147. Podobně co levý břeh, je i pravý příkrými stráněmi lemován, jakkoli
hořejší kraj těchto straní, ač vyjme-li se z toho vrch sv. Václava u Trutnova,
stojí zřídka výše nad žlabem údolí, než 40—50 m. U Poříčí zahýbá se údolí Úpy
zase pod pravým uhlem, vcházejíc do směru žlabu potoka Ličné, od S přichodícího,
kteréhož se také s některými úchylkami až do Skalice přidržuje. Mezi tím libuje
si ale žlab v početných ohbech a přflukách, jsa při tom s vyjmutím tří poloh
příkrými a skalistými stráněmi, jichž hořejší kraj do 50 — 1(X) m. nad něj se vy-
píná, provázen a soužen, odkudž málo kde zbývá v něm místa voznicím. Toliko
u Oupice, Havlovic a Skalice rozstupuje se dno údolí na 200 až 400 m., tak že
domy několika osad v něm mohou se rozložiti. Jinde shledávají se chalupy
a dvorce věčím dílem buď v poloviční výši stráně buď teprv nahoře na výšinách.
V té samé příčině nenajdeš také v údolí úpravnějších silnic nebo železnic, kteréž
se tudíž buď ve stráních a na svazích drží, jako železná dráha z Poříčí do Jose-
fova na trati mezi Poříčím a Suchovršici (Saugwitz), buď rovnoběžně s údolím,
a však v značné vzdálenosti od něho po náhomích rovinách nebo jinými úvaly
se berou, jako ostatní trať oné železnice, jež u Svatonovic do údolí potoka Olešnice
zabočuje, a neméně i silnice od Skalice k Trutnovu a od Skalice (na Svatoňovice)
k Poříčí — a nebo konečně toliko příčným směrem údolí se dotýkají, jako u Bo-
housnice, Úpice a Žernov. Žlab Úpský činí ostatně v této trati netoliko orogra-
íickou, nýbrž i věčím dílem také geologickou hranici oblasti, tuto líčené. Nebot
k východní straně jeho objevují se již všude pískovce a sliny útvaru křídového;
a rozkládá-li se tento útvar níže Havlovic také i po pravé (západní) straně údolí, tož
vymlela sobě řeka i na této straně všudež žlab svůj skrze vrstvy útvaru křídového
a běží i tu v rudých pískovtích. Nadmořská výška žlabu jeví se u Oupice
v 345 m., u Skalice v 2685 m. a spád činí od Poříčí k Oupici 1 : 249, odtud
ke Skalici 1 : 211. Níže Skalice bere žlab Úpy zcela rozličnou povahu na sebe:
neboť vcházeje z hor do hořejší české nížiny, uhýbá se k JZ a rozšiřuje se týmž
časem na 1 až 1-5 kilom. Stráně ustupují do povzdálí a snižujíce i vyrovnávajíce
se, zanikají u Josefova skoro na dobro ; spád klesá na poměr 1 : 800 a řeka bere
se již od Skalice do Josefova ve vlastních náplavech a roztekši se do několika
hrdel, ústí se mezi Jaroměří a Josefovem (255 m.) do Labe. Střední spád žlabu
od Mladých Bukův až do Josefova má se jako 1 : 232 a rozvoj jeho činí 1-70, je
tedy neobyčejně velký.

Co se tkne rostlinstva oblasti, zde vypsané, jsouC zajisté 25 až 30®/o půdy,
z pravidla pak příkřejší stráně údolí, ojediněné vrchy a vrcholky, na rovinách
náhomích pak písčité, a tudíž méně úrodné polohy porostly lesem, jenž skládá
se věčím dílem se smrků, dílem i z borovic. V teplejších a hlubších polohách vy-
skytují se jinak také duby, buky a jiné stromy lupenaté. Souvislý Újezd lesní
činí, jak již vzpomenuto, hvozd „Království**, pokrývaje skoro celou jižní polovici
vysočiny Zarovské. Z ostatních 70% půdy pnpadá asi 60<>/o na půdu rolní a 10%
na luka i pastviny. Pšenice vyšívá se po řídku, a to jen v příhodných polohách,
žito i ovsy jsou naopak obecné i daří se jim velmi dobře. Kromě toho roští se
hojně brambory a jetely.

n

7)

n
n

97

Rozloha půdy v rozličné výši nadmořské má se takto :

1. Veškeré prostranství vnitř vytknutého omezení 127.728 hektar.

2. Prostranství nad vrstevnicí 300 metrů ........ 120.528

3. „ „ „ 400 „ 75.600

4 , „ „ 500 „ 20.016

5. „ „ „ 600 , 744

Z toho jde v příčině rozloh/ půdy po patrech výše následující stupnice :

1. Ve výši nadmořské 200 až 300 metrů leží 7.200 hekt. č. 56 ze sta vší půdy

2. » » n 300 „ 400 „ . 44.928 „ „ 35-2 „ „ „

3. , „ , 400 „ 500 „ ^ 55.584 „ „ 43*5 „ „ „

4. . , . 500 „ 600 „ , 19.272 „ „ 15-1 „

5. » « » 600 „ 700 , „ 744 „ „ 0-6 „

Účinkem čísel, právě uvedených, obnáší všechna spousta půdy, pokud nad
nejspodnéjgí vrstvou 200 metrů se zdvíhá, dle formule naší 282*48 krychl. kilom.
Délí-li se tento obnos základní plochou 1277*3 čtver. kilometrů, vznikne vyvýšení
půdy 0*221 kilometrů čili 221 metrů. Přičte-li se nadmořská výška nejspodnější
vrstTy 200 metrů, vznikne číslo 421 metrů co střední výše nadmořská celé tuto
vypsané oblasti

n

§. 7. Yýchodnf podhoří KrkonošůT : Hřbet STatoňoTÍcký,
steny Teplické a Polické a pánev Broumovská.

Nelzet mně ovšem pomýšleti na to, abych pod hořejším pojmenováním jal
se tuto popisovati všecko východní podhoří Krkonošů; musilť bych zajisté jinak
daleko vystoupiti z mezí úkolu svého, kterýž při hranicích českých přestává a vypsati
s velkou část i ony hory, jež v sousedním Kladsku a Pruském Slezsku se rozkládají.
Zatím chci přece býti pamětliv (pokud totiž rozum věci toho vyžaduje), abych při-
hlížel také k orografickým hranicím kraje, jejž tuto ještě vyličuji. S některou nesnází
bude ale vždy provésti takový úmysl, a sice v té příčině, že v této končině Čech
hraoice politická nedrží se nikterak přírodních mezí orografických, ba na přič jimi
vedena jest a opírajíc se o starodávní práva historická, celý Újezd Broumovský
zemi české vlastní, jenž druhdy teprv pospolu s Kladskem činil jakýsi přírodní a poli-
tický celek.

Hranici západní oblasti tuto líčené Činí onen úval, jenž s obecným směrem
od S k J běží od hranice zemské u Kónigshanu na Bemartice k Poříčí (údolí potoka
Ličoé), odtud pak na Úpici k České Skalici (údolí řeky Úpy). Odtud myslím sobě
jižní hranici této oblasti položenou podél silnice, kteráž na Kleny údolím potoka
Šonovského dále vede až k městečku Krčinu při řece Metuji, jejíhož koryta hranice
dále nahoru až ke vsi Slanému (nad Náchodem) se přidržuje, kdež s hranicí zem-
skou se potkává, jež potom k SV, SZ a S činí ostatní čáru obvodní této oblasti.
Takovým způsobem byl by tento kraj určitě omezen, pokud totiž při konci tohoto
§. střední výšku jeho nadmořskou náleželo vyčísliti. K účelům líčení orografického

98

budiž ale pro lepší rozum věci šetřeno věcí volnosti a z mezí zemských častěji
vystupováno.

Na východní straně jsou zajisté Krkonoše obklíčeny půdou, bohatě a pestře
rozčleněnou, jež činí se zároveii prostřednicí spojení jejich s moravsko-slezskými
Sudety. K východním rozsochám Krkonošů přiléhá zejména přímo ostrý, od S k J
prostřený hřeben, sedlem Konigshanským toliko od nich odloučený, jemuž mapy
rakouské dávají jméno Vraních hor (Raaben-Gebirge), ano v pruských mapách
znamená se jménem Uberschaargebirge^ jež není asi nic jiného, než nové, lidu ještě
méně obvyklé pojmenování, povstalé nejspíše z poměrů práva horního tamějších vlast-
níků dolů uhelných. Hřbet tento počíná se na jih Libová (495 m.), a sice horou
Kočnou (Gutschenberg, 853 m.) a vypnuv se v pravidelné, co do pohledu velko-
lepé kupě Špičáku (874 m.) do nejvěčí výše, sklání se pak nad (pruským) Alben-
dorfem do údolí potoka Sklenařického (Glaserwasser, k Úpě). Stráně tohoto hřbetu
jsou k Z strmé a lesem zarostlé, k V však povlovněji svážené a skládají se, jako
celý hřbet, z jistého druhu porfyru, kterýž k žule i dioritu se přibližuje a 8 nímž
v této krajině často lze se potkati. V severním a západním úpatí Vraních hor běží
železnice, jakož i ostatní silnice od Trutnova k Líbovu ; podobně obcházejí východní
a jihovýchodní sklony jeho dobré silnice. Přes hřbet samý vede pak ještě cesta od
Konigshanu dolem pod Špičákem ke vsi Blažejovu (Blassdorf) u slezského Šumperka

Od Vraních hor odštěpují se tři, dobře znatelné vypnuliny půdy; jedna
z nich táhne k JJV (hřbet Svatonovický), druhá k JV (stěny Aberšpašské či Teplické
a Polické), třetí pak k V (hory Heidlovy = Heidelgebirge). Prostředkem čtvrté, k SV
jdoucí vypnuliny půdy připojují se Vraní hory k vrchovině Valdenburské (v Šlezích)
a skrze ni zase k Horám Sovím, jež ale obě leží již docela mimo Čechy. Co určité
tvary orografické jeví se vnitř Čech hřbet Svatonovický, stěny Teplické a Polické,
pak mezi těmito stěnami a horami líčidlovými položená pánev Brúmovská, jež jmu
se ihned líčiti v následujících řádcích.

Hřbet Svatonovický, jinak též Žaltma^iský^ vyvstávající na JV hor Vraních,
jeví se sice od nich úvalem Poříčsko -Valbeřickým v orografickém smyslu býti
odloučen, má vsak s nimi geologické spojení v té příčině, že jižm' úpatí hor Vram'ch
u Olešné (Goldenols) a Lhoty (Welhota) složeno jest z rudých pískovců, jež věčím
dílem také vytvořují hřbet Svatonovický. Hřbet tento přidržuje se v ostatním zdvi-
žení svém hlavního směru od SZ k JV a prostírá se přímou čarou a délkou 17
kilom. od Petrovic (u Poříčí) až k Hronovu nad řekou Metují, nabývaje při tom
šířky 3 až 5 kilometrů. Hřbet Svatonovický vyvstává na V přímo z údolí Úpského
(středním vývodem 300 m. nad mořem jsoucího), a sice v podobě strmých, mnoho-
násobně vymletých strání, 50 až 100 m. pomčrně vysokých, načež na podlaze, 400
až 420 m. prostě vyvýšené, zdvihají se povlovně vlny půdy zšíří 1 až 2 kilom. do
prosté výše 450 až 480 metrů. Nad touto plasou klene se příkře vlastní hřbet
Svatonovický se sklonem 20 až 30 stupňů, jsa při tom skoro celý lesem zarostlý
a středním vývodem asi 600 až 650 m. vysoký. Na východní straně jeho jsou
podobné poměry, toliko že úval, z něhož hřbet prostředkem plasy vyvstává, t. j.
údolí Vemířovické a Starkovské, leží o 100 m. výše nad mořem, než údolí tipy.
Nahoře na rovném temeni spatřují se četné tvary skalní, jako na poloze, „na pusti-
nách" řečené (u vsi Slatiny, 710 m.), u Pasek (Brennten, 648 m.), pak u Rad-

99

vánic (Žaltmu, jinak Hexenstein, 721 m.), všecky v hořejší čí severní polovici
hřbetu toho. V jižním dílci jeho najdou se naopak na temeni jen ploché vrcholy,
jako Holcárka u Menších Svatoňovic (688 m.), Poledník u Yodolova (680 m.),
TuroY u Bokytníka (599 m.) a j. Na severozápadním i jihovýchodním konci zahýbá
86 hřbet Svatoňovický skoro pod pravým úhlem, odkudž nabývá onde podoby krát-
kého, riudistého a na všecky strany srázné sváženého hřebene, jemuž Kozí hůra
říkají (u Lhoty, 602 m.), tuto pak více krátkého a plochého žebra, jehož nejvyšší
místo je vzpomenutý již vrch Turov. Napovčdéli jsme již, že hřbet Svatoňovický
v příčiné geologické souvisí s jižním úpatím hor Vraních, což vyšší ještě měrou
platí o sousedních náhomích rovinách Zarovkých, jež hned k Z údolí Úpského. se
proatára|í a s nimiž hřbet Svatoňovický v severním dílu skrze rudé pískovce, v jižním
pak skne opuky a pískovce útvaru křídového, jež se zde až pod vlastní hřbet
kladou, požívá přímého spečení. Hřbet Svatoňovický sluší však i se stráněmi svými
k rudým pískovcům, jež tuto útvar kamenouhelný pokrývají, nabyvše od nepočet-
ných zkamenélých stromů, v nich uložených, daleké povésti. Zvláště hojně napa-
dají se úlomky takových kmenů, jež k rodu araukarii náleží (jehličnaté, mohutné
stromy, na jtíní polokouli posud se vyskytující) na cestě, ode vsi Badvanic k Pasece
(Brennten) nahoru vedoucí, odkudž tiJíé Goppert tuto končinu nazval „skamenělým
leaeiiL*. Na jihozápadním svahu hřbetu je rudý pískovec do dvou pruhův rozště-
pen a meá nimi vystuptge na povrch dlouhý, se hřbetem rovnoběžný couk pískovce
kaaenouhelného, pod nímž vychází na den mocný plást kamenného uhlí, na něž tu
v mnohých místech, hlavně pak u Menších Svatoňovic (410 m.) se dolije. Tento
plást je ostatně jen jižním výběžkem rozlehlé kamenouhelné pánve, kteráž v Čechách
i Šlezích mezi Zadkem a Yaldenburkem se rozkládá, jsouc všudež hojně těžena.
Podél jihozápadního svahu celého hřbetu Svatoňovického běží železnice od Josefova
na Svatoňovice a Poříčí k Líbovu i Trutnovu, na severovýchodním svahu pak vede
okresní silnice od Petrovic na Hadvanice do Jivky, odtud pak přes nízký, v hlavním
hřbetě hluboko zarytý klanec na Yodolov do Rtyně a Úpice až dolů do údolí lipského.
Z jižního konce hřbetu Svatoňovického, a sice mezi touto vsí a Kostelcem,
vychází široký hřbet horský, klada se 6 kilom. šíře a 16 kilom. délky mezi údolí
Upy a Mebqe, jenž ale k jihu napořád se sužuje a teprv u Nového města nad
Metují přestává. Držít z^isté tento hřbet, jejž po vsi Rybníku, v prostředku jeho
položené, lze Bybnickým nazvati, 400 až 450 m. střední výše a vrcholy, na něm
postavené, dosahigí do 500 m. a výše, jako Bordišův kopec u Kostelec (529 m.)
a Zabrodská hůra (502 m.), any ostatní kupy, jako poloha na „Vrchách" u Pavli-
šova (449 nt), jsou již něco nižšt S nemalou díUežitostí jest tento hřbet ve vzhlede
strat^ckém a taktickém, zavíraje příchod do Čech se strany Kladské. Silnice,
jež od Vratislave a Svídnice, od Frankšteina a Kladska do cech vedou, si>ojují se
totiž váecky na V tohoto hřbetu v údolí Metuje nad Náchodem, načež berou se spo-
lečnou silnicí na Z Náchoda přes nejnižší dílec tohoto hřbetu, t. j. přes mělké
9$dío Vj/9obav$ké v 407 m. výše nadmořské, odkudž do údolí Úpy k Josefovu
a Hradci se spouštějí. Sklon do údolí Úpského je bez výminky příkrý, průchod
tésný a obtížný a obrana jeho tudíž snadná. Nedaleko Vysokova leží vesnice Václavice
(400 mOi n kteréž r. 1866 přihodila se krutá šarvátka. Ftes totéž sedlo Vysoko vské
vedena jest také trat státní dráhy, z Chocně na Týniště a Opočno do údolí

7*

100

Metuje u Krčina nahoru postupující, kteráž u Starkoče spojena jest krátkou přižnou
kolejí s drahou Pardubícko-Libereckou.

Pískovcové stiny Abrfyašaké (Teplické) a Polické připojují se přímo ke
hřbetu Svatoňovickému. V příčině geologické činí tyto hory osamotnělou pánev
útvaru křídového, kteráž prostředkem širokého pásu útvaru dyadického od jižní
a jihovýchodní rozsáhlé oblasti onoho útvaru jest odtržena a odloučena. Také na
východním kraji mezuje tato pánev ^ rudým pískovcem, přiléhajíc k JV naopak
přímo k prahomím hřbetům hor Kladských čili Orlických. Po míře oníezení svého
má tedy tato pánev, pokud v Čechách se nalézá, podobu elipsy 23 kilom. dlouhé
a 10 kilom. široké, s kraji do výše vytaženými. Kraje tyto skládají se z nejspod-
nějšího patra útvaru křídového, zejména ze spodní opuky a spodního pískovce
kvádrového, an všechen ostatní vnitřek pánve vyplněn jest vrstvami prostřední
opuky a prostředních pískovcův (tak zv. Jizerských). Nad to jsou kraje této pánve
vyzdviženy a prohnuty, vcházejíce tudíž do podoby hřbetftv, vnitřek ale věčím
dílem rovně uložen. Opuková prostranství jsou skoro všudež vlnitě' rozměřena;
jen na těch místech, kde spatřují se podnes zbytkové pískovcflv kvádrových, bere
půda na sebe zvláštní podobu, poněvadž pískovec ten zvětrání a vymýlání málo se
protivuje a tudíž snadno pohled strmých, rozpadlých a vybrázdněných stěn
a skal na sebe přijímá. Yzpomínám-li tuto hned s počátku geologických poměrův
této oblasti, tož činím to v té příčině, že nesnadno jest nalézti v Čechách krajiny,

r

kteráž by od složení geologického, tuto pak zvláště jen od rozličných pater téhož
útvani, nabývala povahy do té míry osobité, jako se to zejména zde děje, kdež
z pouhého člena útvaru ihned o vnější podobě kraje a naopak bez omylu lze sou--
diti. V celém tomto horském kraji dají se nejpříhodněji tyto vysočiny rozeznávati :
hřbet Chvalečský, hřbet hory Bukové, vrch Čáp se stěnami Abršpašskými a Tepli-
ckými, vrch Ostaš, pak hory Hejšovinské, z nichž toliko severní polovice ještě
v Čechách se nalézá.

Hřbet Chvaleéěký zavírá tento kraj k SZ a Z. Počíná< se na slezské půdě
mezi Šumperkem a Libnou (Liebenau) v podobě slabě sklenutého hřbetu, jenž nad vů-
kolní, nemálo již vysoký kraj (Šumperk 500 m.) s čarou hřebennou 649 m. se vy-
píná, maje nahoře již několik vyšších vrcholů, jako na př. Zelenou horu u Libné
(704 m.) Tento hřbet, přes nějž u Libné také vede silnice z Šumperka do ZdoF-
ňova (Merkelsdorí), přechází u Hořejšího Abršpachu z dosavadního směru svého
(SV — JZ) do směru od S k J, snižuje se potom něco až do 636 m. v podobě
mělkého sedla, přes nějž položena jest dobrá okresní silnice od Trutnova do Abr-
špachu a Teplic, načež ihned v podobě příkré stěny v dlouhý a úzký skalní hřeben
se proměňuje, jenž zůstávaje v dosavadním směru, „na Závoře" (Biegel) se nazývá
a v Krupné hoře (Kraupenberg, 704 m.) u Chvalče nejvěčí výše dostupuje. U vsi
Kadvanic, o níž nahoře již zmínka se stala, ponižuje se hřbet zase v podobě sedla
až do 593 m., vyvstává však nad ním v kupu, 690 m. vysokou, již Radeč (Ratschberg)
říkají a kterouž hřbet sám také konce svého dochází. Pískovec tohoto hřbetu patří
k spodnějšímu patru útvaru křídového.

Téhož složení je také hřbet hory Bukové (Buchberg), jenž přiléhaje přímo
ku hřbetu Chvalečskému na severním konci téhož u Libné, toliko údolím Zdoňov-
ským od něho oddělen jest a ukazuje toliko slabé sklony a nízké stráně, uzavírá

101

k SV končinu Abršpaáskou . a Poličkou. Konec jeho nalézá se u vsi Hutberka na
silnici z Police do Broumova a nejvyšší vrchol' jeho (732 m.) zove se též Buková.

Všechen vnitřní prostor knginy Abršpašské a Polické, počnouc od hřbetu
Chvalečského až k Hejšovině, skládá se z prostředního patra útvaru křídového,
t j. z prostřední opuky, kteráž buď je nažloutlá (Sedožlutá) a písčitá, nebo namo-
dralá (sivá) a hlinitá i vápnitá a jejížto vrstvy jeví' se v mocnosti GO — 100 m.
Krajinný tvar její má podobu vlnitých náhpmich rovin slabých sUonův a výšky
nadmořské 450— 5r)0 m., kteráž ale při kraji až do 600 ra. se usiluje a do vnítřka
pánve umaluje.

Na této podlaze opukové spatřují se tíři velké, avSak osamotnělé vyvýšeniny
p&dy, kteréž na podobu ostrovův nad ňí vynikají, dávigíce kraji tomu osobitý
jeho tvar. Všecky tři skládají se z prostředního kvádroyce, jemuž Krejčí dal jméno
pískovce Jizerského. Pískovec tento, jenž je buď tambozmý, buď prostředního zrna,
jeví rozličnou pevnost, pokud totiž místné od hlinitého tmelu značnou hutností
se vyznamenává, jinde zase od nedftstatku tého2 spojivá v drobný písek se rozpa-
dává. E tomu přistupuje jesté ta okolnost, že týž pískovec skrze svislé trhliny
a rozsedliny (vzniklé mezi tuhnutím a stahováním se hmoty jeho), jež vodorovné
sloje jeho pod pravým úhlem protínají, průchodem času v nepočetné balvany
a kusy se rozstoupil, jež toliko od pospolitosti podlahy v poloze své se drží;
sloje tyto a rozsedliny byly pak tisíciletým účinkem mrazAv a vod do té míry
vymlety a rozšířeny, že pozůstalé kamení přijalo na sebe nejpodivnější tyary. Také
to je néco neobyčejného, že ve všech řečených vyvýšeninách vymletí a oboření
původních tvarův nejsilněji postoupilo na severovýchodní straně jejich. Jsoutě pak
tyto vypnuliny: skály Abršpašské a Teplické, vrch Ostaš a hory Hejšovinské.

Skdly Abršpašské a Teplické pokrývají prostranství, jež má podobu elipsy
G . 5 kilom. dlouhé a 3 . 8 kilom. široké (věcí osa směřuje od SZ k JV), a drží
tedy plochy asi 20 Qkilom. čili V, čtv. mil. Okres skal těchto prostírá se mezi
osadami Hořejším Abršpachem (514 m.) na severu, Buchwaldsdorfem (490 m.)
a dolejšími Teplicemi (470 m.) na východě. Studnicí (Dreibom, 520 m.) na jihu
a Janovici (Johnsdorf, biiO m.) na západě. Z výšky těchto míst shledává se, že
liodlaha skal Aberšpašských, kterouž činí střední opuka, nalézá se v prosté výši
;()0 m., jsouc při tom od Z k V něco nakloněna. Tato spousta skalní měla v ]>&-
vo<lní, neporušené podobě své nejspíše pohled náhomí roviny s plochou rozvlněnou,
jejíž střední výše nadmořská dá se nyní z nejvyšších poloh jejích, — kteréž jsou :
vrch Čáp na JZ (758 m.) Starozámecký vrch (Altíiausberg, 675 m.) na SZ
a Holský vrch (Holsterberg, 665 m.) na S, — výpočtem určiti asi na 708 m.,
(Klkudž nynější mocnost těchto skal lze při nejmenším páčiti na 200 m. čili
CňS vid. střevíců. Potok Metaje, od Raspenavy slezské směrem od S k J prí-
rhodící, nabíhá u ZdoĎova na východní kraj této rozsáhlé elipsy skalní, i obcházeje
celý východní díl obvodu jejího, vymlel sobě tu průchodem časův hlubokou a dosti
širokou strouhu, kteráž odtoku vod z těchto skal, jakož i vzniklé mezi nimi
osnově roklí a dolův vyměřila určitou cestu, pokud totiž žlaby vodní z nejvěčího
dílu tohoto prostranství, podobně jako ono samo, k údolí Metiqe se svažují, posý-
lajícc do ní vody své. Do vnitř tohoto bludiště skalního lze nejzpůsobněji dvěma
směry se dostati, a sice od dolejšího Aberšpachu, pak od hamru u Dol. Teplic;

lOS

103

0(1 pn'ejšího místa pozná se severozápadní, od druhého jihovýchodní díl jeho.
Z Aberspachu lze již z povzdálí přehlédnouti památné tyto tvary skalní, jež roz-
l)adají se do nesčíslných sloupů, tumí, trosek, klepů a srázných sten podoby
ntýrozmanitější, na kterýchž netoliko vrstevné uložení kamene při usazování se
z moře, nýbrž i svislé směry přirozených trhlin a rozsedlin jeho, jež v ném nejprv
rovnoběžné k sobě stěny způsobily, dobře lze pozorovati.

y připojeném výkresu pokusil jsem se, s hlediště svého na výšinách nad
zámečkem Aberšpašským, odkudž tvary tyto nejlépe lze přehlédnouti, podati obraz
jejich. V iw)předí v právo spatřiti lze zámek Abršpašský s vížkou jeho, pak domky této
vsi při silnici, při konci jejich pak na levé straně obrazu, a sice také v popředí, hostinec
taméjší (505 m.), kdež chovají se klíče od vchodu do skalného města toho a kdež
i průvodčích lze se doptati Těsný přístup ke skalám nalézá se v prostředku
obrazu něco v levo, a sice na konci stromořadí v údolí (kdež také pěknou ozvěnu lze
vyslechnouti), načež vstupuje se nejprve do několika dlouhých roklí čili dolů, jež brzo
se sužují, brzo zase šíří, majíce vždy po boku svislé stěny skalní. Stěny tyto zachovávají
UM) SLZ 140 m. poměrné výše a směru od SZ k JV, jenž napořád se křižuje se
směrem od JZ k SV. V jedné z těchto roklí nalézá se bohatý pramen, jemuž Stří-
brný pramen říkají (teplota jeho v létě činí 5 . 2 — 5 . 6 Cel. v nadm. výši 501 m.),
v jiné rokli zase, kteráž má jiíieno Vlčího dolu (533 m.) spatřuje se dosti pro-
stranné pleso, přes kteréž pocestní po lodce se přepravují. Doly, k SZ směřující,
vedou k ssutinám hrádku. Starý zámek (Althaus) řečeného, jež nalézají se na
vrchu soujmeném (675 m.), doly jižní a jihozápadní jsou naopak věčím dílem ne-
schůdné, zdvihajíce se vesměs ke skalnímu hřebeni vrchu Liščího (Fachsberg, prů-
řezem G80 m.), jenž skííly pískovcové k JZ zavírá, spadaje při tom srázně ke vsi
Janovicům. Hlavní důl, k JV jdoucí a také Vlčím dolem nazývaný, kteréžto jméno
se v této skalní končině ještě několikrát opakuje, způsobuje spojení mezi ní
a jihovýchodním dílem jejím, t. j. se skalami Teplickými. Do těch vchází se obyčejně
od hospody u hamru (471 m.) v dol. Teplicích. Doly zdejší přidržují se bez vý-
minky směru od SV k JZ a některé z nich rozstupují se do podoby kotlin, zaví-
rajíce se pak ihned zase v těsné soutky a rozsedliny, jak se příklad toho v přilo-
ženém obraze skal Teplických spatřuje. V levo viděti zde vysokou, svobodně sto-
jící klep, kteréž „Varta" (Wartthurm) se říká a na níž pravé tvary pískovcňv
kvádrových lze studovati. Stezka, touto roklí běžící, vede mimo salaš (011 m.),
v pozadí obrazu viditelnou, k velkému klenutému prostranství „chrámovému"
íDomplatz), dále pak skrze těsnou rozsedlinu, které také „Vlčí důl" říkají, po
schodech ve skále vytesaných, nahoru na hořejší plasu skal Teplických při jižním
kraji jejich, kdež z nich ven se vychází, což děje se po horské louce, k SZ po-
volvuě \7v8tavajici, na kteréž leží chalupy vesnice Záboří ve výši 658 m. K Z a JV
zavírají však stěny Teplické krajinu v podobě zdi, velkým obloukem se vytáčející,
jakkoli nemají tu věcí výše poměrné, než 50 až 60 m. nad rovinou. K JV zase
zdvíhá se veškeré prostranství k okrouhlému a ojediněnému vrchu, jenž na vrcholu
několika klepy jest ozdoben, nesa jméno Čápu čili Čapí hory (Storchberg, 785 m.),
a jejž nesluší sobě másti s jinou horou téhož jména, ve Šlezích u Dlouhých
Valteřic (Lang-Waltersdorf) se zdvíliající. Vrch tento je nejvyšší místo ve skalách
Teplických i Abršpašských i poskytuje dobrého jich přehledu. Asi na 1 kilom.

105

cesty dále k východu spatřuje se ještě pěkný dflec skal Teplických, kteréž se tu
okolo zámku Skal (Bischofstein, 660 m.) ještě jednou v podobě svislých stěn zdví-
iajf, nesouce na úzkém hřebeni svém ssutíny hrádku Kočičího kamene (Eatzen-
rtehi, 707 mX

Pěkný chlum, v geologické i orografické příčině vynikající, jest vrch Ostai^
enž stojí skoro v prostředku oblastí pískovcův Abršpasských a Polických, a od
rysoké polohy své ještě dokonalejšího pohledu do nich poskytuje, než Čapí hora.
3staš leží mezi všemi Dědovou (Nieder-Mohren) a Pěkovem na náhomí rovině
ipokové, kteráž má zde prostou výšku 500 m. Podlahu jeho činí elipsa, od S k J
|K>ložená a 25 kilom. délky a 2 kilom. šířky držící. Nad touto podlahou vyvstá-
vají skály pískovcové nejprv pod úhlem sklonu 8—10, výše pak 20 stupňů plasami,
lobře od sebe rozeznatelnými ; nejvýše pak prostírá se skalní planina, asi 550 m.
Douhá a 100 m. široká, kterái držíc 688 m. prosté výše, k SV svisle, k JZ pak
[Mívlovně dolů se sklání.

lÝetí prostrannější vyvýšeninu půdy činí v tomto okrají hory Hejštrnnské
i severní jich výpustek, na Hvězdě řečený, kterémuž na štábních mapách dává se
měno „Faltengebirge" (t. j. Žaltmanské hory), jež ale v této krajině zhola jsouc
leznámé, svědčí nejspíše a vlastně hřbetu Svatoňovickému, výše již vypsanému,
ífejpřípadnější je zajisté jméno „Stěny Polické", kteréž se jim také od českého
idu sousedního dává. Všechna tato vysočina jeví se při hranicích zemských mezi
ieským Náchodem a kladskými Dušníky (Reinerz) a Hrádkem (Wflnschelburg)
' podobě prostranné náhomí roviny, stojící na podlaze ze šedé opuky (k dolejšímu
«tru útvaru kHdového náležité), jež přidržuje se směru od SZ k JV, šířky 7 — 8
dlom. a střední výšky 650 m. Z lůna této náhomí roviny vycházejí k SY a JZ
orátká údolí, jež vody své jednak k Metuji, jednak k řece Stenavě svádějí. Na
emeni je tato vysočina v šířce 2 kilom. skoro dokonalou rovinou. Toliko v ně-
kterých polohách, kteréž k severu na počet stále se množí, spatřují se osamotélé
kály a klepy z pískovce Jizerského co zbytky téhQž útvam, jenž dmhdy nepochybně
.elou tuto vysočinu opukovou byl pokrýval. Z^dáště děje se tak u vsi Karlsperka
760 ra.), nad kterouž zdvihají se k S dvě obrovské spousty pískovcové, vyvstává-
ící v poměrné výši 100 a více metrů na podobu svislých stěn nad vůkolní kra-
inu. Obě spousty skalní mají nahoře vodorovnou planinu a nazývají se Hejšoviny
Heuscheuer, dmhdy nejspíše „Stohy", jako i jiné podobné vrchy na Moravě, na
Slovensku i v Rakousích). Věcí Hejšovina (Grosse Heuscheuer) čili Stoh má v zá-
kladech tvar rovnoběžníka se stranami 200 a 300 m. dlouhými a s nadm. výškou
^10 m. Z planiny její lze požíti pěkného pohledu do doliny Broumovské, do
Qadska a do hor Polických. Z tohoto stanoviště pokusil jsem se také o výkres
loliny Broumovské, jenž k posledním stránkám tohoto pojednání jest přiložen,
'oto místo bývá také oblíbenou vycházkou pocestných. Vedlejší spousta skalní,
d Věčf Hejšoviny toliko hlubokou roklí odloučená, je menší, má podobu elipsy
nazývá se Menší Hejšovinou (Stožčem); mát výšky nadmořské 866 m.

Od obou Hejšovin vybíhá u vsi Posadova (Passendorf) k S ostrý hřeben
kalní, jemuž dávám, jak již řečeno, jméno „Polických stěn^^ nebo Hvězdy. Hřbet
mto prostírá se délkou 12 kilom. a čarou potočitou od JJV k SSZ až ke vsi
[utberku, skládaje se při tom cele z pískovce Jizerského, jenž zde šířkou 1 — 2

106

kilem, na dolejší opuce spoléhá, k Z pod sklonem 15 — 30^, k V však svislými
skoro sténám! dolfi se spouští, ukazuje na této straně zejména také významné,
rozryté tvary kvádrovce českého. Čára hřebenná znamená se na něm čeřeném ska-
listým, druhdy sotva 5—10 kroků širokým, jenž pánev Broumovskou k Z uzavírá,
místy silně do ní zabíhaje (jako se to výpustkem, Ringelskoppe řečeným, děje)
a n^ednoho pěkného pohledu do kraje Broumovského poskytuje. Takového lze ze-
jména požíti od myslivny u kaple „Hvězdy"" řečené (663 m.), dále z HAry Alžbětiny
(druhdy, zejména i na mapách gen. štábu, „Geyerskorb"" nazývané, 701 m.), nad
jiné pak z velkolepého a úzkého čeřené, jemuž říkají Ringelkoppe (757 m.) a jenž
v následujícím obrazci v samém prostředku jeho se nalézá. Na severním konci
svém připojují se stěny Polické k hoře Bukové, o kteréž již výše řeč byla.

Co se týče prostředků komunikačních v tomto okrají, tož nedá se upříti,
že mají jak v tržebním, tak v strategickém vzhlede velkou důležitost; neboC ony
způsobují spojení Čech jednak s kamenouhelnou pánví Valdenburskou a s Vratislaví,
jednak s brabstvím Kladským a hořejšími Slezy. Kameno státní dráhy prochází
tímto krajem pí8}(ovcovým od J k S, vstupujíc do něho u Náchoda, a jdouc na
Hronov a Dolejší Teplice, načež překročivši u Bohdašína (Bodisch) sedlo hory Bokové
ve výši 528 m., sstupuje dolů do údolí Stenavy, odkudž jednak k Yaldenburku,
jednak k Broumovu a Kladsku se rozvětvuje. Skoro zároveň s touto tratí želez-
ničnou bere se silnice jednak od Náchoda na Hronov a Polici k Broumovu, jednak
z Police na Ždár, Dědovou a Javor k Teplicům. Od silnice Náchodské pak od-
štěpuje se nad Náchodem u Bělovsi druhá, kteráž na pruské Zakše a Městečko
(Levín) do Dušník a Kladska vede. K této silnici přistaveno jest za posledních
let nové velmi důležité spojení silničně skrze hory Hejšovinské, jež ze Zakší vy-
cházejíc, přes vrchy u Karlsperka a Hrádku (Wíinschelburg) vede. Silnice Polička,
pokud k Broumovu tíhne, přestupuje u vsi Hutberka pod vrchem soujmenným
sedlo ve výši 595 m. Z Teplic dolejších konečně (461 nu) běží silnice k SZ
do Aberšpachu, kdež se rozděluje, jdouc jednak přes sedlo Chvalečské (636 m.)
do Poříčí a Trutnova, jednak k S přes sedlo Zdoňovské (550 m.) do pruského
Šumperku, Frýdlantu a Valdenburka, kterážto místa jsou zase silnicí na Halbštat
a Hejtmánkovice (Hauptmannsdorf) s Broumovem a Kladskem ve spojení.

Pánev čili kotlina Broumovská^ činí třetí oddělení východního podhoří
Krkonošského. Nejhlubší částí její je důležité údolí řeky Stenavy, kteréž má hlavní
směr od SZ k jy a zahnuvši se níže Kladska pod pravým úhlem, do údolí řeky
Nisy se ústí.

Údolí Stenavské počíná vlastně již u vsi Stenavy v Šlezích ve výši 650 m.,
je však až ke vstupu svému do Čech, kterýž pod Frýdlantem se děje, úzké, pozméiiujíc
při tom nejednou směru svého. Teprv pod Frýdlantem u Halbštatu (436 m.) počíná
se rozstupovati, nabývajíc při tom podoby koryta čili pánve, pokud totiž pozne-
náhlu až do 7 kilom. šíře roste, před východem svým z Čech u Tunschendorfu
(332 m.) ale zase poněkud se sužuje. Že však koryto patří mezi žlaby dolinné,
bude o něm teprv níže při údolí Stenavy širší zmínka. Zde připomínám jen tolik,
že podlaha celá pánve Broumovské skládá se z rudých pískovců, na kterých k JZ
spoléhají opuky a pískovce popsaných již stěn Polických, any severovýchodní,
povlovně se vyvyšující boky tohoto korjla lemovány jsou pěkným a dlouhým

107

hřbetem horským, jenž z porfyru a melafyru jsa složen, jménem hor HeicUových
(Heidelgebirge), ostatně zřídka užívaným, se znamená. Případněji nazval bych jej
poffyrovými horami Broumovskými, Začínajíť tyto hory zejména k V Frýdlantu
i náleží bytně k vysoké a rozlehlé vrchovině, kteráž k J a JY slezského Yalden-
burka se prostírá a v kteréž vedle několika osobitých skupenství vrchů také některé
hřbetné vyvýšeniny určitého i trvalého směru lze sledovati, jako Tanhausské hory,
Neurodské a Suché vrchy a hory Heidlovy. Tyto hory zejména jsou nejjižnějším
dílcem vrchoviny Valdenburské, ležíce na polovic ještě v Čechách, pokud totiž přes
hřeben jejich běží politická hranice země. Na podlaze, v 500 m. nadm. výše polo-
žené, zdvihá se tu nepřetržitý a táhlý hřbet v střední výši 700 až 750 m., jenž
velikým obloukem, s počátku od Z k V, potom od SZ k «rV ohnutým, objímá
BroumcYskou kotlinu k SY a sice v délce aspoň 15 kilom. Horský tento hřbet má
všudež stejný sklon 10 — 15® na obou stranách a je skoro celý lesem obrostlý.
Nad střední výši jeho vynikají četné oblé vrcholy, jako zvláště vrch Špičák
u Hranice (GránzdOrfel, 879 m.), Sv. Janský kopec (784 m.), HeHlova hůra (739
m.), oba u vsi Sv. Jana (Johannesberg), posléze pak Šolcův vrch u Šonova (751 m.).
Čáry hřbetní ubývá mu všudež stejnoměrně, toliko na jednom místě (nad Sv. Janem)
zarýyá se do ní hloub jedno sedlo (650 m.), kterýmž vedena jest silnice z Brou-
mova do Giersdorfu a Gharlottenbrunnu. Žlabem kotliny Broumovské běží ostatně
odvětví železnice Choceňsko-Halbštatské, kteráž má od letošního roku již spojení
8 Valdenburkem, ano spojení s Kladskem posud není dostaveno. O silnici stala se
již výše zmínka.

E severovýchodu vrchoviny Valdenburské, již lze ještě míti za jakési
podhoří ErkonošA, prostírá se po hranici mezi hrabstvím Kladským a Slezy, a sice
směrem od SZ k JV horský hřbet, asi 70 kilom. dlouhý a 600—700 m. vysoký,
jenž toliko na jednom místě, a sice u města Brda (Wartha), údolím řeky Nisy jsa
protržen, způsobuje přímé spojení Krkonoš s moravsko-slezskými Sudety. V hřbetu
tomto rozeznává se po míře sedel, v něm jsoucích, několik dílcův, jako hory
Soví, Brdské, Rychlebské (Reichensteiner Geb.) a Kralické či Novoměstské, kteréž
ale spatřují se vesměs mimo rámec kraje tuto vypisovaného.

V následujícím připojuji ještě dva průřezy, jež určeny jsou podati přehled
tvam půdy veškeré oblasti, v § tomto líčené. První jest průřez podélný i při-
držuje se hlavní předěle vodní mezi Labem a Odrou čili mezi mořem západním
(severním) a východním (baltickým).

Nejčdn^H místa rozhraní vodniho přes horu Bukovou, stěny Polické a hory
Hejiovinské jsou toAo:

YýJOuk OAdm. Vulálenoať

T m«trech k B«jbliiftlina mfstn

T kilom. Smér

1. Zelená hora, na S Aberšpachu . . . 7040 . . 13 Z— V

2. Libná, ves u Šumperka, na silnici 6445 . . 26 Z — V

3. Zdoftov, sedlo na S odtud 5504 18 SZ— JV

4. Jelení (Gohlenau), kopec k Z odtud . 6680 . . 22 S— J

5. Buková, na temeni 7320 . . 41 SSZ— JJV

6. Bohdašín, místo v sedle na silnici

k Broumovu 5275 14 SZ— JY

108

Výika nadm. VtdálMioMf

T meCnck k mgbUiilmu mitta

T ktlom. Směr

7. Kirchberk, na vrchu 698 . . 3*0 Z— V

8. Hutberk, sedlo na silnici k Broumovu . . . 5950 23 SSZ— JJV

9. ,Na hvězdě", základy kaple . . . 664-0 . . 1-2 SSZ— JJY

10. Alžbětina hůra (Geyerskorb), ve ska-
lách 701 . . 61 SSZ— JJY

11. Ringelkoppe, ve skalách .... 7570 . . 17 SSV— JJZ

12. Sedlo mezi vrchem Ringelkoppe a

Hejšovinou 620O 32 SSZ— JJV

13. Opuková náh. rovina v horách Hej-

šovinských 7600 . . 06 S— J

14. Stoh (V. Hejšovina), mezi skalami 9100 . . 12 V— Z

15. Sedlo mezi Stohem a Spiegelberkem . . . 774*0 M V — Z

16. Spiegelberk, vrchol ...... 901*0 . . 13 SZ— J\''

17. Silnice z Chudoby (Cudowa) do Karls-

perka na hoře Frydrychově . . . 7800 . . 5*8 S — J

18. Radeč (Ratschenberg), vrchol . . . 7810 . . 21 S— J

19. Sedlo při silnici z Městečka (Levína)

do Dušník 672

Ještě poučnější bude následující průřez příčný, poněvadž s ním také geo-
logický tvar pfldy této oblasti je ve spojení. Směr tohoto profilu jde celkem od
Z k Y. Podrobnosti jeho objasňují se místy, kterýmiž jest veden.

Příčný průřez, vedený od Úpice na hřbet Svatoňavický, Teplické a PoliM
stěny a přes kraj Broumovský.

Výlkft oBaiQ. Vftdálenott

T metrech k nejblIitduQ místn

T kllom. SmSr

1. Úpice, v údolí Úpy 349-0 38 JJZ— SSV

2. SvatoĎovice malé, u zámku . . . 410-0 . . 1-7 J — S

3. Žaltman (Hexenstein), skalný vrchol 721-0 . . 1-8 J — S

4. Radvanice, střední výška .... 540-0 . . 44 Z— Y

5. Čapí hora, skalný vrchol .... 785*0 . . 41 Z— Y

6. Javor (Ober-Mohren) 451 0 1-6 Z— Y

7. Ostaš, plán na vrcholu 6880 . . 2-1 SZ— JY

8. Bukovice, ves 4700 3*5 JZ— SY

9. Polické stěny, Alžbětina hůra ... 701 0 . . 1-0 JZ— SY

10. Skřince (VŠ^eckelsdorf ) , nejhořejší

domek 4360 . . 46 Z— Y

11. Broumov, u mostu Stenavy 3750 42 JJZ— SSY

12. Rosentál, nejhořejší chalupy . . . 489*0 . . 1-9 J — S

13. Heidelberk, vrchol 739*0 . . 1*7 JZ— SY

14. Beuthengrund, ves, při silnici . . . 6500 . .

Y příčině Slabúv dolinných, jež berou se krajem, právě vypsaným, třeba
podotknouti, že jsou zejména tíi, totiž údolí Úpy, Metuje a Stenavy. Že. však

tlab b;! již v předchozím § popsán, zbýri obírati se néco obSírnéji toUko
I Metuje a Stenavy.

)ilka žlabAv dolianých v pÍBkovcoTýuh horách TepUokých a Poličkách.

Odkud fti kun :

ProlUt

Tíik«

jmen.

Roxdll Vxdi-
výik^ { lenoBt
meii jich od

nimi -■

Spád \
noho k Směr ilabn

lelije

Počat, u Raspenavy (v Slez.)
ZdoňOT, u kostela . . .
Dolejšf Teplice, nejjižnějéf

domky

Hronov, dolejší konec . .
Nácbod, v údolí . , . .
Nové město, v údolí . .
Josefov, ústí do Labe . .
Od počátku do Josefova .

Počat, u vsi Stenavy (v Slez.)
Frýdlant (v Slez.), u dolej-
šího mlýna

Broumov, v údolí u mostu
Prostr. Stcnava {v Slez.),

u kostela

Od počátku až do Prostř.
Stenavy

568-0
506-7

461-5
3450
325-5

300-0
255-0

439-0
375-0

45-2

116-5
19-5
25-5
45-0

3130

211-0
64-0

1: 85

1:173
1:137
1:441
l:f)30
1:427

330-0

1

1:255

1:119

S— J

&-J
S— J
S— J

S— J

v— z

S— J

SSV— JJZ

SZ— JV
SZ-JV

SZ— JV

Údoli Metuje počíná zejména nedaleko hranic slezských u Raspenavy (568 m.)
té mělkého žlabu, do kteréhož vlévíyí vody své nČIcteré potoky z vAkolnícfa

Týěin, tedy z výše 600 — 650 m. přícbodíct Výée vsi Libné vstupuje tento

pfldu českou i zachovává původní podoby své, t. j. mélké brázdy, s oboa
ýdinami slabého sklonu provázené, až pod kostel ZdoĎovský. Spád od
.Ty až sem má se jako 1 : 85. Pod Zdoůovem vchází žlab z půdy opukové
ary kvádrového pískovce, oblévaje (jak již na str. 101 vzpomenuto) skály
iké a Teplické pH východním kriui jejich, odkudž také západní břeh až
:&m nabývá podoby příkrých strání skalních, ano břeh východní, jakkoli
eité z opuky složený, přece také již s náhlejším sklonem se objevuje. Spád
iova do Teplic (4615 m.) činí 1 : 173. Níže Teplic nabývá žlab Metuje,
ět opukami se beroucí, znainíjší šířky, stráně jsou po obou bocích zase

iváženy a víikolní kraj nižší a rovnější. Toliko na některých místech,
nena žlab míjí pozůstatky útvaru pískovcového, jako u Dědové pod Ostašem,
le zarývá se hloub v měkké a písčité vrstvy opuky, jako na trati mezi

110

Maršovém a Bezděkovem (BOsig), sužuje se údolí zase a ukazuje příkré a vysoké
stráně. Spád od Teplic k Hronovu (345*0 m.) má se jako 1 : 137, je tedy něco
příkřejší, než v předchozím hořejším dílci. Od Hronova až pod Náchod nabývá
údolí šířky 500 — 800 metrů a řeka přijímá nad Hronovem od Z vodný potok Ver-
néřovický, od V pak Máchovský, nad Náchodem konečně potok Střelu (Schnelle),
jenž od Městečka přichodí. Východní boky údolí skládají se tu z opuky, jsouce
tudíž nízké a rovné, západní však jsou bud z rudého, bud z kamenouhelného
pískovce složeny a strmí obyčejně co příkré stráně, nahoře lesem zarostlé, do
značné výše. Pří tom mění se spád níže Hronova neobyčejnou měrou, stávaje se
třikrát i čtyřikrát tak povlovným, že na celé trati od Hronova do Náchoda nečiní
více, než 1 : 441. Níže Náchoda (325*5 m.) bere žlab zase novou podobu na sebe;
nebo< řeka razíc tu sobě cestu jižním výběžkem útvaru rudých plskovcův, níže
pak rulami hory Yrchmezí (Hohe Mense), způsobuje takto, že těsný žlab její, pro-
nikající tuto půdu početnými ohby, nepropouští místa ani pěšině podlé řečiště svého.
Údolí samo je příkrými, 150 až 200 m. vysokými a skalistými stráněmi na podobu
rokle sevřeno, má však na trati až k Novému Městu (300*0 m.) toliko spád po-
měrem 1 : 530. Pod Novým Městem uchyluje se žlab, jehož stírední směr byl
dosud od S k J, pojednou skoro pod pravým úhlem do směru od Y k Z. Řeka
i žlab její vstupují nyní u Krčina do vlastních naplavenin, jež k J i S na 1—2 kilom.
šíře se prostírají, berouce na sebe pohled skoro dokonalé roviny, kteráž od dilu-
vialních pískův a štěrků na podobu břehův, 10 až 20 m. vysokých, pod velkými
oblouky jest provázena, ku kterýmž řečiště brzo na severu, brzo na jihu se při-
táčí, dokud u Josefova (255*0 m.) s Labem se nespojí. Spád od Nového Města
do Josefova jest 1 : 427. Střední spád celého žlabu od Raspenavy až do Josefova
(70 kilom.) jeví se poměrem 1 : 224, rozvití jeho pak je 1*77, tedy dosti znamenité.
Údolí Stenavt/y pokud prochází českým krajem, shoduje se s onou oblastí,
kterouž jsem nahoře pánví Broumovskou nazval. Také žlab Stenavy má počátek
svůj na půdě pruské, pokud totiž u vsi Stenavy (650 m.) na jih Yaldenburka
v lesné vrchovině tamější sbírá se několik potokův ve společné brázdě, jež s po-
čátku jdouc od Y k Z, u Dlouhých Yalteřic (Lang-Waltersdorf) do druhé od
S k J běžící úžlabiny vchází, v kteréž pak potok, prorazivší sobě cestu porfyro>7mi
skalami Heidlových hor, níže Frýdlantu (439*0 m.) u vsi Neusorge na půdu českou
vstupuje. Spád řeky od Stenavy slezské až k Frýdlantu jeví se poměrem 1 : 52.
Níže téhož města mění se povaha žlabu ; byv totiž prvé úzký a obapolně příkrými
a rovnými stráněmi lemovaný, rozstupuje se nyní v koryto čili kotlinu podoby
eliptické, jejíž délka směrem od SZ k JY drží asi 16, nejvěčí šířka pak 7 kilom.
Žlab Stenavy rozděluje celou tuto kotlinu do dvou, skoro stejných dílů a jeví se
v podobě dlouhé a vytáhlé brázdy, jež v severním dílci svém k Y, v jižním zase
k Z jest zahnuta. Dno tohoto údolí je 500 — 600 m. široké, rovné a lemované
po obou bocích stráněmi, 20 až 30 m. vysokými, jež zvláště na pravém břehu býv^í
dosti příkré. Od hořejšího kraje těchto oubočí vyvstává půda velice povlovně na pohled
slabých vln k oběma krajům doliny jak k JZ t j. ke stěnám Polickým, tak k SY
t. j. k porfyrovému hřbetu Broumovskému až pod patu těchto vysokých krajův, tedy
až do výšky nadm. 500 m. Y brázdách těchto vln půdy, jež bez rozdílu směřují
do vnitra koryta, vysýltgíce též vody své k řece Stenavě, položeny jsou četné a zá-

112

možné yesnice úrodného a dobře vzdělaného Újezdu toho, jehož jižní konec určuje
se dvěma nízkými hřbety, jež od Hejšovinských a porfyrových hor k žlabu řeky
se přibližují, uzavírajíce zejména u Tunschendorfu (332 m., nejnižší místo kraje)
celou kotlinu Broumovskou* Spád žlabu níže Frýdlantu (439 m.) až k Broumovu
(most přes Stenavu, 375 m.)* jenž leží skoro v prostředku koryta na návrší
a s předměstími i v údolí Stenavy, jeví se poměrem 1 : 225, odtud pak až do Pro-
střední Stenavy Kladské (330 ul) poměrem 1 : 255. Střední spád od Stenavy
slezské až sem je tedy 1 : 119, rozvití 1'70. V připojeném obrazci spatřuje se
věcí díl kotliny Broumovské : V levo stěny Polické se skalnou strání vrchu Ringel-
koppe, do popředí vystupující, v zadu špičatý Hutberk na severozápadním konci
jejich; na právo jsou Broumovské porfyrové vrchy, docela v pozadí pak vrchy
Valdenburské a Suché; v prostředku obrazu hluboké koryto Broumovské, jehož
čelní osada, Broumov, po věžech Benediktinského opatství se poznává; v právo
Broumova táhnou se úddím Stenavy dvory poplužní Veliké vsi (Grossdori), v levo
vynikají ze záhybův kotliny dvory a stromy jiných dlouhých vsí Broumovských,
zejména Martíhkovic ^erzdorf, nejhloub v obrazu), Skřínec (Weckersdorf) a Hejt-
mánkovic (Hauptmannsdorf).

RoMintivo oblasti, v § tomto vypsané, vytkli jsme již při osobitých od-
děleních jejich. Zde budiž jen obecně doloženo, že asi 25 — 35% celého kraje
pokryty jsou lesem, 10 — 12*/o Inkami a 58— 60®/© rolemi V okresu Abrspašském
a Polickém je lesův poměrně nejvíce, v kterých zejména sosny a borovice panují,
na okres Brouipovský vypadá nejmenší podíl lesův, kteréž tu jsou věčím dílem
se smrk&v, a dílem i z bukův složeny. Z rolní půdy obracejí se asi 37o ^ roštění
pšenice, 35^0 lui žito a 25*/o ^^ o^^s. Brambory roští se v obvodu Abrspašském
a Polickém hojněji (137o)i ^^ ^ Broumovském (6% půdy), za to vyšívají Brou-
movští hustěji jetel (16*/o), než Poličtí (87o).

Rozloha půdy v rozličiwjch výškách nadmoHkých v celém kraji, v § tomto
popsaném, pokud totiž vnitř Čech leží, jeví se způsobem následujícím:

1. Veškera půda uvnitř hranic 66*624 hektarů

2. Půda nad vrstevnicí 300 metrů 65- 136

3. „ „ „ 400 , 54-960

4. „ „ „ 500 „ 29-352

5. „ „ „ 600 „ 9-144

6. „ „ . 700 , 1-704

7. . „ „ 800 , 120

B
II
I)

1)
li

n

Z čehož následuje rodoha půdy po patrech čili vrstvách, a sice:

1. Ve výšce nadmořské 200 až 300 m. leží 1-488 hekt čili 2-2*'/e vší oblasti

2. „ „ 300 „ 400 „ „ 10-176, , „ 153 ,

3. „ , 400 „ 500 , „ 25-608 „ , 384

4. „ „ 500 „ 600 „ „ 20-208 „ „ 30-3

5. „ „ 600 „ 700 „„ 7-440 , „ 112

6. „ , 700 , 800 „„ 1-584 ,„ 2-4 „ ,

7. „ , 800 , 900 , . 120 , . 0-2 „ ,

n í>
n I)

113

Na základě těchto čísel lze yypočísti veškera hmotu, kter&ž nad nejspod-
patro 200 metrů povýšena jest, s použitím vícekráte uvedené formule na
í krychl. kilom. Dělí-Ii se toto číslo základnou 666*24 čtver. kilom., vznikne
mí půdy 0277 kilom. =: 277 metrů. Připočte-li se k tomu ještě nadm. výška
^ějšího patra = 200 m., objeví se číslo 477 metrů co střední výíka nadmořské
Hosti.

§. 8. Závěrečné rozjímáni.

Jakkoli kraj v §§. 1 — 7. t d. vylíčený, činí jen skrovný díl země české,
)dá se jinak upříti (ač vztáhne-li se objem jeho na Z až k čáře Jizerské),
rí se co osobitý celek a že tudíž nebude věci na újmu, opáčiti tuto ještě
tkosti nejčelnější vlastnosti oblastí právě vypsaných.

Nejčdnéjši čáry výšky tohoto kraje najdou se přehledně sestaveny v tabulce
tající, při čemž hleděno jen k hlavním hřbetům; z vrcholů pak uveden jest
nejvyšší, nech< nalézá se ve skutečnosti i vně rozhraní vodního.

Z tabulky této poznává se, že střední výška hřbetná*) nejvyšší jest v Krko-
i (1103 m.), a v nich zase v ústředním dílu hřebene mezi sedlem pod Dív-
kameny až k sedlu pod Černou kupou (1401 m.), při čemž nápadná jest
108< rozdílu mezí střední výškou hřbetnou s jedné, a mezi nejvyššími body
ovými i sedlovými s druhé strany. Tento rozdíl bývá zřídka věcí 200 metrů
01^1^ výšky hřbetné, z čehož již předkem lze se domysliti, že hřbety Krko-
i jsou jednostejným způsobem slabě připloštělé, což také s geologickým
kladem bytně souvisí. Nemajít zajisté ani hřbety žulové, aniž nahomí roviny
^cové značně vynikajících vrcholův. Zjev tento činí se pravým opakem oro-
c6 povahy oněch oblastí českého Středohoří, o nichž v I. dílu tohoto archivu
jest jednáno a kdež zejména dokázáno, že rozdíl mezi výškou vrcholovou
dní vyvýšeností sedel drží se tam v 50 až 60 procentech, což onde má ovšem

Bvůj v hojných homolích a hřibech čedičových a znělcových. Co se mě-
I bodů sedelných tkne, tož lze mezi nejvyššími přechody v širší oblasti
oSské po vozech zniknouti toliko sedlo u Vítkova domku, pak Nouzovské
berské, po ostatních jdou jen pěšiny, z čehož plyne, že tu v prosté výši
letrů čili 2840' není více voznic, přes sedla vedoucích. Naopak jsou sedla

řady t j. nejnižší, bez výjimky sjízdná. V obrazném přehledu průřezův,
: tomuto dílu připojen jest, jsou všecky tyto momenty graficky znázorněny.
ák šetřeno v profilech, tmavěji stíněných, všudež dokonale stejného [měřidka,
ětlejších však oblíbeno pětkrát věcí měřidko, než při vzdálenostech vodo-
íh. Hory Jizerské i Krkonošské spatříš tam co do poměrův výše jejích
eny jak prostředkem profilu podélného, držícího se hrany vodní, tak pro-

^ NizeT itfedtU výíka hřbetná znamená tolik, co yýška obdélníka, jenž by měl touž zá-
kladna a touž plochu, kterouž obsahuje profil skuteSné čáry hřbetné se základnou její
a t oběma konečnými ordinatami.

8

ZvfČinskou od Jizery až

k Labi

4. Rozhraní vodní přes horu
Bukovou a Polické stěny
až k hranici zemské .

1

f

1

kupy až do KOnigs-

hannu

abc) Veskcren hfbet .
3. Rozhraní vodní přes Ko-

giffsf^2irift

_S-2S o-EíSg
o go-^ 5^3 3'gi'B-

Í,.g.Í.S-.&& S.S.I

B
S

0

1 1

k^

1 1 ^

k

t^

B K 2

N

f }

" ^ a-

1 1 li

o

B

s S

li

II i

i?f

i §

>^ co

8 S

lil

llí

1

Nouzov ....
Flutberk . . , .

r-í

■31 "> a 1
■ 1 ■§• -S-I

i

1

i

4

i i

§1

lil

s. »&
; : 1

fS
li

^9" S 3
■aa g. .g^

•1 i 1

i

3.

S 8

li

i i 1

Mí

115

Ikem profilu příčného. Vzhledem k podhoří Krkonošskému, nemajícímu po-
té předéle vodní, zvolena jest taková čára profilová, jež nejlépe spůsobilá jest
adti tvar půdy rozsáhlé a rozmanité oblasti této.

Následujet nyní souborný přehied nejdůleSiigfŠich Čar hloubky Čili ílabův,
celý tento kraj upravený, arci jen v hlavních zjevech jejich, což ovšem k nabytí
ledu zcela stačí, poněvadž podrobnosti této stránky orografického tvaru obsa*
jsou již v §§. předchozích.

Jméno žlabu:

Výška nadm.
T metrech

ffíkj
illkt

T mttt.

Mika

ilaki

T UIm.

SlMiI

mIA*
flakfl

Směr

Itnití

u

ftiílki

kmi

Ůdoli Nisy Zhořelieké, od

počátku až k Radiměřicům

760

190

570

76-2

1:134

JJV SSZ

8-49

Údolí Jeřice

780

269

511

16-3

1: 32

VSV ZJZ

119

„ pot. Rychnovského .

390

213

177

15-5

1: 88

VJV Z8Z

1-30

„ p. Smědé ....

950

190 760

43-2

1: 57

VJV— ZSZ

1-55

, Fáít Jizery

a) od poč. až k M. Skalám

900

273

627

661

1:105

SSV JJZ

2-45

b) od M. Skal až do Ml.

Boleslave

273

205

68

50-6

1:741

SSV— JJZ

1-53

A) od poč. až do Boleslave

900

205

695

116-7

1:168

SSV— JJZ

1-95

Údolí Menší Jizery . . .

1038

390

648

20-8

1: 31

S J

1-40

, Kamenice ....

950

300

650

33-8

1: 52

S-J

1-47

„ p. Olešné ....

525

330

195

271

1 :139

VJV ZSZ

1-43

„ p. Klášterského . .

290

205

85

26-6

1:312

SV-JZ

1-33

, Cidliny

500

274

226

10-6

1:47

S-J

1-21

„ Javorky ....

510

251

259

21-4

1: 82

S— J

1-35

, Bystřice ....

620

271

349

16-9

1: 48

S— J

1-44

, L<Ae, a sice:

») od poc. až do Vrchlabí

1300

470

830

231

1: 28

SSZ— JJV

1-30

b) od Vrchlabí do Josefova

470

255

215

491

1:229

SZ— JV

1-33

J>) od poč. do Josefova .

1300

255

1035

72-2

1: 67

SZ— JV

1-33

Údolí V. Úpy

1300

255

1045

68-6

1: 66

SSZ— JJV

1-54

, p. Ličné ....

550

386

164

151

1: 92

S-J

1-33

a Metuje

568

255

313

70-0

1:224

S— J

1-77

, Stenavy ....

650

320

330

39-4

1:119

SZ-JV

1-70

V tabulce této sestavena jsou nejčelnéjší údolí smérem s hora dolů, a sice
Ič ústí jejich do údolí hlavních, z čehož zároveň lze poznati osnovu a souvislost
va samého i žlab&v jeho. Čísla prvního sloupce znamenají výšku prostou
ořejším počátku žlabu blíže bodu sedelného, čísla druhého sloupce pak výšku

8*

116

P

Ol

O

CP K> 1-^

O
<

00

íz5

o

3

í?

O

W

o

I

3

©

< a

P

O €h

05

to
tó

05
QO

Ol CO
00 00

• ■

tó

Ol
00

ob

Ol
co

to

00 o oor-5

• ■ • o

Od
00

Od

cit

CD

o

c»<

=: ST 5

B

qt

00 H^

O)

u>

o

to

o

a> •j

O^ Oi^^

O co

I-* Ot

• •

Oi 00

o 05r^
Ot O

• • o
00 to

oo o
c^ tó

v«

^^ ^g m

ee

s?

SSbk

Si?

^ t« ^

^ ^ ■»

f^ř

o

li?

nadmořskou dolejšího konce údolí při
ústí jeho ^ jiné řeky nebo (jako ze-
jména při Niáe, Jizeře, Cidlině, Labi,
Metuji, Stenavě atd.) onen konec žlabu
jejich, jejž na přiložené mapě ještě lze
uhlédati. Ostatním sloupcům netřeba
výkladu. Mimo to pokusil jsem se
zobraziti také grafickým spůsobem tyto
žlaby v přiložené názorné tabulce pro-
filův. Míra výšek je tu pro lepší zná-
zornění i slabšího spádu údolí desetkrát
večí, než míra vzdáleností vodorovných.
Zároveň jsou ony žlaby, jež do vnitř
Čech k Labi se berou, silnými, zcela
vytaženými čarami zřejmý učiněny, any
ostatní žlaby mají jen tečky nebo pře-
tržité čárky. Co do hlavních výsledkiiv,
poznává se, že Labe a Upa mají pra-
meny své nejvýš, načež následují sstupně
Menší Jizera, Kamenice, Smědá a V.
Jizera. Z tabulky profilův shlédne se
i hned, jak nejčelnější údolí, t j. údolí
Labe, Upy a Jizery v hořejším dílu
svém v stejných mezech výšky nadmoř-
ské mají skoro stejný spád; dále lze
se poučiti v příčině směru žlábův, že
směr od SZ k JV nebo opačný bývají
panujícími, směr pak od S k J že řid-
čeji již se objevuje, jakkoli tento co do
povahy své dá se na směry SZ — JV a
SV— JV, pod pravými úhly se střída-
jící, snadno rozložiti; neméně shledává
se také, že nejmenšího rozvití dosahuje
údolí Jeřice, nejvěčího pak údolí Nisy
a hořejší údolí Jizery.

Jiná, zajímavá stránka porovnáni
jest percentní rozloha plochy v roxlič-
ných patrech či výškách nadmořských^
jež v tabulce, vedle stojící, se podává,
a sice v pořadí po 100 metrech (316
vid. stř.).

Z této tabulky vychází na den,
že nejvečí podíly percentní vztahiýí se
k nejnižším polohám, kteréž tu teprv
ve 200 metrech počínají, jediné ve vrcho-

117

vine Hniboskalské a Prachovské, k polohám prostřední výše (400—600 m.) v horách
Jizerských, k polohám nejvyšším pak (přes 600 m.) v horách Krkonošských.

Na závěrek tohoto topografického líčení budiž mně svoleno, doložiti ještě
Děco o čelnějších čarách kommunikačníeh, pokud krajem, tuto vypsaným, se ubírajL
Jsoutě zajisté všecky čáry kommunikační v dvojí příčině vážné a důležité, a sice
jednak co podpory průmyslu a tržby, jednak zase co podklad všelikých výkonAv
strategicko-vojenskýeh.

V kraji Krkonošském (v širším smyslu) došly mnohé osady velikého vý-
znamu v příčině tržby a průmyslu. Tak vzpomínám jen vzhledem k tržbě s obilím
a ovocem Jičína a Jaroměře, v tržbě se Inem Trutnova, v příčině těžení uhlí ka-
menného Svatoňovic a Žacléře, jakož i pruského sice, ale nedalekého Yaldenburka.
Co střediště průmyslných okresův jmenuji jen v příčině předení bavlny, lnu a vlny
a výroby tkanin z těchto látek Liberec, Jablonec, Tannwald, Boleslav, Rokytnici,
Jilemnici, Vrchlabí, Trutnov, ano i Broumov, v příčině papírnictví Hostinný a Maršov,
v příčině sklářství Harachovice (Nový svět) a Tannwald atd. Za nedávních ještě
dob brala se tímto horským krajem, a sice směrem diagonálním od SZ k JY,
toliko jediná dráha železná, t. j. Liberecko-Pardubická, z Liberce přes východní
Tvběžky Ještědu do Turnova, odtud pak údolím Jizery nahoru do $emil, dále
údolím potoka Olešné k St. Paké na náhomí rovinu Horečkou, z ní pak dolů
do údolí Labského a po pravém břehu řeky na Dvůr, Josefov a Hradec do Par-
dubic, kdež k státní dráze se připojuje.

Původní navržení této dráhy nelze nazvati nikterak štastným. Hlavního
úmyslu, kterýž byl zejména přímé železniční spojení Liberce s Vídní, dosaženo

sice bez odporu, avšak spojení toto možné bylo způsobiti mnohem kratší cestou a se

«

skrovnějším nákladem v směru k Jičínu. Dráha tato brala se kromě toho krajinou
chudou a málolidnou, vyhýbajíc se zároveň jakoby schválně lidnějším osadám i prů-
myslovým okresům severočeským, i kazila také spojení s Prahou, o kterémž brzo
okázalo se, že v příčině tržby je bez mála tak výhodě a žádoucí, jako spojení s Vídní.-
Otdud také pošlo, že vozba na oné železnici nemohla nikterak prospívati. Moudrá
správa, kteréž toto železniční podniknutí v letech šedesátých se těšilo, poznala také
ihned vzpomenutých nedůstatků. Toliko založení druhé dráhy, jež by nahradila chyby
a nedůstatky dráhy první, vejdouc při tom v těsný svazek s ní, bylo způsobilé,
pomoci prvnímu podniknutí zase ke zdraví a zdaru. S takovými úmysly založena
jest rakouská dráha severozápadní, kteráž spoléhajíc na síle vlastního ki^itálu,
avšak při společné správě zůstávajíc, uvedla s vděkem všech, a sice prostředkem
četných ramen svých, do těchto končin českých znamenité zvelebení národního
hospodářství; nebot skrze ni dostalo se průmyslným závodům tohoto okresu laci-
nějšího paliva a výrobkům jejich snadného vývozu na všecky strany. Spojení ae
středištěm tržby v Čechách, s Prahou totiž, jest netoliko zase obnoveno, nýbrž
i obchod se sousedním Slezskem bytně usnadněn a nové kraje české do této sítě
železničné vtaženy. Tratě rakouské dráhy severozápadní společně s býv. Pardubicko-
Libereckou jeví se nyní v kraji, tuto vypsaném, v podobě pěkné sítě, kteráž v stránce
úplnosti a způsobilosti, ač př\jme-li se projektované spojení Jičína s Turnovem
za botové, málo ještě zanechává na přání. Směrem od J k S berou se v tomto
kraji (od Prahy) tra( z Ostroměře na St. Pákou, Semily a Tannwald, pak (od

íié

Pardubic) tra( z Josefova na Svato&ovice, PoKčí, ESnigshan a Líbov, jakož
i Jičín — ^Turnov a Trutnov — Vrajt. Od západu k východu běží trať od St Paké
k Martfaiicům (Jilemnice), Kunčicům (YrchlabO? Hostinnému, Trutnovu a PoHčí,
dole v kraji pak trať Jičín — Ostroměř. Směru od SZ k JV konečně přidržuje se
nejprv vzpomenutá dráha, Liberecko-Pardubická. O poměrech sklonu těchto tratí
poučí se znalec mnohem rychleji a spůsobněji z přiložené mapy patrové, než z po-
pisu jakkoli obšírného. Prostá výška stanic, kterouž tato dráha vzdělaným pocestným
skrze velice příhodné nápisy vědomou činí, předešedši v tom všecky ostatní dráhy
rakouské, obsažena jest ve spisku výšek, jenž za tímto pojednáním přímo následuje.

Ještě jedné čáry železničně, kteráž teprv v posledních dvou letech byvši dokon-
čena, zvláště pro východní stranu této oblasti naší velice jest důležitá, tíreba tuto šíře
vzpomenouti a to tím spíše, že skrze ni přivedeno jest k místu přímé spojení Vídně
jak s kamenouhelnou pánví Valdenburskou ve Šlezích, tak i s Vratislaví. Mínímt
novou dráhu odboční, již ředitelství státní dráhy z Chocně vystavělo k severu a kteráž
u Nového města nad Metují vstupuje v tuto naši oblasť a nedaleko odtud u Vyso-
kova až na půl kilometru délky k dráze Pardubicko-Liberecké se přibližujíc a s ní
kolejí u Starkoče se spojujíc, na Náchod a^ Polici k Halbštatu se bére, ve společ-
ném nádraží s pruskou drahou k Valdenbnrku se stýká, načež sama pod pravým
úhlem se zahnuvši, údolím Stenavy k Broumovu a Otendorfu běží a prodloužení
svého až do Kladska, a tím i nového nepřímého spojení s drahou státní v Ústí
nad Orlicí očekává.

Všecky jmenované dráhy vcházqí nad to skoro při všech stanicích svých
prostředkem přiměřené osnovy silničné ve spojení se sousedním i vzdálenějším
krajem, odkudž tržba i průmysl nemohou sobě na ten čas nikterak více stěžovati
na nedůstatek prostředkův dopravy. Toliko přímému spojení se severem do pruského
Slezska zbraňují mezilehlé hřbety hor Jizerských a Krkonošských i jsoutě posud
tímto směrem jen tři dobré silníce na snadě, a sice jedna na Filipsgrunt do
Frýdlantu (zároveň železničná trať), na Boudy Prokšovy od Harrachovic k Tep-
licům slezským (Warmbrunnu), pak na Kónigshan (také železnice) u Libová, při
čemž ale první i poslední tratě přechodní shodují se již s konci jmenovaných hor,
tak že vlastním horám zbývá jediný silničný přechod u Bud Prokšových.

Nemenší důležitosti jsou tyto čáry komunikační společně s tvarem půdy
vůkolního kraje v příčině strategické*). I v tomto vzhlede přičinila se osnova
železnic, za posledních 10 let v tomto kraji provedená, k vyplnění dřevních mezer
a k nápravě spáchaných chyb, tedy i ke zvýšení prospěšné defensivy i o£fensivy.
Oba dlouhé hřbety horské, sedlem u Bud Prokšových mezi sebou spojené, hory
Jizerské totiž a Krkonoše, jeví se na celé rovné čáře od Filipsgruntu až k Zacléři
a Konigshanu, tedy na délku 65 kilom. čili 8*6 mil, co dokonalá záštita země
v těchto stranách, a to zejména také v té příčině, že vzpomenutá silnice, z údolí
Zackenu do Jizerského vedoucí, jakkoli co silnice vojenská je sice dosti široká
i pohodlná, přece nevidí se k offensivnímu postupu věcích zástupův vojenských

*) Myšlénky, tuto vyslovené, berou se za týmž účelem, jako náhledy, v I. díla téchto topo-
grafických prací str. 122 až 126 uveřejněné ; avšak sloučení jejich v jednotný celek lze
teprv v onom dílu provésti, v kterémž celé hořejší údolí Labské až k Pardubicftm a řece
Orlici bnde vypsáno.

1Í9

se strany Slezské býti způsobilá, poněvadž vlastní překážky po přechodu hranic
teprv počínají; nebo< další cesta do Čech vede buď úzkou, přes dvě míle dlouhou
ážlabinou (údolí Jizery) nebo po neširoké náhomí rovině (nad Vysokou), jež nedo-
pouští dostatečného rozvití sil válečných. Vždycky bude tedy nepřítel donucen,
vtrhnouti do Čech bud na Liberec nebo na Konigshan.

Vstupu do země u Liberce lze však zabrániti vojenským postavením u Hod-
kovic, vstupu na ESnigshan pak postavením mezi Trutnovem a Poříčím. Posled-
nější mftže se však snadno obejíti směrem od Kladska k prftBmyku Náchodskému',
což na ten čas dá se prostředkem nové vojenské silnice přes hory Hejšovinské
(od Hrádku [Wunschelburg] na Karlsperk a Náchod) mnohem snadněji provésti než
za poslední války, kdy totiž 2. divisi gardy pruské náleželo z Hrádku oklikou na
Broumov se ubírati, aby k Hronovu se' dostala. Jedná-li se tedy o obranu země,
bude nezbytné, osaditi celou čáru od Trutnova I Náchodu, nikterak ale jen jednu
nebo druhou.

Čarou obrannou průchodův Krkonošských proti mocnému a jimi od severu
se hrnoucímu nepřfteli^ kterouž samá příroda nabízí, jsou beze vší pochybnosti
náhomí roviny Horecké a Zarovské. BoV&ty tyto, náležité, jak již vícekrát vzpome-
nuto, k útvaru rudých pískovcův, kladou se přede všecky východy údolí Krkonoš-
ských v podobě dlouhého, dosti vysokého náspu, jenž panuje nad všelikými východy,
proměňuje zároveň směry žlabů Krkonošských bez výjimky v směry východní nebo
západní. Tyto vysoké roviny poskytují množství výborných postavení, jsouce počet-
nými háji a lesíky, jakož i věčími lesy pokryty, dobře vzdělané i dostatečně zalid-
něné, a držíce početné a všelikými směry se rozbíhající silnice; i Izet je zigisté,
ač není-li hlinitá půda jejich dlouhými dešti silně promoklá,* také polem dobře
projíti. Dvě tratě železničně, jedna upřímo vedouc velikou úžlabinou mezi úpatím
Krkonošův a rovinami Horeckými, druhá horem po rovině samé běžíc, svazují
všecka důležitější místa mezi sebou a připojujíce se na jihu ke třem, z vnitra zemé
přichodícím hlavním drahám, způsobují možnost jistého a snadného postupu jak ku
předu tak na zad.

Přes hory Krkonošské, co hory vysoké a příkré, nebude však nikdy lze
velkému zástupu vojenskému do země přímo vniknouti; nastanef tedy vždy potřeba
je obejíti, a sice bud od západu, buď od východu, buď oběma směry najednou,
jak se to zejména také za poslední války přihodilo. Obcházení jich od západu musí
býti provedeno z Lužice hořejší od Buděšína a Žítavy na Rumburk, Wamsdorf
a Jablonné, proti tomu pak najde se přirozená čára obranná při střední Jizeře
mezi Hradištěm Mnichovým a Turnovem. Zde jest sice vlastní levý břeh údolí
Jizerského asi o 20 metrů nižší, než pravý, avšak jednak nalézají se v samém
sousedství řeky výhodné ve vojenské příčině výšiny a vrchy, jako Podolská hůlka
a výšiny u Březiny a Doubravy, jednak zdvihají se ve vzdálenosti 1 — 2 kilometrů
skalisté stráně hřbetův Hruboskalského a Mužského, jež silně do popředí vystupu-
jíce, nahoře jeví se co široké, od zadu t j. od východu snadno přístupné náhomí
roviny, jež i pravému břehu Jizery daleko k SZ panují a k postavení hrubé, za
n}Tiější doby zvlášť dalekonosné stírelby s prospěchem se hodí.

Kdo však jednou tohoto postavení se spustí, nenajde v celém tuto vypsa-
ném kraji, t. j. až k výši Josefova, druhého postavení více, z něhož by stačil

120

nepřítelQ, od SZ s velkými silami postupujícOio, s nékterou nadějí úspěchu zadržeti
nebo dokonce zpátky zatlačiti Dolina Jičínská je sice v strategickém vzhlede důležitá
od početných silnic, kteréž se tu sbíhigi. Avšak pro obranu nenajdeš v ní nižád-
ných dobrých stanoviát taktických, ačkoli by se tomu na pohled tak podobalo,
přijme-Ii se totiž, že nepřítel táhne od západu (od Jizery) a shledne-Ii se na mapě
vysočina skal Prachovských. Tato vysočina panuje sice vůkolnímu krtgi k Z a SZ,
vyšší měrou ale kraji k V a JY položenému, dá se při tom se všech stran snadno
obegíti i poskytuje potom* velice nejistou čáru k zpětnému pochodu. Nejbližší čára
obranná najde se pak teprv při hořejším Labi a sice v kraji, jenž na přiložené
mapě ještě se nenachází a kterýž chci tedy mimo sebe pustiti.

Okresu Broumovského nebráno zde v přičet, poněvadž je se tří stran pruskými
kr^i otočen, otvíraje se do nich do kořán a neposkytuje pro obranu nižádného
stanoviště, odkudž mohl by nejvýš při rychlém, ofifensivním početí války někti^
služby prokázati.

Všímal-li jsem sobě v těchto řádcích toliko postavení obranných, tož stalo
se to proto, že při tak malém kraji, jenž ostatně sám již k obraně velice jest
spůsobilý, nedá se o strategických pohybech ofifensivních zhola nic podstatného
pověděti; nebof o takových věcech náleží se vysloviti jen vzhledem k ústředním
místům země jakož i k určité základní čáře operační. Ostatně byl bych tomu zajisté
velmi rád, kdyby ani nám, ani sousedům našim nenadešla brzo příležitost, poku-
siti se o skutečné provedení theoretických náhledů, tuto pronesených ; spíše naději
se, že oba, v těchto stranách sousedící státové oblíbí sobě trvale obapolného šetření
hranic državy i obvodu mocí, jim od přírody v}kázaných, tak že všeliké strategické
i taktické studie půdy v těchto končinách bohdá příště do oboru čisté vědy
patřiti budou 1

DRUHY SPISEK

iĚŘENtCH VtŠEK V CECHACH.

Odb. list m. vyskxunu Ceoli,

obsahigid

A. J I N Y,

položené mezi

Tým Méttem (a Frýdlantu), Hlriperkem a Taldenburkem na seyem

a mesi

Kopidlnem, jMeSnyem a Novým Městem nad Meti^i na Jihu.

Uvedení.

Následující stránky zavírají v sobě druhý spisek výšek, od topografického
BDÍ pro vědecký výskům Čech měřených, jenž rozmnožen jest nad to ndíolika
mi, při tom však spolehlivými měřeními Ve spisku tomto nalezly jsou z pra-
a ve shodě s prvním spiskem, při prvním dílu prací topografických na veřej-
K>daným, umístění své jen takové body, kteréž ještě vyskytují se na obrazu půdy
ené k tomuto spisku mapy patrové (odd. in.) a kteréž zejména v letech

1868, 1870 a 1871 byly jsou měřeny kromě někoUka pozdějších, když totiž
la se r. 1874 toho potřeba, doplniti schválně některá pruská měření v krajině
erské i Schmiedeberské. Methody, jichž při těchto měřeních užito, byly jsou
lé. y nejvěčím poctě případův užil jsem tak zvané polotrigonometrícké methody,
eréž měří se se stanoviště, jehož prostá výška známá jest, prostředkem uni-
ního stroje nivelovacího nebo drobného theodolithu, a sice přímo úhly výškové
jež náleží určiti, sejmouc při tom vzdálenost jejich z dobré mapy speciální,
vypočte se rozdíl výšek dle známých formulek. Methody této užívám již déle 26
velkým prospěchem.'*') Stanovišti či hledišti byly mi při tom triangulační body
o rakouského měření katastrálního nebo i místa taková, jichž prostou výšku
o bylo lze obdržeti za pomocí několika bodův triangulačních, odtud viditel-

Yzdálenosti vodorovné změřeny jsou v té příčině na fotografických kopiích
nich snímkův c. k. vojensko-zeměpisného ústavu ve Vídni v méřidku 1 : 28.800.
Nenepatmá část měřených bodův, zejména stanice železniční, v Šlezích
K>četná místa na silnicích, určeny jsou prostředkem methody nivelovací.
ito měřeních třeba doložiti, že byly jsou, kdekoli toho možnost sq ukázala,
y s výškami, dle methody trigonometrické změřenými, a dle nich pak na
nadmořskou zredukovány. Čísla opravná najdou se níže uvedena.
Konečně byla ještě dlouhá řada barometdckých měření před rukama, vzta-

se véčím dílem k místům takovým, jež od kryté polohy jejich nebylo lze

prostředkem čar dohledných s některým stanovištěm, po- trigonometricku
m. Měření tato činěna jsou buď prostředkem tlakoměru rtufového, bud pro-
em aneroidu. Počet jejich vzrostl tím více, čím častěji třeba bylo ve vrcho-

0 V knize „Studien aber die Methoden and die BenQtziing hypsometrischer Arbeiten*,
r. 1868 v 6oté u Justa Perthesa ode mne vydané, yy ložen j jsoa tyto methody obšír-
něji a hojnými příklady objasněny.

124

TÍtém kraji tomto k nim se uchýliti. Při mnohých těchto měřeních nezbýralo také
leč vypočísti je z jediného toliko shlédnutí; jinak je ale zase nemalý počet tako-
Tých, při nichž bylo lze užíti dvou, tří i více snímkův (shlédnutí), a to z rozličných
let, což zvláště platí o měření y hořejším údolí Úpy výše Vrajtu, pak o hořejším
údolí Labském výše YrchlabL Všecka tato měřem' barometrícká vztažena jsou co
míry rozdílův prostředkem výpočtu na nejbližší bod nebo i na několik sousedních
bodftv, trigonometricky určených.

Následující řádky obsahují nejprv číselný přehled a původ materiálu, při
sestavení tohoto spisku měřených výšek užitého, k čemuž poznamenávám, že v něj
pojaty jsou pro úsporu místa toliko výsledky početní, totiž výšky nadmořské
v metrech a vídeňských střevících, z těch pak také ne všecky, nýbrž jen takové
body, jež jsouce samy od sebe důležitější, dají se nad to snadněji na mapách vyhle-
dati, any body takové, jež co pomocné k sestavení mapy patrové sloužily, mlčením
jsou pominuty. Bylo-li místo některé rozliénými osobami měřeno, vesly jsou v obsah
spisku bud měření nejspolehlivější nebo střední vývod ze všeck Tak nalézá se na
př. udáno při bodech triangulačních měření katastru čili rakouského generáhiího
štábu, jakkoli všecka místa taková měř^a jsou byla také od členův, pro výskům
Čech v té příčině zřízených. Na prvním místé stůjtež zde vlastní měření členův
těchto, načež následují teprv měření jiného, nebo staršího původu.

a) Od samého $pi90vatele této knihy pochází nejvěčí díl měření v prostran-
ství, na přOožené mapě umístěném; vykonali zejména sám r. 1867 ve
vlastních Krkonoších v nejužším slova toho smyslu 432 měření; v horách
Jizerských a ve východním podhoří Krkonošském (v krajině totiž Svatoňo-
vické a Broumovské) provedl r. 1868 celkem 556 měření, r. 1870 v hořej-
ším údolí Úpském a Labském 27, r. 1871 v jižním podhoří (ve vůkolí
Jičína a Dvora Králové) 560, posléze roku 1874 v sousedství Hiršperka
a Teplic slezských (Warmbrunn) na slezské půdě 81 měření; v hromadě
vykonal tedy spisovatel v řečeném prostranství 1656 měření, z nichž 1424
bylo polotrígonometríckých a 232 barometríckých.

b) Pan Chbrid Hendrych, za oné doby assistent geodsesie při vysokých ško-
lách technických v Praze, na ten čas professor v hospodářském učilišti
v Liebverdu u Děčína, změřil r. 1860 krajiny okolo Kostelce, Skalice,
Náchoda a Nového Hrádku i provedl tam 296 polotrígonometríckých měření.

e) Pan Front. MtíUer, professor geodsesie na české polytechnice pražské, pro-
vedl r. 1867 v krajině mezi Josefovem a Dvorem Králové 158 polotrígono-
metríckých a 16 barometríckých měření.

d) Lesní příručí pan Horáček zdělil mně několik trigonometríckých měření
výšek, jež od lesního úřadu v Jilemnici ve vůkolí Harachovic vykonány
jsou byly.

e) Stavd>ní správa slavné společnosti státní železnice, pro novou trat z Chocně
do Yaldenburka zřízená, poskytla mně zprávu o vykonaném nivelování
této tratí, z něhož bylo lze vypočísti výšku nadmořskou všech stanic této
dráhy, k čemuž ještě připomínám, že jsem udání její o nadmořské výšce
východiště oné dráhy, totiž Chocně, poopravil o -|-13,7 metrů, aby měřené
výšky mohly býti uvedeny ve shodu s body trigonometrickými.

126

f) Slavná generální správa rakouské železnice severozápadní zdélila mně podélný
profil nových tratí svých, z něhož také jdou na jevo výšky nadmořské
stanic jejich, jež jsem ale v podobné příčině^ co nahoře, poopravil o veli-
činu + 3, 9 metrů. Oprava kót při nivclování dráhy Pardubicko-Liberecké
vzpomenuta jest již při prvním dílu těchto prací topografických.

g) V příčině končin prusko-slezských užil jsem vedle vlastních měření jcStě hru-
bého spisku, v němž nalézá se sestaveno asi 500 měření výšek z pruského
Slezska. Spisek tento propůjčil mně k svobodnému užíti vysoce zasloužilý
plukovník pruského gener^ího štábu ^on Bydxm^ pohříchu nyní již se
světem se rozžehnavši, i obsahujíc se v něm jednak výsledky nivelování
železnic, silnic a řek, jednak výsledky barometrických měření výšek skrze
původce rozličné, zvláště Prudla a Filse.

h) Mimo tento materiál užil jsem ještě sem a tam měření, jež uvádějí se

y novějších a lepších knihách i mapách, o Krkonoších jednajících, pokud

totiž nevedou původu svého z pramenův, předkem již jmenovaných, jak o tom

níže ještě při výkladu skratek se poví.

Výšky nadmořské udávají se i metry i vídeňskými střevíci, a sice dle po-
měru : 1 meter = 0,5273 vid. sáhů z= 3,1638 vid. střevíců; vzdálenosti jeví se v kilo-
metrech, 1 km. = 527,3 vid. sáhů, plochy v hektarech, 100 H. A. = 173,77 rak. jiter

Seřadění měření, v následujícím spisku obsažených, dělo se týmž pravidlem^
jakého zachováno v prvním dílu oddělení topografického a kteréž okázalo se býti
velice způsobilé k praktickému užití.

Ve spisku obsahují se tudíž jen taková místa a polohy, jež vyskytují se
zároveň v přiložené mapě patrové, odd. III. Hledá-li se tedy nadmořská výška někte-
rého z nich, třeba prvé z mapy seznati, v kterém totiž čtverci leží. K tomu konci
je mapa zase na čtverce rozdělena, jež omezují se poledníky od 10 do 10 minut
a rovnoběžníky od 5 do 5 minut Že pak minuty na rámci mapy jsou pojmeno-
vány, nebude s obtíží prostředkem mezních těch čar, jež lze učiniti buď v mysli
buď tužkou, ustrojiti sobě ihned čtverec, v kterémž nalezne se místo hledané. Pro-
tíná-li však některá z těchto čar jisté místo, ku př. rozlehlejší osadu, pak at se
nahlédne pro jistotu také do čtverce sousedního co společného. Čtverce č. 1, %
3, 7, 12, 20, 28 a 35, spadají dílem také do odd. 11. mapy patrové a místa jejich
měřená naleznou se tedy v prvním spisku výšek, zejména v čtvercích č. 4, 10, 18,
26, 36, 45, 54 a 63. *

Co se posléze tkne percentních podílův půdy po rozličných patrech výše
od 100 do 100 metrův, tož vztahují se tyto jediné k prostranství, příslušným čtver-
cem obemknutému; toliko výšky ve spisku, připadající do čtvercův pohraničních,
rozmnoženy jsou ještě výškami ze sousedního Slezska. Za příležitostí posouzení
pnuího dílu, před několika lety již vyšlého, vysloveno jest se strany povolané mínění,
jakoby pracné >7počítávání percentních podílův pater i pro čtverce mapy bylo
s nadbytkem, poněvadž prý již v předchozím pojednání podávají se percentní podíly
takové pro přírodní oblasti půdy. Já však kladu velikou váhu právě na to, aby takové
percentní podíly pater poznány byly netoliko v příčině velkých těchto oblastí, nýbrž
i pro menší obvody stejné rozlohy či velikosti. Neboť takovým počínáním vyhoví
se skutečné potřebě žádoucího porovnání rozličných dílův země s hlediště které-

126

kolivěk i pHpravHJe se nad to materiál k příštím studiím jak o dobrotě půdy,
tak o klimatických i geologicko-montanistických poměrech ve spojení s polohou
nadmořskou, což asi skoumatelům bude tím vítanější, čím nesnadněji dovedou si
to sami způsobiti. Středm' obsah plošný takového čtverce drží (násobí-li se totiž
délka 4-8 kilom. s výškou 9-2 kilom.) celkem 10*856 hektarů čili 1,886 starých
rakouských mil čtverečních.*)

Výklad skratek v následi^icím spisku výšek.

Koř. = Kořisika
Hd. = Hendrych
Mftll. = Mfillor

Takto znamenaná místa změřena json od jmenovaných na str. 124
osob. Z čísel, jež na jména tato následují, znamená první skrácené
číslo rok vykonaného měření, druhé pak zase řadové číslo přísluš-
ného protokolu měřičského. Ůdává-li se více čísel řadových, pak zna-
mená číslo výšky arithmetickou střední ze všech měření. Tak znamená
na př. (Koř. 68. 235.) tolik co: změřil Eořistka r. 1868, čís. 235
protokolu měřičského. Písmena Bar. praví, že měření bylo barome-
trické; kde jich není, bylo měření trigonometricky provedeno.

(Triang. Austr.) = Určení rakouské triangulace (tak zv. měření generálního štábu) za

příležitostí katastrálního rozměřování země české.

(F. St. H.) z= Měření lesního úřadu v Jilemnici (trigonometrická).

(K N. St £. G.) = Nivelování železničné společnosti rakouské dráhy státní. Koleje

stanice.

(E. N. O. N. W. B.) z= Nivelování železničné společnosti rakouské dráhy severozápadní

Koleje stanice.

(E. N. S. N. D. V.) = Nivelování železničné dráhy Pardubicko-Liberecké. Koleje stanice.

(Sen.) zz Spisek měřených výšek v cechách od Vojt. Senonera (Jahrbnch d. geologischen

Reichsanstalt. 1852.)

(Preuss. £. N.) = Pruské nivelování železničné.

(Preuss. n. N.) = Pruské nivelování říčné.

(Preuss. St. N.) =: Pruské nivelování silničné.

(Preuss. Verm.) n: Pruské měření bez určitějlího udání ze spisku Sydova.

(Prud.) = Pmdlova barometrícká měření v Šlezích.

(Fils.) zz Novější měření barometrícká, vykonaná A. Filsem, majorem v. v.

(Reym. K.) zz Reymanova speciální mapa Německa.

(Lieb. K.) zz Spec. mapa Krkonoš od Liebenova.

(Falck. K.) = Mapa Krkonoš od V. z Falkenšteina.

(Letz. Rgb.) zz Wegweiser durch d. Riesengebirge von D. Letzner. 1869.

(Mosch) zz Das Biesengebirge von Karl Fríed. Mosch. 1858.

K vůli úplnosti jmenoval jsem zde všecky prameny, jichž užil Jsem jakýmkoli

způsobem v násedujíefm spisku výšek; jinak nahlédne laskavý čtenář bno, že materiál,

jehož pramenové tito poskytují, jakkoli zasluhuje uznání, přece není v nižádném poměra

s počtem a rozlohou plošnou míst, skrze členy výskumu samého ustanovených.

*) Y tomto smyslu třeba také opraviti omylné udáni, v I. dílu prací topografických na
stejném místé se přihodivší.

18T

1. Nové město (a Frydeberk v Pnukn).

Zemdpigná šířka: 50^ 55' až 51<^ O"
Zeměpisná délka: 32<> 50" až 33^ O"

Himo to ještě krajina výehodně ležící.

Z plochy tohoto čtverhrann leží

y nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 3*5 procent,

300—400 , 64-7

400—500 . 33-9
500—600 . 7-9

n
n

n
n

Nadm. yýika

1. NoTé město (Nenstadtl), maluvice na kostelní věži (Koř. 67. 343.)

2. . dům poblíž kostela (Koř. 67. 344.)

3. , střelnice (Koř. 67. 345.) T

4. « nejdolejsí domy n potoka (Koř. 67. 346.) ....

5. n východně odtnd mlýn na silnici (Koř. 67. 348.) . .

6. » východně odtnd myslivna n silnice (Koř. 67. 349.) .

7. n severozápadně odtnd dvůr j,am Stemerích" (Koř. 67.

347.) • • •

8. Silnice z Nového města do StoMsbérkn; na itiezníkn mezi Čechy

a Pmskem (Koř. 67. 550 Bar.)

9. Nové město, východně odtnd křfi nft cestě z Nového města do

Dittersbáchln (Koř. 67^ 342.)

10. Lesnatý vrch mezi Blasbnrkem a Novým městem (Koř. 67. 341.)

11. Heinersdorfský les, nejvyšší vrch (Koř. 67. 940.)

12. Dittersbftchel, nejdolejsí domy n mlýna (Koř. 67. 361.) . . .

13. Heinersdorf, kostel, základ (Koř. 67. 354.)

14. « severně odtnd nejvyšší místo cesty do Wttnachendorfii^ V

"lesnatý vrch (Koř. 67. 358.)

15. Wůnscheodl^if, jižní domy na cestě do Heinersdorfa (Koř. ií^

356.)

16. n nejhořejší západní domy na cestě do B&msdorflu 0Eoř.

67. 355.) ,

17. , domy v Adflji nedaleko hranice (Koř. 67. 357.) . .

18. Písečná (Sandberg), svferovýchodně od HeinersdorAi, nejvyšší les-

natý vrch (Koř. 67. 360.)

19. Schwerta, silnice do Heinersdorfh na zemské hranici (I^nss.

Verm. 270.)

20. , nejhořejší dům n silnice z Heinersdorfa (Koř. 67.

364.) • K"

21. Polní domky (Feldh&nser), nejhořejší dům (Koř. 67. 365.) . .

V met Ye vid. stí^.

805-7 . .

. 1600

476-7 . .

. 1505

466-2 . .

. 1444

454-9 . .

. 1449

499-5 . .

. 1581

516-1 . .

. 1633

467-4 . .

. 1478

514-6 . .

. 1628

503-0. .

. 1591

567-4 . .

. 1795

563-0. .

. 1781

400-2 . .

. 1266

385-1 . .

. 1217

395-5 . .

.1251

347-5. .

. 1099

353'4. .

. 1117

287-2. .

. 908

454-3 . .

. 1436

438-3 . .

. 1387

872-0. .

.1175

3Í7-2 . .

.1256

IBS

Nadm. výška v met Ve yld. stř.

22. Lesnatý hřbet na cestě z Polních domků do dolních Gebhartic

(Koř. 67. 366.) 401-9 . . • 1271

23. Kvidza, řeka n Lysé (Marglissa) (Prenss. Verm. 240.) . . . 256*3 ... 811

24. Frydeberk, hlavní silnice na náměstí (Preuss. Verm. 269.) . . 402*2 . • . 1271

25. Kvidza, řeka n Frydeberka pod silničným mostem (Prenss. Verm.

239.) 3840 . . . 1215

26. Ullersdorf, hlavní silnice na dolejším konci tohoto místa (Prenss.

Verm. 268.) 4370 . . . 1383

27. Wiegandsthal, kostel, základ (Koř. 67. 362.) ....... 394*0 . . . 1246

PotnamenánL Zdá se, že měření, pod jménem (Preuss. Verm.) zde obsažená, brala přUiš vysoký

porovnávací horizont, jelikož proti měření spisovatele ukazvýí stály rozdfl as
30 metrů.

2. U Obrázku (a FUnsberk v Pmsích).

Zeměpisná šířka: 50^ 50" až 50"" 55'
Zeměpisná délka: 32<> 50" až 33^ O"

Mimo to místa východně odtnd ležící.

Z plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 10*4 procent

400— 500
500— 600
600— 700
700— 800
800— 900
900—1000
1000— IIÓO
1100—1200

9*2
111
11-9
12-2
19*7
16*8
6*5
2*2

NadnL výška v met. Ye

1. Lnsdorfský kopec, kamenný signál (Triang. Amt) 481*9 .

2. Lnsdorf, kostel, záUad (Koř. 67. 350.) . 444.1 .

3. n dům na východní straně pod Svinnon horon v sedle

(Koř. 67. 351.) 482-1 .

4. Sedlo ve Fischbachn, severně od Weissbachn pod horou Kalmrícho-

vou (Koř. 67. 554. Bar.) 606*0 •

5. Svinná hora (Sanberg), n skalných trosek na vrchu (Koř. 67. 353.) 768.2 .

6. Knpferberk, nejhořejší skalný štít (Koř. 67. 352.) 770*3 .

7. Nad Rapickým kopcem u severní stráně hory „u obrazkn" při

mezníku t 140 (Koř. 67. 551. Bar.) 790*6 .

8. Na Yolském hřebeni, dolní okng lesa (Koř. 67. 552. Bar.) . . 1005*3 .

9. U obráiku (Tafelfichte), pyramida na hoře 5 kilom. jihovýchodně

od N. Města a 450 metrů od pruských hranic (Triang.

Aust) 1124-5 .

10. Weissbach (Bělá), proslfední výška místa (Koř. Bar. 1868) . . 451*4 «

11. Jižně od Weissbachn, a sice na stezce odtud, nejhořejší most

přes Černý potok (Koř. 68. 175. Bar.) ..... 928*6 .
li. Na Kotu, hřeben mezi „Vítkovou horou" a „Vyhlídkou" (Koř.

68. 174. Bar.) . 1010-6 .

vid. stř.

. 1525
. 1405

. 1525

. 1914
. 2431
. 2437

. 2502
. 3181

. 3557
. 1428

. 2922

.8197

129

Nadm. výška v met. Ye vid. stř.

13. .Na Vyhlídce*' (SiehhUbel), pyramida na nejvyšší sk&le této hory

1*5 kilometrů jihovýchodně od WittighaoBa (Triang.

Aust.) 1121-8 . . . 3649

14. WittighaoB (Vítkovy domky), krčma na cestě z Weissbachu do

Malé Jizery (Koř. 68. 172. Bar.) ....... 830-3 . . . 2627

15. Od Vítkovy krčmy západně, prameny Smědé (Koř. 68. 173. Bar.) 990*8 . . . 3157

16. Východně od Vítkovy krčmy na vozové cestě do Malé Jizery

(sedlo) (Koř. 68. 171. Bar.) 898*3 . . . 2842

17. Zimrova stráň, pyramida na nejvyšším klepu středního hřebene

Jizerského, asi 1*4 kilom. severovýchodně od myslivny

Malojizerské (Triang. Aust.) 1017*0 . . . 3218

18. Jizerská louka, prostřední výška slatiny, jihozápadně od Domků

na hřebeni (Kammhftuser) (Letz. Bgb.) . . . . . 753*3 . . . 2383

19. Domky na Jizerském hřebeni, tak zvané „Kammh&user" a sice

Senderova bouda (Mosch.) 931*6 . . . 2947

20. n výšina západně od těchto domků na hřebeni Herrens-

dorfském (Reym. K.) 931*8 . . . 2948

21. Vysoký kámen (Hochstein), hora u Schreiberhau (Falck. K.) . 879*6 . . . 2783

22. » • n » „ (MoBch.) . . 963*3 . . . 3048

23. Schreiberhao, Bílý kámen (Weissstein), nejvyšší bod (Fils 312.) . 771*4 . . . 2440

24. Reka Kvidza (Queiss), prameny její (Preuss. Verm. 235.) . . 843*6 . . . 2669

25. Sedlo mezi řekami Kvidzou a Zackenem (Mosch.) 803*3 . . . 2542

26. Řeka Kvidza, ústí potoku Trenke (Preuss. Verm. 236.) . . . 656*7 . . .1761

27. Flinsberk, podlaha v láaiich (Prud. 327.) 546*3 . . . 1728

28. , hlavní silnice u kostela (Preuss. Verm. 267.) . . . 474*5 . . . 1502

29. Ěeka Kvidza u Egelsdorfu (Preuss. Verm. 238.) ...... 424*8 . . . 1344

3. Albrechtsdorf.

Zeměpisná šířka: 50® 46' až 50® SO'
Zeměpisná délka: 32® 50^ až 33® O'

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 400 — 500 metrů 0*7 procent,

n n 600— 600 , 6*8

n n 600- 700 . 20-5

. . 700— 800 , 27*4

, , 800- 900 , 30*5

. . 900-1000 . 12*5

, , 1000-1100 . 1-6

Ňadra, výška v met. Ve vid. stř.

1. Wennerskaspersbmch (Lom Kašpara Wenera), lesnatá kupa, zá-

padně od Zadní Sušimy (průměr z 152 a 170) (Koř.

68. 152. 170.) 900-7 . . . 2849

2. Grosskamm (Veliký hřeben), lesnatý vrchol (střední výška z 149

169) (Koř. 68. 149. 169.) 1006*9 . . . 3201

3. Brdo (Farbenberg), lesnatý vrchol severně od Marienberka (Koř.

68. 150.) 879*3 . . . 2782

4. Mariánská hora (Maríen-Berg), nejvyšší vrchol lesnatý severozá-

padně od Marienberka (Triang. Austr.) * 868*4 . . . 2747

9

130

Nadm. výška v met.

5. Mariánská hora, její nejzápadnější a nejnižší vrchol (Koř. 68. 146.) 767*3 .

6. n ^ Biče myslivna na jižní stráni této hory (Koř. 68. 147.) 689*3 .

7. „ domy ležící v sedlu k ř. Děsné (Koř. 68. 151.) . . 717*5

8. Josefsthal, kostel, základ (Koř. 68. 163.) 600*0

9. Hora Buková u Maxdorfu, nejvyšší lesem porostlý vrchol (Koř.

68. 144.) 854-8 .

10. Georgenthal, myslivna na jižní stráni hory Bukové (Koř. 68.

168.) 728-8 .

11. „ dolní domy v údolí (Koř. 68. 161.) 511*5

12. Albrechtsdorf, nejvyšší skupenina domů v sedle na silnici u hospody

(Koř. 68. 51. Bar.) 6258

13. Od Brandu severně se nalézající železný kříž u dvou lip na vozové

cestc z Tannwaldu do Albrechtsdorfn (Koř. 68. 50. Bar.) 534*8

14. Západně od Brandu se nalézající sedlo, mezi tímto a mlýnem

lesním (Buschmtthle) (Koř. 68. 53. Bar.) ..... 632*5

15. Špičák (Spitzberg) u Tannwaldu, nejvyšší skála (Koř. 68. 122.) 817*1

16. Tiefenbach, domy v údolí jižně od mostu na silnici do Tann-

waldu, as 5—10 m. výše než údolí (Koř. 68. 173.) 4921

17. Dolní Polubny, ústí údolí řeky Děsné (Koř. 68. 154.) . . . 650*3

18. Děsná (Dessendorf), horní mlýn v lesní úžlabině (Koř. 68. 171.) 650*9

19. Slap řeky Děsné, jižně od přední Sušímy, a sice počátek slapu

nahoře (Koř. 68. 172.) . ' 631*2

20. Neustúck, hořejší domy u kraje lesa (Koř. 68. 153.) .... 790*9

21. Lesnatý vrch, ležící severozápadně od „Horních Poluben" a severo-

východně od „Neustttcku" (Kořistka 68. 155.) . . . 799*0 ,

Ve vid. stř.
. 2428 íá:
. 2181 4
. 2270 T
. 1898 V
n

. 2705 'it

. 2306 .^.
. 1619 il

. 1980 z

Si

. 1692 rr

• 2001 ^,
. 2585

. 1567 .
. 2057 .
. 2059 .*

4. Harachovice.

Zeměpisná šířka: 50° 45' až 50° 50'
Zeměpisná délka : 33° O' až 33° 10'

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od

9

a
n
n
n
n
n

n
f»
n
n

n
n

n

n
n

n
n
n
n

500— 600 metrů

600— 700 „

700— 800 „

800— 900 „

900—1000 „

1000—1100 „

1100—1200 ,

1200—1300 «

1*5 procent,
100

29*0
35*3
10*7

7*0

3*8

2-7

11

n
i»
n

n
n

. 1997
. 2503

. 2528

•CT:

-li

•1^

.• 1

•í;

ví

Nadm. výška v met. Ve

1. Malá Jizera (Wilhebnshóhe), hostinec „u pyramidy" na silnici

(prňm. z 2 měř.) (Koř. 68. 167. Bar.) 8251 . .

2. „ nejvyšší dům dis. 26 na vozové cestě do Weisshachu

(Koř. 68. 169. Bar.) 835*3 . .

3. Východně od Malé Jizery řeka Velká Jizera, při ústí menšího

potoka jizerského (Koř. 68. 166. Bar.) 760*0 . .

4. Bimhaumova skála, lesnatý vrchol severozápadně od hory „na

zámcích" (Koř. 68. 156.) 989*3 . .

vid. stř.

. 2610 :
. 2643 ^
. 2404
. 3130

131

Kadili, výška v met. Ve vid. stř.

sámcích (SchlOssersteine), nejvyšší vrchol, 11 kilometru jiho-
západně od Kobelovy boudy (Triaiig. Aurt.) .... 1004*5 . , .3178

■ní Polubny, makovice věže farního kostela (Triang. Aust.) . 807*7 • . . 2556

Ol Polubny, nejhořejší rozstup údolí, kdež silnice do Schenken-

bahnu počíná stoupati (Koř. 68. 133.) 602*9 . . .1908

ibny, jižně ležící lesnatý hřbet „Httttenberg" (Koř. 68. 130.) 766*9 . . . 2427

ckeriehne, triangulační bod na hranici mezi mezníky č. 220

a 221 (F. St. H.) 7690 . . . 2433

enkenhahn, křižovatka silnic z Příchovic a Tannwaldu (Koř.

68. 128.) 778*5 . . . 2463

ckerh&user, východně odtud most přes velkou Jizeru (F. St. H.) 555*7 . . . 1758

»v (Johannesthal), práh jezu u pily (F. St H.) 573*4 . . . 1814

iiMbe, nejvyšší severovýchodní dům v lesním koutě (Koř.

DO. 0««) •7O0*O • • . ^«/0^

9Ta skála na Gertově stráni (F. St H.) 988*5 . . . 3127

tova skála, 2*3 kilometrů jižně od sklárny Nového světa

(Triang. Aust.) 1021*3 • . . 3231

rtchovice, kostel, základ (Koř. 68. 159. Bar.) 668*8 . . . 2116

t tvět, skelná buf, základ (Koř. 68. 158. Bar.) .... 645*0 . . . 2041
« mezník lesa číslo 42 na rohu lesa „Kiefem" (F.

St H.) 671*4 . . . 2124

mbach, práh jezu mlýna, č. 217 (F. St H.) 700*3 . . . 2216

» horní domy na východní obrubě lesa nedaleko myslivny

(Koř. 68. 163 Bar.) 790*6 . • . 2501

livna v Seifenbachu, mezník číslo 46 pod myslivnou (F.

St H.) 809*8 . . . 2562

tenberg, myslivna ležící v sedle mezi Brandem a Kalten-

bergem (Koř. 68. 34.) 927*0 . . . 2933

ihkamm, lesní hřbet, střední výška (Koř. 68. 37.) .... 1186*7 . . . 3754
» Humlavy, dolejší konec dolejšího slapu (Koř. 68. 161. Bar.) 702*8 . . . 2224

hořejší počátek hořejšího slapu (Koř. 68. 160 Bar.) 7580 . . . 2398
rachovice, východně odtud most na cestě podél Mumlavy,

kde se Lubošský potok ústí (F. St H.) 869*8 . . . 2752

Mlberg, nejvyšší bod (F. St H.) 1210*9 . . . 3831

hora (Weisser Berg), severně od Harachovic (F. St H.) . 948*1 . . . 2999
pěšince z novosvětské skelné huti do Karlovy sklárny vedoucí,

při zemské hranici (Koř. 68. 162. Bar.) . . . . 715*6 .. . 2264
ká hranice na silnici z Nového světa do Marientbalu (Koř.

68. 157. Bar.) 816*3 . . . 2583

7ŠŠÍ místo kr. silnice (Sedlo) mezi Novým světem a Schrei-

berhauem (Koř. 68. 156 Bar.) 8410 . . . 2661

jovy boudy, nlnice při kamenném mostě (Koř. 68. 155. Bar.) 814*0 . . . 1575
li Schreiberiian, pruský celní úřad na silnici z Nového světa

do Josefininy hutě (Koř. 68. 154. Bar.) 763*0 . . . 2414

líhal, jižně odtud, kde se pěšinka z Nového světa spojuje se

silnicí, z Hoffiiungsthalu do Garlsthalu vedoad, na hře-
beni (Koř. 68. 164. Bar.) 844*0 . . . 2670

ithal, sklárna (Koř. 68. 165. Bar.) 788*0 • . . 2493

9^

132

5. Sedm dolů, Vysoké kolo a údolí Zackenské.

Zeměpisná sirka: 50^ 45' až 50^ 50"
Zeměpisná délka : 33^ 1(K až 33'' 20"

Mimo to ještě krajina, jež severně odtud leží.

Z plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 0*5 procent,

, , . 400— 500 „ 2-5 ,

n . 500— 600 „ 11-7

, , 600— 700 „ 15-3

. . 700— 800 „ 90

. . 800— 900 „ 6-7

„ , 900—1000 , 7-8

, ,1000—1100 . 6.8

, ,1100—1200 , 18-7

, .1200—1300 . 6-8

. .1300—1400 . 12-5

. .1400—1500 . 1-7

Nadm. výška v met.

1. Holý vrch (Mumelberg), (Koř. 67. 216.) 13547 .

2. Kotel (Kesselberg), lysý vrchol 1300 metrů východně od nej vý-

chodnější boudy Dvorecké (Triang, Anstr.) .... 1435*1 .

3. Pod vrchem Kotlem v doln Kotelském při dolním konci jeho

(Koř. 67. 215.) 1038-5 .

4. Krkonoš, skalnatý hřbet, nejvyšší místo (Koř. 67. 203.) . . . 14094 .

5. Hofbaudengraben, kde údolí toto do Labe vchází (F. St. H.) 833*1 .

6. Labský důl (Elbgrund), bezprostředně pod vodopádem Labe (Koř.

67. 205.) 1050.1 .

7. Bouda u slapu Labského (Elbfallbaude) (Koř. 67. 534. Bar.) . 1284-3 .

8. Labská Louka (Elbwiese), nejnižší místo sedla (Koř. 67. 204.) 1258.2 .

9. Slap potoka Pučavy, hořejší kamenná chalupa strážníkova (Koř.

67. 535. Bar.) 1295.3 .

10. Sedm dolů, bouda „Pudlova", základ (Koř. 67. 206.) .... 1299.5 .

11. . bouda MOhwaldova neb Martinova pod velikým Šišá-

kem (F. St. H.) 1060-6 .

12. . střední bouda Heinrichova aneb dvorecká bouda (Hof-

baude) základ. (Koř. 67. 208.) 1068.7 .

13. . Bradlerova bouda (Koř. 67. 207.) 1155'2 .

14. . Tipeltova bouda severně od vrchu .na šancích", základ.

(Koř. 67. 196.) 983-2 .

15. . .Na šancích" (Festungsberg), lesnatý vrch, západně

od Leyerových bud (Koř. 67. 197.) 1017-2 .

16. . myslivna nad Leyerovými boudami, základ (Koř. 67.

527. Bar.) 922-0 .

17. . hořejší nová Spindlerova bouda (prům. z 2 měř.) (Koř.

67. 528. Bar.) 12146 .

18. Malý Šišák (Kleine Sturmhaube), (Koř. 1867 čís. 102, 1868

čís. 56, 1871 čís. 16) 1440-4 .

19. Sedlo, nejnižší místo na hřebeni mezi Spindlerovou boudou a

Petrovou boudou (Koř. 67. 529. Bar.) 1164*3 .

20. Petrova či Petermannova bouda (prům. z 2 měř.) (Koř. 67.

530. Bar.) 12883 .

Ve vid. stř.
. 4268

. 4540

. 3286
. 4459
. 2636

. 3322
. 4064
. 3981

. 4098
. 4112

. 3356

. 3380
. 3655

. 3111

. 3218

. 2917

. 3843

. 4557

. 3684

• 4076

133

Kadm. týika v met.

21. Dívčí kameny (Mftdelsteine), na n^Tysiím místě vrchu, klepy

jsou ještě as 7—8 m. vySší (Koř. 67. ,531. Bar.) . 1390*6

22. Mládenčí kameny (Mftnnersteine), skály 1*4 kilom. západně od

Petrovy boudy (Triang. Austr.) 1408*0

23. Sedlo mezi Dívčími kameny a Velkým Šišákem (Koř. 67. 532. Bar.) 1330*7

24. Velký Šisák, klepy na vrcholu (Koř. 67. 202.) 1422*2

25. Sedlo mezi Velkým Šišákem a Vysokým kolem (Koř. 67. 533 Bar.) 1369*9

26. Vysoké Kolo, kamenitý vrchol, východně od boudy Březenské

signál, kámen (Triang. Austr.) 1506*7

27. Mešný kámen (Veigelstein), jižně od Vysokého kola (Sen. Bar.) 1401*0

28. Špičák (také Vogeltberg), vrchol západně od boudy nad Březny

(Falck K.) 1353*6

29. Špičák, nejvyšší skála (Koř. 71. 12.) 1465*6

30. Sedlo mezi horami: Reiftráger a Spitzberg (Koř. 71. 10.) . . 1279*6

31. R^iftráger (Sinná hora), nejvjšší bod (Koř. 71. 9. 47.) . . . 1353*6

32. Nová slezská bouda (Falck K.) 1171*6

33. Slap Zackenský na hořejším začátku (Prud. 344.) 827*8

34. „ na dolejším konci (Prud. 345.) 801*6

35. !Řeka Zacken, při ústí tak zvaného potoka „Zackerle" (Preuss.

Verm. 230.) 620*2

36. Slap Chuchelský (Kochel-Fall) (Fils 319.) 521*8

37. fteka Zacken, při ústí Chuchelné (Preuss. Verm. 231.) . . . 5180

38. Chuchelské domky na cestě k ochrannému domu (Koř. 68.

150. Bar.) 526*6

39. UuC Josefinina, kr. silnice při kamenném mostě přes V. Zacken

vedoucím (Koř. 68. 153. Bar.) 663*3

40. Marienthal, hostinec p. Kóniga 1. posch. (Koř. 68. 151. Bar.) 599*7

41. „ Hohlenstcin, skalnatý vrch u Marienthalu (Mosch) . 685*7

42. , nejvyšší dům (¥\h 309.) 717*0

43. Schreiberhau, dolní konec vesnice u pyramidy vedle mýta (Koř.

68. 149. Bar.) 427*6

44. „ kamencová huf, silnice (Fils 307.) 439.0

45. ^ evangelický kostel, základ (Fils 320.) 563*6

46. n ústav pro zanedbanou mládež (Rettungshaus) (Mosch.) 598*5

47. , myslivna (Prud. 341.) 619*0

48. „ skalnatá hora „Rabenstein" (Fils 310.) 727*6

49. „ dům číslo 88. na jižním svahu Hochsteinu (Fils 317.) 833.0

50. ^ hlavní silnice, nejvyšší místo v sedlu na Černé Hoře

(Fils 313) 754*6

51. „ sedlo mezi Černou Horou a Vysokým Kamenem

npys 315.) 943*0

52. „ Cemá Hora v Jizerském pohoří (Fils 314.) .... 957*7

53. „ Kozí skály, 600 kroků od Vysokého Kamene (Fils

316.) 1006*0

54. Vysoký Kamen (Hochstein) *), krajní skála (Mosch) .... 1038*3

55. Bouda u sněžných Březen, základ (Koř. 71. 45.) 1498*8

56. Věcí sněžné březno, hořejší okraj skal na západní straně Vyso-

kého kola (Sen. Bar.) 1491*0

57. „ dolní okraj jeho (Sen. Bar.) 1124*0

58. Černá března, horní okraj jejich (Falck. K.) 1348*0

Ve

vid. 8tř.

. 4400

. 4455
. 4210
. 4500
. 4334

. 4767
.4433

. 4283
. 4637
. 4049
. 4283
. 3707
. 2619
. 2536

. 1963
. 1651
. 1639

. 1666

. 2099
. 1896
. 2169
. 2268

. 1353
. 1389
. 1783
. 1893
. 1958
. 2302
. 2635

. 2388

. 2983
. 3030

. 3183
. 3285
. 4743

. 4717
. 3556
. 4265

^) Výsku Vys. kamene spisovatel neměřil, udává se od rozličných autorů všelijak a sice
v mezích od 866 až do 1100 metr&.

134

Kadm. výSka v met. Ve

59. Korálový kámen, jihozápadně od Agnetendorfa (Falck K.) . . 858*0 .

60. Široký kopec (Breite Berg), jihozápadně od Kiesewaldn (Fils 323.) 7304 .

61. Homole (Hummelberg) u Kiesewaldn, jižní kupa (Fils 321.) . . 685*0 .

62. Vrch Holzberg, západně od Kiesewaldu (Fils 325.) .... 698*2 .

63. Vrch Mflhlberg u Kiesewaldu (FUs 322.) . 737*3 .

64. Kiesewald, hořejší konec vesnice, myslivna (Fils 324.) . . . 648*0 .

65. Kiesewald, dolejší konec vesnice, dům č. 29 (Fils 326.) . . . 546*0 .

66. Kynast, základ hlavní věže na hradě (Koř. 71. 33.) .... 633*7 .

67. Sedlo mezi vrchem Heerdberg a Kynastem (Fiťs 292.) . . . 564*6 .

68. Vrch Heerdberg u Hermsdorfu, severní vrchol (Fils 291.) . . 680*0 .

69. Agnetendorf, severní konec tohoto místa dům č. 113 (Fils 283.) 463.0 .

70. n jižní konec tohoto místa, dům č. 106 (Fils 284.) . . 595*0 .

71. Tumě (Thurmstein), jižně od Agnetendorfu (Fils 285.) . . . 710*3 .

72. Široký vrch mezi Agnetendorfem a Haynem (Fils 287.) . . . 690*7 .

73. Vrch Fuknerův, západně od Menclova vi*chu (Fils 305.) . . . 640*7 .

74. Sedlo mezi vrchem Fuknerovým a Menclovým vrchem (Fils 306.) 615*7 .

75. Menclův vrch mezi Haynem a dolním koncem Agnetendorfu

(Fils 289.) 663*0 .

76. Sedlo mezi Menclovým vrchem a vrchem Herdberg (Fils 290) -566*5 .

77. Saalberg, ves, jižní dům č. 63 (Fils 297.) 646*3 .

78. „ nejdolejší dům č. 8 (Fils 301.) 434*0 .

79. Háj (Hayn), nejvyšší dům na cestě na Malý Šišák (Koř. 71. 17.) 620*1 .

80. Černý kopec, lesnatá hora jižně od Haynu (Koř. 71. 14. 65.) . 1099*0 .

81. Semmeljunge, vrch jižně od Černé Hoiy (Falck. K.) . . . . 1258*6 .

82. Hermsdorf, silnice u kostela, základ (Koř. 68. 147. Bar.) . . 358*1 .

83. Petrovice, silnice do Schreiberhau přes most (Kořistka 68.

148. Bar.) 374*6 .

84. „ u kostela (Preuss. Verm. 259.) 403*0 .

vid. stř.
. 2715
. 2311
. 2167
. 2209
. 2333
. 2050
. 1727
. 2005
. 1786
. 2151
. 1465
. 1882
. 2247
• 2185
. 2127
. 1948

. 2098
. 1793
. 2045
. 1373
. 1962
. 3477
. 3982
. 1133

. 1185
. 1275

6. Warmbraim (Teplice) a Amsdorř.

Zeměpisná šířka: 50® 45' až 50® 50^
Zeměpisná délka: 33® 20' až 33® 30'

Mimo to ještě krajina, jež severně odtud leží.

Z plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů

. 400— 500

»

w
n
n
ff
f»
fi

«

a

n
n
n
n
ff
n
n
n
n
i»
w

n
n
n

n

n
11

n
n

n

500— 600

600— 700

700— 800

800— 900

900—1000

1000—1100

1100—1200

1200—1300

1300—1400

1400—1500

1500-1600

n

f»
n
n
n
n
n
n
n

14*3

25*3

10*0

13-2

10*4

6*8

6*4

5-5

2*8

3*3

0*7

0*7

0*6

procent,

II

n

n
ff
fi

fi
n
n
n
n

9

135

Kadm. yýika v met.

1. Birschberg, na náměstí (Preass. Yenn. 246.) 330*7

2. . domy bliž nádraží (Koř. 71. 31.) 3443

3. n ústí řeky Zackenn do Bobrayy (Prnd. 336.) . . . 312*5

4. Vrch „Na šancích'*, holý skalistý vrchol západně od Hirschberka

(Koř. 71. 4.) 420-9

5. Gotschdorf, ves, dolní konec u domku č. 1 (Fils 274.) . . . 363*8

6. Teplice pruské (Warmbrunn), dům n 3 lilií, přizemek, rámy n oken

(FUs 271.) 336*4

7. n ^i^rní kostel, základ na severní straně (Koř. 71. 29.) 346*5

8. n malé lázně (Prnd. 347.) 351*3

9. « vrch Weyrichsberg, v kavárně (FUs 273.) 375*7

10. . vrch Scholzenberg východně odtud, nejvyšší místo

(Fils 272.) 433-0

11. Stonsdorf, silnice u Niederhofu (Fils 275) 359*0

12. Štěpánův vrch, severovýchodně od Stonsdorfii, nejvyšší místo

(Fils 276.) 445*3

13. Prudlova hora u Stonsdorfu (Falck. K.) 470*7

14. Hrad Jindřichův (Heinrichsburg), jižně od středního Stonsdorfu,

pata hradu (Fils 277.) 497*5

15. Dolní Gicrsdorf, nejdolejší dům (Fils 293.) 340*5

16. Horní Giersdorí, u hospody „zum hohlen Stein'' (Fils 294.) . . 379*3

17. Merzdorf, silnice před domem č. 26 (Fils 278.) 364*0

18. Vrch Březina (Birkigt), severozápadně od Saalbergu (Fils 300.) 493*4

19. Háj (Hayn), vesnice, hostinec, č. 1 (Fils 295.) 4740

20. „ dům č. 60 (Fils 296) 615*0

21. Slap potoka Hájského, spodní voda, povrcheft před mostem

(Fils 299.) 545*2

22. Domy zvané „Mummelháuser", jižně od Háje (Falck. K.) . . . 553*6

23. Železná hora (Eisenberg), vrch blízko vsi „Mummelh&useť*

(Mosch) 555*4

24. Ptačí kámen (Yogelstein) nad vsí „Mummelh&user" (Mosch) . . 571*0

25. Vrch Hostýn (Hoistein), blíže vsí „Mummelháuser" (Mosch) . . 576*8

26. Hora „GeUner Berg", jihovýchodně od Saalberka (Fils 303.) . 612*3

27. Domky Bavorovy (Baberhftuser), hoř. skupení domů (Koř. 71. 22.) 679*0

28. Seydorf, prostřední výška toho místa (Letz. Rgb.) 361*0

29. Hora Scheibenberg, jižně od Seidorfu (Koř. 71. 21.) .... 751*2

30. Hora „Semmelstein", severozápadně od Amsdorfu (Koř. 71. 20. 55.) 877*9

31. Kameny Kravařovy (Krabersteine), (Koř. 71. 19.) . . . ... 681*6

32. Hora Kravařova (Krabersberg), západně od Arnsdorfn (Koř. 71. 18.) 798*4

33. Lomnice, řeka, ústí do Bobravy (Preass. Vei-m. 224.) .... 341*3

34. Lomnice u Erdmannsdorfu, kostel, základ (Koř. 71. 62.) . . . 393*8

35. Erdmannsdorí; hostinec „Schweizer Hans** (Fils 279.) .... 377*2

36. Hora Ameisenberg u Erdmannsdorfu (Koř. 71. 61.) .... 498*1

37. Niederhoí^ severně odtud nejvyšší bod silnice z Hirschberka do

Erdmannsdorfu (Pi-euss. Yerm. 246.) 378*6

38. Amsdorf, evangelický kostel, základ (Koř. 71. 56.) ...... 449*0

39. Kvirl, kde se silnice dělí (Preuss. Yerm. 248.) 391*4

40. Buchwald, kostel (Prud. 329.) . . . : 435*6

41. Buchwald, vrch Hopfenberg u paty věže (Prud. 330) .... 493*0

42. Ruhberg, letohrádek severozápadně od Schmiedeberka (Mosch) 432*0

43. Schmiedeberk, na severozápadním začátku města na silnicL (Druhé

body týkající se Schmiedeberka viz v čísle 11.) Koř.

74. Bar.) 424*8

Ve vid. stř.
. 1046
• 1089
. 989

. 1332
. 1151

. 1061
. 1097
. 1111
. 1188

. 1370
. 1136

. 1410
. 1489

. 1574
. 1078
. 1200
. 1152
. 1561
. 1500
. 1946

. 1725
. 1752

. 1757
. 1807
. 1825
. 1937
. 2148
. 1142
. 2377
. 2778
. 2157
. 2526
. 1080
. 1247
^1194
. 1576

. 1198
, 1421
. 1238
. 1378
. 1560
. 1370

. . . 1344

136

Kadm. výika v met.

44. Bnsclivorwerk, dvůr západně od Schmiedeberka (Reym. K.) . . 470.6 .

45. Steinsejfy, yesnice, u krčmy (Mosch) 532*0 .

46. Horní-Steinsejfy, nejvyšší domy Wíže lesa (Koř. 71. 25.) . . 617-1 ,

47. Lomnický potok n Kversejfii (Plreuss. Verm. 221.) 552*7 .

48. Emmmhttbely poslední hořejší domky (Letz. Rgb.) 627*6 .

49. Brttckenberg, hořejší domy (Koř. 71. 57.) 829*2 .

50. Kostel Wang v Brackenberkn (Mosch) 764.7 .

51. Bonda Schnurbartova, jihozápadně od Krummhttbln (Falck. K.) 731*6 .

52. Šlinglova bouda, základ. (Koř. 71. 53.) 1078*5 .

53. Hamplova bouda, základ domu (Falck. K.) 1213*8 .

54. Menší čili Pstruzí stav (Sen. průměr ze 2 bar. měř.) . ... 1178*2 .

55. Horní okraj skal nad menším stavem (Sen. průměr z 5 bar. měř.) 1343*3 .

56. Velký stav, střední výška povrchně vody (Koř. 67. 99.) . . . 1249*5 ,

57. Horní okraj skal na jižním břehu velkého stavu (Sen. průměr

z 4 bar. měř.) 1374*0 .

58. Polední kámen, severně pod touto horou horní konec lesa (Koř.

71. 28.) 1197-7 .

59. „ (Mittagstein), na stráni Lán (Falck. K.) 1357*6 .

60. „Na Lanech" (Lahnberg), nejvyšší bod (Koř. 71. 27.) . . . 1520*5 .

61. Malá Sněžka, severozápadně od Velké Sněžky (Lieb. K.) . . 1333*6 .

62. Smrková stráň (Schmiedeberský hřeben) východní vrchol, nedaleko

mezníka č. 120 (Koř. 67. 110.) 1286*6 ,

63. „ západní vrchol (skalnatý) nedaleko mezníku č. 130

(Koř. 67. 109.) 1285*1 .

64. Volská hora (Ochsenberg), lesnatý vrch jihozápadně od Schmiede-

bergu (Koř. 71. 52.) 1Ó31-7 .

65. Lesní boudy (Forstbauden) pod smrkové stráni, nejvyšší domy

(Koř. 71. 26.) 891*3 .

66. Vlčí paseka (Wolfishau), prostřední výška místa (Lieb. K.) . . 707*0 •

Ve vid. stř.
. 1489
. 1683
. 1952
. 1749
. 1986

• 2624
. 2419
. 2315
. 3412
. 3839
. 3728
. 4250
. 3954

. 4347

. 3798
. 4295
. 4811
. 4220

• 4071

. 4066

. 3264

. 2820
. 2237

7, Tannwald.

Zeměpisná šířka: 60° 40^ až 50<> 45'
Zeměpisná délka: 32<> 50' až 33<> O'

Z celé plochy toho čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 0*9 procentů,

„ n 400—600 , 22*7

n
n
n

f»
n

, 600—600
n 600—700

91

700—800
800—900

9

n
n

39-0

29*1

7*5

0*8

n

Nadm. výška V met Ve vid. stř.

1. Nová ves, nejvyšší domy na silnici do Smržovky, sedlo (Koř.

68. 140.) 647-4 . . . 2048

2. Smržovka, mlýn „Buschmtthle", základ (Koř. 68. 160.) . . . 460*3 . . . 1456

3. „ tkalna na bavlnu pana Ungera (Koř. 68. 137.) . . 505*2 . . . 1599

4. „ skupina domů 300 m. východně od zámku ležící (Koř.

68. 142.) 669*6 . . . 1802

6. , domy v údolí východně od kostela (Koř. 68. 138.) . 670*3 . . . 1804

137

Kadm. yýlka Y met Ve

6. Smržovka, kostel, základ. (Koř. 67. 687.) 050*4 .

7. ,, b&ně kostelní věže (Triang. Aiist.) 6911 .

8. ^ hospoda ,,Kreiiz8chenke", základ (Koř. 68. 167.) . . 631*6 •

9. ,, poslední nejvyiif domy na dolejším kraji lesa Stiid-

nického na cestě do Hořejšího Hamm (Koř. 68.

135.) 679-4 .

10. ,, nejvyšší domy na vozové cestě do Černé Studnice

n myslivny (Koř. 68. 136.) 750-7 .

11. « návrší mezi papírnou a mlýnem „Busehmtlhle*' (Koř.

68. 141.) 6071 .

12. ,, lesnatý vrchol ležící severozápadně od mlýna „Busch-

mtthle" (Koř. 68. 143.) 641*6 .

13. Brand, brnsíma pana Ullmanna (Koř. 68. 49. Bar.) .... 473*2 •

14. Tannwald, hostinec vedle kamenného mostn (Č. p. 115) (průměr

z 4 měř.) (Koř. 68. 56. Bar.) , . 450*4 .

15. ,, pod prádelnou na bavlnu náležející Priebschovi, základ

(Koř. 68. 126.) 577*6 .

16. Návrší zvané „Terezín vrch" u Tannwaldu (Koř. 68. 119.) . . 622*2 .

17. Hora Muchovská, nejvyšší skála (Koř. 67. 310. et 68. 92) . . 781-5 .

18. Na Studnické hoře, východně odtud sedlo mezi ní a Mu-

chovskou (Koř. 67. 310.) 743-5 .

19. Zavrchy, osamělý dům na Studnické hoře (Koř. 68. 184.) . . 718*4 .

20. Beran, boudy na jihovýchodní stráni Studnické hory (Koř. 67. 307.) 761*9 .

21. Hora Studnička (Schwarzbrunnberg), hora jižně od Smržovky,

nejvyšší bod (Triang. Aust.) 869*4 .

22. Sedlo mezi Studničkou horou a Šumburkcm (Koř. 67. 546.

Bar.) 685*0 .

23. Přední zbytky, střední výška domů (Koř. 67. 308.) .... 690*3 .

24. Domy „Buschháuser", na jižní stráni Studnické hory (Koř. 67.

312.) 608-6 .

25. Huf (Labau), nejdolejší jihovýchodní dům (Koř. 67. 313.) . . 510-7 .

26. Pěncov, nejdolejší dům (Koř. 67. 814.) 628-0 .

27. Bratfíkov, horní mlýn (Koř. 67. 336.) 454-0 .

2H. Halšovice, největší dům ve středu tohoto místa (Koř. 67. 315.) 506*8 .

29. Kříž na cestě ze Šumburka do Dupandy W. H. (Koř. 67. 316.) 616*1 .

30. Dupanda, hospoda, základ. (Koř. 67. 317.) 532*6 .

31. Skuhro v, nejvyšší bod na hřbetě severovýchodním od jmenovaného

místa, triangulační bod. (Koř. 71.) 590*2 .

32. Tépeř, severně odtud »U břízy", holé návrší (prům. z 2 měř.)

(Koř. 67. 806.) 554-8 .

33. Místo při děleni se údolí loužnického a bratřikoveckého u bři-

dličných lomů (Koř. 67. 547. Bar.) 407*6 .

34. Loužnice, mlýn na horním konci tohoto místa (Koř. 67. 335.) . 456*8 .

35. Zásada, kostelíček, základ. (Koř. 67. 311.) 531-4 .

36. Hamr hořejní, první skupins domů na vozové cestě ze Zásady do

Tannwaldu (Koř. 68. 120.) 598*5 .

37. „ jižně odtud se nalézající lesnatý vrch na vozové cestě

odtud do Zásady (Koř. 68. 97.) 596*8 .

38. Svárov, skupina domů na dolejším kraji lesa u vozové cesty do

Tannwaldu (Koř. 68. 121.) 471*2 .

39. Plavý, horní řada domů na jihozápadní stráni (Koř. 68. 99.) . 488-7 ,

40. „ západně odtud u dělení se údolí pod „Hamrem hořejním'*

(Koř. 68. 98.) 463-2 .

vid. siř.
. 2057
. 2186
. 1998

. 2149

. 2375

. 1920

. 2030
. 1497

. 1425

. 1828
. 1969
. 2473

. 2363
. 2273
. 2411

. 2751

. 2167
. 2184

. 1926
. 1616
. 1670
. 1436
. 1604
. 1949
. 1685

. 1868

. 1756

. 1290
. 1446

• 1681

. 1893

. 1887

. 1491
. 1547

. 1434

138

Kadm. výská t mtíL Te tIcL stiF.

41. Drikov, koft^ « pfttj Téie (Koř. 68. 96.) 600-6 . . . 1584

42. . ji]M>fýcliodiii leffluilj Trch (Ktít. 68. 89.) .... 561*6 . . . 1777

43. MiehloT, nad mlýnem (Kot. 68. 87.) 463*2 . . . 1466

44. PlchoTský let, tam hit se křižuje silnice z Kararofm se silnici

do JiloTého (K(^. 68. 88.) 529*2 . . . 1675

45. JiloTé. domy t sererofýchodnim kontě tohoto mista (Koř. 68. 85.) 514*2 . . . 1627

46. Ylastiboř, domj na horském hřbetn n Tozoré cestj k MachloT-

skémn mlýnn yedoncí (Koř. 68. 84.) 4b4-4 . . . 1532

47. NaTaroT, ústí Ihoteckého potoka do Kamenice, 3 m. nad hladinon

řeky (Koř. 68. 33. Bar.) 364*7 . . . 1154

48. , záffl^ Tedle kamenné sochy by. Jana (Koř. 68. 32. Bar.) 442*2 . . . 1399

49. , yýchodně leiicí horský hřbet, severovýchodní roh lesa

(Koř. 68. 91.) 512-4 . . . 1621

50. Lhotka, první sl^>adní dům na vozové cestě odtad k Navarovn

(Koř. 68. 35. Bar.) 483*3 . . . 1529

51. Dolní Lhotecký mlýn, základ. (Koř. 68. 34. Bar.) 388*5 . . . 1229

52. Bohdalovice, nejvyšší domy ležící severovýchodně na čeřenn (Koř.

68. 174.) 768*0 . . . 2430

53. Popelnice, severně odtnd ležící skalnatý a lesnatý vrch (Koř. 68.

118.) 664*4 . . . 2101

54. Šnmhnrk, na vozové cestě do Příchovic, kaplička pod domem č.

203 (Koř. 6a 46. Bar.) 5531 . . . 1750

55. , východně odtnd ležící lesnaté návrší jihozápadně od

Pnchovie (Koř. 68. 117.) 737*8 . . . 2335

8. Vysoké a Rokjrtnice.

Zeměpisná šíHca: 50^ 40" až 50* 45'
Zeměpisná délka: 33^ O" až 33^^ 10"

Z celé plochy tohoto čtverhrann leží

v nadmořské výšce od 400 — 500 metrů 9*8 procent,

, 500— 600 , 21*5

, 600— 700 , 35-5

, 700— 800 „ 18-5 ,

, , 800— 900 , 9-5 ,

, 900—1000 . 3*7 ,

. 1000—1100 . 1*3

« 1100—1200 . 0*2

Nadm. výška v met Ve vid. siř.

1. Stará ves, domy v údolí při dělení se vozové cesty k Jesenické

silnici (Koř. 68. 65) 587-7 . . . 1869

2. „ severozápadně od ní na horském hřhetn, kde se vozová

cesta do Jesenické silnice ústí (Koř. 68. 66.) . . . 638*2 .

3. 9 západně od ní poněknd lesem porostlé návrší (Koř.

68. 67.) 648-1 .

4. Hamberk, výšina na polích 400 kroků severovýchodně od nejvyš-

ších chalnp v Rnprechticích (Triang. Anstr.) . . . 694*3 .

5. Vysoké, domy na jihovýchodním konci města (Koř. 68. 63.) . . 699*1 •

6. • hostinec na poště, vjezd (prům. z 6 měř.) (Koř. 68.

21 Bar.) 704*8 . . . 2230

2020

2050

2197
2211

139

Nadm. výíka v met. Vevld. stř.

7. Vysoké, báně věže iárniho kostela (Triang. Anstr.) .... 723*1 . . . 2287

8. Petruskovy vrchy a Vysokého, nejvyšSí bod (Koř. 68. 101.) . 714-3 . . . 2260

9. Na severní straně „Petmškových vrchů* silný pramen (Koř. 68.

39. Bar.) 666-7 . . . 2106

10. Od „Petmškových vrchů* severoz^dně na nejvyšším rozchodu

potoka Počáteckého (Koř. 68. 37. Bar.) .... 4962 . . . 1570

11. Trojanka, sknpina domů n hospody (Koř. 68. 90.) .... 5966 . . . 1887

12. Stanové, východně od něho se nalézající osailělý hostinec „a Pece"

na silnici do Vysokého ^oř. 68. 64.) 6661 . . . 2107

13. Haratice, východně od nich ležící lesnatá výšina na hřbetu (Koř.

68. 100.) 547-8 . . . 1734

14. Tříč, domy nalézající se na hřbetě, jihozápadně tohoto místa

(Koř. 68. 41.) 663-3 . . . 2099

15. „ severně od něho, hřbet na cestě do Sklenaříc (Koř.

68. 42.) 6831 . . . 2161

16. Sklenářice (Glasersdorí), kde se Jablonecká silnice do cis. silnice

Vysocké a Přichovické ústí (Koř. 68. 38. Bar.) . . 6136 . . .1941

17. Tomášův kopec, severně od Sklenaříc lesnatý hřbet, nejvyšší bod

(Koř. 68. 29) 704-9 . . . 2230

18. Čermákov, severně od Sklenaříc, skupina domů nedaleko, kde

se silnice stará od nové dělí (Koř. 68. 22.) . . . 698*1 . . . 2208

19. Olešnice, na dolejším konci této vesnice, kde se údolí nedaleko

mlýna u hospody dělí (Koř. 68. 36. Bar.) .... 448-3 . . . 1418

20. „ západní pořadí domů na čeřenu mezi touto a Bohda-

lovici (Koř. 68. 114.) . 5970... 1888

21. „ kaplička na cestě odtud do Příchovic, v sedlu (Koř.

68. 115.) 6671 . . . 2110

22. „ severovýchodně, kde se nová Příchovická silnice na

čeřenu otáčí (Koř. 68. 23.) 720-9 . . . 2281

23. Javorník, hora u Rejdíc (Koř. 68. 24.) 8114 . . . 2567

24. Počátky, východně, kde stará silnice od Vysoké přes sedlo vede

(Koř. 68. 25.) 805-7 . . . 2549

25. Rejdický vrch, výška silnice na hřbetu, v stejné výši s vrchem,

sedlo jest as o 5 m. nižší (Koř. 68. 43. Bar.) . . 8143 . . . 2572

26. Paseky, domy vedle kostela (Koř. 68. 111.) 6402 . . . 2026

27. „ nejvyšší skupina domů nalézající se v rohu lesa severo-

západně od kostela (Koř. 68. 27.) 776*1 . . . 2455

28. Přichovice, veliký jednopatrový dům kamenný v údolí k Tiefen-

bachu (Koř. 68. 129.) 705*2 . . . 2231

29. . domy vedle kostela (Koř. 67. 333.) 7882 . . . 2494

30. , farní kostel, základ věže (Koř. 68. 44. Bar.) . . . 7927 . . . 2508

31. „ myslivna pod Štěpánskou hůrou (Koř. 68. 127.) . . 8997 . . . 2846

32. Libštát, vesnice jižně od Příchovic, dům na cestě ku Světlé (Koř.

68. 116.) 622*2 . . . 1969

33. Šumburk na hranici proti Světlé na hřbetu, hostinec „n labutě*'

(Koř. 68. 45. Bar.) 6726 . . . 2128

34. Štěpánská hůra, východně od Příchovic (Triang. Aust.) . . . 9581 . . . 3031

35. Vrch Heidstein, východně od Příchovic nejvyšší skalní vrchol jeho

(Koř. 68. 26.) 960.8 . . . 3040

36. Hřbet Heidstein, nejvyšší bod na jeho východním konci (Koř.

68. 28) 9021 . . . 2854

37. Obora, dolejší skalní pláň na východním kraji vrchu Heidsteinu

(Koř. 68. 80.) 652*5 . . . 2065

140

. / Kadm. výSka v met Ve vid. stř.

38. Zabylé, nejryiií skapina doml nales^ Be na cestě k Jestřábi

(Koř. 68. 50.) 652-9 .

39. Jestřebí, nejhořigií skupina domů pod horon Kobylou (Koř. 67.

226.) 866-5 .

40. Dnšnice dolní, dům y údolí nalézající se nad posledními k Je-

střebímu patHcími domy (Koř. 68. 49.) 4980 .

41. „ domy nalézající se na východní stráni n Jizery na cestě

k Františkovu (Koř. 68. 48.) 514*8 .

42. Horní Dusniee, dům na výšině západní obruby lesa (Koř. 68. 46.) 733*4 .

43. „ západně na holém hřbetu k Hejlovu (Koř. 68. 43.) . 826*2 .

44. Yojtěšice, jižně od tohoto místa roztroušené chalupy na horním

hřbetu (Koř. 68. 47.) 517*9 .

45. , východně lesnaté návrší (Koř. 68. 44.) 682*4 .

46. Bratrouchov, skupina domů na jižní stráni dle pěšinky do Hor-

ních Dušnic (Koř. 68. 45.) 659*3 .

47. Burany, nejvyšší domy na hřbetě (Koř. 68. 40.) 568*9 .

48. Končiny, jižně na lesnatém úbočí, hořejší okraj lesa (Koř. 6S.

39.) 657*5 .

49. Strážnice (Wachsteinberg), jižně od Dolní Rokytnice (Koř. 68.

38.) 773*2 .

50. Franzenthal, císiurská silnice, první dům na staré silnici z Rokyt-

nice do Jilemnice (Koř. 68. 110.) 778*6 .

51. Sahlenbach, malá kaplička na západním konci tohoto místa na

kopci (Koř. 68. 105.) 645*7 .

52. „ dolní domy, kde se údolí dělí (Koř. 68. 107.) . . 610-0 .

53. „ nejv>'šší chalupy na západní stráni Vlčího hřebenu

(Koř. 68. 109.) 839-4 .

54. Dolní Rokytnice, poslední skupina domfi na silnici k Machovu

(Koř. 68. 104.) 510-3 .

55. „ střední výška domů na západním konci silnice, do Ja-

blonce vedoucí (Koř. GS. 103.) 520*5 .

56. „ kostel, základ. (Koř. 68. 102.) 530*5 .

57. Horní Rokytnice, domy nalézající se u Černého potoka při ho-

řejším roztoku ramen jeho (Koř. 68. 36.) .... 700*9 .

58. „ nejv}'Š8í domy v lesním koutě na čertově pláni (Koř.

68. 35.) 941*6 .

59. Grenzddrfel, vesnice n Rokytnic, nejvyšší skupina domů (Koř.

68. 33.) 750-0 .

. 2066

. 2740

. 157C

. 1629
. 2320
. 2614

. 1639
. 2159

. 2086
. 1800

. 2081

. 2447

. 2463

. 2043
. 1930

. 2655

. 1615

. 1647
. 1679

. 2218

. 2979

. 2373

9. Svatý Petr (Spindelmůhle).

Zeměpisná šířka: 50^ 40^ až 50® 45'
Zeměpisná délka: 33® 10" až 33® 20^

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 500 — 600 metrů 0*7

„ 600— 700

„ 700— 800

„ 800— 900

„ 900—1000

„ 1000—1100

110
160
26-8
16-8
15"8

procent,

w

Ul

1.

2.
3.
4.

5.

6.
7.

8.

9.

10.

11.
12.
13.
14.

15.
16.

17.

18.

19.
20.

21.

Srn aé»

23.
21.
Jo.

2G.

27.

28.
29.

30.
31.

32.

33.

▼ Dadmořské výšce od 1100 — 1200 metrů 7.0 procent,

, 1200—1300 , 6-0

. , 1300-1400 , 0-8 .

. . 1400—1500 , 0-6

Nadm, výška v met.
Horní Dvorecké boudy, pod Lysou horou (Koř. 67.) .... 1182*1
Dolní Dvorecké boudy, při Vlčím hřebenu (Koř. 67. 217.) . . 1045-5

Vlčí hřeben, severní skalný vrchol (Koř. 67. 218.) 1150-7

Hřeben .Kužel", lesnatý vrchol, severozápadně od Tří domů

(Koř. 67. 210.) 1116-4

Rezek (Jerusalem), myslivna na silnici z Jilemnice do Franzensthalu

(Koř. 67. 220.) . 871-2

, severně odtud lesnatý vrch (Koř. 67. 219.) . . . . 1041-6

Tři domy, střední dům pod cestou, základ. (Koř. 67. 211.) . . 802*8

Kuželské údolí u Huti (Koř. 67. 233.) 752*8

Vítkovice, nejhořejší dům pod lesem (Koř. 67. 235.) .... 843*9
, domy pod vrchem Sv.-Janským u západního kraje lesa

(Koř. 67. 234.) 829-0

kostel, základ věže, (Koř. 67. 230.) 671*2

v ůdoll východně od kostela (Koř. 67. 236.) . . . 632*0
jihozápadně od kostela, návi-ší (Koř. 67. 229.) . . . 796*9
Roudnice, skupina domů, pod cestou z Křeslic do Vítkovic na

dolejším kraji lesa (Koř. 67. 227.) 713.1

Benecko, nejhořejší dům pod Heidlovým vrchem (Koř. 67. 228.) 958*9
Hora Klíč (SchOsselberg aneb Beerhttbel), lesnatý vrch na vý-
chodním konci Krkonoše (Koř. 67. 198.) .... 1240*6
Boudy nSchttsselbauden**, jižně odtud, lávka přes potok Jizeru

(Koř. 67. 212.) 812-9

Hořejší ,SchQsselbauden**, východně v sedle na cestě do Krauso-
vých bud (Koř. 67. 536. Bar.) .1016-0

Kozí hřbet, štít na západním jeho konci (Koř. 67. 209.) . . 1321-9
„ nejv>'šší místo pěšiny mezi ním a Studničnou (Koř.

i^"^, 57.) 1409-7

Sv. Petr, dolní meze lesů na cestě k Rennerově boudě (Koř. 71.

Bar. 34.) 892*0

„ kaplička západně odtud, základ. (F. St. H.) ... 834-0
Sloup sv. Petra na rozcestí západně od sv. Petra (F. St. H.). . 871*8
Sedm dolů, u stoku potoka Labe s Bílou vodou (Koř. 67. 526. Bar.) 768*0
Spindelmúhle, východně od kostela na cestě k Sv. Petru v sedle

(Koř. 67. 201.) ... 9000

„ kostel, u vchodu, základ (průměr z 2 měř.) (Koř. 67.

525. Bar.) 761*3

hostinec Erlebachův, záHad. (F. St. H.) 722*8

na mostě přes Labe (prům. z 2 měř.) (Koř. 67. 524. Bar.) 709*3
Bedřichov (Friedríchsthal), most přes strouhu n pily na silnici

do Vrchlabí (F. St. H.) 690*1

Mooshttbel aneb Kreuselberg, nejvyšší bod (F. St. H.) . . . 1081*0
Hora Svojšická (Schwozer Koppe), západně od Krausových bud

(Koř. 67. 214.) 1052*8

Krausovy boudy, nejvyšší první dům na lesní cestě od Schttssel-

ských bid k. ě. 18 (Koř. 67. 537. Bar.) .... 817*3
a ndýn u švýcarského domku v údol! (prihn. z 3 měř.)

(Koř. 67. 523. Bar.) 665*8

Ve vid. stíř.
. 3740
. 3308
. 3641

. 3532

. 2757
. 3295
. 2540
. 2382
. 2670

. 2623
. 2123
. 2000
. 2521

. 2256
. 3034

. 3925

. 2572

. 3214
. 4183

. 4460

. 2822
. 2638
. 2758
. 2430

. 2847

. 2449
. 2287
. 2244

. 2183
. 3419

. 3331

. 2586

. , , 2105

142

Nadm. výika v met VevícLstř.

34. Šerý Kámen (Finsterstein), lesnatý yrchol východně od Vítkovic

(Triang. Austr.) 1010-7 . . . 3197

35. Michlův mlýn pod vrchem Klanseherg (Koř. 67. 522. Bar.) . . 6423 . . . 2032

36. U Žežhnlčí lávky nad soutěskou lahskou a pod Yolským dolem

(Ochsengrahen). (Koř. 67. 521. Bar.) 601*0 . . . 1901

37. Herlikovice (Hackelsdorf), sontěska Lahe, na silnici. (Řeka o 5 m.

hlouběji (Koř. 71. Bar. 39.) 564-0 . . .1784

38. Na německém Heidelberkn, sedlo mezi ním a Janským vrchem

(Koř. 67. 539. Bar.) 917-0 .. . 2901

39. Heidlova hora (Heidelberg), lesnatý vrchol západně od Herlikovic

(Triang. Austr.) 1035.0 . . . 3275

40. Přední boudy na cestě na Heidelberk, druhá nejvyšší bouda

Č. 62. (Koř. 67. 538. Bar.) 722*6 . . . 2286

41. Hora Stoh (Heuschober), východně od sv. Petra (Koř. 67. 257.) 13082 . . . 4139

42. Jahodí hora (Beerenberg), jihozápadně od Dvorecké boudy (Koř.

67. 261.) . . . • 1306-1 . . . 4132

43. Na planině (Planur-Berg), lesnalá v}sočina jižně od sv. Petra

(Triang. Austr.) 1189-5 . . . 3763

44. Boudy .,SchOnelahn", přední na stráni (Koř. 67. 268.) . . . 896*6 . . . 2837

45. Heidelberk, lesnatý vrchol východně od Herlikovic (Triang. Austr.) 931*3 . . . 2946

46. » na jihovýchodní stráni tohoto vrchu, kraj lesa nad

domy Seidlovými (prftm. z 2 měř.) (Koř. 67. 253.) . 863*0 . . . 2730

47. Husí boudy, nejhořejší bouda ve východním koutě (Koř. 67. 255.) 823*8 . . . 2607

48. Lahrovy boudy, střední výška (Koř. 67. 256.) 1076*7 . . . 3406

49. Mlýnský vrch (Mohlkoppe), lesnatý skalní vrchol severně od

Dolních dvorů přír. půda (Koř. 67. 259.) . . . . 831*0 .. . 2629

50. Boudy „Fůllenbauden'S nejdolejší dům, základ. (Koř. 67. 254.) 797*2 . . . 2523

51. Hanapetrův Háj, lesnatý vrch severně od Dol. dvorů. (Koř. 67. 258.) 884.5 . . . 2799

52. Rudolfův důl, bouda na horské cestě z Niederhofu k Husím boudám

(Koř. 67. 285.) 835*9 . . . 2645

10. Sněžka.

Zeměpisná šířka: 50^ 40" až 50^^ 45'
Zeměpisná délka: 33^ 20" až 33^ 30"

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 600 — 700 metrů

s
»
m
n
n
»

n
n
»

n

n

n

n

n

II

II
n

700— 800
800— 900
900—1000
1000—1100
1100—1200
1200—1300
1300—1400
1400—1500
1500—1600

n
n
if
n
9
*
n
m
n

5*3 procent,

5*8
13*5
160
21*5
130
10*5
100

3*7

0*7

n

9
9

Nadm. výika V met Vevíd. stř.

1. Zlatá hůra (Goldhóhe), ncijhořejii boudy (Koř. 67. 260.) . . . 944*3 . . . 2988

2. Boudy Tuří (Auerwi^sb^uden), a^ SY Niederhofu (Koř. 67. 238.) 1010*0 . . . 3196

143

r

Nadm. výška v met. Ve vid. stř.

3. Bobi boudy (Bohnwiesbanden), nejhořejší na hřbetn (Koř. 67. 93.) 1106*8 . . . 3502

4. Velké Typlovy boudy, pod Forstberkem horní domy (Koř. 67. 105.) 986-3 . . . 3121

5. Bertholdftv vrch, hrádek v Dunkelthalo, základ věže <Koř. 67. 140.) 7341 . . . 2322

6. Lesnatý vrch blízko bud Umrlčích („Todtenbanden'*) (Koř. 67.

106.) 1037-9 . . . 3283

7. VelkA Úpa, IBL díl, Urlagovy boudy v údolí (Koř. 67. 103.) . 9196 . . . 2910

8. • boudy na sedle mezi Liščím vrchem a Slatinou straní

(Moorlehne) (Koř. 67. 91.) ... .' 1089-8 . . . 3448

9. Liščí vrch, 3*5 kilom. západně od hospody u Pecra (Triang. Austr.) 1362-6 . . . 4311

10. , nejdolejší konec východního pole sněžného v srpnu 1867.

(Koř. 67. 96.) 1256-8 . . . 3974

11. Bérovy horní boudy, nejhořejší domky (Koř. 67. 101.) . . . 11204 . . . 3487

12. Bouda uhllřft pod Baumberkem (Koř. 67. 100.) ..... 9455 . . . 2992

13. Baumberg, vrch jihovýchodně od „Studničné hory" ležící (Koř.

67. 97.) 1150*7 . . . 3641

14. Richtrovy bomdy, východní a horní bouda (Koř. 67. 104.) . . 12442 . . . 3937

15. Boudy Studničné, dolní boudy (Koř. 67. 98.) i 1012*5 . . . 3204

16. Stndid^^ (něm. Brunnberg), západní kupa tohoto hřbetu, pod

jménem „Hinterwiesenberg" známá, 1300 metrů jiho-
západně od Loučné boudy (Triang. Austr.) .... 1554*4 . . .4918

17. 9 nejvýchodnější vrchol u „zahrádky Krakonoše" (Koř. 67.

94.) , 1551-7 . . . 4909

18. a sněhové pole, na jižní stráni zahrady Krakonoše,

horní konec (v srpnu 1867) (Koř. 67 83.) .... 1528*9 . . . 4822

19. , dolní hranice t. pole (Koř. 67. 84.) 1476*4 . . . 4661

20. Bennrova bouda, základ. (Koř. 71. Bar. 32.) ...... 1392*0 . . . 4404

21. Loučná bouda (Wiesenbaude), základ. (Koř. 71w Bar. 31.) . . 1388*0 . . . 4392

22. . (Sen. průměr z 8 rozličných měřenL) 1393*0 . . . 4407

23. Krčma „Kreutzschftnke" na cestě z Maršová do Velké Úpy (Koř.

prům. z 3 měř. v r. 1867, 68.) 632*0 . . . 2000

24. Velká Úpa, hospoda „u PrQUera" blíže kosteU (Koř. 67. Bar. 19.) 697*3 . . . 2206

25. Hospoda ,.u Pecra", základ. (Koř. prům. ze 4 bar. měření v r.

1867, 68, 71) 756*3 . . . 2391

26. Domy ,3&i^tehftuser", u lesa na cestě do Obřího dolu nad po-

sledním domem (Koř. průměr z 4 bar. měření v roce

1867. 68. 71.) 851*0 . . . 2692

27. Obři důl (Riesengrund). na dolejším konci u Schmidtlehnera' u

lávky přes Upu (Koř. 71. Bar. 23j ..... . 888*0 . . . 2809

28. 9 na hořejším konci, pod slapem Úpy (Koř. průměr

ze 2 bar. měření v r. 1867. 71.) ....... 932*3 . . . 2960

29. « krčma ^u kovárny" (Bergschmied) na cestě k Sněžce

(Koř. průměr z 2 bar. měřeni v r. 1867. 71.) . . 1010*3 . . . 3210

30. Sněžka, rokle na cestě od „kovárny" na Sněžku (Koř. průměr

z 2 bar. měř. v r. 1867. 71.) 1218*6 . . . 3856

31. Obří bouda, bouda u paty Sněžky základ, (Koř. průměr z 2 bar.

měřeni v r. 1867. 71.) 13830 . . . 4376

32. Sněžka, vrchol střechy kaple, jež na nejvyšším místě stojí. (Triang.

Austr.) 16151 . . . 5110

33. » základ této kaple (Triang. Austr.) 1601*3 . . . 5066

34. a horní plocha nového kamene signálního, 14 kroků jižně

od kaple. (Nové evropské měření stupňové) .... 1599*5 . . . 5060

35. f, hostinec na pruské straně, základ, přízemek. (Koř.

67. 111.) 1682*3 . . . 6006

144

Nadm. yýika v met Ve vid. stř.

36. Sněžka, na východní patě a mezníka č. 172 (K(ň. 67. 108.) . 1448*7 . . . 4583

37. Černá kapa, -výšina na hlavním hřbetn 2*3 Idiom, východně od

Snéiky (Triang. Anstr.) 1410-6 . . . 4463

38. Nejnižší místo sedla mezi černon knpon a Smrkovou strání (Koř.

67. 604. Bar.) 11688 . . . 3697

39. Lesní růže (Waldrose), vrch jižně od Sněžky (Koř. 67. 88.) . 1394-2 . . . 4412

40. Leisnerovy boudy, pod lesní rfiži, střední výška (Koř. 67. 90.) 1265*6 . . . 4004

41. Lví hora (Ldwenberg), lesnatý vrchol, jižně od Černé kupy (Koř.

67. 120.) 1192-7 . . . 3773

42. Kraví hora (Knhberg), lesnatý vrch západně od kostela sv. Petra

průměr z 2 měření) (Koř. 67. 119.) 1091*8 . . . 3454

43. Bonda Brannova, vrch na začátku skalného hřebene, severovýchodně

odtud (Koř. 67. 123.) 11953 . . . 3782

44. Sagastrovy boudy, jpQÍ domek (Koř. 67. 122) 1288*3 . . . 4076

45. Pěnkaví hora (Finkenberg), vrch východně od Sagastrových bud

(Koř. 67. 121.) 1107-5 . . . 3504

46. Špičák (Spitzberg), v DuikelHialském údolí, nad průsmykem

(Koř. 67. 13&0 877*8 . . . 2778

47. Dlouhý vrch, lesnatý trdid 3 kilom. severně od zámku v Mar-

šově (Triang. Austr.) 1019*0 .. . 3224

48. Horní Kolbendorf, d&m v údolí východně pod Dlouhým vrchem

(Koř. 67. 131.) 686-9 . . . 2173

49. M dům s dřevěnou věžičkou na západní straně údolí, pod

testou z Malé Úpy do Michelsdorfn (Koř. 67. 130.) 9390 . . . 2971

50. Sedlo mezi Dlouhým vrchem a Kolbenberkem na silnici (Koř.

67. 118.) 1004*6 . . . 3178

51. Kolbenberg, lesnatý vrchol, příz. fůda (Koř. 67. 117.) . . . 1187*3 . . . 3757

52. Malá Úpa, dům nedaleko stoku „malé Úpy" s „černým potokem"

(Koř. 67. 128) . 787-7 . . . 2492

53. „ horní dům na západním konci údolí pod lesem (Koř.

67. 127.) 918-0 . . . 2904

54. . horní dům u lesa, východní stráň údolí, as 800 m. od

kostela, jihových. (Koř. 67. 126.) 951*9 . . . 3012

55. „ hospoda u kostela ve výšce kostela (Koř. 67. 506. Bar.) 977-6 . . . 3093

56. Pod poslední boudou čemovodskou, dřevěná lávka přes struhu

Fichtig^ben (Koř. 67. 505. bar.) 930*8 . . . 2944

57. Rutterovy boudy, u sv. Petm ne^ořejší (Koř. 67. 115.) . . . 1016*8 . . . 3214

58. Rennerovy boudy, u sv. Petm, nejvyšší u lesa (Koř. 67. 116.) . 1064*8 . . . 3369

59. Pfatzengrube, bonda na fařbelí před lesem (Ex^. 67. 112.) . . 1001*7 . . . 3169

60. Pomezní boudy (Grenzbanďen), mezní koly u silnice, základ.

(Koř. 67. 11&) 1052-5 . . . 3330

61. Lesnatý vrchol nad novými domky na hnmíci (Koř. 67. 114.) . 10980 . . . 3473

11. Ednigshan (a Schmiedeberk v Pruska).

Zeměpisná šířka: 50® 40' až 50® 45'
Zeměpisná délka: 33® 30' až 33" 40'

Z celé plochy tohoto itverhranu leží

v nadmořské výšce od 400 — 500 metrů 5*3 procent,

. . 600— 600 , 40-0

145

v nadmořské yfíce od 600 — 700 metrů 27*5 procentů,

700— 800 , 7-2
800— 900 , 16-3
900—1000 . 4-7

n
»
n

n

n

m

9

n

m

Nadm. výika v met Ye yid. stř.
ledlo k seyerovýchoda Yalbeřic mesi hoř. YalbeHci a Ificha-

levici (Michelsdorf) (Kíň. 67. 507. Bar.) .... 885*6 . . . 2802
ledlo na silnici z hořejších Yalbeřic do Opavy* kamenný slonp v

(Koř. 67. 508. Bar.) 853-0 . . . 2699

loř. Kolbendorf, hřbet k východu odtad a tři smrků v poli

(Koř. 67. 133.) 852-6 . . . 2698

ioř. YalbeHce, dřevěný kříž na rozcestí do Opavy (Koř. 67. 132.) 752 O . . • 2379
Talbeřice, dolejší díl nad ústím „Suchého Doln" (Koř. 67. 134.) 679*5 . . . 2150
[^lo?y kameny, východně Suchého Dolu, nejvyttí klepy ^oř.

67. 136.) . 1002-5 . . . 3172

tobravski stráň, nejvyšší lesnatý vrchol na východ Kvintentálu

(Koř. 68. 261.) 894-3 . . . 2829

tobrava O^ka), prameny její (Prenss. Yerm. 210.) 741*0 . . . 2344

tobrava (vesnice), nejdolejií chalupa při severovýchodlUm konci

vsi (Koř. 68. 270.) 674*5 . . . 1818

/emá voda, dům vlastníka dolů, dolejší rámec oken v přízemí

(Koř. 68. 271.) 611*0 . . . 1933

Ioř. Černá voda, střední výška domů v údolí (Koř. 68. 273.) . 538*9 . . .1705
JTa šancích" u Černé vody, 1*6 kilom. k severozápadu nádraží

v Kónigshanu, holá výšina (Triang. Austr.) .... 595*5 . . . 1884
b jih Kdnigshanu, rozhraní vod nedaleko křížatky železné dráhy

s cis. silnicí (Koř. 68. 331.) 518*8 . . . 1642

Unigshan, nádraží, koleje (£. N. S. N. D. V. B.) 517*4 . . .1637

„ severně odtud stojící sloup pomezní při cis. silnici

a na hranicích Pruských (Koř. 68. 283.) .... 493*5 . . .1562
^raní hory, lesnatý vrch k severovýchodu hory Špičáku (Koř.

68. 284.) 855-6 . . . 2707

U>žná hora ve Yranich horách (Prud. 384.) 823*7 . . . 2606

lobrava, k severovýchodu odtud stojící vrch při cestě do Čeps-

dorfn na hranicích (Koř. 68. 280.) 657.3 . . . 2080

l6psdorf, u rychtáře (Prud. 376.) 604*3 . . . 1912

, .Na hřebenech*, nejvyšší místo na hřbetě k jihozápadu

odtud (Prud. 377.) 635*6 . . . 2010

[unči^e (Kunzendorf), domy na sUuid od Bobrovy (Koř.^68. 262.) 604*3 . . . 1912
^va, špice kostelní věže (Koř. 68. 264.) . . . 'I . . . 642-0 . . . 2031

nejnižší východní skupenství domů (Koř. 68. 267.) . 574*4 . . .1817

severně odtud poněkud lesem porostlý vrchol na ieřeni

(Koř. 68. 265.) • . . 749-3 . . . 2371

. severně odtud nejvyšší místo silnice do Michalovic

(liichelsdorfn) (Koř. 68. 268.) 594*8 . . .1882

[ichalovice (Michelsdorf)) domy na dolejším konci vsi (Koř. 68.

269.) 538*0 . . . 1702

[éstské (Stftdtisch), jihozápadně odtud stojící .Yysoká hora"

(Koř. 68. 266.) 938*9 . . . 2971

Na syrovátkách" (Molkenberg), na jih Schmiedeberka (Koř.

71. 66.) 943*5 . . . 2985

msberk, na jih Schmiedeberka, střední výika vsi (Koř. 71. 69.) 628*0 . . . 1987
dimiedeberk, severní konec při silnici (Preus. Yerm. 249.) . 424*7 . . . 1343

10

m

146

Nadm. výška v met Ye

31. Schmiedeberk, na náměetí, hostinec 11 černého koně (Prnd. 338.) 454*0 .

32. , hostinec .Pruský dvňťS základy (Koř. 71. Bar. 37.) 495*4 .

33. n evangelický kostel, základ (Koř. 71. 39.) .... 505*4 .

34. n východně odtud na silnici k hospodě „na výpřežť*,

dolejší kraj lesa (Koř. 71. Bar. 38.) 539*8 .

35. n východně odtud hospoda „U buku** (Buchenhans), na

silnici k hospodě »na výpřeží** (Koř. 71. 39.) . . . 6600 .

36. „ východně od této hoapodj na silnici, odkud vychází

stezka k Březím kamenům (Friesensteine) (Koř. 71. 70.) 719*3 .

37. Passkretscham (krčma ,fna brance**)* hospoda na silnici ze Schmie-

deberka do Dittersbachu (Letz. Rgb.) 700*0 .

38. Sedlo na cestě od Schmiedeberka do Hermsdorfn (Koř. 71. 67.) 786*9 .

39. „Na výpřeií** (Ausgespann), hospoda na silnici mezi Schmiede-

berkem a Schreibendorfem (Letz. Rgb.) 779*3 .

40. Březová hora (Birkberg), k severozápadu Schmiedeberka (Koř.

71. 60.) 648*6 .

41. Březí kameny (Friesensteine), vrchol nejvyššího klepu (Koř. 71.

41., 42., 43., 44.) ... 944*2 .

42. Lesnatý vrch „Koppe**, jihovýchodně Schmiedeberka (Koř. 71. 32.) 853*0 .

43. Buchwald, nejhořejší chalupy (Prud. 352.) 489*0 .

44. n vrch Schartenberg (Prud. 353.) 732-6 .

45. Sddrích, ves, tabulka při východu ze vsi do Buchwaldu (Prud.

346.) 882-5 .

46. Fischbach, půda před hostincem (Fils 281.) 375*6 .

47. « katolický kostel (Prud. 331.) 392*7 .

48. Nová ves (Neudorf), nejhořejší domy v údolí (Koř. 71. 64.) . 488*8 .

49. Bemdorf, hořejší domy (Koř. 71. 63.) 519*8 .

50. Hohenwalde, západně odtud most při hlavní silnici (Preuss. Yerm.

252.) 773*0 .

51. Haaselbach, evuigelický kostel (Prud. 357) 560*7 .

52. Dittersbach, střední výška vsi (Prud. 354.) 596*0 .

53. Hora Plisská (Plisserberg), jižně Dittersbachu (Koř. 71. 68.) . 752*7 .

54. Bobrava řeka, ústí Michalovického potoka (Preuss. Yerm. 213.) 529*3 .

55. Dolní Schreibendor^ u kostela (Preuss. Yerm. 253.) .... 517*5 .

56. „ jihovýchodně odtud silnice u mostu (Preuss. Yerm. 254.) 492*3 .

57. Weissbach, hora B&rberg (Prud. 382.) 681*4 .

vid. stř.
. 1436
. 1567
. 1599

. 1708

. 2088

. 2276

. 2215
. 2490

. 2466

. 1736

. 2988
. 2699
. 1547
. 2318

. 1211

• 1188
. 1242
. 1647
. 1645

. 2446
. 1774
. 1885
. 2381
. 1676
. 1638
. 1558

• 2156

12. Želesný Brod a západní dil Semil.

Zeměpisná šířka: 50® 35' až 50*^ 40^
Zeměpisná délka: 32® 50' až 33® O'

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 400 — 500 metrů 22*3 procent,

500—600

>»

n

)9

,) VVfVr VřV/Vf

n

9\7 \J

>»

>»

n

»»

„ 600—700

>»

7*2

tt

>»

»>

>»

„ 700—800

>»

0*5

n

Nadm. výská v wet Ye vid. stř.
1. Ylastiboř, 400 m. jižiě odtud lesem něco porostlá výšina (Koř.

«. 86.) 555-5 . . . 1767

147

2.

3.
4.
5.

6.
7.
8.
9.
10.

11.

12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.

23.
24.

25.
26.

27.
28.
29.
30.

31.
32.

33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.

>»

»»

Nadm. výška v met. Ve vid. atř.
Jirkov, hoU výšina 460 m. k severovýchodu posledních chalnp

tohoto místa (Triang. Anstr.) 599*9 .

„ chalupy na jižním konci (Koř. 67. 331.) .... 536-2 .

Kamenice, severovýchodní skupenství domů (Koř. 71. 144.) . . 447*4 .

Velké Horky, nejhořejší chalupy (Koř. 67. 327.) 4137 .

Skalský mlýn, výška silnice (Koř. 67. 548. Bar.) 339*6 .

Těp^e, u prostřed této vsi při ohybu cesty (Koř. 67. 545. Bar.) 444*3 .

Bzí, výška domů n kostela (Koř. 67. 318.) 428*3 .

Veselí, nejhořejší dům, základ (Koř. 67. 319.) ...... 456*7 .

Brod Železný, kostel sv. Jana Nep., základ (průměr z 2 měř.)

(Koř. 67. 323.) 360*6 .

severně odtud „Kněžsko'*, socha panny Marie (Koř. 67.

544. Bar.) 357*8 .

hostinec u pošty, základ (Koř. 67. 543. Bar.) . . . 281*3 .

nádraží, základ (E. N. 8. N. D. V.) 287*7 .

Vrat, chalupy u prostřed vsi (Koř. 67. 320.) 4381 .

Loučky Zadní, kostel, základ (Koř. 71. 132.) 417.6 .

Smrčí, skupenství chalup prostřed místa (Koř. 71. 133.) . . . 366*3 .

Klokočí, chalupy v údolí (Koř. 71. 134.) 372*0 .

Badštýn, prostřední výská vsi (Koř. 71. 125.) 411*7 .

„ hřbet k aápadu odtud (Koř. 71. 126.) 450*4 .

Lochtuše, skupenství chalup na jižním konci vsi (Koř. 71. 137.) 390*6 .

Chloudov, nejhořejší chalupy (Koř. 67. 321.) 447*5 .

Hamrstýn, skupenství chalup na holém, k jihu se kladoucím hřbetě

(Koř. 71. 136.) 532*8 .

„ lesnatá homole jihovýchodně odtud (Koř. 71. 135.) . 611*0 .
Prackov, hořejší skupenství chalup na severoiápadní stráni (Koř.

71. 139.) 546*4 .

„ sedlo na cestě do Záhoří (Koř. 71. 153.) .... 555*8 .

Kozákov, holá výšina na nejvyšším místě tohoto hřbetu, 800 m.

k severu vesnice Kozákova (Triang. Austr.) .... 744*6 .

„ nejvyšší vrchol, osamělý strom (Koř. 71. 4.) . . . 744*5 •

Radostný, mlýn pod Kozákovem, hráz u rybníka (Koř. 71. 138.) 553*4 .

Kozákov, nejdolejší domy ve vsi (Koř. 71. 520.) ..... 500*7 .

„ . kjihových. vesnice, skupenství domů, nazvané „u Lhoty*'

(Koř. 71. 128.) 511*6 .

Komárov, prostřední výška vsi (Koř. 71. 154.) 644*4 .

Lhota, západní skupenství domů na cestě do vsi Kozákova, na

hřbetě (Koř. 71. 91.) 628-2 .

Chnchelná, chalupy v údolí prostřed místa (Koř. 71. 164.) . . 445*5 .

Slaná, chalupy v údolí na východ, konci (Koř. 71. 18S.) . . 359*0 .

Světlá, severně odtud místo na vysočině (Koř. 71. 184.) . . 586*0 .

Podmoklice, skupenství domů na jižním konci vsi (Koř. 71^ 167.) 401*8 .

, dům nad dolejším mlýnem v ohbu silnice (Koř. 71. 151.) 358*4 .

Za Žlabem, u Záhoří, střední výška místa (Koř. 71. 149.) . . 488*9 .

Smrčí, hořejší domy při silnici (Koř. 71. 150.) 499*1 .

Dlouhé, hořejší domy nahoře na rovině (Koř. 67. 324.) . . . 504*8 .

Brodec, pH ústí do jizerského údolí (Koř. 67. 325.) .... 280*9 .

Pelechov, střední výška (Koř. 67. 326.) 364*8 .

Proseč, hořejší chalupy (Koř. 67. 330.) 426*5 .

Horní Spalov, domy prostřed tohoto místa (Koř. 67. 328.) . . 4281 .

Janíček, ves, střední výška (Koř. 68. 79.) 505*1 .

Janíčkův vroh, holá hůra, záp. vesnice tého jména (Koř. 68. 80.) 5440 .

. 1898
. 1697
. 1415
. 1309
. 1075
. 1406
. 1355
. 1445

. 1141

. 1132
. 890
. 910
. 1386
. 1321
. 1159
. 1177
. 1302
. 1425
. 1236
. 1416

. 1686
. 1933

. 1728
. 1759

. 2356
. 2365
. 1751
. 1584

. 1617
. 2038

. 1988
. 1411
. 1136
. 1854
. 1272
. 1118
. 1547
. 1579
. 1598
. 889
. 1155
. 1350
. 1364
. 1598
. 1721

-tá^Ét

Nadm. yýika v met Ve vid. stf .
47/Na Yršich, střední výOat míBto (Koř. 71. 143.) 469-5 . . . 1464

48. Bitoachov, střední výská domů na rovině (Koř. 71. 147.) . . 414*3 . . .1311

49. Semily, prostřední výška města na náměstí (Sen. průměr se 4

bar. měř.) 267-6 ... 847

60. n stanice železné dráhy (£. N. S. N. D. V.) . . . . 334*8 . . . 1059

13. SemUy (východní díl) a Poniklé,

Zeměpisná šířka: 50® 35' až 50® 40'
Zeměpisná délka: 33® O' až 33® lO'

Z celé plochy tohoto čtverhrann leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 11*8 procent,

, „ 400—500 „ 40*2

„ , 500—600 , 38-5

» I. n 600—700 , 9*5

Nadm. výška v met

1. Semily, východně odtud kaple při vysoké cestě do Benešova (Koř.

71. 165.) 433*6

2. Boskov, &ra, (zdánlivý základ) (Koř. 68. 78.) 497*4

3. n domy na jihu kostela (Koř. 71. 143.) 477*5

4. n holé návrší severovýchodně kostela (Koř. 68. 72.) 518*4

5. Roztoky, hořejší domy na rovině (Koř. 68. 68. a 71. 145.) . 518*6

6. Severně Franctálu n Jeseň ležící místo v údolí při pěšině z Vy-

sokého do Jeseň (Koř. 68. 30. Bar.) 474*4

7. Severovýchodní stráň nedaleko obruby lesa na polni cestě do

Roztok (Koř. 68. 78.) 585*3

8. Jcseny, zámek, viditelný základ (Koř. 68. 82.) 443*4

9. a nejsevernější chalupy při stezce do Navarova, u kamen-

ného kříže (Koř. 68. 31. Bar.) 436*8

10. M domy v sedle proti Franctálu u mlýna (Koř. 68. 83.) 500*9

11. Škodějov, nejhoř^ší domy na cestě do Příkrého (Koř. 68. 71.) 556*8

12. n holá výšina k západu silnice do Příkrého (Koř. 71. 146.) 606*7

13. Lesnaté návrší severně od cesty ze Škodějova do Příkrého (Koř.

68. 69.) . . . . 607-1

14. Příkré, chalupy v střední poloze tohoto místa (Koř. 68. 96.) . 498*4

15. » nejhořejší chalupa (Koncinky) (Koř. 68. 70.) . . . 522*2

16. Benešov, domy na jižním kraji místa, na hřbetě (Koř. 71. 168.) 435*7

17. Benešovský vi*ch, holá výšina k severu Benešova, triangulační

bod (Koř. 71. 140.) 561*4

18. Rybniče, hořcjjší domy na hřbetě (Koř. 71. 161.) 609*1

19. » holá výšina 800 metrů severně odtud (Koř. 71. 160.) 552*6
30. . 1*4 kilom. severně odtud lesnatá výšina (Koř. 68. 12.) 590*6

21. Ruprechtice, kostel, základ (Koř. 68. 14.) 557-0

22. n nejvyšší domy v ohbu silnice blíže průtoku (Koř. 68.

19. Bar.) 639*1

23. n 450 m. západně od kostela, holé návrší (Koř. 68. 15.) 622*8

24. „ severozápadně odtud ležící holé návrší, 155 kroků zá-
) pádně od nejvyššího místa silnice, vedoucí z Vysokého

do Škodějova — ,na Svatově'* (Koř. 68. 60.) . . 667-5

Ve vid. stř.

» .

. 1372
. 1573
. 1511
. 1640
. 1642

. 1501

. 1852
. 1402

. 1382
. 1585
. 1762
. 1919

. 1920
. 1577
. 1747
. 1378

. 1776
. 1610
. 1748
. 1869
. 1762

. 2022
. 1971

. 2112

Ud

Kadm. výská y met.

25. Raprechtíce, východně odtud holá návrší na cestě do Dol. Sítového

(Koř. 68. 13.) 612-9 •

26. Kopanský mlýn, na silnici z Nové vsi do Rnprechtic (Koř. 68.

18. Bar.) 4823 .

27. Přívlaky, chalupy při ústi Ponikelského dolu, v údolí (Koř. 71.

261.) . 4901 .

28. Hořejší Šitové, severně odtnd stojící lesnatá výšina na horském

hřhetn (Koř. 68. 58.) 608-1 ,

29. Poniklé, skupenství domů na severovýchodní stráni 600 kroků

k severovýchodu kostela (Koř. 68. 51.) ..... 540*1 .

30. SUrohorská, jižně odtud stojící svobodné návrší (Koř. 68. 53.) 5447 .

31. Nová ves, kamenný most přes Jizeru, asi 5 m. nad povrchní

řeky (Koř. 68. 17. Bar.) 3837 •

32. Víchov, holý vrch severovýchodně této vsi (Tríang. Austr.) . . 675*7 .

33. „ na dolejším konci v údolí u domu č. 40 pod školou

(Koř. 68. 15. Bar.) 4201 .

34. K západu Yíchova na stezce k Nové vsi v sedle u lípy (Koř.

68. 16. Bar.) 5152 .

35. Yíchovská Lhota, západně odtud holý vrch (Koř. 68. 16.) . . 622*0 .

36. Hanušova skála, vrch u Křeslic (Koř. 68. 55.) 768*9 .

37. Emsttál, výška silnice u panské hospody (Koř. 68. 11.) . . . 392*3 .

38. „ jihozápadně 800 metrů odtud na stezce do Jilemnice

(Koř. 68. 10.) 463*3 .

39. Šitové, vých. odtud výška hřbetu (Koř. 71. 262.) 454*4 .

40. Dol.-Sitové, dům na pravé stráni proti Peřimovu (Koř. 71. 264.) 454*3 •

41. Peřimov, dům prostřed vsi (Koř. 71. 158.) ....... 392-1 .

42. H^e, chalupy na východním konci vsi (Koř. 71. 157.) . . . 404*3 .

43. Benešov, jižně odtud v údolí Jizery (Koř. 71. 170.) .... 348*0 .

44. Čikvazka, hořejší chalupa na hřbetě (Koř. 71. 156.) .... 465*8 .

45. Yaldice, dům prostřed místa (Koř. 71. 179.) 451*5 .

46. , 1000 kroků odtud lesnaté návrší (Koř. 71. 171.) . . 491*5 .

47. Bystrá, chalupy na jihozápadním konci vsi (Koř. 71. 156.) . . 510*9 .

48. Dechník (Dehetník), lesnaté návrší asi 500 metrů k jihozápadu

nejhořejších chalup v Bystré (Tríang. Austr.) . . . 556*4 .

49. Skalice, lesnaté návrší 1 kilom. k východu nejhořejších chalup

v Bystré (Tríang. Austr.) 579*7 .

50. H^isko, kopec v lese asi 2 kilom. západo-severo-západně kostela

v Mfíčném (Tríang. Austr.) 596*5 .

51. Yrch H^isko, jihovýchodně odtud sedlo na cestě z H^e do Mřič-

ného (Koř. 71. 180.) 636*1 .

52. Mfíčné, kostel, viditelný základ (Koř. 71. 263.) 442*4 .

53. Cimrova hospoda k východu Kunratic na pokngi lesa (Koř. 71.

176.) 452-6 .

54. Kunratice, domy v údolí prostřed místa (Koř. 71. 175.) . . . 392.7 .

55. „U Klimenta*", holé návrší 300 m. jižně od nejjižnějších chalup

MHčenských (Tríang. Austr.) 512*1 .

56. Kozinec, lesnatý hřbet jižně Dolanek (Koř. 71. 159.) .... 559*6 .

57. Jilemnice, západně odtud holé návrší (Koř. 71. 252.) .... 571*8 .

Ye vid. stř.

. 1939

. 1526

. 1550

. 1924

. 1708
. 1723

. 1214
.2138

. 1332

. 1630
. 1968
. 2433
. 1241

. 1466
. 1437
, 1437
.1240
. 1279
• 1101
. 1474
. 1429
. 1555
. 1617

. 1760

. 1834

. 1887

. 1696
. 1399

. 1432
. 1242

. 162Q
. 1771
. 1810

150

14. Jilemnice a Vrchlabí

Z«iiiěpi8ii& šířka: 50® 35" až bO^ W
Zeměpisná délka: BS^ W až 33^ 20"

Z celé plochy tohoto čtyerhrana leží

v nadmořské výšce od 400 — 500 metrů 44*0 procent,

500—600 . 25-5

17-8
12-5

*
n

w

m

f»

n 600—700
„ 700—800
. 800—900

m
v
n

0-2

Nadm. výška v met. Ye

1. Martinice a Jilemnice, stanice železné dráhy (E. K O.N. W. B.) 481*4 .

2. JUemnice, špička véže fiumího kostela (Triang. Anstr.) . . . 505*7 .

3. „ hostinec n české koruny (pr&měr z 2 pozorování.) (Koř.

68. 11. Bar.) 460*8 .

4. flrabačov, hořejší domy na západní stráni (Koř. 71. 253.) , . 477*4 .

5. „ most přes malou Jizera (Koř. 68. 13. Bar.) . . . 422*6 .

6. Dolní Štěpanice, jižně odtud stojící vrch (Hrabačovská hůra)

(Koř. 71. 260.) 582*5 .

7. Víchov, ves, východně od ní holé návrší, 240 kroků k západn

lesa (Koř. 68. 1.) 624*0 .

8. „ východně odtud sedlo na stezníka do Hořejších Štěpa*

nic (Koř. 68. 17.) 5881 .

9. Stará silnice z JUemnice do Horní Rokytnice, oheb na vršku

nad Dolními Štěpanicemi (Koř. 68. 14. Bar.) . . . 576*8 .

10. KřesliCe, kostol, makovice na věži (Koř. 67. 222.) .... 738*1 ,

11. „ základ kostela u věže (Koř. 67. 221.) 718*7 .

12. n domy v údolí pod kostelem (Koř. 67. 223.) . . . 706*9 .

13. „ výška silnice pod Hansovou skalou (Koř. 68. 225.) . 772*9 .

14. Hoř. Štěpanice, dolejší dům při rozstupu údolí k Merklovu (Koř.

68. 6.) 549*3 .

15. „ n^hořejší domy z^qpadně kostela (Koř. 68. 4.) . . 663*6 .

16. „ osamělý dům na jihovýchodní stráni (Koř. 68. 5.) 610*7 .

17. Slerklov, západní domy na hoře na rovině (Koř. 68. 7.) . . 653*2 .

18. Něm. Heidelberk, lesnatý vrchol 5 kilom. severo-západně kostela

Vrchlabského (Triang. Austr.) 1035*0 .

19. Český Heidelberk, lesnatý vrchol jižně předešlého (Koř. 67. 540.

Bar.) 1026*6 .

20. Domky na Heidelberku, nejsevernější z nich na východní stráni

hory (Koř. 67. 294.) 742*0 .

21. Kněžice, nejhořejší domy (Koř. 67. 249.) 711*6 .

22. „ kříž na rozcestí odtud do Merklova (Koř. 67 241.) . 704*5 .

23. „ jihovýchodně odtud holé návrší (Koř. 67. 248.) . . 699*8 .

24. „ porostlé návrší k jihozápadu odtud (Koř. 67. 250.) . 887*2 .

25. Žaly, skupenství chalup na jihovýchodní stráni Heidelberka (Koř.

67. 237.) 832*4 .

26. Pommemdorf, nejhořejší bouda v jihozápadní stráni (Koř. 67. 267.) 728*2 .

27. U domků Seidlových, v sedle mezi Vachourem a Heidelberkem

(Koř. 67. 541. Bar.) 773*3 .

28. Vachour, lesnatý vrch, přír. půda (střední z 2 měř.) (Koř. 67. 241.) 817*4 .

29. n jihových. odtud stará vápenice v sedle (Koř. 67. 264.) 740*5 .

vid. stř.
. 1523
. 1600

. 1468
. 1510
. 1387

. 1843

. 1974

. 1860

. 1825
. 2335
. 2274
. 2287
. 2445

. 1788

. 2099
. 1932
. 2067

. 3276

. 3248

. 2348
. 2251
. 2229
. 2216
. 2649

. 2638
. 2304

. 2447

. 2586
. 2343

151

Nadm. výška v met. Ve vid. 8tř.

30. Sedlo mezi Yachonrem a Jankovým vrchem (Koř. 67. 542. Bar.) 626-6 . . . 1979

31. Jankův vrch, nejvyšší hod. Průměr z 2 měřenL (Koř. 67. 279.) 690*4 . • . 2184

32. Pfí vzniku potoka Ranhhachu, nejhořejší honda (Koř. 67. 293.) 7430 . . . 2351

33. Dolní dvůr (Niederhof), nejhořejší chalnpa na cestě k Hanape-

trově Btráni (Koř. 67. 284.) 6671 . . . 2110

34. n na hořejším konci vsi, ústí potoka od Hnsích hud do

Heilhachn (Koř: 67. 269,) * ' . . . . . . . . 6402 , . . 2032

35. , západně odtnd vrch lesem porostlý (Koř. 67. 265.) . 7878 . . . 2493

36. Horní Lanov, na hořejším severním konci vsi k Dolníma dvora,

mlýn, v údolí (Koř. 67. 283.) 517-3 . . . 1637

37. „ u lávky, na cestě odtud do Vrchlabí (Koř. 68. 7. Bar.) 506-1 . . . 1603

38. „ severo-západně odtnd kamenný křiž na cesié od staré

vápenice (Koř. 67. 282.) 673-3 . . .1814

39. „Na šancích* (Schanzenberg) na východ Vrchlabí. Střední ze 2

měření. (Koř. 67. 247.) . , 543-5 . . . 1720

40. Hoř. Vrchlabí, jez pod Kransovým mlýnem^ výška silnice (Koř.

67. 520 Bar.) 5463 . . . 1728

41. , západně odtnd vrch v lese Hamerichově (Koř. 67. 252.) 626-5 . . .1983

42. VrchUbí, špička věže &mího kostela (Triang. Anstr.) .... 542*9 . . . 1661

43. „ zámek hraběte Morzina, základ (Koř. 67. 244.) . . 480*2 . . . 1520

44. „ základy domů na náměstí, proti radnici (Koř. 67. 245.) 478*8 . . . 1515

45. „ velký most silniční na jižním konci města (Koř. 67. 195.) 474*8 . . « 1503

46. „ stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 466*4 . . . 1474

47. « západně odtud stojící kameny kříž pod Staffelberkem

(Koř. 68. 8. Bar.) 6260 . . . 1664

48. Dol. Vrchlabí, východně odtud silnice do Středního Lanová a po-

toka Raubachn při pi-ůtoku (Koř. 67. 280.) . . . 481*8 . . . 1525

49. „ jihovýchodně odtnd holé návrší (Koř. 67. 274.) . . 496*3 . . .1570

50. Jilem, východně při silnici, východní roh lesa u Hraběnce (Koř.

71. 254.) 526-6 . . . 1666

51. Tři domky (Dreihftaser), na západ Vrchlabí, nejhořejší domek

(Koř. 67. 277.) 529*2 . . . 1675

62. Valteřice, lávka přes potok na stezce do Vrchlabí (Koř. 68. 10. Bar.) 604*6 . « .1696

53. „ severozápadně odtnd malý zarostlý vrch (Koř. 68. 8.) 689*4 . . . 2181

64. U Susánka, holé návrší 400 m. západně Valteřic (Triang. Anstr.) 613*8 . . .1942

55. Branná, skupenství domů k severozápadu kostela (Koř. 71. 260.) 501*8 . . . 1588

66. « skalnatý hřeben „Výšplacha" řečený, severovýchodně

odtud nejvyšší bod (Koř. 67. 276.) 569*3 . . . 1801

67. Sedlo na stezce z Branné do Vrchlabí (Koř. 68. 9. Bar.) . . 544*6 . . .1723

58. Príncipáleky holé návrší, 800 metrů vých.-jiho-východné od dvora

v Branné (Triang. Anstr.) 631*6 . . . 1650

59. Dolní Branná, kostel, zákhid (Koř. 71. 234.) 4330 . . .1370

60. , jihovýchodně odtud lesna^ hřbet (Koř. 71. 244.) . . 4967 . . .1571

61. Harta, j^Pádelna, základ (Koř. 71. 235) 433*8 . . . 1372

62. „ lesnatý hřbet jihovýchodně odtud (Koř. 71, 245.) . . 491*3 . . . 1554
es. Knnčice (Pelsdoif), stanice železné dráhy (£. N. O. N. W. B.) 416*1 . . .1316

64. Ngvyšší místo silnice mezi Středním Lanovém a Vrchlabím (Koř.

67. 194.) 494*0 . . . 1563

65. Střední Lanov, sUničný most (Koř. 67. 193.) 470*0 . . .1487

66. Dolní Lanov, špice kostelní věže (Triang. Anstr.) ...... 499*7 . . . 1581

67. „ kostel, základ (Koř. 67. 271.) 463*3 . . . 1466

68. „ místo v údolí, výška silnice nedaleko mlýna u kostela

(Koř. 67. 273.) 438*8 . . , 1389

152

Nadm. výška v met. Ye vid. stř.

69. Dolní LanoY, východně kostela na návril železný křiž (Koř. 67. 296.) 496*1 ... 1569

70. Girmův kopec, 500 metrů východně Horního Lanová (Tríang.

Anstr.) 613-3 . . . 1940

16. Teplice Svatojanské a

Zeměpisná šířka: 50* 35' až 50^ 40"
Zeměpisná délka: 33^ 20" až 33<> 30"

Z celé plochy tohoto čtverhrann leží

v nadmořské výšce od 400 — 500 metrft 29*5 procent,

m

9
m
»
n
n
»

n

n

f»
i>

l»

»

ff
ff

fi
*
ff
ff
ff
ff
ff

500— 600

600— 700

700— 800

800— 900

900—1000

1000—1100

1100—1200

1200—1300

ff
»
ff
ff

ff
ff
ff
if

19-8
17-7
9-8
5-5
7-7
4*3
5-2
0-5

n

■m

»

n

9

n

Nadm. výška v met Ve vid. stř.

1. Schmidtdorf, domy na náhomí rovině a lesa (Koř. 71. 242.) . 529'3 . . . 1675

2. „ nejvyšší místo silnice (Koř. 67. 192.) 496*0 . . . 1569

3. Čistá (Lanterwasser), sUničný most ve vsi (Koř. 67. 191.) . . 479*6 . . . 1517

4. Silnice ze Sejf do 6sté, nejvyšší místo v lese (Koř. 67. 188.) 501*8 . . . 1588

5. Forst, báně na kostelní věži ^oř. 71. 318.) 486*7 . » . 1540

6. „ ve vesnici, most silničný přes potok (Koř. 67. 190.) 446*0 , . . 1411

7. „ jihovýchodně odtnd nejvyšší místo silnice do Lázní

(Forstbad) (Koř. 67. 190a.) 450*0 . . . 1424

8. Lázně (Forstbad), stí^ední výška na silnici (Koř. 67. 190b.) . . 423*0 . . . 1338

9. Kupa, návrší v lese 1*7 kilom. jihozápadně od zámkn ve Forstu

(Triang. Aastr.) 524*4 . . . 1659

10. Polkendorf (Bolkov) severo-západně odtnd lysý vrch (Koř. 67.

303.) 714*7 . . . 2261

11. Sejfy (Hermannseifen), špička věže kat. kostela (Triang. Austr.) 489*9 . . . 1550

12. „ fara, vedle katolického kostela, základ (Koř. 67. 148.) 438*9 . . . 1389

13. „ protesUntský kostel, základ (Koř. 67. 149.) . . . 517*4 . . . 1637

14. „ východně odtud, ovčinec (Koř. 67. 151.) . . . . 480*7 . . .1521

15. „ návrši jihovýchodně od kat. kostela (Koř. 67. 304.) . 496*9 . . .1572

16. n holé návrši, východně od protestantského kostela, velký

strom v poli (Koř. 67. 150.) 575*1 . . . 1819

17. Johannesgnnst, nejdolejší domy u lesa (Koř. 67. 152.) . . . 455*0 . . . 1440

18. Javorník horní (HelfendorO, nejhořejší dim, základ (Koř. 67. 165.) 727*2 . . . 2301

19. „ zarostlý vrch, 1000 m. jihovýchodně odtud (Koř. 67.

161.) 656-2 . . , 2076

20. Javorník dolní (Mohren), dům při silnici na jižním konci vesnice

(Koř. 67. 166.) : . . . . 404*7 . . . 1280

21. „ farní kostel, základ u věže (Koř. 67. 156.) . . . 468*1 . . . 1481

22. n kamenný pomník, východně kostela na cestě do Hert-

vikovic (Koř. 67. 163.) 485*5 . . . 1536

16S

Kadm. Yýika v met.
iTorník dolní, vrch na hřbetě severozl^Mdné kostela, při okngi

lesa (Koř. 67. 153.) 490-8 .

„ lesem zarostlý yrch, severozápadně 400 m. od nejho-
řejších domů (Koř. 67. 165.) ........ 656-9 .

a Žabím (KrOtenpfiedelflnr), n&vrií s lesíkem 1250 m. k severo-
východu kostela Javomického (Koř. 67. 162.) . . . 542*6 .

ertvikovice, ikola (Koř. 67. 185.) 4670 .

eplice svatojanské (Johannisbad), mlýn v údolí (Koř. 68. 97.

Bar.) 557-3 .

„ vilia .Belle vue*, vehod od silnice (prAm. z 20 bar.

poz. Koř. 68. 81. Bar.) 672-7 .

„ hostinec naproti kolonádě, přízemí (Koř. 68. 95. Bar.) 599*3 .

hňra Františka Josefa, glorietek (Koř. 68. 96. Bar.) 638*3 .

hospoda „Waldschenke* (Koř. 68. 94. Bar.) . . . 6410 .
. západně odtnd pod Hofimannovon jedlí, hořejií konec

údolí (Koř. 68. 307.) 727*3 .

, západně odtnd Hofinannova jedle (sedlo) (Koř. 68. 306.) 7851 .
» myslivna pod Černou Horon nad sv. Janskými Tepli-
cemi, základ (Koř. 67. 170.) 797*0 .

mrcenberk, ves, první selský dvůr na cestě ze Svatoj. Teplic

(Koř. 67. 145.) 645-9 .

4>drý kámen, skály nad vsi Švarcenberkem (Koř. 6T. 173.) . 951-4 .
r.-Janský vrch (zarostlý), jižně Svatojanských Teplic (Koř. 67.

164.) 740*2 .

a Ladech (Ladig), vysoký smrk (Koř. 67. 515. Bar.) . . . 7620 .
ápenný vrch, jižně Černé Hory n Svatojanských Teplic (Koř.

67. 516. Bar.) 836*3 .

určí hňra (Fichtenkoppe), holý vrch 600 metrů východně Švarc-

táln (Tríang. Anstr.) 685*4.

Černém doln, lávka přes potok „Fichtenwasser* východně

Švarctálu (Koř. 68. 6. Bar.) 6617 .

rarctál, náměstí, výška silnice při východní straně jeho (Koř.

67. 299.) 591-2 .

n Západně odtnd v^nné lomy v honkém hřbetu (Koř.

67. 302.) 696-9 .

^ holý vrch, jihozápadně odtud (prAm. z 2 měř.) (Koř.

67. 298.) 693*3 .

ová ves, hořejší konec při rozstupu hořejších údolí Černé Hory

(Koř. 67. 300.) 733*8 .

(Udá Pinerova (západní), základ (Koř. 67. 289.) 626*9 .

rada Preislova, základ (Koř. 67. 286.) 722*2 .

rada v Medvědí Zahradě, základ (Koř. 67. 287.) .... 625*0 .
snešAv vrch, východně Dolních dvorů, nejvyšší lysý vrchol

(prům. z 2 měř.) (Koř. 67. 239.) 1013*5 .

ft Benešově vrchu, jihovýchodní vrchol u Nové vsi (Koř. 67.

288.) 993*7 .

mešovy boudy, základ (střední z 2 měř.) (Koř. 67. 240.) . . 877*9 .
I Benešově vrchu, jihozápadní hřbet, lesnatý vrchol nad Prei-

slovott boudou (Koř. 67. 263.) . ^. 772*1 .

ofinannova bouda, základ (Koř. 67. 169.) * 812*3 .

I Černé Hoře, západní hřbet, skalistý hřeben proti Benešovu

vrchu (Koř. 67. 301.) 969*0 .

ilní Špiglovy boudy na Černé Hoře (Koř. 67. 292.) . . . 903*2 .

Ve vid. stř.

. 1553

. 2078

. 1717
. 1477

. 1764

. 1812
. 1895
• 2018
. 2028

. 2301

. 2484

. 2522

. 2044
. 3010

. 2342
. 2411

. 2646

. 2168

. 2095

. 1871

, 2205

. 2194

. 2319
. 1984
. 2285
. 1977

, 3206

. 3144

. 2778

. 2442
. 2570

. 3066
. 2858

164

Nadm. výška v met

56. Nejhořejií Špiglovy boedy na Černé Hoře (Koř. 67. 295.) . . 1120*7

67. Homí ZinkoYa bouda ^ „ , (Koř. 67. 171.) . . 11219

58. Malé Kahnlovj boudy ,. ,, « (Koř. 67. 174.) . . 1037*5

59. Velké Kttknlovj boudy, tři cbalupy v západní str&ni bory Forst*

berka (střední z 2 měření) (Koř. 67. 35.) .... 11360

60. Černá Hora, západní stráň na cestě k ^iglovým boudám^ (stíHední

z 2 měření) (Koř. 67. 297.) ........ 1194*4

61. Černá Hora (Spiegel), nejvyšší bod na ploše této hory severoii-

padně od Teplic Svatojanských (Triang. Austr.) . . 12ft9'4

62. Sedlo mezi Černou horou a Forstberkem (Koř. 67. 36.) . . . 1175*8

63. Forstberk, vrchol (střední z 2 měř.) (Koř. 67. 34.) .... 1258*2

64. Hartenštein, veliká skáU na vrchu ,^or8tberka'' (Koř. ^7. 172.) 826*9

65. Hoř^ší Krausovy boudy, v jihovýchodní stráni Forstbetka, střední

výška (Koř. 67. 143.) , . 947*0

66. Krausovy boudy, nad Marsovsky kostelem (Koř. 67. 142.) . . 755*2

67. Maršov (Marschendorf), kostel, vchod (Koř. 67. 141.) .... 603*0

68. „ zámek, základ (Koř. priměr z 5 měř, v roce 18&7«

68. 71.) . 572*0

69. „ lesnatý vrchol k severovýchodu proti kostelu (Koř.

67. 146.) 666*7

70. Kraví hora, kupa asi 550 metrů od Yrajtu (Triang. Austr.) . . 681*0

71. Sedlo mezi loukou Rýchorskou a Kraví horou u Yrajtu (Koř.

67. 513. Bar.) . 644*6

72. Wehrhttbel, vrch západně od Vrajtu (Koř. 67. 517. Bar.) . . 616*0

73. Vrajt (Fřeiheit) stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.). . 511*5

74. „ Šírův hostinec u mostu, zákl. (prftnu z 3 měř. (Koř.

67. 502. Bar.) 510*0

75. „ pramen sv. Víta pod svatovítskou kapličkou ve Yrajtu

(kaplička 8—10 m. výše) (Koř. 67. 514. Bar.) . . 613*6

76. Buky Mladé, báně kostelní věže (Koř. 68. 309.) 553*4

77. „ dům vedle kostela, základ (Koř. 67. 176.) . . . . 501*1

78. „ výška silnice na starém můstku v údolí Úpy (Kdfe

67. 177.) 481*6

79. „ kaplička jižně kostela na silnici do Břecšteinu (Koř.

67. 175.) 528*0

80. „ severozápadně odtud návrší na pěšince do Svatojanských

Teplic ^oř. 67. 183.) 573*4

81. Břecštein (Silberstein) západně odtud lesnatý vrch s glorietem

(Koř. 67. 64.) 504*5

82. „ lesem porostlá skála západně odtud (Koř. 67. 168.) . .515*4

83. Ylčice, lesem obrostlá skála severně od nejhořejších chalup (Koř.

67. 160.) 548*6

Ve

• •

vid. stř.
3546
3550
3282

3601

3779

4111
3758
3981
2607

2996
2390
1910

1810

2109
2155

2089
1949
1619

1614

1942
1751

1585

1524

1670

1814

1597
1630

• 1720

16. Zacléř.

Zeměpisná šířka: 50^ 35' až 50*^ 40'
Zeměpisná délka: 33^ 30' až 33® 40'

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 400 — 500 metrů 29*3 procent.

500— 600

42*8

155

Y nadmořské výšce od

11
•

m

n m
m m
n m

600— 700 metrů 11*0 procent,
700— 800 , 70.
800— 900 , 4-7 .
900—1000 . 5-2

Nadm. výška v met. Ye
plův vrch, holá výiina 1600 metrft jihovýchodně od kostela

v Mladých Bokách (Triang. Aastr.) 581*6 .

rtovy domky, západně od Hoř. Starého města, nejhořejší dům

v údolí (Koř. 67. 518. Bar.) 4046 .

Čertových domků, lesnatý vrchol i^oh.-západně odtud, jiho-
západně od vrchu Seplova (Koř. 67. 22.) .... 542*3 .
>ř. Staré Město, kostel, makovice věSe (Koř. 67. 26.) . . . 574*8 .
„ dům pH silnici n kostela, základ (Koř. 67. 24.) . . 441*7 .

stanice železné dráhy (£. N. O. N. W. B.) ... 448*9 .
„ cihelny, jihozápadně kost^ (Koř. 67. 23.) . . . 447*0 .
„ lesnaté návrší, severo-východně odtud při vrchu Scharte

(Koř. 67. 27.) 473*3 .

ví hora, severo-východně stanice Staroměstské (Koř. 67. 181.) 560*1 .
fty dolní, nejhořejší dům pod lesem (Antonienthal) (Koř. 67. 178.) 555*0 .
lenařovice (Olasendorf), nejdolejší selský dvůr na cestě do

Klinge (Koř. 67. 180.) 607*6 .

>tel, vrch západně Sklenařovic (Koř. 67. 179.) 816*2 .

jhořejší vápenice západně pod horou Seifienherkem (Koř. 67.

512 Bar.) 8850 .

chory (Rehhom), ves, selská chalupa na cestě od vápenic do

Ktintentálu (Koř. 67. 509. Bar.) 858*6 .

lká vápenice nad vesnicí Rýchory (Koř. 67. 510. Bar.) . . 981*3 .
chory (Rehhom), selský dvorec, hořejší skupenství domů (Koř.

67. 39.) 872*9 •

« jiho-východně odtud, kde údolí se děli (Koř. 67. 40.) 636*6 .
» na jižQÍ stráni, severo-východně vsi Klinge, hořc|)áí

konec Velkého lesa (Koř. 67. 305.) 707*6 .

« plasa pod dvoreckým lesem (Hofbuschberg) (Koř. 67.

41.) 923*1 .

'orecký les (Hofbuschberg), nejvyšší bod vrchu Rýchorského

(Triang. Austr.) 1022*7 .

'chorské louky, nejvyšší místo (Koř. 67. 147.) 1006*9 .

Ala Quetschenstein, východně od Maršová na louce Rýchor-

ské (prům. z 3 měř.) (Koř. 67. 129.) 1000*2 .

chý Důl, železný kříž na cestě z Rýchor (Koř. 67. 135.) . . 891*8 .
mířovice, jiho-západně odtud ležící lesík, ve stráni ku Trauten-

bachu (Koř. 67. 38.) 731*2 .

(Wemsdorf), střední výška domů (Koř. 68. 251.) . . 685*6 .
jiho-východně odtud stojící lesnatý vrch (Koř. 68. 252.) 710*9 .
auteubach, kaplička prostřed této vsi, základ (Koř. 68. 301.) 520*5 .
„ nejhořejší chalupa při vozové cestě do Yemířovic

(Koř. 68. 299.) 666*6 .

« severně odtud ležící nejvyšší místo silnice k Zaeléři

v sedle, (průměr z 2 měř.) (Koř. 68. 254.) . . . 646*7 .
^ severo-západně odtud louka v údolí n rohi lesa (Koř.

68. 302.) 570*2 .

šina lesíkem porostlá, severo-západně od Trantenbachu, jiho-
západně od Vemlřovic (Koř. 68. 303.) 737*0 .

vid. stř.

. 1840

. 1280

. 1716
. 1819
. 1398
. 1420
. 1414

. 1497
. 1740
. 1756

. 1922
. 2583

. 2800

. 2717
. 2946

. 2762
. 2014

. 2239

. 2920

.3236
. 3186

. 3165
. 2822

. 2314
. 2169
. 2275
. 1663

. 2109

. 2046

. 1804

. 2332

156

32.

33.
34.
35.

36.
37.
38.

89.

40.

41.
42.

43.
44.

45.

46.

47.

48.

49.

50.
51.

52.

53.

54.
55.
56.
57.

58.

59.

60.
61.
62.
63.
64.

65.

11

11

Nadm. výška v met. Ve
Zacléř, k jiho-z^adn odtud nejnižší místo silnice do Trauten-

bachu n horních domků v Malém Erinsdorfu (Chřenoyě)

(Koř. 68. 75. Bar.) 536*7 .

farní kostel, základ, (střed 2 vyměř.) (Koř. 68. 245.) 607*3 .

makovice kostelní věže (Koř. 68. 298.) 644*9 .

„ hostinec pana Brey^B „u porkmistra* (Koř. 68. 69.

Bar.) 603*4 .

„ prádelna na severním konci města (Koř. 68. 279.) 593*1 •

zámek na kopci (Koř. 68. 246.) . 654*2 .

„ východně odtud místo na hřbetu u knge lesa (Koř.

68. 249.) 630*7 .

jiho-východně odtud lesnatý vrch, západně od Velkého

Kiinsdorfu (Chřenova) (Koř. 68. 250.) 590*8 .

severo-západně odtud nejvyšší místo příkrého hřebene

řečené „auf der KUppe" (Koř. 68. 274.) .... 724*8 .
Bobravská stráň, prameny řeky Bobravy (Koř. 68. 260.) . . . 779*4 .
Šachta „sv. Jiří" u Zacléře náležící svob. pánu ze Silberšteina

(Koř. 68. 72. Bar.) 606*1 .

Lampertice, chalupy při hořejším konci údolí (Koř. 68. 285.) . 511*8 .
„ domy pH dolejším konci údolí nad mlýnem (Koř. 68.

286.) . 477*7 .

Dvůr (Hof), východně Lampertic, střední výška (Koř. 68. 287.) 542*9 .
Velký Chřenov (Krinsdorf), u prostřed tohoto místa při rozchodu

údolí (Koř. 68. 244.) 475*6 •

železniěný most, koleje (E. N. d. S. N. V. B.) (Koř.

68. 328.) 471*6 .

železničný most, v žlabu údolí (E. N. d. S. N. V. B.)

(Koř. 68. 327.) 454*4 .

Malý Chřenov (Krinsdorf), dolejší chalupy na západním konci

této vsi (Koř. 68. 300.) 560*5 .

východně odtud ležící holé návrší (Koř. 68. 243.) . 545.4 .
Vrch „Reusse* lesem obrostlý, 350 metrů severně Stachelbei^h

(Koř. 68. 258.) 629*9 .

Ježová hora (Stachelberg), holý vrchol východně Trautenbachu

(Triang. Austr.) . 622*7 .

Trutnovský les, lysina na nejvyšším zarostlém vrcholu 840 metrů

jižně Stachelberka blíž Trautenbachu (Koř. 68. 293.) 674*5 .
Sedlo mezi Oabersdorfem a Trautenbachem (Koř. 6S. 77. Bai*.) 616*4 .
Gabersdoi*f, výška údolí poblíž kostela (Koř. 68. 315.) . . . 438*2 .

železničný most, koleje (Koř. 68. 326.) 425*2 .

„ železničný most, místo v údolí pod mostem (Koř. 68.

325.) 406*3 .

„ jižně od kostela zarostlý vrch mezi touto vsí a Vole-

tiny (Koř. 68. 316.) 5374 .

Na Pruské cestě, návrší 1200 metrů sev.-sev.-východně Nového

Dvoru u Trutnova (Triang. Austr.) 578*0 .

Voletiny, hořejší domy na severo-západním konci (Koř. 68. 236.) 454*2 .

„ dolejší domy v údolí (Koř. 68. 235.) 429*6 .

Bezděkov, nejvyšší domy poblíž lesa (Koř. 68. 318.) .... 532*1 .
Lhota, severně odtud stojící skalistý vrch (Koř. 68. 210.) . . 5330 .
Petřikovice, dům č. 19., Burkertův hostinec, základ. (Střed z 2

poz.) (Koř. 68. 65. Bar.) 428*1 •

„ jiho-východně odtud stojící holý hřbet (Koř. 68. 218.) 534*9 .

11

11

vid. str.

1698
1921
2040

1909
1876
2070

1995

1870

2294
2466

1927
1620

1511
1718

1505

1492

1438

1774
1725

1993

1970

2134
1950
1387
1345

1286

1700

1813
1437
1360
1683
1686

1338
1692

157

Nadm. výška v met. Ve

66. Na BY. Janském yrchii, lesík, ležící na jiho^západním výběiku této

bory, západně Petříkoyic (Koř. 68. 217.) .... 5790 . .

67. Svatojanský vrch, na hranicích severo^z&padně Valbeřic pruských

(Triang. Anstr.) . 695*9 .

68. Debmé, chaltipy v hořejším ohba údolí (Koř. 68. 312.) ... 510*5 .

69. Dolní les, nejvyšší lesnatý vi*chol a Debmého (Koř. 68. 216.) 585*8 .

70. Špitálský les, západně Dobmého stojící nejvyšší zarostlý vrch

(Koř. 68. 233.) 618-6 .

71. Olešná (Goldenóls), prádelna při dolejším konci údolí (Koř. 68.

237.) 431*9 .

hořejší chalupy za kostelem (Koř. 68. 242.) . . . 494*3 .

báně kostelní věže (Koř. 68. 241.) 516*9 .

jiho-západně odtud stojící nejvyšší vrchol ve hřbetu

Q TH domků (Koř. 68. 289.) 548*4 .

západně odtud nízké sedlo mezi touto vsí a Chřenov-

ským údolím, u cihelny (Koř. 68. 240.) 490*3 .

jiko-východně odtud se nalezi^jící sedlo na čeřenu, ku

Debemému směřigícím (Koř. 68. 234.) 522*3 .

77. Nejvyšší místo cis. silnice mezi Olešnou a Bemarticemi (Koř.

68. 68. Bar.) 546*5 .

78. Na Křižatkách, holé návrší v lese, severo-východně Olešné (Triang.

Austr.) 617-6 .

79. Bemartice, jiho-východně odtud stojící kaplička na cestě do

Beckova (Koř. 68. 194.) 557-6 .

80. „ kostel (zdánlivý základ) (Koř. 68. 288.) 492*1 .

81. „ hostinec u zlaté koruny (Koř. 68. 66. Bar.) . . . 476*3 .

82. „ železničný most, žlab údolí 467*8 .

83. „ železničný most, koleje 496*6 .

84. Berggraben, myslivna (základ) (Koř. 68. 289.) ...... 554*8 .

85. Dlouhý důl, mezi Špičákem a horou Kočnou (Prud. 385.) . . 625*5 .

86. Špičák, lesnatá hora k severe- východu Bematic (Triang. Austr.) 874*1 .

87. Omšená (Omsen-Húgel), lesnatá rovina, střední výška (Koř. 68.

290.) 824*6 .

72.
73.
74.

75.

76.

»*

Jí

?»

»»

»»

vid. stř.

. 1832

. 2201
. 1631
• 1854

. 1641

. 1367

1564

. 1636

. 1735

. 1551

. 1653

. 1729

. 1954

. 1764
. 1557
. 1507
. 1480
. 1571
. 1756
. 1979
. 2765

. 2609

17. Aberápach (a Šumperk v Prasku.)

Zeměp. šířka: 50® 35' až 50® 40^
Zeměp. délka: 33® 40" až S3^ 50"

Himo to ještě kraj, severně odtud ležící.

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží:

v nadmořské výšce od 400 — 500 metrů 13*3 procent,

n

»

„ 500—600

m

55*5

n

»

n

. 600—700

n

270

9

»

n

. 700—800

n

4*0

m

n

«

. 800—900

9

0*2

9

Nadm. výška v met. Ye vid. stř.
1. Beckov, domy uprostřed tohoto místa, poblíž vápenných pecí (Koř.

68. 192.) ,. 489-6 . . . 1549

158

Nadm. výška v met Ve vid. stř.

2. Beckov, severovýchodně odtud st^cjid lesný hřbet „Velká stráň'

(»die Grosse Lehne*") řeéený (Koř. 68. 193.) . . . 736*8 . . . 2332

3. Yalbeřice (Albendoif) domy bliž zámkn (Reym. K.) .... 437*3 • . .1384

4. Bertelsdorf (Pertoltice) kostel, základ (střední z 2 měř. v Praších)

(Koř. 68. 190.) 386-6 . . . 1223

5. « k severa kostela leiící porostlý vrch, východně od sil-

nice do Šumperka (v Pmska) (Koř. 68. 191.) . . . 496*9 . . . 1572

6. Horní Pertoltice (Bertelsdorf), hora „Waschberg* při hraniefoh

českých (Prud. 348.) 6é70 . . . 2079

7. Yoigtsdor^ kapUčka ve vsi (Prad. 380.) 551.3 . . . 1744

8. • pramen nad touto vsí (Pmd. 381.) 584*0 . . .1848

9. Šnmperk (v Prasku), &mí kostel, základ (Koř. 68. 188.) . . . 525*3 . . .1662

10. n východně odtud kapU^a sv. Anny (Prud. 372.) . . 591*0 . . . 1870

11. . východně odtud hora Streitberg (Prud. 373.) . . . 702*7 . . . 2223

12. Ullendorf u Libová, kostel (Prud. 378.) 508*2 ... 1608

13. Líbov, na náměstí (Prenss. Yerm. 242.) 509*7 . . .1613

14. n prádelna na severozápadním konci města (Koř. 68. 272.) 486*8 . . . 1541

15. » řeka Bobrava (Prenss. Yerm. 214.) 466*3 . . .1475

16. • východně odtud hora .Steinerberg'* (Prud. 379.) . . 693 6 . . . 2195

17. Lindenava, hořejší konec vsi (Prud. 366.) 538*6 . . .1704

18. , dolejší konec vsi (Prud. 367.) 478*7 . . . 1514

19. Hora Lindenberg mezi Libovém a Lindenavon (Prud. 368.) . . 614*5 . . .1945

20. Hora Scholzenberg, východně od Libová (Lieb. K.) 646*0 . . . 2044

21. Horní Blasdorf (Blažejov), střední výška (Prud. 349.) .... 470*6 . . . 1489

22. n řeka Bobrava (ÍPreuss. Yerm. 215.) 460*6 . . . 1457

23. Dolní Blasdorf, řeka Bobrava (Prud. 350.) 455*7 . . . 1442

24. Heinersdorf bohatý, kostel (Prud. 360.) 473*3 . . . 1497

25. Heinersdor&ký kopec (Prud. 361.) 606*2 . . . 1918

26. Dlouhý kopec u bob. Heinersdorfu, jižní díl (Prud. 362.) . . 636*6 . . . 2014

27. Lancnt, na náměstí (Prenss. Yerm. 241.) 443*3 . . . 1403

28. „ povrcheň řeky Bobravy (Preuss. Yerm. 216) . . . 431.2 . . . 1365

29. Buková (Buchberg), východně od Lancutn (Lieb. K.) . . . . 586*3 • . . 1855

30. Forstberg, nejvyíší vrchol této hory východně od Lancutu ((Lieb. K.) 622*6 . . . 1970

31. Hermsdorf, most přes potok Zieder (Prud. 358.) 435.6 . . . 1378

32. Křížové (GrQssau), střední výška tohoto místa (Koř. 68. 189.) . 443*9 . . . 1405

33. n klášter, na dvoře (Prud. 355.) 455*5 . . . 1442

34. n kaple sv. Anny (Rrud. 856.) 570*4 . . . 1804

35. Neuen, kostel (Prud. 370.) 469*4 . . . 1485

36. Heinersdorf malý, most přes potok (Prud. 359.) 469*3 . . . 1485

37. Hora Rfimpelberk, východně od Kratzbachn (Lieb. K.) ... 598*3 . . .1892

38. Kindelsdorf, prostřední výská (Lieb. K.) 529*3 . . .1675

39. Trautliebersdorf, na dolejším konci vsi (Lieb. K.) 529*5 . . .1676

40. „ kostel (Prud. 375.) 547*5 . . .1733

41. „ nejvyšší místo cesty od Frýdlantu (Prud. 374.) . . 567*6 . . .1796

42. Raspenava, vrch jiho-východně odtud (Koř. 68. 393.) .... 697*9 . . . 2208

43. Hřbet k severu od Raspenavy se táhnoucí, rozhraní vod (Koř.

68. 395.) 662*1 . . . 2094

44. Rosenaya, střední výška (Koř. 68. 394.) 576*4 .... 1823

45. Libná (Liebenau), nejvyšší dům na silnici do Šumperka (Koř.

68. 402.) 6101 . . . 1930

46. „ severozápadně odtud ležící porostlé návrší pod vrchem

Straží (Koř. 68. 343.) 644*3. . .2038

47. Stráž (Wachberg) u Libné (Koř. 68. 344.) 721*9 . . . 2284

150

Nadm. yýška y met.
Dá hora, lesnatý vrch seyemě od Lihne (Koř. 66. 828.) . 704*9 .
^ jihovýchodní dolejíi kraj lesa nedaleko myslimy (Koř.

6S. 329.) 640-6 .

ihý kopec, holé návrií 600 metrů k jihn myslivny Lihenskó

(Triang. Austr.) 696-4 .

Dlonhém kopci, vrchol ve východním hřheta 1600 m. severo-
západně od Zdoňova (Koř. 68. 340.) ...... 6392 .

il krčma (Feldkretschen), sápadně od Ahršpachn (Koř. 68.

104. Bar.) . . . . • 689-3 .

pná Hora, skalnatý vrch 1200 metrů východoHWvero-východně

od Chvalče (Triang. Anstr.) 703*8 .

Ipadní stráni Kmpné hory a sice n kraje lesa při silnici

(Koř. 68. 221.) 564-7 .

iro-východně od Chvalče nejvyšší místo silnice (sedlo) do

Ahršpachn (Koř. 68. 103. Bar.) . 636*3 .

deč, výška silnice do Ahršpachn, n kostela (Koř. 68. 102.

Bar.) 497*0 .

9 myslivna východně odtnd ležící (prům. s 2 měř.) (Koř.

68. 186.) 585*6 .

, jihozápadně odtud ležící holý hřhet, nejvyšší místo na

voznici do Radvanic, n osamělého stromu (Koř. 68. 219.) 574*9 .
I návrší na pěšině z Chvalče do Yalbeřic (Koř.68. 224.) . 574*3 .
iwald, nejvyšší dům na hřeheni (Koř. 68. 198.) .... 597*9 .
imě od GrQnwaldu u Chvalče ležící skalistý hřbet (Koř.

68. 211.) 603*4 .

lvice, myslivna na kraji lesa (Koř. 68. 368.) . . . . . 559*7 .
>ří, vynikající skalnatý vrchol, západně na horském hřbeta

tamtéž (Koř. 68. 357.) 735*7 .

ické skály, hostinec „u hamru'', 1. poschodí (střední z 4 měř.)

(Koř. 68. 122. Bar.) 471*0 .

. ozvěna před vchodem do skal (Koř. 60. 176.) . . . 5216 .

, Švýcarský domek, základ, (Koř, 68. 124. Bar.) . . 611*3 .

, „na tržišti" (Koř. 60. 177.) 605*3 .

, „u chrámu" (Koř. 60. 178.) 640*1 .

Kraví hoře, severní výběžky proti Kamenci (Stegreifen) (Koř.

68. 860.) 683*1 .

líšův důl (Braunisch-Graben) (Koř. 68. 346.) 668*5 .

ipašské skály, u stříbrného] pramene. Teplota pramene -f- 4*5

(Koř. 68. 107. Bar.) 501*3 .

Vlci důl, povrcheň plesa (Koř. 68. 108. Bar.). . . 533*3 .
„ skalnatý hřbet jihozápadně od „stříhmého pramene"

(Koř. 68. 356.) 621*2 .

f zámek (Althaus), skalnatý vrch 850 metrů západně od

zámku v Dolním Ahršpachn (Triang. Anstr.) . . . 676*1 .

ipach dolní, pila (Koř. 68. 356.) 496*1 .

„ hostinec „u skalného města" 1. posch. (střední z 4

měř.) (Koř. 68. 106. Bar.) 604*8 .

zámek, základ (Koř. 68. 109. Bar.) 514*3 .

lenná socha sv. Václava u stezky z Ahršpachn dolníhe do

Zdoňova (Koř. 68. 113. Bar.) 674*0 .

^h horní, kostel, základ (Koř. 68. 105. Bar.) .... 6520 .
^ach horní, severně odtnd nejvyšší raisto voamce do Voigts-

dorfu (na hranici) (Koř. G8. 367.) 637*8 .

Ve vid. stř.
. 2230

.2027

. 2203

. 2023

. 1864

. 2227

• 1766

. 2013

. 1572

. 1863

. 1819
. 1817
. 1891

. 1909
. 1771

. 2328

. 1490
. 1651
. 1934
. 1915
. 2028

. 2161
. 2115

. 1586
. 1687

. 1966

. 2136
. 1669

. 1598
. 1627

. 1816
. 1746

. .2018

160

Nadm. výška v met. Ve vid. stř.

81. HolBký kopec, nejvyšší skály (Koř. 68. 354.) 666*2 . . . 2105

82. Lesnatý hřbet, k východa od Bachwalddorfú (Koř. 68. 363.) . 5400 . . . 1708

83. Zdoňov, bftně kostelní věže (prům. z 2 měř.) (Koř. 68. 353.) . 555*3 . . . 1757

84. „ domy při silnici v prostředku vsi pod kostelem (Koř.

68. 119. Bar.) 5063 . , , 1600

85. „ nejhořejší domy nedaleko větrního mlýna na silnici do

Frýdlantu (Koř. 68. 118. Bar.) 535-0 . . . 169S

86. „ pazderna na rohn lesa pod vrchem ,3eiddi5he'' (Koř.

68. 362.) 650-6 . • . 1743

87. Nejvyšší místo sihúce ze Zdoňova do Libné (Koř. 68. 342.) . 6121 . « . 1936

88. Raacherův kopec (Ranchers-Berg), holé návrší 1300 metrů východně

od kostela Zdoňovského (Triang. Anstr.) 609*2 . . . 1927

89. Bnchwaldsdorf, hořejší konec vsi při rozchodu silnice do Tq>lic

n kamenného kříže (Koř. 6S. 121. Bar.) .... 479*3 . . . 1516

90. Od Bokové hory k západn v úpatí jejím ležící lesík (Koř. 6a 347.) 582*6 . . . 1843

91. „Heidehdhe^S od Zdoňova jižně ležící lesem zarostlý vrch (Koř.

68. 351.) 615-8 . . . 1949

92. Teplice (Weckelsdorf), zámecká zahrada blíž zámkn (Koř. 60. 179.) 468.3. . .1482

93. Teplice horní, severo-západně odtnd návrší s lesíkem (Koř. 68. 350.) 584*6 ... 1850

18. Brotunov (a Frýdlant v Pnisicli).

Zeměpisná šířka: 50^ 35' až 50'' 40"
Zeměpisná délka: 33^ 5(y až 34^ O"

Mimo to kngina, jež k sevem toho čtverhrann ležL

Z plochy toho čtverhrann leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 15-0 procent,

. , 400—500 , 30-6

„ , 500—600 , 36-8

n . 600—700 . 12-6 ,

. . 700-800 , 6-2

Nadm. výška v met Ve vid. stř.

1. Teplice (Weckelsdorf), stanice železné dráhy (E. N. St £. 6.) 460*0 ... 1455

2. Bohdašín (Bodisch), stanice železné dráhy (E. N. St £. 6.) • 491*3 . . . 1554

3. ., severo-východně odtud nejvyšší místo železné dráhy

v sedle (£. N. St £. 6.) 4922 . . . 1558

4. „ n kříže na silnici do Březové, sedlo (Koř. 68. 132. Bar.) 627*3 . . .1668

5. Kostelní kopec (Kirchberg), výšina 1*8 kilom jiho- východně Boh-

dašína (Triang. Austr.) 688*5 . . . 2178

6. Hntberk, nejvyšší místo polické silnice (Koř. 68. 135. Bar.) . 696*6 . . . 1884

7. Nový dvůr, nejhořejší chalupy (Koř. 68. 133. Bar.) .... 661*3 . . . 1776

8. Severo-východně od Nového Dvom, lesnatý vrch (Koř. 68. 134.

Bar.) 587-6 . . . 1859

9. Veméřovice něm. (Dentsch Wemersdorf), špice kostelní věže

(Triang. Austr.) 602*9 . . , 1691

10. Boková (Buchberg), nejvyšší vrchol u Buchwaldsdorííi (Koř. 68.

358.) 844*9 . . . 2040

11. ScliQiídtsdorf, most přes Stenavn (Prenss. Str. N. 64.) . . . 487*6 . . . 1543

W. -Rrydlant, kostel na kopečku (Koř. 68. 468.) 519*0 . . , 1642

161

Nadm. výška v met.
13. Frýdlant, město, radnice na tržišti (Pnid. 143.) ....:. 4453 .
(4. Starý Frýdlant, most přes Stenavu (Prenss. Str. N. 55.) . . . 439-3 .
16. Stenava, potok, na hranicích českých (Preuss. ]^. N. 13.) . . 415-3 .

6. Nová ves (Neudorf), hořejší chalupy (Koř. 68. 471.) ... . 512-0 .

7. VyšeĎov (Wiese), domy u kostela (Koř. 68. 474.> .... 464*2 .

.8. Neusorge, hořejší domy na silnici (Koř. 68. 470.) 449*5 .

9. Halbštat, holé návrší jiho-západně kostela Vyšeňovského (Triang.

Austr.) 479-2 .

a Halbštat^ stanice železné dráhy (E. N. St. E. G.) 427-0 .

1. „ zámek, dolejší krig střechy (Koř. 68. 477.) .... 449-5 .

2. Eichelflur, lesnatý vrch k východu Halbštatu (Koř. 68. 476.) . 472- 7 .

3. Mlýn ,Kiefermtthle^ blíže Halbštatu (Koř. 68. 482.) .... 434-2 .

4. Vernířovice německé, dolejší chalupy západně od kříže na silnici

(Koř. 68. 479.) 450-0 .

5. , severně od dolejšího dílu vesnice dřevěný kříž v sedle

(Koř. 68. 478.) 481-0 .

d* Od Vemířovic severně u kraje lesa, poloha (Koř. 68. 480.) . . 483*6 .

7. Vemíro\ice, k východu lesnaté návrší (Koř. 68. 481.) .... 477*0 .

8. Ruprechtice, nejhořejší domy v údolí u lesa (Koř. 68. 485.) . 510*6 .

9. , střední výška domů při rozchodu silnice k Heřmánko-

vicňm (Koř. 68. 484.) 482*6 .

0. Hynčice, kostel, zdánlivý základ (Koř. 68. 483.) ..... 440*9 .

1. Nejvyšší místo lesnatého hřbetu mezi Hejtmánkovici a Hyučici

(Koř. 68. 486.) 521*4 .

3. Uejtmánkovice, na hořejším konci vsi, domy na výšině (Koř. 68.

446.) 449-5 .

3. n v hořejším díle vsi, domy v údolí (Koř. 68. 447.) . 437*5 .

4. , na dolejším konci, most broumovsko-náchodské silnice

(Koř. 68. 448.) 397*9 .

5. Dittcrsbach, chalupy pod dvorem v údolí (Koř. 68. 443.) . . 452*5 .
S. „ jižně odtud dřevený kříž u silnice k Broumovu (Koř.

68. 442.) 478*0 .

7. Na Šancích (Schanzen-Berg), holé návrší 900 metrů východně

Dittersbachu (Triang. Austr.) 492*3 .

B. D>'ňr Schlegelňv, západně Broumova (Koř. 68. 444.) .... 481*4 .

9. Broumov, špička věže při klášterním kostele (Ti-iang. Austr.) . 457*5 .
Ol „ věž kostela klášterního, osa raíljí na ciferníku (Koř.

68. 450.) 435-8 .

L , klášter, západní křídlo, dolejší rámec ok6n, 1. poschodí

(Koř. 68. 452.) 414-4 .

2. „ dftm č. 213, západní konec, základ (Koř. 68. 454.) . 4045 .

^. „ hřbitov, branka západní (Koř. (>S. 455.) 399-7 .

I. „ stanice železné dráhy (E. N. St E. G.) 372*0 .

5. n západně odtud v polích, kamenná muka (Koř. 68. 449.) 407*3 .

S. „ severo-západně odtud druhý kříž na silnici do Náchoda

(Koř. 68. 445.) 422*7 .

1. Heřmánkovice, stanice železné dráhy (E. N. St. E. G.) . . . 390*3 .

5. „ špička kostelní věže (Triang. Austr.) 494-4 .

h n hořejší domy při rozstupu silnice k Janovicům (Johannis-

berg) (Koř. 68. 494.) 458*3 .

i « nejhořejší chalupy (Prud. 149.) 520-6 .

L Kohlberg, lesnatý vrch 1 kilom. severně Heřmánkovic (Triang.

Austr.) 546-0 .

11

Ve vid. stř.
. 1410
. 1390
. 1312
. 1620
. 1469
. 1423

. 1516
. 1351
. 1423
. 1495
. 1374

. 1424

. 1522
. 1530
. 1509
. 1616

. 1527
. 1424

. 1649

. 1423
. 1385

. 1259
. 1432

. 1512

. 1557
. 1523
. 1447

. 1380

. 1311
. 1280
. 1264
. 1177
. 1289

. 1337
. 1235
. 1564

. 1450
. 1647

. 1727

■*■'.

^^ Nadm. výíka v met

52. Bokle y lese Beyert>-západli^ pod Kohlbeiiíem (Koř. 68. 488.) . 462*1 •

53. Dolní kraj lesa na hřbeta pod Jjomnickon horou, seYero-ssápadně

od hořejiích domů Okřmánkovických (Koř. 68. 489.) 612*6 .
54: Severo-yýcliodně Bnprechtic, dtilejší obmba lesa na břbetn pod

Špičákem (Koř. 68.' 487.) 656-0 .

55. Široká hůra, severo-východně Raprechtic (Koř. 68. 490.) . . . 887*3 .

56. Vyseňov, nejhořejší chalupy u lesa (Koř. 68. 396.) 668-9 .

57. Pomeznice (Orenzddrfel), hořejší chalupa u silnice z Vyšeňova do

Raprechtic (Koř. 68. 475.) 509*8 .

58. Březová hora (Birkenberg), severně od GrenzdOrfln (Koř. 68. 472.) 765*3 .

59. Špičák, lesnatá hora 1 kilom. sev.-sev.-východ. od hořejších chalup

v Ruprechticích (Triang. Austr.) 879*2 .

60. Lomnická hůra, jiho-západní vrchol její (Koř. 68, 492.) . . . 801*2 .

61. „ k jihu vystupující lesnatý čeřen (signálový strom) (Koř.

68. 493.) 696*0 .

62. Freudenburk, blíže hořejšího konce vsi (Reym. K.) 632*3 .

63. Donnerau, hora Donnersberk (Prud. 138.) 507*3 .

64. Reimswaldau, hostinec u kostela (Prud.' 154.) 602*0 .

65. » jižně odtud myslivna mezi Heidelberkem a Suchými

vrchy (Prud. 148.) 842*6 .

66. n jižiié odtud Cukrová homole (Zuckerberg) (Prud. 168.). 878*3 .

67. Heidelberk, jižně vsi Reimswaldau (Letz. Rgb.) 910*3 .

68. Roh (Homberg), zámek Homschloss, jiho-východně vsi Reims-

waldau (Letz. Rgb.) 816*0 .

69. Donnerau, vrch Schindelberk, východní vrchol (Prud. 139.) . . 790*0 .

70. Blitzgrund, prostřední výška vsi (Lieb. K.) 497*3 .

71. Kirchlehne, hřbet jižně BUtzgrundu O^ieb. K.) 520*3 .

72. Waltersdorf dolní, silnice na jižním konci (Preuss. Str. N. 53.) 529*3 .

73. Čáp (Storchberg), hora jiho-východně od Waltersdoi-fu (Lieb. K.) 798*0 .

74. Waltersdorf dlouhý, kostel (Prud. 164.) 566*6 .

75. Prameny Stenavy u Dlouhého Waltersdorfu (Preuss. Fl. N. 10.) 649*3 .

76. Hora Buschberk u Dlouhého Waltersdorfu (Prud. 135.) . . . 8850 .

77. Nejvyšší místo silnice vedoucí ze Slezského Frýdlantu do Wal-

denburku, sedlo (Koř. 68. 14. Bar.) 631*6 .

78. Felhammer, škola (Prud. 141.) 524*6 .

79. Hora Velký Wildberg, jiho-západně od Felhammru (Lieb. K.) . 822*0 .

80. Hora Wáldchenberg, západně Rothenbachu (Lieb. K.) . . . . 614*6 .

81. Starý Lassig, hostinec (Prud. 151.) 521*0 .

82. Gottesberk, katolický kostel (Prud. 145.) ... i ... . 561*8 .

83. „ nádraží (Preuss. E. N. 387.) 536*2 .

84. Vysoká hora (Hober Berg) západně Oottesberka (Lieb. K.) . . 680*3 .

85. Valdenburk, město, evangelický kostel (Prud. 161.) .... 435*6 .

86. „ pracháma na Ovčí hůře (Prud. 162.) 507*7 .

87. Nové Háje (Neu-Hayn), silnice na severním konci (Preuss. Str.

N. 51.) , 638*0 .

88. Zámek Neuhaus, letohrádek u zříceniny (Prud. 153.) .... 613*4 .

89. Hora Blitzberk, jiho-západně od Valdenburka (Lieb. K.) . . . 591*0 .

90. Salzbmnn, povrcheň zřídla (Prud 155.) 401*3 .

91. Dittersbach, nádraží (Preuss. E. N. 388.) 507*0 .

92. Renssendorf^ most u hospody (Preuss. Str. K. 48.) 490*6 .

93. Údolí Bftrengrund, hospoda u medvěda (Prud. 134.) .... 513*6 .

94. Štola sv. Bernarda v Bftrengrundu (Preuss. Verm. 130.) . . . 489*0 .

95. Steingrund, u hospody (Prud. 160.) 487*8 .

Ve vid. stř.
. 1462

1938

. 2075
. 2649
. 1800

. 1613
. 2421

. 2782
. 2535

. 2202
. 2001
. 1605
. 1905

. 2666
. 2779
. 2880

. 2582
. 2499
. 1573
. 1644
. 1673
. 2525
. 1793
. 2054
. 2800

. 1998
. 1669
. 2601
. 1945
. 1648
. 1778
. 1697
. 2152
. 1378
. 1606

.2019
. 1940
. 1870
. 1270
. 1604
. 1552
. 1625
. 1547
. 1542

163

19. Šonov (a Ludwigsdorf v Fraško.) ^''•

Zeměpisná šířka: bO^ 35' až bO^ 4(/
Zeměpisná délka: 34<^ (/ až 84^ 10"

Mimo to knginy severně a východně odtad iežicL

Z celé, Y tomto čtverhrann obsažené plochy leží

v nadmořské yýice od 300—400 metrů 2.5 procent,

„ , 400—500 , 13-6

. , 600—600 , 48-5 ,

» . 600—700 , 30-2 ,
n n 700—800 , 5-a

Nadm. výika y met Yeyíd.8tř.

moY, ipička kostelní věže (Triang. Anstr.) 498*0 . . . 1575

, kostel, hořejší okrig nejdolejiího okna ve věži (Koř.

68. 460.) . 470-4 • . . 1488

« hořejší domy v údolí při vesnici ka čtyřem dvorům

(Koř. 68. 508.) 4990 • . . 1579

« severových. od kostela porostlé návrší pod Šolcovou horon

(Koř. 68. 462.) 550*2 . . .1741

wenthal, domy při hronmovsko-šonovské silnici (Koř. 68. 505.) 418*3 . . . 1323

» nejhořejší domy v údolí (Koř. 68. 506.) 489*8 . . .1550

pohodně od hořejších domů Rosenthalských ležící návrší s lesí-
kem (Koř. 68. 507.) . . . . , 5890 . . . 1863

nssenao, nejhořejší chalupy a silnice (Koř. 68. 502.) . . . 465*6 . . . 1473
Bsnaté návrší severně od voznice z Heřmá^^ovic do Strassenavy

vedoucí (Koř. 68. 495.) 491*6 . . . 1555

novice, kostel, základ (Koř. 68. 498.) 644*2 . . . 2038

0 nejhořejší chalupy na silnici do Giersdorfu (Koř. 68.

497.) 618*8 . . . 1958

, západně odtud Bajerův mlýn (Koř. 68. 496.) . . . 517*6 • . . 1638

severně odtud výška sedla v silnici (Koř. 68. 500.) . 660*3 . . . 2089

Janovický vrch lesem obrostlý (Koř. 68. 499.) . . . 784*2 . . . 2481

Bidelberk, lesnatý vrch severně od Rosentálu (Koř. 68. 501.) 738*7 . . . 2337

linberk, lesnatý vrch severně od Šonova (Koř. 68. 503.) . . 725*4 . . . 2295

dcova hůra, lesnatý vrch na zemských hranicích 2*5 kilomet.

severovýchodně od kostela v Šonově (Triang. Austr.) . 750*9 . . . 2375

arkgrund, mezník zemský č. 396 (Preuss. Yerm. 123.) . . . 716*0 . . . 2265

5nig8wald-Beatengrund, hranice při silnici (Preuss. Str. N. 39.) 719*3 . . . 2276

)nigswalde, makovice na kostelní věži (Preuss. Yerm. 124.) . 600*6 . . . 1900

n kde silnice do Broumova děli se od hlavní silnice

(Preuss. Str. N. 38.) 603*3 . . .1909

hospoda (Prud. 173.) 561*0 . . . 1775

sklárna (Prud. 160.) 469-3 • . . 1485

silnice u mostu (Preuss. Str. N. 37.) 463*4 • . .1780

jižně odtud hora Špičák (Prud. 174.) 755*6 . . . 2391

yři dvory, nejhořejší domek (Prud. 181.) 591*6 . . . 1872

moBif vrch, jiho-východně hory Šolcovy na jih cesty ze Šonova

do Krainsdorfu (Koř. 68. 463.) 641*5 . . . 2029

ninsdorf, návrší k západu od hořejšího konce vesnice (Preuss.

Verm. 119.) 710*7 . . . 2248

yerova hůra, kopec u Krainsdorfu (Preuss. Yerm. 107.) . . 669*0 . . . 2117

11*

m
»
m

164

* "Nadm. výška v met.

30. Zaugholz, stráň severo-východně ysí (Preuss. Verm. 117.) . . 631'6

31. Fišerova hňra (Fischerkoppe) u Zaugholze (Preuss. Verm. 105.) 574*0

32. Volpersdorf, makovice na kostelní věži (Preuss. Verm. 115.) . 511"0

33. ,1 silnice nedaleko kostela (Preuss. Str. N. 49.) . . . 426-0

34. Kunzendoi-f blíž Neurode, střední výška (Prud. 176.) .... 392-6

35. Henšlova hůra (Henschelkoppe), vrch u Kunzendorfa (Preuss.

Verm. 114.) 542-6

36. Ludwigsdorf, makovice kostelní věže (Preuss. Verm. 121.) . . 494*0

37. „ silnice u kostela (Preuss. Str. N. 36.) 483*2

38. Hora Pfaffenberg, blíž vsi Mólke, jižně od meznika č. 29. (Preuss.

Verm. 122.) 556-6

39. Hora Grundberg, blíž Herrengi-undu (Preuss. Verm. 125.) . . 679*3

40. Nové Mólke, střední výška (Prad. 176.) 551-0

41. Hausdorf, kostel, základ (Prud. 172.) 471*3

42. „ makovice kostelní věže (Preuss. Verm. 129.) . . . 503*6

43. Wurzeldorf, návrší severně vesnice (Preuss. Verm. 127.) . . . 582*3

44. Falkenberk, hostinec (Prud. 140.) 522*0

45. Eule, osada blíž Falkenberku, hořejší chalupy (Prud. 171.) . . 558*8

46. Nový Giersdorf, u hospody (Preuss. Str. N. 41.) 743*2

47. Pustý Giersdorf, u bělidla pod katolickým kostelem (Preuss Str.

N. 43.) 481-3

48. „ u pohraniční celnice (Preuss. Str. N. 42.) .... 634'6

49. „ potok Bystřice, na mostě (Preuss. Str. N. 44.) . . 453-0

50. Pramen Schauderquelle u Pustého Giesdorfu (Preuss. Fl. N. 20.) 545*8

51. Dolní Giersdorf, potok pod mostem (Preuss. Fl. N. 22.) . . . 449*3

52. Pustý Valtersdorf, evangelický kostel (Prud. 166.) 512-0

53. „ severně odtud dolní mlýn u Neugerichtu (Prud 167.) 448*0

54. Dolní Tannhausy, potok u krčmy Erlenkretscham (Preuss. R.

N. 25.) 372-6

55. Střední Tannhausy, potok u celního domku (Preuss. Fl. N. 24.) 392*0

56. Horní Tannhausy, potok pod mostem (Preuss. Fl. N. 23.) . . 433*4

57. Hausdorf, štola Arnoštova u kostela (Preuss. Verm. 133.) . . 444*6

58. Sofienau, rybník (Prud. 157.) 437*3

59. „ jižně odtud hora Lorbeer-Berg (Prud. 158.) . . . 616*6

60. Charlottenbrunn, na náměstí u zřídla (Preuss. Str. N. 46.) . . 460*0

61. „ nejvyšší místo silnice do Reussendorfu (Preuss. Str.

N. 47.) 558*0

62. „ štola .Augustovo štěstí" (Preuss. Verm. 131.) . . . 467*3

63. „ Dlouhá hora (Langer Berg) nejvyšší místo (Prud. 137.) 566*6

Ve

vid. stř.
1998
1816
1617
1348
1242

1717

1563
1529

1761
2149
1743
1491
1593
1842
1652
1768
2352

1521
1692
1433
1726
1422
1620
1418

1179
1240
1371
1407
1384
1951
1455

1766
1478
1793

20. Rovensko.

Zeměp. šířka: 50® S(y až 50** 35'
Zeměp. délka: 32" 50' 33® až O'

Z celé v tomto čtverhranu obsažené plochy leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 15*2 procent,

n

n

n

, 300—400

fl

571

n

n

n

n

„ 400—500

n

20*4

II

n

n

»

n 500—600

n

6*4

II

n

H

n

„ 600—700

n

0*9

n

165

Nadm. výška v met.
osky, nejhořejší hrana východní tvrze hradu (Baby) (Koř.

71. 103.) 517-6 .

„ zřícenina v předhradi, základ (Koř. 71. 516.) * . . 483*1 .

„ chalupa na úpatí hradu jižně odtud (Koř. 71. 75.) . 438*9 .

d Troskami, na poli pod Pannou (Koř. 71. 527.) .... 441*2 .

ar, myslivna (Koř. 71. Střed z 84. 525.) 329*3 .

ouhá ves, základ domů (Koř. 71. 82.) 312*2 .

ivensko, domy na náměstí východně od kostela, základ (Koř.

71. 104.) 308*8 .

domy v údolí (Koř. 71. 621.) 267*3 .

»rek. Nový mlýn, jiho-západně odtud, základ (Koř. 71. 124.) . 267*1 .

. dům při silnici, jiho-východně odtud (Koř. 71. 83.) 282*2 *

lanice, střední výška domů při silnici (Koř. 71. 123.). . . 270*4-

Spanovice, hořejší domy na západním konci vsi (Koř. 71. 80.) 356*2 .
alce, holé návrší 200 metrů severo-západně od vesnice téhož

jména (Triang. Austr.) 382*6 .

atce, východně odtud na úpatí příkré stráně, při ústí rQkle

y údolí (Koř. 71. 78.) 322*8 .

. severní skupenství chalup (Koř. 71. 77.) .... 383*9 .

idvanovice, hořejší chalupy na hřbetě (Koř. 71. 81.) . . . 399*7 .

atoňovice, východní chalupy (Koř. 71. 122.) 334*3 .

Itkovice, ovčín, základ (Koř. 71. 121.) 396*2 .

istkov, západní skupenství domů při potoce (Koř. 71. 95.) . 339*1 .

tobity, špička kostelní věže (Triang. Austr.) 451*6 .

, kostel, základ (Koř. 71. 93.) . 423*7 .

ibek, samota (chalupa) k západu při cestě do Proseče (Koř.

71. 117.) 473*0 .

xslavj', chalupy při ústí cesty z Volavec (Koř. 71. 92.) . . 347*9 .

kořice, chalupy uprostřed vsi v údolí (Koř. 71. 115.) . . . 300*7 .
B nad Rovenskem, severně Rovenska« makovice na kostelní

věži (Koř. 71. 79.) 354*6 .

^rensko, dům při dolejším konci lesa (Koř. 71. 162.) . . . 390*6 .
háň, severozápadně odtud ohyb silnice na hoře na hřbetě (Koř.

71. 119.) 490*6 .

zděčín, střední výška místa (Koř. 71. 118.) 467*0 .

oieč Veliká, severní chalupy (Koř. 71. 116.) 393*7 .

dá Proseč, skupenství domů na horské cestě do Hořenska (Koř.

71. 96.) 516*5 .

sela, chalupy tam. kde se údoU dělí (Koř. 71. 109.) . . . 387*0 •
ečovice, severo-západní skupenství chalup na rovině (Koř.

71. 97.) 377*4 .

ár, N-ýchodně Rovenska, hořejší chalupy (Koř. 71. 708.) . . 421*4 .

Ota Semínova, chalupy na západním konci (Koř. 71. 106.) . 312*9 .

áĎ, střední výška vsi (Koř. 71. 114.) 356*7 .

Ičí kotce, střední výška místa (Koř. 71. 522.) 409*4 .

. Petr, prostřední skupenství chalup (Koř. 71. 532.) . . . 373*6 .

t>iiň, severo-západní skupenství domů při silnici (Koř. 71. 530.) 317*0 .
leníce, dům na severo- východním konci, na hřbetě (Koř. 71.

110.) 648*6 .

ižov, dolejší domy (Koř. 71. 120.) 497*5 .

má, skupenství chalup na severo-západním úpatí (Koř. 71. 87.) 682*0 .

ičov, severo-západní skupenství chalup (Koř. 71. 88.) . . . 647*3 .

movsko, hořejší domky (Koř. 71. 90.) 488*0 .

Ve vid. stř.

. 1638
. 1528
. 1389
. 1396
. 1042
. 988

. 977
. 846
. 845
. 893
. 855
. 1127

. 1211

. 1022
. 1215
. 1264
. 1068
. 1254
. 1073
. 1429
. 1340

. 1496
. 1101
. 951

. 1122
. 1236

. 1652
. 1477
. 1245

. 1635
. 1224

. 1194
. 1333
. 987
. 1128
. 1295
. 1182
. 1003

. 1736
. 1574
. 1841
. 1732

166

Nadm. výSka v met. Ve vid. stř.
44. Tahaň, jižně odtamtud sedlo na silnici mezi Tnhani a Strnžincem

(Koř. 71. 89.) 668-6 . • . 1767

46. „ nejvyšší bod lesnatého hřbetu severo-východně odtud

(Koř. 71. 186.) 678-4 . . • 1830

21. Lomzdoe.

Zeměpisná šířka: 60« SC až 60® 35'
Zeměpisná délka: 32® 5(y až 33® (X

Z celé plochy, v tomto čtverhranu obsažené leží:

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 11-3 procent,

n

n
n

n

„ 400—600
„ 500—600
, 600—700

fi

62-2

24-0

2-6

Nadm. výška v met. Ve vid. stř.

1. Nedvěz, prostřední skupenství domů (Koř. 71. 163.) .... 439-8 . . . 1392

2. Skuhrov, holé návrší, 500 meti*ů severo-východně odtud (Triang.

Austr.) 690-3 . . . 1868

3. Popelka u Rváčova, sedlo na cestě do Staré Lomnice k severu

(Koř. 71. 11.) 666-6 . • . 1793

4. Vrch Hrádek, východní vrchol (Koř. 71. 185.) 686-7 . . . 2014

5. Mořinov, nejvyšší bod na hoře na rovině (Koř. 71. 512.) . . 666-3 . . . 2106

6. Nouzov, chalupy v sedle při silnici do Lomnice (Koř. 71. 510.) 664-8 . . . 1787

7. Tábor, hora, špička věže kaple jiho-západně Chlumu (Triang.

Austr.) 706-1 . . . 2234

8. „ 60 kroků od jiho-východ. rohu kostela (Koř. 71. 36.) 684-2 . . . 2165

9. Chlum, v jiho-východ. úpatí hory Tábor, střední výška (Koř. 71.

107.) 608-6 . . , 1926

10. Peklo, dolejší skupenství chalup (Koř. 71. 511.) 406*6 . . .1283

11. Ždár, jihovýchodně Lomnice, hořejší chalupy na západním konci

vsi (Koř. 71. 44.) 524-2 . . . 1659

12. Nová ves, skupenství domů na severo-západním konci vsi (Koř.

71. 7.) 450-2 . . . 1426

13. „ kostel, základ u věže (Koř. 71. 8.) 433-2 . . . 1371

14. Lomnice, špička kostelní věže (Triang. Austr.) 501-2 . . .1586

15. „ náměstí, v severozápadním rohu (Koř. 71. 9.) . . . 484*7 . . • 1538

16. » základ továrny Mastného na jiho-západním konci místa

(Koř. 71. 6.) 496-8 . . . 1572

17. Stará Lonmice, nejhořejší skupenství domů na severo-západním

konci, při silnici (Koř. 71. 99.) 561-5 . . . 1777

18. Lomnice, severo-východně odtud samotná hospoda u silnice do

Libštátu, na pokrají lesa (Koř. 71. 98.) .... 482*3 . • . 1526

19. n lesnaté návrší jižně as 1000 kroků od města (Koř.

71. 12.) 541-3 . . . 1713

20. Hrubka, holá hůra, 2 kilom. východně Lomnic (Triang. Austr.) 730-1 , . . 2310

21. Želechy(Rudolfovice), chalupy na západním konci vsi (Koř. 71.100.) 461*0. . ,1459

22. Stransko, holé, lesem otočené návrší, 400 metrů k severo-východu

mlýna Stružineckého (Triang. Austr.) 608*2 . . . 1608

S3. Libštát, makovice na kostelní věži (Koř. 71. 173.) .... 399*8 . . . 1265

167

Nadm. výška v met. Ve

tibstát, koBtelni Těž, dol(\J8i hrana střechy (Koř. 71. 14.) . . 3941 .

M dům na severním konci městečka v údolí (Koř. 71. 174.) 362*4 .

stanice železné dráhy (K N. S. N. D. Y.) . . . . 385'5 .
,» jiho-východně odtud dolejší kn^ lesa na hoře na rovině

(Koř. 71. 191.) 490-2 .

„ lesík na hřbetě mezi Libštátem a Kmhem poblíž stezky

(Koř. 71. 192.) 628-6 .

KošCálov, makovice kostelní věže (Koř. 71. 194.) 378*9 .

n domy vedle kostela (Koř. 71. 195.) 344*9 .

„ místo v údolí u nejdol€|)žího mlýna na z&padním konci

vsi (Koř. 71. 193.) 322*4 .

Kunratice, jižně odtud výška náhomí roviny (Koř. 71. 177.) . 513*8 .

Hoř. Kruh, myslivna na hořejším konci místa (Koř. 71. 274.) . 455*0 .

Kruh dolní, stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . 417*6 .
Bělá, skupenství domů na severním konci vsi, na rovině (Koř.

71. 15.) 442-5 .

» severně odtamtud při stezce do Svojku, holá rovina

(Koř. 71. 34.) 472*9 .

Svojek, skupenství chalup na hořejším konci vsi (Koř. 71. 275.) 473*7 .

Tample, skupenství chalup v severní stráni (Koř. 71. 276.) . . 392*8 .

Babka, holá výšina, 700 metrů západně Karlova (Triang. Austr.) 547*2 .
Jíva (vrch), jižně od vrcholu téhož jména, na pokraji lesa

(Koř. 71. 265.) 569-4 .

Páka stará, stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . 4185 .

kostel, základ (Koř. 71. 18.) 420-3 .

Ústí, skupenství domů u mostu železničného (Koř. 71. 16.) . . 417*6 •

Brodek, mlýn, základ (Koř. 71. 13.) 410*3 .

Brdo, větrný mlýn severo-západně ode vsi (Koř. 71 23.). . . 535'3 .

vid. stř.
. 1247
. 1146
. 1219

. 1551

. 1672
. 1199
. 1091

. 1020
. 1626
. 1440
. 1321

. 1400

. 1502
. 1498
. 1243
. 1731

. 1801
. 1323
. 1330
. 1321
. 1298
. 1694

22. Horka (Falgendoit)

Zeměp. šířka: 50® 30^ až 50® 85'
Zeměp. délka: 33® lO' až 33® 20^

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 9*0 procent,

400—500

»

63-3

»

500—600

n

27-0

n

600—700

»

0-7

m

Nadm. výška v met. Ve vid. stř.

Podlevín, dům uprostřed Tsi při voznici (Koř. 71. 20.) . . . 492*3 . . .1558

Bokytná. dům severně při silnici vedle průkopu (Koř. 71. 21.) 448*3 . . . 1418
„ skupenství chalup v údolí na hořejším jiho-východním

konci (Koř. 71. 205.) 461-7 . . . 1461

Yidochov, domy při silnici na západ, konci místa (Koř. 71. 230.) 516-5 . . . 1635

Stupná, domy v údolí na hořejším konci vsi (Koř. 71. 227.) . 408*2 . . . 1292
Levín, hrad, jiho-vých. kraj hořejší plochy k severo-vých. Pod-

levína (Koř. 71. 22.) 571*3 . . . 1808

Levín (Olešnice), sedlo mezi horami Levínem a Císařovou (Koř.

71. 436.) 5110 . . . 1617

168

Nadm. výška v met.

8. Císařův chlum, holý, lesem obroubený vrchol severo-západně

Vidochova (Triang. Austr.) . 605*4

9. w východní, samotný a lesem zarostlý vi"chol (Koř.

71. 217.) 6920

10. Horka (Falgendorf), železniční stanice (Koř. 71. Bar.). . . . 61 8*5

11. , podle nivellování železničného 496*1

12. Nedaře, hořejší skupenství domů (Koř. 71. 239.) 492*6

13. Borovnice, makovice kostelní věže (Koř. 71. Nr. 223 et 396.) 5081

14. „ větrný mlýn na holém hřbetě, jiho-vých. vsi, základ

(Koř. 71. 225.) 346*4

15. Čistecký vrch, lesnatá kupa mezi Čistou a Borovnicí (Triang. Austr.) 569*9

16. Studenec, skupenství chalup při silnici na jiho-vých. konci místa

(Koř. 71. 216.) 513-9

17. „ kostel, základ (Koř. 71. 240.) 530*2

18. Vrch Horka, větrný mlýn, základ (Koř. 71. Nr. 215 et 392.) . 599-3

19. Stráž ~ (Wachberg), lesnatý vi*chol, 750 meti*ů jiho-západně

Rovnačova (Triang. Austr.) 629*1

20. Rovnačov, skupenství domů na západním svahu hory Stráže, nad

silnicí (Koř. 71. 258.) 560-0

21. Lištna, lázně (Koř. 71. 316.) 506*8

22. Žďár, severo-vých. odtud samotný lesnatý vrch (Koř. 71. 270.) . 549*4

23. Ždírec, skupenství domů u dolejšího mlýna v údolí (Koř. 71. 268.) 451*7

24. „ severně 350 met. od mlýna lesnaté návi-ší (Koř. 71. 269.) 537*5

25. Roztoky, základ zdi u hřbitova na západní straně (Koř. 71. 257.) 433*6

26. Dolní Branná, jiho-západně odtud při silnici v lese, nedaleko

kamenného stromu (Koř. 71. 255.) ...... 494*6

27. Lhota Zálesní, hořejší chalupy na hřbetu (Koř. ?1. 379.) . . 426*8

28. červený pahorek, les, sedlo na cestě z Bukoviny do Lhoty zá-

lesní (Koř. 71. 241.) 517*9

29. Karlov, mysUvna (Koř. 71. 393.) 411*1

30. Čistá, dvůr při silnici, prostřed místa (Koř. 71. 229.) . . . 466*'4

31. Čistá, kostel, základ (Koř. 71. 222.) 430*4

32. Dolní Kalná, kostel, základ (Koř. 71. 221.) ....... 380*5

33. Horní Kalná, skupenství domů na „Pi*ašivce" (Koř. 71. 238.) . 446' 1

34. Slemeno, domy dole v kotlině (Koř. 71. 370.) 393*5

35. „ severně odtud na hřbetě kamenná muka na cestě do

Lhoty klášterské (Koř. 71. 237.) 471*3

36. Přední Ždímice, dům na sevei-ním konci, v údolí (Koř. 71. 372.) 410*1

37. Zadní Ždíi*nice, západně odtud na hořejším kraji vysokého lesa

(Koř. 71. 382.) 522*5

Ve vid. stf .

•

. 1915

. . 1873

. 1641

. 1570

. . 1559

. 1608

. 1096

. 1803

. . 1626

. . 1678

. 1896

. . 1991

. . 1772

. . 1601

. . 1738

. . 1429

. 1701

. . 1372

. . 1565

. . 1465

. . 1639

. . 1300

. . 1475

. 1361

. . 1204

. . 1411

. . 1245

. . 1491

. . 1297

. 1654

23. Hostinný a Pilinkov.

Zeměpisná šířka: 50® 30' až 60® 35'
Zeměpisná délka: 33® 20^ až 33® 30^

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 40'3 procent,

„ , 400—500 . 54-0

ří *» f» n

500—600

5*7

169

Nadm. výika y met
ITa pískách (Sandh&bel), chalupa n Borovničky (Koř. 71. 398.) 473*7 .
Mlbí (Eichb&bel), lesnatý vrch 700 metrů severně od východ-
ních chalup v Borovničce (Triang. Austr.) .... 505*3 .
!>lešnice, makovice na kostelní věži (Koř. 71. 246.) .... 404*4 .
ITysoká stráž (Hochstrass), holé návrší na hřbetu mezi střední

Olešnicí a vsí Dobrou myslí (Guthsmuths) (Triang. Austr.) 447*7 .
M Hostinného jižně na hřbetu kříž u cesty do Bestřve (Koř.

71. 378.) 436*8 .

iTrch Bradlo, lesnatý vrchol 1*3 kilometrů od Nových zámků

(Triang. Austr.) 520* 1 .

Debrná Olešnice, vesnička severně od Debmého, chalupy východně

cesty (Koř. 71. 287.) 429*7 .

!^ové zámky, makovice na věži zámecké (Koř. 71. 375.) . . . 410*3 .

„ jiho-východně odtud mlýn, základ (Koř. 67. 68.) . . 363*7 .

Bestřev (Neustadtl), silnice u mostu přes Labe tamtéž (Koř. 71.377.) 320*5 .

iostinný, makovice farní věže (Koř. » 67. Nr. 52. et 381.) . . 401*9 .

stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 349*9 .

„ továrna 1500 kroků východně od města v údolí (Koř.

71. 383.) 339*1 .

řrosečné, dolejší domy v údolí (Koř. 71. 380.) ...... 371*2 .

iTrch Scheiba, východně Prosečného, zdánlivý nejvyšší bod (Koř.

71. 385.) 492*1 .

M Amsdorfu východně na cestě do Čermné, nejvyšší vrchol

v lese (Koř. 71. 389.) 505*3 .

Terezientál, při silnici do Forstu (Koř. 67. 189.) 384*3 .

Jejfy, hlavní silnice u mlýna Klugova (Koř. 67. 187.) . . . 392*0 .
iervený kopec, holé návrší severo-východně od Amsdorfu a jižně

Leopoldova (Triang. Austr.) 51b*9 .

M Hostinného severně na hřbetu hoř^ší kraj lesa (Koř. 71. 384.) 455*5 .
!Jennná, nejvyšší chalupy na planině v severo-východním konci

tohoto místa (Koř. 67. 56.) 483*0 .

y, chalupy v údolí as 1500 m. severo-západně od kostela

(Koř. 67. 55.) 429*7 .

kostel, základ (Koř. 67. Nr. 54. et 386.) .... 386*4 .
, severně odtud 2000 kroků od kostela holé návrší na

hoře na rovní (Koř. 71. 387.) 487.5 .

„ východně odtud stojící kříž u cesty od kostela k dom-
kům „Buschhftuser* (Koř. 67. 58.) 440*9 .

íanův dvůr, severo-západně odtud lesnatá hůra, nejhořejší skála

(Koř. 67. 157.) 535*6 .

„ severo-západně odtud hůra, spodek skály (Koř. 67. 158.) 489*0 .

„ severně odtud lesnatý vrch, nejvyšší skály (Koř. 67. 59.) 542-5 .

nčice, špička kostelní věže (Triang. Austr.) 417*5 .

zámek, základ (Koř. 67. 60.) 378-6 .

„ domy u cesty z Javorníka (Koř. 67. 65.) .... 402*5 .

„ cihelny severně odtud k Břecšteinu (Koř. 67. 63.) . 399*7 .

„ holé návrší, západně od nejhořejších domů (Koř. 67. 159.) 508*3 .

• skála východně od nejhořejších chalup (Koř. 67. 167.) 525*1 .

álýn kamenný (Steinmůhle), jižně Vlčic, základ (Koř. 67. 62.) 366*2 .

?ilínkov, makovice věže íiEuííího kostela (Koř. 67. 70.) . . . 416*2 .

. kostelní věž, hořejší rám okna (Koř. 67. 71.) . . . 387*3 .

, hořejší domy na náměstí, severo-východně od kostela

(Koř. 67. 67.) 407-7 .

Ve vid. stř.
. . 1498

. 1599
. 1279

. 1416

. 1382

. 1646

. 1359
. 1298
. 1150
. 1014
. 1272
. 1107

. 1073
. 1175

. 1557

. 1599
. 1216
. 1240

. 1642
. 1442

1528

. 1359
. 1223

. 1543

. 1395

. 1695
. 1547
. 1717
. 1321
. 1198
. 1274
. 1264
. 1610
. 1661
. 1159
. 1317
. 1225

. . 1290

170

Nadm. výška y met.

39. Pilinkov, dolejší dil města k mostn (Koř. 67. 501 Bar.) . . . 369*6

40. , stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 357-2

41. Stráň (Leitenberg), holé návrší 860 metrů severně od kostela

v Pilínkově (Triang. Austr.) 412-8

42. Vrch Gleyerglocke, holé návrší n lesa severně od Eončic (Koř.

67. 57.) 447-5

43. Karlseck, nejhořejší domy (Koř. 67. 51.) 437*6

44. « jižní dům v sedle (Koř. 71. 388.) 434-1

45. Cbotějovice, makovice na kostelní věži (Koř^ 67. 46.) .... 415*2

46. ^ kostel, základ (Koř. 67. 47.) 368*2

47. « stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 342-2

48. « nejvyšší chalupy naJioře na rovině severozápadně od

tohoto místa Qíoh 67. 50.) 399-9

49. k návrší n kamenného lomu jiho-západně od kostela (Koř.

67. 53.) 392-8

50. Sv. Kateřina, špička věže kostela sv. Kateřiny jižně Ghotě-

jovic (Triang. Anstr.) 541*0

51. „ základ kostela na východní straně (Koř. 67. 43.) . • 522*8

52. Kateřinky, v údolí jižně pod kostelíkem sv. Kateřiny (Koř. 67. 79.) 406-7

53. „ dům u dolejšího kraje lesa na severní stráni vrchu sv.

Kateřiny (Koř. 67. 49.) 411-6

54. Lysá hora (KahlerBerg), jiho-východně Chotějovic (Koř. 67.

Nr. 76. et 291.) 546-3

55. Stráž vrch, holé návrší jiho-západně Pilínkova (Koř. 67. 75.) . 446-5

56. Na šibenici (Galgenberg), jižně Pilínkova (Koř. 67. 73.) . . . 477-5

57. Fichtenberg, lesnatý vrch 3*6 kilom. jižně Pilínkova (Triang. Austr.) 583-4

Ve vid. stř.
. 1169
1^. 1130

. 1306

. 1416
.. 1385
. 1373
. 1314
. 1165
. 1083

. 1265

. 1243

. 1711
. 1655
. 1287

. 1302

. 1728
. 1413
. 1511
. 1846

24. Tmtnov.

Zeměp. šířka: bO^ 30' až 60® 35'
Zeměp. délka: 33^ 30' až 33^ 40'

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 11-8 procent,

, „ 400—500 , 74-0
, , 500—600 . 14-2

Nadm. výška v met. Ye vid. stř.

1. Vrch Topfberg, jihovýchodně Pilínkova, holá výšina a lesa

(Koř. 67. 72.) 446-9 . . . 1414

2. n lesnatýhřbetl-2kilom.jiho-západněodtud(Koř. 67. 74.) 543-9. . .1721

3. Georgengrund, prostřední výška místa (Koř. 68. Bar. 482.) . . 431-4 . . . 1365

4. Dolní Staré Buky, kde sihiice spojuje se se silnicí trutnovsko-

pilníkovskou (Koř. 67. 66.) 443-4 . . . 1402

5. Horní Staré Buky (Ob. Altenbuch), dolejší domy při cestě k ovčínu

(Koř. 68. Bar. 487.) 413*6 . . . 1309

6. n nejhoř^ší domy u cesty do Stříteže (Koř. 68. Bar. 486.) 447*1 . . . 1414

7. Ovčín u Starých Buků (Altenbuch) (Koř. 68. Bar. 488.) . . . 465*9 . . . 1474

8. Humburky (Hohenbruk), chalupy u silnice do Trutnova, severní

konec (Koř. 68. Bar.) 441*5 • . . 1397

9. n nejdolejší domy v údoU (Koř. 67. 11.) 414*8 . . . 1313

171

Nadm. výská v met. Ve vid. stř.

. Hamburky, jiho-západné odtud stojící holé návrší (Koř. 67. 12.) 473*5 . . .1182

. OGlanov (Kaltenbof), nejvyšší chalupy (Koř. 67. 14) ... . 460*3 . . . 1456

jiho-východně odtud stojící holé. návrší (Koř. 67. 13.) 4712 . . . 1491

. Weigelsdorf, výška silnice u mostu, při posledním východním

domku tohoto místa (Koř. 67. 15.) 421-5 . . . 1334

, holé návrší severo-západně odtud (Koř. 67. 18.) . . 465*6 . . . 1473
. Na pastvinách (Sch&ferberg), holá výšina 1*3 kilom. východně od

Vlčic (Triang. Austr.) 4420 . . . 1398

. Mlýn Stachehntthl, východně od Vlčic, základ (Koř. 67. 61.) . 872*6 . . . 1179
. čertovy domky (HóUenhftuser), holé návrší v lese, jižně odtud

(Koř. 67. 17.) 508*2 . . . 1608

Horní Staré město, jiho-západně odtud stojící holý vrch v lese

nad stezkou ke kostelu (Koř. 67. 20.) 502*5 . . . 1590

Dolní Staré město, jiho-západně odtud a západně od prádelny

(Koř. 67. 19.) 4821 . . . 1522

, prádelna, západní vjezd od silnice (Koř. 67. 26.) . . 422*5 . . . 1337
Trutnov, povrcheň Úpy u mlýna v Dolejším Předměstí (Koř.

67. 45.) 409*7 . . . 1296

stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 4169 . . . 1319
výška mostu u prostřední brány přes mlýnskou strouhu

vedoucího (Koř. 67. 82.) 420*4 . . . 1330

radnice, práh vchodu z náměstí (Koř. 67. 81.) . . 425*9 . . . 1348

hostinec „u bílého koně% 1. poschodí (Koř. 67. 80.) 435*0 . . . 1376

kostelní věž, osa hodinových rafik (Koř. 67. 4.) . . 466*5 . . . 1476

farní kostel, makovice věže (Koř. 67. 3.) . . . . 488*4 . . . 1545

střelnice (Koř. 67. 32.) . 415*0 . . . 1313

dftm Hummelhoj^ základ (Koř. 67. 30.) 430*0 . . . 1360

Gablenzova hůra u Trutnova (dříve na Šibenici), signá-
lový kámen před postavením pomníku (Triang. Austr.) 505*7 . . . 1600
kamenný pomník, základ (Koř. 68. 230.) .... 506*7 . . . 1603
pomník, hořejší konec pyramidy (Koř. 68. 231.) . . 527*8 . . 1670
kaplička sv. Jana, makovice věže (Koř. 67. 9.) . . 528*7 . . . 1672
dolní hrana střechy na věži (Koř. 67. 10.) .... 515'7 . . . 1631

Ghřiblické předměstí u Trutnova, nejhořejší domy v údolí (Koř.

68. Bar.) 4570 . . . 1446

Holé návrší k severovýchodu předměstí Chřiblického v Trut-
nově (Koř. 67. 7.) : 452*2 . . . 1431

U Trutnova holé návrší, 1000 m. k severo-východu od střelnice

(Koř. 67. 31.) 505*2 . . . 1599

n dolního Starého města, návrší k severovýchodu prádelny

(Koř. 67. 28.) 494*7 . . . 1565

Nový dvůr, jiho-východně odtud skupenství domů při cestě do

Trutnova (Koř. 67. 182.) 441*4 . . . 1396

Poříčí, západně odtud prádelna, základ (Koř. 67. 6.) . . . . 407*3 . . .1289

domy v jižní stráni (Koř. 68. 232.) 414*3 . . . 1311

, severo-západně od prádelny, hořejší okraj lesa nahoře na

rovině (Koř. 67. 5.) 474*8 . . . 1503

. lesnaté návrší jiho-východné od prádelny (Koř. 67. 8.) 512*1 • . . 1620

„ v údolí pod železničným mostem (E. N. d. S. N. V.

B.) (Koř. 68. 322.) 386*3 . . . 1222

« železničný most vedoucí přes Petříkovický potok u ná-
draží (E. N. d. 8. N. V. B.) (Koř. 68. 323.) . . . 406*2 . . 1285
Petříkovice, domy u silnice v ohbn jejím (Koř. 68. 100 Bar.) . 393*8 . . . 1246

m
m

172

Nadm. výška v met.

47. Kozí hůrka (Ziegenberg), ncjvySěí severni skála na lesnatém vrchn

(Koř. 68. 202.) 601-2 .

48. n dolní okraj leea na východní straně této hory, na cestě

do Markonše (Koř. 68. 201.) 533*0 .

49. Bohušnice, chalupy při Úpě (Koř. 68. Bar. 477.) 383-5 .

60. Starý Rokytník, kostel, základ (Koř. 68. 204.) 404*8 .

51. „ nejhořejší domy v údolí a cesty do Tmtnova (Koř.

68. Bar. 491.) 440-5 .

52. Nový Rokytník (N. Rognitz), domy n cesty do St Rokytníka

(Koř. 68. Bar. 490.) 5005 .

53. Vrch Hranná, holá výšina 600 metrů severo-severo-západně od

hořejších domů v Střítěži (Triang. Anstr.) .... 5524 .

54. Hůrka Plattenberg, holé návrší na okraji lesa 1*8 kiloni. jiho-

východně od hořejších domů v Novém Rok>'tníku
(Triang. Austr.) 530-4 .

55. Sorge, severo-západní domky této vsi, západně od N. Rokytníka

(Koř. 68. Bar. 489.) 522- 1 .

56. Střítěž (Bnrgersdorf), domy uprostřed místa n silnice (Koř. 68.

Bar. 485.) 5147 .

57. . jižně odtud nejvyšší bod silnice k Zárova (Koř. 68.

Bar. 484.) 5551 .

58. Rubínovice (Ruder^dorf), na rozcestí do Radčí a do Sachovrsic

(Koř. 68. Bar. 476.) 3948 .

59. „ jižně odtud u kamenného kříže (Koř. 68. Bar. 499.) 449*3 .

60. n jižně odtud nejnižší místo cesty do Horního Radčí

(Koř. 68. Bar. 498.) 432*3 .

61. Dolní Zárov, severně odtud lesnatý vrch (Koř. 68. Bar. 483.) . 5271

62. Studence, nejvyšší chalupy na cestě do N. Rokytníka (Koř. 68.

Bar. 496.) - 5073 .

63. „ nejdolejší domy v údolí (Koř. 68. Bar. 495.) . . . 479*7 .

64. Hora Radčí, odkud vychází cesta vedoucí do Rubínovic (Koř.

68. Bar. 497.) 431*8 .

65. Cesta z Kyj (Kaile) do Hoř. Radčí, na rozcestí do Studence

(Koř. 68. Bar. 494.) 488*6 .

66. Dolní Radčí, chalupy na dolejším konci místa, kde se údolí dělí

(Koř. 68. Bar. 493.) 376*0 .

67. Úpice, 1 kilom. západně nejvyšší bod hřbetu horského (Hd. 68. 26.) 439*4 .

68. Severně Suchovršic železničný tunel skrze skálu Ruprechtovu,

koleje (E. N. S. N. d, V. B.) (Koř. 68. 320.) . . 410*6 .

69. Sedm domků u Sedloňova starého, a sice ten, který nejvíce

k severozápadu leží (Koř. 68. 209.) 424*3 .

70. « lesnatý vrch jižně odtud (Hd. 68. 11.) 482*6 .

Ve vid. stř.

. . 1902

. 1686
. 1214
. 1281

. 1394

. 1584

. 1747

. 1678

. 1652

. 1628

. 1756

. 1250
. 1422

. 1368
. 1667

. 1605
. 1517

. 1367

. 1546

1190
. 1390

. 1299

. 1342
. 1527

25. Svatoňovice.

Zeměp. šířka: 50® 30' až 50° 35'
Zeměp. délka: 33® 40' až 33^ 50'

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 10*8 procent,
, „ . ^ 400—500 „ 33*0 ,

178

T nadmořské výšce od 500 — 600 metrů 36*3 proceot,

, . 600—700 , 18-7
. . 700—800 . 1-2

9

469-8
460-0

420-6

638*7

706-9
561-0

Nadm. výška y met

Opice, domy u mostu přes řeku (Koř. 68. Bar. 492.) .... 349*5

^ výšiua 1 kilom. východně od města (Hd. 68. 196.) . 384*6

Sichrov, prádelna, základy (Hd. 68. 7.) ........ 320*3

Zálesí, kostelíček, základy ^d. 68. 3.) 347*9

, výšina jižné od vsi (Hd. 68. 14.) 423*1

}achovršice, roh lesa nad jižními chalupami této vsi (Hd. 68. 25.) 391*6

„ vrch 600 metrů západně odtud (Hd. 68. 24.) . . .
Suchovršice, výšina 250 metrů východně odtud (Hd. 68. 12.) .
Sedloňov starý, domy ležící na jižním konci vsi, na čeřeni u sil-
nice (Koř. 68. 207.) 3770

Harkouš, domy pohlíž cesty do Bezděkova (Koř. 68. 205.) . .
„ severo-západně odtud ležící nejvyšší hod vozové cesty do

Bezděkova (Koř. 68. 200.)

Bezděkov, jiho-východně odtud ležící nejvyšší skalnatý vrch „na
pustinách" u Slatiny (Koř. 68. 199.) ....*.

Paseka, nejhořejší domek (Koř. 68. 195.)

« západně odtud se táhnoucí nejvyšší hřhet k Markouši

(Koř. 68. 197.) 647-2

studénka, sevei-ně odtud táhnoucí se hřhet k Slatině (Koř. 68. 196.) 584*0
Etadvanice, severozápadně odtud, kde se silnice k Chvalči oddě-
luje (Koř. 68. 185.) . 584-4

M Radvanic 1500 m. severně ležící skalnatý vrch, jižní výhěžky

hory Krupné (Koř. 68. 184.)

M Radvanic východně se nalézající sedlo mezi horou Křupnou

a Radčem (Koř. 68. 183.)

Sadeč, lesem zarostlý vrchol, západně od Vemířovic dolních

(pi-ůměr 2 měř.) (Koř. 68. 181.)

Žaltman (Hexenstein), nejvyšší skály horského hřbetu toho, 2*1
kilometrů severně od zámku v Malých Svatoňovicích

(Triang. Austr.) 721*5

Kvíčala, výšina západně od Vel. Svatoňovic (Hd. 68. 2a.) . . 437-2
„ sedlský dvůr, na jižním svahu této výšiny (Hd. 68. 22.) 412*0

„ křiž, jihovýchodně od jmenované výšiny (Hd. 68. 21.)

\reliké SvatoĎovice, jižní domy na cestě do Opice (Hd.68. 49.)
9 kde se železnice s údolím křižuje, hloubka údolí (E.

N. S. N. D. V. B.) (Koř 68. 319.)

, kříž 300 metrů odtud na polní cestě (Hd. 68. 15.) .

Sratonovice, stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. V.) . . .

Ualé SvatoĎovice, kostel, makovice věže (Hd. 68. 4.) . . . .

, kříž na cestě odtud do Batňovic (Hd« 68. 17.) . .

, severně odtud „Milina štola," staré opuštěné doly pod

Žaltmanem (Koř. 68. 60 Bar.) 447*6

^[yselův Kopec, výšina 400 metrů jiho-východně od Malých Sva-
toňovic (Hd. 68. 5.) 466.9

Somole, výšina 400 metrů severo-západně od Malých Svatoňovic

(Hd. 68. la.) 549*6

Ďertova hůra, výši^a 850 metrů severně od Batňovic (Hd. 68. 10.) 380*7
Bolcái-ka, lesnatý vrch 200 metrů severně od nejhořejších domků

Petrovických (Triang. Austr.) 688-8

701*0

593-4

690*3

404*8
3621

390-1
368-0
412*7
435-3
365*6

Ve vid. stř.
. 1106
. 1217
. 1013
. 1101
. 1339
. 1239
. 1486
. 1455

• 1194
. 1331

• 1705

. 2237
. 1775

. 2048
. 1848

. 1849

. 2218

. 1877

. 2184

. 2283
. 1383
. 1303
. 1268
. 1146

. 1234
. 1164
. 1303
. 1387
. 1157

. 1416

. 1477

. 1739
. 1205

. • .2179

174

Nadm. výika v met Ye yíd. stř.

35. Straškovice, východní domy na stráni (Hd. 68. 33.) .... 503*6 . . .1593

36. , domy při jihozápadním konci (Hd. 68. 46.) .... 475*4 . . . 1504

37. Yodolov, sererní sedlský dvorec na cestě odtnd do Straškovic

(Hd. 68. 40.) 558*9 . . . 1768

38. Poledný, kopec, nejvyšší bod (Hd. 68. 34.) 682*2 . . . 2158

39. Rtyně, domy na cestě do Vodolova (Hd. 68. 35.) 380*8 . . .1205

40. n domy na východním konci místa (Hd. 68. 37.) . . 403*6 • . . 1277

41. Bohdašín, kaple, základ (Hd. 68. 191.) 512*8 . • . 1622

42. Rokytník, uprostřed vsi (Hd. 68. 60.) 463*0 . . . 1465

43. Tnrov, výšina 450 metrů severně od nejhořejších chalup Rokyt-

nických (Triang. Austr.) 599'2 . • . 1895

44. Bystré, dům Boudišův, střecha na severo-východním svahu hory

Turova (Hd. 68. 58.) 502*2 . . . 1589

45. „ domy na cestě do Kostelce (Hd. 68. 54.) .... 489*3 . . . 1548

46. „ výšina 200 metrů východně od severního konce místa

(Hd. 68. 63.) 575*4 . . . 1820

47. n výšina 100 metrů západně od severního konce místa

(Hd. 68. 56.) 479*4 . . . 1517

48. n začátek lesa na cestě odtud do Kostelce, 550 metrů

odtud (Hd. 68. 64.) 504*2 . • .1595

49. Starkov, dolní domy v údolí u mostu přes potok (průměr z 2

měř.) (Koř. 60. 173.) 422*3 . . . 1336

50. n kostel, základ (Hd. 68. Bar.) 447*6 . . . 1416

51. n kostel, makovice věže (Hd. 68. 78.) 470*4 . . . 1488

62. . nejhořejší kaple na Kalvárii (Hd. 68. 53.) .... 526*1 . . . 1664

53. Vápenka, hořejší domy v údolí (Koř. 68. 376.) 480*0 . . . 1519

54. » severo-východně odtud roh lesa na rovině západně od

Skalky (Koř. 68. 374.) 621*5 . . . 1967

65. Vemířovice Dolní, bělidlo, základ (Koř. 68. 371.) 474*3 . . . 1501

56. Od Yemířovic Dolních k západu stojící křiž při cestě do skelné

hutě (Koř. 68. 370.) 530*1 • . .1677

57. Od Horních Yemířovic, východně nejvyšší místo cesty do Stu-

dnice v sedle (Koř. 68. 375.) 575*8 . . . 1822

58. Skalka, chalupy prostřed této vsi a údolí (Koř. 68. 380.) . . 496*5 . . . 1571

59. Lesnatý vrch mezi Skalkou a Javorem (Koř. 68. 381.) . . . 591*8 . . . 1873

60. Kamenný kříž u cesty ze Skalky do Javoru (Koř. 60. 174.) . 573*0 . . . 1813

61. Studnice, nejdolejší chalupy v údolí (Koř. 68. 372.) .... 515*8 . . . 1632

62. Silnice ze Studnice do Skal (Bischofstein) vedoucí, kříž v sedle

(Koř. 68. 377.) 646*8 . . . 2047

63. Kočičí skála u Skal (Koř. 68. 378.) 707*3 . . . 2238

64. Skály (Bischofstein), zámek, hořejší kraj střechy (Kořistka

68. 379.) 667*8 . . . 2113

66. n rozhraní vod proti Teplici (Koř. 68. 128. Bar.) . . . 701*6 .. . 2220
66. Čapí hora (Storch - Berg) 900 metrů západně Skal (Triang.

Austr.) 785*1 . . . 2484

26. Police.

175

Zeměp. délka: 60^ SC až 50® 35'
Zeměp, íířka: 38® W až 34® C

Z celé plochy toho čtverhrana leží

y nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 2-5 procent

„ , 400—500 „ 46-8
« • 500—600 „ 34-0
, , 600—700 , 14-0
. » 700—800 „ 2-7 ,

Nadm. výška v met. Ve

1. Javor, domky n potoka (Koř. 60. 175.) 451*3 .

2. Metiy-Dědové, stanice železné dráhy (E. N. 8t E. G.) . . . 4577 .

3. Česká Metaj, domy na stráni (Hd. 68. 76.) 471.7 .

4. » dolejší domy v údolí uprostřed vsi (Koř. 68. 385.) . 454*0 .

5. Mariov, výšina 500 metrft západně odtud (Hd. 68. 100.) . . 531*3 .

6. Veliké Petrovice, mlýn u mostu, základ (Hd. 68. Bar.) . . . 425*4 .

7. „ dům při západním konci místa (Hd. 68. 86.) . . . 498*4 .

8. Končina, výšina 1 kilom. západně od Vel. Petrovic (Triang. Austr.) 541*4 .

9. Machov, první pila ve vsi, základ (Hd. 68. Bar.) 373*0 .

10. Lhota (Mólten), domky při západním konci (Hd. 68. Bav.) . . 377*8 .

11. , domky při jiho-východním konci (Hd. 68. Bar.) . . 403*0 .

12. Dolní Srbská, domy na stráni! severo-západní (Hd. 68. Bar.) 447*2 .

13. , výšina asi 600 menu severo-východně od jmenovaného

místa (Hd. 68. 116.) 589*5 .

14. Bezděkov, špice kostelní věže (Triang. Austr.) 515*9 .

15. „ chalupa při severo- východním konci místa na silnici

(Hd. 68. 75.) 496-9 .

16. Bílé, výšina 350 metrů severozápadně odtud, na stráni porostlá

(Hd. 68. 92.) 608*0 .

17. Od Bezděkova, severně kříž na silnici odtud do Police (Hd. 68. 74.) 490*2 .

18. Police, špice kostelní věže klášterské (Triang. Austr.) . . . 474*5 .

19. , prostřední výška města (Koř. 68. Bar.) 443*8 .

20. , stanice železné dráhy (E. N. St. E. G.) . . . . . 390*1 .
81. « druhý kříž na západní stráni blíže silnice do Žďáru (Hd.

68. 83.) . 480*2 .

22. „ kříž při severním konci města (Hd. 68. 69.) . . . 516 7 .

aí. Ledhtg, uprostřed vsi (Hd. 68. 73.) 469*6 .

m. Suchdol, mlýn, základ (Hd. 68. Bar.) 499*3 .

25. , nejhořejší chalupy v údolí (Koř. 68. 416.) .... 548*1 .

26. « jižně odtud kříž na cestě do Bílého, v sedle (Koř.

68. 417.) 576*9 .

27. Hlavňov, nejdolejsí chalupa u mlýna (Koř. 68. 413.) .... 474*6 .

28. , nejhořejší chalupy na jiho-východ. konci (Koř. 68. 414.) 516*6 .

29. Kluček, lesnatý vrch k jihu od Hlavňova (Koř. 68. 415.) . . 619*4 .

30. Žďár, hořejší chalupy u silnice z České Metaje (Koř. 68. 386.) 456-9 .

31. « nejhořejší chalupy na hoře při severním konci vsi

(Koř. 68. 412.) 470*2 .

32. Špnlákův kříž u vozové cesty z Metige české do Pěkova u paty

hory Ostaše (Koř. 68. 384.) 463*7 .

33. Ostaé, vysoká skalnatá hora k východu Dědové, severní vrchol

(Triang. Austr.) 688*2 .

vid. stř.
. 1428
. 1448
. 1492
. 1436
. 1706
. 1346
. 1577
. 1713
. 1180
. 1195
. 1275
. 1415

. 1865
. 1633

. 1572

. 1924
. 1553
. 1501
. 1404
. 1234

. 1519
. 1635
. 1486
. 1580
. 1734

. 1825
. 1502
. 1635
. 1959
. 1446

. 1488

. 1467

2177

176

Nadm. výška v met. Ve

34. Ostaš, jiho-západní wchol (Koř. 68. 410.) 650*8 .

35. n dolejší konec severního skalného srázn (Koř. 68. 409.) 663*2 .

36. « vesnice, dolejší chalupy (Koř. 68. 408.) 575'1 .

37. Lachov, sedlský statek Kraftňv, čís. 35 (Koř. 68. 129. Bar.) . 550*6 .

38. n vých. odtud ležící sedlský dvůr TheerAv (Koř. 68. 405.) 560*5 .

39. Vrch Heyde-Berg (na Pasece) blíž Javoru (prňm. z 2 měření)

(Koř. 68. 349.) 634*9 .

40. Pěkov (Hvězda), pole při dolejším konci vsi na východní straně

(Koř. 68. 407.) 534*1 .

41. „ severo-západně odtud kamenná boží muka na cestě ke

dvorci Theerovu (Koř. 68. 406.)

42. n severozápadně odtud hořejší konec lesíka nahoře na

hřbetě (Koř. 68. 404.)

43. Hutberk, ves, zvonice (Koř. 68. 136 Bai*.)

44. Na Žaltmanském hřbetě, nejvyšší skalnatý vrch jižně Hutberka

a severo-východně Hvězdy (Koř. 68. 403.) ....

45. Hvězda, vížka kaple, v prostředku hvězdy na ní (Koř. 68. 399.)

46. „ základ kostela (Koř. 68. 389.)

47. „ myslivna, balkon na východní straně (Koř. 68. 401.).

48. Geyerskorb (HAra Alžbětina), nejvyšší bod skalnatého hřbetu

950 metrů jiho-východně Hvězdy (Triang. Austr.) .

49. Na Žaltmanském hřbetě, skalnatý výpustek 2150 m. vých. od Alžbě-

tiny hňry (Koř. 68. 436.)

50. Slavné, střední výška vsi (Koř. 68. 388.)

51. Ringelkoppe (Na Špici) skalnatý vrchol 1*1 kilom. severně od

myslivny Božanovské (Triang Austr.) 757*3 .

52. „ pata této hory u dolejšího konce lesa, 1 kilom. severně

od Lhoty (Mólten) (Hd. 68. 119.) 528*7 .

53. Martínkovice, hořejší domy v údolí nad třetím mlýnem (Koř,

68. 434.) 4730 .

54. Skřince, jižně odtud stojící domek na dolejším výpustku lesa

při polní cestě k Hvězdě (Koř. 68. 435.) ....

55. „ nejhořejší domek na západním konci tohoto místa neda-

leko lesa (Koř. 68. 441.)

56. n chalupy u druhého mlýna při silnici ke Kremžským

domkům (Ki*im8háuser) (Koř. 68. 439.)

57. „ jižně odtud dřevěný kříž nedaleko cihelny (Koř. 68. 437.)

58. ,. silnice u mostu blíž mlýna Kremžského (Koř. 68. 438.)

59. n severně odtud dřevěný kříž na vozové cestě k cihelně

n chalup Kremžských (Koř. 68. 440.)

567*2 .

572*3 .
566*6 .

688*8 .
683*8 .
674*9 .
666-4 .

7011 .

6930 .
598*3 .

421*3

436*7

389-8
409*0
379*4

461*3

víd^stř.
. 2059
. 2099
. 1819
. 1742
. 1774

. 2009

. 1686

. 1795

. 1811
. 1793

. 2180
. 2164
. 2136
. 2108

. 2218

. 2193
. 1892

. 2396

. 1673

. 1496

. 1333

. 1381

. 1234
. 1294
. 1200

. 1460

27. Božanov (a Badkov v Pruska).

Zeměpisná šířka: 50® 30' až 50® 35'
Zeměpisná délka: 34° O' až 34«> 20'

Z celé plochy tohoto čfrverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 32*0 procent,

n

T»

„ 400—500

i»

62*3

»

n

n

n 500—600

II

4-7

n

n

• » ■

n 600—700

II

1*0

a

177

Nadm. výíka v met. Ve
Silnice ze Skřinec do MartíDkoyic yedoncf, druhý křiž (Koř.

68. 430.) 507-4 .

Martinkovice (Merzdorf), špice kostelDÍ věže (Triang. Austr.) . 421*6 .

kostel 8Y. Jiří. základ (Koř. 68. 431.) ..... 378-3 .

prostřed vsi dům na silnici kn Skřincům (Koř. 68. 429.) 382*3 .

Božanov (Barzdorf), špice kostelní věže (Triang. Austr.) . . . 444*2 .

„ domy východně kostela, na protější stráni (Hd. 68. 104.) 397-6 .

první kříž nad Božanovským kostelem (Hd. 68. 106.) 414*8 .

„ 400 metrů odtud při hořejší cestě do Ifártínkovic pod

vrchem Ringelkoppe (Hd. 68. 108.) 421*7 .

, lesík jihovýchodně kostela nahoře na hřhetě (Koř. 68.

424.) 4601 .

^ výšina 1*8 kilom. jižně kostela Božanovského, 220 m.

k západu hranice zemské (Triang. Austr.) .... 489*5 .

Studená (Kaltwasser), mlýn, základ (Hd. 68. Bar.) 426*3 .

« pomezní tahule při pruských hranicích na cestě do

Radkova (Hd. 68. Bar.) 418*3 .

Nový dvůr, severo-východně Božanova (Hd. 68. 109.) .... 448*1 .

Ottendorf, stanice železné dráhy (E. N. St. E. G.) .... 355*1 .
„ sedlský dvorec při ústi Rosentálského potoka (Koř. 68.

433.) 356*7 .

Od Ottendorfského kostela 800 m. jižně, kn^ lesa nahoře na

rovině (Koř. 68. 428.) 417*4 .

V Ottendorfském lese k východu Velké vsi, poněkud lesem po-
rostlé návrší (Koř. 68. 458.) 431*8 .

Velká ves (Grossdorf), dům u silnice k Rosentáln nedaleko mostu

(Koř. 68. 456.) 381*5 .

„ dvůr Popelův (Popelhauer), základ stavení (Koř. 68.

457.) 404*3 .

Teuherova hůra, výšina východně Broumova a 400 m. východně

od dvoru Popelová (Triang. Austr.) 427*5 .

Ďonov, sedlské dvorce v údolí prostřed vsi (Koř. 68. 459.) . . 411*7 .
„ v>'chodně odtud dvorec Kinzlův (Kinzelhauer) (Koř.

68. 464.) 429-7 .

„ západně od dolních domů tohoto místa holé návrší,

severo-západně od mezníka 6. 38. (Koř. 68. 461.) . 424*3 .

Keurode, makovice kostelní věže (Preuss. Verm. 116.) . . . 429*6 .

, na náměstí pod radnicí (Preúss. Str. N. 35.) . . . 392*3 .

„ signál u lomu červeného pískovce (Preuss. Verm. 106.) 584*3 .

kaplička sv. Anny (Preuss. Verm. 112.) 635*3 .

Bochov, navrší 300 kroků k severu vesnice (Preuss. Verm. 113.) 515*0 .

Ebersdorf, makovice kostelní věže (Preuss. Verm. 111.) . . , 509*9 .

kostel, základ (Prud. 170.) 478*3 .

OdEbersdorfu k sev.-záp.. Kamenná hora (Stoin-Berg) (Reym. K.) 659*8'.

Schlegel, makovice kostelní věže (Preuss. Verm. 108.) . . . 443*8 .

zámek, základ (Prud. 179.) 403*6 .

Kaple všech Svatých u Schleglu (Preuss. Verm. 110.) . . . 637*3 .
ňeka Stenava, ua hranici Čech u vesnice Scheidewinkel (Preuss.

Fl. N. 16.) . . * 336*0 .

Tunsťhendorf, kostel (Prud. 205.) 346*6 .

, řeka Stenava pod kostelem (Preuss. Fl. N. 17.) . . 332*3 .
„ kolonie Endegnt, mezník č. 146 na hranici (Pi-euss.

Verm. 101.) 424*0 .

12

vid. stř.

. 1606
. 1334
. 1197
. 1210
. 1406
. 1258
. 1312

. 1334

. 1455

. 1549
. 1349

. 1313
. 1418
. 1123

. 1128

. 1320

. 1367

. 1207

. 1279

. 1352
. 1302

. 1359

. 1342
. 1359
. 1241
. 1849
. 2010
. 1629
. 1613
. 1513
. 2087
. 1404
. 1277
. 2016

. 1063
. 1097
. 1051

. 1341

178

Nadm. výika t met

39. Geyerberg u TanschendorfQ (Preuss. Verm. 102.) 438*5 ,

40. Scharfeneck, špice zámecké věže (Preuss. Verm. 99.) .... 385*0 ,

41. Řeka Stenava v Horní Stenavě a kostela (Preuss. Fl. N. 18.) . 322*4 .

42. Prostřední Stenava, kostel (Prud. 204.) 314*0

43. Řeka Stenava, při dol. konci Střední Stenavy (Preuss. Fl. N. 19.) 318*2

44. Prostřední Stenava, makovice kostelní věže (Preuss. Verm. 96.) 357*3 ,

45. Od vesnice Scheidewinkel jižně, holé návrší (Koř. 68. 426.) . 493*1

46. Reichenforst, hořcjjší chalupy (Koř. 68. 425.) 4321

47. Radkov (Wflnschelburg), město, hostinec u černého orla na ná-

městí (Prud. 206.) 381-0

48. „ věž radnice (Preuss. Verm. 91.) 422*3

49. , vrch MarbodAv (Preuss. Verm. 94.) 464*3

50. Mlýn „Feldmfthle*' na cestě z Leierddrflu do Radkova (Prud. 203.) 418*6

51. RateĎ, špice zámecké věže (Preuss. Verm. 92.) 388*6

52. n výšina severně od zámku (Preuss. Verm. 95.) . . . 454*0

Ve

vid. stř.
.1388
. 1218
. 1020
. 993
. 1005
. 1130
. 1560
. 1367

. 1205
. 1336
. 1437
. 1324
. 1230
. 1436

28. PrachoT a Podhradi

Zeměpisná šířka: 50® 25' až bO^ S(y
Zeměpisná délka : 32« 50' až 33® O'

Z celé plochy toho čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 15*4 procent,

300—400 „ 79*7
400—500 . 4*9

fl

Nadm. výška v met. Ve

1. Šlikova ves, dolejší skupenství chalup při cestě (Koř. 71. 6i3.) 285*8 .

2. „ nejhořejší chalupa nahoře na hřbetě (Koř. 71. 62.) . 332*6 .

3. Podhradí, chalupy při západním konci místa (Koř. 71. 490.) . 366*9 .

4. n jín&k Velišský kopec, ncgvyšší bod na hřbetě jižně vsi

Podhradí (Triang. Austr.) 430*8 .

5. n západně odtud kaple Loretánská, základ (Koř. 71. 489.) 417*4 .

6. Chřeliua, jižní skupenství chalup na výšině (Koř. 71. 488.) . 372*8 .

7. Nadslav, makovice kostelní věže (Koř. 71. 549.) 345-9 .

8. Netolicc, střední výška vsi (Koř. 71. 546.) 380*9 .

9. Příchvojí, hořejší severní skupenství chalup (Koř. 71. 545.) . 373*5 .

10. Čakovský kopec, výšina na nejvyšším místě vozové cesty z Ra-

kova do Zajakur (Triang. Austr.) 396*9 .

11. Na Šalandě, hospoda západně Samšiny (Koř. 71. 538.) . . . 373*3 .

12. Ohařice, dolejší skupenství chalup u silnice (Koř. 71. 487.) . 338*2 .

13. Samšina, kostel, základ (Koř. 71. 526.) 321*4 .

14. „ mlýn při severovýchodním konci vsi (Koř. 71. 537.) 315*0 .

15. Betlem, nejhořejší chalupy (Koř. 71. 536.) 331*8 .

16. Hubojedy, mlýn, základ (Koř. 71. 542.) 265*8 .

17. Zámostí, při jižním konci vsi (Koř. 71. 541.) 287*3 .

18. Mladějov, okraj střechy na kostele (Koř. 71. 523.) .... 329*8 .

19. « prostřední výška chalup nahoře na rovině (Koř. 71. 85.) 334*6 •

20. Střelce, střední výška vsi (Koř. 71. 535.) . 329*5 .

21. Velká hůra, lesnatý vrch 240 m. východně od myslivny Střele-

cké (Triang. Austr.) 459*0

vid- stř.
. 905
. 1052
. 1161

. 1363
. 1320
. 1180
. 1095
. 1205
. 1182

. 1256
. 1067
. 1070
. 1017
. 997
. 1050
. 841
. 909
. 1044
. 1059
. 1043

. 1452

í

179

Nadm. výška v met.

22, Libunec, mlýn (Koř. 71. 631.) 284*5 .

33. Knižnice (Kněhynice), střední výška vsi (Koř. 71. 111.) . . . 369-7 .

24. Javorníce, chalupy v údolí (Koř. 71. 50.) ....... 347*9 .

25. Lhota Pařezská, větrný mlýn nahoře na rovině (Koř. 71. 533.) 406*9 .

26. Prachovské skály, severní výška hřbetu (Koř. 71. 534.) . . . 425*4 .

27. , jižní výška hřbetu (Koř. 71. 484.) 461-9 .

28. r, dolejší úpatí skal u Horního Lechova (Koř. 71. 485.) 379*6 .

29. Dolní Lochov, výška silnice západně vsi (Koř. 71. 486.) . . 3140 .

30. Sv. Anna, kaplička 300 metrů jihozápadně nejjižnějšího skupen-

ství chalup v Dolním Lechově (Triang. Austr.) . . 3720 .

31. Prachov, hořejší chalupy v sedle (Koř. 71. 480.) 3808 .

32. Přivýšín, vrch 700 metrů východně od myslivny Prachovské

(Triang. Austr.) 465-6 .

33. Brada, kostel, základ (Koř. 71. 39.) 4072 .

34. Rybníček, dolejší skupenství domů (Koř. 71. 479.) .... 2870 .
36. Holyně, dolejší chalupa (Koř. 71. 64.) 263*2 .

36. Ohaveč, nejdolejší skupenství chalup (Koř. 71. 481.) .... 263*9 .

37. Ostružno, kostel, základ (Koř. 71. 482.) 272*5 .

38. , jižně odtud mlýnský rybník, povrcheň vody (Koř. 71.

483.) 264-7 .

39. Březina, chalupa při severním konci místa (Koř. 71. 65.) . . 276*1 .

40. Vokšice, základ severních stavení hospodářských (Koř. 71. 60.) 287*2 .

Ve vid. stř.
. . 901
. 1169
. 1101
. 1288
. 1346
. 1462
. 1201
. 993

. 1177
. 1205

. 1473
. 1289
. 908
. 833
. 835
. 863

. 837
• 873
. 909

29. Jičín a Železnice.

Zeměp. šířka: 50® 25' až 50® 30'
Zeměp. délka: 33® O' až 33® 10'

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 24*8 procent,

. . 300—400 . 52*0
400—500 , 21*7
500—600 . 1-5

m

w
n

Nadm. výška vmet

1. Dílce, chalupy při jižním konci vsi (Koř. 71. 51.) .... 285*3 .

2. Kbelnice, hostinec pfí silnici (Koř. 71. 52.) 276*6 .

3. Žebinská hora, kaple na kopci severovýchodně od Jičína' u Kar*

touž. Základ kaple (Triang. Austr.) 407*6 .

4. Kartouzy, severových. od Jičína, severových. roh vnější zdi ob-

vodní (Koř. 71. 27.) 326*8 .

5. Jičín, ipice hlavního farního kostela (Triang. Austr.) .... 320*4 .

6. „ náměstí na jihovýchodním rohu (Koř. 71. Bar.) . . 292*7 .

7. „ Kolínské náměstí na severním konci (Koř. 71. Bar.) . 283*8 .

8. „ stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 274*4 .

9. • Yaldické předměstí, poslední dům na východním konci

(Koř. 71. 56.) 279-6 .

10. Čejkovice, rozpoutí silnic (Koř. 71. 59.) 278*5 .

11. Popovice, kostel, základ (Koř. 71. 459.) 282*0 .

12. „ výšina 500 metrfl jihovýchodně této vsi (Triang.

Austr.) 284*5 .

12*

Ve vid stř.
. 903
. 875

. 1289

. 1034
. 1013
. 926

. 898
. 868

. 885
. 882
. 892

. 900

180

Nadm. yýika y met Ye Tid. stf .

18. HprQÍ RobouBy, makovice věže, střed ze 2 měření (Koř. 71. 296.) 326*3 . . . 1029

14. n l^ostel, základ (Koř. 71. 458.) 293*9 « . . 930

15. n dům v údolí pH sUnici (Koř. 71. 57.) 278*2 ... 881

16. Řehec, skupenství domů a potoka (Koř. 71. 471.) 282*8 ... 895

17. Úlibice, báň kostelní věže (Koř. 71-70.) 327*1 • . . 1035

18. Lnžany, dům na hořejším konci vsi severně od silnice do Chotče

(Koř. 71.. 473.) 3470 . . . 1098

19. n Zrádně odtud kaple sv. Máří, nahoře na rovině (Koř.

71. 475.) 314*9 ... 996

80. n východně odtud uejvyižl bod silnice k Chotči (Koř.

71. 426.) ... 327*0 . . . 1035

21. Lužanská pila a irotovna nedaleko silnice (Koř. 71. 472.) . . 307*0 • • . 971

22. Radim, ipice kostelní věže (Triang. Austr.) 349*8 . . . 1106

23. n kostel, povrchní základ (Koř. 71. 26.) 307*2 ... 972

24. Dřevěníce, dvůr, základ (Koř. 71. 30.) 312*0 ... 987

25. Tužín, hořejší skupenství domů (Koř. 71. 476.) 347-2 . . . 1099

26. Lhán, domy na severovýchodním konci vsi (Koř. 71. 477.) . . 343*3 . . . 1086

27. Soběraz, severní skupenství domů (Koř. 71. 55.) 355*1 . . . 1123

28. Těšín, střední výika místa (Koř. 71. 66.) 336*0 . . . 1063

29. Železnice, prostřední výška náměstí (Koř. 71. 24.) 327*1 . . . 1035

30. Valcha, mlýn, západně od železnice (Koř. 71. č. 38 a 53) . . 287*2 . . . 909

31. Zámezí, dům na severním konci vsi (Koř. 71. 48.) .... 310*7 . . . 983

32. Habřiny, severní chalupa při zemi (Koř. 71. 54.) 337*6 . . . 1068

33. Březka u Cidliny, skupenství chalup poblíž silnice (Koř. 71.47.) 362*2 . . . 1146

34. Kyje, skupenství domů na jihových. konci místa (Koř. 71. 46.) 444*1 . . . 1405

35. Lhota Bradlecká,, údolí, chalupy nad mlýnem (Koř. 71. 45.) . 357*9 . . .1132

36. Bradlec, zřícenina, hořejší hrana zdi (Koř. 71. 42.) . . . . 561*1 ... 1775

37. Kumburk, lesnatá hora, 1*8 kilom. východně hospody Klepandy,

Starý hrad, základ (Triang. Austr.) 630*9 . . 2027

38. „ hrana vysoké věže (Koř. 71. č. 73 a 272) .... 643*5 . . . 2036

39. Chaloupky, střední výška (Koř. 71. 444.) 474*6 . . .1502

40. Siřenov, myslivna severozápadně od Kumburka (Koř. 71. 43.) 444*2 . . . 1406

41. Brdo, domy na jihozápadním konci vsi (Koř. 71. 202.) . . . 526*9 . . . 1667

42. Za Přísnící, dům na jihovýchodním konci místa (Koř. 71. 201.) . 473*0 . . . 1496

43. Ylkov, samotná chalupa na vých. hřbetě (Koř. 71. 203.). . . 542*5 . . . 1717

44. rt samotná chalupa na jižním kngi stráně (Koř. 71. 429.) 479*9 . . . 1518

45. Proseč, východní skupenství chalup (Koř. 71. 445.) .... 435*7 . . . 1378

46. Úbyslavice, kostelík na vrchu, základ (Koř. 71. 31.) . . . . 398*5 . . • 1245

47. „ jihovýchodně odtud nahoře na rovině (Koř. 71. 32.) 447*3 . . . 1415

48. Újezd, dům na jižním konci místa u silnice (Koř. 71. 33.) . . 459*6 • . . 1454

49. n severně odtud na polní cestě kaplička, základ (Koř.

71. 448.) 459*3 . . . 1453

50. „ jihozápadně Nové Paky, větrní mlýn, základ (Koř.

71. 67.) 459*0 . . . 1452

51. « výšina 120 metrů západně od větrného mlýna (Triang.

Austr.) 460*8 . . . 1458

52. „ krkavčí dům, základ (Koř. 71. 68.) 412*2 . . . 1304

53. Stav, hořejší dům v rozstnpu údolí (Koř. 71. 446.) .... 341*9 . . . 1082

54. Dřevěnice, lesem porostlá homolových, odtamtud (Koř. 71. 447.) 393*4 . . . 1244

55. Kaple sv. Petra a Pavla na silnici z Paky do Jičína (Koř.

71. 449.) 3951 . . . 1250

56. Lužany, lesnatý vrch 900 meti*ů severně od nejhořejších domů

v Lužanech (Triang. Austr.) 458*5 . . . 1450

Id I

do. Paka Nová a BélohracL

Zeměp. šíflca: 60® 25' až bO^ 3(/
Zeměp. délka: 33® IC až 33** 20'

Z celé plochy toho Stverhrana leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 7*3 procent,

« , 300—400 , 35-5
„ „ 400—500 « 60-5
, ^ 600—600 . 6-7

Nadm. výika v met.

1. Ková Paka, klášterský kostel, makovice věže (Koř. 71. Nr. 19,

199, 219, 266, 424 nnd 431.) 478*3 .

2. „ klášterský kostel, základ (Koř. 71. 19.) 436.0 .

3. „ kostel na hřhitově, základ (Koř. 71. 200.) .... 469*4 .

4. „ stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 436*1 .

5. „ vých. odtnd sedlo na cestě z Rokytné do Stnpného

(Koř. 71. 206.) . . * 498*6 .

6. Stikov, hořejší domy na hoře na rovině (Koř. 71. 404.) . . . 475*5 .

7. Heřmanice, samotný dům při polní cestě z Nové Paky k jihu na

poknji lesíčka (Koř. 71. 204.) 484*8 •

8. PHbyslav, silnice a hořejších chalup (Koř. 71. 427.) .... 480*4 .

9. „ lesnatá výšina na nejvyšším bodě silnice od Přibyslavě

do Studinky (Triang. Aostr.) ......... 492*4 .

10. Radkyně, severozápadní skupenství domů (Koř. 71. 428.) . . 413*3 .

11. Bělá, domy u silnice (Koř. 71. 441.) 358*2 .

12. , povrcheň Zlatého potoka (Koř. 71.) 340*2 .

13. UhHře, nejhořejší chalupa pH sUnici (Koř. 71. 433.) .... 402*6 .

14. Dolejší Javoří, hořejší mlýn (Koř. 71. 435.) 347*7 .

15. Valdov, střední výška místní (Koř. 71. 434.) ...... 432*6 .

16. ffiídelec, chalupa na severozápadním konci místa (Koř. 71.420.) 369*4 .

17. Lány, severní skupenství domů (Koř. 71, 425.) ....*. 324*2 .

18. Okrouhlík, dvůr, stodoly na jižní straně, základ (Koř. 71. 321.) 312*3 .

19. Újezd Svatojanský, špice kostelní věže (Triang. Austr.) . . . 330*9 .

20. , střední výška místa (Koř. 71. 322.) 310*7 .

21. Choteě, mlýn, základ '(Koř. 71. 419.) . . 298*9 .

22. Mlazovice, chalupy na severním konci místa (Koř. 71. 323.) 304*1 .

23. Bělohrad, makovice zámecké věže (Koř. 71. 319.) 339*9 .

24. , stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 300*3 .

25. „ myslivna západně odtud (Koř. 71. 320.) 283*9 .

26. Nový dvůr, dvůr východně Bělohradu (Koř. 71. 418.) . . . 344'4 ,

27. Byšičky, kostel východně Bělohradu, základ (Koř. 71. 422.) . 348*5 .

2S. Vlkánov, západní konec vsi (Koř. 71. 410.) 366*5 .

29. Vřesník, skupenství chalup při severozápadním konci místa (Koř.

71. 409.) 434-2 .

SO. Bukovina, severní chalupy (Koř. 71. 402.) 499*0 .

31. . západně odtud výšina na pokraji lesa (Koř. 71. 403.) 516*1 .

32. Hořejší Javoří, prostřední výška místní (Koř. 71. 210.) . . . 472*4 .
S3. „ lesnaté návrší jihových. od místa (Koř. 71. 430.) . 516*2 .

34. Amoštov, výšina 400 metrů severovýchodně od osady toho jména

(Triang. Austr.) 530*4 .

35. Kaly, skupenství domů na hořejším západ, konci (Koř. 71. 317.) 467*8 .

Ve vid. stř.

. 1514
. 1379
. 1485
. 1379

. 1578
. 1506

. 1534
. 1520

. 1558
. 1308
. 1134
. 1077
. 1274
. 1416
. 1369
1168
. 1026
. 988
. 1047
. 983
. 946
. 962
. 1076
. 950
. 898
. 1089
. 1103
. 1160

. 1374
. 1579
. 1633
. 1494
. 1634

. 1678
. 1480

182

Nadm. výška v met. Ve

36. Kalský mlýn, základ (Koí. 71. 408.) 387-0 .

37. Pecka, makovice věže farního kostela (Koř. 71. Nr. 207. u. 281.) 463*8 .

38. „ domy na náměstí (Koř. 71. 440.) 893-8 .

39. „ kostel na hřbitově, základ (Koř. 71. 209.) .... 422-3 .

40. „ zříceniny bradu na vrchu^ základ (Koř. 71. č. 208.

316 a 437.) 4621 .

41. Stupné, kostel na hřbitově, základ (Koř. 71. 220.) 4&4-2 .

42. „ 600 kroků, východně odtud samotná náhomí rovina se

zarostlými stráněmi (Koř. 71. 213.) 514*3 .

43. Staňkov, nejhořejší dům (Koř. 71. 439.) 446*6 .

44. Klepce (EJebs) u Borovničky, dolejší chalupy na stráni (Koř.

71. 226.) . 485*2 .

45. Vidonice, kostel, zdánlivý základ (Koř. 71. 282.) 468*0 .

46. Horní Brusnice, větrný mlýn na jihozápadním konci vsi, základ

(Koř. 71. 325.) 5100 .

47. n domy na západ, konci místa v sedle (Koř. 71.. 312.) 505*8 .

48. Bezník, prostřední výška hořejších chalup (Koř. 71. 407.) . . 453-6 .

49. „ západně odtud hplé návrší (Koř. 71. 405.) . . . . 461*6 .

50. Bořek u Bezníka, západní hořejší skupenství domů (Koř. 71. 411.) 438*5 .

51. „ výšina 200 metrů severovýchodně od osady toho jména

při voznici (Triang. Austr.) 500*9 .

^2. Želejov, nejhořejší dům (Koř. 71. 417.) 449*1 .

YÍd. stíF.
. 1224
. 1468
. 1246
. 1336

. 1462
. 1437

. 1627
. 1413

. 1535
. 1481

. 1614
. 1601
. 1435
. 1461
. 1071

. 1585
. 1421

31. Dvůr Králové.

Zeměp. šířka: 50<> 25' až 50° 30'
Zeměp. délka: 33° 20' až 33° 30'

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské ^výšce od 200 — 300 metrů 4*5 procent,

, , 300—400 « 28-3

„ „ 400—500 . 50-5

, , 500—600 „ 15-2

, r, 600—700 , 1*5

Nadm. výška v met.

1. Mostek, stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. V.) .... 447-0

2. „ v údolí u mostu přes Borovnický potok (Koř. 71. 310.) 441*9

3. n lázně, nejhořejší jihozápadní skupenství domů v lese

(Koř. 71. 288.) 530-8

4. Mastín u Mostku, nejhořejší chalupy nahoře na rpvině (Koř. 71.

397.) 528-3

5. Mostek zadní, nejhořejší dům při silnici (Koř. 71. 289.) . . 477*0

6. Mostek přední, severových. skupenství domů (Koř. 71. 374.) • 492*7

7. Debmé (Olešnice), bod silnice na úpatí vrchu v údolí (Koř. 71.

373.) 326*6

8. Dvořáčky, hořejší skupenství domů (Koř. 71. 324.) .... 407*7

9. Hoř. Brusnice, kostel, dolejší kraj střechy (Koř. 71. 311.) . . 488*0

10. Zvíčina, špice věže kostela sv. Jána na této hoře (Triang. Austr.) 693*2

11. „ kostel, základ (Koř. 71. 2.) 671*4

12. „ v jižní stráni asi 325 m. od kostela vzdálený pahorek

(Koř. 71. 327.) . .656*7

Ve vid. stř.
. 1414
. 1398

. 1680

. 1671
. 1509
. 1559

. 1033
. 1290
. 1544
. 2194
. 2123

. . .4M)77

183

Nadm. výška v met.

13. Zvliina, ves, skapenství domů na hřbetě blíže dolejiiho konce

VBi (Koř. 71. 214.) 670-6 .

14. „ na z&padní stráni pod vesnicí a kříže na rozcestí (Koř.

71. 399.) 574-0 .

15. „ západně pod vsí na rozcestí do Kal a Bmsnice (Koř.

71. 326.) 591-5 .

16. „ jižní stráň náhomí roviny nad Chroustovem, 2500 kroků

jižně kostela Zvíčinského (Koř. 71. 354.) .... 5805 .

17. Chroostov, skupenství domů na vých. straně místa (Koř. 71. 355.) 441-3 .

18. Úhlejov, dům na jihozápadním Imji místa (Koř. 71. 356.) . . 435-4 .

19. Bořek, lázně, základ (Koř. 71. 367.) 355-3 .

20. Zdobefi, severozápadní skupenství domů na hřbetě (Koř. 71. 358.) 412*3 .

21. Třebihoit, hořejší chalupa při severozápadním konci místa (Koř.

71. 353.) 491-1 .

23. „ nejdolejší chalupy v údolí (Koř. 71. 351.) .... 429-9 .

23. n severně odtud lesnatý vršek, jihových. Zvíčiny (Koř.

71. 352.) 688-4 .

24. Bílá lYemešná, jižně odtud sedlo na cestě do Doubravice (Moll.

67. 138.) 4410 .

25. Hoř. Dehtov, nejhořejší dům na cestě do Třemošné (Koř. 71. 349.) 503*5 .

26. Dolejší Dehtov, domy v sedle (Koř. 71. 350.) 456-5 .

27. Zálesí, nejvyšší bod silnice od Zálesí do Doubravice (Triang. Austr.) 450*5 .

28. TřemeSná, stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. V.) . . . . 377-4 .

29. „ Bílá, hořejší domy vsi (Mttll. 67. 142.) 363* 1 .

30. „ u zámku (MfOl. 67. 145.) ......... 345-6 .

31. „ východní skupenství domů nad údolím labským (Mull.

67. 135.) 349-9 .

32. Těšinskí' mlýn, jižně Nemaňova (Koř. 71. 303.) 305-9 .

33. Novolesí, domy na západním konci (Hůll. 67. 146.) .... 3515 .

34. Zahájí, prostřed vsi (Mflll. 67, 140.) 346*3 .

35. Lipnice, skupenství domů v údolí (Koř. 71. 306.) 326*5 ,

36. Bořek, jihovýchodně Dvora Králové, prostřední výská místa (Mttll.

67. 159.) 324-7 ,

37. Dvůr Králové, stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. V.) . . 344*5 ,

38. „ farní kostel, makovice věže (Mttll. 67. 126.) . . . 345-0 .

39. „ hostinec u lva na náměstí (průměr z 2 měř.) (Koř.

67. 500 Bar.) 302-8 ,

40. n dolní předměstí, prostřední výška (Mttll. 67. 125.) . 291-9 .

41. „ domy v Hradištském předměstí (Mttll. 67. 131.) . . 290*3 .

42. „ Podhradské předměstí, nejvýš položený dům (Mttll.

67. 130.) 3431 ,

43. Podhájí, nejhořejší samotný dům u obecního lesa (Mttll. 67. 133.) 403*8 .

44. « prostřed místa (Mttll. 67. 134.) 345*4 .

45. Bukovina, výška chalup při severozápadním konci vsi (Mttll.

67. 161.) 440*2 ,

46. Huntířov, domy prostřed vsi při silnici (Koř. 71. 297.) . . . 449-5 .

47. „ východně odtud na hřbetě kamenná boží muka (Mflll.

67. 149.) 465-0 ,

48. Domky .Stttckh&user" řečené, záp. od Huntířova (Koř. 71. 296.) 478*5 .

49. Hofgut, trigonometrický bod 200 metrů západně od nejhořejších

chalup Bukovinských (Triang. Austr.) 480-2 .

50. » roh lesa severně od pyramidy (Mttll. 67. 148.) . . 497*0 .

51. Homi Nemaňov, domy na hořejším svahu (Mttll. 67. 144.) . . 423*0 .

Ve vid. stř.
2122
1816

1872

1837
1396
1377
1124
1304

1553
1360

1861

1395
1593
1445
1425
1194
1148
1094

1107
968
1112
1096
1033

1027
1090
1092

968
924
919

1085
1278
1093

1393
1423

1471
1514

1519
1572
1338

Kadm. výška v met. Ve vid. stř.

52. Horní Nemaňov, myslivna, zákleA (Koř. 71. 302.) 442*2 . . . 1399

53. Nový Nemaňov, nejhořejší chalupa na rohu lesa (MQU. 67. 143.) 415*5 . . . 1315

54. Dehrné (Starohucké), severní skapenství domů (Koř. 71. 301.) . 455*^ . . . 1443

55. Labský vrch, lesnatý vrch u Ki-ál. Debrného (Koř. 71. 309.) . 506*6 . • . 1603

56. Debmé (Královské), chalupy na západní straně údolí, pod lesíč-

kem (Koř. 71. 284.) 450*7 . . . 1426

57. Království, skupenství domů na severovýchodním konci místa (Koř.

71. 292.) 529*6 . . . 1676

58. Nové domky, větrný mlýn u silnice, základ (Koř. 67. 77.) . . 511*2 .. . 1618

59. „ západně odtud, lesem porostlý vi*ch (Koř. 67. 78.) . 551.9 . . . 1746

60. Kocléřov, kostel, základ (Koř. 71. 293.) 495*6 . . .1568

61. Domky Freudenthálskó, východně Kocléřova (Koř. 71. 294.) . 499*9 . . . 1582

62. Záboří, chalupy v údolí prostřed vsi (Koř. 71. 295.) .... 474*9 . . . 1503

63. Dolní Záboří, severní chalupy (Mttll. 67. 154.) 483*8 . . . 1531

64. Komárov, jižně Záboří, chalupy na jižním konci místa (Koř. 71.

300.) 436*6 . . • 1381

32. Hradiště a Brusnice německá.

Zeměpisná šířka: 50® 25' až 50® 30^
Zeměpisná délka : 33® 30' až 33® 40'

Z celé plochy toho čtverhrannu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 6*5 procent,

„ , 300—400 „ 20*3
, „ 400—500 „ 50*2
. n 500—600 , 22-3
„ „ 600—700 , 0*7 ^

Nadm. výška v met.

1. Horní Zárov, kostel, základ (Koř. 68. Bar. 481.) 488*6 .

2. „ nejhořejší větrný mlýn, vých. sibiice (Mttll. 67. 164.) 541-1 .

3. Bída ženská, severní konec této vesnice (Mttll. 67. 166.) . . 533*6 .

4. Nové Záboří, prostřední výška vsi (Mttll. 67. 155.) .... 522*6 .

5. Dolní Záboří, východně odtud lesem porostlý vrch „Dobrá voda**

řečený (Mttll. 67. 152.) . 532*1 .

6. Německá Brusnice (D. Praussnitz), domy na západním konci vsi

pn silnici (MfllL 67. 165.) 495*0 .

7. „ při cestě, jež do Stříteže (Burgei*8dorf) vede (Koř. 68.

Bar. 480.) 497*8 .

8. Kyje (Kaile), při cestě do N. Rokytníka (Koř. 68. Bar. 479.) 484*6 .

9. „ severovýchodně odtud větrný mlýn na holóm návrší

(Koř. 68. Bar. 478.) 509*2 .

10. Brusnická hora (Gamberg), nejvyšší bod skalistého hřbetu severo-

východně Haindorfu , (Triangl Austr.) 607*4 .

11. Na Brusnické hoře (na Gamberku), asi 2000 metrů odtud k zá-

padu stojící skaUstý vrch (Mttll. 67. 161.) . . . . 585*2 .

12. Haindorf, na království (Mttll. 67. Bar.) 563*1 .

13. Nesyty (Nimmersatt), silnice prostřed vesnice, v údolí (Mttll. 67.

Bar.) 429*3 .

14. Komárov, silnice na západním konci místa (Mttll. 67. Bar.) . . 489*6 •

Ve vid. stř.
. 1546
. 1712
. 1688
. 1654

. 1683

. 1566

. 1541
. 1538

. 1611

. 1922

. 1852
. 1781

. 1368
. 1549

n

m

186

Kadm. výška v met. Vevld. stř.

ComároY, výšina jihovýchodně od silnice (MOU. 67. 182.) . . 501-3 . . . 1586

ErupnA hora, návrší severně Mezilecí (Hd. 66. 211.) . . . « 664-9 . . . 1787

^miřická strana na Kopné, lesnatá hora 800 m. jiíne od vý- ^

chodních domů v Maršově (Triang. Aostr.) .... 548*6 . . . 1736

[ocbeř (Rettendorf), střední výška místa (Mtll. 67. Bar.) . . 458*0 . . . 1449
(ová Eocbeř (Rettendorf), vell^ dflm, základ, na severním konci

místa (Koř. 71. 299.) 4707 . . . 1489

n severně odtnd, při lYntnovské silnici na rozpoutí do

Kokotova (MtUl. 67. Bar.) 524*3 . . . 1659

tetré, severně odtud, kde se silnice do Trutnova s cestou do

Komárova křížcýe (Moll. 67. 157.) 387*2 . . . 1225

aioií (Renzfthn), hospoda (Moll. 67. 41.) 2535 ... 802

údolí sápadně od posledníeh chalup (MQlL 67. 128.) 296*6 ... 938

[radiátě Ghoustníkovo, kostel, makovice věže (Mftll. 67. 33.) . 338*5 • . . 1071

kostel, základ (MalL 67. 33.) 2900 ... 918

východně odtud ovčinec (MOU. 67. 34.) . . . . . 311*5 .. . 986

kamenná boží muka jižně odtud (MttlL 67J 33.) . . 282*0 ... 892

lýchotka, dvftr jihozi^adně od Hradiště (MtUl. 67. 186.) . 2760 ... 876

kašparova hůra, severně Hradiště (MttlL 67. Bar.) .... 356*3 . . .1127
kl Vlčkovic k severu, i-oh lesa při cestě do Kokotova (MftU.

67. 186.) 360*5 . . . 1141

'elká Bukovina, výška dom& na západní straně (Mflll. 67. 180.) 328.6 . . . 1040

Jadruby, prostřední výška vsi (Mttll. 67. 176.) ..... 432*3 . . . 1368
návrší, 600 kroků jižně odtud (Kladrubská hůra) (Triang.

Austr.) 436-8 . . . 1382

iokotov, špice věže kostelní (MQIL 67. 172.) ...... 456*6 . . . 1445

kostel, základ (MQll. 67. 172.) 433*7 . . . 1372

hřbitov (MttU. 67. 173.) 444*5 . . .1407

jihozápadně od kostela, kamenná boží muka nahoře na

hřbetě (Mttll. 67. 170.) 460*6 . . . 1426

severně odtud dolejší konec lesa «na království* (MttU.

67. 178.) 492*5 . . . 1559

bvý Kokotov, u hospody při silnici (MttU. 67. 171.) . . . 476*3 . . . 1507

yhnánov, západně odtud roh lesa (Mttll. 67. 177.) .... 479*8 . . .1518

elouĎ, v údolí (MttU. 67. Bar.) 423*4 . . . 1339

iorní Harcov, chalupy u potoka (MftU. 67. Bar.) 410*1 . . . 1297

hlistov, návrší 400 metrů severně odtud (Hd. 68. 181.) . . 448*3 . . . 1418

Bchý dvůr, jižní domy (Hd. 68. 208.) 386*4 . . . 1223

hvalkovice, domy v údoU při silnici (PreoBS. Verm.) . . . . 310*1 .. . 980

ořiěky, špice kostelní věže (Triang. Austr.) 460*9 . . . 1458

kostel, zdánUvý základ (Hd. 68. 180.) 437-6 . . .1384

prostřední výška (Sen. Bar.) 438*3 . . .1387

roh lesa severně odtud u Kalousova (MttU. 67. 184.) 448*3 . . . 1418

osadov, nejhořejší chalupy na severní stráni (Hd. 6& 210.) . 461*9 . . . 1430

návrší 500 metrů severozápadně odtud (Hd. 68. 212.) 476-0 . « .1503

m

186

33. Kostelec a Náchod.

Zeměp. šířka: bO^ 25' až 50® 30"
Zeměp. délka: 33® 4(K až 33® 5(/

Z celé plochy tohoto čtyerhrann leží

¥ nadmořské výice od 200 — 300 metrů 6*5 procent,

, , 300—400 „ 20-3
„ , 400—500 , 60-2
, . 500—600 , 22-3
^ , 600—700 ^ 0-7

Nadm« výška y met Ye

1. Na písku, výšina 100 metrů severně Libnětova (Hd. 68. 201.) 446*3 .

2. Havlovice» prostřed vsi (Hd. 68. 200.) 221-7 .

3. Končiny, roh lesa 200 metrů západně vsi (Hd. 68. 174.) . . 329*2 .

4. „ 1 kilom. severně odtud lesnaté návrši (Hd. 68. 159.) 491*3 .

5. Bohušín, kostel, základ (Hd. 68. 170.) 362*7 .

6. n 400 m. jihozáp. odtnd, začátek rokle (Hd. 68. Aner.) 312-3 .

7. Slatina, chalupy při cestě do Bohušína (Hd. 68. 168.) . . . 351*9 .

8. „ na začátku cesty odtud do Litoboře (Hd. 68. 167.) . 392*5 .

9. „ hřbet mezi Slatinou a Končinami (Hd. 68. 172.) . . 364*2 .

10. Skopovka, návrší 500 metrů Jižně Slatiny (Hd. 68. 202a.) . . 391*3 .

11. Litoboř, 600 metrů jiho-západně odtud při cestě do Hořiček (Hd.

68. 163.) 402*8 .

12. Světlá, silnice u cesty do Hostýne (Preuss. Yerm.) 331*5 .

13. Hostýne, chalupy při cestě do Světlé (Preuss. Yerm.) .... 359*0 .

14. Ratibořice, zámek, základ (Preuss. Yerm.) 277*4 .

15. Yesce, výšina 800 metrů východně odtud (Hd. 68. 206.) . . . 335*0 .

16. Heřmanice, dvůr, základ (Hd. 68. 205.) 319*1 .

17. Žernovy, domy na severní straně místa (Hd. 68. 173.) . . . 374*1 .

18. „ výšina 100 metrů západně odtud (Hd. 68. 214.) . . 356*3 .

19. Dvůr Ryzmberk u Žernov, základ (Hd. 68. 222.) 326*0 .

20. Yšeliby, prostřed místa (Hd. 68. 220.) 363*6 .

21. Červená hůra, prostřed místa (Hd. 68. 176.) 362*5 .

22. n lipky, návrší 600 metrů západně Olešnic (Triang. Austr.) . 407*0 .

23. Mstětin, hospoda 800 metrů východně od místa při silnici do

Skalice (Hd. 68. 183.) 407*2 .

24. Stoliny, prostřed vsi (Hd. 68. Aner.) 414*3 .

25. n 1 kilom. severně od Mstětina a 300 metrů západně od

Stolin (Hd. 68. 160.) 430*7 ,

26. Lhota Zákostelská, na konci aleije (Hd. 68. 47.) 410*5 .

27. „ návrší 500 m. západně tohoto místa, na nejvyšším bodě

silnice od Červené hůry do Rtyně (Triang. Austr.) . 429*8 .

28. Kobylinec, návrší východně od toho místa (Hd. 68. 50.) . . . 503*9 .

29. Bordišův kopec, návrší 750 metrů jižně od východního konce

Kostelce (TWang. Austr.) 528*6 .

30. Kostelec, kostel na stráni, prostředek makovice věže (Hd. 68. 44.) 452*1 .

31. „ jiho-západní domy na stráni (Hd. 68. 43.) .... 397*6 .

32. „ stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. Y.) . . . . 429*5 .

33. „ kříž při cestě odtud do Lhoty (Hd. 68. 36.) . . . 408*1 .

34. „ výšina 300 metrů sevwo-západně odtud (Hd. 68. 13.) 508*5 .

35. „ roh lesa severně od rybníka „Špink}'* při cestě do

Zábrodl (Hd. 68. 193.) 408*5 .

187

Nadm. yýáka v met.

36. Horní Radechoy, západní domy (Končiny) (Hd. 68. 192.) . . 513-6 .

37. Čertovina, kříž při cestě do Horního Radechova (Hd. 68. 146.) 427*6 .

38. Zábrodí, křiž při polní cestě severo-východně odtud (Hd. 68. 189.) 419*2 .

39. „ dům na výšině asi 1400 metrů severo-západně od místa

(Hd. 68. 194.) 4081 .

40. „ yýiina 480 metrů k západu jižního konce rybníku Špinky

(Hd. 68. 187a.) 428-3 .

41. „ uKoňků, stavení n rybníka Špinky, slemeno (Hd. 68. 195.) 418*5 .

42. Olešnice, prostřed místa (Hd. 68. 150.) 448*9 .

43. . jižní konec místa (Hd. 68. 217.) 363*3 .

44. . 500 metrů východně odtud začátek lesa (Hd. 68. 186.) 441*5 .

45. Horní rybník, 600 metrů jiho-východně rybníka lesnaté návrší

(Hd. 68. 185.) 457*3 .

46. Trubějov, při jižním konci místa (Hd.. 68. 215.) 412*7 .

47. Dolní Radechov, silnice při severo-západním konci místa (Hd.

86. 144.) 429*7 .

48. „ lesnaté návrší mezi tímto místem a Trubějovem (Hd.

68. 148.) . 409*4 .

49. „ PavUšov, prostřed vsi (Hd. 68. 134.) 481*6 .

50. Lhotky, kaple při cestě, základ (Hd. 68. 141.) 401*9 .

51. , cesta jižně od vsi, 300 metrů od lesa (Hd. 68. 216.) 418*3 .

52. Kramolná, severně odtud lesnatá výšina (Hd. 68. 147.) . . . 466*5 .

53. «U Turka,* hospoda při silnici z Nácboda do Studnice (Hd.-

68. 140.) 453*4 .

54. Podhomí mlýn severně Náchoda (Hd. 68. 143.) 349*1 .

55. Náchod, stanice železné dráhy (£. N. St £. O.) .... . 336*8 .

56. „ hostinec u zlatého beránka, základ (průměr z 2 měř.)

(Koř. 71. Bar. 2.) 332*5 .

57. „ farní kostel, prostředek makovice východní věže (Hd.

68. 138.) 376*2 .

58. „ kostel na jižním konci města, základ (Hd. 68. 151.) 343*2 .

59. „ zámek, základ (Hd. 68. 139.) 404*9 .

Ve vid. stř.
. 1625
. 1353
. 1326

, 1291

. 1339
. 1324
. 1420
. 1149
. 1397

. 1447
. 1306

. 1360

. 1295
. 1524
. 1271
. 1323
. 1476

. 1434
. 1104
. 1066

. 1052

. 1190
. 1086
. 1281

34. Hronov (a Chudoba v Prusku).

Zeměp. šířka: 50*^ 25' až 50® 30^
Zeměp. délka: 33® 50' až 34® O'

Mimo to kngina na východní straně mezující.

Z celé plochy toho ětverhranu leží

v nadmořské výšce od 300 — 400 metrů 33*3 procent,

400—500 „ 30*2
500—600 „ 15*5
600—700 „ 9*8
700—800 „ 8*0
800—900 ,. 3*2

n

>»

M

ff

IV

ff

řf

n

>f

tf

ff

f»

ff

f1

ff

ff

19

n

ff

ff

»

ff

ff

ff

ff

Nadm. výška v met. Ye vid. stř.

1. Náchod, celnice, severo-východně odttid u mostu (Koř. 71. Bar. 3.) 341*0 . . . 1079

2. Běloves, mlýn a pila (Hd. 68. Aner.) 332*5 . . . 1052

188

Kadm. výská v met. Ye vid. stř.

3. Babi, z^aibí chalupy (Hd. 66. Aner.) 401*0 ... 1366

4. »Na vrehách,* holé návrší 850 metrA severně od PavUsova

(Triang. Austr.) 499-3 . . . 1580

5. Žabokrky, asi 400 metrů zl^adně odtad lesnatá výšina (Hd.

68. 123.) 621-8 . . , 1651

6. Od Hronova k západu 500 metri vzdálené návrší (Hd. 68. 124.) 467-9 . • . 1483

7. Hronov, stanice železné dráhy (E. N. St. £. G.) $57*5 . . .1131

8. „ prostřed městečka (Hd. 68. 126.) 353*0 . . . 1116

9. ,, kostel, základ (Hd. 68. 122.) 369*0 . . . 1168

10. „ návrší mezi Hronovem a Zlickem (Hd. 68. 125.) . . 510*4 . • . 1615

11. Poříčí velké, mlýn nedaleko silnice, severozápadně od hory Vrchů

(Hd. 68. Aner.) 347*7 • . . 1100

12. Poříčí malé, na mostě silničném (Hd. 68. Aner.) 334*5 . . . 1058

13. Bručí, jižní chalupy při cestě (Hd. 68. 130.) 371*0 . . .1174

14. Vysoká Srbská, severovýchodní chalnpy při silnici (Hd. 68. 94.) 475*8 . . . 1505

15. „ výšina, 600 metrů zrádně odtud (Hd. 68. 95.) . . 513*2 . . . 1624

16. Zdárek, chalupy při cestě do Zadní Chudoby (Hd. 68. 127.) . 3851 . . . 1218

17. n návrší mezi tímto místem a Mokfínami (Hd. 68. 121.) 503*4 . . . 1593

18. Mokřiny, prostřed místa (Hd. 68. 129.) 422*3 . . .1336

19. Machov, výšina 800 metrili jižně od Machova ve směru k Vysoké

Srbské (Hd. 68. 112a.) 584*6 . . . 1850

20. Bukovina, lesnatý vrch na hranicích 2 kilom. jižně Machova

(Triang. Austr.) 696*8 . . . 2205

21. Pustá jeskyně (Wildes Loch), východně Bukoviny (Reym. K.) . 802*3 . . . 2538

22. „Zavrchy,- výšina mezi Zavrchy a Bukovinou v Prusku (Hd. 68.) 687*9 . . . 2176

23. Stružné, severně vesnice na dlouhém hřbetu (Preuss. Verm. 68.) 605*0 . • . 1914

24. Jakubovice, návrší 300 kroků východně zvonice (Preuss. Vemu

66.) 619*3 . . , 1959

25. Čermná německá, vrch Epheuberg, severně vesnice při zemské

hranici (Preuss. Verm. 65.) 521*6 . . . 1650

26. r, makovice na věži (Preuss. Verm. 64.) 418*0 . . . 1322

27. „ domy blíže kosteU (Reym. K.) 395*0 . . . 1250

28. Chudoba, hostinec „u slunce," podjezd (Koř. 71. Bar. 5.) . . 390*0 . . . 1234

29. „ zámecký kopec (Preuss. Verm. 64.) 477*6 . . . 1511

30. Zadní Chudoba, u parní pily (Koř. 71. Bar. 6.) 4330 . . . 1370

31. „ při silnici do Rychnova, u obrazu sv. Františka (Koř.

71. Bar. 7.) 556*0 . . . 1759

32. Chudobský les, při silnici do Rychnova, u obrazu sv. Josefa

(Koř. 71. Bar. 8.) 665-0 . . . 2104

33. Malá Čermná, jižní dům při cestě (Hd. 68. 131.) 365*1 . . .1155

34. Zakše (Sakisch), domy při sUnici do Chudoby (Koř. 71. Bar. 4.) 3800 . . .1202

35. „ makovice věže kostelní (Preuss. Verm. 61.) .... 402*3 . . . 1271

36. Slané, most na počátku svém (Preuss. Str. N. 32.) .... 322*3 . . . 1018

37. „ návrší severně vesnice (Preuss. Verm. 62.) .... 385*6 . . . 1220

38. Georgsdorf^ výšina, západně této vesnice (Preuss. Verm. 58.) 479*0 . , . 1515

39. Březovice, návrší 300 kroků severně vesnice u lesa (Preuss.

Verm. 60.) 493*0 . . . 1560

40. Jelení (OeUenau), tabule s jménem vsi u bělidla (Prud. 207.) . 389*3 . . . 1232

41. „ návrší 300 kroků jihozápadně odtud (Preuss. Verm. 59.) 444*3 . . . 1406

42. Hora „Rabenkoppe* u Domichova, jehlanec kamenný (Preuss.

Verm. 63.) 683*6 . . . 2163

43. V Kotli, V4 ^^^ severně od vesnice téhož jména (Preuss.

Verm. 67.) 749*7 . . . 2872

169

Nadm. yýíka v met.
44. Hora Spiegelberg n Nuzného, jihovýchodní konec hořejší planiny

(Koř. 68. 419.) 9220

46. n severozápadní konec (okraj) náhorni planiny (Koř. 68.

418.) 848-9

46. Rychnov (Karlsberg), první domy při cestě z Dninik (Koř. 71.

Bar. 10.) 7600

47. f, jižně odtnd při staré silnici do Dnšník, kde se oddě-

lige cesta do Chudoby, kamenný sloup (Koř. 71.

Bar. 9.) 8190

48. Paseky (Passendorf), jižné odtud ležící náhomí rovina mezi Hej-

iovinon a Bukovinou, rozhraní vod (Koř. 68. 420.) . 774*0

49. Veliká Hejáovina, při tak zvaném stole (Tafelstein), u hostince

(Koř. 71. Bar. 11.) 8894

50. n nejvyšší skála (Koř. 71. Bar. 142.) 910*3

51. Malá Hejšovina, nejvyšší bod (Koř. 71. 144.) 886*3

52. Vambeřice (Albendorf), makovice věže poutnického kostela (Preuss.

Verm. 89.) 414-3

53. , mlýnská strouha (Prud. 197.) 353*0

54. Vrch Harteberg, západně od Yambeřic (Preuss. Verm. 88.) . . 522*3

55. Kladsko, město, pH Nise (Letz. Rgb.) 279-3

56. „ zámecké nádvoří hlavní tvrze (Prud. 169.) .... 347*6

57. Bychareo (Rtlckerts) silnice na východním konci vsi (Preuss. Str.

N. 26.) 470*3

58. n makovice věže kostelní (Preuss. Verm. 80.) .... 509*0

59. • hrad Valdštein, jihozápadní věž jeho (Preuss. Vei*m. 81.) 684*3

60. ntschendorf, 1000 kroků západně od hranice mezi dvorci Schuber-

tovým a Taubertovým (Preuss. Verm. 83.) .... 570*0

61. Friedrichsgrund, kaple u Rycharce (Pi*euss. Verm. 85.) . . . 650*8

62. Fríedrichsdorf, kostel (Prud. 192.) 613-6

63. Keulendorf, severovýchodně od rychty (Preuss. Verm. 82) . . 740*0

Ve Vid. stř.
. 2917
. 2686
. 2404

. 2591

. 2449

. 2814
. 2880
. 2804

. 1311
. 1117
. 1653

. 884
- 1100

. 1488
. 1610
. 1849

. 1803
. 2059
. 1941
. 2341

35. Kopidlno (severně odtud).

Zeměpisná šířka: 50® 20^ až 60® 25'
Zeměpisná délka : 32® 60^ až 33® O'

Z celé plochy toho čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 32*7 procent,

„ „ 300—400 „ 67*3

Nadm. výška v met.

1. Važice, jižně odtud poslední dolejší mlýn v údolí (Koř. 71. 567.) 238*7 .

2. Libáň, holé návrší na rozcestí z Libáně do Dolan a z Bystřice

do Zliva (Triang. Austr.) 317*7 .

3. Bystřice, makovice kostelní věže (Koř. 71. 900.) 333*0 .

4. , severových. odtud sedlo k Třevači (Koř. 71. 501.) . 307*9 .

5. , severozáp. odtud holé návrší při cestě do Važic (Koř.

71. 503.) 319*7 .

6. Třevač, ovčinec (Koř. 71. 492.) 3011 .

7. n mlýn jižně odtud (Koř. 71. 493.) . 276*7 .

8. n severozápadně odtud na hřbetě roh lesa u kaple při

cestě do Nadslavé (Koř. 71. 502.) 3280 .

Ve

vid. stř.
. 755

. 1005
. 1054
. 974

. 1011
. 952

. 876

. 1038

19Q

Nadm. výíka v met.

9. Chyjice, kostel, zeď hřbitova (Koř. 71. 494.) 3046 .

10. Bnkovice, domky blíže kostela (Koř. 71. 491.) 347*7 .

11. Yeliž, kostel, základ (Koř. 71. 496.) 326-3 .

12. n jihozápadně odtad velký rybník (Koř. 71. 495.) . . 298-5 .

13. Vesce, střední výška místní (Koř. 71. 497.) 2990 .

14. n jižně odtnd myslivna (Koř. 71. 499.) 293*4 .

15. Kostelec, střední výika místní (Koř. 71. 498.) 306*4 .

16. Dolany, kostel, základ (Koř. 71. 575.) 247-8 .

17. Keteň, severozáp. odtud roh lesa nahoře na rovině (Koř. 71. 504.) 317-7 .

18. Oudmice, rybník na severozápadním konci místa C^oř. 71. 550.) 267*7 .

19. Drahoraz, západní skupenství chalnp (Koř. 71. 551.) .... 290-5 .

20. n bole návrší 900 m. východně odtud (Triang. Austr.) 299- 1 .

21. Únětice, stiřední výška místa (Koř. 71. 568.) 278-1 .

22. Ledkov, nejhořejší skupenství domů na silnici (Koř. 71. 560.) . 240*3 .

23. , vých. odtud lesnatý hřbet, roh lesa (Koř. 71. 571.) 245*0 .

24. Zliv, domy prostřed místa (Koř. 71. 562.) 216*3 .

25. Bilsko, domy na jihozápadním konci místa (Koř. 71. 567.) . . 260*4

26. Libán, náměstí, základ domů na jihových. straně (Koř. 71. 558.) 230*3 .

27. « makovice kostelní věže (Koř. 71. 554.) 263-4 .

28. Stará, dvůr, západní roh stodoly (Koř. 71. 559.) 244*2 .

29. „ severně od Libáně, stráň jihozáp. od dvora (Koř. 71. 555.) 274*2 .

30. Nový dvůr, dvůr východně od Pšinic (Koř. 71. 563.) .... 222*1 .

31. Kopidlno, skupenství domů na záp. konci městečka (Koř. 71. 566.) 220*6 .

32. , makovice kostelní věže (Koř. 71. Nr. 507. et 565.) . 262*9 .

33. Vinice, holé návrší 960 metrů jihozáp. od zámku kopidlenského

(Triang. Austr.) 262*3 .

34. Kamenský dvůr, západně od Kopidlna (Koř. 71. 552.) . . . 215*7 .

35. Fšoves (Pše), dolejší jihových. konec místa (Koř. 71. 569.) . . 222*9 .

36. V Pšovském lese, při cestě do Češova, v sedle (Koř. 71. 573.) 272*0 .

37. Bartošov, domy pn silnici (Koř. 71. 570.) 221*4 .

38. Labouň, střední výška místní (Koř. 71. 506.) 257*6 .

39. Žitětín, střední výška místní (Koř. 71. 505.) 244*9 .

Ve vid. stř.

. 964

. 1100

. 1032

. 945

. 946

. 928

. 969

. 784

. 1005

. 847

. 920

. 947

. 880

. 760

. 743

. 684

. 823

. 729

. 833

. 778

. 868

. 702

. 698

. 832

. 830

. 682

. 706

• 861

. 670

. 815

. 775

36. Jičiněves a Konecchlomi.

Zeměpisná sirka : 50° 20^ až 60^ 25'
Zeměpisná délka : 33« O' až 33^ W

Z celé plochy toho čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 89*7 procent,

. n 300—400 „ 10*3

1. Holberk, holé návrší 700 m. záp. od Líbeznic (Triang. Austr.)

2. Veselí horní, makovice kostelní věže (Koř. 71. 580.) . . . .

3. n západně od dvora, nahoře na rovině (Koř. 71. 576.)

4. Libišice, dolejší skupenství domů (Koř. 71. 508.)

5. Volanice, severvzápad. odtud Nový dvůr, základ (Koř. 71. 509.)

6. Žeretice, chalupy na jihozápadním konci (Koř. 71. 465.) . .

7. Slatiny, domky na blízku kostela (Koř. 71. 462.)

8. Jičiněves, zámek, okraj střechy (Koř. 71. 513.)

9. „ dům na jihovýchodním konci iiiista (Koř. 71. 572.) .

Nadm. výška v met Ve vid. stř.

320-4 .

. . 1013

309-0 . ,

. . 978

288-8 . ,

. . 914

264-5 . .

, . 837

289-7 . .

. . 916

269-3 . .

. . 852

2860. .

. . 902

299-7 . .

. . 948

260-4 . .

, . 823

191

Nadm. výika v met.

10. Jičíněves, myslivna (Koř. 71. 514.) 292-8 ,

11. Miličeves, ipico zámecké věže (Tríang. Anstr.) 291*5 ,

12. « severní skupenství domků (Koř. 71. 469.) .... 272*0 ,

13. Nemojčeves (Němyčeves), špice kostelní věže (Triang. Anstr.) 322*4 ,

14. n kostel, základ (Koř. 71. 460.) 292*2 .

15. Vítiněves, domy při silnici (Koř. 71. 461.) 265*9

16. Staré Město, domy vedle kostela, základ (Koř. 71. 58.) . . . 289*1

17. Hnbalov, jižní konec místa (Koř. 71. 466.) 275*5

18. Lhota, domy na severním konci místa (Koř. 71. 474.) . . . 274*3

19. Konecchlomí, domky a kostela (Koř. 71. 70.) 307*0

20. , dvůr, základ (Koř. 71. 586.) 273*9

21. Kováč, ovčín, základ (Koř. 71. 585.) 262*4

22. Toř, střední výška místa (Koř. 71. 467.) 255*4

23. „ stanice železné dráhy (£. N. O. N. W. B.) ... 265*4

24. Butoves, při západním konci místa (Koř. 71. 467.) .... 268*8

25. « sedlo v Dubském lese na cestě z Bntovsi do Vrbice

(Koř. 71. 468.) 273*4

26. Yrbice, střední výška místa (Koř. 71. 464.) 298*0

27. Hradištko horní, špice kostelní věže (Tríang. Austr.) .... 300*7

28. . domy na blízku kostela (Koř. 71. 463.) 280*2

29. Lhota veselská, severovýchodně odtud okraj lesa na výšině (Koř.

71. 588.) 275*2

30. Horka, holé návrší 700 m. západně od severních domů Starých

Smrkovic (Triang. Austr.) 275*5

31. » na jihozáp. úpatí jeho kamenná muk (Koř. 71. 589.) 273*0
33. Chomutice velké, špice kostelní věže (Tríang. Austr.) .... 272*9

33. . kostel, zdánUvý základ (Koř. 71. 583.) 246*5

34. Třtěnico, domy na jihovýchodním konci místa (Koř. 71. 584.) . 252*0

35. » vých. odtud roh lesa u kaple sv. Anny (Koř. 71. 587.) 270*8

36. Kabáty, jižní skupenství chalup (Koř. 71. 591.) 262*4

Ve

vid. stř.

. 927

. 922

. 861
. 1020

. 925

. 841

. 914

. 872

. 868

. 971

. 867

. 830

. 808

. 839

. 851

. 865

. 943

. 951

. 887

. 871

. 872

. 864

. 863

. 780

. 797

. 857

. 830

37. Hořice.

Zeměp. šířka: 50® 20' až 50® 25'
Zeměp. délka; 33® 10' bis 33® 20'

Z celé plochy toho čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 59*3 procent,

300—400
400—500

35*7
5*0

Nadm. výška v met. Ve vid. stř.

1. Vojice, nejhořejší skupenství domů (Koř. 71. 515.) .... 365*5

2. . jižně odtud, kde se obě silnice krížují (Koř. 71. 592.) 2756

3. Cjezd podhomí, chalupy na jihozápadním konci (Koř. 71. 593.) 287*6

4. Ostroměř, stanice železné dráhy (E. N. O. N. W. B.) . . . . 263*6

5. „ na západním konci místa v údolí (Koř. 71. 596.). . 256*7

6. Soběice, špice kostelní věže (Tríang. Austr.) 284*9

7. , jiho-západní konce místa (Koř. 71. 595.) .... 256*7

8. Obora, dvůr, základ (Koř. 71. 594.) 246*8

9. Domaslavice, dvůr, základ (Koř. 71. 606.) 269*4

1157
872
910
834
812
903
812
781
852

10.

11.

13.
13.
14.
16.
16.

17.
18.
19.

20.
31.
23.
23.
84.
35.
26.
27.
28.
29.
30.

31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.

40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.

Kadm. TýSka T met

I>oiiia8li¥Íce, východně odtsd nysliTiia (Koř. 71. 605.) . . . 301-0 .

Újexd Syltarův, na jihovýdiodiiíBí kontí nfsla (KdP. 71. 604.) 265*0 .

Terezín (Thereriengab), ebalnpy fH cesté do Újeida (Koř. 71. 601.) 248-8 .

Nové OhnliCiny, dvůr Fimntiskov (Koř. 71. 603.) 245*0 .

Liakoviee, dvir, základ (Koř. 71. 602.) 2624 .

Dobrávoda, horní mlýnský potok (Koř. 71. 616.) 269*8 .

DobrovodÁá hftra, výiína 900 metart východně od vesnice I>obré

vody dolní (Tríang. Anstr.) 282.8 .

Velká Tfeboflčeves, východní sknpenina domů (Koř. 71. 613.) . 271*5 .

Malá Třéboněeves, východní skupenství domů (Koř. 71. 614.) . 283*5 .
Kam^ec, holé návrií 580 metrů severovýchodně od kapličky

prostřed llPebončevsi (Tríang. Anstr.) 299*6 .

Chvalina, jiiní skupenství chalnp (Koř. 71. 615.) 293*7 •

Cbodovice, domy vedle kostela (Koř. 71. 599.) 330*2 .

, ipice kostelní věže (Tríang. Anstr.) 356*9 •

Holovoasy, zámek, základ (Koř. 71. 598.) 312*6 .

Chlnm, domy na jižním konci místa (Koř. 71. 600.) .... 350*6 .

Bilsko, domy a silnice (Koř. 71. 618.) 292*3 .

Libenice, severovýchodní chalupy (Koř. 71. 617.) 294*3 .

Hořice, makovice na věži fiuního kosteU (Koř. 71. 621.) . . 361*7 .

, prostřední výška města (Sen. průřez ze 2 bar. měř.) 289*0 .

. ncghořejií dbn na severní straně města (Koř. 71. 619.) 391*9 .

n holé návrií na ncjvyiiím místě pěšiny z Hořic k ho-
spodě Dnchovské a kapličky (Tríang. Anstr.) . . . 403*1 .
Sv. Guthart, vrch vých. HcriPic^ špice kostelní věže (Tríang. Anstr.) 373*6 .

kostel, základ (Koř. 71. 365.) 341*4 .

Dnchov, hostinec, základ (Koř. 71. 333.) 3660 .

Doubrava, hořejší chalupy na zá^paáíň stráni (Koř. 71. 416.) . 373*9 .

Les Losanka, nejvyšší místo v podobě vrcholu (Koř. 71. 335.) 383*5 .

Jeníkov, první ml}ii jižně ode dvora v údolí (Koř. 71. 336.) . 308*1 .

Chlum, severně Holovous lesnatý vrch (Koř. 71. 364.) . . . 437*0 .

Libin, v}'ska hřbetu západně vsi (Koř. 71. 412.) 360*9 .

Koneccblnmí, lesnatý vrch 1*5 kiíom. východně od místa tohoto

jména (Tríang. Anstr.) 411*1 .

Mlazovice, spíce kostelní věže (Tríang. Anstr.) 338*5 .

vížka domů u kostela (Koř. 71. 600.) 307*2 .

Lbota Šarovcova, střední výská u potoka (Koř. 71. 366.) . . 267*3 .

Pertoltka, velký rybník tamtéž, povrcheň jeho (Koř. 71. 212.) . 271*9 .

Dobrž, západní skupenství domů (Koř. 71. 363.) 3620 .

Červená TlPemeáná, kostel, zdánlivý základ (Koř. 71. 361.) . . 356*7 .

Jahodná, základ prostředních domků (Koř. 71. 332.) .... 329*3 .

Miletlnek, střední výská (Koř. 71. 360.) 334*4 .

3a Miletín a VřeMov.

Zeměp. žířka: 50* 20" až 50"* 25'
Zeměp. délka: 33^ 20" až 33^ 30"

Z celé plochy tohoto čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 34*5 procent,

300—400
400—500

54*8
10-7

193

1. MiletÍD, spíce věže faiiiilio kostela (Triang. Austr.)

2. , z&mek, základ (Koř. 71. 331 a.) . . . .

3. Trotina, domy u silnice (Koř. 71. 359.)

4. Zábřeží, hořejší chalupy při silnici (Koř. 71. 347.)

5. Od Zábřeží jihovýchodně myslivna (Mttll. 67. 116.) .

6. Velehrádek, severně odtud cihelna (Mttll. 67. 114.)

7. BÚé PoUčany, dvůr u zámku, základ (Koř. 71. 343.) .

8. Dolenecký dvůr, při zemi (Koř. 71. 338.)

Nadm. v> ška v met. Ve

. . . . 368-7 .

> . . • 337*6 •

... 3660 .

. . . . 421-0 .

• • • • ooO *f •

... 357-6 .

. . . 302-6 .

. . . 320-1 .

9. ,, východně odtud nejvyšší bod cesty do Lhotky (Koř.

71. 341.) 343-8 .

10. U písku, vrch, glorietek, základ (Koř. 71. 342.) 3534 .

11. Chlum, lesnatý hřbet severně Chloumku (Koř. 71. 339.) . . . 427*0 .

12. Bohánka, hořejší domy na hřbetě (Koř. 71. 340.) 4032 .

13. . holé návrší 200 metrů jižně odtud (Triang. Austr.) . 417*1 .

14. Chloumek, jihovSch. skupenství chalup (Koř. 71. 609.) . . . 362-3 .

15. Jeřice, zámek, základ (Koř. 71. 612.) 2720 .

16. „ severně odtud kraj lesa na výšině (Koř. 71. 620.) . 388-6 .

17. Cerekvice, domy jižně kostela (Koř. 71. 611.) 270-0 .

18. „ špice věže kostelní (Triang. Austr.) 319*9 .

19. Žiželoves, kostel, základ (Mttll. 67. 94.) 230*6 .

20. ^ špice kostelní věže (Mttll. 67. 94.) 262*6 .

21. Lužany, hořejší domy na severaí straně (Mttll. 67. 96.) . . . 274*0 .

22. „ jiho-východně odtud lesnatý kopec (Mttll. 67. 97.) . 295-8 .

23. VřešCov malý, údoU (Mttll. 67. 98.) 269-0 .

24. Vřeštov veliký, makovice kostelní věže (MttU. 67. 90.) . . . 301-0 .

25. „ kostel, základ (Mttll. 67. 90.) 277-8 ,

26. „ jiho-v}chodně odtud kopec (Mttll. 67. 91.) .... 308*2 .

27. ^ kamenná muka na západním konci toho místa (Mttll.

67. 106.) . 290*2 .

28. Záborov, prostřední výška domů (Mttll. 67. 105.) 302*2 .

29. ^ povrcheň rybníka severozápadně odtud (Koř. 71. 344.) 295*7 .

30. ^ západně odtud kopec (Mttll. 67. 107.) 324*5 .

31. Ceněný dvůr u Poličan (Mttll. 67. 108.) 290*2 .

32. Unžov, kostel, základ (Koř. 71. 346.) 3301 .

33. Sedlec, jižní konec místa ÍKoř. 71. 347.) 301*6 .

34. , severně odtud mlýn (Mttll. 67. 110.) 281*7 .

35. Vilantice, severně odtud holá výšina u lesa (strom v poli) (Mttll.

67. 100.) 334*1 .

36. , západně odtud roh lesa (Mttll. 67. 67.) 324*2 .

37. Chotěborky, makovice věže kostelní (Mttll, 67. 64.) .... 3551 .

38. „ vesnice, střední výška (Mttll. 67. 60.) 325-6 •

39. , holé návrší 300 metrů západně odtud (Triang. Austr.) 340*6 .

40. „ jiho-západně odtud hájek (remíz) v poUch (Mttll. 67. 91.) 298-0 .

41. Hustiřany, chalupy v jižním konci vsi (Mttll. 67. 82.) .... 269*2 .

42. , severně odtud holé návrší u kamenných sloupů (Mttll.

67. 85.) 302*5 .

43. Podhradský mlýn pod Hustiřany (Mttll. 67. 79.) 239*3 .

44. Od Velchov severozápadně kopec (Mttll. 67. 88.) 339*0 .

45. Habřina, severovýchodně odtud kostel sv. Václava, základ (Mttll.

67. 2.) 275*7 .

46. , severně odtud kopec (Mttll. 67. 78.) 287*4 .

47. Dubenec, špice kostelní věže (Mttll. 67. 58.) 329*9 .

48. . severně odtud roh zdi hřbitovní (MttlL 67. 69.) . . 310-8 .

13

vid. stř.
1166
1068
1158
1332
1221
1131
957
1012

1088

1118

1351

1276

1319

1146

861

1230

854

1012

749

831

867

936

851

952

879

975

924
956
9.35

1027
925

1044
954
891

1057
1026
1123
1030
1077
943
852

957

757

1073

872

909

1044

984

iU

Kadm. výská v met

49. Dubenec, na jižním konci ysí (Mttll. 67. 69.) 286'2

50. , roh lesa při cesté do Hustiřan (MOU. 67. 61.) . . 333*0

51. „ severo-východně odtud návrší na cestě do Libotova

(MttlL 67. 57.) 349-1

52. Mířejov, severo-východně odtud nejvyšší bod silnice do Dnbence

(MttU. 67. 109.) 340-1

53. , jižně odtud kopec, lesem porostlý (Mfiill. 67. 113.) . 374-7

54. Hvězda, větrný mlýn (Mttll. 67. 60.) 326-4 .

55. Hřibojedy, holá výšina sev. odtud, 200 m. severoz&p. od nejvyššího

bodu vozové cesty odtud do Fodstr&ně (Triang. Austr.) 413*4 .

56. Libotov, jihovýchodně odtud větrný mlýn (Mflll. 67. 65.) . . 406-3

57. „ severně odtud větrný mlýn (Mttll. 67. 66.) .... 420-5 .

58. Podhoří (SUberleit), domy pH cestě do Doubravice (Mttll. 67. 120.) 431-3 .

59. Doubravice, hořejší roh lesa západně odtud (Mttll. 67. 118.) . 432*7 .

Ve

vid. stř.

. 906
. 1054

. 1104

. 1076
. 1185
. 1032

. 1308
. 1286
. 1331
. 1365
. 1369

39. Jaroměř a Josefov.

Zeměpisná šířka: 50^^ 20' až 50^ 25'
Zeměpisná délka : 33^ 30^ až 33^ 40^

Z celé plochy toho čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 58*0 procent,

, 300—400 , 41-0

, 400—500 „ 1*0

Nadm. výška v met. Ve

1. Hřibojedy. severně odtud „Nová hospoda** (Mttll. 67, 55.) . . 404*2 .

2. KašoY, roh lesa „ve vlaštovkách* (Mttll. 67. 30.) 297*8 .

3. „ severozáp. odtud vrch řečený „na stráni* (Mttll. 67. 32.) 423*6 .

4. Litice, kostel, základ (Mttll. 67. 3.) . 318*7 .

5. Nová Amerika, dvůr severovýchodně Litic (Mttll. 67. 54.) . . 315*0 ,

6. Velebovy, makovice kostelní věže (Mttll. 67. 52.) 337*0 .

7. „ kostel, základ (Mttll. 67. 52.) 307*2 .

8. „ střední výška (Mttll. 67. 86.) 294*2 .

9. Vesce, západně odtud roh lesa (Mttll. 67. 51.) 312*9 .

10. Rtyně, výšina východně odtud (Mttll. 67. 49.) 275*2 .

11. Záloňov (Salney), kostel, základ (Mttll. 67. 4.) 300*9 .

12. „ náhorní rovina východně odtud (Mttll. 67. 24.) . . 307*5 .

13. Na Chmelíku, špice kostelní věže na výšině východně od Yef^ce

(Triang. Austr.) 328*2 .

14. U Čertovy hospody, kamenný sloup na rozcestí (Mttll. 67. 26.) 314*4 .

15. „ výšina východně odtud (Mttll. 67. 25.) 326*4 .

16. Kuks, stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. V.) 310*5 .

17. „ zahrada klášterní, základ (Koř. 71. Bar. 46.) . . . 303*4 .

18. „ klášterní kostel, makovice věže (Mttll. 67. 29.) . . 324*0 .

19. „ severní hořejší domy vsi (Mttll. 67. 35.) .... 289*3 .

20. „ most přes Labe, 4 metry nad povrchní řeky (Koř. 71.

Bar. 47.) 275*0 .

21. Žíreč, zámek, základ (Mttll. 67. 38.) 289*5 .

22. Vlčkovice (WOlsdorf), báň kostelní věže (Mttll. 67. 21.) . . . ' 316-7 ,

23. „ domy nad kostelem (Mttll. 67. 187.) 282-4 .

vid. stř.
. 1279
. 942
. 1340
. 1008
. 997
. 1066
. 972
. 931
. 990
. 871
• 952
. 973

. 1038
. 994
. 1032
. 982
. 960
. 1025
. 915

. 870
. 916
. 1002
. 898

19&

Nadm. výská v met.

24. Vlčkovice, domy na západním konci (Httll. 67. 36.) .... 277*7 .

25. , výšina jižně odtud na pěšince do Krabšic (MUll. 67. 20.) 334*6 .

26. Střeziměřice, západní domy vesnice (Mtlll. 67. 22.) .... 331*9 .

27. Chvalkovice, báň věže kostelní (Mtm. 67. 17.) 353*2 .

28. Mízkolezy, dvůr, základ (Hd. 68. 282.) 325*7 .

29. Krabšice, severových. odtad mlýn .Plapmfthle" (Mttll. 67. Bar.) 299*0 .

30. , výšina západně toho místa (Mttll. 67. 16.)' .... 314*7 .

31. SvinišCany, dvůr, základ (Hd. 68. 285.) 283*5 .

32. „ holé návrší 250 metrů jihozápadně od ovčína tohoto

místa (Triang. Anstr.) 315*3 .

33. Sebnč, hořejší domy n silnice (Mali. 67. 19.) 316*3 ,

34. Bělonň, hořejší svah blíže jižních chalup (Mttll. 67. 15.) . . . 263*4 .

35. Vinice, hospoda severně od Heřmanic (Mttll. 67. 10.) .... 295*0 .

36. Heřmanice, makovice věže kostelní (Mttll. 67. 9.) 270*2 .

37. Hořenice, hospoda severně odtud na silnici do Heřmanic (Mttll.

67. 12.) 271*2 .

38. „ návrší nad mlýnem (Mttll. 67. 8.) 260*7 .

39. Jaroměř, špice věže farního kostela (Triang. Austr.) .... 289*5 .

40. . prostřední výška města (Koř. 71. Bar.) 260*2 .

41. „ stráň západně od města (Mttll. 67. 11.) 279*9 .

42. Josefov, stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. V.) .... 259*8 .

43. „ velké náměstí prostřed města (Koř. 68. Nr. 57. u. 71.

Nr. 45. Bár.) 275*0 ,

44. „ špice věže hlavního kostela pevnosti (Triang. Austr.) 313*7 .

45. „ údolí Labe u Šifiaerova mlýna (Hd. 68. 272.) . . . 238*0 .

46. Rtyně, východně odtud kamenný sloup na cestě do Jaroměře

(Mttll. 67. 50.) 257*3 ,

47. Od Josefova západně, pracháma č. 1. (Mttll. 67. 46.) . . . 271*4 .

48. Libina, výšina 720 m. sev.-záp. od prachámy č. 3. (Triang. Austr.) 295*3 .

49. Rožnov, východně odtud výšina (Mttll. 67. 74.) 268*4 .

50. Neznašov, střední výška (Mttll. 67. 72.) 252*0 ,

51. Skofttka, žlab údolí (Mttll. 67. 75.) 245*4 ,

52. Semenice, silnice nad tímto místem (Mttll. 67. 71.) .... 249*6 ,

53. Starý Ples, základ domů u rybníka (Hd. 68. 292.) .... 240*4 ,

54. « cesta na jižním svahu místa u hospody v směru k Jesen-

nému (Hd. 68. 313.) 260*4

55. Rychnovek, 500 m. jihových. odtud malá výšina (Hd. 68. 288.) 266*1

56. Zvole, špice kostelní věže (Triang. Austr.) 289*0

57. „ kostel, základ (Mttll. 67. 14.) 268*1

58. „ severně odtud údolí Úpy (Mttll. 67. 44.) .... 243*8

59. Dolany, severní domy (Mttll. 67. 43.) 267*5

60. Doubravice, dvůr, základ (Hd. 68. 286.) 270*2

Ve

vid. stř.

878

1059

1050

1118

1030

946

995

897

997
1001
833
933
855

858
824
916
823
886
822

870
993
753

814
858
934
849
797
776
790
772

835
842
914
848
771
847
860

40.

a Nové Město n. M.

Zeměpisná šířka: 50® 20" až 50® 25'
Zeměpisná délka: 33^ 40" až 33® 50"

Z celé plochy toho čtverhranu leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 meteů 63*0 procent,

300—400
400—500

26*8
10-2

lOtt

196

Nadm. výška v met. Ve vid.

1. Arenda, výšina 1*6 kilom. vých. od Mlzkolez (Tríang. Anstr.) 386*6 •

2. Třebešov, domy na východním konci (Hd. 68. 283.) .... 278-3 .

3. Skalice, stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. V.) .... 292-9 .

4. 9 na n&městí (Hd. 68. 255.) 288*0 .

5. Malá Skalice, makovice kostelní věže, prostí^edek (Hd. 68. 256.) 307*4 .

6. „ na silnici asi 7Q0 m. severně města (Hd. 68. 254.) 305*1 .

7. Říkov, 700 m. jihovýchodně odtnd holé návrií (Hd. G8. 281.) 284*5 .

8. Spyta, prostřední výška místa (Preuss. Verm.) 300'9 .

9. Františkův kopec, 400 m. východně od hořejších domů v Jesenici

(Triang. Austr.) 293*0 .

10. Jesenice, niakovice kostelní věže (Hd. 68. 275.) 294*5 .

11. „ domy pod Františkovou hůrou na stráni (Hd. 68. 276.) 276*8 .

12. „ prostřed cesty odtnd k Loučínskémn lesa (Hd. 6S. 278.) 281*5 .

13. Nový dům n Volovky, základ (Hd. 68. 277.) 266*2 .

14. Městec, dvůr, základ (Hd. 68. 278.) 277*2 .

15. Šestiyovice, n mlýna (Hd. 68. 287.) 258.5 .

16. Lhota, výšina 500 m. západně odtud (Tríang. Austr.) .... 281*6 .

17. Nahořany, domy na západní straně pH silnici do Josefova (^d.

68. 242.) 2781 .

18. Domkov, chalupy na východním konci místa (Ud. 68. 233.) . . 265*5 .

19. Šeřeč, domy na jižním konci (Hd. 68. 239.) 260*6 .

20. Provodov, hořejší domy na jižním konci místa (Hd. 68. 232.) . 283*6 .

21. Eleny, domy na severním konci místa, u silnice (Hd. 68. 238.) 273*1 .

22. „ 500 m. odtud na silnici do Skalice (Hd. 68. 241.) . 281*9 .

23. Dubno, dvůr, základ (Hd. 68. 240.) 288*4 .

24. Pastvina, výšina 600 m. severozáp. od Starkoče (Triang. Austr.) 368*9 ... 1

25. „ aleje na jižním hřbetu (Hd. 68. 219.) 345*6 . . • 1'

26. „ sedlo na 8ti*aně k Starkoči (Hd. 68. 218.) .... 385*3 . . • 1:

27. Starkoč, stanice železné dráhy (E. N. S. N. D. V.) .... 345*2 . . . K

28. Vysokov u Náchoda, nejvyšší bod na silnici k Náchodu (sedlo)

(Koř. 71. Bar. 1.) 407*0 . . . l:

29. „ domy na jižní stráni (Hd. 68. 231.) 359*3 ... 1

30. Václavice, špice kostelní věže (Triang. Austr.) 399*6 . . . i:

31. n stanice železné dráhy (E. N. 8t. E. G.) .... 360*4 ... 1

32. Bražec, 600 metrů západně odtud na silnici do Starého Města

(Hd. 68. 235.) 4260 . . . i;

33. Přibyslav, asi 100 m. odtud na cestě k Vrchovinám (Hd. 68.) 448*9 . . . 1^

34. n lesnatý hřbet mezi tímto místem a Bražcem(Hd. 68. 251.) 437*9. ...11

35. „ výšina, 400 meti*ů severovýchodně odtud (Hd. 68. 250.) 503*5 ... li

36. Vrchoviny, prostřed místa (Hd. 68. 228.) 361*3 . . . i:

37. n výšina l^t kilom. severně odtud a vjxhodně od sil-

nice do Starého Města (Hd. 68. 246.) 406*0 ... 1!

38. Nové Město nad Metají, stanice železné dráhy (E. N. St. E. O.) 299*0 ... I

39. „ kaple radnické věže, špice (Tríang. Austr.) .... 376*0 . . . l:

40. „ zámek, základ (Hd. 68. 226.) 339*6 . . . li

41. „ lesnatý hřbet asi 1 kilom. jihových. odtud (Hd. 68. 154.) 499*4 ... li

42. Krčin, kaple na stráni, makovice vížky, prostředek (Hd..68. 244.) 319*3 . . . 1<

43. „ povrcheň řeky Metuje pod mostem železničným (E. N.

St. E. G.) 276*1 ... I

197

41. Hrádek (a Doániky v Prusku).

Zeměp, šířka: 50* 20' až 50° 25'
Zeměp. délka: 33® 50' až 34® O'

Mimo to krajiny, jež se východně od toho čtverhranu nacházel.

Z celé plochy tohoto čtverhrana leží

v nadmořské výšce od 200 — 300 metrů 0*8 procent,

. . 300—400 , 5-3 „

n n 400—500 , 19-2

n „ 600—800 n 38-5

„ n 600—700 „ 30-5

n n 700—800 „ 6-7

Nadm. výška v met. Ve vid. stř.

1. Blažkov, vjšina 200 metrů jihovýchodně odtud (Hd. 68. 431.) . 4892 . . . 1547

2. Dvůr Studénka, nejvyšší hod hřbetu 150 metrů východně odtud

(Hd. 68. 265.) 459-7 . . . 1454

3. SlavoĎov, prostřed místa (Hd. 68. 430.) 5037 . . .1594

4. Bohdasín, západní domy na stráni (Hd. 68. 392.) 466*5 . . . 1466

6. Bidlo, dvůr, základ (Hd. 68. 391.) 543*6 . . . 1720

6. Mezilesí, domy na severním konci (Hd. 68. 393.) 5101 . . . 1614

7. Sendraže, domy na jižním konci místa (Hd. 68. 266.) . . . 515*8 . . . 1631

8. Jestřebí, prostřední výška místa (Hd. 68. 432.) 494*7 , . . 1565

9. Jistbice, prostřed místa (Hd. 68. 370.) 560*9 . . .1775

10. Lipí, domy prostřed místa (Preuss. Verm.) 457*1 . . . 1446

11. n výšina 500 metrů severovýchodně odtud (Hd. 68. 397.) 490*6 . . .1552

12. U skály, výšina 540 metrů jihozápadně Dobrošova (Tríang.

Austr.) 621*5 . . . 1966

13. Dobrošov, domy na západním konci (Hd. 68. 369.) .... 600*3 . . . 1899

14. „ vrch 1200 metrů jihovýchodně odtud mezi tímto místem

a Č. Čermnou (Hd. 68. 375.) 635*5 . . .2011

15. Vrchy, kopec jižně od Čermné (Hd. 68. 372.) 605*1 . . .1914

16. Borová, výšina 1 kilom. západně odtud (Hd. 68. 371.) . . . 626*6 . . . 1982

17. „ výšina 600 metrů jižně odtud (Hd. 68. 374.) . . . 635*8 . . .2011

18. Na šibenici (Galgenberg), výšina 1*5 kilom. severozápadně od

Hrádku (Triang. Austr.) 671*5 . . . 2124

19. Krahule, chalupa na západním konci, základ (Hd. 68. 376.). . 522*9 . . . 1654

20. , výšina 550 metrů severozápadně odtud (Hd. 68. 377.) 598*1 . . . 1892

21. Nový Hrádek, kostel, zdánlivý základ (Hd. 68.) 549*0 . . .1737

22. „ 600 metrů odtud kříž na cestě do Olešnice (Hd.

68. 390.) 546*4 . . . 1729

23. , výšina 300 metrů jihovýchodně od hutě (Hd. 68. 395.) 539*0 . . .1705

24. „ výšina mezi tímto místem a Rzím (Hd. 68. 385a.) . 640*5 . . . 2026

25. Rzí, cesta na hřebeni, 700 metrů východně od místa (Hd. 68. 394.) 605*1 . . . 1914

26. Sněžné, v}*šina 400 metrů severně odtud (Hd. 68. 396.) . . . 583*7 . . . 1847

27. Skutina, vjfsiník 1*7 kilom. severovýchodně od Sněžného (Triang.

Austr.) 735*8 . . . 2328

28. Polom, domy na stráni na západním konci (Hd. 68. 383.) . . 7440 . . . 2354

29. „ cesta na výšině mezi Dolní a Přední Polomí (Hd.

68. 462.) 699-6 . . . 2213

30. Sedlofiovská hůra, 2^2 kilometrů východně od Sedloňova (Hd.

68. 417.) 1035-1 . . . 3275

200

l)0(lobué vystínil jsem všecky strmější sklony křídou, maje to za potřebné zvláště
rovnějších polohách v příčině pravého posouzení reliéfu půdy. Mapa tato přidržuje se
měřidka 1 : 200*000, obsahujíc černým tiskem veškeru situaci, t. j. síť říčnou, silnic-
nou a železničnou, všecka osídlená místA, jakož i sílu čísel výškových, jež udávají
výšku místa, kroužkem znamenaného, nad po\Tchní moře jaderského, a sice méroa
metrickou. Mimo to je všechen terrain mapy prokládán červenými čarami bud
plnými, bud tečkovanými. Jsoutě to vrstevnice t. j. čáry spojující místa stejné výSe
nadmořské ; že pak rozdílné tyto výšky ze stupnice výšek, při rámci mapy umístěné,
snadno lze poznati, bude také neméně lze za pomocí její posouditi prostov i po-
měrnou výšku všelikého místa mapy samé. Červené čáry silně vytažené znamenají :
pokaždé plná sta metrňv nad po\Tcliní mořskou i jsoutě tato sta ciframi stovými (bei
nul) mezi čáry, jimž svědčí, přeskáčkou vepsána. Červeně tečkované čáry mezi d^
sty znamenají vždy padesáté metry, slabé čáry červené pak, jež ale v pí
výškách nad 500 metrův přestávají, udávají pětadvacítky metrů stových. Aby
hned při celkovém obrazu mapy lišily se kríyiny rozličné výše od sebe, Aí\
takto místa rychlejšímu rozeznání rozličné vyvýšenosti kraje, v rámci mapy ohi
ného, pokryty jsou hlavní vrstv)' barvami rozdílnými. Tak objevuje se zeji
všechno prostranství, v prosté výši 250 až 400 metrů položené, v postU]
tonech bar^ y nahnědlé ; prostranství mezi 400 až 700 metrů má barvu zelenou,
700 až 1000 metrů fialovou, mezi 1000 až 1400 metrů modravou ; místa ještě
zůstávají bílá. Ze pak v listu tomto drží vrch jakýsi ton tmavý a pošmourný, pocUodf v
odtud, že zro\Tia do rámce jeho připadají nejvyšší kraje české; takové rozvtieur
barev bylo však nezbytné, aby zbyla pro vrstvy mnohem nižší, v ostatních lifitech
mapy panující, ještě rozeznatelná stupnice barev.

Co tuto řečeno, platí vyšší ještě měrou o druhé menší mapě, kteráž zobra-
zuje vlastní Krkonoše, tedy nejvyšší vůbec končiny země, a při kteréž nesměl jsem
sobě dovoliti jiné stupnice barev, než v hlavním listě, ač chtěl-li jsem zfiatati.
důsledným. Mapa tato má měřidko dvojnásobně menší, t. j. 1 : 100000; obsahiýfA
pak mezi jiným i nejoblíl)enější část Erkonoší s nejschůznějšími stezníky po nic^
bude asi (tak aspoň naději se) vítaným přídavkem všem pocestným z ochoty. Ke*
obou mapách pak dostalo se jak jižnímu, tak severnímu svahu a podhoří KrkOQffiftt
jednostejného vypracování.

Jestiť tomu více jak 10 let, co ve zprávách c. k. geografické
ve Vídni vyšla na veřejnost vrstevní mapka hor Krkonošských, od professora a
ského geologa Jokely-ho zdělaná, jejíž kresba nalezena jest také po smrti
učence mezi pozůstalými jeho rukopisy. Daremně snažil jsem se dopátrati se
na jichž základě mapa tato asi byla sestavena* Byltě to nejspíše jen návrb,.
učinil sobě Jokely k vlastnímu orientování a s použitím nemnoho v tomto
četných měření triangulace rakouské a jejž hodlal později asi zevrubnéji pí
Co se mne tkne, nepoužil jsem této mapy, zanášeje se kresbou mapy vlastnti

a a

Cerna Kup:
W Seifv

y Kamgny

oc

mo

sdál a*-^*-

oni.

íPl

AXM

8

£43

ČVurA».fc ,p S. ^ fi

ťáic i) ixcniu l>

/U

'rm <

7rťt/f»mA

S'A-tíftcf

r

kaui»á.'cli v-Uslmr)i měření navrh.a krcKlPror.D^ K.Kttrislka .

íN

PRÁOE

GEOLOGICKÉHO ODDĚLENÍ

pro

výskům země České

i obB&hi\jíci :

Dra. A. FRICE: Fauna kamenouhelného útvaru v Čechách se 4 tab.
KAULA FEISTMANTLA: Uhelné pánve u Malých Přílep, na Lísku, na Štílci, u Holoubkova,

Mírešova a Letkova s 9 dřevoryt
JOS. VÁLY a II. HELMHACKERA : Ložiité železných rud u Prahy a Berouna, s 9 dřevoryt.,

6 tab. a 1 mapou.

R. HELMHACKERA: Geognostický popis krajiny mezi Benešovem a Sázavou s 1 tab. a 1 mapou.

Dra. EM. BOŘICKÉHO: Petrografická studia v oboru Čedičů českých s 8 chromollth. tab.

S IB dřevox*3rt., 19 taih, a S znapaxni.

(ARCHIV PRO PftlRODOVÉDECKÉ PROSKOUMAnI ČECH. II. DÍL, II. ODDĚLENÍ.)

-P,

t.

'*;'.•>

ZVÍŘECTVO

kamenouhelného lítvaru v Cechách

Tikkem dta. Edr. Orégm t Praae 1871.

uvor>.

t^ íce příčin přimělo mae k tomu, že jsem se pokusil o nové vylíčení skrov-
ných ale tím ztgímavějších pozůstatků zvířat, která za doby kamenouhelné
v Čechách žila.

Předně rozmnožilo se toto odvětví sbírky musejní za posledních let dílem
dary, dílem pracemi od komitétu pro výskům Čech vykonanými. Když se přikročilo
k studování a určování nově nalezených otisků, musely též starší a již popsané
exempláry býti znova proskoumány, při čemž se okázalo, že nové spracování všeho,
co posud z odboru toho známe, velmi bude užitečno. Nove nalezené otisky skor-
pionů naučily nás, že lépe rozumíme nyní otiskům od Cordy popsaným. Tak ze-
jména poznán v rodu Mikrolabis jen mladý skorpion bez ocasu a klepet, a nové
vypracování z kamena známého skorpiona šternberského umožnilo zhotovení správ-
nějšího výkresu než byl onen, který dle Cordovy kresby přešel do větší části pří-
ručních knih geologických.

Další příčinou, pro kterou jsem se k novému tomuto vylíčení odhodlal, jest
roztroušenost článků o věci té pojednávajících po různých těžko přístupných časo-
pisech a akademických pojednáních. Doufám tedy, že se zavděčím příznivcům domácí
palaeontologie, když podám jim článek, v němž naleznou vše pohromadě, co až
posud známo jest ze zvířectva kamcnouhelncho útvaru v Čechách a dle něhož
budou moci poznati a určiti vše, co by podobného v Čechách se nalézti mohlo.

Až posud známe následujících sedm druhů členovců, kteří žili v lesích za
doby kamenouhelné:

Korýši.

1. Gampsonichus parallelus, Fr.

2. Lcpidoderma Imhoffi, Reuss.

Pavoukovití.

3. Palaranea borassifoliie, Fr.

4. Cyclophthalmus senior (Microlabis
Stembergii), Corda.

Hmyz.

5. Acrídites priscus, Andrée.

6. Chodby vrtavého hmyzu Xyloryctes
septarius.

7. Chodby. Xyloryctes planus.

Naleziště.
Lísek u Berouna.
Vlkýši u Plzně.

Sviná u Iladnic.

Chomle u Radnic-

Strádonice.

Sviná u Radnic.
Nyřany u Plzně.

Práce o tom uveřejněné jsou v pořádku chronologickém následující:
1835. Verhandlungen der Gesellschaft des vaterlándischen Museums in Bohmen.

Beilage I. Ueber den in der Steinkohlenformation bei Chomle gefundeuen

fossilen Scorpion.

a) Urtheil der Commission bei der Naturforscherversammlung in Stuttgart,

pag. 35;
h) Mikroskopische Untersuchung, Abbildung und Beschreibung von A. Corda,
pag. 36.
183(3. Verhandlungen d. G. d. v. Mus. Insectengánge im Blatte der Flabellaría

borassifolia ; pag. 34.
1839. Verhandlungen d. G. d. v. Mus.; pag. 14. Beilage A, Ueber eine fossile

Gattung der Afterscorpione von A. Corda.
1856. Palaeontologische Miscellen von A. E. Reuss. Denkschriften der k. Akademie

der Wissenschaften in Wien: Ueber eine neue Krustenspecies aus der boh-

mischen Steinkohlenformation Lepidoderma Imhoffi; pag. 83 (13).
1859. „Lotos"; pag. 79. Eine neue Crustacee aus der bohmischen Steinkohlen-
formation von J. Krejčí.
1864. Neues Jahrbuch fíir Miner. u. Geol. K. Andrée: Die Versteinerungen der

Steinkohlenformation von Stradonic; pag. 160. (Acridites priscus.)
1864. „Živa"; pag. 231. Zvířectvo kamenouhelné doby od dra. Ant Frice.

V tomto poslednějším článku činí se též zmínka o otisku hmyzu z kameno-
uhelnčho útvaru u Berouna, který jakýsi tourista prodal britickému museu. Když
jsem byl r. 1857 v Londýně, dal jsem si exemplář ten okázati i poznal jsem, že
nikterak z Čech nepochází, nýbrž že jest to druh korýšň z vrstev Raibelských v Koru-
tansku, jak je byl prof. Reuss ve zvláštním pojednání popsal.

Gampsonychns parallehis.

Tab. 3. Výkr. 1. a Tab. 4.

Druh tento byl posud nalezen jen jednou a sice na pokraji malé pánvičky
blíže Lísku u Berouna. Nalezl jej lesní p. Frant. Jiruš nad mlýnem Dybří zvaným
a naše museum obdrželo jej darem od p. Feistmantla. Yelmi jemný otisk nalézá
se na šedožluté břidlici a neliší se barvou nikterak od břidlice samé, čímž skou-
mání velmi obtížným se stalo.

Měření vykázalo následiyící míry:

Délka těla od předního kraje hlavy až ke konci štítu ocasního 18 mm.;

šířka těla na přední části 2 „

šířka části ocasní 2V2 r

vnitřní tykadla i s bičíkem 3 „

základní část zevnějších tykadel ^% v

bičík zevnějších tykadel 8V2 r

Hlava jest asi o V2 ™™- ^i^^^ "^^ následující článek těla; na její přední
půli pozongeme na každé straně vejčité drsné místo, které naznačuje bez pochyby
polohu očí, neb při světle se strany padajícím možno pozorovati cosi čočkám
hromádkových očí podobného.

Po prostoře mezi oběma očima táhne se k zadnímu trochu vykrojenému
kraji vyvýšená lištna.

Na předním kraji hlavy spatřujeme čtyři páry ňstrojťi, totiž vnitřní a ze-
vnitřní tykadla, pak jakýsi na stopce sedící plátek a konečně nějaký článkovaný
přívěsek, který snad náleží k ústrojům ústním.

Vnitřní pár tykadel má základní článek opatřený na zevnějším okraji tupým
ostnem, kdežto druhý článek má na vnitřním kraji do předu čnějící ostrý trn. Na
třetí článek následuje bičík na zevnějším kraji nepravidelně trnitý. Zevnější pár
tykadel má základní článek dvakráte tak dlouhý jako široký a na zevnějším kraji
hrbolem opatřený, druhý článek jest čtverhranný a má na předním pravém úhlu
tupý osten; třetí článek jest též čtverhranný a na jeho předním kraji objeví se
při silném zvětšení a šikmo padajícím světle zřetelné zoubkování.

Jednotlivé články bičíku mnohem jsou delší než širší a vesměs na předním
kraji vroubkovány; napočetl jsem jich asi 30, možno však, že jich bylo ještě mno-

6

hem více. Nad prvními třemi kroužky bičíku leží podlouhlý plátek, který jest žil-
kovaný, šikmo od zevnějšího kraje k spodní části vnitřního.

Tíetí ústroj leží pod druhým základním článkem zevnějších tykadel; jest to
slabě naznačený úzký plátek, který je na konci zašpičatělý a který tutéž délku
má, co následující článkovaný přívěsek.

Čtvrtý ústroj, který můžeme rozeznati na hlavě, leží též pod zevnějšími
tykadly, má čtverhranný základní článek na tenké stopce upevněný a na něm po-
dlouhlý tříčlánkový, na konci súžený přívěsek.

Zdá se, že oba poslední ústroje náleží ke kusadlům.

Tělo skládá se ze sedmi stejných, srdcovitých článků, které bjly, jak se zdá,
^ z větší části v jeden celistvý štít srostly. Alespoň nelze při slabém zvětšení pozo-
rovati žádiíého rozhraní a při silném zvětšení naznačeno jest pouze nezřetelně při
posledních třech článcích.

Přední kraj každého takového článku jest jeden milimeter široký, něco nad
polovicí obnáší největší šířky l^/o mm.; zadní súžený kraj přechází znenáhla v ná-
sledující článek. Na zadním okraji 0. a 7. článku lze jest spatřiti šest tupých
zoubků, to však jen při třicetikrátém zvětšení a při dobrém postranním osvětlení.

Ocas skládá se ze G článků a z pětiplátkové ploutve a upomíná v celku
na tvar téhož ústroje u raka obecného. První až čtvrtý Článek rovnají se co do
velikosti a podoby jeden druhému, jsou 2% mm. široké a 1 mm. vysoké. Na
zadním okraji 3. a 4. článku spatřil jsem zbytky zoubkování, které k tomu pouka-
zovaly, že po celé šířce článku bylo asi 14 zoubků, z nichž prostřední byly
největší.

Ozdobné rýhy a hrbolky na těchto článcích nejsou dostatečně zachovány,
aby připustily popisování slovy.

Rozhraní mezi 5. a 6. článkem jest nezřetelné.

Ploutev ocasní skládá se z pěti plátků, z nichž jest prostřední nejkratší a
oba nejkrajnější nejdelší. Střední plátek má podobu podlouhlého, na spodním kraji
zaokrouhleného čtverhranu, jehož šířka se má k délce jako 2 : 5. Na svrchním
kraji má plátek ten úzký výběžek, pomocí kterého se připojiye na poslední článek
ocasní. Souběžně s celým okrajem plátku táhne se mělká rýha; podél celého kraje
posázena jest řada brv, které od shora dolů vždy většími se stávají, tak že na
spodním kraji, kde jsou největší, jich stojí pouze IG.

První pár postraních plátků jest táhle vejčitý, má poblíž zevnějšího okraje
zřetelnou, žebrovitou vyvýšeninu, jež by přesahovala přeložena jen o málo střední
plátek; kraj jest velmi jemně řasnatý.

Druhý zevnější pár plátků má též táhlý vejčitý tvar, jest ale o třetina delší
než plátek prostřední. Zřetelné žebro táhne se z počátku poblíž zevnějšího kraje,
obrací se pak do středu plátku a stávajíc se vždy užší připojuje se k trojhrannému
oblouku, jíniž konec plátku označen jest. Obrvení krajů jest velmi jemné, neb
jednotlivé brvy mají sotva čtvrtinu délky oněch na středním plátku.

Z končetin zachovaly se nám jen velmi nezřetelné zbytky při druhém, třetím

a pátém článku těla; přece z nich možno ale poznati, že byly nožky krátké, slabé
a že neměly na koncích klepítka.

Porovnáni druhu Oampsonichua parallelus s jiným Oampsonichus

fimbriatus, nalezeným u Saarbrilcku.

Porovnáni toto zakládá se z jedné strany na práci, kterou uveřejnil Jordán
v časopise „Palaeontografica 1856", ku které proskoumal více než sedmdesát
exemplářů druhu 6. íimbriatus, z druhé strany pak na jediném svrchu popsaném
exempláři od O. parallelus.

Gamps. parallelus.

Tělo skládá se ze srdcovitých, ne-
zřetelně od sebe oddělených článků.

Vnitřní pár tykadel nemá dlou-
hých ostnů na základním článku.

Zevnější tykadla mají krátký, silný

bičík.

První pár noh jest nejkratší.

Šestnácte brv na spodním kraji
prostředního plátku ocasního, jež jsou
stejně velké.

Zevnější plátek ploutve ocasní
jest široký, vejčitý a bez přívěsků na
spodním kraji.

Gamps. fimbriatus.

Tělo ze širokých nízkých, zřetelně
od sebe oddělených článků.

Vnitřní pár tykadel má na zá-
kladním článku velmi dlouhé ostny.

Zevnější tykadla mají tenký, velmi
dlouhý bičík.

delší.

První pár noh ze všech jest nej-

Čtyři brvy na spodním kraji střed-
nílio plátku ocasního mnohem jsou větší
a tlustší než ostatní.

Zevnější plátek ploutve ocasní
jest ouzký a na konci dvěma přívěsky
opatřen.

Mohlo by se za to míti, že pro rozličnost nožek a mnohých jiných ústrojů by
zasluhoval náš český ráček popsán býti co zvláštní rod; jelikož ale v tvaru ploutve
ocasní jakož i ve spůsobu zoubkování zadních krajů článků těla souhlasí s rodem
Oampsonichus, tedy opomenul jsem učiniti z něho nový rod a odložil to na
dobu, až objevení se četnějších a lepších otisků nás lépe poučí . o tvaru nožek
a kusadel.

Ck) nejdříve budu míti příležitost popsati nový druh rodu Oampsonichus,
který jsem objevil v uhlí nyřanském, k útvaru permskému náležejícím, při čemž
se mi snad poskytne příležitost k utvoření samostatné čeledi Oampsonichidae,
čítající několik rodů.

8

Lepidoderma Imhoffi, Renss.

Palaeontologische Miscellen. (Denkschriften der k. Academie der Wissenschaften ,

1856, X. Band, pag. 82. Separatabdruck pag. 11.)

Tab. IlI. Výk. 22.

Korýš ten, jenž náleží ku hrotnatým rakům do čeledi .Eurypterus", byl
nalezen v černošedých břidlicích, pocházejících ze stropu nad uhlím v Lindheim-
ových dolech u Vlkýše nedaleko Plzně a byl našemu museu darován od pana
Imhoffa. Protiotisk, na kterém zachoval se též poslední článek ocasní (Reuss Taf.
IV.), byl poslán do dvorské sbírkj' vídenské. Podám zde výtah z popisu prof.
Reusse a míry dle nového měření v millimetrech na místě v desitinách pařížských
palců.

Sploštělý štít hlavy má skoro tvar polokruhu a jest napřed obloukovitě za-
okrouhlen, po stranách skoro rovný; na zadním kraji, kde splívá s trupem v jedno,
jest rovný. Výška obnáší 10 mm. a šířka na zadním kraji 16 mm. V přední půli štítu
leží dvě malá led vino vitá očka. Tělo skládá se ze zřetelných článků a sužuje se
znenáhla až nakonec; trup skládá se ze 6 článků, které vesměs mají výšku 2 inm. a
šířku 17 mm. Boky článků těch prodlužují se na zad v tupé ostny. Ocas skládá se
ze 6 článků, z nichž dva první jsou 3 mm. vysoké a 9 mm. široké. Třetí článek jest
5 mm. vysoký a 9 mm. široký. Čtvrtý článek jest 4 mm. vysoký a 6 mm. široký,
na zadním kraji vykrojený. Pátý a šestý článek, jež jsou naznačeny pouze na proti-
otisku, jsou ještě užší než 4. článek. Konečný osten má 10 mm. délky a suži^ýe
se rychle. Na štítu hlavy, jakož na prvních 4 článcích těla lze pomocí zvětšiyícího
skla spatřiti velmi malé, nestejně zaokrouhlené šupinky, jejichžto okraj jest něco
vyvýšen a na zad obrácen.

Bližší udání o nalezišti sdělil p. H. Wanke v časopise Lotos 1855, str. 27.

Palaranea borassifoliae, Fr.

Tab. II. Výkr. 7.

Jméno toto dal jsem otisku pavouka nalezenému na listu rostliny kamene^
uhelné Flabellaría borassifolia Stbg. (Cordaites borassifolia, Ung.) v článku svém:
Zvířectvo kamenouhelné doby v Živě 1864, str. 233.

Není pravdě podobno, žehy Stemberg neb Corda byli sobě otisku tohoto
povšimli, neb se o něm nikde nezmiňují. Teprv prof. Reuss připomíná jej ve svých
spisech (Palaeontologische Miscellen a Kurze Uebersicht der geognostischen Ver-
haltnisse Bohmens), nedává však ani popisu ani vyobrazení.

Od té doby byl nalezen krásný, dobře zachovalý otisk pavouka ve vrstvách
kamcnouhelného útvaru horního Slezska a popsán od prof. F. Romera pod jménem
Protolycosa anthracofila (Ncues Jahrbuch ftir Mineralogie und Geologie, 1866, pag.
136). Tím vyskytla se možnost ku porovnání našeho ač nezřetelného otisku, který
přec byl první pravý pavouk, jenž byl objeven v útvaru kamenouhelném.

Tělo má délka 22. mm. a souhlasí co do podoby s Lycosami, které za našich
inů náležejí mezí nejsilnější u nás žijící pavouky. Na předním kraji hrudihlavy
>ozorujeme otisky dvou laloků, které bezpochyby odpovídají naduřeným makadlům
Mívoučích samcft.

Hrudihlava jest 9 mm. dlouhá, 7 mm. široká a na povrchu jejím lze jest
)Ozorovati podobné rýhy, jaké Romer popisiýe u pavouka ze Slezska.

Břich jest hruškovitý, 12 mm. dlouhý a má na nejširším místě 10 mm.

Co se týče končetin, tu spatřujeme naznačeny všechny 4 páry noh a ačkoliv
ejich konce nejsou dobře zachovány, tož přece můžeme souditi, že byly poměrně
Krátké a silné, podobně jak to u nyní žijících Lycos spathyeme.

Od Protolycosy ze Slezska liší se náš otisk značnější velikostí, neb ona má
>oaze 11 mm. dlouhé tělo; dále pak tlustším břichem a kratšími nohami

Podrobnější rozdíly tvaru těla, které jsou u Protolycosy překrásně zachovány,
lelze porovnávati, protože se z nich na našem exempláři ničeho neudrželo.

Cyclophthalmns senior, Corda (Microlabis Sternbergii, Corda).

Tab. I. Výkr. 1-8. Tab. H. Výkr. 1-6. Tab. HI. Výkr. 4.

Předběžné poznámky.

Od té doby, co slavný hrabě Kašpar Stemberg v červnu 1834 objevil tento
Iruh v Chomli u Radnic, uplynulo více než 30 let a nenašlo se ani v Čechách
mi kde jinde na zemi v útvaru kamenouhelném jakých otisků z čeledi štírů čili
ikorpionů. Teprv 1868, tedy za 34 léta byl opět v červnu nalezen krásný skorpion
r Kralupech, později pak tamtéž ještě více úlomků, což vesměs zdokonalilo velice
laše vědomosti o podobě tohoto praotce všech skorpionů.

Myslím, že zavděčím se čtenářům našim, sdělím-li jim bližší okolnosti o nale-
:ení této drahocenné skameněliny.

O svatodušních svátcích výše jmenovaného roku učinil jsem výlet do okolí
[ralupského, bych blíže ohledal naleziště vrstev korycanských. Tu dověděl jsem
4?, že malý kopec v Kralupech, Červená Hůrka zvaný, má býti rozkopán, aby poskytl
taveniště pro jakousi továrnu. Tato Červená Hůrka jest výběžek kladenské pánve
camenouhelné i dolovalo se tu před časy na uhlí a později na rudu železnou
Sphaeresiderit), od kteréžto poslednější jest povrch místnosti té vždy červené
:banren. V šedých lupcích zpozoroval jsem tu krásné otisky rostlin kamenouhelných
umínil jsem si, že tu dám nějaký čas pracovati, abych pro sbírky musejní vyčer-
lal toto naleziště, dříve než stavbami nepřístupným se stane. Když byl náš oho-
řelý skalník Josef Štáska po čtyři dni tu pracoval, nalezl krásný exemplář skorpiona,
ebožto výkres na tab. I. podávám. Dal jsem pak mnoho neděl na témže místě
iracovati, obdržel jsem však jen úlomky, které sice dokaziyí, že v této krajině
ebyli skorpioni za doby kamenouhelné žádnou vzácností, ale málo přispěly ku
dokonalení našich vědomostí o druhu tomto.

Ještě roku 1870 dal jsem na jednom ještě nezastaveném místě více než týden
•rte ovati, obdržel jsem však jen nezřetelné úlomky.

10

v celku se ukázalo, že asi na prostoře 3 Q^ ležely zbytky více než 30 kusft
skorpionů.

Minulého léta nalezl p. Otokar Feistmantel v pánví plzeňské otisk skorpiona
na haldě šachty lazarské u Kamenného Újezda. Ačkoliv se o tomto úlomku nedá
zjistiti, zdali náležel k témuž druhu co Cyclophthalmus senior, přece vidíme, že
jest naděje na odkrytí nových nálezišt skorpionů v Čechách.

Popis Stirů nalezených v Kralupech.

Nejlépe zachovalý exemplář představuje nám skoro celé zvíře, které na
hřbetě ležíc obráceno jest ku pozorovateli stranou břišní ; schází mu pouze levé
klepeto a poslední dva články ocasní. Kusadla a přední část hrudihlavy nelze dobře
rozeznati ; za to ale jsou hřebínkové plátky výborně zachovány, což tím jest výhod-
nější, jelikož se jich používá při určování nyní žijících druhů.

Rozměry.

Doplníme-li si scházející dva články ocasní dle jiných exemplářů, poznáme,
že délka celého těla i s ocasem obnášela 78 mm.; tělo samo zaujímá 38 mm. a
plátky břišní mají 12 mm. šířky. Že se zdá tělo širší, má příčinu v tom, že při
smáčknutí se pošinula ještě část štítků hřbetních k jedné straně.

Tyto rozměry, vzaté od nejlépe zachovalého exempláře, nejsou však ty nej-
větší, jakých druh tento dosáhl; neb dle úlomku vyobrazeného na tab. 2. čís. 1. vidíme,
že náležel k exempláři, který měl od čela až na konec ocasu 135 mm., tak že
předčí v ohledu tomto i Šternbergův exemplář z Chomle.

Nejmenší exemplář z kralupských vyobrazený na tab. 2. vykr. 5. měl délku
62 millim.

Tělo.

Čelisti zachovaly se nám pouze na úlomku vyobrazeném na tab. I. čís. 4.,
kde vidíme ale jen jejich zubaté konce, kdežto základní článek se nezachoval.

Zvětšený výkr. č. 6. podává dobrý pojem o tvaru zubů na vnitřní straně čelistí.

O zevnější podobě hrudihlavy poučují nás kralupské exempláře velmi málo,
a též o postavení očí nemohl jsem nic důkladného vypátrati; jen exemplář na tab I.
čís. 3 vyobrazený ukazuje, že obě velké střední oči byly silně ku přednímu kraji
pošinuty. O vedlejších očích, které u Cyclophthalmus v kruhu jsou rozestaveny,
nemohl jsem ničeho spatřiti.

O podobě předního břicha poučuje nás výborně hlavní kralupský exemplár
tab. I. výk. 1. Přede vším stávají se nám nápadnými dvě hřebínkovité plošky upe-
vněné na druhém článku břišním. Co do tvaru jsou kratší a vyšší než a nyní
žijících druhů. Každý plátek čítá asi 30 zoubků (tab. I. čís. 7.), což souhlasí 8 nyní

11

žijícím Androctonus — s týmže, ku kterému Corda postavil rod Gyclophthal-
mus dle podobného počtu očí.

Pro značnou šířku zakrývají tyto plátky ^koro úplně třetí článek bi4šní;
následiyící tři články, 4., 5. a 6., jsou skoro stejné, 12 mm. široké, 47^ mm. vysoké.
Na spodním kraji jsou trochu vykrojeny a na každé straně vidíme šikmo položený
otvor ústrojů dýchacích.

Sedmý článek jest na spodním konci súžený, neb an má jeho přední kraj
8 mm., měří zadní kraj pouze G mm.

Osmý až jedenáctý článek, které vesměs ocasem nazýváme, zachovaly nám
spodní svou plochu na hlavním exempláři kralupském ; na jiných otiscích (tab I.
výkr. 3. a 5., tab. II. výkr. I.a5.) spatřujeme celý ocas od článku 8. — 13. se strany
zachovalý.

Všechny tyto články byly zdobeny zvýšenými lištnami, jejichžto kraje však
byly hladké a nikoli zrnité, jak to u mnohých nyní žijících druhů nacházíme.

Mnoho-li těchto lišten bylo, není lze s určitostí poznati ; postranní dvě vidíme
na tib. 11. výkr. 5. dobře zachovalé a tři spodní strany na tab. I. výkr. 1.

V celku muselo jich býti na obvodu každého článku alespoň sedm.

Třináctý článek opatřen byl jedovým ostnem, který byl tak dlouhý jako
článek sám. U kořene nebyl opatřen ostnem, jaký u nynějších druhů nalézáme.

Co se týče rozměru jednotlivých článků, pozorujeme, že byl 8. vždy nejkratší
a 10. vždy nejdelší. Exemplář vyobrazený na tab. II. výkr. 5. vykaziye následu-
jící míry:

Článek Délka mm. Šířka mm.

8 4 4

9 f) 4V«

10 nv^ 4V,

11 •"> 474

12 4V2 3

13. i s ostnem . . 6 2

Končetiny.

Klepetovitá makadla nezachovala se nám na žádném otisku z Kralup dosti
dobře a pouze na tab. I. výkr. 2. vidíme, že klepeto bylo podobně utvořeno jako u
štembergského exempláře z Chomle a že palec měl též % délky celého klepeta.

Z nožek zachovaly se nám po levé straně hlavního exempláře kralupského
všechny čtyři a souhlasí co do tvaru s oněmi skorpiona z Chomle. Zvláště dobře
zachovaly se tmy nad kloubními ohyby (tab. I. výkr. 8., tab. II. výkr. 4.) ; i musíme
si jich obzvláštně povšimnouti, jelikož dle nich porozumíme domnělému klepetu,
vyobrazenému od Cordy pro rod Microlabis.

Veškeré otisky kralupské jsou úplně do jedné plochy stlačeny, pročež ne-
můžeme pojednávati o tvaru jednotlivých částí, jak bysmc toho sobě přáli, anobrž
jen o obrysech. Na šedé břidlici jeví se nám otisky co rudohnédé vrstvy chitinové,

12

které při osychání s kamena oprýskávají a jistě by byly zmizely všechny tyto
otisky, kdybych je byl záhy nenapustil slabým roztokem gummy arabské.

Drobnohledné skoumání této vrstvy chitinové objevilo, že se posud zacho-
vala buňkovatost právě tak dokonale, jak to byl Corda pozoroval u exempláře
z Ghomle.

Vejce od Cyclophthalmus senior.

Na mnohých kusech šedého lupku, na kterých se otisky skorpionA nalezly,
byla pozorována též četná kulatá tělíska v průměru dvou millimétrA a téže rudo-
hnědé barvy, jaké vidíme na otiscích samých. Jest pravdě podobno, že není to nic
jiného než vejce skorpiona.

O Stembergskóm exempláři skorpiona 2 Chomle. (Cyclophthalmus

senior.)

Při studování a porovnávání kralupských skorpionA byl jsem nucen prohlídnouti
si dAkladně proslulé štembergské exempláry z Chomle a mohu nyní pfípojiti ku
popisům Cordovým některé dodatky. Obrys těla objevil se teprve v pravé podobě,
když jsem opatrným udeřením na dlátko odstranil semeno Cykadey, které jej
s levé strany krylo ; nyní lze dobře poznati, že tvar těla souhlasí jak s hlavním
exemplářem kralupským, tak též s nyní zdícími skorpiony, o čemž dle dřívějších
výkresů Cordových nikdo patřičného pojmu nabyti nemohl.

Čelistí, z nichž levé jest u Cordy o 2 mm. širší kresleno, než v skutku jest,
nejsou ze svého položení pošinuty, jak Corda myslil, anobrž oběma schází ze-
vnější půle.

Pochopiti nemohu, jak mohl Corda popsati stranu břišní, když exemplář
z Chomle nám jen hřbetní zachoval. Já mohl na hřbetní straně rozeznati zřetelné
místo, na kterém velké střední oči upevněny byly a za nimiž se dvě podlouhlé
bradavky nacházely.

Zbytků z hřcbínkovitých plátků, o kterých se Corda zmiňuje, nemohl jsem
se dopátrati.

Na článcích břicha lze jest spatřiti postranní ozdoby, které ale neodpovídají
otvorům dýchacích ústrojů, ústících vždy jen na břišní straně.

Na dvou článcích ocasních zachovaly se postranní dvě lištny zcela podobné
oněm, jak jsem je u kralupského exempláře popsal.

O Miorolabis Stembergii, Corda.

Již od mnoha let nedůvěřoval jsem udání Cordovu, že skamenělina tato by
měla býti z příbuzenstva oněch malých štírů, které u nás v mechu a mezi starými

13

papíry nacházíme (Obisium a Cbelifer); zvláště tvar klepet, jak jej Corda vy*
kreslil, měl cosi nepřirozeného do sebe.

Když jsem nyní poznova originál důkladně prohledl a s úlomky skorpionů
v Kralupech nalezenými porovnal, nabyl jsem přesvědčení, že skamenělina r.
1838 u Chomle nalezená a od Gordy pod jménem Microlabis Stembergii po-
psaná, jest pouze mladý exemplář skorpiona Cyclophthalmus senior bez klepet a
bez ocasu.

Abych čtenářům usnadnil porozumění této mé domněnky, zhotovil jsem nový
výkres té skameněliny silně zvětšený a umístil vedle něho věrný patisk kresby
Cordovy.

Hrud jest čtverhranná a lze na ní pozorovati obě místa, kde velké střední
oči umístěny byly. Po levé straně více na zad zachovalo se i několik malých oČek,
která u rodu Cyclophthalmus v kruhu rozestavena jsou. Na předním kraji hrudi
vidíme zachovalé kusadlo, které velmi souhlasí s výkresem jednoho kralupského
exempláře. Tab. I. čís. 4. a. Na drobnosti těchto kusadel zakládal Corda z Části
nový rod Microlabis; věc se ale vysvětluje tím, že tu zachovaly se pouze špičky
kusadel, kdežto u Cyclophthalmus vidíme též základní části jejich.

Z břišních článků zachovala se při prvním a druhém strana hřbetní, kterou
i částečně při pravé straně 3.-6. článku spatřiti lze.

Ppdoba celého článku 3.-7. zachovala se nám jen co otisk břišní strany.
Zvláště z tvai'a článku 7. můžeme poznati, že nám tu jest jednati pouze
s tělem skorpiona a čtenář necht porovná s ním týž článek na výkresech kralup-
ských skorpionů tab. I. výkr. 1., tab. II. výkr. 1. /!., jakož i skorpiona štemherg-
ského tab. III., výkr. 2.

Klepetovitá makadla scházejí úplně, a co Corda vykreslil a popsal co klepeto,
není nic než úlomek 1. páru noh, na němž se zachoval trn obyčejně nad kloub-
ním místem skorpionů umístěný. (Porovnej tab. I. výkr. 8., tab. II. výkr. 4.).
Nyní se vysvětluje, proč tvar donmělých klepet těch nechtěl souhlasiti s tvarem
klepet u Cbelifer a Obisium. Ostrá hrana, kterou popisuje Corda co po středu
klepeta se táhnoucí, jest tatáž, kterou vidíme na nožkách skorpionů na př. tab. I.
lýk 8. fi.

Porovnáme-li zvětšený výkres Cordův tab. IL výkr. 2. a. s týmž místem na
mém, s největší bedlivostí zhotoveném výkresu tab. II. výkr. 3. x., poznáme, že
prvnější povstal hlavně rozohněnou fantasií Cordovou. Že mimo tento první pár
noh napočítal Corda ještě čtyři páry jiné, vysvětltge se tím, že přední okraj špatně
zachovalého druhého páru měl za první pár noh, zadní okraj pak téže nohy za
druhý pár.

Tyto opravy týkající se rodu Microlabis staly se možnými teprv nyní po
objevení se četných skorpionů kralupských a po odstranění semena cikadeového
z exempláře štembergského a nemůžeme z té příčiny pokládati Cordovi za velkou
to vinu, že v tomto phpadé utvořil zbytečné nový rod.

co

co

a>

co

co

%

Taf . IV.

Vysvětlivky tabulí

ku zvířeně kamenouhelného útvaru v Čechách.

Tab. I.

1. Cyelophthalmas senior. Celý exemplář z Kralup, břišní strana se
zřetelně zachovalými hrebínkovitými ploškami.

2. Cyelophthalmas senior. Klepetovitá makadla a úlomky noh, při nichž
ze viděti dlouhé ostny kloubní; přiroz. velkost. Kralupy.

3. Cyciopbtbalmns senior. Neúplný exemplář, na němž jest viděti v pi-avo
postavení středních očí a ocas se strany s jedovým bodcem na posledním článku ;
přirozená velkost Kralupy.

4. Cyelophthalmas senior. Úlomky nožek (zvětšených u č. 8.) a čelist
(zvětšená při. č. 6.); přiroz. velkost. Kralupy.

5. Cyelophthalmas senior. Břich ze spodu a ocas se strany s jedovým
ostnem; přiroz. velkost. Kralupy.

6. Zvětšená čelist (z výkresu 4).

7. Zvětšená ploška hřebínková (z výkresu 1).

8. Zvětšené nožky (z výkresu 4).

Tab. n.

1. Cyelophthalmas senior. Úlomek největšího v Kralupech nalezeného
pxenípláře v i)nrozené velikosti; část břicha ze spodu, ocas s ostnem jedovým ze
rtrany.

2. Cyelophthalmas senior. (Microlabis Stembergii Corda). Neúplný exem-
plář bez klepetovýcli makadel a bez ocasu (kopie dle Cordy); v přiroz. velikosti
Dhonile.

2. a) Zvětšený výkres domnělého klepeta téliož exempláře dle Cordy.

3. Tentýž exemplář z Chomle; znova dle i)říro(ly v dvojnásobném zvětšení
kreslený (Od A. Frice). Osten kloubní pnního páru noh (x) napodobnuje zdán-
livé klepítko.

4. Cyelophthalmas senior. Dvě nožky se zachovalými ostny kloubními,

Ivakráte zvětšené; z Kralup.

ó. Cyelophthalmas senior. Ocas ze strany okazuje podélné lištny.
I Kralup.

7. Palaranea borassifoli®. Nezřetelný otisk pavouka, kteiý se nalézá na
istu Flabellarie z Riidnic; v přirozené velikosti.

Fig. 1. Gampsonychns paralellas. Fr. z DibH u Berouna, trojnásobné

zvětšený.

Fig. 2. Lepidoderma Imhoffi. Z Nyřan u Plzně. Nově kreslené obrysy
dle originálu v českém Museu.

Fig. 3. Acridites priscns. Ze Strádonic u Berouna. Kopie dle André.

Fig. 4. €yelophthalmii8 senior. Od Stemberga nalezený a od Cordy
popsaný exemplár z Ghonile. Po odstranční plodu Cycadei, který jej částečné za-
krýval, znova kreslen (od A. Frice) v přirozené velikosti.

Fig. 5. Xyloryctes planus. Chodby vrtavého hmyzu na povrchu Sigillarie
z Nyřan, v přirozené velikosti.

Fig. 6. Xyloryctes septarius. Domnělé chodby hmyzu na listu Flabellarie
z Radnic Nová kresba v přirozené velkosti.

Tab. IV.

Gampsonychas paralellns. Z Dibří; silně zvětšený.

\

i

Uhelná ložiska

u

Malých Přílep, na Lísku, u Stilce, Holoubkova,

Mirešova a u Letkova.

Sepsal

KAREL FEISTAIANTEL.

Uhelná ložiska

a Přilep, Lísku, Stilce, Holoubkova, Mirešova a Letkova.

Kamenouhelné vrstvy, jež v západní části Čech Rakovnicko-Slánskou a Plzeň-
skou pánev zaiyímajíajež od Kralup, na levém břehu Vltavy přes Kladno, Rakov-
ník až skoro k Plasům, pak po krátké přestávce dále od Kázuova přes Plzeň,
Stankov až k Merklínu zasahají a dosti rozsáhlé prostory pokiývají, provázeny
jsou skoro rovnoběžně se severovýchodní hranicí v rozličné 6000 až 12000 sáhťl
obnášející vzdálenosti, jednotlivými oddíly uložení kamenouhelného, jež v nižádném
spojení vespolek se nenalézají, při pohledu na polohu a rozšíření českého kameno-
uhelného uložení na západě co k němu náležející se osvědčují, ale od nejhlavněj-
ších jeho skupenin, nejhlavněji nepatrnou rozsáhlostí každé jednotlivé, nápadně se
liší. — Ohledem na tuto nepatrnou rozsáhlost souhlasí jen s pánvičkami, v okolí
Radnickém uloženými, jež ale menšími vzdálenostmi od sebe odděleny jsou a dosti
blízko okolo většího, z pánvičky Břasské, Němčovické a Vejvanovské sestáva-
jícího uložení rozestaveny, s tímto skupeninu tvoří, jež se zjevně co k sobě nále-
žející osvédči^je, kdežto tomu při dříve naznačených jednotlivých částech uhelného
útvaru v nižádném ohledu tak není.

Tyto oddělené části uložení uhelného jsou následi\jící:
I. Pánvička uhelná u Přílep^ nedaleko Loděnic.
II. Pánvička uhelná na Lísku^ mezi vesnicemi Hýskovem, Zlejcinou, Strádo-

nicemi a Hudlicemi, severozápadně od Berouna.
m. Pánvička uhelná u Stilce^ západně od Žebráku.
lY. Pánvička u Holoubkova^ bezprostředně severně a západně od vesnice

stejného jména.
V. Pánvička uhelná u Mirešova^ tato rozprostírá se jižně od města Rokycan,

u vesnice Mirešova.
VI. Pánvička u Letkova; západně od Rokycan, mezi vesnicemi Ejpovicemi,
Tímákovem a Letkovem.

Jednotlivé tyto pánvičky leží skoro v jedné čáře mezi Prahou a Plzní za
sebou, která má směr od severovýchodu k jihozápadu. Z tohoto směru jsou jen
více na západ uložené pánvičky u Holoubkova a Letkova něco na sever vyšinuty.
— Nejvý chodněji uložená pánvička jest u Přílep, nejzápadnčji u Letkova. Západně

2*

20

0(1 Lelkova vystupující vrstvy uhelného útvaru náleží již rozsáhlému uložení
Plzeňskému.

Vzdálenost pánvičky Lísecké od Přílepské obnáší v rovné čáře něco nad 2000
sáhft; vzdálenost pánvičky Stilecské od Lísecské okolo 8000 sáhů; pánvičky Ho
loubkovské od Stilecské taktéž okolo 8000 sáhů; pánvičky Mirešovské od Holoub-
kovské asi 4000 sáhů a vzdálenost pánvičky Letkovské od Holoubkovské nad 7000
sáhů, tak že jest nejvýchodněji uložená pánvička u Přílep od oné u Letkova asi
28000 sáhů vzdálena.

Od Mirešova jest Letkovská pánvička asi 6000 sáhů vzdálena, ale v severo-
západním směru, kdežto Holoubkovská pánvička severovýchodně od Mirešova ulo-
žena jest, tak že tyto tři pánvičky nejsou uloženy v rovné čáře, nýbrž tvoří něco
ncstejnostranný trojec, jehož úhel, nejdelší straně oproti ležící, k jihu směhjýe
a vesničkou Mirešovem tvořen jest, která jediná leží v Čáře, ostatními pánvičkami
u Přílep, Lísku a Stilce položené.

Veškerých šest pánviček uloženo jest na vrstvách útvaru silurského, a sice
z většího dílu na křemencích a křemenitých břidlech, dílem též na diabasech (zeleno-
kamech) étage D Barrandeovy, kdežto hlavní uloženi českého uložení uhelného na
západě na břidlech étage B, dílem na žule spočívá. — Jen západní pánvičky u
Mirešova a Letkova uloženy jsou již dílem na břidlech étage B.

S osou podélní pánve silurské tvoří totiž směr, v němž tyto oddělené pán-
vičky uloženy jsou, úhel, tak že nejvýchodnější připadají severní polovici křemen-
cového uložení, západní pak v jižní polovici, dílem již mimo ni.

Nepatrnou touto rozsáhlostí nemají jednotlivé tyto pánvičky žádného zjevného
vlivu na tvoření se površí a na tvar povrchu v okolí; vyplnily jen ve vrstvách, na
nichž spočívají, se nalézající vřezy a kotliny a vyrovnaly je; samy jsou jen málo
proryty, takže jen zřídka jest možno pozorovati jich rozčlenění a vlastnosti jich
hornin.

Jen v Lísecké pánvi lze v jednotlivých výmelech, jež ještě posud trvajícím
vymíláním se prohlubují, zkoumati blíže uložení vrstev.

V ostatních jest poznání sledu a vlastností vrstev možno jen stávajícími doly
neb lomy, z nichžto ale prvnější pro svůj sešlý stav většího dílu neschůdné jsou
a takto jen na jednotlivých místech pozorování dovolují, z něhož se sice dá utvo-
řiti pojem sledu vrstev, ale zřídka, neb mnohem nedokonaleji o poměrech vrstev
těchto v rozšíření jejich po celé rozsáhlosti pánve.

Před tím, než uhelné sloje, ve vrstvách jednotlivých těchto pinviček známy
•byly, neměly pro svou nepatrnou rozsáhlost i na nejbližší okolí, ani nápadným
utvořením povrchu, ani rozšířenou změnou půdy značného vlivu. Jen později zapo-
čaté dolování na uhlí způsobilo tehdejším způsobem dolování, totiž raziti mnoho
malých šachet vedle sebe, nevyhnutelné rozrytí polností a tím na obmezené pro-
stoře jednotlivých pánviček uhelných změnu v zevnější povaze krajiny, již ještě
podnes i tam, kde dolování k úplnému zaniknutí se blíží, jako u Přílep a u Stilce,
z neplodných hald a lomů, jež se co také již z dálí osvědčují, poznati lze, jež
ale tam, kde jako u Mirešova dolování teprve víc a více vývinu svého se dodělává,
v očividně rostoucím pokračování se nalézá.

21

Jak lze z toho, co o dolování na jednotlivých těchto pánvích známo jest,
soudit, počalo ve velmi rozličném čase.

Nejdříve bylo uhlí v pánvičce Přílepské poznáno. Neb v listu, jenž se nalézá
v Pražském konsistorialním archivu, na nějž upozornil český dějepisec Frant.
Palacký p. prof. Krejčího, jenž jej v celém obsahu svém uveřejnil v „časopise
Musea království českého 1865," uděluje tehdejší nejvyšší purkrabí Pražský, Zdeněk
ze Šternberka, Václavu Henuku z Bochova, Mikuláši Dalekodomovi a Hanušovi,
zedníku z Malé strany, na žádost jejich povolení k dolování na uhlí u Přílep a u
Železné nedaleko Berouna s tou ale výminkou, by lidé z Železné tím poškozeni ne-
byli a by spláceli potomkiim jeho plný desátek nalezeného a t. d. Povolení toto
jest dáno a psáno na hradě Pražském léta od narození syna božího 1463 dne
6. května.

V témž archivu nalézá se podobné povolení na dobývání uhlí u Přílep
z roku 1463, v úterý den S. Kříže nalezení (14. září). Počátky dolování na uhlí
Přílep jsou tedy alespoň 400 rokťl známy.

Bylo-li i na počátku tehdejšího dolování a v brzo následující době množství
vyráběného uhlí, při ještě tenkráte obmezeném upotřebení jeho, zajisté velmi skro-
mné, jest přece lehce pochopi telno, že podnes ze slojí u Přílep uložených jen po-
zřídkých zbytkft zůstalo a celé zásoby, až na některé pilíře, jež nepravidelností
dolování státi zťlstaly, vybrány jsou. V tyto zbytky dělí se nyní více majitclťl
většími neb menšími podíly a udržují nepatrné dolování buď k vlastní potřebě,
k udržování malého parního mlýnu, jenž zde postaven jest, aneb k zasílání do nej-
bližšího okolí.

Mnohem později setkáváme se se zprávami o započetí dolování u Stilcc.

y pojednáních soukromé společnosti v Čechách nadepsaných: .Abhandlungen
ciner Prívatgesellschaft in Bohmen, zur Aufnahme der Mathematik, der vaterlán-
dischen Geschichte und der Naturgeschichte, zum Druck befórdert von Ignaz Edlen
von Bom, Herrnauf Altgedlitsch, Jochau etc, I. Bd. mit YIII. Kupfertafeln, Prag
1775, im Verlage der Gerlischen Buchhandlung" vysvitá z jednoho listu p. hraběte
z K . . . panu Bornovi, v němž mu o některých zajímavostech nerostopisných
zprávu dává, na straně 250—251 následující:

^Na prostoře mezi Stitzemi a Serovitzemi odkryta byla asi před 20 roky
šfastnou náhodou uhelná sloj. Později byla sloj tato i u Hořovic dostihnuta. Nej-
svrchnější uložení pod ornicí a pískovcem, pod touto se nalézajícím, sestává z ublí,
na němi Sast^i rostlinné otisky spatřiti lze. Sloj jest mocná 6 láteř ale pod ní
leží pak lupek. Rozprostírá se v značné délce, tak že již na 115 láteř se šíří.
Doluje se malými šachtami a štolami. Horníci rozumí výtečně čistému vybírání
uhlí, tak že nenechávají ani pilířA státi, nýbrž na místo nich strop trámy a prkny
podepírají. Majitel Hořovských uhelných dolů těží z nich všelikerým spůsobcm,
upotřebuje uhlí v pivov áru, v sklenné huti, v cihelně a t. d.

Ačkoliv v zprávě této o Žebráku neb Stilci nižádné zmínky se nečiní, jest
přece patrno, že se nálezem uhlí na prostoře mezi Stitzemi a Serovitzemi a u
Hořovic vyrozumívá jen uložrní u Žebráku mezi Zdicemi a Cerhovicemi, jediné to

22 n.

známé přicházení vrstev uhelných v krajině této, a tak by padal počátek dolování
na uhlí v této pánvi asi do roku 1755 a bylo by tedy as 110 roků známo.

Za nynější doby jest dolování zcela opomenuto, a nezdá se, že by byly jeáté
pozůstaly zbytky uhlí, jimiž by se další dolování vyplácelo. Opětovné pokusy, jež
se v novější době k nalezení dolování hodných slojí, hlavně v severní částí, děly,
zůstaly bez povzbuzujících výsledků. Jen v nejjižnější části vyrábí se ještě sem tam
ze starých pilířů něco uhlí.

Na Lísku mělo uhlí, jak se vypravuje, roku 1810 o Hromnicích být nalezeno
náhodou v malé pánvičce, jež co oddělená na jižním svahu hřebenu uložena byla,
a sice tím, že na holi, jež v zemi zaražena byla, zůstala vězet zvláštní černá půda,
což zavdalo příčinu k dalšímu bádání a zkoumání této půdy a k nalezení uložení
uhelného. Započaté dolování obmezovalo se z počátku jen na sloj, na jižním svahn
uloženou a teprve později přešlo i na severní svah, ve vlastní, mnohem rozsáhlejší
Líseckou pánev, kde až podnes stává a ještě v držení dědiců prvního podnikatele
na Lísku se nalézá. Děly se sice později i od jiných podnikatelů v sevem^ší části
pánve jako u Zlejciny blíže Strádonic a též nad Hýskovem pokusy dolování, ale
všude zůstaly bez výsledku, hlavně pro nepotřebnost dostiženého uhlí a tak jsou
tyto dnešního dne všecky opuštěny a zanedbány a jen osamělé haldy a sem tam
sesutá štola značí pokusy marného dolování. Dílem děly se, jako u Strádonic
pokusy ty na takých místech, kde vychází jen hlubší, pod slojí uložené vrstvy
pískovcové, takže byly hned z počátku bez naděje na nějaké uspokojující výsledky.

O mnoho později dokázána sloj uhelná u Mirešova. Ještě roku 1842 čítal
pan prof. Zippe v pojednání svém „Kameně uhlí, cena, důležitost jeho vůbec a
rozšíření v Čechách^ pánvičku sv. -Jakubskou na panství Mirešovském mezi taková
uložení, v kterých tehdejšího času ještě uhlí nalezeno nebylo. Ale již po několika
rocích daly se pokusy k nalezení uhelné sloje v pánvi Mirešovské. — Těmito
nalezena roku 1855 - 56 sloj uhelná na jižním konci pánve, blíže Dobřiva, a sice
v hloubi 6 sáhů. Jelikož ale sloj tato byla slabá a špatná, prodali první podnika-
telé, již z Vejvanova prý pocházeli, svůj podnik jinému dolování milovnému,
pozdějšímu majiteli největší části Mirešovských dolů, p. Jahnlovi, jenž více v severní
čnsti novou šachtou v jedenáctém sáhu dostihl uhelnou sloj větší mocnosti a lepší
jakosti, a takto nynější, dosti čilé dolování v pánvi Mirešovské založil. Dolování,
z počátku jen na východní část pánve obmezené, postupovalo znenáhla dále, ale
teprv roku 1866 dokázáno rozprostíráni se uhelné sloje až do západního UKdla
pánve u Holubího Koutu a též zde dolování započato.

Ještě několik roků později nalezena byla slabá sloj u Letkova několika ma-
jetníky z vesnice Kyšice u Rokycan, již zde r. 1859 a 1860 hledati počali. Pravé
dolování ale nedělo se dlouho a vyvinulo se poněkud teprve v posledních letech,
takže se zde dobývá uhlí pro potřebu nejbližšího okolí

I. Pánvička Přilepská.

O této pánvičce zmiňuje se již prof. Zippe v své „Uebersicht der Gebirgs-
formationen in Bfthmen," Praha roku 1831 u Bohumila Haase synů, bez bliiSího,

a 23

specielního popsání, taktéž v pojednání svém z roku 1842: »Die Steinkohlen, íhr
Werth und íhre Verbreitung in Bohmen.'*

Obšírněji pojednává p. prof. Krejčí o ní v „Živé 1853 I." v článku o „Kame-
ném a hnědán uhlí'. — Mimo uložení sloje uhelné a vlastnosti vrstev uvádí se
zde též hojné objevování se Stigmarie a kapradin a též se činí zmínka o hojných
přerušeních vrstev.

»

Roku 1854 uveřejnil prof. dr A. £. Reuss pojednání: -.Kurze Uebersicht
der geognostischen Verháltnisse Bohmens", v němž ale se o Přílepech jen mimo-
chodem zmiňuje, beze všeho bližšího vysvětlování.

Konečně nachází se v ročníku geologického říšského ústavu z r. 1861 a 18tí2
sv. XII. na stránce 519. a t. d. velké pojednání Lipolda: „Das Steinkohlen gebiet
im nordwestlichen Theile des Prager Kreises in Bóhmen'', v němž pánvička Pří-
lepská trochu blíže pojednána jest. V pojednání tomto udána jest výška vesnice
.Malé Přílepy" na 205**, výška východně odtud v údolí ležící vesnice Chrustenice
na Kačickém potoce na 136*6 sáhu, a z otisků rostlinných uvedeny Stigmaria
ficoides Bgt, Calamites communis Ettgh, a Cordaites borassifolia Ung. Zároveň
činí se zmínka o třech slojích mocnosti 6—7 a 2 stop, jež ve východní části pánve
této nad sebou uloženy jsou.

Pánev Přílepská leží v rovné čáře asi půl hodiny severo-západně od Loděnic
a asi dvakráte tak daleko severovýchodně od Berouna na planině, jež západně od
potoka Kačického k Lodenicům tekoucího vystupuje a na níž se nalézají vesnice
Lhotka, Železná a Malé Přílepy. Slabý potok teče od Železné východním směrem
a vlévá se nad Ghnistenicemi do potoka Kačického. S údolíčkem, tímto spůsobem
tvořeným, běží více severněji v témž východním směru jiné údolí skoro rovno-
běžně, na jehož otvoru v Kačický potok vesnice Nenačovice leží. Na hřebenu, jenž
takto oběma údolími povstává, od východu k západu směr svdj bére a v pláíi
u Železné a Lhotky se ztrácí, stojí vesnice Malé-Přílepy a bezprostředně na jej^
jižní straně prostírá se až k Železenskému potoku rozsáhlá pánev, jež na východní
a západní straně ohraničena jest pahorky, sestávajícími z křemitých břidlic
Barrandeova pásma D.

V tuto pánev jest vloženo Přílepské uhelné ložisko, jehož povrch se ku
potoku sklání, tedy jižně nakloněn jest. Nejsevernější hranice táhne se u vesnice
Přílep, jejíž nejjižnější domy ještě stojí na pokraji pánve uhelné, táhne se na
východ jen málo přes vesnické hranice, pak se obrací jižně až k potoku, překro-
čaje j^ na jistou vzdálenost až do svahu, na pravém břehu potoka vystupujícího,
může se pak kousek cesty k západu sledovati, a jde pak nejprve v severním, pak
v severovýchodním směru až zas skoro k výši vesnice. — Dále pak překračuje
západně od vesnice ležící pahorek Chrast, jehož nejjižnější nejvyšší bod ale není
zaujat vrstvami uhelnými, nýbrž z lavic křemenců se skládá, táhne se na západním,
k Železné nakloněném svahu tohoto pahorku opět k Železenskému potoku, tam
])ak se obrací v nepravidelném kruhu k severu a východu a vrací se v tomto
sméru opět k vesnici Přílepy.

Podoba pánvičky jest tedy podlouhlá podle směru od východu k západu,
j<»8t na východním konci na jih silně rozvířena a při přechodu přes pahorek Chrast

24

zúžena. Severní hranice tvoří skorém rovnou čáru, jež počfnígfc u Přílep až k íá-
padnímu konci pánve podle cesty z Přílep na Železnou vedoucí sledována býti
niftžc a jež se na nízký, západně od vesnice se táhnoucí hřeben přikládá. Jižní
hranice na to tvoří křivou, na koncích více méně vystupující, u prostřed naproti
vesnici Přílepům vtažený oblouk tvořící čáru.

Délka pánve této může se na 800 sáhů páčiti, šířka její však jest velmi
rozličná, a může ve východní části více než 300, v západní sotva 200 a v zúžení
na pahorku Chrastu méně než 1(K) sáhů obnášeti.

Největší výška jest blíže pahorku Chrastu, z něhož jen můžeme pánev celou
pi*ehlednouti. Odtud se sklání dosti příkře západně k Železné a zaujímá jen něco
menší výšku v směru k Přílepům. Vesnice tato stojí d?e udání geolog, říšsk. ústavu
ve výšce 1230 stop; dle prof. Kořistky (hypsometrické práce v okolí Pražském
1858) 1206 stop (nejvyšší bod silnice ve vsi). Tak vysoko leží tedy též pánev
v severní části, ale sklání se též dosti příkře mimo na západ též na jih, tak že
se nalézá na Zelezenském potoce zajisté 40 sáhů hlouběji pod vesnicí Přílepy.

Hranice a vrstvy, na nichž spočívá, tvoří všude křemence a břidle pásma
Bairandeova D. Všude vycházejí tyto vrstvy na pokrajích pánve na den a sice
v hřebenu, jenž se táhne od Přílep k Železné, na jehož západním svahu Sachti-
cemi pokusnými dostiženy a vyvezeny byly; v rokli, jež táhne vesnicí Přílepy a
k Nenačovicům se sklání; pak na pahorcích, pánev zapadne a východně obklopu-
jících, v nichž ale z většího dílu křem encové vrstvy se nacházejí, kdežto na prvnéj-
ších místech slídnaté břidle převládají. V jižním ohraničení spatřiti lze silurské
vrstvy bud na břehu potoka vycházeti, neb je nacházíme na haldách starých šach-
tic vyvezeny.

Křemence a břidle směřují od severovýchodu k jihozápadu asi v hod. 3 — 15,
a zapadají k jihovýchodu, ale pod rozličným úhlem ; tak na pahorku Chrast pod
úhlem 35 stupňů ; o mnoho příkřeji až pod 60 stupni v rokli, jež se táhne vesnicí.

Vrstvy ale, jež skládají útvar kamenouhelný, mají se v tomto ohledu jinak.
Jest to sice jen malý počet bodů, kde vycházejí na den, jelikož větší zářezy
tvořením se údolí a roklí scházejí a jen na některých místech, kde vrstvy výchozí
tvoří aneb lomy otevřeny jsou, jest pozorování možné. Ale i tento malý počet
podává již pojem o uložení vrstev uhelné pánve.

V části, jež se západně k Železné sklání, byly blízko u pahorku Chrasta na
slojích pískovcových lomy založeny, z nichž se dá poznat směr podle hodiny 21
s úklonem 15 stupňů. V mělkém vodomeli, jenž se táhne na východním svahu
pahorku Chrastu v údolí, vycházejí poblíž hranice pánve šedo-modré lupky, jež
ukazují směr podle hod. 24, a při tom východně pod 15 stupni zapadají, tedy
protivně vrstvám pískovcovým na západním svahu pahorku Chrastu.

Skoro severně od těchto vycházejících lupků nalézá se, blízko u silnice,
kousek v směru od Přílep k Železné na severní straně silnice, výchozí uhelné
sloje, jež zde v mělkém příkopě na den vychází a visutým pokryta jest, jež poblíž
uhlí z mocné pískovcové vrstvy sestává, nad níž běložluté a šedé, dílem broHS-
kovité lupky uloženy jsou. Celé souvrství má zde směr podlé hod. 22, a zapadá
úklonem 15 stupňů k jiho-západu. Na východním kraji pánve konečně ukaziyí

7S'0

V malé strži vrstvy hrubozraé, pískovitě-hlinité horniny mírné zapadání k severo-
západu, jemuž odpovídá tedy směr k scvero-východu.

Již z těchto málo bodft, jež se na dni pozorovati mohou, vysvitá uložení
vrstev uhelných, jež se liší zcela od vrstev silurských, na nichž prvnéjší spočívají.
Mezi sebou pak souhlasí vrstvy uhelné tím, že mají jeden směr, s malými úchyl-
kami, od severozápadu k jihovýchodu. Zapadání ale stává se brzo k západu, brzo
k východu, a sice v západní části k západu, na z«npaduí straně lože, jež se pod
Pnlepy rozprostírá, k východu, na východní strané téže k západu, a na severní
strané k jihozápadu, tak že vrstvy zde zapadají vůbec od okrajů pánve k hloubi;
vrstvy, jež pánev tuto skládají, jsou dílem lupky dílem pískovce, v něž vložena
jest uhelná sloj.

V šachtičce, nedaleko od východního svahu pahorku Chrastu zaražené, pro-
razeny tyto vi-stvy v následujícím pořádku:

1. Vrstva ornice a hlíny, mocná — sáh 3 stopy

2. kaolinický pískovec v mocnosti 1„— „

3. modrošedé a žlutavé, pevné lupky, v nichž vložena jest

v slabých vrstvičkách pevnější tmavější hornina brous-

kovitá •*> » — n

4. vrstva dosti pevného, stejnozmého, světlo-bělo-šedého

pískovec, s bělým kaolinickým vazem (horníci nazývají

ji „Košile") - , 2-2.1 „

f). tmavé, pevné lupky co bezprostřední strop uhelné sloje — „ 3— (1 palcň

<). konečně sloj uhelná asi 1 „ 3 stopy

Na tomto místě byla tedy sloj v hloubce 7 sáhů pod povrchem dostižena.

Jinými šachtami v téže části byla sloj v hloubi 8—9—10 sáhů dostižena.

Na sever odtud k Přílepsko-Železenské silnici přišlo se v některých šachtách
již v 4 sáhu na uhlí, které, jako v dříve zmíněném příkopě vedle silnice na den
vycházejí. Na východ ale, kde pak i lože Přílepské nejhlubší svou polohu má,
musili se šachty hloubit až na 18 a 20 sáhů, by uhelná sloj odkryta býti mohla,
Mimo tuto nejhlubší část nebyly ve východním směru vzdor vystupujícímu povrchu
šachty hlouběji, místy i méně hluboko až na sloj raženy, což svědčí o vystupování
uhelné sloje u východním směru. Z toho vysvitá, že uhelná sloj v prohlubině, jež
od Přílep k potoku se táhne, ložisko vitě vložena jest a sice na severním okraji
zapadáním k jihu, na západním kraji k východu a na východním úpadcm k západu
a že nejhlubší místa padají v pánev, jež se bére od Přílep směrem jiho-západ-
ním v duli.

Na přechodu pánve přes pahorek Chrast jsou šachty až na uhlí mělčí; uhelná
ttec vystupiye zde tedy, odpovíd^íc tvaru povrchu, ale sklání se pak v části
pánvi, jež pokračuje na západním svahu pahorku dále, dosti silně, jelikož vzdor
sklánějícímu se povrchu šachty do hloubi 7 až 15 sáhů zaraženy býti musely, by
byla sloj dostižena. Ale i zde jest ke krajům mělčí, a lze jí dosíci v menší
hloubi.

V podálné ose pánve od východu k západu má tedy sloj uhelná v celku
vlnité uložení jelikož od východního okraje k západu zapadá, nc*jvětší hloubi do^

sáhne, k pahorku Chrasta opét vystapi^e, přes néj se přehýbi a pak opit k západa
se kloní. (Fig. I.)

Fin

Zápaď. Pahorek Chrast.

V Bméru ale od severu na jih, na phc pres pánev, jest paavovitě uložena,
tak že leží Bevemí kr^ o inn6ho vyse nezh jiznf, tudíž, v celku pozorována,
v tomto sméru dosti síIdě k jiha nakloněna jest. (Fig. II.)

Rg. ri.

Uhelné
Blepence, lupkj a jiiakovce.

V Části více na západ ležící rozprostírá se uhelná sloj skoro přes celou Sffi
pánve, od severního kraje až k jižnímu. Ve východní části ale jest od jižního ohra-
ničení dosti vzdálena a vrstvy, jež se pod slojí nalézají, sahtgi dále nežli ona
sama. Nalézáme od potoku k Prílepfim vystuptOíce vysoko ve svahu visuté obelné
sloje vycházeti na den.

Uložení ale uhelné sloje není veskrze bez přeruSení, v jednoduché Čáře.
Naopak, dobti Často jest sloj přetrhána, preruáena a přeházena, dílem příkfe
postavena. Ačkoliv jest jen několik míst přístupných, kde takové přeniSení pozo-
rovati lze a pozorování v dolech, jež z větního díla nepřístupny jsou a jen krátké
prostory prorážejí, nestačí k bližšímu poznání převratu v uhelné sloji, přece nasTÍd-
éuje mimo zprávy horníků, již ještě z dřívějších časů v těchto dolech se vymijí, již
porovnání rozličných hloubí, často sobě dosti blízkých Ěachtic dosti jjevné tomn,
že se zde nacházejí dosti značné převraty a přeniĚení, jelikož se rozdíly v hlon-
bích obyčejným ůkloneni sloje a vzdáleností od povrchu aacbtic vysvětliti ned^í

Nemalé přehození ostatně spatřiti lze na sloji samé na jednom výchozf. Na
jižní straně cesty, jež vede z Pffíep do Žeipzně. jsou asi v místech, kde .

n. 37

od cesty dříve EmínéDé výchozí se nalézá, vrstvy najednou v skoro kolmé, asi 2
sáhy vysoké sténé vyhrabány, pod kterou a vedle které pak vrstvy pravidelným
úklonem k jihu se sklánějí.

V této stěně vychází uhelná sloj na den a sice jen asi v hloubi 6 stop iioci
omicf. Túnto vykopáním jest vedle stěny též kus sloje s úklonem k jihu odkryt,
na kterém jest vidět, jak jest sloj značně ohnuta a jak se silným ohybem do hloubi
kloní. (Fig. in.)

Časté BtMiinl se v sloj uhelnou vložených Rg III.

hlinitých lupkíl s vrstvami uhelnými, podporuje ^ — :— — — ^____^
mnoho poznání skroucených vrstev sloje uhelné, . ""'^'O^Zl;;;;"^ -^^'^T^
jež z počáteíního úklonu 12—15 stupĎft pojednou
v tíklon (iO-8(> stupĎfl přecházejí a při tom nejroz-
ličněji přetrhány n zohýbány jsou. V krátké vzdále-
nosti pak na jih nachází se sloj, vzíior tomu že i
pánev na povrchu stejné se sklání, již v hloubi 12
Báhíi, což mílže být docíleno daláím značným úpa-
dem sloje uhelné aneb značnými přesmyky. Pferuáeiií
obelné sloje na naznačeném místé sestává tedy z ohybu sloje, čím přichází po
jednou a prudce ve větší hloubi, anižby snad byla souvislost sloje zrušena aneb
snad obě Části, jež v nestejné hloubi leží, byly podle nějaké plochy v sebe poM-
onty. Taková místa, na kterých by uhelná sloj podle vržení a skokfl přehozena
byla, nelze nikde vidět v oboru této pánve na den vycházet. Že ale takových
vskutku stává, uěf zkuSenosti, při odkrývání sloje nabyté.

Mocnost uhlí mAže se prflměmě na 9 stop udati, ačkoliv v některých éach-
tácb brzo větží, brzo menší prý pozorována byla a sice mezi 6-12 stopami.
Větéi mocnost lze vysvětliti na blízka některých gachtic měřením diagonály na
místech příkře zapadajících, ačkoliv větší mocnost místy též naduřením a nadrže-
ním sloje pH přerušení povstati mohla. Taktéž není dostatečně jištěno, jestli sloj
Km tam vskutku v menší mocnosti, než obyčejně vyvinuta byla, aneb jeHtli to
l^lo jen horníky, již cení jen část odkrývání hodnou, následkem zhoršení stropu
a zpoda, tak udáno.

Tolik ale se mflže s jistotou přijmouti, Že stálého ubývání neb přibývání
doje v jistém směru nestává a sloj uhelná v celé své rozsáhlosti, až na některé
výminky, dosti stejnotvámé uložena byla.

Však dle udání starých homíkfl měly ve východní části pánve býti dvě, ano
i tři sloje nad sebou uloženy. V pojednáních geologického říšského ústavu udává
se mocnost těchto tři slojí na fi— 7 a na 2 stopy, ale o mocnosti opuk, jednotlivé
doje dělících, není nic udáno. — Za nynější doby nedá se pravost toho více i(ji-
ititi, a též se nedá dokázat, jestli tyto tii sloje mají býti považovány co samo-
statné aneb zdali povstaly na východním kraji jen rozštěpením v ostatní éásti
pánve uložené jedné sloje, znenáhlým přibýváním mocnosti opuk.

Jakost uhlí jest jen méně dobrá, nemf^fcc ani zřetele k tomu, že se nyní
dobývá Jen ze starých, pozůstalých pillříl, v kterých již dlouholetým zvětráním
a stálou proměnou mnoho utrjtělo. Neb i v čistém stavu zmenšuje se čistota
■bir tím, le v Hloji jest mnoho vrstviček lupkfl a hoHákft vloženo, s kterými se

28

střídají ustavičně tenké vrstvy čistějšího, lesklého uhlí, jež se v kostkách láme.
V sloji jest horní část lepší jakosti ne/ zpodní, kde více hořláků a hlinitých, 1 až
1 \/« palce mocných vrstev vloženo jest, tak že takové sloje se zde, jako v okolí
Radnickém, ^Kanafas" nazývají.

Uhlí se ostatně dá jen k topení upotřebit; vlastnost, v ohni se spékatí, toUž
vlastnost koksování mu nepřipadá. Za dnešních dob jest množství uhlí, jež se
z jednotlivých šachet v3'dobývá, jen nepatrné a nejisté, jelikož se při rozptýlení
sloje nesčíslnými přesmyky, a při všeobecném již roziytí v celém rozšíření a tím,
že sloj na mnokých místech zapálena jest, šachtou započatému dolování brzo pře~
kážky vstříc kladou, takže se musí od toho ustát

Kde oheň horní již uhasí, nacházíme uhlí v stavu zuhelnělém, koksovitém.
Na výchozí, jakož i dílem na přerušených místech jest uhlí špatnější, obyčejně měkce
drobivé.

Nad uhlím uložené vrstvy jsou, jak jsme se již dříve zmínili, nejblíže nad
slojí samou vrstva tmavého listnatého, na uhlí bohatého lupku, jenž skoro v ni
přechází a nad touto vrstva pískovce, asi 2—2^2 stopy mocná, jež se hlavně tím
vyznamenává, že zůstává v celém rozšíření vzhledem k mocnosti jak i k složení
stejnou a že se všude nalézá nad slojí uhelnou. Pískovec v této vrstvě obsažený
jest vždy světlé, žlutavé neb šedo-bělé barvy a obsahuje mnoho otisků rostlinných.

Má mnoho podoby s pískovci, jež tvoří v Radnické pánvi též stálou slabou
vrstvu nad zpodní slojí uhelnou. Nad těmito pískovci následují pak lupky, jež
jsou z většího dílu pevné, nezřídka písčité, brzo žlutavé, brzo modro-šedě zbarvené
a často tenkými vrstvičkami temnějších, pevných a hustých proloženy, čímž
obdržují vzhled a vlastnost brouskových lupků, jež z pánve Radnické známy jsou
a nad druhou slojí stále se objevují. Upomínají na tyto ještě tím, že v nich
přicházejí velmi často malé neznalé úlomky zrušených rostlin mnohdy hojně vedle
sebe, druh fovssilního stcliva, z nichž ale jen velmi zřídka možno poznati druh,
ku kterému patřily. Souhrn těchto lupků zdá se, že podléhá, vzhledem k moc-
nosti, rozličným změnám a jest hlavně k okrajům pánve méně mocný.

Nad těmito lupky leží konečně opět pískovce, jež se ale patrně od hlubších
rozeznávají více hrubozrným složením, patniěji vyloučeným kaolinickým vazivem
menší pevností a přimíšením jednotlivých stříbrobělých lístků slídy, jakož i v celku
menší hutností a sypčím tvarem, čímž se blíží více vrstvám „moltýře", jak se
v Radnických pánvích nachází. Mocnost se mění na jednotlivých místech pánve;
na povrch přecházejí často ve vrstvu drobného štěrku, jemuž přimíšen jest větší
štěrk. Vetší tento štěrk v těchto pískovcích náleží k obyčejným horninám, roz-
ličným druhům křemenů, křemenců a bulížků, jak všeobecně v pískovcích uhelného
útvaru přicházejí.

Celá mocnost nad uhlím uložených vrstev obnáší na nejmenších místech jen
20 sáhů. Tím ale není uložení Přílepské pánve ukončeno. Pod slojí totiž jsou ješté
v nemalé mocnosti lupky a pískovec uloženy. Mezi lupky a pískovci tvoří se mimo
to nezřídka přechodní horniny, jež vystupují co lupkovité pískovce neb písčité
lupky. Nacház(»jí se mimo to žluté, červené, šedé a pestře zbarvené lupky. -Pískovce
těchto vrstev, jež podkládají uhelnou sloj, stávají se místy slepencovitýmí aislíd-
liaté, písčité lupky přijímají, čím hlouběji uloženy jsou, tím částmi málo okulacenč

29

■

Úlomky křemenců, jak v okolních hřebenech vystupují, v smíšeninu svou a pře-
cházejí sem tam v slepence, jithž vazivem jest hlinitá, často silně červená, žele-
zitá hmota.

V tyto vrstvy není žádná sloj uhelná více vložena; ale geody hlinitého
sferosiderítu nacházejí se v nich dosti zhusta a přicházejí v rozličných hloubkách.
Objevily se sice častěji v jednotlivých vrstvách, takřka v jedné výšce uloženy,
vSak ne výhradně, vždy po různu, ačkoliv brzo více, brzo méně na jedno místo
stěsnány. Možno je dobře pozorovati ve východní části pánve ve svahu k potoku,
kde jsou ve vycházejících vrstvách na mnohých místech odkryty. Zde jsou ale
z většího dílu již proměněny v hydráty, čím se dají tím lehčeji rozeznati od okolní
horniny, kdežto ze vnitra vrstev přicházejí tak zbarvené jako tyto. částečné jich
nahromadění zavdalo podnět, je místy hornicky dobývati a je v nejbližších vysokých
pecích Kladenských a Křivoklátských roztaviti Jsou z většího dílu hrubě soustředné
listnaté, jádro jest namnoze rozpukané a tvoří dutiny.

Soiyem vrstev, pod uhlím vyvinutých, jest zajisté po celou pánev rozšířeny;
přece však nachází se největší mocnost jeho ve východní části pánve; zde jest
také více východně a jižně vystrčen nežli sloj uhelná a než její visuté, tak že
celý východní pokraj a ona část jižního, jež až k potoku a pak přes potok do
protějšího, lesem porostlého svahu zasáhá, jen z hlubších , pod slojí uložených
vrstev sestává. Tyto vrstvy byly zkoumány šachtou, na pravém břehu potoka
? jižním směru hnanou, kterou se dostihly nejprve díkm pestré, žluté, červené
a šedé jíly, dílem pevnější slídnaté písčité lupky, čím dále ale tím více slepen-
covité vrstvy, jež obsahovaly mnoho křemencovitých úlomků, jichž vazivo více
a více rudohnědě zbarvenq. bylo, až konečně železité vrstvy křemencovité dostiženy
byly, jež co zkamenělinu jeden dťuh rodu Orthis obsahovaly, načež štola opuštěna
byla. Tato dosáhla tedy beze vší pochybnosti vrstev silurských a překročila takto
bránici pánve uhelné.

Sferosiderity jsou též z jiných míst pánve známy a nejsou jen na východní
část obmezeny, byf by i zde převládaly; z většího dílu pak přicházejí ve vrstvách
pod uhlím uložených, ačkoliv jednotlivé sferosiderity též ve visutém uhelné sloje
se nacházejí. Mocnost vrstev pod uhlím obnáší na některých místech 15 až 20
sáhů, z čeho vyplývá největší celková mocnost Přílepské pánve asi 40 sáhů, jež
ale, jak se zdá, se nachází hlavně ve východním rozšíření pánve, na to ale k zá-
padu ubývá, tak že nacházíme zde hlavně ležaté uhelné sloje v menší míře vy-
vinuté než východně a ubývání celkové mocnosti pánve může se hlavně tomu
přičítat, že vrstvám v ležatém ubývá.

Dle Tlastnosti mohou se vrstvy, v pánvi Přílepské uložené, zcela oprávněně
Te dvě skupeniny rozděliti; a sice jednu zpodní, jež neobsahuje žádné uhelné
sloje, z více hrubozmých až slepencovitých vrstev sestává, jež často v zpodních
oddílech jen málo ohlazené úlomky křemenců zahrnují a sferosideiity u větší
míře obsahují; pak v jednu svrchní, do které by náležela sloj uhelná a její visuté,
jež se vyznačuje vesměs jemnozrnými horninami, jež svědčí o ukládání za klid-
ných poměrů. Tato svrchní skupenina jeví vlastnosti sloje uhelné, často hořláky
prostoupené, pak pevnými, světlými, písčitými brouskovitými lupky, jež ve visutóui
vyskytují a konečné slabou vrstvou pískovce, jež v celé rozsáhlosti strop uhlí

•a

30 n.

bezprostředně provází a všude v skoro stejné mocnosti vystupuje, velkou příbuz-
nost se zpodní skupeninou uhelnou pánví uhelných, v okolí Radnic

Za těmito v předešlém naznačenými hranicemi této pánve uhelné dalo se
před několika roky, hlavně v směru od nejzápadnější části k Železné aneb více
na sever k Libečovu, více dolovm'ch pokusů, by se dokázalo, zdali snad uhelný
útvar v tomto směru ještě dále zasahuje, však bez všelikých výsledků v tomto
ohledu. V jedné pokusné šachtě, jež ještě poblíž hranice západní části pánve
uhelné zaražena byla, dostiženy konečně mandlovcovité diabasy, jež tedy zde,
podobně jako dále západně pod Železnou a u Hýskova, pod křemenci uloženy jsou.

Otisky rostlinné nevyskytují se v uhelné pánvi Přílepské hojně. Vrstvy
otisky skoro přeplněné, jsdc je v okolí Radnickém nacházíme, nelze zde nikde
pozorovat Nejhojněji nacházíme otisky ve vrstvě pískovcové, 2— 2Vj stopy mocné,
nad uhlí uložené v také zachovalosti, že možno jednotlivé druhy dosti jistě určiti.
Vzácněji vystupiyí v lupcích a písčitých vrstvách svrchněji se vyskytujících a jen
sem tam lze v těchto spatřiti ještě stopu nějakého určitelného zbytku rostlinného.

Taktéž obsahují slabé vrstvy uhelných lupkfl, bezprostředné nad uhlím ulo-
žených hojné zbytky rostlinné ; však tyto jsou v těchto lupcích z většího dílu nezře^
tělně a v takém stavu zachovalé, jaký určení jich více méně činí nesnadným. Tak-
též přicházejí otisky v opukách a slabých vrstvičkách lupkovitých, v uhelnou sloj
vložených, a jsou dílem i v sloji samé k poznání.

Ze soujemu vrstev z ležatého jsou zbytky rostlinné v celku mnohem méně
známy, což by se ale z většího dílu tomu přičítati mohlo, že zde schází patřičných
místností, kde by se tyto vrstvy blíže skouniati mohly. — Však i tam, kde vrstvy
tyto na den vycházejí, se velmi málo zbytků rostlinných . nachází, tak že se přece
zdá, že větší hojnost otisků se obmezuje na vrstvy, jež bezprostředně na blízku
uhlí uloženy aneb v ně vloženy jsou, kdežto ve vrstvách visutých, dále od sloje
vzdálených jakož i v ležatých jen porídku se vyskytují.

V rozličných vrstvách těchto nalezeny posud následující druhy:

Equisetaeeď.

1. Calamites Čisti Brongn. zřídka v jednotlivých exemplárech.

2. Calamites approximatus Schloth. V pískovci a v lupcích, hojněji než ostatní

druhy Calamitů.

3. Calamites cannaeformis Schloth. V lupcích.

AsterophyllitefP.

4. Asterophyllites grandis Stbg. sp. Volkmannia gracilis Stbg. Verš. I. tab. XV.

fíg. 1., 2., 3. V jednotlivých úlomcích stonků, jakož i s plodními klai^,
ve vrstvě pískovcové ve visutém.

5. Asterophyllites foliosus Lindl. sp. Neznalý úlomek stonku v pískovci pod sloji

6. Asterophyllites rigidus Stbg. sp. Nezřídka ve vrstvách visutých.

7. Asterophyllites equisetiformis Schloth. sp. Často v dobře zachovalých exemplá-

řích; vyznačuje se jemnými, štětinovitými lístky, jež se hojné v úzce
rozestavených vřetenech seřadiyí a ku konai postranních vitviček json

n. 31

četnéjňí než na počátku. Mezi jednotlivými vyobrazeními, jež rozliční
autorové podali, souhlasí tyto Pi^epské nejlíp s oněmi, jež se u 6er-
mara, ses. II., tab. VIII., fig. 3., a pak u Lindley a Hutton. tab. 191
nacházejí ; v prvním udání ale jen ohledem na hořejší část vyobrazeného
exempláru. Tímto úkazem, jen^ na všech, dosti hojně nalezených
exemplárech vždy stejným zůstal, totiž objevování se těchto jak jemných
tak tuhých lístků vřetenových, jakož i lístků v kolénkových pochvách,
bylaby snad, v porovnání s vyobrazeními tohoto druhu u jednotlivých
autorů (jako u Schlotheima, Germara, Stemberga, Lindleye, Gelnitze a j.)
jež se vyznačují vždy většími a řidčeji rozestavenými lístky, podmíněna
noYá odrůda druhu Asterophyllites equisetiformis.

8. Sphenophyllum saxifragaefolium Stbg.; druh tento nalezen z většího dílu jen

v jednotlivých lístcích vřetenovitých ve vrstvách visutého.

Filices.

9. Sphenopteris obtusiloba Brongnt. V znalých úlomcích -nezřídka.

10. Sphenopteris Honighausi Brongnt. Nezřídka, však z většího dílu méně pěkně

zachovaná.

11. Sphenopteris Bronni Gutb. Jediný, nezřetelně zachovalý úlomek lístku.

12. Sphenopteris elegans Brongn. V jednotlivých, ale dobře vyznačených lístcích.

13. Sphenopteris irregularis Stbg. Neznalý exemplář.

14. Sphenopteris Asplenitcs Gutb. (Asplenites elegans Ettingsh.), dobře zachovalé

lístky; zřídka.

1 5. Hymenophyllites furcatus Brongnt. sp. dosti zhusta ; z většího dílu v podobě, jak

ji Geinitz ve svém díle „Versteinerungen der Steinkohlenformation von
Sachsen" na tab. XXIV., fig. 8—9 vyobrazil.
IG. Schizopteris Gutbieriana Presl; zřídka.

17. Neuropteris flexuosa Stbg. Dosti často části vějířů. Žilky v lístečcích zřídka

zřetelné.

18. Neuropteris Loshi Brongnt. Jednotlivé lístky.

19. Neuropteris gigantea Stbg. Zřídka, v úlomcích.

20. Odontopteris britannica Gutb. Nedobře zachovalý úlomek lístku.

21. Cydopteris varians Gutb. Málo nezřetelně zachovalých otisků lístků.

22. Cyatheités dentatus Brongn, zřetelné zbytky; zřídka.

23. Cyatheités Oreopterides Gopp. Zřídka.

24. Cyatheités Miltoni Artis sp. Jediná koneční část lístečku.

25. Dictyopteris neuropteroides Gutb. Zřídka.

26. Lonchopteris rugOsa. Sem a tam v jednotlivých úlomcích mezi ostatními druhy.

27. Alethopterís erosa Gutb. Jediný, pochybný úlomek.

28. Alethopterís Serli Brongn. Druh tento objevuje se velmi často v pěkně a dobře

zachovalých exemplárech skoro po celé pánvi, nezřídka na jednom místě
ahusta při sobě.

29. Alethopterís aquilina Scbloth. Nezřetelně a zřídka.

^■^y^

'^.

32

Všechny posud uvedené druhy kapradí nalezeny výhradně ve vrstvě pískov-
cové, jež nad uhlím uložena a až 2 stopy mocná jest, vyjma Cyatheites dentatus,
Cyatheites Miltoni a Cyatheites Oreopteridis, jakož i Sphenopteris elegans, které
v jednotlivých úlomcích též v lupcích svrchněji uložených nalezeny byly.

LycopodiacecB.

30. Lepidophyllum majus, Brongnt Dobře znalý otisk, jenž souhlasí s vyobrazením

v Geinitzově díle „Versteinerungen der Steinkohlenformation von Sach-
sen** na tab. III. fig. 5. Ve vrstvě pískovcové 2 stopy mocué.

31. Lepidostrobus variabilis Lindl. a Hutt. Dva otisky, jež ve velikosti daleko od

sebe se liší. Ve vrstvě pískovcové 2 stopy mocné.

32. Lepidophphloyos laricinum Stbg. (Lepidodendron laricinum Stbg.). Dosti zhusta,

rozličné podoby, jizvy rozličné velikosti. Z většího dílu ve vrstvě pískov-
cové 2 stopy mocné; dílem též v lupcích nad ní uložených.

33. Cardiocarpum marginatum Artis sp. Často v dobře zachovalých exemplárech.

Ve vrstvách visutých mezi jinými otisky.

34. Halonia punctata Lindl. & Hutt. Nedobře znalý exemplář, jenž nejlíp soahlasí

s vyobrazeními u Geinitze „Versteinerungen der Steinkohlenformation
vou Sachsen'* na tab. IX. fig 2. Ve vrstvě pískovcovité nad uhelnou
slojí.

Sigillariece.

Sf). Sigillaria Brongnt. Sp. ? Zbytky Sigillarií objevily se několikráte co dosti široce
rýhované, však nezřetelně udržené, Syringodendrům podobné otisky
v uhlí, na nichž ale rod určit nebylo možno.

3G. Stigmaria tícoides Brongn. Přichází často, nejvíce na vrstvách lupku v uhlí
samém; taktéž ve sferosideritech z ležatého uhelné sloje.

Ndygcrathit(e,

37. Cordaites borassifolia Stbg. sp. Dosti hojně v jednotlivých úlomcích listů.
Taktéž přicházejí zde u Přílep otisky, jež se co části kmene neb co
jádra dřeňová Cordaita považují a Artisia nazvány byly.

3>^. Niiggerathia Beinertiana Gopp. Tento druh objevil se v jednotlivých lístečkách
rozličné zachovalosti nezřídka u Přílep.

ConifercB.

39. Araucarites carbonarius Gopp. Vláknité čili tak zvané minerální dřevěné uhlí,
jak v největší části uhelných slojí přichází, jest i na sloji uhelné o
Přílep dosti obyčejným nálezem, taktéž nacházejí se jednotlivé ? šifi
vytlačené zuhelnělé stonky rostlinné téže vlastnosti mezi jinými roitli-
nanii ve vrstvě vysuté, 2 stopy mocné a lze je poznat ihned podle
jejich aksamitového lesku. Jednotlivá vlákna takovýchto zbytkft rostlin-

33

ných pod drobnohledem zkoumána, ukazovala dobře udržené buňky,
dvěmi až i třemi řadami buněk dupkových opatřené a sice se takto
objevují ve velkém množství, čímž rod tento zcela podmíněn a opráv-
něn jest.

Při přehledu otisků u Přílep nalezených napadá bhtvně scházení otisků
keřových Sagenaria a zřetelných zbytků Sigillarií, čímž obdržují druhy kapradinové
převahu ve květeně pánve Přílepské.

Arci jsou naleziště v původní hornině vzácná a sběratel jest poukázán jen
na materiál z hor vyvezený; možno tedy, že se později ještě mnohý rod najde,
který odtud dosud znám nebyl. — Nejvíce zbytků rostlinných se vyváží s vrstvou
pískovcovou ve visutém, 2 stopy mocnou; ale v porovnání s rozsáhlostí otisků
v jiných pánvích uhelných, kde přicházejí druhy skoro ze všech řádů a rodů ještě
též ve vrstvách visutých sloje uhelné, jest úplné scházení otisků korových rodu
Sagenaria nápadné a zdá se, že svědčí o nepatrném vyvinutí rodu tohoto. — Že
ale rod tento nescházel úplně, dosvědčuje vyskytování se Lepidophylla. Sigillarie,
ačkoliv v nezřetelném a neurčitém stavu, nejsou nikoliv vzácné, hlavně na trh-
linách v sloji, nesmí se ale zároveň zapomenout, že změnami v uhlí samém otisky
tyto korové, jako jinde, tak i zde na jasnosti a zřetclnosti v zachování značně
utrpěti mohly.

Stigmaria za to jest v dobře udržených exemplárech velmi hojná a všeobecný
úkaz na vrstvách v uhelné sloji samé. Ohledem na tuto okolnost jakož i na to
že stopy Sigillarií nejsou nikterak tak vzácné, musíme uložení toto u Přílej) pova-
žovat co zónu Sigillariovou.

Uložení počalo, jak se zdá, z počátku většími a silnějšími proudy, jichž
následkem se hrubozmč a dílem slcpertcovité usazeniny tvořily, v než byly hlavně
z počátku tvoření se uzavřeny hojné úlomky z křemencovitých vrstev, jež na
blí/ku na den vystupují, dílem z nejbližšího okolí, jak to dosvědčují úlomky,
často ještě dosti ostrohranné. Teprve později ukládaly se vrstvy za klidnějších
poměrů a tak povstaly jemnější pískovce a lupky s uhelnou slojí, jež ale později
značných změn utrpěly. — Že ale tyto změny se děly v době, kde vrstvy ještě
nebyly ztvrdle, ztuhlé, naopak když ještě podajnc býti musily, o tom svědci
znamenité ohyby a záhyby v sloji, jež povstati mohly, anižby trhy a lomy v sloji
byly povstaly.

II. Pánev uhelná Liseeká.

Y jiho-západním směru od pánve Přílepské, asi půl hodiny v dálí od ní,
setkáváme se opět severně od vesnice Hýskova s vrstvami pískovců a lupků, jež
náleží pánvi Lísecké, která se bez přestávky přes Stradonice a Lísek až k Hud-
lic&m prostírá.

o bližších pomércch této uhelné pánve bylo až posud jen málo pojednáno.

3

:?"

S

34

Hrabě Sternberg uvádí ve svém díle „Versuch einer geognostibcli-botanisclien
Darstellung der Flora der Vorwelt" I., ses. 4., str. XXXVI., tab 8., fig. 1. otisk,
jenž z Lísku pocházeti má a staví jej k palmám.

Prof. Zippc ve svém přehledu útvarů v Čechách z r. 1831 zmiňuje se o
přicházení abissinského uhelného útvaru ve vesnicích Hýskovu a Zlcjciné.

Obšírněji pojednává tentýž učenec pánev tuto ve svém pojednání „Die Stein-
koblen, ihr Werth und ihre Verbreitung in Kohnicn 184rí", jež co zvhíštní otisk
z cncyciopaedického časopisu průmyslové jednoty vyšlo a ohraničuje ji již ve vý-
chodním směru přes Zlejcinu, Stradonice a Hýskov, až k Rabenbcrgské myslivné
a uvádí též, že ji Berounka prorývá a že se uhlí nalézá jak na Lísku tak i u
Hýskova.

Prof. dr. Aug. Em. Reuss u\^ádí ve svém krátkém přehledu geognostických
poměrů v Čechách, jenž roku 1854 vyšel, jen tolik, že se na Lísku u Hudlic a u
Stradonic blíže Starých hutí uhelné pánvičky nalézají.

Důkladnější pojednání Lísecké pánve podává pan prof. Krejčí v časopise
„Živa^ 1853, L ročník, v pojednání „O kamenném a hnědém uhlí^. Zde se uvádí
poprvé pánev co úzký pruh, jenž přes Lísek a Zlejcinu až k Starým Hutím u
Hýskova zasáhá a jejž Berounka protéká.

Zároveň se činí zmínka o obou pánvičkách na Lísku, jež tak nestejně vyvi-
nuty jsou a těž o rozdílnosti vrstev, jež pánev tu skládají.

Roku 1852 uveřejnil C. z Ettinghausenů v pojednáních c. k. geolog, říšského
ústavu svou kamenouhelnou lloru Stradonickou. Práce tato jest výhradné palacon-
tologická a uvádí se v ní 18 rozličných druhů, jež ale pocházejí vesměs z jediného
naleziště blíž Stradonic.

Později r. 1864 rozmnožil R Andrae v článku o otiscích v útvaru uhelném u
Stradonic nalezených, jejž v časopise pro mineralogii, geologii a t d., vydávaném
od Leonharda aBronna uveřejnil, i»očet tento o 12 druhů; o geognostických pomě-
rech ale podává jen velmi neúplné zprávy, ba nechce o rozprostírání se pánve
uhelné na levý břeh Berounky ničeho vědět.

Jdeme-li od Berouna jiodlé řeky vzhůru, dosáhneme vesnici Hýskov asi za
hodinu cesty; před tím musili jsme ale překročit vrstvy křemencovité z Barran*
deova pásma D„, jež řeka proráží a jež na obou březích vrchy Yostry, Pěmlc a
Plešivec tvoří. Ve vesnici samé, jakož i kus cesty odtud na sever vycházejí pak
Hiandlovcovité diabasy, bezprostředné v ležatém vrstev křemencových. Nad tím pak
rozprostírají se brzo pískovce a lupky útvaru uhelného. Tyto lze lehce stopovat
v údolí „Libina", jež se Uíhne mezi Hýskovem a vrchem Plešivcem od Železné,
kde se až pod půdu údolí sklánějí, aniž by dosáhly někde levý svah údolí. Vidíme
pak všude vrstvy pískovcové uhelného útvaru na východním spádu křemencového
pahorku ^Kluk" a zasáhají severně od něho až k údolíčku .Jakobinka*, jež se
tam v duli táhne. Můžeme je pak dále, na jižní spád Kluka se pfíkládajíce, v zá-
padním směru až k Rábenbergu (Krkavčím horám) stopovati, kde překroČiqí údolí

w
I

35

(v rybníčkách) jež pod Stradonicenii se otvírá a v Beverním směru k Rábenbergu
se rozprostírá; pak se táhnou něco západně od tohoto údolí až k Berounce. Tam
jsou ale na březích řeky uloženým diluviem pokryty.

Od Hýskova se táhne mimo to hranice pískovců uhelných v jihozápadním
směru dolů a dosahuje kus cesty nad nejzápadnějšími staveními Starých Hutí řeku.

Bychom mohli stopovati další rozšíření uhelného útvaru za řekou, na pravém
břehu, jest potřebí krátkého vylíčení terrainních poměrů taméjší krajiny. Tato
tvoří v celku svah, jenž od řeky nejprve silné, pak míměji na jih vystupuje ; svah
tento dosahuje své největší výšky v hřebenu křemencovém, jenž na vrchu ^Péník*
u Zlejciny počíná, pak za vesnicí touto v jiho-západnfm směru se táhne a u Lísku
ke dni vystupuje; odtud se sklání pohoM dílem jižně do Králodvorského údolí,
dílem pak jiho-západně k Hudlicům v mírně nakloněné vysočině.

Svah k řece jest proryt třemi roklemi. Jedna z nich, přicházejíc od Zlejciny,
táhne se co nejvýchodnější, v rovném směru k řece a ousti blízko nad Starými
Hutěmi; jest to rokle Zlejcinská. Západně od této oustí pod vsí Stradonicemi
druhá větší rokle do údolí říčního; tato rokle ale dělí se brzo před oustí a tvoří
dvě menší rokle, z nichž západnčjší a kratší končí v polích obce Stradonické,
východnější ale po delším běhu a rozličnými záviny až k Líseckč myslivné zaaáhá.
— Jsou to západní a východní rokle Stradonická.

Ve svahu mezi oustím Zlejcinské a Stradonické rokle vidíme pak opét pís-
kovce uhelné se přikládat na diabasy, a jak zapadají v směru k západu nakloně-
ném až pod podlahu údolí, tak že rokle Stradonická jen v těchto pískov-
cích zaryta, Zlejcinská ale v diabasu vymleta jest; jen na levém svahu této rokle
přikládají se též pískovce. — Y tomto svahu lze hranici mezi pískovcem a dia-
basem dosti daleko nahoru stopovati, až asi v poloviční výšce rokle pískovce tuto
překročigí, k svrchnímu konci vesnice Zlejciny se rozprostírají, kde ostatně útvar
uhelný několika starými haldami naznačen jest ; pak táhnou v jihovýchodním směru
k Lísecké výši, kde bezprostředně pod hřebenem křemencovým na blízku bytu
Líseckého poddůlného vycházejí.

Západní hi*anice uhelných vrstev na pravém břehu nalézá se blízko nad oustím
Stradonické rokle, drží se pak blízko podlé západní strany západní rokle, překro-
čuje ji ale ještě před jejím zakončením, napřed v jihovýchodním, pak v jižním
směru, obrací se pak dále jihozápadně k Lísecké myslivné, jež stojí skoro úplně
na hranicí pískovců ; odtud pak se táhne ještě kousek západně až na počátek
svahu Lísecké výše, k potoku Otročínskému nakloněné, paJc na návrší, jež se
vypíná bezprostředné severně nad mlýnem Dibří, jenž leží pod vsí Hudlicemi; na
návrší tomto nacházíme v rozsáhlých lomech pískovce a lupky v hojném množství,
které opět bezprostředně na diabasech uloženy jsou. Zaujímají skoro celou šíři
návrší Dibřského; hranice uhelných pískovců nepřekročujíc inalou z Líseckých lesů
zrovna k mlýnu Díbřískému se táhnoucí rokiičku, vrad se pak opět až k hřebenu
křemencovému u Líseckého poddůlného, čím jest ohraničeno rozšíření vrstev, jež
Liseckou uhelnou pánev skládají.

Na jižním svahu nalézá se ale zcela blízko u bytu Líseckého poddůlného,
mimo pánev, nyní ohraničenou, ještě jiná, osamělá, mnohem menší pánvička. —
Rozsáhlost jcgí jest včtáí od jihu na sever, než od východu k západu, sklání se

MaAtni |iáiie% L:-««'ká ye^t ale aioze:^<k da n/zl.oiTcfa komioďch Již j^ine se
zamih. ze a Zl^ifiriy a Hy*k Ta rji du-^a-y a rjuMl *« se i»rikb»ia. Tyto trori
rkoro v-sde na lev^čm ř*r<:ba rdcr zákia*! :'4L^e: jrn na š^vt^ť-Trcbovloi stran^r
Áfpotívají vrstvy páaTf! na %T«tvách krer.enco^ych ^lahorku .Ktuk*: na misfe. kde
}te /áfiadní jich braoir*: r-^:e K!íži. {M.^kiá^ia ;e cáši brlie 5L.ir»ké. jez od Stra-
f\^}n'K */: pře^ reku na prf»ejši štraBu táhne.

Na fíí/^ břidli -fKK!>4 pínev nhelní r-r^ r.!i praven! V»řhi rekj še iV^iu
v#:v«?r'>'/4fi4/iní hranirt 0*1 :Sfradon:r a/ k r»!*>r a i-eik-ívi >e -íkoro sem tAm
s malými k*i[nmi balumlcfl. 'hriž brille pro^roir-eni ;•=•'• T?r»rv> na nivrší Wbr-
kém liklá^lÁ wf pánev uheln^í ^•i»ět na dii^a-y: rTt, í^nn ;h •l[ra<:o\ ání diabasů.
jež 'řd *iMryřh hutí k 'AWy.in^ se táhnou a !?a d<^n ^7rh:L^e;I. Brzo ale pnkládii
^te hranire uhelné fíánv*-. pře^ diaba^y zcela pr»'^ahajiV. ^pě? iia křemencové \T?tvy.
l^v. tÁhííhn fM I,ííe':k»-hr' hřebene a tepné nsl Zlejcinou vycházejí opvt diabasy
mezi jKÍnW nbelnon 4 mezi křemenci.

Dlabaly ryto náležejí k ononiu pruhu. Jenž prvv.izí /eleznÁ loziák^. jež ná-
•Muji na nřj-ípodnéj-í členy pár^ma křřmenoo-.itého -^ dileiu mezí Iljskovem
a Zlí-jfinoii uloženy j?íOua jVnž í^e t;íhn»:- •••! >\ar"V;i ph> rhyóavu. IIv>kov. Strado-
nicf, ifudlíce a t. d.. tak ze pánev ulivln;í přesné u hraniční čáry mezi pásmo
křemenrov/; a diaba^v, pod ní následující. t«.-.ly m^zi li^ a p^ uložena jest.

lile vylíčeného ohraničení tvorí pánev úzký. ud st-vtru-vychodu k jiho-západu
.•ah;ijící pruh. jenž jenom na j:hu-zápa«lfiím konci me/i Dil.thm a Líseckou mysliv-
nou \'i'tM roz<táhlo<ti nabývá. Mažeme přijmouti, že délka obnáéí ošm- až devct-
kráte tolik než íířka. — PrvněJM* mů/e obnáífti aai :X"".», poslednější asi S""
Hž Uff) ?)áhů. - O poměrech výk'k v pánvi tetu ji.'St jeu málo známo. V ročníku
;:eolo^'ického rís.ského úatavu urlá\á rse ve zprávě o ueuloLMckýcli pracích v ukoh
f'raž*kém a l5eroun:íkém od prof. Krejčího vyska Lísku na 1tí* Jlí stopy. Měření
na jiných bodech v oboru této pánve nejsou známá. Dle udání paua pruf.
Kořístky v přírodovéderkém časopise |.Lotos~ z roku 1'M'hj určena jest výška
na^imořní Starých IJutí na Berounce na TOiJ stop. V téže výšce leží asi řeka
na tom mí.sté, kde prorývá uhelnou pánev, tak že mezi půdou údolí a meú
Ij':<keni by obnášel rozdíl ve výškách r^5^^ stop. Niveau údolí leží ve výmeli ve
vr.-tvách pánv(! uhelné: netvoří tedy žádné měřítko pro sklon povrchu pánve
uhelné z Lísku k Hýskovu. Neb tcrrain z pískovců na levém břehu řeky zdvíhá
se ihned dosti značné, přec ule obnáší postup k Hýskovu a k pahorku Kluku
o mnoho mém*, ne/li onen na pravém břehu k Lísku a obnáší sotva polovici
výsky této.

I)le udání ^eolo^Mckého říšského ústavu obnáší výška kupy severně od
Hýskova i^lS.íi sáhu =: i:ilO stop. Tímto se může vyrozumívat jen pahorek Kluk,

37

na jehož svah IIýi>koYský podíl Lísecké pánve se přikládá, což se dle pťibUziýícíbo
poctu asi až k výšce IKX)— 1200 stop děje.

Povrch Lísecke pánve, myslíine-li si jej v souvislosti, padá tedy dosti sou
menie, od Líseckého hřebene počato, z výsky IGOO stop v sinem k severnímu
konci u pahorku ^Kluk'* asi o 400 až 500 stop. Pánev ale jest ndolím Berounky
po<l KtrAdonicemí přetržena, čímž jest větší část svrchních vrstev na místě tomto
odplavena a souvislost obou, v právo a v levo od řeky se nalézajících částí jest
jen hlouběji ulo/(»nými pískovcovými vrstvami naznačena.

K jiho-západu Uíhne se povrch pánve v souvislé, málo nakloněné rovině až
k Dibří a nabývá jen na západním, k Otročínskému potoku upadajícím svahu
většího sklonu.

V této poslední, dosti rozsáhlé čiísti, nenalézáme nižádných údolí neb vodo-
tečí, je/ by vrstvy pánve uhelné přerývaly, a jimiž by se do uložení vrstev
nahlédnouti dalo. Však jest to alespoň dílem možno v lomech, jež na nejjižn^ňím
konci pánve nad Dibřím otevřeny jsou a pak v jiném, jenž se v západním směru
od Lísku /cela na pokraji pánve nalézá a co Lísecký lom znám jest.

nii/ší pohled do uložení vrstev lze dosíci jen v roklích výše naznačených,
toli/ v roklích u Zlejciuy a u Stradonic. Dílem mažeme též vrstvy sledovat na
levém břehu řeky, v luloličku (v rybníčkách zvaném), jež se k Ilabenbergu táhne,
pak ve vodomeli, jenž se táhne v jižním směru od pahorku „Kluk^' k Hýskovu,
jenž prorývá díl pánve uhelné a diabasft, pod ní uložených; konečné v pravém
svahu údolí Tiihiny na<I ITýskoveni, jakož i v lomech, jež na patě Kluku ote-
vřeny jsou.

Vstupnjeme-Ii do Stradonické rokle, tu nalézáme na oustí oběstranné svahy,
hlavně z hrubozrných, slepencovitých vrstev pískovcových a štěrkových složeny.
Xa levém svahu jest zde lom otevřen, v němž lze pozorovati střídání se více
méně slepencovitých vrstev.

Po rozvětvení se této rokle vidíme, jak v západním odvětví pískovcové vrstvy
místy bezprostředné spočívají na břidli silurské, jež zde co základní hornina pánvi
uhelné slouží, tak že tyto pískovce se na těchto místech co nejzpodnější, nejstarší
vrstvy pánve uhelné osvědčují. — Při dalším postupování v této západní rokli
Stradonické vidíme dílem žlutavé trochu písčité, hla\7iě ale modrošedé lupky vychá-
zeti na den. Tyto lupky jsou ony, z nichž pocházejí zbytky rostlin, jež sloužily
Kttingshausenovu dílu o fossilní floře Stradonické a pak dalším zprávám o fossilní
květeně Stradonické za základ; přicházení jejich ale na tomto místě bylo již dávno
před tím, již r. 1H41, následkem zde k účelu stavby zavedeného lámání kamene
siiisovateli známo a později pak hylo zde dále čerpáno.

Dále na hoře v rokli převládají opět slepence, na něž se dílem přikládá
hlinitý jemnozmý písčitý lupek, jemuž hojně lístky slídy přiroíšeny jsou, ale jenž
vzácně otisky rostlinné obsahuje, nad nímž pak následují ku konci rokle výchozí
neči.sté, hojně lupky prostoupené sloje, pak opět jen málo mocné, tmavé lupky
a konečně drobný štěrk a písčitá hlína. Sloj uhelná sama nalézá so zde sotva
s až O stop pod ornicí. Sledujeme-li druhé východní odvětví Stradonické rokle od
počátku až ku konci, sesUiviýí oběstranné svahy nejprve též ze slepencovitých
vrstev pískovcových. Vycházejí zde, hlavně na počátku rokle, ve větší mocností

3Á

kp dni; lupky ale jak jsme je pozorovali v západní rokli, nenalézají se zde více
a zdá se, /c le/.í hlouběji. Vy.še na hoře setkáváme se s vrstvami slidnatého pís*
čitého lupku, a na podlaze rokle vychází nad nimi opét sloj uhelná silně lupky
prostoupená ke dni. V hořejších pak částech sestávají svahy rokle, vétáfho dílu
vegetací pokryty, z vrstev dosti stejnozmého pískovce.

Tentýž sled vrstev můžeme konečně pozorovat v Zlej čínské rokli. — Stoupá-
me-Ii z důlí nahoru, setkáváme se, když jsme byli nejprve diabasy překročili,
s vrstvami slepencův, které bezprostředně na téchto uloženy jsou; v slepencích
téchto vloženy jsou jednotlivé, slabé vrstvičky lupkft s jednotlivými otisky. V dosti
značné výši vychází pak opét na slepencových vrstvách uložená uhelná sloj na den,
podobné jakosti a stejné znečištěna vrstvičkami lupků, jako na obou dříve nazna-
čených místech.

Uhelná sloj jest tmavým lupkem v mocnosti 1 až 2 stop bezprostředné po-
kryta. Tylo lupky obsahují hojné zbytky rostlinné, dobře zachovalé. — Nad nimi
pak následiýí žlutavé, dosti stejnoměrné, málo hrubozmé pískovce co nejvyšší
vrstvy, jež až pod ornici zasahují, několik sáhů mocny jsou a nejsou více žádnou,
jinak utvořenou horninou prostoupeny.

Ve všech třech roklích u Stradonic a u Zlejciny, jež arci dosti blízko sobě
leží, nalézáme tedy tentýž sled vrstev vyvinut; totiž nad skupeninou slepenců,
k nimž se přidružují svčUe zbarvené lupky, uhelná sloj, silné lupky prostoupena,
nad níž málo mocné tmavé lupky uhelné a konečné zrnité pískovce uloženy jsou.

V dolech, výše v Líseckém lese, k účelu dolování na uhlí otevřených, pro
raženy nejprve ze zhora v duli více méné mocné vrstvy pískovců, pak lupky, nežli
sloj dostižena. Jest tedy i zde tentýž sled vrstev nad uhlím dokázán, jak jsme
to i při níže ležících výchozích seznali. Pod sloj ale naznačené doly nejdou, tak
že o vrstvách pod slojí ležících nic bližšího seznati se nedá.

V lomech u Dibrí, na jiho-západním konci pánve převládají slepence, hlavně
v západní části lomů těchto. - Dále na východ pak vystupi^í lupky, světlé barvy,
jež obsahují dosti hojné zbytky rostlinné. V nejhořejší poloze východní části lomů
nalézá se vrstvička tmavšího, trochu uhelnatého lupku, jenž se může pozorovat
co obdoba lupku uhelné sloje u Lísku a u Zlejciny vyvinutého.

Co se konečně lomu, západně od Lísecké myslivny, na pokraji pánve otevře-
ného týč(*, nenalézáme v něm žádných slepenců, nýbrž jen vrstvy stcjnozmého,
světle zbarveného pískovce v celkové mocností as šesti sáhů, bez otisků; tyto
pískovce /dují se náležeti vrstvám visutého, po kterých zde ale ani stopy. Vrstvy
pískovcové spočívají bezprostředné na břidlích silurských, jež zároveň s těmito
v lomu odkryty jsou.

Na levém břehu v údolí (v rybníčkách), jež zrovna naproti Stradonické roklí
se otevírá, vycházejí pouze slepencovité pískovce, téže vlastnosti, jako na břehu
]iravéni. Ni lupky ni stopy nějaké sloje uhelné nelze zde pozorovat

U Hýskova setkáváme se, když ve vodomeli, jenž se táhne od Kluka vdůli,
stoupáme vzhůru, n<jprvé s vrstvou tmavých, uhelnatých lupků, jež na diabasech
spočívají a je/ hojné slabými vrstvičkami uhlí prostoupeny jsou, tak že jsme
v rozpacích, /dali se mají považovat co lupky velmi uhelnaté, aneb co sloj velmi
liipkem znečištěná. Tento uhelnatý lupek zapadá k severu; před lety hnána v údolí,

39

pod pahorkem Klukem k Hýskovu se táhnoucím, po něm štola; vyvezených tím
hald lupku tohoto lze až po dnes pozorovvati; štola tato ale byla následkem nepo-
trebnosti vyvezeného materiálu opuštěna a nedolovalo se v ní dále.

Nad těmito lupky uhelnými následují pak nejprve lupky nepatrné mocnosti,
pak pískovce kaolinovité a stejnozrné, jež v tak zvaných Hýskovských lomech
dostatečné odkryty jsou.

Od podlahy údolí byla pánev, kde . sahá až pod ni, též štolou skoumána.
:>tola tato jest na oustí ražena v šedém, hlinitém pískovci, nad nímž pak leží
slabá vrstva slepenců, jež sestávají z ostrohranných úlomk4 křemencových. —
V pískovci jsou uloženy jednotlivé sferosiderity. Ze štoly ale vyváženy pěkné
vi*stvované, světle modrošedé lupky, jež se zcela podobtgí oněm ze západní
Stradonícké rokle a taktéž v nich nalezenými otisky těmto Stradonickým lupkftm
/cela odpovídají.

Tytéž lupky pak nalézáme na haldě, jež se nachází na jižním svahu pahorku
„Kluk^ ; tyto jsou vyvezeny z šachty, která zde před lety zaražena byla, aniž by
však sloj zde nalezena byla. Mimo lupky ale leží na též haldě zbytky světle
zbarveného, stejno- a jemnozrného pískovce.

V části pánve Lísecké, na levém břehu reky uložené, jsou tedy tytéž vrstvy
a v témže pořádku uloženy, jak jsme to na pravém břehu poznali, totiž nejzpod-
néji slepeucovité pískovce s lupky, pak nečistá sloj uhelná, nad ní málo lupků
uhelných a pak rozličné vyvinuté, stejnozrné pískovce.

Celý souhrn vrstev, jenž Líseckou pánev vyplňiye, dělí se tedy ve dvě hlavní
části, a sice jednu pod uhelnou slojí, jež sestává hlavně ze slepenců a jednu nad
uhlím, jež sestává z více jeuniozrných pískovců. V obou částech jsou vloženy lupky
[lodrízeného vyvinutí; ony ve /podní části rozeznávají se od oněch v hořejní části
tím, že neobsahují tolik uhelné hmoty, následkem čehož jsou světleji zbarveny.

Sloje slepencové pod uhlím jsou dílem svétlošedé, dílem žlutavé, dilem bílé,
jen zřídka přihnědlé; sestávají z více hrubozmé hmoty pískovcové s kaolinovým
vazivem, v níž vloženy jsou štěrky a úlomky rozličných hornin rozličné velikosti
brzo v menším, brzo ve větším množství; někdy převládají. Štěrky sestávají
hlavně z rozličných druhů křemene, nezřídka z křemenů z nejrozmanitějších loží;
mezi tím nalézají se buližnfky, úlomky břidlic ; často též dosti velké kusy, podobny
kamencové břidli, jednotlivé křemeny železité; mimo to, hlavně na jiho -západním
konci pánve a v oustí Stradonické rokle, porfyrové štěrky, jež většího dílu náležejí
zelenavé odrůdě se vtroušenými malými bélavými zrnky kaolinovými ; upomíniyf velmi
na porfyry, jež vycházejí v okolí Pliskova u Zbirova a ve Yidhduchu u Holoubkova ;
však i tmavošedé odrůdy s černými zrnky vloženými lze zde pozorovat

Křemence a břidlice nalézají se jen málo omleté, více méně ostrohranné;
poslední, totiž břidlice skoro vždy na ten způsob; křemence ale jen místy, jako
v údolí nad Hýskovem, pod křemencovými kupami Klukem a Pleáivcem, a svědčí
o tom, že se nenalézají daleko od původního lože svého. Mezi pískovými zrnky
nalézá se mimo to slída v malých bělých lístečkách vložena.

V slepencích jsou mimo to vloženy sferosiderity, ne sice velmi hojně, však
též ne zřídka. Jsou nepravidelně rozloženy, neobmezují se na jistou polohu, co
do velikosti jsou rozličně vyviímty. Trochu hojněji, ale ne v také velikosti jako

40

jiudo, objevujíce se v lomoch sloppiícových u Dibří. Většího dílu jsou proméněny
v hydráty a z více koncentrických vrstev složeny, jež obsahují vždy více méně
písčitou zííklarlní hmotu. Poblíž Hýskova byly též po kratší dobu předmětem hor-
nického vyrábění pro železné huti v Kladné. Tam ale dobývány sferosiderity více
hlinité povahy; zároveň s nimi vyvážen onen modrošedý lupek, jenž jest vložen
ve vrstvy slepencové. Sferosiderity tyto byly zde dílem Sede, dílem hnědé barvy,
některá nn'sta v nich též červená, skoro jen z kyslíéníku železitého; skoro všechny
byly uvnitř nepravidelné a dosti silné rozpukány; plochy puklin často obloženy
a potaženy bílou, hlinitou hmotou.

Mezi kusy sferosideritů, jež po delší čas na haldě ležely, nalézal se též kus
Sigillariového kmen(», též co sferosiderit, jenž dílem již v hydrát železitý proměněn
byl; na kmene tomto byly rýhy podélné většího ílílu ještě dosti znale zachovalé,
jizvy ale nedokonalí* udržcíny aneb již zcela zrušeny, jen na některých místech
bylo lze ještě je poznati. — Prňměr kusu toho byl asi 15 palcft a váha značná, tak
že by doprava píi spatné zachovalosti se nebyla vyplatila a odměnila. Dle útvaru
jednotlivých, ještě znatelných jizev, zdá se, že kmen tento náležel rodu Sigíllaria
oculnta Schlolh,

V slepencovitých pískovcích přicházejí otisky rostlinné velmi zřídka; jemnější
částky ani se neobjevují; ale skoro všude, kde vrstvy pozorovati mflžeme, spa-
třujeme v nich tenké vrstvičky velmi drobivého uhlí, v podobě rour, více méně
nepravidelných, elliptických neb mnohorohých, někdy též podivně stlačených:
v těchto nalézá se vždy jádro pískovcové, tak že se osvědčují tyto vrstvičky
uhelné vždy co zuhelnělá kůra kmenů v pískovci zachovalých. Tyto zbytky kmenfl
jsou v celé hmotě pískovci! slepencových nepravidelně roztroušeny, rozličného
l)rflméni, často silné zkrouceny, ne vždy, ale z vétšilio dílu k vrstvování rovno-
béžiiě vloženy, a ncízřídka značné délky. — Na vrstvě uhelné nelze nikdy nějakon
znalou kresbu povrchu jejich poznati; taktéž se nezachoval v hornině, je obklo<
pujíci nižádný otisk, jcmž by dal seznati druh, k němuž náležely. Prostora, jež se
nalézá mezi jádrem těchto kmenft a mezi horninou je obklopující, jest často větší,
niv. by hmota ješté udržené vrstvy uhelné vyžadovala, tak že ji úplně nevyplmye;
zdá se tedy, že dílem se zcvrkla neb jinak vymizela.

Mnohem častéji zanechala vnitřní část uhelné vrstvy otisk, jejž seznati lze
na povrchu jádra: tvoří tJikto vnitrní otisk kiiry. Takovými otisky zjištěno při-
(házení Calamitft mezi těmito, nepravidelně v slepencích roztroušenými zbytky
kmeníl: mezi nimi bylo možno určiti druhy Calamites approximatus Schloth. a
ťalamites Čisti lirřít.

Mimo to nalézají se mezi těmito jádry ony otisky, jež co Artisia transversa
Presl známy jsou a jež již Sternberg od Hýskova uvádí; popisují se tyto otisky
co jádra dřeňová rodu Cordaití^s co odpovídá způsobu zdejšího objevování se.

Však nepodařilo se posud určit jiných druhů; můžeme ale při bedlivém pozo-
rování jader z uhelné kůry vyňatých skoro na každém sezn«ati povrch více méně
plochý a jemnými rybami a zcela nízkými vráskami díl(»m poílél dílem pres přič
zvráštělý: na vráskách těchto ale nelze spatřiti nižádnou pravidelnost a zdá se,
že představují jen otisky vláken z vnitřní plochy kůry. Taktéž nalezl jsem uvnitř
takových kmenových jader n(»určitelné zbytky stonků, jakož i v jednotlivá vlákna

41

rozdělené a rozluštěné úlomky rostlinné, jež byly velini slabou vrstvičkou uhelnou
potaženy.

Zbytky nyní naznačených kmen5 přicházejí v obou Stradonických roklích,
jakož i pod Zlej činou, pak v údolí (v rybníčkách) na levém břehu řeky vSude
v slepenci ; řidčeji objevují se v oněch, jež v lomech u Dibří odkryty byly.

V lupcích ale, jež v slepencích uloženy jsou, jsou zbytky rostlinné dosti hojně
ob.^aženy. — Jcsti ale hojnost jich na rozličných místech též rozličná a darmo
hledáme na některých místech, kdežto na jiných v plné hojnosti se nacházejí. Co
nejbohatší se posud objevily lupky v západní rokli Stradonické. — Lupky tyto jsou
z větší části modrošedé, řidčeji žlutavé, lehce štípatelné ; místy ukazují náklonnost
k sférickým vyloučením. Až podnes známo z těchto vrstev 48 druhů rozličných
zbytků rostlinných, jež většího dílu kapradinám náležejí, kdežto Sigillarie, Stig-
marie a Lepidodendra v nich nepřicházejí neb jen pořídku naznačeny jsou. Vždy
přicházejí zde jen v lílomcích a nejsou v ploše uloženy, nýbrž rozličně v hornině
roztroušeny.

Lupky u Hýskova odkryté osvědčují se jak petrografickými vlastnostmi, tak
povahou v nich obsažených rostlinných zbytků co identické s oněmi u Stradonic.
V západní rokli Stradonické ale vychází nad vrstvami, na otisky hojnými, mezi
vrstvami pískovcovými světlošedý, dílem běle skvrnitý jemnozrný písčitý lupek
v málo mocných vrstvách ke dni, na lupku tomto nalézá se v jednotlivých polo-
hách velké množství neznalých, rozdrolených a nepravidelně vtroušených rostlinných
úlomků, podobných fossilnímu stelivu.

Nad uhelnou slojí jsou lupky uhelné, v než ?e zdá že uhlí přechází, tmavě
zbarvené, což pochází od vetší bohatosti na uhelnou hmotu, čímž se sUlvají pra-
vými lupky uhelnými. Oasto obsahiyí slídu, ale v malých sotva poznatelných lísteč-
(f<h. r)bsahují zbytky skoro všech, uhelnou dobu vyznačujících řádů rostlinných.
Tímto, jakož i tmavší barvou liší se dobře o<le všech ostatních v slepencích vlo-
žených lupků. Všude kde můžeme sloj uhelnou pozorovat, tvoří její bezprostřední
visuté. Na den vycházejí nad uhelnou slojí v Stradonické rokli, u Zlejciny, kde
obsahují hojné otisky; pak u výchozí uhelného nad llýskovem. Slabá vrstva jich
zdá se pak, že jest lupek tmavý, jenž v lomech u Dibří nad slepencovými vrst-
vami přichází a též otisky obsahuje.

Vi-stvy pískovců, jež pak nad lupky ti>mito v rozličné mocnosti a bez dalšího
přerušení uloženy jsou, lze na mnohých místech pozorovati. Všude při dolování se
musí prorazit a jsou západně od Lisecké myslivny, v tak zvaném Líseckém lomu,
v hoření části Zlejcinské rokle a na mnoze v Ilýskovských lomech odkryty. Všude
jsou dosti stejného, více hrubého zrna; vazivo jest kaolinické, jež dosti často pře-
vládá; mimo to obsahují vtroušenč lístky slídy a jsou zjevně v rozličně mocných,
nikdy zcela slabých vrstvách uloženy. Co se barvy týče, tu převládá světložlutavá
neb sedá i běhí. Vrstvy štěrků nescházejí, však nepřicházejí jen řidčeji, než pod
uhlí, nýbrž níýsou též nikdy mocné, je<lnotlivé stěrky nejsou velké a obmezují se
pří.sně na jisté vrstvy, nad a po<l kterými pískovec jest úplně prost štěrku. — Ne-
zřídka vidíme takové mc^nší štěrky na podlaze vrstvy pískovcové, v jedné ploše
vedle sebe rozestaveny, tak že při průřezu stěny v jedné čáře vedle sebe seřadény
se zdají. Sem tam tvoří dvě až tii takové polohy nad sebou na podlai&e vrstvy

nj. IV.

V lomu HjskoTBkéu.

pískovcové, aniž by l/e bylo jediný větší štěrk nad tfiinito naléřti. Kde vyplfinjf
větší vi-stvu, jsou i toulo piísiié ukončeny a následují pak opět vrstvy bei
štěrku. (Fig. IV.)

Nepravidelné ve vrstíácli roztroušeně vložené
úlomky kmenO, jako v slepencových slojích pod
ulilfiii nelze pozorovali. Přece ale nescliázejí zde
docela stopy kmená. Objevily se též v nepra*
videluě stlačených, <lrol)ivou uhelnou korou obklo-
pených jádrech na jednom místě u Hýskova, ale
jtm na jediném místě inezi dvěma na se násle-
dujíťíiiii vrstvami rovnoběžně uloženým.

Častěji pak se objevují sferoidické tvary;
jsou dílem jen hydrátem Železitým více méné
tmavě zbarvené, soustředně kruhovité kresby, jei
nezřídka celé stěny pískovcové pokrývají, dílem
ale geody, jež se od okolní horniny úplně odla>
Čujf. Ve vrstvě pískovcové, více hlinité a na slídu
bohaté, jež v Hýskovských lomech odkrj'ta byla,
objevily se takové geody dosti hojně; tyto ZBámy
jsou tím, že na puklinách uvnitř chovají Četné,
někdy dosti značné krystaly barytu. Pukliny uvnitř
těchto geod jsou mimo to Často husté pokryty malými, hnědými, čoěkovitýini
krystalky ocelku a na tomto jest někdy pak teprve hnědel v malých, polokulovitě
sťřaděných krystalech vyloučen. — V některých těchto geodech nalézá se červeny
kysličník železitý v podobě prášku v dutině uzavřený. — Sem tam nalézti se ve
sferosideritech stopy zbytkft rostlinných, hlavně nezřetelné otisky stonkfi.

V pískovcích samých jsou otisky rostlinné velmi vzácné; posud jest tepríř
jen několik exemplárů z rodu Calamites, a v hlinitějších odrůdách pískovců
u Hýskova Sphennphyllum a Pinnularia známo.

Co sť uložení vrstev týče, jest zapadání jich poblíž hřebene Líseckého
v směru severním. Taktéž k severu, jen něco k východu nakloněné, zapadají
vrstvy v nejjižnější Části pánve, v lomech u Dibn, ale pod menším úhlem. -
V lomu Líseckém, tedy na západním kraji pánvi', zapadiyf vrstvy mírné k vý-
chodu. Níže pak v západní rokli Stradonické mftže se v celku pHjmout smér
vrstev od sevcro-východu k jihozápadu při více méně niikloněném zapadání
k jiho-výťhodu, což se i ve východní Stradonické rokli, jakož i v Zlejcínské
opakuje. V Stradonickóm lomu mají vrstvy mírné zapadání k východu a bměriiil
od severu k jihu. V údolí ua levém břehu řeky zdá se, že mají vrstvy slepen-
cové směr od severo-zúpadu k jiho-východu s rozličným zapadáním, pokud to di
nezřetelných vrstvách pozorovati lze; zdá se, že zde stává trochu vlnité uloíenf
vi-stev. — Teprve v lomech a na výchozích vrstev u Hýskova lze zapadání a smér
opět pozorovati. V lomech jest směr podle h. íl až 22 pH zapadání k jiho-
východu pod úhlem 10 stupňfl. Těž výchozí nad Hýskovem směhye podle h. 21,
zapadá ale opučTié, totiž k seveio-východu, a sice pod iihlf^m 15 stupňů Tentýf
směr a totéž zapadání ukazují těž vrstvy pískovcové, nad tímto výchozím ulořcne-

43

Ikož ale lomy tyto severně od výchozí a skoro na npjseveniějším konci pánve
)ženy jsou, má tedy tato severní část pánve uhelné opačné zapadání k vrstvám
ížnéjsí částí pánve.

Y celku jest pánev nakloněna jednak od jihu k severu, jinak od západu
východu, třebat ne stále a souměrně, přece takým zp&sobem, že stejnorodé
tvy leží v jižní části pánve o mnoho výše než v severní a že mladší vrstvy
; k východnímu kraji pánve vytlačeny jsou než k západnímu. — Podobné
ttěry lze též na sloji samé pozorovati (íig. V.).

Poblíž hřebene Líseckého, kde se na sloj uhelnou doluje, jsou šachty, je/
blízku hřebene leží, 10 až 12 sáhA hluboké; dále ale na sever musí se vzdor
onu povrchu v stejném směru do 18 až 19 sáhů hloubit, by sloj dostihly,
ování jest odtud o mnoho více na východ k Zlejcíně rozšířeno, než na západ,
ézáme pak dále bezprostředné na blízku Zlejciny na nejvýchoduějším kraji
ive staré haldy po šachtách, jichž zde jednou stávalo, které nyní ale zcela
ištény jsou.

Fig. V-

Sever.
Kluk.

Iljg- rdolí
kov. Berounky

Zlejcina.

Jih.
Lísek.

'^^v^^^-

Křemenec.

Diabas.

^

^^m^^^^'^'mrfiC^ '^

^-r^

Jjťťj£j[^^

qsřsř

^^'

^

ASv^'^^

>W:|

iss^a

/ v^

Slepence a pískovce uhelné.

Staré tyto haldy lupku uhelného a zasypaných šachet rozprostírají se dále
tkli mezi Zlejcinskou a východní roklí Stradonickou, ne ale mezi touto a zá-
ídí roklí Stradonickou, ačkoliv též na konci této výchozí uhlí se nalézá. Větší
lil uhelné sloje nalézá se více ve východní polovině pánve a byl též štolou
hodní rokle Stradonické zkoumán. V dalším severním směru přestává zde na
véni břehu sloj uhelná, jakmile se povrch k jisté hloubce sklonil a vystupují
ud íiž k řece jen vrstvy, pod slojí uložené. V stejné výšwí pak vystupuje sloj
i na b»vém břehu ieky, ale též jen ve východiu' části pánve, za Ilýskovem,
*iio západně odtud nic o nějaké sloji není známo, ani ničeho není k spatření.

Uhelná sloj není ve své mocnosti stálá a obnáší G— 9 stop, což se řídí dle
o, v jaké míře se musí vrstvy v ležatém a visutém více méně k lupkům při-
kU. Uhlí samo se hodí málo k technickému upotřebení; jednotlivé vrstvy jeho
i střídají se tak uisto s lupky, že vlastní mocnost uhlí tím velmi trpí. Vi-stvy
í ale samy v sobě jsou dosti často pěkné, čisté uhlí lesklé, černé barvy a s krych-
itým směrem puklin ; vždy ale jsou jen slabé mocnosti a jsou často mocnějšími
tvami lupků od sebe oddéh^ny.

Poměru lupků k uhlí v směru k severu vždy přibývá a stává se znenáhla
ým, že uhlí konečně představuje jen souhni lupků uhelných a tím zcela nepo-

44

třebným so stává, kdežto uhlí, v jižnojší řasti dobyté, arci po aístočném vyloučení
lupku ve vápenkách dosti hojně se upotřobujo. Ještě více převládá lupek v noj-
severnejší části sloje uhelné u Hýskova.

Při dobývání v Líseckých dolech láme se uhlí vzdor tomu, že jen v slabých
vrstvách přichází, následkem spoludobývání pevnéjšího lupku hlavně ve velkých
kusech, které i po delším ležení na vzduchu v drobné uhlí se nerozpadají.

Opuky, v sloj uhelnou vložené, nejsou nikoliv tak stálé, že by sloj celou
v jistých obzorech provázely a zvláštní povahou se všude opět poznat daly. Na-
opak jsou velmi nepravidelné rozděleny a nemají v rozšíření svém stálé mocnosti
a jsou brao slabší brzo mocnější, někdy se i zcela vyklínují. Sloj podává všude
obraz nepravidelného sledu lupkň a pásem uhelných.

Podobné vlastnosti, zdá se, že měla též sloj uhelná, jež byla v malé, samo-
statné pánvičce jižní uloženn, což se ovšem nyní nedá více pozorovat, ale z vel-
kého množství lupku listnatého, s níniž se na hojných roztroušených hromadách
(haldách) zde setkáváme, dá se sondit, že i v této sloji přehojné vyvinut byl.
Sloj tato měla mít í) stop mocnosti.

Zvláštnost uhelné sloje Lísecké jest nemalý počet zbytkíl rostlinných, jež
lze na vrstvách této pozorovat. Ařkoliv se nacházejí z největší části v stavu zru-
šení a vtlačení, čímž se stává uranií o])tížne, i někdy nemožné, přece jest dosti
(?asto možné a poznány mezi zřetelněji udrženými otisky, co převládající, Sígillarie,
Stigmarie, Lepidodcndra a Kalamity: vzácnější jsou Asterophyllity ; kapradé so
neobjevily.

Možno, že tyto, při jemnějším tvaru svéni, nebyly schopny zuhc^lnění přetnati :
pi-ece ale jest přicházení otisků z prvějších řádů pamětihodno a ukazuje k tomu,
že rostliny stromovité k nim náležející značného podílu na květeně v době uklá-
dání se Lísecké uhelné sloje braly.

Siříillarie přicházejí většího dílu, jako i na jiných místech, mezi vi^stvami
uhelnými více méně v neúplném stavu a jsou hlavně na rovnoběžném ryhování
otisků kůrových k poznání. Z určitelných otisků jest Sigillaria angustA Brgt. nej-
hojnější druh. Z řádu Lepidodendroí přichází nejhojněji Sagcnaria acule^ita Stbg. a
Lepiflodendron dichotomum Stbg., nezřídka objevují se též otisky rodu Halonía
regularis Lindl. et Ilutt., vyznačené velkými, kulatými, v spirálách rozestAvenýmí
jizvami. — Nejhojněji ale ze všech zbytkl rostlinných nachází se Stigmaria ficoi-
des Bgt.; někdy jest výtečně zachovalá, někdy jen při zvláštní pozornosti lze jej
poznati, jak v uhlí, tak v čistém lupku otištěna. Na vrstvách uhelné sloje po-
zorovány mimo to Calamites, Asterophyllites a Selaginites.

Třebať se otisky rostlinné v sloji uludné nalézají hlavně v Líseckých dolech,
nescházejí přece také na jiných místech docela. Hlavně stopy Stigmarif a Sigillarií'
lze všude pozorovati, kde máme přístup k vrstvám sloje uhelné a musíme to hlavné
na takových místech připisovati zvětrání lupku uhelného, že jen zřídka takových
otisků nalézáme. — Též na výchozí uhelné sloje u Hýskova a na haldách zde
vyvezeného lupku nalézáme otisků, hlavně Stigmarie v také míře, že musíme
přijmouti rozšínmí tohoto druhu po celé pánvi uhelné v hojných exemplárech.

Mezi lupky, j<»ž uhelnou sloj i)rostu|injí, jest mnoho jednotlivých vrstev, jež
jsou silně železité, sferosideritické. Přijímají dílem sami přiblížené sférickou

45

podobu, sJespoĎ tak dalece, jak vrstvy přijímají čockovité obrysy a dílem uzlo-
vitými se stávají. Též v těchto žclczitýcli lupcích jsou dosti aisto zbytky rost-
linné obsaženy. Na haldách zbarvují se takovéto lupky znenáhlým okysličováním
cervenč a lze je pak lehce poznati.

Mezi vrstvami uhelnými nalézá se často kýz železný vtroušen a nezřídka
jsou pukliny malými plochými krystaly sádry, co nového výrobku, pokryty.

Vzhledem jak k tvaru hornin ve vrstvách, tak i k druhftni, obsažených zbytků
rostlinných může se lože Lísecké ve dvc skupení rozdčliti. Z téchto nemá zpodní
žádné sloje uhelné, sestává hlavné ze slepcncovitých pískovců a obsahuje
kvetenu, v níž kapradé převládají, jak již Ettingishausen ve své floře Stradonické
uvádí; svrchní skupení jest naopak složeno z jenmozrných hornin, v nich se zdá,
že hrubé štěrky úplně scházejí a jest bohaté na Stigmarie, Sigíllarie a Lepido-
dendreovité rostliny, tak že kapradé jsou podi-ízené.

K tonmto skupení musí se též přičítat malá samostatná pánvička na jižním
svahu hřebene Líseckého uložená. Sloj zde uloži^ná byla pokryta jen néco pís-
čitými lupky v nepatrné mocnosti 3 sííhu, a nikde není pozorovati stopy sle-
penců, ba ani pískovcQ. Též základ uhelné sloje byly zde lupky, jež spočívaly
bezprostředné na silurských vrstvách křemencových. — V lupcích, jež se ješté
sem tam na haldách nalézají, poznány, ač špatné zachovalé, přece ješté znatelné
úlomky Stigmaiíe, Lepidodendra a stopy Sigíllarie. což též svédčí pro vyšší polohu
vrstev těchto. Kapradě nebyly nalezeny.

Z obou těchto skupení jest zpodní, star.ší, nniohem rozšířenější než svrchní,
jež sloj obsahuje, jak již ohraničení sloje této naznačuje; hlavně jsou vrstvy tohoto
skupení v západní části pánve odkryty, kdežto ve východní části se hlavné
s vrstvami svrchního skupení na povrchu setkáváme. Tak náležejí vrstvy v lometh
u I>ibh\ lomy v dolejší části západní rokle Stradonické, jakož i lomy v části pánve
západně od Hýskova k skupení slepenců. — Jen v části pánve, jež se k myslivné
Lísecké rozprostírá, nevycházejí vrstvy tyto na den; tento díl zaujímají pak pís-
kovce svrchního skupení, jež též v Líseckém lomu na západním kraji pánve od-
kryty jsou a jelikož bezprostředně na vrstvách silurských spočívají, vrstvy zpotl-
ního skupení přesahují. — Naproti tomu pak náležejí vrstvy, jež východně od
myslivny Lísecké na den vycliázejí, jakož i ony u Zlejciny a u Hýskova, tedy ve
východní aisti pánve, vesměs svrchnínm skupení zároveň s uhelnou slojí.

Přerušení vrstev v oboru pánve Lísecké nescházejí úplné a lze je pozorovati
jak ua sloji uhelné, tak na ostatních vrstvách. — Poznati je lze hlavné z pie-
smyků vrstev; však při nedostatku dosti odkr}tých prostor a sten lze je jen
v úlomcích pozorovati, aniž by se mohly ve všech výjevech v celé rozsáhlosti
sledovat. — V celku ale nezdají se přerušení v pánvi této značnými a nezpůsobila
žádných značných změn. — Přesmyky , jak se obyčejné v dolech Líseckých
pozorují, jsou jen nepatrné a i na jiných jsou přesmyky v jednotlivých vrstvách
jen zřídka značnější. — Jeden přesmyk vyskytige se néco nad středem východní
Stradonické rokle. Trochu hlinitý, na slídu bohatý, písčitý lupek, jenž se blízko
pod uhlím nalézá, jest zde totiž tak uložen, že by při pokračování od severu
k jihu oproti zapadání uhelné sloje na touto ležet musil, v kterou polohu jen
tH)zdéjšíni přerušením částí, jež dříve souvisely, se dostati mohl. Směr přesmyku

I

4fi

nel/fc jiio svah (hneiu a krovnii obrostly poznati. Ale nad vyšší severní částí
vr.HU:v nenaliv.á se víco sloj uhelná a zdá se, že pomér tento spolu přispěl k schá-
/Jiííí shije uhelné v části blíže řeky na pi-avcm jejím břehu uložené, jelikož vy-
/<lviž(;né ťásti uhelné sloje a visutého lehčeji odemlety býti mohly.

Mimo to ale jsou pukliny kolmé v lavicích dosti hojné jak ve vrstvách nad
iilieliiou slojí tak i pod ní: nezřídka jsou vyplněny hydrátem železitým.

Té/ stlačeniny následkem nerovnosti vlnitých vyvýšenin základní horniny se
vyskyti^í a podmiňují místní zmenšení mocnosti následující vrstvy. Na jednom
iiíÍHté v /lejcinské rokli lze takové zmenšení v mocnosti sloje uhelné pozorovati.
/ile se zdá, že se vrstvy uložily nad částí ležatého, jež lirbolovité se vyvýšila,
s ní stejnosměrně, ale k výši s ubývající mocností, čím mocnost v právo a v levo
od vyvýšeniny nad ní značné se zmenšila, tak že sloj uhelná na povrchu méné
vypouklou čáni tvoří než na půdici. Tato vypouklina pískovců svědčí buď o De-
stejném uložení hornin v jisté prostoře aneb o nestejném přerušení dříve usazených
vrstev, jež se již před počátkem ukládání sloje uhelné dalo.

Ve východní Stradonické rokli setkáváme se mimo to ješté s jiným výjevem.
— Na dvou nnstech, hlavně ale na dolejším z nich. přechází pískovec zpodnlho
skupení v horninu skoro hustou, kremitou, v níž jednotUvá zrna skoro úplné mizí
a jež napadá nejen pevností svou, nýbrž i tím, že jest prostoupena hojnými pukli-
nami, jež potaženy jsou hustým rohovitynu hnědé zbarveným křemitým povlakem.

C'elá hmota pískovcová jest zde více celistvá, balvanitá, nežli Trstevná a
plochy puklin ukazují, hlavně na dolejším nuVtě, mnoho rovnoběžných rýh a vráset
ťímž tvoří plochu sesutí, jako by byly bývaly vydány tření po\'Staléma pohybem
hmot po sobě.

Tato, více kremitá hornina, nalézá se mezi ostatními vrstvami pískovcovými
skoro chodbovitě a zdá >e. že bvhi vvdána měnícímu vIími mezi rovnoběžnými
puklinami, jimiž jest od ostatní honiiny odloučena Rýhy na plochách sesutí mají
směr k západu. Na hořejším nu'stě jest hornina vyznačena jen větší tvrdostí
a mizením zrnitého tvaru, nelze jí ale tak dobře pozorovati, jelikož v menší nuře
odkr>'ta jest. U obou míst tvoří na podloze rokle se naléz^ící vodoteč příkré
svahy. — Jak daleko obé tyto křemité stěny zasahují, nedá se určitě zjistit : přece
ale zdá se. že hořejší zasahá až do Zlejcinské rokle a tím tedy až na východm'
hranici pánve, kde mA/eme v stejném směru podobnou stěnu pozorovat. Ňa této
nalezen jednou vyloučený leštěnec antimonový.

Přehleilneme-li nyni pánev Líseckou. dle jednotlivosti vylíčenou, tu zůstinoa
pamětihodný: hlavně úzká. podélná podoba směrem od severovýchodu k jihozá-
padu, patrné n^zdělení vyplňujících ji vrstev ve dvě skupení, ve zpodm'. bezabelné
a svrchní, uhelné: pak znenáhla vystupující /horšení se sloje uhelné v sméni
od jihu k severu zvětšeným přibýváním hlinitých opuk.

Nemenší pozornosti zasluhuje pánev tato dosti značným poclem orgmickfch
zbytku, jež na poměrně male. jí zaujaté prostoře se vyskjlqjí, a oběma oqciBi-
ckyui říším náležejí. — Objevily se >icc mezi nalezenými zbytky teprve dva zvíred
otisky, ale povážime-li. že zbytky zvířat v českem útvaru uhelném vůbec k oac-
uostem patří, musíme pánev Líseckou, v které dva, jí posad srláslBí dnhj

47

lalezeny, v tomto ohledu k prednéjšíra čítati. — Jednotlivé druhy, jež ve vrstvádi
lánve Lísecké posud nalezeny, jsou v následujícím seznamu obsaženy.

A. Zvířata.

, Gampsonychus parallelus Fric. Jest to korýš, jenž dříve považován za totožný
s druhem Gompsonychus fimbriatus Bunu.; dle zkoumání p. dr. Ant.
Frice ale objevil se co nový druh a nazván G. parallelus. — Nalezen
byl v lomech u DibH (viz přírodovědecký časopis „Lotos* 1859: Joh.
Krejčí, „Eine neuč Crustacce aus der bOhm. Steinkohlenformation*).

ř. Acridites priscus Andrae. Křidélko kobylky z lupků u Stradonic. Viz ,,Leonhard
& Brown Jahrbuch 1864".

B. Rostliny.

7. Equisetaceae.

L Calamites Suckowi Bgt. Nezřídka u Dibří, na Lísku, u Zlejčiny, též z lupků
ve visutém u Hýskova, pak u Stradonic.

1. Calamites approximatus Schloth. Nalezen na Lísku a v slepencích v Stradoni-
cké rokli.

>. Calani. canniiformis Schloth. V slepencích u Stradonic a na Zlejcině, jakož z pís-
kovců ve visutém u Hýskova.

>. Calamites Čisti Bgt. Jen v úlomcích ze slepenců u Stradonic.

r. Cyclocladia major Lindl. & Hutt. Y jednotlivých otiscích na lupku z Lísku a
Dibří.

í. Huttonia spicata. Stbg. Malý úlomek, jenž ale přece mýlíp k tomuto, od Stern-
berga popsanému druhu se připojit dá, nalezen v lupcích, jež v rokli
Zlejcinské nad slojí uhelnou na den vycházejí.

//. Asterophylliteae,

K Asterophyllites grandis Stbg. sp. Volkmannia gracilis Stbg. Bechera grandis Stbg.

Většího dílu v úlomcích stonků, ale též v plodných klasech u Zlejčiny,

Hýskova, na Lísku, jakož v lupcích u Dibří.
.0. Asterophyllites rigidus Stbg. U Hýskova, Zlejdny a Dibří.
LI. Asterophyllites longifolius Stbg. Zřídka u Hýskova a Dibří.
.2. Asterophyllites foliosus Ldl. & Hutt. Bechera Dubia Stbg. ; Asterophyllites

gallíoides Ldl. & Hutt. Z lupků u Hýskova a u Stradonic. Hlavně na

prvém miste hojné a v pěkných exemplárech.

13. Annularia longifolia Bgt. V lupcích u Stradonic a Dibří dobře zachovalá, ne-

zřídka. — Vedle stonků s vřeteny listovými přicházejí též plodné klasy,
popsané co Bruckmannia tuberculata Stbg. Stopy tohoto druhu nalezeny
též u Hýskova.

14, Sphcnophyllum Schlotheimi Bgt. Dosti zřídka v lupcích u Stradonic a z visu-

tého u ZleJciny a u Hýskova.

48

15- Pinnalaria capillacea Lfll. A Hiitt. fnisky. jvž dle zjevu svého nejlíp tomuto,
odLindl. a Hutt. ve fossilní floře Britt. na tab. 11 wobrazenéinn druhu
|irijiíjíti se (laji. ubjevily se iiekulikráte v hlinitulupkovitych vrátvách
visutých u Hvikova: vzácněji u Stradouic.

///. Filicts.

16. Sphenopteris coralloide.> Giitb. Sphenopteris Ileidinijeri Ettgsh. Druh tento jest
f!osti hojný v lupcích u Ktradouic, jako/ i u Dibn.

17. Sphenopterib dccipíeuri Lesqx. U Straduuic v lupcích, jen v několika exem-

plárech.
1«. Sphenopteris obtu>ilolm !>;:(. V n-^kolika úlomcích u Zlejciny.
lí^. Splicnopíoris trHÍactylitrs l;«:t. U Stradouic zřídka.
2í). Sphenopteris niacilenta Ldl. iV Huít. Splienopteri> hdiata Gutb. : vzácni

Exeiiiphirv u i^^tradonic a Dibří nalezené blíží se více vyobrazením, jak

je Gutbier podal.

lM. Sphenopf(!rís Honi^'hausi H^t. Sphen. Iloniijfhausi Ldl. A Hutt tab. í!04. Z lupku
u Stradonic. vzácná ale ve vcdini dobré zachovalých exemplárech.

22, Sphenopteris meifolia Stbg. Dosti hojna v lui»cích u Zlejciny nad slojí uhelnou.

2.'3. Spheníípteris I>ronni íitb. Sphenopteris iuternicilia KttinjJish. Vzácná u Stradonic,

2A Sphenopteris irregularis Stbj:. Sphenopteris trifoliata B^'t. Z lupkň Stradoni-
ckých.

25. Sphenopteris niuricata Scliloth. : vzácná, též od Stradonic.

2<\. Sphenopteris Asplenites (ítb. .\splenites elegans Kttingsh.; u Hýskova v lupku ;
vzácněji n I>ibí*í; velmi hojný, nék<ly ve velmi dlouhých véj meh. v lup-
cích u Stradonic: zde nejobyčejnější otisk.

27. Sphenopteris n. sp. Posud neurčený druh, jenž se vyskytl pouze v jednoui
exempláru a s žádným již známým druhem se spojit nt»dá.

2^. Hymenophyllites furcatus Bgt. sp. Sphenopteris acutiloba Stbj:. V několika
(*xemplárech z hii)ku Stradonickych známy, llomky též u Zlejciny.

W. Hymenophyllites quercifolius Gopp. Jediný otisk z lupkft u Zlejciny, jenž se
nejlíp na tento (ioppertem poi)saný a vyobrazený druh vztáhnouti dá.
(íioppert: die fossilen Farrenkráuter ; tab. XIV.. tijr. 1., 2.).

:'/». Asplenites Reussi Ettinřrsli. Dosti hojný v Stradonickych lupcích; (Ettinghausen :
„die Steinkohlenflora von Stradonic in Bohmen" tab. I , fip. S., P.|

íH. Schizoi^teris Gutbieriana Presl. Vzácná u Stradonic, taktéž u Zlejciny.

'tó. Schizopleris caryotoides Stbg. Palmacetcs caryotoides Ettgsh. Též u Stradonic;
dosti vzácnv otisk.

'M. Cyclopteris tenera Ettinfísh. V jednotlivých úlomcích z lupkft u Stradonic.
(EttinřJ^shausen : „St<Mnkohlenflora v. Stradonic in Bohnien," tab I., tip. o)-

34. Cyclopteres rhomboidea Ett^^sh. Dosti liojnií u Stradonic, hlavně v žlutavé od-
růdě Inpkii; (Ettin^^^shausen: , Steinkohlenflora von Stradonic in Bohnicn.
tab, II., tig. 5.).

;]o. Cyclopteris varians Gutb. V jednotlivých exemplárech nalezen u Dibh.

■ «

6. Adiantites giganteus Goppt. Neznalý exemplár, jenž nejlíp souhlasí s Adiantites

giganteus u Gopperta v jeho : „Fossile Farrenkráuter" tab. VIL, nalezen
u Stradonic

7. Neuropteris acutifolia Bgt. ; Bgt.: Histoire dc végét. foss. tab. 64., fig. 6.

Geinitz: „Versteinerungen der Steinkohlenformation von Sachsen" tab. 27,
fig. 8; vzácná u Stradonic; hojná v lupcích u Dibří.

8. Keuropteris angustifolia Bgt. Brongnt: Hist. de végét. foss., tab. 64, fig. 3, 4.

U Dibří, dosti vzácná.

9. Neuropteris Loshi Bgt. Nalezena u Stradonic, častěji u Dibří.

[). Neuropteris gigantea Stbg. ; jak u Stradonic tak u Dibří a u Zlejdny v lup-
cích; není hojná.

1. Neuropteris tenuifolia Bgt.; Histoire d. végét. foss. tab. 72. fig. 3. V lupcích

u Stradonic a u Hýskova ve vzácných úlomcích.

2. Neuropteris flexuosa Stbg. Jednotlivé lístečky druhu tohoto objeveny u Dibří.
B. Neuropteris coriacea Ettingsh. „Steinkohlenflora von Stradonic in Bohmen"

tab. II., fig. 4. U Stradonic a též sera tam u Hýskova a u Dibří
v lupcích.

I. Odontopteris Reichiana Gutb. ; „Abdrucke und Versteinerungen*, tab. IX. fig. 7;
v dosti hojných, dobře zachovalých exemplárech z lupků u Stradonic a
u Dibří, zřídka u Zlejciny.

5. Odontopteris Bóhmi Gtb. 1. c, tab. IX., fig 12, zřídka se objevila u Stradonic.

5. Odontopteris Schlotheimi Gtb.; 1. c. tab. IX., fig. 6 Jediný úlomek druhu
tohoto nalezen v lupcích u Stradonic.

r. Odontopteris britannica Gtb., 1. c. tab. IX., fig. 8, 9, 10, 11. Známa ve více
exemplárech ze Stradonic a od Dibří.

í. Lonchopteris rugosa Bgt. Objevila se ve více, dílem velmi pěkných exem-
plárech u Stradonic.

). Dictyopteris Brongniarti Gutb. „Abdriicke und Vcrsteinerungen" tab. XL, fig. 7,
9, 10. Geinitz: „Die Versteinerungen d. Steiukohlenformationen v. Sach-
sen", tab. XXVIII., fig. 4, 5. Jednotlivé lístečky u Stradonic.

). Dictyopteris neuropteroides Gtb. Neuropt. squan-osa Ettingsh. Geinitz: „Ver-
steinerung der Steinkohlonformationen v. Sachsen", tab. XXVIII , fig. 6.
Hojnější než předešlá u Stradonic, u Dibří a u Hýskova.

1. Cyatheites arboruscens Schloth. Druh tento vyskytl se dosti hojně u Dibří a
Stradonic. Exempláry s plodními vějíři nejsou docela vzácné.

í. Cyatheites dentatus Brgt. „Histoire de végét. foss." tab. 121, 122, 123, Cya-
theites plumosus, Cyatheites silesiacus, Cyatheites dentatus Gopp. Z lupků
u Stradonic, jakož i z lupků ve visutém sloje u Zlejciny.

\. Cyatheites Miltoui Artis sp. Z lupků u Dibří, zřídka. Hojněji u Zlejciny v lup-
cích visutého sloje uhelné.

L Alethopteris Serli Brongnt., Histoire de végét foss., tab. 85; zřídka v lupcích
ze Zlejciny.

K Oligocai-pia Gutbieri Goppt. V Geinitz: „Versteinerungen der Steinkohlenfor-
mation von Sachsen^S tab. XXXIII., fig. 6, 7; tab. XXXV., fig. 9. Jest
dosti hojný otisk u Stradonic v lupcích, mezi Sphenopteris asplenites.

4

50

Eapradě stromovité.

56. Caulopteris Čisti Bgt. sp. Sigillaria Čisti Bgt tab. 100, fig. 2. Geinitz: „Ver-

steinerungen der Steinkohlenformation von Sachsen tab. 34, fig. 1, 2.
Jednotlivé, neznale zachovalé otisky, jež zajisté k nějaké Caulopteris,
nejspíše pak ke Caulopteris Čisti Bgt. náležejí, vyskytly se ve vrstvách
nad uhlím v západní rokli Stradonické, jakož i u dolA Líseckých.

IV. Lycopodiucede.

57. Lycopodites Selaginoides Stbg. V jednotlivých nepatrných úlomcích z lupkA

u Zlejciny a v jednotlivých stopách na Lísku.

58. Selaginites Erdmanni Germ., tab. 26. Geinitz : „Verstein. der Steinkohlenf. von

Sachsen'*, tab. I, fig. 5 — 6. Trochu neznalý otisk z Lísku.

59. Sagenaria (Lepidodendron) elegans Stbg. sp. Lepidodendron lycopodioides Stbg.

L, V. tab. XVL, fig. 1, 2, 4. Dosti hojná na Lísku v korovýcb otiscích
a klasu podobný konec součku v lupcích u Hýskova.

60. Lepidodendron dechotomum Stbg. Otisky korové na Lísku z lupků ve visutém

sloje uhelné a u Zlejciny.

61. Sagenaria aculeata Stbg. V jednotlivých dobře zachovalých otiscích na lupcích

v uhelnou sloji na Lísku vložených.

62. Bergeria quadrata (rhombica) Presl v Sternberg: Verš. n., tab. 68, fig. 19.

Znalý exemplár otisku korového tohoto druhu vyskytl se na lupcích
visutého sloje uhehié v dolech Líseckých.

63. Aspidiaria undulata Stbg. Verš. L tab. X. fig 2. Otisky druhu tohoto nachá-

zejí se sem tam roztroušené v lupcích visutého sloje uhehié na Lísku.

64. Lcpidostrobus variabilis Ldl & Hutt. Plodné klasy, jež pfínáležejí rodu Lepido-

dendron, byly dosti často nalezeny, jak v lupku visutého sloje uhelné
na Lísku, tak i, ač vzácnéji, v lupcích u Stradonic.

65. Lepidophyllum majus Bgt. Otisky druhu tohoto, z větší části ne zcela zře-

telně zachovalé, vyskytly se v lupcích sloje uhelné na Lísku, vzácněji
u Zlejciny.

66. Lepidophloyos larícinum Stbg. (Lepidodendron laricinum Stbg.) Nalezen v ně-

kolika exemplárech na lupcích visutého sloje uhelné u Zlejciny.

67. Halonia regularís Ldl. & Hutt Diiih tento přichází dosti často; z větší části

se zrušeným otiskem korovým, vždy ale zřetelně zachovalými otisky jizvo-
výnii, ve větších neb menších úlomcích na lupcích, jež uhelnou sloj na
Lísku prostupují.

Plodové šupiny Lycopodiaceí.

68. Cardiocarpon orbiculare Ettingsh.: „Steinkohlenflora von Stradonic in B5hm^

tab. VI. fig. 4:.'^ Cardiocarpum marginatum Artis sp. Z lupků u Stra-
donic a Dibří, nezřídka.

69. Cardiocarpum Gutbieri Gein. „Versteinerungen der Steinkohlenformation von

Sachsen" tab. XX. fig. 23—25. V jednotlivých exemplárech a Dibří.

*51

Carpolithes corculum Stbg., Verš. I. tab. 7. fig. 6. Jednotlivé otisky plodové
supiny této nalezeny v lomech u Dibří.

F. Siffillarieae.

Sigillaría angusta Brgt: Histoire do végét. foss. tab. 149. fig. 3. Dosti hojná
na lupcích se slojí uhelnou se střídajících v Líseckých dolech.

Sigillaría alternans Stbg. Veis I. tab. LVIII. fig. 2. Geinitz: „Verstein. d. Steinkf.
Yon Sachsen'' tab. 8. fig. 3. Vzácnější, na lupcích z Lísecké sloje uhelné.

Sigillaría catenulata Ldl. & Hutt. Flora foss. of grt. Brtt. tab. 58. V jedno-
tlivých exemplárech z Lísku.

Sigillaría distans Gein. : ^Verstein. der Steinkohlf. von Sachsen'' tab. VIII.
fig. 4. Jeden exemplár nalezen v lupcích visutého sloje uhelné u Zlej-
ciny.

Sigillaría oculata Schloth. Syríngodendron complanatum Stbg. Yers. L tab.
XXVI. fig. 1. Geinitz: .Verstein. der Steinkohlf. v. Sachsen" tab. V.
fig. 10—12. Kousek kmene druhu tohoto z lupků u Hýskova.

Stigmaria ficoides Bgt. Velmi hojná; všude, kde se sloj nalézá, na vrstvách
nad a pod ní u Stradonic, Zlejciny, Lísku a u Hýskova.

VI. Grramineae.

Graminites Volkmanni Gein. Galamites Volkmanni £ttgsh. „Steinkohlenflora
v. Stradonic in Bohmen*' tab. V. fig. 1., 2., 3., 4. tab. VL fig. 1. Tento
druh, jejž £ttingshausen čítal ku Galamites, Geinitz ale ke Graminites
staví, kam bezpochyby dle útvaru klasu náleží, vyskytl se ve více
otiscích v lupcích u Stradonic.

Antholithes triticum Ondr. Též i tento otisk, jenž též klas představuje, při-
náleží nejspíše Gramineím. Několik otisků, jež dle toho, zdali konci
klasu neb počátku přináležejí, rozličné vzezření ukazují, nalezeno
v lupcích u Stradonic a u Hýskova.

Antholithes Pictairniae Ldl. & Hutt. The fossil flora of gr. Britt. tab. 82.
Exemplář, jenž se jen s oním u Lindleye pod tímto jménem popsa-
ným a vyobrazeným porovnávati dá a kterému jest velmi podobný,
nalezen v lupcích u Stradonic.
Jelikož posud není zjištěno, ku kterému řádu tento druh náleží, ponechal

jej prozatím u Gramineí.

VIL Noggerathieae,

ííoggerathia Beinertiana Gdpp. „Gattungen fossiler Pflanzen V., VL Tab. XH.,
fig. 3. Druh tento objevil se posud v jediném exempláři u Stradonic.

^ordaites borassifolia Ung. Listy druhu tohoto objevují se bud jednotlivě, neb
ve véjířích, větším dílem ale jen v úlomcích roztroušené v lupcích,
ve vrstvy slepencové vložených, jak u Hýskova, tak u Stradonic a Dibří.

krtisia transversa Stbg. Sternbergia approximata Ldl. & Hutt. Tab. 224 a 225.
Tyto zbytky rostlinné, jež se povážili za dřen druhu předešlého, při-

4*

52-

cházejí velmi často, jak v lupcích skupení slepenců, tak i v těchto
samých, pak obyčejně slabou vrstvou uhelnou obklopeny; druh tento
jest obyčejné kulatý neb více méně ovální, nikdy ale zplosklý, jak to
obyčejně v lupcích bývá. — Povrch není nikdy hladký, nýbrž buď více,
bud méně příčně zvráštělý neb podél rýhovaný. U Stradonic, Hýskova
a Dibří.

VIII, Conifera.

83. Araucarites carbonarius Gopp. Též sloj uhelná na Lísku obsahuje často slabé
vrstvičky vláknitého Anthracitu, rozličně roztroušeného, v němž při
drobnohledném zkoumání dupkovité buňky seznati lze, čímž jest při-
cházení tohoto druhu mezi zbytky rostlinnými v pánvi Lísecké úplně
stvrzeno.

Z 83 druha organických zbytkft, jež jsme v předešlém seznamu uvedli,
náleží tedy 81 výhradně rostlinstvu. V tom jest z 30 druhů, jež dřívější autorové
uvádějí, jen 27 obsaženo; neuveden totiž dřívější Chondrites Goppertianus Ettingsh.,
což jest velmi pochybný druh, nejspíše bezlistný vějíř kapradový, pak Annularia
sphenophylloides Znk. (již Andree uvádí, ale jež se po zkoumání originálu co
Antholithes triticum Andr. osvědčila) a Cyatheites aequalis Brgt, jenž dle porovnání
původního exempláře není nic jiného než Cyatheites dentatus Bgt.

Z příčiny této jest tedy počet u Stradonic nalezených otisků 46 na místě 49,
jak bylo v časopise „Lotos" z roku 1860 na stránce 51 uvedeno. Tam totiž po-
važovány ještě tyto tři jinými autory uvedené druhy za samostatné.

Oba zbytky zvířecí nalezeny na lupcích náležejících zpodnímu skupení
slepenců.

Z 81 druhů rostlinných, jež až posud poznány, přináleží 60 soujmu lupků,
pod slojí uhelnou uložených, 36 pak sloji uhelné a vrstvám nad ní. Z těchto mají
zpodní a svrchní skupení 15 druhů společných a má tedy zpodní skupení 45,
svrchní jen 21 druhů zvláštních. Z 60 druhů, v zpodním skupení nalezených,
přináležejí 4 druhy slepencům, 58 pak lupkům a mají obě tyto horniny dva druhy
společné.

Zpodní skupení tedy jest na druhy rostlinné mnohem bohatší. Však nestává
podobného poměru vzhledem k hojnosti otisků těchto druhů, jelikož přicházejí
v lupcích v sloji uhelné a nad ní často u veliké hojnosti, ano místy vyplňují vrstvy
skorém úplně, kdežto ve vrstvách zpodního skupení jen porůznu, sem tam arci
hojněji, vždy ale roztroušeně přicházejí, někdy po velkých prostorách však skoro
úplně scházejí. K tomu jsou ještě druhy ze zpodního skupení uvedené větším
dílem jen velmi vzácné, některé objevily se jen jedenkráte a můžeme k tomu pou-
kázat, že zrovna tyto lupky zpodního skupení to byly, jež po dlouhá léta tak často
prohledány a prozkoumány byly, kdežto se to u lupků v sloji uhelné a na ní teprve
novějšího času dalo, tak že při dalším ještě zkoumání vrstev těchto na rozličných
místech zajisté ještě větší bohatství druhů očekávati se dá.

Další zvláštnost pamětihodná jest ještě ta, že jednotlivé druhy na nékterýd
místech velmi hojn'>, skoro výhradně se objevují, kdežto v krátké zcela vzdáleností

58

! nepřichází aneb alespoň vzácností jsou, tedy na nékterých místech výhradné
lijí, jak na př. Sphenopteris asplenites Gutb. a Cyclopteris rhomboidea
. v dolejším konci západní rokle Stradonické.

k na příklad určeny z 181 nalezených zde exempláťfl, jež v poměrně krát-
e na tomto místě sebrány byly, následující druhy:

Sphenopteris asplenites (lutb 59 kusů

Cyclopteris rhomboidea Ett 43 „

Oligocarpia Gutbieri Gopp 25 „

Odontopteris Reichiana Gutb 1^,1

Sphenopteris coralloides Gutb 8 „

Cordaites borassifolia Stbg 6 „

Cardiocarpum orbiculare Ett G „

Dictyopteris neuropteroides Gutb 5 „

Annularia longifolia Bgt 2 kusy

Neuropteris gigantea Stbg 2 „

Neuropteris coriacea Ett 2 „

Neuropteris Loshi Bgt 1 kus

Lonchopteris rugosa Bgt 1 „

Graminites Volkmanni Ett 2 kusy

Antholites triticum And 1 kus

)henopteris asplenites a Cyclopteris rhomboidea se skoro vzájemně vylučují,

ostatní druhy rozličně roztroušeny se objevily.

}dobná přehlídka rodů při sbírce rostlinných zbytků z lupků visutého sloje

na Zlejdně vykázala následující výsledek :

Cyatheites dentatus Bgt 25 kusů

Sphenopteris meifolia Stbg 13 „

Cyatheites Miltoni Art. sp 12 „

Asterophyllites rigidus Stbg 9 «

Sphenophyllum emarginatum Bgt 7 n

Neuropteris gigantea Stbg 6 ,,

Lepidodendron dichotomum Stbg 6 „

Sphenopteris obtusiloba Bgt. ...... 4 kusy

Calamites Suckowi Bgt 3 „

Odontopteris Reichiana Gutb 3 „

Stigmaria fícoides Bgt 2 „

Huttonia spicata Stbg 1 kus

Lepidophyllum majus Bgt 1 „

Schizopteris Gutbieriana Presl 1 „

Hymenophyllites furcatus Bgt 1 „

Asterophyllites grandis Stbg 1 „

naproti nestejnému počtu v obou skupeních Líscckč pánve nalezených a

QU zvláštních druhů jest rozdílnost, v jaké řády, k nimž jednotlivé tyto

rostlinné přináležejí, v každém z těchto skupení zastoupeny jsou, pamětihodná.

S 21 druhů, svrchním vrstvám zvláštních, náleží 9 druhů Lycopodiaceím

54

5 druhů Sigillaríím, rovněž přichází Araucarites jen ve vrstvách tohoto svichního
skupení.

Jelikož posud v celku, vyjma některá, ještě k neznámým druh&m náležcgící
semena, 11 druhů Lycopodiaceí a 6 Sigillarií z pánve Lísecké určeno býti mohlo,
vysvítá, v jaké převaze zbytky těchto stromovitých rostlin se jen na svrchní
vrstvy obmezují. Tento převládající poměr objeví se ještě jasněji, pomyslíme-li, že
Lycopodiaceae, ze zpodního skupení uvedené, jakož i Sigillaria oculata, posud jen
po jednom neb alespoň jen ve velmi vzácných exemplárech nalezeny byly, kdežto
jednotlivé druhy ve vrstvách svrchního skupení v hojných otiscích nad sebou a
vedle sebe přicházejí.

Jednotlivé tyto úkazy druhů z uvedených řádů v zpodním skupení nejsoa
nikterak sto, by braly vlivu na povahu květeny tomuto skupení zvláštní, jež hlavně
z kapradin sestává, svědčí jen o tom, že při ukládání vrstev zpodního skupení
Lepidodendreae a Sigillariae úplně nescházely, ale že bud byly vskutku jen vzácné,
neb že žily za takých poměrů, že málo přispívaly k zachování ve vrstvách, záro-
veň se ukládajících.

Jinak se má tento poměr v době ukládání se sloje uhelné a vrstev nad ní,
kde bohatá květena Lycopodiaceí a Sigillarií vyvinuta byla, a hlavně Stigmaria
ficoides všeobecně se rozšiřovala.

Pozorujeme-li ale při zpodním skupení vrstvy slepencové s úlomky km^ů
v nich zahalenými, jež ale větším dílem nejsou určitelný, a pomyslíme-li, že tyto
zajisté jen stromovitým rostlinám z doby uhelné náležeti mohou, musíme soudit,
že se scházení zbytků rostlinných z řádu Lycopodiaceí a Sigillarií může jen při-
pisovat způsobu, jakým se nám zachovaly, ne ale úplnému scházení ve květeně
doby tehdejší. V skutku zdá se, že zbytky rostlinné v zpodních vrstvách pánve
Lísecké připlavené jsou, a ze z většího dílu nerostly na místě; zajisté platí to o
úlomcích kmenů nepravidelně ve vrstvách slepencových zahalených a musí se tyto
co dříví připlavené považovat. Hrubozrná, nesčíslné štěrky obsahující hornint
svědčí o větším proudu vod, jenž jedině tyto látky připlavit mohl a kterým musily
i tyto úlomky kmenové z dáli zároveň připlaveny býti. Tento silnější proud za
doby usazování se zpodních vretev pánve vyznačuje se co po celé rozsáhlosti pánve
činný a rozšířený, konglomeráty, jež všude základ pánve tvoří a v nich obsaženými
úlomky kmenů. — Přece ale svědčí v těchto slepencích uložené lupky o pokojněj-
ším pohybu vody, jenž časem nastoupil. Že tyto lupky stejnočasně a za stejných
poměrů uloženy byly, o tom vydávají v nich obsažené zbytky rostlinné dostatečného
svědectví.

Povaha převládání otisků kapradových a skoro úplné scházení zbytků z řádu
Lycopodiaceí a Sigillarií spojuje lupky z Hýskova a Dibří nejúplněji. U Dibří a
u Hýskova nalezené druhy k tomu ještě skoro vesměs nalezeny v lupcích u
Stradonic.

Až do dnešního dne totiž známo od Dibří 27 druhů; od Hýskova z lupků
zpodního skupení 15 druhů, kdežto počet u Stradonic nalezených ánúxt 46 obnáší
Z těchto 27 u Dibří nalezených druhů jest ale 20 s oněmi od Hýskova a Stnt-
donic, z 15 u Hýskova nalezených 13 s oněmi ze Stradonic a Dibří společných,
tak že, jak u Hýskova, tak u Dibří, velmi málo samostatných druhů ibývá, jei

56

le, vyjma u Hýskova nalezenou Sigillarii, k řádům náležejí, jež i na obou ostat-
ích místnostech zastoupeny jsou.

Jiná povaha vyznačuje se brzo ve vrstvách, jež sloj uhelnou tvoří a jež nad
f uloženy jsou. Již vlastnost jemnozmé, málo písčité hmoty, podobné více ně-
dejšímu uložení bahnitému svědčí o zcela klidnějším pochodu při ukládání se
ichto vrstev. Rovněž pak nacházejí se zbytky rostlinné nestejně hojně na tutéž
rstvu stěsnány a hornina sama jest jemnými částkami uhelnými proniknuta, tak
e y ohni ztrácí svou tmavou barvu.

Povaha zbytků rostlinných, mezi jimiž nepřevládají více kapradiny, nýbrž
^epidodendra, Sigillaría a Stigmarie, a jimž se přidružuje Araucarites, změnil se
(m způsobem, že ihned upomíná na jiné podmínky, za kterých tyto uloženy
ýti musely, než jak to v zpodním skupení vrstev se díti mohlo. — Vše ukazuje
tomu, že větší část zachovalých zbytků rostlinných na tom místě růsti museli,
:de je dnes bahnem, v lupek ztvrdlým, pokryty nalézáme.

Podobnému, a snad ještě klidnějšímu pochodu, zdá se, že děkuje na jižním
váhu Líseckého hřebene uložené ložisko uhelné povstání své, u kterého celá
lovaha zbytků někdejších vrstev o vehni zmenšelých bahnitých látkách svědčí,
ikož i celá pánvička rašelinovému uložení nasvědčovati se zdá.

Hojnost, v jaké v pánvi Lísecké zbytky Stigmarií a Sigillarii nalézáme, vy-
sazují jí místo v pásmu Sigilláriovém dle prof. Geinitze, a časté a hojné vysky-
ování se otisků z uvedených rodů v sloji uhelné činí to pravdě podobným, že
yto rostliny značně k uložení sloje přispívaly, jež ale bylo často značným ukládáním
e bahna přerušeno, a tímto způsobem lupky tak značně znečištěno.

Též toto střídání se nesčíslných vrstev lupkových s vrstvami uhelnými, jakož
časté vyskytování se Stigmarie a stop sigillariových v nich, jsou zároveň další
loklad k tomu, že sloj u Hýskova uložená k Lísecké sloji náleží, ačkoliv poměr
rntev uhelných k lupkovitým ještě o mnoho nepříznivější jest než na Lísku; ale
ii zde lze pozorovati znenáhlé přibývání lupků v severním směru, tak že větší
ryvinování se jich v další vzdálenosti nikoliv nesmí býti nápadným, k čemuž
)8tatně nalézáme obdobu na mnohých místech v slojích uhelných, v okolí Radni-
ckém uložených.

Jen místy uloženy na pánvi uhelné tvary diluviální, jež sestávají z vrstev
liizkových a štěrkových a jen zřídka z hlíny. — Takové diluvium nalézáme za prvé
na levém břehu řeky, na oustí údolíčka, jež se od Rabenberga v duli táhne. Jest
Iflem na slepencích uhelných, dílem na břidlici silurské, jež na západní hranici
těchto vystupuje, uloženo.

Druhý podobný tvar jest mnohem výše, severně od Hýskova uložen, a vodo-
te6í« jež od pahorku Kluka táhne a též uhelný útvar prorývá, odkryt

Diluvium toto pozůstává hlavně z vrstev pískových a štěrkových, jež se
iflem hlinitými stávají a vodorovné uložení mají. — Látky jsou velmi řídce spo-
jeny, z většího dílu bez spojení a netvoří žádnou pevnou horninu. Jak úplné
scházení kaolinových látek v směru tomto, tak i způsob, jakým jednotlivé horniny

56

mezi Stěrky zastoupeny jsou, svědčí o tom, že látky k těmto vrstvám dilaviálním
nepocházejí ze ziušených vrstev pánve uhelné, nýbrž z vyšších vrstev obora říč-
ního připlaveny byly.

Kde jsou NTstvy pískové trochu pevnější, tu mají hlinitě-železité vazivo,
kteréž jednotlivá zrna písková spojuje. Vrstvy jednotlivé nemají žádné značné
mocnosti a střídají se velmi často, tak že následují na vrstvy nejjemnějšího písku
hned zas vrstvy štěrku, ačkoliv štěrky nejsou vždy obmezeny na zvláštní vrstvu,
nýbrž i v písku jiných vrstev vtroušeny se nacházejí.

Tak nalézáme v stěně, nad Hýskovem odkryté zhora dolů,

nejprve hlinitý písek,
pak vrstvu štěrku,
pak zcela jemný písek
trochu hrabší písek,
písek hrubého zrna a
konečné opět vrstvu štěrku.

Stěrky sest^ivají z křemene rozličného druhu, dosti omletého, pak z úlomků
břidlic, tyto častO jen málo, jen na hranách omleté, z křemenců, z úlomků buliz*
níkových černé a červené barvy, často rohovitýcli, dále z červených a žlutých por-
fyrů, jež dílem patrné vtrusy chovají, dílem husté a stužkovitě rýhované jsou,
z patrných diabazů, afanítů, z kusil rozličných pískovců i slepenců a jednotlivých
úlomků žulových.

V afanitech přicházejí vtrusy, dílem jíž v hydrát železitý proměněné ; diabazy
nalézají se více méně v rozkladu, aneb jsou alespoň, jako některé štěrky břidlicové
na povrchu slabou, hnědou vrstvou hydrátu potaženy, anižby rozklad hlouběji za-
sahal. V písku jsou mimo to často malé bělé lístky slídové přimíseny. Na severo-
východním svahu Kluk přikládají se na pánev uhelnou v směru k údolíčku Jaku-
binka dílem lože hlinitá. Taktéž vidíme na východu západní rokle Stradonieké na
uhelných pískovcích hlínu uloženu. — Hlína tato obsahuje dílem shluky vápnité,
jak se s nimi vesměs v Idínách okolí setkáváme.

Již rozličným, z většího dílu vodorovným uložením vrstev náplavu dají se tyto
lehce rozeznati od vrstev pánvi uhelné přináležících ; kde by toto nemělo dosti
patrné býti, tu poskytuje úplné scházení kaolínu v směsu hornin, jakož i řídké
jich spojení, dostatečných známek rozdílových.

Již dříve zmínili jsme se o tom, že pánev byla vymletím dílem přerušena
Jednak proryla si řeka na přič pánví cestu svou; jinak ale vyryly vody z obou-
stranných svahů odtékající rokle u Stradonic, u Zlejciny a pod Rabenbergem
dosti hluboko ve vrstvy pánve uhelné; zároveň svezly se tímto balvany výše ulo-
žených hornin hluboko v údolí, jak o tom balvany buližníků, v rokli Stradonieké
se nacházející, jež z kupy buližníkové u Lísecké myslivny pocházejí a někdy několik
centů váží, nasvědčují.

Mezi změnami a tvary, jež teprve později a v poměrně nové době na vnrt-
vách pánve uhelné se tvořily, jsou jen upomenutí hodný: soustředění hydrátu
železitého, často ve velkých soustředných kruzích na vrstvách pískovce, hojné den-
drity na lupcích, hlavné na oněch od Dibří, a pak tenké povlaky malých, hvězdo-
vitě uložených plochých krystalků sádrových na puklinách v sloji uhdné.

Tvary diluviální v oboru pánve uhelné upotřebují ae co žtérk a písek ku
iTbě.

Pískovce a slepence pánve uhelné
B upotřebují se po dlouhou řadu let
< obyčejný stavební kámen, co káinen
Uřový v hutích železných nejbližšího
:olí, co kvádry při důležitějších stav-
ieh a dobývají se v lomech u Hýskova,
Stradonic (Kg. V.), u Lísku a u DibH.

Uhlí ale, jež se výhradné poblíž
řd>ene Líseckého dobývá, upotřebiye
1, pro nepatrnou jen výhřevnost, jen
■i páleni vápna a rozváží se k tomu
řelu k vápenkám u Berouna a Zdic.
- Brzo po objevení sloje uhelné upo-
ebeno uhlí též ]>ři vitríolové huti,
níž potřebný kámen vitriolový 7. břidlc
imencové u Hracholusk, jihozápadně
1 Křivoklátu vyráběn bvl, jež ale brzo
j klesnutí dřívějších příznivých cen

triolu opuštěna byla. — Stopy po této huti udržely se ještě
raného „caput niortuum" poblíž Lísecké myslivny.

Lom Stradonický na Itvídry.

' hromadách tak

III. Pánev Stilecká.

O pánvičce té /minují se též již prof. Zippe a prof, Reuss v dříve uvedených
(ujednáních, aniž by bylo bližšího něco o poměrech jejich připojeno.

V roiníku geologického říšského ústavu z roku 1861 a 1862 mluví se o ní
Dchn obšírněji, určuje se blíže poloha a velikost její, líčí se rozčlenění její ; není
&ak žádný druh rostlin fossilních uveden.

Taktéž zmiňuje se pan prof. Krejčí v uvedeném již článku „o kamenném a
nědém uhlí" v Živě 1803 jen krátce o pánvi této. Činí se zde ale již zmínka o
tiscích v Stilcckě či Žebrácké pánvi, ač jmenovitě uvedeny nejsou.

Pánev tato uložena něco přes čtvrt hodiny jiho -západně od Žebráku, v směru
Cerhovicíim a /álužf, z většího rlílu v rovině, jež se rozprostírá mezi Žebrákem a
Jerhovicemi; dílem se přikládá na svah, jenž od Mlýnského potoku zponenáhla
ystupuje. Svah tento tvoří méně vystupující pokračování hřebene, jenž bezprostředně
líně u města Žebráku vystupuje a jenž sestává ze sliilnatých břidlic a v nich
ložených tenkých slojí křemencových , pásma d^ dle Barrandcova rozdělení ;
^ břidle obsahuji zkameněliny, což můžeme pozorovati ve vodoteči pod rybníkem,
:de vrstvy na světlo vycházejí, a též na jiných místech, kde tyto pKstupny jsou.
^též vrstvy tvoří též západní pokračování zmíněného hřebene až pod pánev Sfi-
eckou a zdá se, že zasáhají ještě dále na sever, tak že je můžeme považovati za
edinou základní horninu pánve uhelné.

Pánev sama o sobě má podlouhle kulatou podobu, jejíž delší osa od sevem

58

k jihu směřuje. Severní polovice pánve leží v rovině mezi Žebrákem a CerfaoTicemi,
jižní ale v malé kotlince, jež ve svahu, na pravém břehu „Mlýnského pototai^
vystupujícím, sotva znatelně vhloubc-na jest.

Potok tento, jenž přichází od Záluží, protéká v směru k Žebráku pánvička
tuto na přič, aniž by ale tvořil nějaký výmel, v němž by se, třebas jen dílem,
vrstvy pozorovati mohly.

Absolutní výška nad mořem pánve této udává se v geologickém říšském ústava
na 1143 stop. — Rozsáhlost od severu k jihu nechf obnáší 500 až 600 aábů,
šířka její od východu k západu asi jen 300 sáhů na severním konci, o mnoho méně
však na jižním. — Jižní konec pánve sáhá až k rovině, v níž svah na pravém břeha
potoka vybíhá; sevenií konce až přes silnici, jež ze Žebráka k Cerhovicům vede.

Nižádné vodomely neprorývají pánev, v nichž by vrstvy její pozorování pří-
stupny byly, aniž stává lomA, v nichž by se pozorovati mohly, a obeznámení se
s členy pánve obmezuje se tedy jen na nepatrné doklady, jež velmi slabé dolování
poskytuje. — S tímto se dějí jen pokusy na jižním konci, z většího dílu na nejjiž-
nějším kraji, k vydobytí pozůstalých ještě pilířů uhelných. — V celé severní části
zanechány i tyto pokusy, kdežto se ještě před několika lety na nejsevernějším
konci za silnicí uhlí dobývalo a na jiných místech marné pokusy děly.

V celé této severní části nezachovaly se nižádné stopy někdejšího dolování;
naproti tomu poskytuje jižní část na svahu, jenž se k severu sklání, obraz silně
rozryté půdy a hromada vedle hromady pozůstalých lupků uhelných, jimž přimíseny
horniny visuté z jednotlivých hojných vrstev, tvoří prostoru neúrodné půdy, podo-
bně oné u Přílep. — Jižní pokraj pánve vystupuje asi 15 až 20 sáhů nad potokem;
však i severní díl pánve vjstupuje od potoka, byt i jen znenáhla a nejnižší místo
na povrchu pánvičkj' jest tedy ono, kudy potok teče.

y šachtách, na jižním kraji prohloubených, dostiženy následovní horniny:
Nejprve jenmý štěrk, písek, hlína a štěrk, rozličné, nevelké mocnosti, pak 9 stop
až 2 sáhy mocné lupky rozličného tvaru, jež rozděleny jsou ve více skupení.
Svrchní pozůstává z jemných, modrošedých lupků, následující z šedých, písčitých
lupků, nejzpodnější z brouskovitých lupků. Na místě nazvány jsou křidlicové
(? břidlicové), popelkové a kvarcové lupky. Pod lupky pak násdedige vrstva pís-
kovce, jež provází všude sloj uhelnou, jež pak následuje, co bezprostřední, visuté
a nazvána jest „vrstvou pískovcovou."

y sloji uhelné, jež pak následuje, leží nejsvrchněji několik palců mocná
vrstva velmi pevného lupku, černé barvy, jenž obsahuje množství neurčitelných
úlomků zbytků rostlinných, jenž v ohni trochu doutná a do světla se vypálí;
k tomuto lupku phkládá se zcela tenká vrstva lupku šedého, jenž není uhelnými
částkami prostoupen, a který též rostlinné zbytky obsahuje ; pak následi^e sloj uhelná
v mocnosti 7 až 7^, stop, pak 6 palců mocný, sypký, šedý lupek, jenž obsahiye
jen neznalé otisky rostlinné; pak 3 stopy uhlí, pak opět asi 3 palce mocná vrst-
vička šedých lupků a konečně poslední slůjka uhlí IVa s^py mocná.

Úplná mocnost sloje ulielné i s její opukami obnáší tedy zde 2 sáhy až
2 sáhy a 1 stopu; mezi tím 15 palců opuk. — Ze slojí uhelných jest svrchní
lepší, zpodnější pak jest špatnější jakosti, hlavně nejzpodnéjgf pak jest nečistá,
hojnými vrstvami opuk prostoupena.

59

V uhlí přicházejí stopy zbytků rostlinných, mezi jinými Stigmaria, Lepido-
dendron a Sígillaria.

Stále vloženými vrstvami lupků rozeznává se sloj u Stilce od oné u Přílep
a na Lísku uložené. Však nezdá se, že tyto vrstvy lupků mély všude uvedenou
mocnost, nýbrž že v úklonu mocnosti jim přibývalo, čímž vrstvy uhelné více od
sebe vzdáleny byly.

Mocnost vrstev visutých, jež na jižním kraji pánve 2 sáhy obnáší, nabývá
dále do vnitř pánve větší mocnosti a šachty jsou u prostřed jižní části 6 sáhů
a více hluboké, nežli dostihnou sloj uhelnou; a hloubky této v severním směru
přibývá; přičtem-li k tomu ještě úklon svahu, tu vysvitá, že sloj uhelná jest na
jižním kraji v největší výši a k severu zapadá. Však vystupuje zároveň k západ-
nímu a východnímu kraji, a má tedy v celku podobu pánve k severu nakloněné. Vystu-
pování sloje uhelné jest zcela patrně k pozorování na západním kraji v jižní části,
kde sloj vychází skoro až na den, kde jest odkryta a dosti příkře k východu zapadá.

V severní části pánve zdá se že byla sloj uhelná hlouběji uložena, v)'jma
u krajů, kde se v malé hloubi nalézala, jako v právo od silnice z Žebráka do
Cerhovic, z čehož souditi lze, že úklon severní, sloji obyčejný, zde dílem v jižní
přecházeti musel. Při větší hloubi uhelné sloje přibývá mocnosti vrstev visutých.
Však přibývání toto nezasáhá prý až k vrstvě pískovcové, jež sloj bezprostředně
ve visutém provází a která nikde mocnosti tří stop nepřesahuje. Naproti tomu
>yvinovaly se vrstvy lupků vždy více a více, což již vysvitá z hromad u někdejších
šachet udržených.

Kdežto totiž nacházíme na hromadách v nejjižnějším dílu pánve v nejvyšší
její poloze hlavně jen zbytky uhelného lupku a rozdrobeného uhlí, jimž jen sem
tam, vyjma balvany z vrstev visutých pískovcových, málo úlomků lupků přimíseno
jest, přibývá těchto více a více, čím dále od jižního kraje k seveini se vzdalujeme,
a konečně převládají úlomky těchto z vrstev visutých vyvezených lupků. Poskytují
hezké odi-ůdy výtečně se štípajících lupků, jež pocházejí ze všech tří, výše uve-
děných druhů, z nichž hlavně šedomodré dobře zastoupeny jsou. Však mamě bys
hledal ve všech těchto druzích lupků zbytky rostlinné; skoro ničeho neb jen velmi
nezřetelné stopy tam nalezneš. Též sferosiderity nebyly skoro nikdy pozorovány.
— Tímto nedostatkem zbytků rostlinných souhlasí lupky pánve Stilecké s oněmi
u Přílep, jakož i ostatní povahou a uložením nad slojí uhelnou, od níž jen slabou
vrstvou pískovce odděleny jsou. Nad lupky konečně uložen jemnozmý pískovec,
co nejvyšší vrstva, která tam, kde jen slabě vyvinuta jest, v drobný štěrk a písek
se rozpadá (fig. VI.).

ng. VI.

Jih. Stilec. Mlýnský potok. Silnice do CerhoTic. Sever.

r

BHdle
silurské.

lupky

Uhelné

pískovce.

60

Sloj uhelná uložena bezprostředně na zrušených lupcích, dilein na plastické
hlíně, jež pak spočívají na vrstvách silurských. — O jiných pak vrstvách ležatých,
jež by ještě útvaru uhelnému náležely, není ničeho známo a nenalézáme tudíž
žádných slepenců, které v ostatních uvedených pánvích tak hojně vyvinuty jsou,
ni pod ni nad uhelnou slojí, což svědčí o velmi klidných poměrech při ukládání
se vrstev, pánev tuto vyplňujících.

Mocnost celé pánve jest velmi nepatrná; po krajích obnáší sotva 4 až 6
sáhů a nepřesahuje u vnitř 15 až 20 sáhů. V celé této mocnosti vystupují jen
jemnozmé odrůdy hornin. Nejen lupky, z nichž modrošedé hlavně hlinité povahy
jsou, kdežto ostatní, hlavně ony, co „popelkové*^ známé, vlastně velmi kaolinickoa
a jen málo a jemně písčitou horninu tvoří, nýbrž i pravé pískovce složeny jsou
jen z velmi drobných látek, v nichž též kaolin značného podílu má. Též vrstva
pískovcová ve visutém jest velmi, skoro hlavně kaolinická, při tom dílem porosní
a obsahuje jednotlivé bělé lístky slídové vtroušené.

Na pánvi uhelné uloženy dílem diluviální drobné štěrky, jež hlavně na severní
části pánve sem tam ji přesahují a takto kraje zakrývají, v jižní části ale husté
až k západnímu kraji přiléhají a zde v malých pahorcích vystupiqí, jež tvoří malý
val na této straně pánve. Tyto naplavcniny zasahají dále v západním směru
k Tlusticům a k Záluží.

Poštěstilo se mi něco otisků z pánve této sebrati. Však mohly tyto jen ve
vrstvě pískovcové ve visutém sloje uhelné a v této nalezeny býti; větší díl jich
obsahuje vrstva pískovcová; v lupcích nad touto vrstvou pozorovány jen velmi
zřídka a z většího dílu neurčitelné zbytky.

Až po dnes z pánve této určené druhy jsou následující:

A. Equisetacea.

1. Calamites Suckowi Bgt. Nepřichází zřídka, ale nikdy ve velkých exemplárech.

Dílem v nejsvrchnějších, tvrdých lupcích uhelných, dílem ve vrstvě
pískovcové visuté.

B. Asterophyllitea.

2. Asterophyllites grandis Stbg. sp. přichází co Volkmannia gracilis Stbg. Verš. 11.

tab. XV. fig. 1. Často ve velkých exemplárech, dílem s plodními khisy
ve vrstvě visuté pískovcové.

3. Asterophyllites rigidus Stbg. Nepřichází tak hojně. Přicházejí olístěné úlomky

stonků jakož i plodní klasy. Volkmannia polystachia Stbg. Verš. L
tab. LI. fíg. 1., dílem v pískovci visutém, dílem v lupku nad uhlí.

4. Asterophyllites foliosus L. H. Plodní klasy jeho, podobné vyobrazení v Gei-

nitzově díle: „Versteinerungen der Steinkohlenformation in Sachsen"*
tab. XVI. fig. 4., jakož i úlomky stonků, oboje v pískovci visutém.

5. Annularia longifolia Bgt. Jednotlivé úlomky vřeten, jakož i roztroušené lístky

v pískovci visutém a lupku uhelném.

6. Sphenophyllum oblongifolium Gerni. V jednotlivých úlomcích z lupkft nad uhlím-

61

C. Filices.

Sphenopterís elegans Biongn. Druh tento jest jeden z nejhojnějších z pánve
Stilecké a přichází v hojných úh)mcích vějířů nepravidelné v pískovci
visutém, soudru/ne s Asterophyllity, Calamites Suckowi Bgt a Aletho-
pteris.

Spbenopteris tenella Brongn. : Hist. de végét. foss. tab. XLIX. lig. 1. Nezřídka
přicházejí úlomky druhu Sphenopteris, které se nejhp s druhem Sph.
tenella, jak jej Brongniart vyobrazuje, spojit dají, v pískovci visutém.

Sphenopteris Bronni Gutb. Jednotlivé exempláry druhu tohoto objevily se též
v pískovci visutém.

Hymenophyllites furcatus Bgt Sphenopteris acutiloba Stbg. V několika exem-
plárech na vrstvě • visuté pískovcové, hlavně v odrůdách, které odpoví-
dají u Geinitze „Verstein. der Steinkohlenf. von Sachsen** tab. XXIV.
lig. 11. a 12. vyobrazeným.

Schizopterís adnascens Lindl. & Hutt. Jemné exempláry, jež často na stoncích
jiných kapradin, a sice nejhojněji na východu lístečků z hlavního stonku,
sedí.

Diotyopteris Brongniarti Gutb. Druhu tohoto nalezen jen jeden lísteček v lup-
cích nad vrstvou pískovcovou, jenž ale byl velmi zachovalý a pěkně
znalé žilky měl.

Alethopteris longifolia Presl. Druh velmi hojný, dílem v celých vějířích, dílem
jen v úlomcích, skoro všude v pískovci visutém. Druh tento jest zde
zrovna tak vyvinut jako Alethopteris Serli Bgt. u Přílep.

Alethopteris erosa Gutb. Jednotlivé úlomky, z většího dílu s zrušenými lístečky,
jichž žilky udrženy jsou.

D. Lycopodiacea.

Lepidodendron dichotomum Stbg. Jednotlivé, z většího dílu neznalé otisky korové,
z lupki v sloji uhelné.

Lepidodendron elegans Ldl. & Hutt. Taktéž v jednotlivých úlomcích na lup-
cích uhelných ze sloje uhelné.

Lepidodendron laricinum Stbg. Otisky korové, s malými jizvami na lupcích ze
sloje uhelné. Tento druh objevil se posud jen zřídka.

Lepidostrobus variabilis Stbg. Úlomky plodných klasů těchto pozorovány v pís-
kovci visutém.

E. Sigillarieos.

Sigillaria sp ? Stopy Sigillarií nescházejí úplné a objevily se v otiscích
podobných druhu Syringodendron, dílem široce rýhované na lupcích
v sloji uhelné. Však nebyl žádný otisk tak zachován, by se byl mohl
určiti.

Stigmaria ficoides Bgt. Též zde, jako v dříve uvedených pánvích, jest druh
tento velmi obyčejným úkazem, jak v hojných, často jen málo zacho-

62

yalých, tak i ve velkých znalých exemplárech; objevil se posud jen na
vrstvách ze sloje uhelné.

Vláknitý anthracit jest na vrstvách uhelné sloje podobným úkazem, jako na
slojích u Přílep a Lísku; nepodařilo se však posud, jako v anthracitech z Přílep
a z Lísku, též u Stilce buňky dupkové v něm nalézti.

Z předeslaného seznamu vysvitá patrné převládání kapradin mezi otisky
v pískovci nad slojí uhelnou a scházení otisků korových z řádů Lycopodiaceí
a Sigíllarií, kdežto zrovna opačný poměr panuje ve vrstvách bezprostředné nad
slojí neb v ní vložených.

Jest to poměr, v němž všechny tři pánve, Přílepská, Lísecká a Stíleeká, se
shodují. Vychází z toho, že i pánev Stilecká k pásmu Sigillariovému přináležL

IV. Pánev Holoubkovská.

Uložení, jež v žádném z výše jmenovaných pojednání a spisů uvedeno není,
vyjma pouhou zmínku v ročníku geologického říšského ústavu z r. 1856 (Lidi.:
„Beitráge zur geognostischen Kenntuiss der Steinkohlenformation im Pílsener
Kreise von Bohmen^) a jež z většího dílu až posud neznámé zůstalo, jest uložení
pravého útvaru uhelného u Holoubkova. Uložení toto, jen málo rozšířené, jcí
nikde výmely odkryto a hornicky ohledáno není, jest vskutku jen málo schopno,
by pozornost geognosta vzbudilo a poskytuje tímto jen málo příležitosti k poznání
složení a uložení vrstev.

Pánev tato jest západně a severozápadně od Holoubkova uložena; tím ale,
že půda jest lesem a jinou vegetací porostlá, nedá se přesné ohraničení podati.
Hraniční a základní horninu tvoří vrstvy silurské, jež dílem přináležejí pásmu d|,
jež známo jest kuličkami v něm obsaženými, jež hlavně u Voseka mnoho zkame-
nělin obsahují, dílem křemencům pásma d^.

Prvnější můžeme vidět na stráních podél silnice, západně od vsi Holoubkova
na den vycházeti a sice skoro až k počátku lesa. Taktéž sestává dále na západ
se nacházející svah, přes nějž se silnice, poblíž hřebene Vydřiduchu sklání, z těch-
žc lupků. Na cestě, která z Holoubkova severně k Tesskovu vede, můžeme tytéi
lupky pozorovati, jakmile jsme na konci lesa, jenž severně od Holoubkova se táhne,
pozemky Tesskovské obce dostihli.

Však i východně od Holoubkova vycházejí na den a lze je poznat z náklon-
nosti tvořit kuličky, jakož i dílem z již utvořených kuliček, jež, jako u Voseka,
z lupků se vylupují. — Kuličky tyto obsahují zde ale velmi zřídka zkameněliny
a seznal jsem jen stopy Hyolithň. Hřeben Vydřiduch, jenž severozápadně od
Holoubkova se táhne, sestává z porfyrů, na něž se na jižním svahu křemence
přikládají. Až k němu nezasahají vrstvy útvaru uhelného. Tento jest naopak
obmezen na malou prostoru mezi tímto hřebenem a vesnicí; zasahá východně
sotva přes Holoubkov, jelikož tam vycházejí silurské břidlice a nad nimi křemence
na den a táhne západně kus na levý bok silnice, jež z Holoubkova k Rokycanům
vede. V prostoře této může útvar uhelný poznán býti dílem z odkrývek, jež
k dobývání písku otevřeny jsou, dílem z povahy půdy.

63

Takové pískové odkryvky odkryty jsou v právo i v levo silnice. V oněch,
jež se blíže Holoubkova v právo od silnice nacházejí, nevychází nic jiného než
pískovec, vlivem povětří zvětralý, jemnozmý, světle žlutavě neb běle zbarvený,
jenž na 3 až 6 stop mocnosti odkryt jest.

Dále k západu, na hranici vrstev uhelných se silurskými břidlicemi, jest
v malém lomu v levo od silnice větší rozmanitost vrstev odkryta; zde vychází na
Btěné od hora dolů: nejprve žlutavý, jemnozrný, z větáího dílu zrušený a zvětralý
pískovec, bez štěrku, as 4 stopy mocný; pod ním pak 2 až 3 stopy mocné, tmavé
velmi štěpné lupky, s nimiž se střídají několikráte slabé vrstvy uhlí. Lupky
jsou tmavošedé a obsahují velmi mnoho zbytků rostlinných, jež ale pro pokročilé
značné zvětrání, v němž se lupky nalézají, se určit nedají, tak že se poštěstilo jen
málo druhů bez pochybnosti určiti. Nejen ze lupek jest celý rozdrolený, nýbrž i
uhelná hmota, jež zbytky rostlinné pokrývala, jest zrušena tak že jen velmi zřídka
podoba rostliny k poznání jest. Všecky druhy ale, které se určit daly, jsou pravé
rostliny uhelné, čímž jest postavení těchto vrstev u Holoubkova rozhodnuto.

Pod těmito lupky následuje pak vrstva jemnozrných pískovců s železitým tme-
lem, čímž se co hnědě zbarvené objevují. Mocnost této vrstvy není značná; taktéž
se zdá, že v ní přicházejí úlomky rostlinné. Pod touto >TStvou leží konečně, co
nejzpodnější hornina, slepence ve vrstvách jen málo mocných. — Jelikož v malé
vzdálenosti od těchto slepenců již silurské břidle vycházejí, zdá se, že tyto sle-
pence zastupují nejzpodnější vrstvy uložení uhelného, ačkoliv bezprostřední styk
se silurskými břidlemi odkryt není. Hmota základní těchto slepenců jest kaolinický
pískovec, v němž hojně štěrky, však ne značné velikosti, vloženy přicházejí. Tyto
štěrky pocházejí z rozličných odrůd buližníků, rozmanitých křemenců a křemenů.
Mezi nimi leží, jako uStradonic, jednotlivá, uhelnou korou opatřená písková jádra,
jež dají soudit na kmeny se zuhelnělou korou. Však ni na koře, velmi drolivé, ní
na hornině, jež ji obklopuje, nelze nějaký otisk poznati.

Nedaleko severně od tohoto lomu pískovcového vycházejí lupky ještě jednou na
den a mají pH směru k h. 10. severoVýchodní úklon, nepatrným západem. Z toho
jde, že vrstvy pískovcové, jež poblíž Holoubkova se nacházejí, nad lupky uloženy
jsou a že nejspíše přináležejí těmtýž vrstvám, jež v nejzápadnějším lomu, na lupcích
nložené, na den vycházejí; jelikož ale odtud ve východním směru k Holoubkovu
povrch značně vystupuje, musejí tam již ve větší mocnosti vyvinuty býti.

Na celé ostatní uložení dá se pak jen v severovýchodním směru z povahy
půdy souditi a vzdaluje se každému bližšímu pozorování.

Ale z málo míst, na kterých se uložení vrstev pozorovati mohlo, vyplývá
podoba zdejších poměrů s oněmi v Lísecké pánvi a lišení se od poměrů v p^vi
Ffflepské a Stilecké pozorovaných.

Ony druhy, jež se určiti daly, jsou následující:

/. Epnisetacete.

[. Calamites sp.? Nepopiratelné úlomky Calamitů vyskytly se mně několikráte,
nikdy však v také zachovalosti, jež by druh určiti dala. Nejspíše digí
se 8 Calamites S*ickowi Bgt. aneb Calamites approximatus Schloth.
spojití.

64

//. Asterophylíitece,

2. Astci*ophyllites grandis Stbg. sp. ; objevily se sice malé ale dobře určitelné

úlomky druhu tohoto; mezi nimi patrně rozvětvené, podobné od Stem-
berga v „Vcrs. II., tab. XV., lig. 1" vyobrazenému otisku Volkmannia
gracilis.

3. Asteropbyllites rigidus Stbg. Trochu nedokonalý úlomek, jenž se nejspíše s tímto

druhem spojiti dá.

4. Annularia longifolia Bgt. Jednotlivé lístečky, jež postavením svým jen k tomuto

druhu náležejí.

5. Sphenophyllum, saxiíragaefoliuiu Stbg. Jeden zcela dobře zachovalý exemplář,

s dvěma úplně udrženými vřeteny, jež odpovídají dosti zjevně Yjohnr
zení u Sternberga „Vei-s. I., tab. LV., fig. 4.

III, Filices.

tí. Otisky rostlin, jež k tomuto řádu náležejí, přicházejí zcela nepopiratelné. Udržení
ale všech sem náležejících otisk& bylo tak nedokonalé, že určení
druhu zcela nemožné, řádu pak jen s vyhrazením možné bylo. Jen dva
dovolují donměnku, že řády Sphenoptcrid a Neuropterld mezi nimi za-
stoupeny byly.

IV. Sigillariece.

7. Stigmaria ficoides Bgt. Jest patrně zachovalá a z pozorovaných úlomků a zbytků

se dá soudit, že byla hojně rozšířena.

F. Nóggerathiece.

8. Cordaites borassifolia Ung. Druh tento jest zastoupen patrným úlomkem listu.

Všecky uvedené druhy nalezeny v lupcích. Z těchto málo otisků, jež v ulo-
žení Holoubkovském nalezeny byly, vysvítá, že z našich pánví známé řády i zde
zástupců svých čítají, vyjma jedině Lycopodiacca, z nichž nižádný otisk nalezen
nebyl. Z toho ale na úplné scházení jich souditi, nebylo by při malém počtu urči-
telných otisků ospravedlněno, jakož zároveii z tétéž příčiny na převládání jednoho
neb druhého řádu souditi se nedá. Však na jednu věc smíme upozorniti ; jest to
totiž Stigmaria ficoides Bgt., jež se zdá, že jest všude takřka nerozlučitelný prů-
vodce lupku uhlím proniknutého aneb poblíže slojí uheln}xh vyvinutého.

Zbytky Sigillarií nebyly pozorovány ; však z poměrů, jak se zde mají, nesmíne
soudit, že vskutku zcela scházejí.

Dle bczpochybného rozšíření uložení tohoto, jest povrch jeho z většího dílu rovný,
jen v západní části trochu k západu nakloněný a zdá se, že se nikde nov^ií
útvary na ně nepřikládají. Výše mořská pro Iloloubkov jest v ročníku geologického
říšského ústavu VIL 185C na 219*4 sáhů neb 131() stop udána; i můžeme tedy
př^niout, že výše uložení uhelného málo od toho se liší.

n. 66

V. Pánev Mirešovská.

Též o této pánvi jest v dřívej ších spisech o rozšíření útvaru uhelného

Y Čechách málo obsazeno.

Prof. Zippe uvádí sice ve svém spisu: »Uebersicht der Gebirgsformationen
in Bohmen 1831^, pánev tuto, ale bez všeliké poznámky; v roce 1842 uvádí ten-
týž ve spisu: „Die Steinkohlen, ihr Werth etc.** výslovné, že v pánvi této posud
žádné uhlí nalezeno nebylo, ale též, že se zde ješté ani nehledalo a zmiňi^e se o
opotřebování zde uložených pískovců ve vysokých pecích v okolí.

Též u Reusse v jeho: „Kurze Uebersicht der geognostischen Verháltnisse
BOhmens 1854^ jest pánev Mirešovská beze všeho dalšího výkladu jen co pánev

Y knyi Plzeňském uvedena.

Teprve v pojednáních geologického říšského ústavu z roku 1858 uvádí se
něco bližšího o pánvi této. Zde se uvádí, že jest chudá na uhlí a že pro poznání
poměrů uložení málo odkryta jest.

Z jedné šachty pokusné blíže lomů Mirešovských uveden následující sled
Yrstev :

1. Hlína se štěrky 7 sáhů

2. Písek % sáhu

3. Opuka, písčitá, žlutá 2 sáhy

4. Opuka lupkovitá s červenou hlínou \l^ sáhu

5. Pískovec podobný onomu, z něhož se
v tak zvaných Mirešovských lomech
výborné splavní kameny vyrábějí etc. 4 sáhy

6. Opuka lupkovitá % sáhu

7. Sloj uhelná — 18-48 palců.

8. Opuka; nebylo dále vrtáno.

O zbytcích rostlinných není v poznámce této ničeho uvedeno. Za to ale uvádí
D. Stur v pojednáních c. k. geologického říšského ústavu 1861—1862 několik u
Mirešova uvedených otisků rostlinných.

Konečně zmiňuje se Kuppelwieser v pojednání: „Die Kohlenreviere von
Ostrao, Rossitz etc. 1870^^ o pánvi Mirešovské; udání jeho ale týkají se méně
geognostických poměrů, nýbrž hlavně technických a statistických dat. V tomto po-
jednání udává se délka pánve na 1800 sáhů a šířka na 1600 sáhů a množství
obsaženého uhlí páčí se na 150 milionův centů.

Pánev Mirešovská leží jižně od Rokycan, asi hodinu vzdálena, v malé kot-
Uiice a skorém kolkolem pahorky a hřebeny vrstev silurských s ní hraničících
obklopena. Tyto jsou: na severním kraji hřeben buližníkový sv. Jakuba, na jižním
kraji dílem též buližník a silurské břidlice, dílem břidle kamencová mezi Kamínky
a Mirešovem, dílem slepence křemencové ve vrchu Zlomnoha, jenž dále východně
leží a k Dobřivu se sklání. Východně a západně od hřebene buližníkového u sv.
Jakuba blíží se severní hranice pánve uhelné dosti těsně vrstvám silurským
pásma D^ ; tyto, mezi Dobřivem a Rakovou, na jižním svahu vrchu „Kotel^ roz-
šířené, táhnou až k uhehié pánvi ; jejich zelenavě a červenavé zbarvené písčité

a

66 "•

vrstvy jsou odkryty dflem lomy, dílem na břehách černého potoku, jenž od Dobřiva
přitéká, a mají úklon k severu.

Pánev leží v hlavním svém směru od severovýchodu k jihozápadu a rozpro-
stírá se od Dobřiva přes vesnici Mirešov až pod dvůr Kamínky, jenž na hřebena
buližníkovém vystavěn jest. Severovýchodní konec pánve zasahá až poblíž vsi
Hrádku, západně od Dobřiva se nacházející. — Na jižní straně ale tvoří pánev
vypouklinu v nížině, jež se ke Skořic&m podlé potoka, jenž odtamtud přitéká,
táhne. Hranice pánve zasahají jižně dosti blízko až k patě sousedních výšin, jdou
vsí Mirešovem, jejíž nejzápadnější část již mimo pánev uhelnou na břidlech silur-
ských uložena jest, a táhnou pak v západním směru pod Kamínky, kde se ncg-
západn^éí konec pánve nachází. Severm' hranice jest trochu vypouklena, tak ie
povstávají malé výběžky.

Celá pánev má západní úklon v směru od Mirešova k Dobřivu, při tom lál
severní kraj značně výše než jižní. Vyšší nejzápadnější část jest pak více rovná,
ano má konečně slabý úklon k západu.

Dle udání geologického říšského ústavu leží Mirešov (kostel) ve výši 227*2
sáhů čili 13G3 stop; Dobřiv na černém potoce 1228 stop. Pánev by tedy měla
od Dobřiva k Mirešovu stoupání o 135 stop či 227^ sáhu. Jelikož ale západní
konec pánve ještě výše leží nežli kostel v Mii-ešově, můžeme dobře přijmout, že
se povrch pánve od západu k východu o 26 až 28 sáhů sklání.

Výše u sv. Jakuba, severně od Mirešova, udává se na 1446 stop, vrch severně
od Dobřiva na 1400 stop, vrch severně u Skořic 1789 stop, vrch Skalka jihozápadně
od Mirešova 1779 stop. Okolní vrchy přečnívají tedy výše položenou část pánve
o 300 až 400 stop.

Vrstvy, jež pánev tuto skládají, nejsou nikde vymletím do také hloubky od-
kryty, že by pozorování přístupny byly. Lze je seznati jen v dolech, zde zalo-
žených, v severovýchodní části pak ve velkých lomech, jež po dlouhý čas již
otevřeny jsou.

Při dolování ve východní části pánve dostiženy od povrchu pod vrstvou
zrušených pískovců, více méně mocnou, kaolinické pískovce, též rozličné mocnosti,
zřídka hrubozrného tvaru. Pak následovala vrstva lupků a pod tím sloj uhelná.
Pod touto pak leží opět pískovce, jež se střídají se slepenci, dílem lupky pro-
stoupeny jsou, načež pak následuje druhá sloj.

V lomech, jež na severovýchodním kraji pánve založeny jsou, nachází se,
a sice v nej východnějším, od hora dolů:

velmi hrubý slepenec;
slabá, v mocnosti se měnící, sem tam mizící vrstva lupků;

pod ní dosti jemnozrný pískovec;
jemnopísčitý, zahnědlý lupek slabý;
výchoz uhlí a pod tím opět pískovec.

V lomu, jenž západně s těmito hraničí, nacházejí se dosti pestře, často Če^
véně zbarvené pískovce, pod nimiž leží velmi hrubé slepence, jež obsahigí ohlázky
a balvany rozličných odrůd křemene, buližníků a slepencovitého křemence, jak
přichází v jižně vystupujících hřebenech. V jiném, ještě západněji založeném lomu,
dobývají se pískovce, jež skoro veskrze jcmnozmého tvaru, větiího dílu běle, řid-

n. 67

. tervené tbarveny jsou a kaotíDický tmel mají. Jea zHdka vloženy v nicb
tvy slepence.

Tyto pískovce náležejí vrstvám visutým Bvrcbní sloje.

Složení pánve vykazuje tedy svrchní sloj, na níž uloženy hlavně jemnozrné
íovce a již bezprostřední visuté tvoří málo mocné lupky; pak zpoduf, druhou
', jež od svrchní pískovci a slepenci oddélena jest; a pak soigem pískovců
M^ch, jehož ncjzpodnéjší vrstvy se zdají slepenci býti.

Mocnost jednotlivých vrstev mění se značně a tatáž vrstva nezachovává ve
lorovué rozsáhlosti vždy stejnou mocnost; mizí sem tam v takovém stupni, že
cbní sloj uhelná, na níi pravidelné lupky uložeuy jsou, oa některých místech
prostředně s vrstvami pískovcovými, jež jindy výĚe leží, se stýká a tyto tedy
prostřední visuté tvoří. Povrch vrstvy lupkové nad slojí uhelnou jest alespoň
ty vlnitý. — Tentýž úkaz nachází se též na jiných vrstvách lupkových a lze
pozorovati na lupcích, jež odkryty jsou v a(^ východnějších lomech Mirefiov-
cb, kde druhá vrstva lupková nad výchozem uhlf na jednom místě mocnost
u skoro úplně ztrácí. Fig. VIL

Flg. VII.

Z obou slojí uhelných jest posud jen svrchní blíže známa. Jest to ona, na
H poBud skoro výhradné doluje.

V severní a východní části pánve sestává s hora dolů z následujících
t«v:

I vrstvy uhelné, mocné 18 palcíl

pak opuky Iaž2 stopy

pak uhlí 6

opuky 5 „

uhlí (střední sloj) 2 stopy

opuky 'U palce

oblí (zpodní sloj) ■ . . 1 stopa (i palcň

Z jednotíivýdi vrstev uhelných jest střední sloj, 2 stopy mocná, výtečné
Mti.

TýmŽe sledem vrstev dostižena svrchní sloj též na jiných místech pánve ;

6*

schizí TŠak hlavQé v západní části svrchní, 18 palcfi mocná vrstra a jsoa pak jen
TTStvy od čísla 3 až 7 vyvinuty.

Drubi, zpodnéjSí sloj, jest posad ješté málo prozkoamána. Na jednom místi
poskytqje Dásledqjící prfiřez:

1. Ublí .... 2 stopy mocné

2. opaka . . . 4 „ „

3. oblí . . . ■ 1 stopa 6 palcfl.

Vrtáním byla tato druhá sloj na rozličných m&tecb dostižena; udáni ale o
nalezené při tom mocnosti Bloje jsou tak rozličná, Že dostatečné nahlédoatf t po-
méry pH vodorovném rozšíření možno není.

V západní Části pánve byla svrchní sloj šachtou 15 sáhů hlabokoa pod po-
vrchem dostižena; pod ni pak proraženy pískovce a 18 sáhů pod svrchní sttýf,
či 33 BJhy pod povrchem, doetižena druhá sloj, zde byla ale jen 15 palců shle-
dána. Zdá se tedy, že stává v mocnosti této druhé sloje zmén, když ae i smí
přijmouti, že sem tam vrtáním pozorovaná včtdf mocnost v přesmydch a i^Hfciýeb
úhlech úklona pflvod svůj má.

V celku ale zdá se, že ubývá mocnosti sloje uhelné k západu ; neb u svrchní
sloje schází svrchní vrstva uhelná, a mocnost zpodnf sloje ve východní polovici,
jež se na 3 až 3Vi stopy vykázala, při zkoumání v západní Části se neoavědfila a
jen na 15 palců dokázána byla.

Uložení slojí uhelných vykazuje se co dosti pánvovité. Svrchní sloj jest nékolika
Šachtami dostižena, z nichž jeet šachta čísla 2. ve východní polovici 16 sáhů hluboká.

Šachta tato jest dosti stejně od severního a jižního kr^je pánve vzdálena.
Šachta pak nazvaná „Segengottesschacht", jež leží více k jižníma kraji pánve, jest
jen ješté 12 sábfl na uhlí; oproti tomu ale Šachta na poloviční délce pánve zara-
žená, 120 sáhli od severního výchozí vzdálená, 26 sáhíi hluboká. V západní části
pánve, v krajinč Holubí kout nazvané, byla sloj, jak jsme jiŽ naznačili, v hloabi
15 sáhů dostižena.

Bereme-li ohled na stoupání povrchu pánve, vysvitá z udané hloubky íachet
v sméni od východu k západu, že svrchní sloj v západní Časti pánve značné výie
uložena jest než ve východním. IJklon se vykazi^e na severním kraji k jihu, na
jižním kraji pak k severu a na východním k západu, značí tedy pánvovité nloienl.
Jen v západní Části nachází se dílem zcela vodorovné uložení.

Rg. Vlil.

S lurské břidle

i:i3

tJbelné pfskorce a fllepencc

H ©9

Pánvovité zapadání vrstev lze též v lomech na severovýchodním kraji po-
znati. — Vrstvy zde zapadají zjevně k jiho-západu, tedy též ke středu pánve, kde
vůbec uhelná sloj nejhlouběji leží a největší mocnost pánve se nachází.

Ale stejnosměrné uložení vrstev nemá, jak se zdá, po celou pánev platnosti

V severní části vesnice Mirešova pozorováno prý při kopání sklepa zapadání ve
dvou směrech a sice severně v podélné ose pánve a hned vedle toho jižné ke vsi
Mirešovu, takže vrstvy zde tvořily takřka malý od východu k západu směřigící
hřeben, od něhož se na obě strany skláněly. Jižní zapadání zdá se, že pokračuje

Y jižní vypuklinu pánve a tvoří zde takřka zvláštní ložisko. — Toto lože jest málo
odkryté a poměry uložení jeho málo známé. Přece ale dokázána vrtáním jižně od
vesnice Mirešova uhelná sloj, jež ale jest málo mocná a na níž dolovat by se ne-
vyplácelo.

Na severní, východní a jihovýchodní straně vychází sloj znenáhla a nachází
se ku kraji v menší hloubi. Na jihozápadní straně pozorováno, že nezřídka se
přikládá tupě na hraničně buližníky a pak někdy větši mocnosti nabývá.

Jak podnes známo, vychází svrchní sloj více ku středu pánve, vzdáleněji od
krajA nežli zpodní sloj uhelná, již výchozí se více krajům přibližtu'e, tak že od
těchto počínajíce, nejprve se zpodní slojí a pak teprve se svrchní se setkáváme.
Svrchní, mladší vrstvy pánve této mají tedy menší vodorovné rozšíření než zpodní,
Btarší.

Souvislcíst vrstev jest ale na mnoze přesmyky přerušena. Přesmyky takové
jsou, jak podle směru, tak podle úklonu vrstev známy. Těmito přesmyky, jež
místy dolování nemalé překážky spůsobují, jest sloj hlavně v směru od západu
k východu stupňovitě uložena.

Tak nalezena sloj, která v šachtě poblíž místa Holubí kout v hloubi
15 sáhů se nachází a malým úklonem východně a jižně se rozprostírá v nemalé
vzdálenosti za vržením, jež od severu k jihu směřuje, již v hloubi 43 sáhů. Tím
spůsobena ku středu pánve značně větší hloubka sloje uhelné, než by to dle
obyčejného úklonu vrstev býti mělo. Podobné spády sloje za puklinami opakují se
2astčji a sice v tom způsobu, že sloj uhelná, jak od západního, tak od východního
knýe pánve ku středu jejímu za puklinami hlouběji uložena jest.

Ale též v směru od východu k západu vystupiyí přesmyky, jimiž sloj uhelná
ve větší hloubi spadá, než by to býti mělo, tak že se dosti blízko kraji pánve
T nepoměrné hloubce nachází.

Však i opak toho přichází a sloj nalézá se následkem přesmyku dále od
výchozí v menší hloubi než před tím. — Místy následují zmrsky rychle za sebou
a křiži^í se v směrech svých, čím se sloj na místech takových značně nepravidelně
■ložena nachází.

Rozsáhlost pánve obnáší v směru od východu k západu, totiž od Dobříše
ke Kamínkům as 1800 až 1900 sáhů; v směru na předešlý kolmém, na východním
m západním konci as 600 až 700 sáhů, v směru ale jižním vypoukliny ke Skořicům,
kde jest rozsáhlost mnohem větší, asi 1600 sáhů.

Vyjma hrubší a drobný štěrk aneb jíly, jež sem tam, hlavně po kngích na
pánev naplaveny jsou a pod nimiž hlavně balvany boližníků často se nacházejí,
k nimž se přidružiyí shluky hnědele železitého, jak nezřídka v malých shlucích

70 n.

u kup buližníkových tamější krajiny přicházejí, nepokrývá žádný jiný mladší
útvar pánev tuto.

Zbytky rostlinné známy posud skoro výhradně z lupku visutého svrchní sloje
uhelné. — Jelikož tento ale nikde na den nevychází, může jen materiál z hor vy-
vezený k zkoumání zbytků rostlinných upotřeben býti. Přece ale pozoroval jsem
v pískovcích východního lomu Mirešovského Aspidiarii, jež tedy přináleží oboru
zpodní sloje uhelné, v níž lom tento založen jest.

Zbytky rostlinné, jež posud z pánve Mirešovské nalezeny a poznány byly,
náležejí následujícím druhům:

J. EquisetctcetB.

1. Calamites Čisti Brngnt. Přichází dosti často, v rozličné velkých exemplárech.

Lupek visutý svrchní sloje.

2. Calamites approximatus Schloth. rar. C. cruciatus Stbg. Calamites regularis

Stbg. Cal. varians Stbg. Cal. nodosus a ramosus Stbg. Všecky uvedené
odrůdy přicházejí dosti často v ploských otiscích. Lupek visutý svrchní
sloje.
Přicházení Calamitů u Mirešova jest již v pojednáních geologického ústavu
říšského r. 1862 druhem: Calamites comraunis Ettgsh vyznačeno.

3. Calamites Suckowi Bgt. Zastoupen málo vyznačeným otiskem z lupků visutých

svrchní sloje uhelné.

11. AsterophyllitetB.

4. Asterophyllites equisetiformis Schloth. Objevil se nehojně, v málo dokonalých

exemplárech. Lupky visuté svrchní sloje.

5. Asterophyllites grandis Stbg. Ještě vzácnější než druh předešlý v týchže vrstvách.

6. Annularia longifolia Bgt. Jednotlivé vřeteny tohoto druhu, dosti dobře zachovalé,

pozorovány několikráte v lupcích visutého svrchní sloje.

7. Sphenophyllum emarginatum Bgt. Nezřídka mezi jinými druhy v lupku visutém

svrchní sloje. V pojednáních geologického říšského ústavu r. 1863
str. 140., uveden druh Sphenophyllum Schlotheinú od Mirešova.

IIL Filices.

8. Neuropteris Loshi Bgt Dosti často přicházejí úlomky vějířů druhu tohoto

v lupku visutého svrchní sloje uhelné.

9. Neuropteris tenuifolia Bgt. V několika jednotlivých exemplárech z lupku

visutého svrchní sloje uhelné.

10. Neuropteris heterophylla Bgt. Druh tento uveden jest mezi zbytky rostlinnýnu

od Mirešova v pojednáních geologického ústavu říšského r. 1862.

11. Odontopteris Reichiana Gutb. Kousek konečního lístku, jenž se nejvíce .druhu

tomuto a sice vyobrazení u Weisse: „Fossile Flora im Saar- q. ItheiD:
gebiete^' na tab. L, fig. 8., blíží, nalezen mezi jinými otíslqr rostlinnými
svrchní sloje uhelné. • . •

n. 71

12. Cyatheites Oreopteridis Gopp. Nepřichází hojné a v jednotlivých lístcích roz-

troušený, mezi ostatními druhy v lupku visutého, svrchní sloje.

13. Cyatheites arborescens Schloth. Druh tento objevil se velmi často v lupcích

svrchní sloje, vždy u velkém počtu jednotlivých exemplárů, pospolné
v pravém smyslu slova. Často jsou lístečky s plody a sice ve dvě řady
rozestavenými brašničkami, udrženy.

14. Cyatheites aequalis Bgt. V jednotlivých, dobře zachovalých exemplárech na

lupcích visutého svrchní sloje. V pojednáních geologického říšského
ústavu uveden druh tento již r. 1862 co Pecopteris aequalis Bgt od
Mirešova.

15. Cyatheites unitus Bgt. Druh tento uveden v pojednáních geologického říšského

ústavu r. 1862 mezi zbytky rostlinnými od Mirešova.
16- Alethopteris pteroides Bgt, Pecopt. pteroides Bgt, Alethopteris Brongniarti
Gopp. Pod posledním jménem uvedena v pojednáních geologického říš-
ského ústavu r. 1862. V novější době objevil se druh tento v jedno-
tlivých úlomcích v lupku visutého svrchní sloje uhelné.

17. Alethopteris Pluckeneti Schloth. Tento druh jest uveden co Pecopteris Plucke-

neti v pojednáních geologického říšského ústavu r. 1861 od Mirešova;
zároveň se uvádí, že jest nejhojnější druh mezi zbytky, geologickému
ústavu od Mirešova zaslanými. V novější době ale neobjevil se více.

Kapradě stromové.

18. Megaphytum Art sp.? K tomuto rodu, posud ještě jen nedokonale známému,

jejž prof. Geinitz v díle svém: „Die Versteinerungen der Steinkohlen-
formation von Sachsen" líčí co stromovité kmeny, s dvěma řadami
velkých, elliptických jizev a s nesčíslnými malými, kulatými hrbolky,
a jež v stavu kůry zbaveném hrubě vláknité a podél rýhované jsou^
nutno čítat v lupku visutého svrchní sloje u Mirešova nalezený exem-
plář, jenž se hrubě vláknitým a podél rýhovaným povrchem a přítom-
ností znalé velké, elliptické, na dolejším konci přiostřelé a taktéž
hrubě vláknité jiz\7 bez pochybnosti k rodu tomuto řadí; druh ale
posud neznámý.

IV. Lycopodiacete.

19. Lepidodendron (Sagenaria) obovatum Stbg., druh tento uveden jest v poje-

dnáních geologického říšského ústavu mezi zbytky rostlinnými od
Mirešova.

20. Aspidiaria undulata Stbg. Lepidodendron undulatum Stbg. Verš. I., tab. X.,

fig. 2. V několika velkých exemplárech z lupku visutého svrchní sloje
uhelné a z pískovce nad zpodní slojí.

21. Lepidostrobus variabilis L. a H. Dlouhý, pěkný, sem náležející plodní klas,

nalezen v lupcích visutých svrchní sloje uhelné.

22. Lepidophyllum majus Bgt Vícero, více méně znalých exemplářů mezi jinými

zbytky rostlinnými v lupku visutého svrchní sloje uhelné.

72 TL

23. Lepidophyllum binerve Ettgh. Exemplář, jenž dvěma, v listu vyvinutými žil-

kami se tomuto, Ettingshausenem postavenému druhu blíží. V lupcích
visutých svrchní sloje.

24. Lepidophloyos (Lepidodendron) larícinum Stbg. Několik větších exemplářů

tohoto druhu nalezeno v lupku visutého svrchní sloje uhelné.

25. Halonia punctata L. a H. sp. Bothrodendron punctaturo, Lindley a Hutton,

The fossil flora, tah. 81. Dosti velký exemplář, s dvěma řadami větších
hrbolů a na povrchu s malými tečkovitými neb čárkovitými hrbblky,
a na němž ještě sem tam původní, malé rhombické jizvičky k poznání
jsou. Lupek visutého svrchní sloje.

F. SigillarietB.

26. Sigillaría angusta Bgt. Jednotlivé otisky korové druhu tohoto, dílem ještě

s zuhelnělou korou, objevily se v lupku visutého svrchní sloje.

27. Sigillaría altemans Stbg. (L. a H.). Otisky korové, jež souhlasí s vyobrazením

Geinitzovým v díle: „Yersteinerungen der Steinkohlenformation von
Sachsen" tah. YIIL, fig. 3, vyskytly se v lupku visutého svrchní sloje.

28. Sigillaría oculata Schloth. Ve velkých, pěkně zachovalých exemplárech v lupku

visutého svrchní sloje uhelné.

29. Sigillaría elongata Bgt. Vnitřní otisk korový exempláře, jenž souhlasí s vy-

obrazením u Brongniarta, Histoire de végét. foss., tab. 145, z lupku
vysutého sloje svrchní. Tentýž druh jest od Mirešova již v pojednáních
geologického říšského ústavu z r. 1862 uveden.

30. Sigillaría cyclostigma Bgt., Hist. de végét. foss., tab. 166., iig. 3. Otisk, jenž

se nejvíce tomuto od Brongniarta určenému druhu blíží, objevil se bez-
prostředně v uhlí svrchní sloje.

31. Sigillaría sp.? Mimo uvedené druhy přicházejí v lupcích visutého svrchní

sloje, dílem v jemnozrném, šedém pískovci nad nimi, úlomky kmenů
Sigillaríe, jež pro nedostatečné zachování, hlavně jizev, určení druhu
nedovolují, vyvýšenými svými rýhami ale zvláštní druh tvořiti se zd^jí.

32. Stigmaria ficoides Bgt. Vyskytuje se často ve velkých a velkojizvých exem-

plárech, jak v uhlí samém, tak i v lupku visutého a v pískovci, ntd
lupky těmito uloženém ; nejsou vždy ploské, nýbrž čast^'i ve více máiě
kulatém pr&řezu.

VI. Noggerathie(B.

33. Cordaites borassifolia Ung. Úlomky těchto listů jsou dosti hojně mezi ostat-

ními zbytky rostlinnými v lupku vysutého svrchní sloje roztroušeny.

VIL Conifera.

34. Araucarítes carbonaríus Gfipp. Vláknitý anthradt, jak zde dosti často v shlu-

cích a slabých vrstvičkách přichází, vykazuje též zde při zkoumání pod
drobnohledem dobře zachovalé buňky dupkové, podobně jako n Přílep
a na Lísku a oprávííuje takto určení tohoto druhu též od MireSova.

n. T8

Ony tři druhy, jež Sternberg ve svém dfle: „Flora der Vorwelť' z Mirešova
uvádí a sice: Neuropteris flexuosa, Neuropteris plicata a Neuropteris obovata, ne-
byly přijaty do předešlého seznamu, jelikož originály, které Sternberg při popisu
před sebou měl, dle kamene, v němž obsaženy jsou, od Dibří, z pánve Lísecké
pocházejí.

Při seznamu otisků rostlinných z Mirešova, v nichž skoro všecky řády zastou-
peny jsou, jest nápadno úplné scházení čeledě Sphenopterid. Ani jeden druh nemohl
v materiálu z Mirešova nalezen a určen býti a i když, obdobně s místním přichá-
zením jistých druhů v jiných pánvích se tvrditi nesmí, že by Sphenopteridy při
dále odkrytých nalezištích nebyly se objevily, jest zajisté pamětihodné, že již roku
1862 mezi druhy z Mirešova, jež v pojednáních geologického říšského ústavu se
uvádějí, žádný druh Sphenopterid uveden nebyl.

Též Lycopodiacee, ačkoliv úplně nechybí, se zdá, že nepřicházely tak často;
alespoň zůstávají dle nynějších zkušeností i co do bohatosti druhů i exemplárů
za Sigillaríemi.

Kdežto uhlí z ostatních posud pojednaných pánví zcela špatnější, pro techni-
cké upotřebení nedostatečné jest, vykazuje se uhlí svrchní sloje uhelné u Mirešova
nejen co velmi dobré, nýbrž má ještě u českého uhlí vůbec vzácnou vlastnost, se
spíkat a pěkně stekly koaks tvořiti, takže k upotřebení uhlí v tomto směru zvláštní
koaksovny zřízeny byly.

Následkem toho vyvinuto již v pánvi této živé dolování a skoro přes celou
pánev, vyjma nejhlubší body, rozšířeno. Přece ale děje se posud skoro výhradně na
svrchní sloji, kdežto zpodní sloj jen na jednotlivých bodech odkryta a tedy posud
jen nedokonale známa jest.

Ještě se musíme vzhledem k pánvi Mirešovské zmínit, že rozčlenění, sled
vrstev ji vyplňujících, nesouhlasí s žádnou dříve pojednanou pánví, a že se liší od
Přílepské a Stilecké chybením zjevně vytvořených brousků, od Lísecké scházením
hlavně ze slepenců sestávajícího souhrnu vrstev pod slojí uhelnou, ačkoliv i
zde sé zdá, že slepence nejzpodnější ležaté tvoří. Však byly již nad nimi méně
hmbozmé pískovce v nemalé mocnosti, jež onu slepenců přesahovala, uloženy, než
prvá, zpodní sloj uložena a utvořena byla. — Dále není žádného zjevného rozdílu
mezi vrstvami nad zpodní a nad svrchní slojí, jak to u Radnic přichází, kde již
tvar horniny stačí, vrstvy zpodnímu skupení přináležející od oněch svrchního sku-
pení rozeznati. U Mirešova nedá se takové rozeznání jen z tvaru hornin provésti.

Ačkoliv scházení mocnějších vrstev lupkových k tomu poukazuje, že při uklá-
dání pánve Mirešovské vlastní uložení bahna málo příležitosti k povstání mělo,
musíme přece vzhledem k převládajícímu uložení zrnitých pískovců, a jen podří-
zenému vyvinutí slepenců k přinesení látek jen málo prudké neb silné proudy
předpokládati a pánev celou za klidnějších poměrů povstalou si mysliti.

TI. Pánev Letkovsk^.

Konečné nacházíme v severozápadním směru od Mirešova, ve vzdáleností asi
6000 sáhů, mezi vesnicemi Timákovem, Eipovicemi a Letkovem uložení vrstev

74 n.

kamenonhelných, v nichž byly v posledních letech, v části blíže vesnice Letkoya,
slabé sloje uhelné odkryty, z které příčiny uložení toto „páně? Letkovská^ na-
zváno bylo.*)

Pánev tato není posud v žádném z dřívějších pojednání o rozšíření tvarft
kamenouhelných a o přicházení uhlí kameného uvedena.

Též pánev tato jest veskrze na silurských vrstvách uložena a jimi ohrani-
čena. Severně přikládá se pánev na hřeben buližníkový „na pohodnici,' jenž se
trochu západně od Eipovic vjpíná a 15C0 stop vysoký jest; jižně stýkají se výchozí
vrstev pánve uhelné se hřebenem pásma Barrandeova ď, jenž sestává z neči-
stých diabasů, jež se dílem s rudnými vrstvami střídají. Na východních hranicích
vystupují dílem černé slídnaté břidle pásma d|, dílem křemence d,. Prvnější jsou
pokračování břidlic v okolí Rokycan, hojnými, na otisky bohatými kuličkami zná-
mých, jež v nejbližším okolí Eipovic dobře vyvinuty vycházejí a na počátku od
Eipovic k Timákovu vystupující pánve dobře zachovalé zbytky Trilobitů, hlavně
Placoparia Zippei Bock. obsahují. Křemence vystupují nad těmito břidlicemi a
tvoří hřeben vrchu „Cilina/' jenž k východu se vyzdvihuje.

Na západní straně ale leží pánev již na břidlech pod pásmem d^ uložených,
jež se dále v směru k Boškovu a Koterovu rozšiřují a zde dílem slabými vrstvami
porfyru, dílem břidlemi kamencovými, dílem vápenitými břidlicemi prostoupeny jsou.

Výška mořská pánve této není určena, dle udání ale c. k. geologického říš-
ského ústavu jest ves Timákov na jižním konci pánve 1225'2 stop vysoká; odtud
ale vystupuje krajina k Letkovu a k hřebenu buližníkovému „na pohodnici^S Páney
v tomto stoupání uložená může tedy míti výšku 1300 až 1400 stop.

Pánev rozprostírá se v směru od jihozápadu k severovýchodu v délce 1000
až 1200 sáhů v šíři as 500 až 600 sáhů; zdá se ale, že se na východní straně
jižně k Timákovu trochu rozšiřuje.

Výmely vodní a větší strže, kde by rozčlenění pánve aneb vrstvy alespoň
dílem odkryty byly, scházejí. Sled vrstev a tvar hornin mohou jen obmezené ze
stávajícího dolování poznány býti. Při hloubení jednotlivých šachet proraženy násle-
dující vrstvy:

Více méně mocná vrstva omice a písčité půdy:

rozpuštěný pískovec;

pískovce šedožluté, kaolinické a středního zrna;

slabá vrstva jilovitých lupků;

sloj uhelná 3 až 4 palce mocná;

slabá vrstva lupků;

vrstva pískovcová;

lupky, prostoupené slabými vrstvičkami uhlí, asi 2^2 stopy mocné;

sloj uhelná 15 až 20 palců mocná;

pískovce, dílem hlinité, střídající se s vrstvičkami lupků, bezprostředně na
vrstvách silurských.

Mocnost vrstev nad slojí uhelnou jest rozličná a přibývá jí ku středu pánve,

*) Doly, v noYJ^ií dobé zde započaté, snámy pod jménem „Svatojaiiakých dolA*.

n.

75

od severního kraje. Šachty jsou tedy též hlubší, čím dále od kriye ku stíPedu
hloubeny jsou.

Ze tří, nyní stávajících šachet, jež v severní pánve části prohloubeny jsou,
jest první, kraji nejbližší 13 V2 sálui hluboká; druhé dvě, více uvnitř pánve dosá-
hly hloubi 19 a 20 sáhů.

Zapadání v těchto šachtách má směr k J. J. Z. a sice pod úhlem 15 stupňů.
Zapadají tedy vrstvy ku středu pánve, a jelikož na protějším jižním kraji pánve
zapadání k severu směřovati se zdá, jest tedy uložení vrstev iiplně pánvovité,
s největší hJoubí u středu. (Fig. IX.).

ng. IX.

Sever. „Na pohodnici^.

Jib.

Silurské
bfídUce buližniky. Diabasy. Bfídle ď

Ubelaé
pÍBkoYce.

O poměrech hornin a vrstev uhelných v jižním díle pánve nelze posud ničeho
určitého znamenati, jelikož v tomto díle nižádné hornické zkoumání se nedělo a
přirozené odkrytí vrstev stržemi a výmeli úplně schází.

Pískovce nad uhelnou slojí uložené, s hlinito-kaolinickým tmelem, sestávají
z téchže látek, jako jinde, hlavně z křemencových a buližníkových zrn; sem tam
ale jsou vloženy balvany buližníku, jež nalézáme též jednotlivě roztroušené na po-
vrchu pánve a bezpochyby pocházejí z hřebenu buližníkového, jenž na blízka se
zdvihá.

Lupky ale jsou dvojího způsobu. Bezprostředně nad uhlím a v něm přicházejí
lupky černošedé barvy a hlinitého tvaru, jež můžeme považovati cj& druh lupku
uhelného. Výše pak jsou více písčité povahy, světlé, většího dílu bělavé a pevněj-
šího tvaru, tak že upomínají na lupky, jež též u Přílep a u Stilce nad slojí uhel-
nou leží. Jest možno, že slabá vrstva pískovce nad slojí uhelnou jest obdoba pís-
kovců, jež u Přílep a u Žebráka (Stilce) nad uhelnoH slojí všude se nacházejí, což
se teprve při dalších pracích v pánvi teto bude moci určiti.

Uhlí, jež se posud jen málo dobývá, dává jen málo dobré, mnoho lupkem
prostoupené palivo a nemá vlastnost spíkání se. Upotřebuje se ho dílem k pálení
lupku vápnitého n Letkova, dílem k domácí potřebě v okolí.

Výroba uhlí zůstane při malé mocnosti sloje uhelné a obmezeném roz^QÍ
uložení jen podřízenou.

Vzhledem k organickým zbytkům není pánev tato ještě prozkoiunána. Jen
několik zbytků mohlo v lupcích vyvezených s určitostí dokázáno býti. Náležejí
k následujícím druhům:

76 IL

I. EquisétacetB,

1. Calamites Suckowi Bgt. V jednotlivých úlomcích.

11. Filices.

2. Sphenopteris Honighausi Bgt. Malý úlomek, jenž ale byl dosti zřetelný, by

k druhu tomuto přičten býti mohl.

III. SigiUarÍ€€B.

3. Stigmarii ficoides Bgt. Druh tento, jenž naše pánve uhelné vůbec provází, jest

též v lupcích u Letkova dosti hojně obsažen, však většího dílu pozo-
rovány jen listovité výběžky.

IV. Noggerathiece.

4. Cordaites borassifolia Ung. Sem tam v jednotlivých úlomcích.

Též pánev u Letkova není, vyjma něco štěrku z nejokolnějších vrstev, pokryta
žádným mladším tvarem geologickým.

Ačkoliv jest jen málo známa a prozkoumána, zdá se přece, že smíme souditi,
že pánev tato se má nejspíše jako uložení u Přílep a u Stilce, oproti tomu ale od
pánví u Lísku, Holoubkova a Mirešova v poměrech svých se uchyliye a sice hlavně
v útvaru vrstev visutých sloje uhelné.

Uložením u Letkova jest řada pánví, jež větší souhrny vrstev kamenouhehiých
v západních Čechách jižně a jihovýchodně provázejí, uzavřena.

Co se týče výšky, v níž pánve tyto uloženy jsou, jest jak pro jednotlivé tyto
pánve mezi sebou, tak i vzhledem k pánvím u Radnic dosti stejná ; převládá ale
něco nad všeobecnou výškou pánví u Kladna, Slaného, Rakovníka a u Plznč.

Leží totiž:

pánev Přílepská ve výšce 1206—1230 stop

Lísecká mezi 1100 až 1600 stop; v průměru tedy . . 1350 „

Stílecká 1143 „

u Holoubkova 1316 „

u Mirešova 1363 „

Letkovská 1300 až 1400; v průměru 1350 „

Výška pánví leží tedy mezi 1143 až 1363 stop.

Větší díl ale blíží se až k poslední výšce.

Taktéž jsou pánve v okolí Radnickém mezi 1300 až 1400 stop uloženy.

Naproti tomu udány výšky jednotlivých bodů v okolí Kladna na 926 ti
1187 stop.*)

*) KoHstka: Hypsometrische Arbeiten in der Umgegend von Prag 1858; a: geologický fílský
úbUy 1869.

n. 77

Výška Slaného na 829 stop (David) — 799 stop (Halaška)

„ Votvovic 635—664 „ |

„ Podlešína 966 „ I v okolí Slaného.

„ Velvar 5826 „ )

„ Lahn (útvar uhelný) . . 1257 „ I

„ Ploskova (jižně od Lán) 1266 „ f ^^^^ klaným a Rakovníkem.

„ Rakovníka 1128 „

„ Lišan u Rakovníka . . 1222 „

„ Plzně 882—928

„ Litic 953 ;, ]

„ Lochotína u Plzně . . . 1238 ., > v okolí Plzně.

„ Chotěšova 1062 „ (

V celku tedy ubývá vyzdvižení povrchu v západní části Čech uložených
pánví k severu a sice více k se vero- východu než k severo-západu a v předešlém
pojednané pánve mají s oněmi u Radnic relativně největší výši.

Nebylo by tedy neospravedlněné, přijmouti, že vody, jež uložení hornin
v našich uhelných pánvích způsobily, se v směru od jihu k severu ztrácely. Celé
geognostické členění naší zemi svědčí o podobném pochodu a ukazuje k tomu, že
jižnější část již na suchu ležela, kdežto vlny severní část ještě pokrývajících vod
po březích jejích zahrávaly.

Naše, nejdále na jich vystrčené, osamělé pánve, přináležejí tedy asi nejjiž-
nějšímu břehu vod, jež v době tvoření se vrstev uhelných přinášením a ukládáním
štěrku a jiných látek činny byly. Zdá se však, že tato uložení nedala se všude
v stejném spůsobu, současně.

Z povahy vrstev v jednotlivých pánvťch lze jest lehce poznati souhlas poměrft
Y pánvích u Přílep, u Stilce a u Letkova mezi sebou a se zpodním skupením
z okolí Radnic. Nejen, že se všecky vyznamenávají světlými, trochu písčitými,
8 brousky se střídajícími lupky ve visutém sloje, nýbrž všecky tyto pánve mají
slabou vrstvu pískovců za stálého průvodce, bezprostředně nad slojí uhelnou a od
uhlí jen slabou vrstvou lupků oddělenou. Souhlas tento v tvaru a sledu vrstev
svědčí o současném a za stejných poměrů povstalém uložení u Přílep, Stilce,
Letkova a dílem u Radnic.

Odchylující se poměry na to nalézáme v pánvích u Lísku, Holoubkova a u
Mirešova a stává i mezi nimi, vyjma výslovné přicházení vrstev slepencových
v zpodních částech jen málo souhlasu. — Ještě se nejspíše blíží pánev u Holoub-
kova na oněch místech, jež pozorovati lze, poměrům v pánvi Lísecké.

Ve všech pánvích ale nacházíme, že vrstvy poblíž slojí uhelných uložené,
necht jsou pískovce neb lupky, jemnozmé jsou a že lupky úplně se slojí se
stýkají aneb i s vrstvami uhelnými se střídají, z čehož můžeme soudit na klidný
pochod při ukládání a na scházení silnějších proudů, jež by za každou podmínkou
hrubozmé látky byly přinesly. Úkaz tento souhlasí s poměry, jež se vzhledem
k vrstvám poblíž Radnických slojí uhelných pozorovati mohou.

Hlavně ale zaujímají slepence a hrubozrnější vrstvy jen nejzpodnější místa
v našich pánvích uhelných a ztrácejí se poblíž slojí uhelný, by ustoupily jemno-

78

IL

arn^áím vrstvám, ano nevystupují nad uhlím více neb jen velmi podřfzenč. 007
silnéjší proudy, jež hrubší látky a. Stěrky priuésti uiolily, jsou tedy jen na počátku
uložení pánví uhelných k aczuáiií, kdežto se později ukládání vrstev za klidaéjšfcli
poměřil délo. Když konečník piíiive nu tiucho vystoupily, nepudlehly více žádnému
váeobecnému zaplavení a jen poncnáhlým ale stálým vymíláním byly dílem pro-
ryty, aneb dflem odplaveny.

Též i jinými vlivy byly jen málo v pavodním svém uložení přerušeny neb
změněny. Nikde nenalézáme stopy vyvřelých hornin, jež by je byly prorazily, nikde
nenalézáme je prostoupeny chodbami, cizorodnými horninami vyplněnými. — Pře-
rušeni a prcsmyky, jak je na vrstvách jednotlivjxh pánví pozorovati mtkŽeme, po-
vstaly buď nenáhlými zménnmi v niveau základu, neb nestejným ukládáním jedno-
tlivých vrstev samých.

Při úplném scházení vápenců kamenouhelných, jež i ve všech ostatních
pánvích v západní Částí Čech scházejí, není ti^ž skoro úplné scházeni zbytků
zvířecích ve vrstvách našich pánví nápadné. Jen v pánvi Lfďecké nalezeny posud
zbytky dvou druhů. Naproti tomu jest počet fosailních rostlin, jež v pánvíďi téchto
nalezeny byly, dosti veliký.

V následujícím jest podáu seznam všech druhů rostlinných, jak až podnes
v jednotlivých pánvích seznány byly a zároveň udáuo, které z nich též u Badoic
objeveny.

! 1

lil

ll£

^ilS-f Foznamenáiif.

1

2
3
4
5
6

7

8

9

10
11

/. Equisetaccen.

Calamites Čisti Bgt

Calamitcs npproxiraatns Sdíl. . . .
Calamites caimaefonnis Selil. . . .
Calamites Suckowi Ugt

!t-

t

t
t
+

i

t
+

Í
t

t

í A C«lBiiiitM commn-

1 1 H ■''^^"«-

Cydocladia major L. a U

77. Aslcrojíhyllitcae.

ABteropbyllites grandis Stbg. . . .

AsteroplijiUtes foliosus L. a n. . ,

Asleropbjllitcs rigidus Stbg

ABteropbyllites loQgifoIius Stbřf. . .
Astorophyllites equisetiformís Schl. .

+
+ 1

+ 1

■ 1
+

'

t

t

t
t

t

t

t

1

Becbcra grandia Stbg.
Volkmannia gndlu
Stbg.
Volknwumia distuhji

Stbg.

VolkmaimiapolTBtachi*

Stbg.

12i Anuuhria iougiťolia Bgt

IsJSpheaoiibylIum Ba\ifi-agaufi)tiuni Stbg.

lllSpbcnopliylluiu emarginatum BgL .

15 SpbenophyllDm oblangiMium Qerm. .

16 Finualaria capillocea L. a H. , . .

17'SphenopterÍ3 obtusiloba Bgt.
ISjíSpbenoiiteris HOuighausí Bgt.
19, Spheuoptcris Dromu Gutb.

Spbťuoptorta lenella Bgt. . ,
Spbenoptcrís clegaDS Bgt. , .
Sphenopteris murícata Selil.

Sphcnopterís irrogalaría Stbg. .
Sphcnoiitcris asplenites tiutb. .

BpbťDopIcrís coralloides Gutb.

26 Sphenopteris dccipiens Losq. .
27 1 Spbpiiojitcris tridactjlites lígt.
28;| Sphenoptem nuciloDla L. a U.
29|SpbenoptGris meifolia Stbg.
30] Sphenopteris nov. sp. . . .
SiSpheDoptoris sp. ioďcterm. . .
32: Ilymonophyllitcs furcatas Bgt.

33|| Hymcnopbyllites qucrcifoiius GOpp,
34 1 Asplenites Roussi Ettg, .
3&' Scbizoptcris Gutbieriaoa Pre^I.
36 Schizoplorís caryuloidcs Frcsl.

7,1 Scbizoptcris adiiasccns L. a H.
3 , Xcnroptens fli^xDosa Stbg. .
í KeuroptPris Loshi Bgt. . .
í Nearopteris bcleropli3*Ua Bgt.
1 Xouropteris gigantea Stbg, .
i Ncaroptcria acntifolia Bgt. .
i ' Nouroptcris nngustifolia Bgt.
I Ncuropteris teiiuifolia I3gt.
i ' Xeuroptcris curiaca Ettft. .
I Oilontoptcris liridii.ífíi Gutb.
r|l Oduutoptcris Uuiebiatia Gotb.
t" Odnntuptms BOhmii Gnlb.

t t

lllotul aria 8uif ragseruUa

■ Stbg.

Iphenopteriiíiiitermedia

Ipbencptcrís Hudinger

[>b1 mači tes cKiyotoideB
Stbg. a Ett

OdontoptGris Sctilotlicinií Golb.
Cfclopteris varíatis Gutb. .
Cjclopteris tcueni Ettg. . .
Cyclopterii ríiomboiJea Ettg.
Adiantites gigaateus GOpp.
Cyatlidtes dcutatos Bgt.

Cyatheites oreoptcridÍB Oopp.
Cyatheitcs Miltoni Art, gp . .
Cyathoitos arborescens Scbl. . .

Gjatboitos aequalis Bgt

Cyatheites unitus Bgt

Diftjoptcris ncaroptcroidcs Gutb.

Dictyopteris Brongniarti Gutb.

Lonchopteris rngosa Bgt. . . .

Alctboptcris pteroidfs Bgt. . .

Aletboptcris PluckcDcti Schl. . .

A]ethopteris <

i Gutb.

66 Alctboptcris Serli Bgt. . . .

67 Altíthopteris aquilina SdíU,

tS' Alethopteris longifolia Stbg. sp.

69'Oligocarpia Gntbieri Gupp.

Stromovité liapradiiiy.

m

CaalopteriB Čisti Bgt.
Megapliytuni sp. . .

■I- ti

IV. Lycopodiaceae.
Lycopoditťs Selaginoidcs Stbg.
Sclaginitos Erdniaiini Gcrm.
Lepidodendrou elogaus L. a H.
Lepidodendrori di cbotomum Stbg.
LepidodPndroii aciilratum Stbg.
LepidodenJroji obovatum Stbg,
Bcrgeria quadrata Prcsl. . .
Aspidiaría uiidulata Stbg. . .
I.ppidopliyllDm tiiajus Bgt. . .
Lcpldopliyllum biiicive Ett.
Lepídostrobus variabilis L. a II.
Lepidophloyos lariuiuaiu Stbg. sp.

i
i

gi

t .■

tit

■ 1 ■

t t

.1.1

t .

'■W

:t .!

ti.

■^+i-l

M

.

;t tli

u

1

i^ri

1 1
t

ií

,' t

:ít
t
t

pCDiiaeToimis, angosti-l

folia Ktt. Agpiditeí ůle-

Biacus G5pp.

Neuropkris unaniMt
■',tt.

i

BphenopteriB bifiiraU

Ett. ■

LepteniteB Stembergi n.'

Asp. Undsaeoldes. jUtt!

Asplraites loDglfoUu

Ett.
Sacheria asplenoidecEtt

LepidodendroB Inki-
nmn Stbg. I

^1

i

1

1

9

1

i

1

11

0|S

Poznamenání.

84
86
86
87

88
89

90
91
92
93
94
96
96
97
98

99

IM
101

1
1

\ii

101

r

1

Halonia panctata L. a H

Balonia regotaris L. a H

Cardiocarpom marginatnm Art.
CardJocarpani orbicnlare Ett. . . .

Cardiocarpum Gotbieri Gein. . . .
Carpolithes corculnm Stbg. . . .

V. Sigitlarieae.

Sigillaria angusU Bgt

SiKitlaria altcrnans Stbg

Sigillaria catennlata L, a H. . . .

Sigillaria dislans Gein

SigUlarift ocalata Schlt

SigiUaria elorgata Bgt

Sigillaria cycloatigma Bgt

Sigillaria sp. iiideterm

Stiťniaria licoides Bgt

Grarainites VoUkmanni Gein. . . .

Antholites triticum And

Antbolhes Pictaimiae L. a H. . .

VII. Nóggerathieae.

Cordaites borassifolía Ung

Artista transversa Stbg

Nfiggerathia BeinerUana GOpp.

Vin. Coniferae.
Arancaňtes carbonarins O^pp. . .

+
+

+

t

+
t

k

+
■í

t
t

+
t
t
t
+

4

t

t
t

+

51

+
t

20

+
t

"š

t

31

t

■

t

t

t

t
t

Oardiocaipnm iwargi-
natum EtI.

CalamileB TolkmEmni
En.

FUbellBria bor. Stbg.

Pozorujeme-li v predeélém seznamu obsažených 105 rozličných, v našich
osamělých pánvičkách posud nalezeuých zbjtkQ rostlinných, tu nám nejdříve na-
padi, Že ze všech jen Stigmaría ficoidea sama ve všech pánvičkách přichází
kdeito každá jiná jen v nékterých neb jen v jedné z nich nalezena byla a v ostat-
nfch schází. Mél-li by poměr tento při dalšfďi výzkumech a pozd^šfmi Dovými
nálezy i v nejširším způsobu zrniny utrpěti, přece jest jen pamětihodno, že Stig-

82

maria ficoides všude, i na místech, na kterých se posud jen málo druhů vyskytk,
mezi prvními zbytky se nacházela a sice nikoliv v jednotlivých exemplárech, nýbrž
v hojných úlomcích se objevila.

Jest to opětný důkaz, že sloje uhelné ni vzhledem k mocnosti, ni k jakosti
uhlí s vyskytováním se rostliny této nestojí v bezprostřední souvislosti; naopak
zdá se, že jest tím jen naznačeno, že podmínky, jež byly vůbec vzniku uhelných
slojí příznivý, též vývin Stigmariae a bujnění její podporovaly. Všemi výjevy
v blízkosti slojí uhelných naznačený stav klidně utvořeného, bahnitého uložení,
zdá se že byl též hlavní podmínkou výživy pro Stigmarii, aniž by 8 tím snad
zároveň byla spojena nutnost jiné, četné vegetace, jež by byla poslrytovala látky
k budoucím slojím uhelným.

Vedle Stigmaria ficoides přichází pak ještě Gordaites borassifolia a Lepido-
dendron laricinum skoro ve všech ostatních pánvích. Hlavně Gordaites borassi-
folia schází posud jen ze Stileccké pánve, jest ale ve všech ostatních v tak hoj-
ném počtu úlomků naznačen, že druh tento co po pojednaných pánvích vše-
obecně rozšířený přijmouti můžeme. — Taktéž přichází Lepidophloyos (Lepido-
dendron) laricinum i tam, kde otisky korové vůbec scházeyí a sice taktéž v dosti
hojných exemplárech, tak že můžeme i tento druh co všeobecné po všech našich
pánvích rozšířený přijmouti.

Vzhledem k většímu počtu určitelných Sigillarií souhlasí pánev Lísecká
s Mirešovskou a liší se tyto obě od ostatnícli, od kterých se též větším dílem
vzhledem k tvaru vrstev uchylují. — Ačkoliv z pánviček v okolí Radnickém vedle
rodů Sigillariových, z osamělých pánviček nalezených, žádné Sigillarie uvedeny
nejsou, nesmí se to nikoliv scházení jich u Radnic, nýbrž jen tomu připisovati,
že tam posud nalezené Sigillarie jiným druhům přináležejí, než posud u Lísku
a Mirešova se vyskytly. Z okolí Radnického známo posud 12 druhů rozličných
a sice mnohem větší část jich z hořejšího skupení. Vzhledem na zbytky rostlinné
souhlasí tedy pánvev Lísecká a Mirešovská v jistém stupni se svrchním skupením
u Radnic a smělo by se z toho soudit na mladší tvar v obou těchto pánvích na
proti oněm v pánvích u Přílep, Stilce a Letkova, jež souhlasí více se zpodním
skupením u Radnic. — Jak se samo sebou rozumí, může se tímto naznačeným
rozdílem časovým v povstání jednotlivých pánví uhelných spojiti jen prostora času
podmiňující jen dřívěji neb později uloženou vrstvu téhož tvoření, jak se to v pán-
vích Radnických ve zpodním a svrchním skupení v bezpřetržné souvislosti vysky-
tuje, nikoliv ale jinou geologickou periodu.

Prozkoumáním jednotlivých pánví uhelných seznáno mimo to větší rozšíření
rodu Araucarites, jenž se posud jen z okolí Radnic uváděl. Shluky tak zvaného
vláknitého Anthracita, v nichž nejprve Goppert prosenchymatosní buňky dřevní
objevil, jež obsahují jednu neb dvě, ba i tH řady buněk dupkových a jež porov-
nával s oněmi u nyní žijícího druhu Araucaria Guninghami, nacházejí se sice
všude mezi vrstvami sloje uhelné; však ne všude a ne vždy se poštéstí, dokázati
v nich buňky, jak jsou pro sosnovité význačné, jak již dávno a nejprve z českého
naleziště u Radnic poznány byly. Mnohonásobné zkoumání objevilo ůpJUiě yyviiwté
buňky dupkovité a oněm od Radnic zcela podobné též z j^ví u Přílep^ Uatoi
a Mirešova. Musíme při tom ale podotknouti, že všecheii Anthra(%t| ? tédbto pánpyí

83

pocházející, nevykazi^e takové buňky dupkovité a že pídění se po nich dosti často
bez všeho výsledku zůstává, kdežto některé části jimi skoro přephiěny jsou.
Ukazigí k tomu sice již zevnější obrysy, že i jiné rostliny při přechodu do stavu
fossihíího vlastnosti vláknitého Anthracitu přijímaly; přece ale se tím nevylučige,
že nebyly u všechněch konifer, ve vrstvách kameného uhlí zahalených, podmínky
při znenáhlém přetvořování příznivý udržení buněk.

Scházení tedy posud zjištěných buněk dupkových ve vláknitém Anthracitu
z jedné neb druhé pánve není ještě dosti ospravedlňigící příčinou, by se schá-
zení rostliny této ve fossilní floře na tomto místě co zjištěné považovati mohlo,
a zdá se tedy, že by se Araucarites též co rostlina, všeobecně v našich pánvích
rozšfi^ená považovati mohl.

Výhradným přicházením fossilnídi rostlin pozemních a bahenních, úplným
scházením mořských tvarfi, jak z říše živočišstva, tak rostlinstva, musíme i tyto
pánve, jako i ostatní české pánve, za sladkovodní útvary pokládati; vzhledem pak
k druhům mezi rostlinami, jež sloj uhelnou provázejí, převládajícím, řadí se
k pásmu Sigillariovému dle prof. Geinitze, jež ale není ani s nějakým na jiných
místech nad ním vystupujícím pásmem ve spojení, ani provázeno na jiných místech
pod ním uloženým pásmem.

Jak vzhledem k těmto poměrům, tak i co do uložení a organických zbjrtků
souhlasí naše malé pánve úplně se souhrnem u Radnic uložených tvadrů uhelných
a musíme je tedy považovat co uložení, s Radnickými pánvemi uhelnými stejno-
rodé a za stejných poměrů a podmínek povstalé. A zrovna jako u Radnic,
scházejí i zde stopy po vrstvách, jež by se útvaru permskému přičítati mohly,
jenž na jiných místech s útvarem kamenouhelným v bezprostředním spojení se
nalézá. Vody, z nichž se mladší permské vrstvy uložily, byly toho času již na
sevemější krajiny obmezeny, jak také vrstvy tyto v sevemějších částech nalézáme.

Rudy železné

v krajině mezí Prahou a Berounem.

Sestavili :

Jos. Vála^ c. k. báňský rada

a

báňský inžínýr.

JTVOT).

Ohraničeni yypsané kriginy.

Útvar silurský jest v Čechách nejbohatším zřídlem rud železných a an západně
Prahy směrem asi západojižním se táhne, kterýmž směrem též jde silnice pražsko-
eňská: jest okolí této silnice, jak na sever tak i na jih, onou částí krajiny,
:teréž zde pojednáno bude. Silnice z Prahy do Berouna rozděluje krtginu vy-
menanou rudonosností svou asi ve dví.

Střed silnice jest sblížené u Hořelic, střed pak celé krajiny asi u Úhonic
ialeko severně od Hořelic, kteráž ves asi stejně daleko od rozličných míst, v kte-
h rudy uloženy jsou, vzdálena jest.

Obvod krajiny naši naznačen jest těmito místy počínaje od Prahy směrem
^adu : Šárkou, Vokovicemi, Libocí, Hostivicemi, Letovicemi, Hájkem, Červeným
xdem, Svarovém, Libečovem, Chynavou a Hýskovem ; odtud pak opět k východu
s Lhotku, Vraž, Loděnice, Mezouň, Tachlovice, Zbuzany, Řeporyje, přes Vidovle
i^raze nazpět.

Délka celé krajiny obnáší asi 3 miriametry, šířka asi 1 miriametr, celá roz-
lost tedy asi 3 čtverečné miriametry nebo asi 5 našich Čtverečních mil.

Na prostřední neb druhé mapě rtdíouského jenerálního štábu, jejíž měřítko ob-
ít TrAo^í ^^^ 1 millimetr = 144 metrfi (1 palec = 4 míle rakouské míry), jest
listu čís. XIII. z Čech, poznamenaném co „okolí pražské'' naše krajina v čtvrti
>východní (neb vpravo dále), až na nepatrnou část jihozápadní, úplně obsažena.

Na mapě okolí pražského vydané Maticí českou roku 1851 v měřítku: ,cJ^o~
í 1 millimetr = 86'4 metry (1 palec = 1200 sáhům) jest celá krajina úplně
ažena v čtvrti jihozápadní (neb vlevo dole).

Na velké neb prvé mapě rakouského jenerálního štábu, vydané 1868, jejíž měřítko
rovná ^jj^ir ^^^ ^ millimetr = 28*8 metrům (1 palec rakouské míry rovná se
^ sáhům), jest v okolí Pražském sestávajícím z dvaceti listů, obsažena na
ech: číslo XVII. takřka na úplném listu; potom částečné v listech čísla: XII,

I, XIV, xvm.

Dle této velké mapy sestavena přehlední mapa Tah. I, až na část, kteráž
do listu číslo XVI vyplněným toliko nápisem připadala a jež zvlášC z map
istrálních vnesena jest. Č^y naznačující vtok ložisek přeneseny z map pře-

88

hledních v měřítku katastrálním, rovnajícím se , g\-Q (neb 1 palec = 40 sáhům),
jakož i z map báňských v měřítku , \ ^ (neb 1 palec — 10 sáhům) zhotovených.

Horopisný přehled.

Celá krajina mezi Prahou a Berounem jest vysočinou asi 400 metrů nad hla-
dinou mořskou povýšenou, kteráž se jak na východ, tedy k Vltavě, tak i k západu
k Litavce mínič kloní. Nejnižší místa jsou obě řečiště ohraničující vysočinu od
východní i od západní strany, nebo Vltava jest u Troje 174 metrů, Litavka
u Budňan asi 215 metrů, u Staré hutě 237 A m., nad obzor mořský povýšena.
Výška vysočiny nad nejnižšími místy krajiny, kudy řeky se ubírají, obnášela by
tudíž asi 200 metrů.

Planina střední jest proryta k východu strmým údolím šáreckým, vedle něhož
mírný úval od Holešovic počínaje až k Chejni a Hostivicům se rozprostírá a u klá-
štera v Hájku končí. Druhé údolí jest motolské, kteréž berouc počátek svi^
u hospody na Radosti západně od Motol a u ílep, jest posledním svahem Bílé
Hory a půlnočním lázem Vidovh' až k Smíchovu ohraničeno. Třetí příkré údolí jsou
Daleje neb sv.-Prokopské údolí od Řeporyj počínaje až do Hlubočep se táhnoucí.

K severní straně jsou mimo obvod naší krajiny zaiyty rokle u přední Kopa-
niny, Kněžovsi a Hostouně.

K jižní straně jest, od Drahelčic a Hořelic počínaje, až k Tachlovicům mfrný
počátek údoU naznačen, kteréž ale za Chejnicí v příkře prorvané Radotínské údolí
přechází.

Nejznačnější všech údolí jest ono Kačického neb Loděnického potoka, kteréž
počínajíc daleko severně za obvodem naší krajiny u Bráškova a u Dobré, pro
zeměznaleckc poznání krajiny nejdůležitější jest od Podkozí až k Loděnicům, kdež
se rozšiřuje, odkud co těsné strmé údolí sv.-Ivanské až asi proti Tetínu se yme.
V celé západní části převládají vršiny utvořené vedlejšími údolími tohoto Lodě-
nického údolí neb též Litavského.

Celá střední planina jest toliko velmi mírně vlnitá, tak že rozdíly yýSek na
ní jsou nepatrné. Nej východnější výběžky planiny, kteréž se téměř až k samé
Praze rozprostírají, jsou Bílá Hora a Yidovle, ona 378 A, tato 365 metrů yysokl

Vysočina snižující se do úvalu Hostivicko-Dehnického jest na severní straně
na Džbánu v Šárce a na Malém vrchu severovýchodně od Hostivic 360 a 375
metrů vyvýšena ; pokračování vysočiny k západu jest u Nových dvorů 3854 » ^
Horkách východně od Pleteného Újezdu 4(JU, u Ounoště samého pak 422^ m. vysoké.

V zmíněném již úvalu jsou: železnice v Brusce 226 m., Vokovice 894^ bl,
Liboc 314^ ni., Hostivice 324^ m. vyvýšeny. Jižní planina k tomuto úvaln ae
sklánějící je^t nejvyšší na temeně Družovčho vrchu severně od Duáníku, kteiýž
dosahujíc výšky 40()i metru jest zároveň nejvyšším místem celé planiny. OatRÚií
místa na planině této jsou změřeny u Kadosti (hospody) 376 m. ; u hřbitova u Sto*
důlek 366^ m. ; u Stodůlek na pískckh 388 m.; u Chab střední vý&ka 372 m.;
u Chrášfan 381 m. ; severo-západně od Cbráštan 399 m. ; u Dugník homole 38S|;

89

v Ouhonicích asi 385 m.; v Hájku v klášteře 400 m.; ve dvoře v Újezdě červe-
ném 403i m.

Celá vysočina tato složena z vrstev útvaru křídového a kdekoliv vyvýšenost
menší jest, tu buď již silurské vrstvy pod křídovými uložené, povrch zemský sklá-
dající na den vystupují, jako ve východní části úvalu z Hostivic k Brusce se roz-
prostírajícího ; nebo místa méně vysoká leží buď na okraji neb v samých pískov-
cích křídových, spodek útvaru skládajících. Vyšší místa pak vesměs na vyšším
opukovém pásmě se nalézají. Kdekoliv však nad vysočinu malé kopečky vynikají,
jako na Horkách u Plotěného Újezdu nebo na Chaloupkách v Červeném Újezdě,
tu se tyto skládají ze skal buližníkových o něco málo nad povrch vrstev křídového
útvaru vynikajících.

Jiná vysočina, jižněji předešlé od této mírným úvalem oddělená, z největší
části své leží mimo dosah hranic naší krajiny a skládá se z vápencft vrchního
silurského útvaru. Některá místa této vysočiny vápenné jsou: Draha západně od
Slivence, jihovýchodně od Řeporyjí 3G8 m. ; Ořech 305 m. ; Mczouň 378 m. ; Vy-
soký Újezd 417 m.; nejvyšší temeno vysočiny vyčnívá v Stydlé vodě východně od
svatého Ivana do výšky 434 metrů.

V údolí Šáreckém vrytém do vrstev spodního útvaru silurského jest Jenerálka
243 m.; na protějším pravém břehu Vltavy pak Zámeček na skále v Tróji 252;
skála u Bulovky proti dělostřeleckému terči na pláni Holešovické 309 m. vysoká.

Údolí potoka Kačického jest u Loděnic 240; v Chrustenicích 259; jižně
u Nenačovic 262i m. vysoké; toto hlavní údolí jest příční, ano přeráží směr všech
vrstev skalních, z kterých úbočí jeho složena jsou: na levém svahu údolí vyčnívá
nejvýše vrch Blejskava východně od Chrustenic do výše 421 metrů, jí naproti
položen jest Hřeben na pravém svahu, kteréžto oba vrchy ukončují údolí Kačického
potoka, an se toto u Loděnic velice se rozšihyící údolí teprve u Sedlec opět sužuje.
Na levém břehu vyčnívá opět nejvýše Earabinský vrch západně od Ptícft do výše
442^ metru.

Z levého břehu hlavního údolí vycházejí pobočná údolí, kteráž rozprostírajíce
se asi směrem vlaku vrstev tudíž podélnými údolími jsou. Jedno z nejrozsá-
hlejších údolí jest údolí u Loděnic k Nučicům se táhnoucí, po jehož k polednímu
sklánějícím se lazu jde silnice z Loděnic do Ilořelic ; úbočí tohoto údolí podélného
jsou na severu Blejskava, na jihu táhlý vrcli Kolo, jehož výběžek východní přes
Tachlovice až k Dobříči, zámeček 379, se stopovati dá. Ostatní poboční údolí
nejsou tak prostranná jako toto : tak třeba údolí jižně od Nenačovic končící a k Dra-
helčieům vystupující, potom údolí od Kalousového mlýna k Ouhonicům s postran-
ními svými roklemi; údolí od Podkozského mlýna k Svárovu, pomíjejíc ostatní
menší. Údolí břehu levého jsou krátká, toliko asi na půl hodiny cesty sdélí.
Delší jsou údolí břehu pravého, údolí od Loděnic k Vrazi 3(X) m., kteréž jest po-
kračováním údolí z Nučic k Loděnicům; tak mírné údolí od Chrustenic na Lesy
a k Lhotce 397 ^ m. se rozprostírající, údolí sevemě od Chrustenic končící a podél
sereme klonícího se lazu, v Březové zvaného, až k malým Přílepům se rozprostf-
jící ; úval od Nenačovic k malým Přílepům 378^ m. ; nejvyšší bod silnice v malých
nflepech 381 metrů; úval severozápadně od Nenačovic; nejdelší údolí úzké jest

90

«

ono, kteréž jižně od Podkozf končíc, podél severně se klonícího srázu Bubové,
až za Libecov k Chyňavě se rozprostírá a kterýmž Chyňavský potok se vine.

Všecky vedlejší údolí břehu pravého hlavního údolí kačického potoka vystu-
pují až na předěl vodní mezi poiičím Litavky a kačického potoka, kterýž přes výšiny
od Vraže, Lhotkou k Železné až k Chyňavě se stopovat dá. Od vodního předělu
se údolí kloní k západu k řece Mži a sice ono od Vraže k Berounu, ono od Lhotky
k dvoru Ptáku u Berouna, ona od Přílep a Chyňavy kostel 380 m., kdež mírný
úval vytvořují, přes Vápenici u Železné 356 V2 m- k Hýskovu a Staré huti.
Zároveň s podélnými údolími, kteréž do příčního Kačického ústí, táhne se řada
vrchů, jejichž prodloužené hřbety asi jedním směrem se seřaďují.

Co pokračování mírné vyvýšeniny jižně u Chrášťan 399V2 na. a Jinočan na
Škrobech 388 m. u Hořelic (kostel) 378 m. jeví se Blejskava a hřeben u Ghrustenic
jakož i jejich pokračování severně od Vraže přes osadu na Lesích a Lhotku až
k Berounu. Nejvíce však vyniká nad ostatní řada vrchů, počínajících západně od
Ptíců Earabinským vrchem a Chrbinským a Bubrovským temenem tato 449 7s ni..
Hůrkou u Libečova, Kameninou severně od Železné 458 m., až k Plešivd u Be-
rouna 437 m. až k Litavce se rozprostírající. Kamenina, ač nejméně nad údolí
okolní vyniká, jest přece nejvyšším pustým hřbetem celé naší krajiny.

Všecky tyto vrchy složeny jsou ze skal pásma spodního útvaru silurského.

Mezi vysočinou vápennou, vrchním silurským útvarem, a spodním pásmem
silurským dá se sledovat úval počínaje od Butovic přes Narvu ves k Řeporyjům,
odtud kolem Zbuzan, kde toliko Krteň kostelíček 343 m. vystupuje až k Dobřící,
ač zde do vysočiny se ztrácí, nebo blízké Jinočany jsou již 359 m. vysoké; jiho-
západně opět sestupuje úval k Tachlovicůra a okolo Letníka kolem vrchu Krahulova
uprostřed mezi Hořelicemi a Loděnicemi sestupuje do Lodenického údolí.

Hlavní ráz krajiny podmíněn útvary křídovým a silurským. Na vysočině pak
jsou předěly vodní poříčí rozličných. Tak jest předěl mezi potokem Kačickým
a Radotínským, kterýž u Ptíců vzniká, od Ptíců přes Ouhonice, Drahelčice, Hořelice
přes Letník a Mezouň k Vysokému Újezdu. Předěl vodní mezi poříčím Vltavy
a Litavky jde rovným směrem od Hájku kláštera k Jinočan ům, Dobřící až k zadní
Kopanině.

Greognostický přehled.

Jak již při horopisné povaze krajiny podotknuto bylo, skládá se tato z vrstev ,
hlavně dvou útvarů: silurského a křídového, ku kterým v rozsáhlosti podřízené

co třetí útvar též kamenouhelný se druží. Všecky troje útvary obsahigí rudy; ^

nejdůležitější ovšem z nich útvar silurský, kterýž složen z pásem rudonosných ^
a bezrudých. Rudonosná pásma jsou v naší krajině ve vysutém spodního, jtdcož

i v ležatém vrchního silurského oddělení uloženy. Nejdůležitější co do rozsáhlosti, ;

i co do množství v nich uložené rudy jsou vysutá pásma spodního oddílu silurského .
v kterých ruda nejinak než v ložiskách se vyskytuje.

Méně důležitý jest útvar kamenouhelný, v jehož ležatých vrstvách rady -

91

v shlukách (konkredch) zároveň uložených se objevují : křídový útvar pak obsahiýe
toliko v nejnižších vrstvách néco rud, kteréž ale beze vší důležitosti jsou.

útvar

jest v obvodu naší kriginy ve dvou od sebe oddělených částkách odkryt; část vý-
chodní jest vyvinuta kolem Prahy, část západní pak na východ od Berouna uložena
jest Mezi oběma částmi jest útvar křídový, kterýž zasahuje ze severních Čech co
iiroký pás dosti hluboko do krajiny silurské, tuto asi takto obmezuje: Východní
hranice útvaru silurského, za kterými se pod křídovým útvarem ukrývá, jdou od
Ploténého Újezdu severně od Ounoště asi podél železnice z Plotěného do Červeného
Újezdu vedoucí, jsouce jen nepatrně na západ od železničně dráhy pošinuty. Od
Červeného Újezdu se sice určitě stopovat nedají, ale možno dle pohledu krajiny
za to mít, že podél železnice až asi k Ouhonicům, odtud k Drahelčicům a Dušní-
kám, pak podél silnice Berounsko-Pražské až k Chráštanfim se rozprostírají, odkud
přes Třebenice, Chabý a Stodůlky až na Vidovle se sledovat mohou. Východní
hranice se zhruba dají sledovat asi od Nebušic kolem Džbánu v Šárce, k Liboci
a l^rešovicům.

Jak v západní, tak i ve východní části pokrývá na menších prostranstvích
útvar křídový na spůsob jednotlivých ostrovů útvar silurský; nebo mezi křídovým
útvarem zaryté údolí hlubší jako Motolsko-Košířské sestávají z vrstev silurských.

Spodní oddíl silurského útvam.

Nejstarší pásmo silurské, kteréž jakož i celý útvar v naší krajině se vleče
k východo-východo-severu a k jihu se kloní, jest souvrství B^ sestávající z fylitů neb
břidlic, pnUiomím břidlicím nad míru podobných a z břidlic křemenných nebo
buližníků. Pásmo toto jest bezrudé a azoické.

Severní hranice pásma B s prahomími břidlicemi A^ nebo s jinou prahomí
horninou snad s rudou, nikde patrný nejsou, an je kamenouhelný jakož i křídový
útvar pokrývá, což vše mimo dosah naší krajiny leží. Jižní hranice tvoří pásmo B
u nás vesbze s pásmem D, an určitě poznané mezipásmu C posud nikde objeveno
jeátě nebylo.

Hranice jižní dají se asi takto sledovat od západu k východu. Od potůčku
mlýnského z obce Chyňavské k Litavce se prýštícího sledige se rozhraní přes Jaku-
binky a Kamennou jižně od Chyňavy, k Libečovu k močidlu, odkud po půlnočně
sklonitém srázu vrchu Bubové a Ghrbiny podél Chyňavského potoka přes Kačický
potok se na severním úklonu Karabinského vrchu jižně od Svarová až k Chaloup-
kám Čerreno-tljezdskýin táhne, kde pod křídový útvar se skrývá.

Vrstvy sestávají vesměs z břidlic neb fylitů a toliko u Svarová a Červeného
Újezda vyčnívají na den z mírně sklonité krajiny menší kupy buližníkové, jak se
zdá zároveň s vrstvami okolními uložené.

Ve východní části jest hranice buližníků s pásmem D u Liboce a sice jižné

92

u počátku Debru Vlčího, do kterého údolí šárecké se dělí. Buližnfky v této rokli
strmé stěny vytvořují. Odtud z východu se sleduje hranice dále a bnližníky se
v břidlice mění, v kterých nedaleko za Černým Beránkem na silnici z Šárky do
Horomčřic se porfyry felsitové podřízeně vyskytují. Felsity jsou základní hmoty
celistvé, bány pleťové, šedorůžové a šedavě narudlé, v kterých toliko více neb
méně porůznu malé krystaly průhledného křemene vrostlé jsou: jak se v břidlicích
objeviyí porfyry, zdali v žilách, nebo ložiskách, nedá se pro nedostatečné odkrytí
jich samýdi určit. U Podbaby opět buližníky ohraničují visuté pásmo, jakož i na
pravém břehu Vltavy přes Ovenec dolní k Nové Tróji a Kobylisům se toliko buliž-
níky sledují.

Drobové břidlice, fylitům nad míru podobné, jsou barev šedočernýcb, šedomo-
dravých a šedých, velmi dokonale břidličnatého slohu. Vrstevnatost jejich jest též
dokonale vyznačená. Buližníky jsou přetvrdé, barev šcdočemavých, dýmových
a bledě šedých, rozličně pruhovaných barvami světlejšími, jakož i bílými žilami
křemene; buližníky barev šedočerných jsou hojnější ostatních. Lom jest velice
střepinatý, potažná váha buližníku barvy dýmové ze Svarová určena s množstvím
3' 06 grammů obnášela 26344.

Mimo hojné žíly bílé křemenné, v kterých nezřídka zvlášt v Šárce v RokK
vlčí věčší poloprůhledné krystaly křemene vyhraněny bývají, se též žíly prů-
hledného až čirého vápence hrubozmitého objevují. Na tenkých trhlinách bývají
slabé kory bledě zeleného kalaitu, zvlášť v Šárce narostlé, též u Svarová nalezen,
však toliko co přeůtlé povlaky. Kromě tenounkých černých povláčků stromkovitě
se rozvětvujícího psilomelanu a nečistých povlaků rudého zemitého haematitu
v roklinách jiných nerostů nenalezeno posud.

Vrstvy pásma visutého, v kterémž se již skamenělíny objevují, nepřiléhají
bezprostředně na drobové břidlice fylitům přepodobné, nýbrž na vrstvy zvláštní
břidlice pásmo B ukončující. Břidlice jest šedá a patrně drobnozmá, ač se poznat
v ní nemůže složivo, z čeho sestává. Na výchozím svém promění se barva šedá
v šedavou neb ilutošedou ; v základní hmotě vtroušeny pak bývají žlutohnědá maličká
zméčka, bezpochyby co pozůstatky běla^7ch, jenmých, neprozkoumaných posud zmé-
ček, jež v nezrušené drobové břidlici se objevují.

V celém prostranství naší krajiny od Hýskovských pozemků až po Svárov
sledovat se dá toto pásmo záhadných břidlic, jehož mohutnost v Chrbinské Stole,
kdež přeraženo jest, asi 30 metrů obnáší. Tolikéž i v Šárce v břidlicích hlinitýdi
drobových a tufovýcli, kteréž na pravých břidlicích pásma B uloženy jsou, některé
vrstvy oněm břidlicím k nepoznání podobné uloženy se vyskytiyí.

Jestliže tyto břidlice zvláště snad vrstvy pásma C zastupují, kteréž, ano hlavně
na skamenělinách (a též na uložení) založeno, zde poznáno není proto, že skáme-
nělin pro toto pásmo důležitých není; nebo jestli se břidlice již do ležatých vrstev
vyššího pásma A^ zahrnouti mají, též pro nedůstatek všech skamenělin zcela ne*
určité jest. Šárecký způsob uložení těchto břidlic by spíše poslednějšímu náhledu
svědčil, ač tím i prvý určitě vyloučen není.

Nejlépe když místo v řadě posloupnosti pásem určitě oddělených, které po-
hraničním těmto drobovým břidlicím přináleží, prozatím ještě neurčito zfistane.

Pásmo B naznačeno na mapě Tab. I pro sebe ; na průřezu Tab. II obraz 1

93

jest na severní strané písmen hř naznačeno ; bezprostředně pod slepenci dr leží
zvláštní břidlice zde podotknuté. Na Tab. III obr. 1 a 4 jsou š. b. zvláštní břidlice;
na Tab. II obr. 2, 4 a 5 jsou břidlice pásma B naznačeny písmenem h na Tab. III,
obr. 6 vsak buližníky co hu na Tab. IV obr. 1 písmenem h.

Na pásmu fylitft a buližníků vesměs azoických není nikde pásmo C ne-
souvrství zvířenu prvou obsahující objeveno, an bezprostředně po mezeře pásma C
mohutné pásmo B založené na zbytcích zvířeny druhé uloženo se vyskytuje.

Rozsáhlost pásma B jest značná, nebo tvoří pruh, jehožto ležaté se dá jižně
od Chyfiavy, přes LibeCov rovně až Červenému Újezdu, dále po neznámé přestávce
pod útvarem křídovým přes Šárku, Podbabu až ke Kobylisům sledovat, visuté ale
táhne se jižně od Vraže přes Letník, Tachlovice, Dobříc, Reporyje k Jinonicům
a Zlfchovu. Vodorovná šířka celého pruhu ohnáší asi G^/^ kilometru uprostřed
naší krajiny, tedy asi od Svarová k Vysokému Újezdu, ač celé mocnost souvrství B se
asi na něco málo více dvou kilometrů odhadnouti může: an vsak uhel úklonu vrstev
veskrz něco málo vjšsí jest než 45°, (ovšem s výminkami, kde uhel pod tuto míru
Uesá), tedy z toho již vysvitá, že pásmo 2 kilometry mocné nikterak v nepřetrži-
tém uložení vyvinuto není, ana by jinak pro tuto mocnost vodorovná šířka pásu asi
něco málo méně 3 kilometrů obnášeti měla : pro celou šířku pásti však, kdyby ne-
přetržené uložena byla, měla by zase být mohutnost celého pásma asi něco málo
méně 5 kilometrů.

Z hrubá možno říci, že vodorovná šířka celého pásma B jest asi dvojnásobná
míry, jaká vlastní mohutnosti pásu přináleží.

IHožením se to vysvětluje, proč mocnost nesouhlasí s vodorovnou šířkou ce-
lého pásu ; nebo ač v ležatém pásma vrstvy všecky až do vodorovné vzdálenosti
IV2 kilometru (počítaje od ležatého směrem k visutému), ve visutém od pásma B
až do odlehlosti 3 kilometrů ve směru opačném všecky vrstvy zárovně a rovně
nklonény se objevují: představuje střední část nad míru nepravidelné, porušené ba
i překocené uložení vrstev, kteréž tudíž v nepořádném a zvráceném svém uložení
větší vodorovné prostranství zaujímají, než jaké by jinak vyplňovaly, kdyby neporu-
šeně v stejném slohu na sebe přilehaly.

Části ležaté a visuté mohutného pásma B jsou sice též mnohými rozsedlinami
přerušeny a pošinuty ze svého i)ravidelného uložení, což vůbec i při nejpravi-
delnějším uložení vždy bývá; střední části ale mimo tyto rozsedliny, jež vrstvy
tržené pošinují, jinými převelkými vrženími odtrhnuty, potom překoceny a na spflsob
ohromných vln zohýbány bývají, tak že těmito proměnami uložení pravé až k ne-
poznání zpotvořeno a geologické ohledání velice znesnadněno jest.

V celé krajině naší není celá rozsáhlost pásma nikde v takové míře odkryta
t přístupna, jako v údolí Kačického potoka od Podkozí až k Lodénicům. Údolí
hlavní samo jest vytvořeno z dlouhé trhliny příční ; údolí pobočná, kteráž jsou po-
délnými, opět naznačena bývají buď rozsedlinou neb poddutým uložením vrstev,
jež na úbočích údolí v tomto dnihém případu zárovně se sklonem svahů uloženy
jsou. Postranná údolí pak opět bývají často naznačena příčními rozsedlinami. Oby-
čejně se skládají všecky vrchy, od východu k západu vedle údolí se protahující,
% vrstev tvrdších křemencových; údolí pak z vrstev měkkých břidličnatých, ač též
opak toho, ovšem že mimo pravidlo a v míře menší, se poEonge neiHdka.

94

Pásmo D odděleno v menší pásy od ležatého k visutému ďi, ď,, ď,, ď^ a ď5 ;
počnou-li se od ležatého k visutému dle sklonu potoka Kačického pásy tyto roze-
znávat, poznává se na stráních údolí snadno pásmo ď^, ď^i potom ď, dle povahy
břidlic a dle uložení, konečně i pásmo d^ nad kterým místy se též břidlice ob-
jevují, kteréž by jaksi na břidlice pásma- d^ připomínaly dle své podoby, však jest
toto poslední zcela záhadné. Čtyry tyto pásy dají se až k pobočnému údolí z Dra-
helčic se sklánějícímu a jižně od Nenačovic končícímu sledovat; odtud počínaje ob-
jevují se opět vrstvy pásma ď,, což uložením pod křemenci pásma ď^i j^kož i ska-
menělinami, nezvratně dokázáno jest, pak ď, kteréž složením svým jakož i skáme-
nělinami poznány* jsou ; ď, následující toliko dle uložení seznáno uv ale dle ska-
menělin, ^4 a d^ následují dále, kteréž určitě poznány, pásmo do visutého ukončují.

Jakkoliv ještě velice mnoho v údolí Lodenickém nepoznáno pozůstává pro ne-
dokonalé odkrytí, pak pro nedostatečné propátrání, znesnadněné spleteným uložením
tož přece se dá tolik seznat, že od ležatého k visutému se všecky vrstvy pěti pásem
(až snad na pásmo ď^, kteréž určitě poznáno ani není) střídají dvakráte po sobě,
že tedy na pásmu d^ určitě poznaném vrcholí opět řada ď^, d^ 2d d^ počínaje od
nejstaršího k nejmladšímu v pořádku přirozeném.

Nejdůležitějším všech silurských pásem naší krajiny jest pásmo D, kteréž
mdonosné jest v rozličných místech.

Horniny, kteréž pásmo skládají, jsou hlavně křemence, potom druhové břidlice,
posléze tufy diabasové a diabasy.

Všecky tyto horniny objevují se ve všech podpásmech (až snad na pásmo ^3)
v kterých dle toho, v jakém množství jednotlivě vyvinuty jsou, ráz pásmu každému
ukládají. —

Že se všecka pásma hlavní pásmo D skládající dvakráte po sobě opětují,
bude zde i dvakráte o každém pásmu zmínka.

Ležaté pásmo d^ jest nejen pro naše okolí, nýbrž pro celé Čechy svou rudo-
nosností důležito; horniny, z kterých pásmo složeno jest, jsou: slepence neb droby
a drobové pískovce křemencům přepodobné, tufy diabasové a tufové břidlice, po-
sléze drobové břidlice.

Slepence složeny z malých valounků bílého křemene, spojených drobnými
zméčky písku křemenného, v kterém se podřízeně též břidlice a valounky buližníku
objevují; zdrobněním zrna jsou tyto slepence neb droby křemenné spojeny s pí-
skovci drobovými drobno- až jemnozmitými. Jemnozmé pískovce, v kterýchž se zrno
více neroznává, podobající se náramně jednostejné křemenné hmotě, složené z ne-
viditelných zméček, mohou se krátce křemenci nazvat, kterým na pohled velice
až k nerozeznání se přibližují složením svým: Jednotlivé vrstvy křemence zbřidlič-
natí, přistupige-li do složiva jejich něco rozdrcené hlinité hmoty povstalé z břidlic
nebo tufů diabasových zrušených. Tímto přibývajícím zbřidličnatěním přechází kře
menec neb pískovec drobový v břidlice drobové neb tufové.

Tufy diabasové jsou složení až posud záhadného, ač v nich Labrador jakož
i nerost augitový (Augit nebo Hyperethen) pozorovány byly. Složeny jsou z zrnek
neb úlomků nějaké afieuiitové aneb diabasové horniny buď prosté, nebo zrnka umen-
šiqí se až do předrobna, čímž celistvé až břidličnaté odrůdy tufů diabasových, tedy
tufové břidlice se vyvinili.

95

Je-li tuf diabasový úplně prostoupen vápencem buď žilkami, nebo je-li jím
proniknut, tvrdnou trochu tufy a přibližují se tak zvaným „Schalsteinům" zvláště
v Nasavsku poznaným. Jest-li že přistupují do tufň jakýchkoliv, zrnitých neb ce-
listvých, co hrách velké i též menší kuličky vápence bílého, tedy méní-li se sloh
malými zevdami neb mandlemi vápence v mandlovcovitý neb amygdaloidický, jme-
nují se mandlovci (Mandelsteine.) Přistupuje-li do složiva diabasového živec La-
brador bud nezrušený neb pólo zkaulinoyatélý, mění se tuf v diabasový tuf slohu
porfyrického. Pristupuje-li do složiva zdrobnělé složivo břidlic drobových, jest tím
přechod do břidlic drobových ; zrnéčky písku křemenného do drob křemenných neb
křemenclt podmíněn. Zdrobní-li složivo velice a dostaví li se zároveň sloh dokonale
břidličnatý, povstávají tufové břidlice, kteréž zvápenatěnfm Schalsteinschieferltm se
podobají.

Barvy tufli jsou obyčejně šedé, ěedozeleuavé, zelenavé, bělavé, rudé a šedo-
mdé. Břidlice jsou vesměs tence vrstevnaté, tufy jsou vrstevnaté až velmi hrubo
vrstevnaté, ba místy se zdají jako by byly nevrstevnatými. Na vzduchu se tufy
vesměs snadno rozpadávají a drolí, zkypřujíce se porušováním součástek, až na ony
drobovým břidlicím podobné.

Břidlice jsou černé drobové, přejemně složené, slídnaté, veledokonale břidlic'
natě a na vzduchu snadno zkypřující se a drolící. Přechod břidlic do jiných hornin
vyjma do křemencft, což se dosti náhle děje zpískovatěním a ztvrdnutím, se ne-
pozoruje.

V pásmu d^ převládají nad vrstvy slepenců a křemencft (pískovců) vrstvy
drobových břidlic černých a tufů diabasových.

Mohutnost celého pásma d^ jest velice měnivá; jižně od Chyňavy obnáší asi
něco více { kilometru, v Chrbinské štole západně od Libečova toliko 1| hektometrft,
a Vojtěšské štoly jihozápadně od Svarová na Karabinském vrchu If hektometrft,
dále k západu u Červeného Újczda zdá se být mocnost ubývající opět. V Šárce
ve směru silnice Dehnicko-Nebušické, tedy u dvora Jenerálky jest mohutnost pásma
opět značnější, ana asi něco méně U kilometru obnáší, u Troje však ve směru přes
Zámeček na skále proti Holešovicům jest rozsáhlost pásma dle mocnosti své asi
5| hektometrft.

Tak jak se mohutnost pásma mění, tak se proměňuje i mocnost souvrství,
kteráž skládají celé pásmo ; jednotlivá souvrství složená z křemencft, tufů diabaso-
vých neb břidlic drobových, mění se ve své rozsáhlosti znamenitě ale nepravidelně.
OvSem, že v místech, kde bývá mohutnost celého pásma d^ největší, též některé
ze souvrství nejmohutněji vyvinuté podmíiíuje celou mocnost pásma, aniž by zároveň
ostatní pásy hornin rozsáhleji vyvinuty byly; jinak řečeno zmohuthují a seslabigí
86 jednotlivá souvrství pásmo skládající nepravidelně, každé zvlášť o sobě, tak že
žádného vztahu mezi nimi není v přibývání neb ubývání rozsáhlosti. Přibývá-li
mohutnosti jednomu pásu, není tím i přibývání pásu druhého podmíněno, kteréž
nejen že třeba ani neubývá ale nezřídka i mohutnosti své potrácí. — Nejnižší sou-
vrství složeno ze slepenců a drob (pískovců) křemenných, kteréž uloženy jsou na
zvláštní břidlici vrcholící na břidlicích pásma B^ ostře jsouc od ní odděleny. Vrstvy
slepenců co nejnižších vrstev pásma ď^ jakož i ostatní vyšší vrstvy, kteréž se

96

někdy též místo chybících drob křemenných břidlic azoických dotýkají, jsou s vrst-
vami pásma B zároveň uložené*).

Pás slepenců sestává ve svém ležatém, kterým se visutého azoických břidlic
dotýká, ze slepenců hrubovrstevnatých, kteréž čím výše, tím více se zdrobňují,
až posléze visuté pásu složeno z drob neb pískovců křemencům pásma áo pre-
podobných, v kterých na některých místech jako na močidle východně od Libcčova
slabší vrstvy tufového pískovce se střídající jedinou skamenělinu tohoto pásu,
Lingula lamellosa Barr. obsahují. Na místě L tab, IV., obr. 1 se vyskytuje
skamenělina v křemencích Jeř na levém břehu Chyňavského potoka v ležatém pod
rudou spodní r.

Pás křemenců jest toliko na některých místech uložen ; tak se dá sledovat
od Chynavy, kdež na hranicích Hýskovských se pohřešuje, přes Libečov k Svárovu
a Červenému Újezdu. U Liboce severně od Vlci rokle se opět podobné křemence
vyskytují, nejsou ale v Šárce více, aniž se v Trojí s jistotou poznávají. Zdali se
v Šárce křemenec vjŤezuje neb do bridličnatých drobových tufů se proměňuje,
není pro nedostatečné odkrytí vrstev pozorovat.

Na tabuli II. obr. 1. jsou v právo severně k visuté křemence a dr ležaté
droby toho pásu slabého; na t. ni. ob. 2 a 3 jsou severně ftr, tyto křemence
ležaté.

Ostatní pásy hornin, které v celém obvodu vytknuté krajiny se objevují, jsou
dvě ohromná lože tufů diabasových, kteréž, odloučeny jsouce břidlicemi drobovými,
kterýmiž též pokryty jsou, skládají vlastní rudonosnou část pásma.

Oba pásy tufů rudonosných s jistotou objevené složeny jsou z diabasových
tufů, v kterých zároveň s vrstevnatostí se vyskytují vrst\7 břidlic tufových, s tufy
nevrstevnatými poznenáhlými přechody spojených, v rozličných vzdálenostech od
sebe. V břidlicích tufových jsou uloženy vlastní rudní ložiska.

Ložiska složeny jsou obyčejně z rudy Haematitové a sice oolitické neboli
semeníte v mocnosti \ decimetru až 5 metrů i více; na některých místech jsou
rudní ložiska zvlášť mohutná a přibližují se až mohutnosti 20 metrů, jsouce slo-
ženi z nuznější rudy černošedé, tolikéž oolitické, kteréž se Chamoisit říká. ') Lo-
žiska méně mohutná však, na jistých obmezených místech složena jsou z celistvé
neb hrubě olítické takřka mískovitě složené přečisté a přebohaté rudy Haematitové.
Lože rudní nejsou veskrz vyvinuta tak jako břidlice samy; jednotlivá ložiska roz-
prostírají se v břidlicích tufových do jistých obmezených vzdáleností, kde se buď
vytrácejí seslábnuvše, aneb kde ve vlaku ložska místo něho samého vedle sebe
táhlé čočky neb krátká ložiska vždy spořeji a obmezoněji a prostraněji se objevují,
až celé ložisko rudní tak se vytratí. Na jiných místech opět ložiska znuzujíce se
přecházejí v břidlice tufové rudě zbarvené, kteréž posléze, v jalové břidlice se
měníce ložisku konec činí, tak že toliko břidlice pouze co jalové pásmo v tufech
se objevují, v kterých nevytratí-li se docela nebo nestlačuje-li se mocnost jejích
značně, opět rudní ložiska nebo jednotlivé rudní čočky velké se objevit mohou.
Ložiska skládají se z jediné neb více vrstev rudních, z nichž každá o sobě rozličné
odrůdy rudní obsahuje; jednotlivé vrstvy rudní mění se co do mohutnosti velice,
bud některá z nich zmohutnějíc převládá nebo se ostatní vytratí neb v jedinou srazí.

Ložiska se objevigí v ohromných ložích tufů diabasových vjozličných obzorech

97

neurčitých nad sebou uložených. Mohutnost ložisek jest tak nepravidelná, jako
mohutnost pásů tufových, v nichž uloženy jsou, a od rozsáhlosti břidlic tufových
i tufb zcela neodvislá.

Z obou přeznačných loží diabasových jest v našem obvodu zvlást ono v ležatém
důležité, neb v něm se vyskytují až trojí ložiska rudní nad sebou ve vzdálenostech
neurčitých a měnivých, počínaje od Ghynavy k Libečovu, dále k východu mezi
Svarovém a Ptíci až k Červenému Újezdu. Lože tufové přeráží Eačický potok
jižné od Podkozího; na stráních a svazích údolí Kačáka mezi Svarovém a Libe-
čovem jsou hlavně ne sice velmi mocné, ale tím bohatší rudy báňskými pracemi
rozdělány. Toto spodní pásmo ve východní části své v údolí Šáreckém obsahuje
toliko slabé vrstvy nuzné rudy, postrádá tedy důležitosti.

Uloženo jest tufové pásmo ležaté v obci Hýskovské a částečně též v Chyňav-
ské na břidlicích azoických, tolikéž v Šárce a snad i v Tróji. V Šárce se ležaté
vrstvy jeho skládají z břidlic pevných zvláštních, drobovým břidlicím podobných,
v kterých též porfyry felsitové uloženy se objevují. Visuté pásmo tufů rudonosných
ve východní části kraje takořka známo není, toliko v štole Chrbinské proraženo
v slabé mocnosti, jsouc rudonosné. Za to ale vyvinuje se toto pásmo náramně
mezi Yokovicemi až za Dehnice, kde opět dále sledováno není pro nedostatečné
odkrytí. U Vokovic jest v něm uloženo ložisko rudy červené, blíže části visuté.
Jestli že Yokovické visuté ohromné lože tufů diabasových jest v témže obzoru
uloženo jako ono v Chrbinské štole, kteréž se zdá, že ke Svárovu ani nepřechází,
nedá se ovšem určit. Zdá se však, že tufy diabasové zvlášt lože visuté uložené
s břidlicích zaujímají obzor neurčitý. Okolo Svarová a Libečova jsou v nejnižších
vrstvách tufových břidlic rudých dotýkajících se ležatých křemenců bílé skameněliny
maličkých Brachiopodů nalezeny, jak později zmínka se stane.

Na tab. 11. jest jediné ležaté lože diabasu d a /, í ložiska rudní v něm ulo-
žená. Na tab. III. jest v obr. 1, 2, 3, 6 tó jediné ležaté lože tufu a 1, 2, 3 lože
rudní; tab. IV. obr. 1 jest td tuf a r, r lože rudy.

Na Tab. III. obr. 4 jest td, 1, 2 tuf ležatého lože s ložiskami rudy, td pak
tuf lože visutého; tab. III obr. 5 jest br ležatá, drobové biidlici podobná část
lože tufů diabasových tdl; td2 jest visutý pás tufový, v kterémž u r? by ruda
na den vycházet měla.

Mezi oběma lóžemi tufů rudonosných a nad nimi, byt by i toliko jedno bylo,
jsou uloženy tence vrstevnaté černé břidlice opět v mohutnosti měnivé. V břidlicích
se kromě žilek neb zarostlých kousků ceUstvé rudy hnědé neb Limonitu nijaká
jiná ruda u nás neobjevuje. ^) Pás břidlic dá se sledovat od Chyňavy a sice pod
půlnoční částí hřbetu mezi Chyňavou a Železnou, kdež právě malé kousky Limonitu
zarostlé v ní objeveny, přes Libečov, přes Karabinský vrch až severně k Ptícům.
U Vokovic jakož i u Dehnic, též v údolí Šáreckém jsou značně vyvinuty, tolikéž
i černá skála u císařského mlýna a u bubenečiké železničně stanice z nich složena,
jakož i pravý břeh Vltavy u Dolního Ovence a Troje, kdež po silnici vedoucí
údolím Nové Troje k Kobylisům dobře odkryta jest, skládá.

U Chyňavy a sice blízko kapličky na hřbetu Kamenině nalezeny dolovou
prací zkypřené kuličky shluků, obyčejně skameněliny jako u Voseka a Ouval
obsahující, zde ale bez zřetelných skamenělin. U Vokovic nalezeny v kuličkách

98

Dalmanites attavus Barr. Belerophon a jiné nezřetelné skameněliny. To jsou také
jediná dvě místa, kdež vůbec v břidlicích v krajině naší se otisky vyskytly, proto
že pásmo, z břidlic snadno se drolících složené, hlubší místa zaujímá, jsouc po-
kryto hlínami, není na mnohých místech přístupné, aČ snad by ve východní části
své více skamenělin v něm se najíti dalo.

Na tab. II. obr. 1 jest cbr touto břidlicí na Earabinském vrchu, na tab. III.
obr. 2, 4, 5, 6 jsou tyto břidlice naznačeny co čbř a opětují se na obr. 5 dva-
kráte po sobě. —

Chtě něco lepšího utvořit než jíž Barrande-m uděláno bylo, rozvriil LipoM
celé rudonosné pásmo na tři oddíly a sice na souvrství a vrstev Krušnohorských,
kterými pískovce a droby ležaté naznačeny býti měly, na /3 neb Komárovské vrstvy
tufové s uloženými ložisky rudními a na Rokycanské břidlice černé y. Vrstvy a
starší než /3 a tyto opět starší než y jsou, jak to zřetelně na Krušné hoře uloženo
se objevuje, z které pododdělení, z mnohých stran přijaté^) a užívané, na edý
útvar přeneseno bylo.

Však v skutečnosti se v naší krajině, Knišné hoře přece tak blízké, toto
podrozdělování pásma ď^ provést nedá. Nebo již jediné lože tufú diábasovýck
rudonosných co fi pojmenovaných uložené v černých břidlicích mladších y v Chrbiné
a zvlášt mohutně v Šárce vyvinuté dokazuje, že tufy a břidlice neurčitě se střídají,
že tedy posloupnost vrstev dle řady a^ fi^ y y přírodě není vyvinuta. Jednotlivá
ohromná lože diabasových tufů se od sebe nikterak co do podstaty petrografické
rozeznat nedají, a( jsou již uloženy na břidlicích azoických nebo na Idremenddi
a pískovcích tak zvaných a nebo uprostřed černých břidlic y nebo i mezi křemend
pásma ďj. Spíše se dá soudit, že v pásmu ď| se objevi^ící ohromné lože taft
diabasových v obzorech zcela neurčitých celé pododdělování pásma d^ nemožným
činí. —

Na pásmu d^ jsou uloženy vrstvy pásma d^ , kteréž jest veskrz bezrudé.
Horniny pásmo skládající jsou hlavně křemence, vedle nich podřízeně diabasové
tufy a ještě podřízeněji drobové břidlice.

Na černých břidlicích drobových obyčejně v pásmu d^ vrcholících jsou bud
náhle neb přechody spojené vrstvy křemenců uloženy. Křemence jsou bělavé, žlu-
tavé, našedlé a narudlé velmi pevné a hrubovrstevnaté, takřka celistvé. Vlastně
jsou to přejemné pískovce spojené křemennou hmotou vyhraněnou; že pak vyhra-
něná jemnězrná hmota často velice převládá a to zvlášC na místech, kde není ve
vrstvách žádných skamenělin, jest tím jméno křemenců, kteréž se těmto jemným
křemenným pískovcům dává, odůvodněno.

Tufy diabasové bývají buď zrnité neb též mandlovcovité, obyčejně barev sedo-
zelenavých; barvy rudé a břidlice tufové nejsou v nich tak hojné jako v pře-
dešlých v pásmu ďj, od kterých se žádným způsobem, vyjma uložením, nerozeznávifjí.

Břidlice černé jsou drobové, slídnaté, břidlice buď jemné a oněm v c^ ple-
podobné neb trochu pískovité šedočerné a opět diobovým břidlicím néktorým
z pásma ^4 až k nepoznání podobné.

Nejobyčejněji skládá se pásmo ďo toliko z hrubých vrstev křeitiencovýcii,
trhajících se ve směrech přímo na vrstevnatost do špalíků ; mezi vrstvami objevigí
se podřízeně břidlice černé neb černošedé slídnaté. Na visutých černých břidlicích

99

pásma nižšího d^ buď bezprostředně uloženy jsou aneb se s nimi střídají v tom
zpAsobo, že vrstvy křemencové převládají nad černé břidlice, kteréž se posléze
do TÍSQtého vytrácejí, kdežto zase ve směru do ležatého mnohosti i rozsáhlosti
křemencových vrstev ubývá, až se v břidlicích ztrácejí. Takovým způsobem složena
vahiá čás< pásma v naší krajině.

Však v obvodu Eačického údolí na místech dobře odkrytých pozonúe se, že
ncgnižSí vrstvy pásma d^ složeny jsou z tvrdých vrstevnatých křemenců beze všech
břidlic, tedy nedělených. Nad těmito křemenci následuje pás tufft diabasovýdi
zrnitých jakož i mandlovcovitých, kteréž opět pokryty jsou mohutným pásmem
tianencA, v nichž asi pod prostředkem se střídají vrstvy břidličnaté s vrstvami
křemence a s ložisky tufů diabasových v neurčitém pořádku.

Toto zde vypsané složem' pásma d^ jest výborně odkryto na Karabinském
TTcha západně od PtícA horních, nedaleko na jihozápad od Vojtěšské stoly. Nej-
spodn^ší křemence skládají úzký hřbet trochu nad ostatní krajinu vyvýšený a
dosahigí n štoly Vojtěšské, kdež nejlépe odkryty jsou, mohutnosti asi 40 metrů;
¥ Chrbinském vrchu se též poznávají tyto ležaté křemence, však nemožno zde určit,
jak daleko k Libečovu neb za Libečov se táhnou, tolikéž i rozprostírání jich
východně za Ptíce neznámo pro pokrytí celého povrchu krajiny hlínami a útvarem
křídovým.

Zdali tyto křemence a na nich uložené tufy diabasové skutečně do
pásma d^ náležejí, není skamcnělinami dokázáno, an v nich toliko dlouhé krásně
zachovalé trubky duté, jmenované Scolecolithus linearís Halí, kteréž sice pro
křemence pásma ďo dosti význačnými jsou, však z kterých se s určitostí na
pásmo d^ soudit nedá. Soudí se tedy toliko z petrografické povahy, z uložení a
z těchto trubek, že by křemence mohly do pásma ď, náležet.

Na křemencích uložené tufy opět jižně od Vojtěšské štoly na Karabinském
Trdiu dosti dobře odkryty jsou v mohutnosti asi 60 metrů; jižně od Rojnovského
mlýna vycházejí v údolí v stráních na den a táhnou se Chrbinským vrchem daleko
přes Bubovou, ač mohutnost jejich neznáma, jakož i všude na den nevystupují.

Křemence a diabasy naznačeny v Karabinském vrchu tab. II. obr. 1 písmeny
i a ď; dále ve visutém nad mocným pásem křemenců „A;^ se v Čížkové rokli
střídají asi tři lože diabasových tufů okolo 2 až 8 metrů mocných ď, ď, d s čer-
nými břidlicemi čbr, v kterých opět vrstvy křemenců se střídají. Jak daleko se opět
tato lože diabasová rozprostírají, nedá se určit; zdali některé mocnější pásy
diabasů v Chrbinském vrchu a na Bubové s nimi souvisí, nebo zdali zvláštní lože
to jsoa, nedá se nikterak posud rozhodnout pro nepříznivé odkrytí.

Pásmo d^ vrcholí opět v křemencích k severně od myslivny v údolí Kačickém
končících.

Od Chyňavy, kde severně od Železné křemence Kameninou nazvaný hřbet
skládají (tab. UI. obr. 2 kř)^ dá se pámo ď, hřbety Hůrkou u Libečova po výši-
nách Bubové a Chrbiny tab. III. obrz. 4 kř^ přes Karabinský vrch až k Ptícům
sledovat. Mimo údolí Kačické jest mohutnost všude jinde nepištěna, zde asi
6^9 hektometrů obnáší, jestli že hranice pásma ď, dobře pojmuty jsou, což pro
nedostatek skamenělin toliko z petrografické povahy se soudilo. Od Hvězdy u Vele-
shivína se opět pásmo křemenců sledige okolo lÍPešovic tab. IIL obr. 5 k Oře.

100

chovce (laboratorium dělostřelecké), kdež ve svém visutém všade křídovým útvarem
pokryto jest, pročež jeho niohiitnost neurčitá.

Na pravém břehu Vltavy objevuje se opět u Troje v skále, na které Zámeček
stojí asi v mocnosti '/« liektometru a posléze na skále u Bulovky u Libné proti
dělostřeleckému terči na Holešovické pláni.

Vyšší pásmo ď, složené z černých jemných drobových břidlic zdá se býti
toliko v údolí Kaeického potoka pouze dle petrograíických známek a dle uložem'
poznáno, nebo skamenčlin v nem posud nehledáno. Zdá se, že pásmo černých
břidlic ne velmi mocných na Rejnovském vrchu asi trochu k severu od písmen kbř
tab. II. obr. 1 přináleží k d^. U Prahy též nejisto, zdali tu tento pás objevuje
se, nebo břidlice db na tab. III. obr. 6 u Troje na křemencích pásina ď* uložené
jsou šedočerné neb černohnédavé a nejisto, zdali do pásma d, nebo d^ náležejí.

Pásmo d^ jest významné tím, že sestává z drobových bhdlic stírídiúícícb se
8 křemencovými vrstvami. Křemence jsou mnohdy k nerozeznám', podobné oném
z pásma ďo, a kde převládají, jest velice nesnadno poznat určitě pásmo d^ a roze-
znat je od do. Drobovó břidlice jsou rozličné, buď jemné černé, neb šedočerné,
ůeb černohnédavé slídnaté, břidličnaté neb písečnaté ; témito písečnatými břidlicemi
jest přechod do břidličnatých křemencA a pravých křemenců zprostředkován.
V pásnm d^ převládají na některých místech vrstvy křemencové velice nad břidlič-
naté, a takovými pásy jest podobnost k pásmu d^ vyznačena; na jiných místech
opět převládají břidlice velice nad křemence nebo toliko výhradně se objevují:
jestli že břidlice jsou jemné, tu podobnost k břidlicím pásma c/j a ď, převelká
až k nerozeznání; tolikéž na jiných místech střídají se břidlice s vrstvami kře-
menců, což opět k do podobné býti může. Jestli že pásmo d^ jest v uložení velmi
nepravidelném jako pravé v údolí Kačického potoka u Nenačovic, tož jest zevrubné
poznání jeho tím nesnadnější, an se na všech místech s určitostí dle uložem' po-
znat nedá, zdali vrstvy nepřináleží též jiným pásmům ležatým, kteréž snad téi
jako d^ v porušeném uložení se objevují.

K rozeznání vrstev pásma d^ zdají se velice být nápomocny ony pruhy roi-
větvující se a mozoulům podobné vyvýšeuiny na vrstevních plochách, pocházející
jak se zdá od chaluh nedokonale a nezřetelné zachov^ilých. Podobu zdánlivou mají
pruhy rostlinných otisků k Bythotrephis ílexuosa Halí (Goppert, die fossile Flora
der silurischen, devonischen und unteren Kohlenformation oder des sogenannten
tibergangsgebirges 1860 tab. XXXV. lig. 6 a p. 452), nebo k Chondrites antiquus
Brongn. sp. (Brongn. Histoire des végét aux fossiles. Tom. 1 , 1828 tab. lY. fig. 1
pag. 63 (Fucoides antiquus Brongn.) Goppert, die Flora der Úbergangaformation
1852. Tab. I. fig. 1, pag. 81); jestli že ale skutečně vehni nezřetelné zachovalé
rostlinné zbytky částečné přehojné ve vrstvách pásma d^ také těmi rostlinami
jsou, jakým se podobají zdánlivě, jest ovšem nejisté.

Sledují-li se vrstvy, kteréž oněm z pásma d^ nápadně se podobají a jež pod
Reijnovským vrchem uloženy jsou směrem jižním až k myslivně u KaloQSOTflio
mlýna vedle cesty údolím k Ouhonicům vedoucí, tedy se v této části otgevigí teskn
v přirozené nezrušené poloze (ovšem až na menší přesmyky všude hojně) s úklonem
jižním. Od údolí z Ouhonic k mlýnu Kalousovému vedoucímu až k údolí z Drahdfic
na západ směřujícímu jsou vrchy a stnině údolí složeny z vrstev přoiepraTidriné

101

uložených, přesmyknutých a přetrhaných, vlnovitě ohýbaných s úklonem k jihu ne-
k severu, ba též tak posouvnutých a překocených vrstev, jejichž úklon odchylující
se od severního neb jižního sklonu v jistých menších částech trochu málo k západu
neb východu se otáčí.

Vše to svědčí o ohromných převratech a nepravidelnostech v uložení vrstev.
Vrstvy mnohokráte překocené, přehýbané a přehojnými vrženími posouvnuté, bývají
přečasto roztrhány a křemence v samé úlomky roztlačeny, břidličnaté vrstvy pak
rozžmoleny a zohýbány, aniž by na nich všude směr a úklon se rozeznával, který
těmito převraty zvláit vedle rozsedlín setřen bývá. Že pak vrstvy velice rozdrceny
jsou, jest povrch výchozího jejich pokryt mocnými vrstvami hlíny s přehojnými
úlomky křemencfl, — a tak tedy celá krajina prese všecko, že pásmo vrstev tak
rozerváno jest ve svém uložení, neposkytuje tolik odkrytých a k ohledání slohu
skal nutných odhalených míst, jak by se z uložení porušeného snad soudit dalo.
Toliko některá málo přístupná poboční údolí a postranní rokle hluboko v lesích
poskyti^í částečně trochu náhledu v sloh skalních vrstev; na vlastních úbočích
údolí Kačického se pro pokrytí jich málo úspěchů dobude. Vrchy, na kterých se
překocením vrstev povstalý úklon k severu pozoruje, jsou zvlášť severo-západně od
Nenačovic, kdež na jižním svahu úklon křemenců a břidlic k jihu, na severním
svahu úklon vrstev překocených k severu se ukazuje. V jiných údolích skrytých
v lesích pak u Nenačovského mlýna a jinde jsou vrstvy k jihu se klonící též hojné.

Že proměny jak ve směru tak i v úklonu vrstev jsou velice hojné, jde snadno
na um z porušeného uložení. Tak pozorovány směry mezi hodinou 3. až k hodině
10., ač hlavní směr ostatních vrstev asi k hodině 5. se vleče ; úklony od 5° až více
60^ ba až do příkrého pozorovány jak na sever tak na jih. Za každým téměř
krokem jest za vržením vždy jiný a opět jiný směr a úklon vrstev patrný.

Pro podobnost křemenců a břidlic pásma d^ k vrstvám pásem d^ d^ d^ čá-
stečně i ď, se na všech místech určitě rozeznat nedá, jest-li všecko co pozorováno
bylo, jest skutečně pásmem d^; však jest-li že všecko i ncsestává z pásma ď^,
tedy alespoň to jest jisté, že pásmo d^ skládá převládajíc největší část tohoto ne-
pravidelné uloženého pruhu, jehož vodorovná šířka dosti značná jest, nebo asi 2
kilometry z hrubá obnáší.

Pás nepravidelně uložených vrstev, převládajíc snad z pásma d^ složený,
dá se od Nenačovic na západ sledovat daleko přes Přílepy k Železné, pak přes Ou-
honice, odkud pokryt jest křídovým útvarem, dále k východu, Praha sama v severní
části své leží na východním pokračování toho pásu porušeně složeného a ohýbaného.
Stráň na Letné a Bruska jsou pokračováním těchto zde vypsaných vrstev. Na obr. 1.
tab. IL jsou vrstvy naznačené písmeny k hbř kbř a čbř co křemence, hnědočerné,
křemenné a černé břidlice střídající se.

V celém pásmu, kteréž takřka bezrudé jest, objevují se jen sem a tam pořídku
vrstvy břidlic prostoupené úplně hnědou železnou rudou neb Limonitem, obyčejně
na blízku vrstev střídajících se s křemenci. Ruda jest nuzná od zahrnuté v ní
břidlice drobové, co v hloubce jest, nedá se určit, možná ale, že Chamoisit, nebo
v Babenči v studni pana Lany jak se zdá v pokračování našich vrstev d^ vyskytly
se malé kule černošedého Chamoisitu, o kterých ještě později se zmínka stane.

Na jiné nerosty jest toto pásmo tolikéž chudé, jen v obci Nenačovické nalezen

8

102

v rozsedliue vyplněné rozmělněnou břidlicí ve výchozím jejím v šachtě kutné,
v kteréž též slabá vrstva Limonitu nalezena jest byla, Delvauxit. Místo, kde nalezen,
jest vedle jedné cesty v lesích severo-západně od Nenačovic. Blíže dá se poloha
místa asi tak udat, že jest vzdáleno, jak od Nenačovického tak i od Kalousového
mlýna, od každého z nich stejně daleko a dosti přesně l^l, kilometru; od prvého
mlýna směrem k sevcro-západu, od druhého směrem k západo-jiho-západu.

Delvauxit barvy kaštanové, podob ledvinovitých a kulovitých velikosti až pěstě,
povrchu hrozno vitého, lomu lasturového a lesku mastného, byl toliko prvý čas po
vydobytí pevný ; za krátko rozpadával se v samé drobty nepravidelně čtverečné,
zvlášt rychle na slunci. Jakkoliv z úplná jištěno není, že nalezen ve vrstvách d^,
any tyto z převládajících křemenců složeny též pásmu ď, se podobají, zdá se přece
mnohem pravdě podobnějším být, že v prvém pásmu se objevuje. *) Kule pokryty
jsou zemitým našedlým slabounkým povlakem, v kterém sem tam zméčka křemen-
ného písku zarostlá jsou a kterýž obsahuje kyselinu fosforečnou vedle něco kyse-
liny sírové.

Potažná váha nerostu obnášela, jak byl, tedy i s bublinkami ve vodě
z něho se vyvíjejícími: 21844 a jiného 20741, nerost úplně vodou prosáklý, tedy
prost všech bublinek vzdušních, měl hutnoty 2*2308 a 2*3545 ; prvý, jehož vzato ku
zkoušce 2*97 grammů, obsahoval tedy 2l7o ^^^ objemu dutin vzduchem vyplněných;
druhý, jehož vzato 1*4(3 gnnň, však 12*00% dutinek obsahoval.

Jiný kus 1*28 grmfl, těžký vyvařený ve vodě, jehož hutnota určena na vlásku
na hydrostatické váze, dal 2*25 (dle Bořického „O Delvauxitu z Nenačovic Živa
1866 ročník 13. str. 310 a Lotos 1867 Márzheft).

Sušen pod chloridem vápenatým pozbývá vší vody hygroskopické a potažná
váha uveličuje se na: 2*707, 2*696, 2*700 určena množstvím 43, 36 a 10 grammů
(Bořický, na udaných místech).

Nerost a vysušen pod chloridem vápenatým obsahoval 110=^ 12*62%; vysu-
šená část, jíž bylo '63 grammy, analysována obsahovala:
nerozpustného zbytku neobsahujícího rozpustnou SiO^ 4 08]
nerozpustná v kyselině solné S/O, vyloučená . . . 2*7oi J^JJ^fl^ : ^^ J.^

v kyseUně solné rozpustná SiO^ •63) ^'^^ ~ ^^^^ * *

pH 100^ C prchající IIO 7*56

v žáru prchající HO ostatní .... 16*71

Fe^O^ 4271

CaO 4.88

MgO^ KN^ NaO neurčeny

FO, 15*62

SO3 _. 2*23

97-12

Z nerostu, v kyselině solné, třeba rozředené, snadno rozpustného vylučuje se
vedle šedého nerozpustného zbytku pocházejícího od zahrnuté rozmělněné břidlice
rozsedliny, v níž Delvauxit zarostlý jest, kyselina křemičitá v chomáčcích bílých,
an jen nepatrná část jí se rozpouští. Vařícím roztokem uhličitanu ^odňatého dá
se vyloučená kyselina křemičitá odloučit od ostatního zbytku nerozpustného.

Nerosty b a r, jichž vzato 54 a 45 grammů, analysovány Bořickým, (na uve-

108

děném místě) když byly prvé pod chloridem vápenatým hygroskopické vody pozba-
vcny bývaly:

SiO^ 2-390 3053

HO všecka bez rozdílu teploty, při které prchá 20580 21 137

-FV2O3 50-325 49-897

CaO 6.926 6-430

MgO 1-248 —

PO, 18-374 18135

SO3 _ -429 —

100272
Jak již prvé udáno, jest údolím od Drahelčic k západo-jiho-západu vedoucím
a jižně od Nenačovic končícím, jakož i v pokračování směru údolí úvalem k Malým
Přílepům vedoucím směr převelké rozsedliny nebo ohybu nebo obojího najednou
naznačen, kterýmiž se visuté vrstvy pásma D náhle ukončují, an pokryty jsou vrst-
vami pásem starších, na kterých opět v přirozeném pořádku od severu k jihu
vrstvy mladší, až do ukončení celého pásma D následují v pořádku neporušeném,
. tedy v uložení přirozeném s úklonem jižním.

Na ukončení vrstev snad pásma d^ následují v naznačených údolích opětovaně
vrstvy pásma d^, kteréž tudíž dvakráte po sobě se v krajině naší objevuje. Hranice
určitě udat mezi odtrženým neb ohnutým dílem od ď^ a mezi znovu vyzdviženými
vrstvami pásma ď^ zevrubně, není na všech místech možné, pro velikou podobnost
břidlic pásma ď^ a ďf ; kde se křemence pásma d^ stýkají s černými drobovými
břidlicemi, tu rozdíl ovšem snadnější, ač i zde pro veliké převraty v uložení jest
znesnadněný velmi. Na svahu k severu se klonícím v údolí od Nenačovických luk k Dra-
helčicům vedoucím jsou břidlice černé pásma ď^ veskrz pravidelné k jihu skloněné,
však v jižně sklonitém lazu částečně k severu sklánějí se, ač určitě rozhodnuto
není, jsou-li břidlice tyto z pásma D ležatého neb z pásma středního. V úvalu,
kterým pokračování údolí k Malým Přílep&m naznačeno jest, je rozdíl v uložení
pro rozsáhlé pokrytí blinami ještě skrytější než prvý.

Z pásma rfi, zde vystupují toliko břidlice jemné černé, v kterých podřízeně
diabasové tufy bezmdé, alespoň v údolí kenačovském, uloženy jsou. Výchozí tako-
vého jednoho lože asi 80 metrů mocného jest dosti dobře odkryto na jižním svahu
údolí z Drahelcič k Malým Přílepům směřujícím blízko levého břehu kačického
potoka.

Kromě břidlic a podřízených loží diabasu není v pásmu d^ nijakých jiných
skal obsaženo a rozeznání pásma d^ co takového bylo by velice znesnadněné a
nikdy zcela určité, kdyby v něm nebyly na jednom místě skameněliny nalezeny.

Místo, na kterém se skameněliny vyskytují, v kuličkách oněm z Voseka
u Rokycan nad míru podobných, jest asi u prostřed mezi Malými Přílepy a údolím
potoka Kačického na stráni k jihu skloněné, neb na levém břehu potůčka od
Malých Přílep ze starých štol se prýštícího; od silnice z Přílep do Chrustenic
vedoací, několik kroki^ tedy, nedaleko na jih. Též na polích na vrchu od silnice
na sever se kuličky objevují v troušené v ornici polní, na stráni však i zarostlé
v břidlicích. Krátký čas trvavším hledáním skamenělin v kuličkách nalezeny
následující druhy :

8*

104

Placoparia Zippei Corda., Dalmanites attavus Barr., Opygia desiderata Barr.^
Calymene Arago Barr., Aeglina prisca Barr., Illaenus Katzeri Barr., pak:

Bellerophon sp., Orthoccras sp., Hyolithes sp., Discina sp., Orthis socialis
Barr., Nucula bohemica Barr,, a Encrinus sp. Těmito skaraenělinami nezvratně
dokázán ráz černých břidlic co onen pásma íí^.

Však mimo skameněliny dá se ještě z červené rudy semeníte uložené v tufech
diabasových odvodit, že břidlice jest skutečně ona z pásma d^, byť by i skame-
nělin v ní objeveno nebylo. Severovýchodně od Hýskova, vedle cesty na vápenici
k Železné vedoucí na patě severního svahu Plešivce Berounského jest uložena
v břidlicích turových, kteréž opět v tufech diabasových spočívají seménka v ložisku
až 1 metr mocném. Směr rudního ložiska jest z hrubá východozápadní a ůklon
jižní. Ležaté mocného lože tufu diabasového rudonosného není sice přístupné, ano
pokryto jest útvarem kamenouhelným, však z odlehlosti se dá soudit, že v ležatém
opět snad mladší vrstvy nepravidelně uloženy jsou. Ve visutém nad břidlicemi
vystupují opět křemence pásma do, jež na mnohých místech krystaly křemencovými
velmi druznaté jsou.

Sleduje-li se vlak Hýskovského rudonosného tufu, nebo vůbec celého pásma dj,
tož souhlasí úplně s oním bezrudým diabasem v Lodénickém údolí uloženým, ač
přes Železnou a Přílepy Malé všude bezprostředně se stopovat nedá pásmo toto.
Jestli však i lože diabasové souhlasí co do obzoru s ložem v údolí u Nenačovic
v černé břidlici uloženým, to ovšem úplně jest nerozhodnuto. Pás břidlic černých
pásma ďi dá se sledovat k východu podél celého údolí až dosti blízko k Drahel-
čic&m a Hořelicům v šířce dosti značné, ač ne veskrz zevrub známé; zajisté ale
jest šířka delší { kilometru.

Od Hořelic a Drahelčic počínaje není dále k východu pás černých břidlic
nikde odkryt, toliko u Hořelic samých jest vedle silnice asi přes 100 kroků na
severních lukách nedaleko potoka břidlice s jistotou dohloubena studnou. Na celé
vysočině od Hořelic až za Motol jest pás břidlic ukryt a teprve na jižním svahu
Bílé Hory se opět objevuje, nebo v Košířích severně od kapličky v bývalém hřbi-
tůvku kosířském (západně od Mlynářky) nalezeny panem Barrande-ni v břidlicích
samých otisky od Dalmanites attavus. Že pak podél jižního svahu Bílé Hory a
podél silnice se pás přes Smíchov až na Slovany do Prahy táhne, jest dokázáno
nálezem Placoparia Zippei Corda v základech sklepů Sárovských v Emauzích.

V stráni mezi Chrustenicemi a Malxrai Přílepy v černé břidlici uloženy malé
závalky a žilky Limonitu. Též nalezeny v ní kule povrchu hroznovitého velikosti
jablka, barvy žlutavě přihnědlé a patrně již pouhým okem co dutinaté rozezna-
telné. Koule nepravidelné jsou Diadochitem^ nebo rozborem kvalitativním poznána
v nerostu v rozředěné teplé kyselině snadno rozpustným POj, SO^ vedle Fe^ 0^,
též HO. Jest to Diadochit v nejstarších silurských vrstvách nalezený ; později
udáno bude, že v mladších o něco pásmech mnohem hojněji se vyskytuje než zde.

Na průřezu tab. II. obr. 1 jest pásmo ř7, uloženo v údolí od Nenačovických
luk k Drahelčicňm vedoucím na severním svahu vrchu Blejskavy a sice jsou dif,
a čbr černé břidlice, hranice severního břidličnatého pásu však jsou nejisté, an do
velkého území padají, d jest lože diabasu. Na obr. 2 tab. U. jsou opět Čbr černé

105

Jice pásma d^ s trochu nejistými hranicemi, any kndovým pískovcem křp po-
ty jsou.

Všude bez výminky jsou nad břidlicemi pásma d^ uloženy vrstvy pásma d^,
réž sestávají z převládajících vrstev bélavého křemence s velepodřízenými sla-
li vrstvami černé a černošedé drobové břidlice. V údolí Loděnickém severně
Chrustenic vytvořuje holou příkrou bílou stěnu, v které se štérk láme.

Pruh pásma d^ dá se sledovat od Plešivce počínaje přes Lhotku lesem Bře-
ou až do naznačeného místa v Loděnickém údolí severně Chrustenic, kde moc-
t { kilometru zaujímá. U Lhotky jest částečně pískovci podobný křemenec a
ahuje skameněliny Dalmanites socialis Barr., jakož i Trinuncleus omatus Barr.,
iž dokázáno, že pás skutečně do pásma dn přináleží.

Pruh, co bílá stěna na levém břehu Kačického potoka vystupující vleče se
B k východu vrchem Blejskavou, kdež ve východní části lesa Blejskavského na
emím svahu vrchu (sevemě od silnice Hořelicko-Loděnické) lomy otevřen jest,
íž vlák jeho 5'* úklou 47^ k jihu obnáší; nedaleko Ilořelic přeráží pásmo kře-
icfl silnici a jest opět odkryto bezpi'Ostředně východně od Ilořelic asi 100 krokft
\ě od silnice lomem založeným v mírné vyvýšenině, kdež vlak k 4*» 4® úklon
>6® na jih směřuje. ') Od Hořelic počínaje táhnou se mírné táhlé kopečky jižně
silnice Pražsko-Berounské jižně okolo Dušníkft, Chrášťan k Třebonicftm a Cha-
D, kdež pod útvarem křídovým se skrývají. Na těchto kopečkách jsou vesměs
liténé lomy, u Třebonic však lomy posud rozdělané.

Pruh křemenců vystupuje opět v Košířích severně vedle silnice, kde několika
ly otevřen jest; pod Emauzským klášterem na Slovanech a na Hrádku vyčníva-
skála křemencová jest pražským pokračováním tohoto pruhu.

Na tab. II. obr. 1 jest k pod Blejskavou sevenií křemenec tohoto pásma,
obr. 2 jest Je v zaniklém lomu znamení křemenců.

Černé břidlice uložené na pásmu křemenců zdají se přináležet pásmu ď,,
spofi vše co se z uložení a petrograíické povahy soudit dá, poukazuje k tomu,
by i skameněliny posud vyhledány nebyly. U Lhotky jest známa černá břidlice
(listech, kde by vrstvy pásma d^ uloženy býti měly; v údolí Loděnickém leží
křemencích pásma d^ černé jemné tence vrstevnaté břidlice nevelíce mocné na
. II. obr. 1 čbř poznamenané, které pásmo d^ zastupují; na obr. 2 není určitě
otřeno, v kterých místech by se vyskytovat mohly, protož tam ani vkresleny
0oa.

Vůbec jemné břidlice ne velmi mohutného pásma ^3 (jehož mocnost snad
iko 80 — 100 metrů obnáší, zaujímajícf nižší místa, pokrjty a tudíž málokdy
)ře přístupny bývají.

Pásmo d^ jest opětované velmi mohutně vyvinuto a předůležité svou rudo-
mostí.

Horniny, z kterých pásmo složeno, jsou křemence obyčejně šedavé a žlutavé
rf^chody křemenců do břidlic drobových a slídnatých, černých velice jemných,
|> šedých a hnědošedých, kterými právě přechody do břidlic polokřemenitých
máčeny bývají. Co podřízené horniny objevují se v břidlicích a křemencích
bány šedozelené, též ruda železná Chamoisit, někdy leckdes v takové mohutnosti,
ji lze za horninu mít.

106

Tak jako ležatý pruh pásma rf^, o kterém dříve řeč byla, skládá se opětovaný
neb visutý pás z křemenců, s kterými se břidlice drobové střídají, neb břidlic
se střídajícími se vrstvami křemenců, nebo pouhých drobových břidlic. Že ale
visutý pás mnohem méně porušen jest ve svém pravidelném uložení, proto se sled
vrstev také určitě sledovat dá, což v pruhu ležatém, převelmi v uložení porušeném,
nebylo lze učinit pro překážky uložením se naskytující.

Počínaje od břidlic pásma d^ pozoruje se v ležatém pásma ^4, že složeno
jest z mocných vrstev křemenců střídajících se s břidlicemi drobovými a křemen-
covými. Na břidlicích a zvlášf na méně pevných křemencích barev šedavých,
objevují se opět větvičky vyvýšené pocházející od otisků chaluh Chondrítů sp.
V některých místech pak v křemencích pískovcům pásma (7, přepodobných, též
skameněliny objeveny, jakož i v břidlicích drobových měkčích. Místa, kde skáme-
něliny objeveny a jaké tyto jsou, později udáno bude.

Nedá se upřít, že celé pásmo ď^ dělí se jaksi v pásy dva od sebe neostře
dělené, však předce předobře rozeznatelné; mocnost obou pásů jest si rovná,
aleppoň v místech, kde ji ocenit možno, jako v údolí Loděnickém a u Nučic. Roz-
dělení pásma ^4 na dva pásy nedá se u spodního pásma porušené uloženého pro-
vést, právě pro uložení nepravidelné, jest ale též naznačen v přírodě.

Spodní pás nebo ležatý skládá se z převládajících vrstev křemenců a břídlič-
natých křemenců, v kterých toliko podřízeně vrstvy drobových břidlic se střídají.
Křemence ležaté vytvořují, přiléhají-li jednotlivé vrstvy beze všeho dělení břidli-
cemi k sobě, celé slabé souvrství křemencové oněm z pásma d^ nad míru podobné
a dle znaků petrograíických od nich jinak nerozeznatelné, jako h^ h^ h^ h y Blcjs-
kavě u Chrusteniť na tab. II. obr. 1. Každý takový pruh křemencový rozeznává
se přesnadno, byť by i zcela odkryt nebyl, an skládá vždy hřbet nejvyšší, jehož
severní strana příkřejší jest mírněji skloněna strany jižní.

Vrchní pnih neb visutý přechodem s ležatým úzce spojený, složen z černých
břidlic drobových, kteréž teprve ve visuté části své, tedy blízko ukončení celého
pásma (^4, trochu tvrdnou zkřemeněním, s podřízenými tvrdSími vrstvami křeme-
níte drobové břidlice se střídajíce.

Pruh ležatý nebo převládajíc křemenečný skládá vrchy zvlášf v západní části
krajiny, kde křemenců nad břidlice v spodním pásu v mnohem více převládajícfm
množství obsaženo jest než v části jeho východní. Vrchy z pod pásma tohoto
složené táhnou se severně od Plzeňsko-Pražské silnice od samého Berouna kolem
Lhotky a osady Na Lesích seveniě od Vraže přes Chrustenice až k samým Hoře-
licům, kdež Hřeben a Blejskavu u Chrustenic a Krahulov u Hořelic skládají.

Pruh visutý neb převládajíc z břidlic drobových složený jest více ▼ nfiiné
uložen a silnice z Berouna do Prahy vedoucí od Berouna přes Vraž až daldío na
východ za Loděnice na něm vedena. Ve východní části krajiny, kde spodní pmh
též vyšší místa zaujímá pruhu vrchního, není ten rozdíl tak příkře vyvinut jako
právě u Loděnice, kde Hřeben křemencový (spodní) náhle se kloní v stráň bfidlič-
natou (vrchní), vedle samého pravého břehu kačického potoka až k Lodčnicfim se
táhnoucí. *) Na průřezu tab. II. obraz 1 a 2 jest vrchní část pásma d^ jižné od
Blejskavy a jižné od Olirastico písmeny čbř a hbř naznačena.

Toliko v jedn(^ části vrchního břidličnatého pruhu střídigí se kfemenité Sedo-

107

černé neb šedohnědé drobové bKdlice s břidlicemi mékšími a vyčnívají v řadě
pahrbků nad ostatní nižší krajinu vyplněnou měkšími vrstvami tab II. obr. 1
znamení TAř v Loděnicích.

Rada pahrbkfl počíná od silnice severně od Vraže, a severně proti hospodě
na Janské u Loděnic jest nejvyšší pahrbek, v kterémž kule černošedého celistvého
vápence co shluky mezi vrstvami zarostlé jsou a skameněliny mnohé, zvlášť Lep-
taena aquila Barr. obsahují. Od Loděnic na východ jde řada pahrbků jižně od
silnice až k samému Krahulovu. Pohled na pahrbky s úzkým prodlouženým hřbe-
tem a rovnými svahy, z nichž jižní trochu mírnější severního, jest zvlášť překva-
pující pro pravidelnost průřezu jc\jich, kterýž jest trojboký a proto, že pata jejich
ostře od roviny, na které vystupují, se dělí.

V nejvyšší části pásma tohoto visutého asi blízko styku s břidlicemi pásma d^
jsou též, jakož i v ležatém břidlic říj, zarostlé malé kuličky šedého vápence obsahu-
jící skameněliny ; tab. II. obrz 1 v Loděnicích na hranici mezi hhř a ^hř naznačeno.

V Loděnicích jest též v pásmu břidličnatém severovýchodně od vesnice a
severně od silnice neb jižně od místa mezi oběma štolnma číslo I. a III., jejichž
místo později zevrubněji udáno bude, v polích obmezená vyvýšenina složená z dia-
basu, kterýž, jsouc jak se zdá dle směni vrstev co krátký mocný kaban v břidlicích
vrostlý, co tvrdší a méně zrušitelný břidlic na den vystupuje.

Rozdíl mezi pásmem nižším křemenitým a vyšším převládajíc břidličnatým,
ač vespolně ostře děleny nejsou, jest proto veledůležitým, jelikož na hranici obou
se nalézá uložená vrstva železné rudy Chamoisitů *) ] až 20 metrů mocná, kterouž
právě pásmo ^4 tak důležité jest pro svou nidonosnost. Byť by se i vrstva rudní
toliko jen až do jistého obmezeného prostranství, jak k západu tak i k východu
rozprostírala, jest přece délka její jakož i důležitost co se mocnosti týče v ohledu
bánském přeznačná Od Vraže, okolo Chrustenic až k Nučicům a Jinočanům dá
se vrstva rudní sledovat a všude jsou v ní báně rozdělány. Však důležitější čásť
v&ech ostatních jest v nejmohutnějším díle u Nučic, kde též dobývání a práce na
rudé soustřetlěny jsou. Důležitost mocného lože pro průmysl železářský v kraji
Pražském jest znamenitá.

Jak ležaté, tak i visuté vi^stvy rudní jakož i Chamoisit sám obsahují skame-
nélhiy významné pro pásmo d^ a není žádného rozdílu poznaného co se týče skame-
nélin mezi ležatými a visutými vrstvami.^*') Skameněliny sice leckdes na povrchu
skal se nalézají, však hlavní podmínku poznání a vyhledávání jich dlužno toliko
v rozděláni báňském hledat, kdež na příhodných místech po nich pátráno.

Pásmo d^ táhne se od Berouna k východu a leží na něm Vraž, Lhotka jest
bKzko ného, Chmstenice a Loděnice, iwik Hořelice, dále se táhne mezi Dušníky
a Nfičicemi, přes Jinočany, Mirešice a Stodůlky, přes Vidovle, Ridlice k Vyšehradu,
který se z pásu břidličnatého skládá. Vodorovná šířka jeho obnáší u Chrustenic
a Loděnic asi 1^ kilometru, z níž na spodní a vrchní část asi půlka připadne;
« Nučic jest 6ířka o něco málo menší předešlé.

Mimo rudu chamoisitovou, kteráž se všude na výchozím co Limonit, do kterého
proménčna jest, jeví, vyskytuje se ve vrstvách tohoto pásma zvlášť v oné části,
kde nepřevládají značné vrstvy křemenců, krátké lože nečisté žluté rudy podobné
oné, která se na mnohých místech též v ležatém pásmu d^ u Nenačovic a jinde

108

nachází. Krátké lože rudy žluté jakož i krátké žilky objevují se však co břidlice
úplně Limonitem prostouplé, jsou tudíž rudou toliko nuznou. Na Vidovli jakož
i v cestě z Hluziny u StodAlek na Vidovle jest mnoho takových krátkých kabanů
uložených a to mnohdy s hranicemi dosti neurčitými, an se rudní část vytrácí
poznenáhla. Ve Vrazi též se na krátko slabá ložiska limonitu nečistého pod hlavním
ložiskem Chamoisitu dosti hluboko uložená objevují mezi vi*stvami břidlic křemen-
cových a mezi křemenci.

Celé pásmo jest přemnohými a nezřídka dosti značnými vrženími posonvnoté,
čímž vlak vrstev jakož i úklon jejich k jihu proměnlivým se stává. Sledováním
ložiska prací dolovou mnoho vržení objeveno.

V částí Vražské nedaleko lože rudního objeveny koule celistvých vápencA
šedých, celistvých ve dvou blízkých vedle sebe obzorů vtroušených mezi vrstvami;
koule obsahují skameněliny a možná, že náležejí do kolonie nějaké. Později ješté
více o tom uvedeno bude.

Nejvyšší pásmo ď„ kteréž celému spodnímu útvaru silurskému yrcboK, a jež
v spodních pásmech vržených s jistotou poznáno posud nebylo, ač některé břidlice
nápadně oněm, kteréž opětované pásmo skládají, se podobají; uloženo jest bez-
prostředně na břidUcích černých pásma d^. Že ale obyčejně břidlice drobové ve
visutém jak pásma d^ tak i ležaté pásma ď^, kterými se obě pásma vespolně
stýkají, pro svou drolivost jen velezřídka na den vystupují, není v obvodu naší
krajiny rozhraní pásem ď^ a ď, s jistotou známo.

Horniny, které pásmo d^ skládají, jsou světlé drobové jemné břidlice tence-
vrstevnaté, barvy šedozelenavé a žlutavězelenavé, pak pískovce jemnozmné křemenné^
přepevné, hrubovrstevnaté. Některé vrstvy velmi jemnozrnného pískovce podobají se
až k nerozeznání křemencům pásma d^^ nebo jako v těchto přistupují do slo/iva
pískovců přejemné zpotvořeně vyvinuté krystalky křemene, kteréž na lomu jemno-
zrnném na slunci lesknouce se příčinou velmi nepatrného třpytění lomu jsou. Jak-
koliv vrstvy pískovce od vrstev břidlic částečně ostře odděleny jsou, pozoriQÍ se
přece mezi břidlicemi a pískovci přechody slabšími vrstvami pískovcovitými neb
křemencovou břidlicí. — Podřízeně v těchto světlých vrstvách objevují se tmavé
vrstvy, a sice šedozelený diabas v ložích a černá graptolitová břidlice. Ložiska
diabasů však nedosahují takové mohutnosti, v jakéž se teprve v ležatém vrchního
útvaru silurského vyvinují. Graptolitové břidlice jsou vrstevnaté a předokonale
břidličnaté a objevují se v ložiskách bud s diabasy neb drobovými břidlicemi le
střídající.

Podřízeně uložené graptolitové břidlice a diabasy ve svém sonhrna vytvořují
kolonie zvířeniny a pásem vrchního silurského útvaru, uložené do vrstev pásma c^.
Pásmo ď, jsouc bezrudé, má toliko vědeckou důležitost právě svými koloniemL

Ležaté vrstvy pásma ď^ skládají se z převládajících břidlic, visuté neb visu*
tému velmi blízké vrstvy pak z křemenců a pískovců buď samo o sobč Boavrství
skládajících, nebo střídajících se s břidlicemi. Protož také ležaté pásma 4^ bývá
nižší visutého, kteréž obyčejně na temenech vrchů se vleče.

Pásmo ďs dá se sledovat na temeni a svahu severním vrchu Kola a Loděnic
až blízko k Letníku, kdež ukryto jest v nížícím se k Tachlovicům úvalu a vystu-
pige opět severně pod samou vsí Tachlovicí a uvnitř jí pak mezi Tachlovicemi a

109

Nučicemi a dá se sledovat výšinou až k Dobřící, odtud okolo Zbuzan až k Řepo-
rýjům a dále na východ.

Na mnohých místech celého půlnočního svahu vrchu Kola, který četnými
zmolami proryt jest, vystupují břidlice na den ; čím výše do vrchu, tím více při-
bývá v břidlicích vrstev pískovcových, až samé ténic vrchu výhradné z nich se
skládá. Na jih pak klonící se temeno opět složeno ze střídajících se pískovců
s břidlicemi, kteréž samy o sobě se zdají útvar pásma d^ ukončovat, nebo nad
nimi již mocné lože diabasu s graptolitovými břidlicemi, tedy vretvy vrchního silur-
ského útvaru spočívají.

Na temenu jest pískovec a křemenec řadami buď opuštěných nebo posud
rozdělaných lomů odkryt; v některých lomech jsou vrstvy jeho tak kypré, že se
tlakem ruky rozžmolují, v nich pak hojně zarostlé pruhy limonitu hnědého se
spatřují; limonitové pruhy bývají pevnější ostatního kyprého pískovce.

Na cestě a silnici z Nučic do Tachlovic jsou severně před samými Tachlo-
vicemi v zmolkách břidlice na den vycházející vidět v háječku v Doubí zvaném
tt tachlovické kovárny, jakož odtud po výšině až k Dobříci vystupují tvrdé pískovce
na den. V míniě sklánějícím se svahu od Doubí na jih jsou u samé kovárny a
vedle severozápadních chalup Tachlovických křemenné tvrdé vrstvy pokryty opět
břidlicí drobovou.

V této břidlici drobové uložena jest kolonie Tachlovická, kteráž v silničním
příkopu silnice z Nučic do Tachlovic vedoucí v severozápadní části chalup mezi
kovárnou a hospodou odkryta jest. Kolonie tachlovická popsaná panem Barrandem
v jeho Defense des Colonios III. 18G5 (stránka 67 — 75) skládá se z vrstev graptoli-
tových břidlic na svém výchozím šedočerných až hnědočerných, nepevných, střída-
jících se s drobovými břidlicemi, pokrývajícími souvrství pískovcové pásma rf,, barev
áedavých, bělavých, žlutavých a narudlých. Zhiiiba obnáší mocnost graptolitového
pruhu kolonie méně \\ hektométru, v kterémž v straně jižní, tedy visuté, asi
čtyry ložiska diabasu v mocnosti i až 1 metru uložena jsou. Celý pás graptoli-
tových břidlic, v kterých nalezeny některé Graptolity, Graptolitcs colonus Barr.
a Diplograpsus palmeus Barr, vlastní toliko vrchnímu silurskému útvaru a nezře-
telné Orthocery, pokryt ložem diabasu mocnějším A hektométru. Celá mohutnost
kolonie tedy mnohem menší 2 hektométru.

Nad kolonií opět následují břidlice pásma rfj, střídající se s křemenci a pís-
kovci ve vrstvách, což východně od farní stodoly a na cestě k Dobříči, pak pod
hřbitovem a kostelem dost dobře vidět je. V údolíčku, kteréž se k lukám od
kostela sklání, převládají ve visutém celého pásma ^5 opět břidlice, jež se ukon-
čují a vyvýšeného valu složeného z diabasu několik kroků severně od pivováru
(tak zvaného). V těchto šedozelenavých břidlicích, vrcholících celému pásmu ď,,
jsou uloženy nehluboko pod stykem s diabasy ležatá pásma E vytvořujícími, tenké
stlačené kule skluků vápenných.

Podobné vápencové malé shluky se objevují snad též v ležatých břidlicích
pásma d^, stýkigících se s břidlicemi pásma d^ na patě vrchu Kola, východně od
Loděnic, jak již dříve podotknuto bylo.

Celá vodorovná šířka pruhu pásma d^ obnáší na Kolu v místech uprostřed
mezi Cbrustenicemi a Vysokým Újezdem asi \ kilometru, mohutnost pak toliko

110

asi 4^ hektometrů. U Tachlovic ale jest celá vodorovná šířka asi 11 kilometrů,
mohutnost pak asi 8 hektometrů i s kolonií v pásmu uloženém. Mohutnost pásma
pod kolonií se nalezajícílio jest méně 4k hektometrů a není zcela určitá pro ne-
určitost rozhraní mezi pásmem d^ a ď^ ; nad kolonií pak spočívá ještě asi okolo
1^ hektometrů mocný pruh břidlic a pískovců.

Na tah. II. obr. 1 jsou na vrchu Kolu íir, šbř šedozelenavé břidlice, P, P
pískovce buď samy o sobě somTství skládající neb s břidlicemi střídající se; lí, d
jsou diabasy a g, bř graptolitové břidlice pásma Z, z vrchního silurského útvam.
Na tab. II. obr 2 jsou v obci Tachlovickó v doubí šbř břidlice šedozelenavé, po-
kryté pískovci p, na kterých opět břidlice áW leží, kteréž s graptolitovými břidli-
cemi ffhř kolonie se střídají. V kolonii samé jsou gbř^ gbř a (í, rf, d, d graptolitové
břidlice střídající se s diabasy. Nad kolonií opět uloženy pískovce P střídigícf se
s břidlicemi, kteréž též pásmo d^ ukončují. V Barrandeově Defense des Ciolonies IIL
PÍ. 1 fig. 6, z kteréž tato jižní čásf našeho obr. 2 tab. II. přenesena jest, vyzna-
čeno lože diabasu v pásmu d^ v Tachlovicích pod samým kostelem (eglise) mezi
hospodou (Aubergc) a pivovárem (grenier); že pak přiložený průřez, ač přenesený,
trochu v jiném směru veden jest, v kterémž lože toho diabasu přeraženo nebylo,
není též zde naznačeno.

Ve východním pokračování pásma rf^ opět v samých Řeporyjích uložena
kolonie „Archiac" nazvaná a v Defense des Colonie par Joach. Barrande IV. 1870
mistrně popsána.

Vrchní oddíl silurského útvaro.

V spodním útvaru silurském jest v pásmu D takřka výhradně celá rudo-
nosnost zahnuita; v pásmu D ale opět ležaté J, jest nevyčerpatelným zřídlem
rud silurských v celých Čechách; v středním pásmu rf^, ač iiidnatost jeho ještě
značná jest, není přece po celém útvaru, kde se pásmo d^ objeviýe, rozšířena a
toliko na jistý obmezcný pruh vázána.

Ve vrchním silurském útvaru jsou rudy co do rozsáhlosti ložisf jakož i ce
do délky vlaku jejich ještě mnohem obmezenější než ony z pásma d^ ; nebo toliko
v nevelikém prostranství obmezeném asi Zbuzany, DobHčem a Tachlovicemi se
vyskytují výhradně jen v pásmě E a sice v spodní části jeho e^.

Jakkoliv se rozhraní pásina e^ , kterýmž vrchní útvar silurský svůj počátek
bére od pásma ďj, kterýmž opět zpodní útvar ukončen jest, od Řeporyjů ^řes
Zbuzany, Tachlovice, okolo Letníku, Vysokého Újezdu až k Sedlci a jMtč dále
na západ dobře rozeznávat dá, není k účelům zde vytknutým důležitější hranice
nad onu ze Zbuzan k Tachlovicům se rozprostírající.

S určitostí se rozhraní mezi d^ a e^ na výšině mezi Zbuzany a Dobřiti
všude udat nedá, však od Dobříce k Tachlovicům jest pomezí pásem obon nloiené
pod pomezím luk od Dobříře k Tachlovicům se táhnoucím ve směru jihozápadním.
Jihovýchodní pomezí luk s pohni na výšinu jižně od luk vystupující se táhnoucími,
jest rozhraním pásem obou, kteréž, vlekouc se několik kroků scvemé od bývalAe

111

hrádku a později pivováru Tachlovického a jižně od hřbitova skrz jižní čás( vsi
směrem k Mezouni, na Mezounské výšině se opět s určitostí sledovat nedá.

Nad tímto rozhraním k jihu zaujímá pásmo e^ asi f kilometru široký pruh,
sestávající z převládajících diabasů a tufů diabasových patrně vrstevnatých, v kterých
podřízeně vrstvy graptolitových břidlic jakož i vápenců uloženy jsou.

Diabasy, zvlášt v ležatém mohutně vyvinuté, jsou pevné, zelenavé, z nerostů
drobnozmných, bílého labradorového a černého augitového složené, snadno na
povrchu černým nádechem Psilomelánu jakož i hnědavým Limonitem potaženém,
se zkypřující horniny. Pevný, velmi drobnozrnný šedozelený diabas není vrstevnatý
nýbrž balvanitý, žilkami i tečkami vápence, zvhíší tam, kde není zcela neporušený,
protkaný a nad míru podobný ostatním diabasům pásma e^, jako onomu u Motol,
u VyskoČilky, v Malých Chuchlích a jinde. Nejnižší část jeho u pivováru Tachlovic-
kého dotýkající se břidlic d^ jest malými bílými kuličkami vápence velikosti viky
mandlovcovitá ; část pak od pivováru na jih tufovitá a vrstevnatá a sice tím doko-
naleji vrstevnatá, čím dále k jihu, tak že nejjižnější neb nejvisutější tufy diabasové
přeměňují se v břidličnaté tufy a pravé břidlice tufové.

Celé pásmo e^ sestávající z převládajících hornin diabasových odkryto od
pivováru počínaje, směrem jihovýchodním, podél levého břehu strouhy potoční až
k rybníčku prostředního mlýna, blízko lomů vápenných tak zvaných Dobříčských.
V něm též podřízeně uložené vrstvy se spatřují: a sice v jedné třetině asi, počí-
taje od ležatého k visutému, uložen pruh ani 50 kroků široký šedých břidlic
graptolitových.

Pásmo těchto graptolitových břidlic, kteréž se dá odtud sledovat k východu,
kdež na mnohých místech pokryto jest prstí, vystupuje opět na nízkém hrbečku
jižně od Dobříce vedle cesty z Dobříce do Chejnice vedoucí a sice asi v polovici
vzdálenosti a potom na cestách u Zbuzan.

Pruh graptolitových břidlic jest rudonosný, nebo ač v potoku jihovýchodně
od pivováru, kde styk břidlic s ležatým diabasem dobře odkryt jest, nižádná ruda
se nevyskytuje, nalézá se v připomenutém hrbečku pustém, jižně od Dobříce na
rozhraní mezi diabasem ležatým a graptolitovými břidlicemi visutými, mocné ložisko
hnědé rudy Limonitu křemenem prostoupeného. Limonitové lože až 6 i více metrů
mocné slábne značně, znuzujíc se zároveň na obě strany vlaku svého, jak k vý-
chodu tak i k západu. Bezprostředně leží lože na diabasech trochu v tufy nezře-
telně vrstevnaté proměněných. Graptolitové břidlice na den nevycházející tolika
prací prohledány byly.

Toto ložisko mdní nazváno ložiskem Dobříčským.

Na tab. IL obr. 2 jest rf, ležatý diabas gbř, graptolitová šedá břidlice, na
rozhraní obou by měla ruda se vyskytovat, kdyby jí tu bylo, kde průřez na-
značen jest.

Nad pásmem graptolitových břidlic následují tufy diabasové hrubozmné a
hmbovrstevnaté, prostoupené hojnými zrny a žilkami vápence; barva tufů šedo-
zelených jest na výchozím jejich jako u všech ostatních špinavě hnědá.

Asi ve dvou třetinách celé mocnosti pásma e^ uloženy na tufech těchto
diabasových opět vyvinuté vrstv)' břidlic graptolitových s táhlými vrstvami šedého
vápence, kterýž celé ne velmi mocné souvrství skládá vedle samého ústí potoka

112

do rybníčku. Toto slabé pásmo vrstev celistvého šedého vápence, kterýž místy
též trochu břidličnatý a tufovitý jest, obsahuje hojnost skamenělín výisDamných
pro pásmo e^^ jako:

Arethusina Koninkii Barr., Cheirurus, Bronteus, Proetus; Atrypa reticularís
Linn., Atrypa Ypsilon Barr., Strophomena depressa Sow., Leptaena funiculata
M'Coy., Leptaena euglypha Dalm , Spirifer trapezoidalis Dalm., Spirifer togatus
Barr, Pentamerus, Terebratula, Rhynchonella ; Orthoceras, Conularia, Encrinites,
polypy a hojnost mnoho jiných zde objeveno bylo.

Ve visutém tohoto vápence skládají poslední třetinu celé mohutnosti pásma e^
konečně opět tufy diabasové břidličnaté a tufové břidlice, na výchozím barev špi-
navě hnědých, jinak ale šedých a šedozelenavých, ve kterých hojně uloženy jsou
táhlé koule vápence šedavého, neb vrstvy celé mezi sebou se střídající. Vrstvy
vápence jsou trochu sideritem prostoupeny, protož též na povrchu výchozí části
své slabě žlutohnědě zbarveny jsou Limonitcm, rozkladem ze Siderítu povstalým.
Též ve vápencích se nalézají skanieněliny pásma e^. Celé visuté pásmo jemných
až drobnozrnnýťh tufft diabasových s hojně v nich uloženými vrstvami a čočkami
vápence jest obdobou giaptolitových nečistých břidlic, nebo v dalším svém vlaku
východně od Řeporyjů pod Ohrádkou vystupuje opět, an tufy v giaptolitové břidlice,
vápence pak v hojné vrstvy černošedé proměněny jsou.

V pásmu tomto, nedaleko od visutého celého souvrství jest jedna vrstvi
vápenná uložena, kteráž ve svém východním vlaku až přes 4 metry zmohutněvši,
obsahuje ve svém složivu, veskrz hojně sideritem prostoupeném, na jistých místech
převelkou hojnost několika málo druhů brachyspodů. Vrstva tato vápencová, kteráž
jak na východ tak i na západ opět slábnouc se vytrácí, nevychází na den vedle
rybníku u prostředního mlýna Tachlovického, kdež by v místě písmenem I nazna-
čeném tab. II. obr. 2 uložena býti měla. Vi-stva vápenatá Sideritem proniknutá
jest vlastně rudou, uloženou v nejvyšším pásmu tufů zároveň s ostatními slabšími
čočkami a vrstvami vápenců, nebo na výchozím svém jest proměněna v Limonit,
pod výchozím pak v Sidcrit, po vymizelých skamenělinách dutinatýjn a po vytra-
tivším se vápenci dírkovatě kyprým.^*)

Ruda pod jménem Zbuzanské rudy známá, proto že se rozprostírá část jejího
vlaku k této obci.

Rudou Zbuzanskou rudonosnost vrchního silurského útvaru, kteráž tudíž
toliko na pásmo e, obmezena jest, končí se; všecky vyšší pásma pokrýviýící e^
jsou bezrudá.

Na obr. 2 tab. II. jest á, řZ, d diabasový tuf, nejvyšší pak tufy jsou bfídlič-
naté, v nichž u v uloženo souvrství vápenných vrstev s hojnými skamenélinami,
u I pak by výchozí Zbuzanské i*udy nalézati se mělo, kdyby se ložisko její až
sem rozprostíralo.

Vrsty pásma Ee^ pokrývají nad mlýnem prostředním tufové břidlice a jsou
zde, jakož i vedle železnice jižné v Tachlovicích lomy otevřené. Vápenec pásma
skládá vrstvy mocné, jest bělavý, hrubokrystalinický, beze všech vrstev bfídlič-
natých vložených a v jistých vrstvách s hojnými skamenělinami, dle kterých se
co vápenec z pásma e^ seznává. Ve visutém svém obsahuje souvi*ství viqience e^
asi něco málo více 2 hektometrů mocné slabé vrstvy celistvého, čemavého křemene

113

nebo rohového kamene. Na tab. II. obr. 2 jest pásmo c^ písmenem y, pod Dobříc-
ským lomem naznačeno. Všecky ostatní vyšší i>ásma silurská jsou zcela bezrudá.

Kamenouhclný a křídový útvar.

Kamenouhelný útvar se objevuje toliko velmi podřízeně, an pokrývá pásmo D
silurské v několika malých nesouvislých pánvích, co pozí\statků nějakého většího
a rozsáhlejšího pásma útvaru kamonouhelného , kteréž, jak se zdá, souviselo
s útvarem kamenouhelným, jenž z Kralup přes Buštěhrady, Kladno, Rudu až přes
Rakovník se táhne. Alespoři mnohé zvláštnosti pozflstalých mnohých malých pán-
viček k tomu poukazují, že byly kdysi ve spojení s rozsáhlým útvarem Kladenským
někdejšími vrstvami, jež dávno zrušeny byly.

Z nynějších pozůstatků se dá soudit, že pánve u Malých Přílep, která se až
k Železné táhne a ona u Lhotky byla aneb je snad posud spojena s onou u Hýs-
kova, kteráž opět přetržena toliko řekou Litavkou od pásma kamenouhelného na
pravém břehu Berounky u Lísku a Stradonic blíž Starých hutí. Toliko pánvičky
u Malých Přílep a na Lísku obsahují sloje uhelné, ostatní jenom uhelné slabé
proslojky zahrnují. Vrstvy kamenouhelné jsou vesměs rudonosné, an v nich mocné
shluky Sferosideritu uloženy jsou.

Pánvička Malopřílepská jest jaksi nejlépe odkryta a ohraničena, protož
později blíže popsána ještč bude.

Útvar křídový má nejméně důležitosti co se rudonosnosti týče a bude krátce
ve zvláštním popise zahrnut.

Z tohoto všeobecného vypsání jde, že útvar silurský rudonosnosti svou nad
míru důležitý jest a všecko ostatní bohatstvím rudním zastíní: protož také nej-
důležitější část celého pojednání mu věnována jest. Rudy vesměs v ložiskách ulo-
žené objevují se v některých zvláštních pásmech rudonosných a protož každé
pásmo zvlášf, i rudy v něm obsažené pojednány budou Že mimo rudy k celkovému
seznání všech poměi*ů, za kterých se tyto vyskytují, i skamenělin si všímati jest,
a že nerosty doprovázející ložiska rudní důležitou část, kteráž nepomijitelná jest
pro popis samý, skládají, netřeba blíže odůvodňovat.

Popis rud rozpadne se tedy na část rud:

X. obsažených v litvaru silurském.

Každé pásmo pak samo o sobě probráno bude a rozpadnou se rudy silurské na

A. Rudy pásma d^\ (v nichž obsaieny rudy v Šárce, u Svarová, u Libečova
a Chyňavy).

B. Rudy pásma d^\ (zahrnující v sobě Jinočanské, Nučické, Chrustěnické
a Vražské rudy).

C. Rudy pásma e^ a sice ony ve středu, (jako sem ruda Dobříčská
náleží).

114

D. Rudy ve visutém pásma e^, (jako rudy Zbuzanské a některé jiné
méně důležité).

Dále sledovat bude část rud obsažených:
V útvaru kamenouhelném.
V útvaru křídovém.

Jelikož i vedle rud nerostů vyskytujících se všímáno si bude a některé z nich
bud pro Čechy nebo vůbec nové, jiné opět velcpamátné, aneb posud málo ohledány
a propátrány jsou a zvláštního povšimnutí zasluhují, jakého se jim vedle popisu
rud dostat nemůže, tedy jim věnován zvlástm' odstavec jednající:

Xr%r* o některých zvláátních nerostech;
mezi kterými hlavně pi*vé místo zaujímají:

A. Nerosty silurské, (zvláště ony, kterými rudy doprovázeny bývajO-
Jelikož ještě jiné obsahem svým důležité kratičké pojednání týkající se po-
měrů Čech vybývají, aniž by se přímo mezi některou z částí předcházejících vřadit
daly, tedy zahrnuty jsou v dodatku :

B. Drobnější zprávy obsahu geogaosticko-mineralogického kratší články
obsahujícím.

I. Rudy útvaru silurského.

Jelikož k zevrubnému poznání všeho, cokoliv pozornost na sebe poutá, vše-
stranná známost toho náleží, tedy by zde jakýsi nedostatek se objevoval, kdyby
mimo to, co nyní jest, nevšímáno bylo minulosti alespoň v krátkosti nejsti-uč-
nější. Proto ale právě, že práce bánská jest jediný základ podstatný a nezměni-
telný, z kterého cele poznání čerpáno bylo a kteréž na vzájem opět dle poznání
z nich hlavně nabytého se řídí a spravuje, tedy slušno jim na prvém místě upo-
mínku věnovat krátkými dějinami.

Mimo tento pevný nezměněný základ celého poznání věd přírodních oboru
našeho čerpává se z nabytých zkušeností jiných bud sdělením ústním, ještě
obyčejněji pak písmem všem přístupným. Tento druh poznání jest velice měnivý
a an plyne neb alespoň vyplývat má z nepopiratelné jsoucnosti poskytované ne-
změnitelnou přírodou, jest základu, z kterého poznání čerpáno, podřízeno, tím více,
an se dle rozličných způsobů nebo vlastně nezpůsobů na přírodu hledět a viděné
rozumně pojmout řídí, jakož i od předběžného vzdělání, tolikéž i od zkušenosti
nabyté po několikráte opětovaném ohledání, úsudek k skutečnosti nejbližší si
utvořit.

Dějiny báni.

Že jsou báňské práce podniknuté na rudy v naší krajině prastaré, o tom
mnohých důkazů uvést možno. Ač se písemních pozůstatků nedostává proto, že
vůbec v šedém pravěku toliko rudám kovů vzácných písemní zmínky se dostávalo,
možno nicméně za to mít, že jsou byly rudy u Jinočan a zvláště u Zbuzan nej-
časněji dobývány a vyhledávány. Ložisko Zbuzanské a Jinočanské jest v jistých
částech svých na výchozím složeno z kyprých žlutých pólo zemitých rud hnědých
nebo okrů, kteréž jakož nádobím nejsnáze se dobyt daly, tak i pro svou kyprost
v ohni snadněji ostatních se tavily. Důkaz toho, že v pravěku toliko ze snadno
tavitelných čistých rud se železo tavit dalo, jest z mnohých jiných míst dokázáno,
a na výchozím právě jsou rudy nejčistší, dlouholetým působením vzduchu a vody
vypláknuté, uložené.

Nejstarší způsob dobývání železa děl se v nízkých pecích kdekoliv vysta-
vených a hnaných větrem měchu rukou pohybovaných, ovšem nedokonalým způ-

116

sobem za ztrát přeznačných, ač se v nich pojednou výborné kujné železo z rudy
vyrábělo. Pere nízké, podobné nistéjíui, nazvané selskými nebo vlčími pecemi,
dávaly strusku přebohatou na železo tedy černou, těžkou, žcleznatou, v níž množ-
ství drobného uhlí dřevénélio zahrnuto. Toliko při nedokonalé práci se místo
železa z rud obdržela litina pólo litině a pólo kujnému železu podobná, pro kteréž
jména nemáme zachovaného, ale jež jinde „kraglach"-em nazývají.

Na vysočině Tachlovické nalézají se v přerozličných místecli, ale nikde
u potoka strusky černé těžké po zrušených rozpadlých a deštěm vyplavených
zahrnutých částech dřeveného uhlí, dutínaté, z čehož se soudit dá, že se nedělo
vyrábění železa v pecích vysokých, jež jedině vedle potoků možné by byly bývaly
tehdáž, nýbrž leckdes na vysočině tedy v pecích selských: selské pece nejstarší
jsou všech, tedy i průmysl železářský dob nepamčtných kolem Zbuzan a Tach-
lovic nejstarším jest.

Ač velmi staré, jsou přece práce na rudách červených ve vrchu Chrbinč
u Libečova mladší předešlých, ač i zde stáří se udat nedá; nebo nalezeny u Baj-
novského mlýna v louce pozBstatky bývalých vodovodů pro hamry. Jakkoliv již
ani základy po hamrech zachovalé nejsou, a toliko kaluž hluboká místo kola Yod-
ního naznačuje, hamr tedy již předávné zrušen jest, zajisté práce v Chrbinč
mladší oné z Tachlovic, nebo do nistějí se vodní silou mnohem později foukalo
než do pecí nízkých, jakož se i v nistějích toliko obyčejně jen litina v kiýné
železo zpracovávala. Litioa ale v Čechách již do mladší doby padá.

Na počátku tohoto století a v minulém byly rudy červené vyhledávány pro
hutě Fiirstenbergské tedy Křivoklátské. Hlavní počátek nynějšího dolování váak
padá do doby založení pražské průmyslové společnosti, kteráž u prostřed tohoto
století založená vystavením nejprv dvou, potom ještě čtyř v Čechách největších
pecí v Kladně koksem hnaných, hutnictví českému posud na uhlí dřevěném zalo-
ženému, zcela jiný obrat dala.

Již před rokem 1850 dolováno velmi nepatrně pro hutě křivoklátského pan-
ství v té krajině zvlášf u Libečova a na Krahulově ale teprve rokem 1853, kdy
před nedávném vyhledaná a předběžné oi)átrauá ložiska pro dobývání rudy do
kladenských závodů Pražské železářské společnosti báňskou prací otevřeny byly,
počíná se výkvět a usilovnější dolová práce jevit.

V měsíci květnu 1853 zaraženo první dílo do ložiska Nučického na polích
v Chrastici; téhož roku počato též s přípravmmi pracemi pro dolování u Svarová
a v Chrbinč; Libečovské a Chyňavské výchozí rudy krátký čas před tím již ote-
vřeny byly, ač se brzy v práci v nich ustálo. Též v Dobříčské itidě, kteréi pro
pece p. Kleina v Sabotíně na Moravě dobývána byla před rokem 1853, přestalo
se brzy pracovat.

Tím utešeněji však pokračovalo otvírání bání v Svarové a v Chrbiné jakož
i dobývání rudy v Nučických lomech, ku kterým roku 1856 lom JinoČanský pHhyl.
Roku 1855 pak počala se Zbuzanská štola hnát a již roku 1858 ruda tižit, ač
od roku 1858 až do 1863 díla u Svarová a v Chrbiné zastavena byla. Od víku
pak 1861 počalo kutání a práce na rudu v Chrustenicích v roka 1867 T Enha-
lově pracovat, též v Dobříči opčt práce zaražena v ten čas jakož i v Libečovč jii
před tím, konečně ve Vráži roku 1869 práce zaražena.

117

Aby se zmáhající se potřebou rud v Kladně dovoz usnadnil, kterýž v nepří-
znivé části roku obtížným byl, vystavena z hutí Vojtěšských roku 1857 bánská
železnice až po samá díla u Nučic a k Tach^vicům k lomu vápeného kamene,
kterýž železnicí koňskou s štolou Zbuzanskou s^jen byl.

Celá krajina rozdělena v dva majitele, z nichž Pražská železářská společnost
v pásmě rud ďj má
38 výměrů báňských; kníže Fiirstenberg co majitel panství

křivoklátského 2 výměry báňské

26 9 „v pásmě rud d^ asi 10 . »

16 „ „ v pásmě rud E ^ ^ ,

80 výměrů báňských 12 výměrů.

Mimo to krajina množstvím výhradních kutišf poki^ta jest. (Výměr jedné
míry báňské jest sblížené 4*51 hektarů, výhradní kutiště kryje plochu asi 5G'6
hektarů).

Množství rudy, kteráž vydobyta byla v dolech, jest následující, určena v mi-
lionech centech váhy rakouské:

V Nučicích vytěženo od 1853 do konce 1870: 108

V Jinocanech . „ 1856 , „ 1870: 8

V Chrustcnicích a v Krahulově 1867 do konce 1870: -15

V Krahulově a Nučicích knížecí vydobytí asi 5

Celkem vydobyto rudy v pásmu d^ 12] mil. c.

Ve Svarové vydobyto od 1854 do 1857, potom 1864 do 1870 47

V Chrbině , „ 1854 , 1857, „ 1864 « 1870 66

V Chyňavě a Libečové dá se dobývka cenit na 1

Všeliké v pásmu di vydobyté rudy jest 1| mil. c.

V Zbuzanech vydobyto od 1858 do 1870 6

V Dobřící „ n 1867 „ 1870 něco přes 01

V celku vytěženo z pásma E rudy | mil. c.
Soohrn vší vytěžené rudy od počátku značnějšího dolování až

do konce 1870 jest 14] mil. c.

Všecky otevřené báně budou ještě po dlouhou dobu roční výtěžek rudy

1 až 1] milionu centů poskytovat, toliko práce v Dobříčském dole se koncem

1870 zastaví, v Zbuzanském dole pak ještě po vydobytí asi '1 až 2 milionů centů

se asi roku 1872 dolovat přestane.

Literatara.

Jak již svrchu podotknuto, jest jediné písmo, tedy nezvratný základ celého
bádání, v skalách samých napsán; neúnavnou pílí a neskonale bystrým duchem
jsou závěrky, kterých se pozorováním skal dočinit lze, zakladatelem slávy světové
českého silurského útvaru panem dr. Joach. Barrandem v jeho spisech, ač se
přímo našeho předmětu netýkiýí, pro svou všeobecnou povahu však jméno zákon-
nika ve věcech českého silurského útvaru zasluhují, uloženy: jsou to arcidíla.

Systéme Silurien du centre de la Bohéme Volume 7, 11,111.

9

118

Pak menší díla:

Defense des Colonies IIL^ IV. \ Graptoliks de Bohéme a ostatní četné články
obsažené v Bulletin de la Société géologique de France.

V těchto spisech tolik nedotknutelných pravd a tolik vysvětlení obsaženo
jest, že byť by se bezprostředně naší krajiny nedotýkaly, je přece za jedinou vše-
obecnou literaturu považovat dlužno jest.

Ostatní literatury dotýkající se blíže naší krajiny jest pramálo, přísně vzato
není takřka žádná.

V pojednání: J. Krejčí: Bericht uber die im Jahre 1859 ausgtfuhrtcn ge<h
logischtn Aufnahmcn lei Trag und Beraun^ obsaženém v Jahrbuch der gcologischen
Reichsanstalt 1861—62, Band XXL na str. 223 až 284 jest toliko povšechné a jen
mimochodem na str. 242 o Šárce zmínka učiněna.

V pojednání: M. Lipold: Die Eisenstcinlager der silurischen Grautcacketh
formation in Bohmev^ obsaženém v Jahrbuch der geol. Reichsanst. 1863, Band XIIL,
od stránky 339 až do 448, jest v úvodu 339—347 nové rozdělení a pojmenování
lišící se od užívaného staršího uvedeno; část pak od stránky 347 až 365 týče se
krajiny naší.

Z této části zvláštní jeví se chvalitebná snaha, podat něco, co nabyto bylo
kraťoučkým pobytem v krajině bud rychlým ohledáním vlastním nebo co z pověstí
čerpáno.

Nejnovější pojednání: Em, Bořichj: Zur Entwiekelungsgeschichte der indcm
Schichtencotnplex der silurischen Eisensttinlager Bohmen^s vorkommenden Minerále^
obsaženo v Sitzungsberichte der k. Akademie der Wissenschaften, I. Abthei]., LIX.
Bnd., 1869; potom totéž česky pod názvem: O ntrosUch v pásmu železných rud
silurských se objevujících^ obsaženo v Živé, sborníku vědeckém Musea král. Českého,
odbor přírodovědecký a matematický. II. 1869.

V pojednání, pracovaném s velikou pílí, jest přijato nové pojmenování od Li-
polda uvedené.

Kdekoliv nějaké nesrovnalosti s mými zkušenostmi se vyskytují, naznačeno
na konci spisu a sice uveden bude skráceně Lipoldflv spis pod známkou ,Lip.
Jahrb. XIII. 1863^ a Bořického spis pod záhlavím „Boř, Akad. 1869** neb .Živa
1869".

A. Rudy pásma d,

otevření ložisek.

Ložiska červené rudy otevřena na velmi mnoho místech onoho prostranství,
kt€r}mž se vlekou. Vypočítají- li se značnčjší otvory, kterými rudní ložiska pro-
pátrána jsou, obdrží se následující přehled :

Nejzápadněji otevřeno ložisko lomem v obci Cbyňavské jižně od západního
cípu této vesnice, vedle nejvýchodn^ší cesty z Hýskova do Chynavy vedoucí.
V obci Libečovské jest po ložisku hnána štola a sice severovýchodně od vesnice
samé, nedaleko místa na pravém břehu Cbyňavského potoka, kde tento, ohýbaje se
na krátko, náhle k severozápadu teče. — Ještě dále k severovýchodu od Libečova
za touto štolou jest na vrchu v lese „Dubové"* opět ložisko v značné délce dlo
irlaku svého lomem otevřeno. Hlavní však rozděláni nalézá se na pravém a levém
břehu Kačického potoka.

Na pravém břehu, tedy západně, jsou ložiska otevřena štolami a šachtami
zaraženými. Nejhlubší štola dědičná zaražena vedle samého pmvého břehu potoka
Kačického, od Rejnovského mlýna asi 550 metrů k severozápadu, aneb od vtoku
Cbyňavského potoka do Kačického k jihovýchodu asi 360 metrů v. — Od této
dědičné štoly jsou po celém vrchu směrem od východu k západu zaraženy šachty
neb štoly; směr jich jak po sobě následují jest sblížené zárovný se směrem po-
toka Cbyňavského, od kteréhož okolo 90 až 200 metrů k jihu vzdáleny a čá-
stečně na svahu severním, kterýž k pravému břehu Cbyňavského potoka se příkře
kloní, rozpoloženy jsou. Od ústí štoly asi 132 metrů na západ jest šachta č. H.,
na rozcestí dvou cest, jedné z Podkozí k mlýnu Rejnovskému, kteráž se v jinou
k západu k Libečovu směřující, dělí. Od ústí štoly asi 388 metrů k západu jest
iachta č. I., od kteréž šachta č. UI. toliko asi 91 metrů k západu odlehlá jest.
Šachty tyto zřízeny jsou na svahu východním ke Kačickému potoku směřujícím,
neb na svahu půlnočním k Chyňavskému potoku se klonícím, kterýž se „Jezov-
čínem'' nazývá. Od šachty č. HI. k západu asi 410 metrů jest ústí štoly Chrbinské,
kteráž z ležatého do ložisek hnána jest. Štola v části |,Chrbinou^ zvané jest
v převelmi příkrém svahu půlnočním nad potokem Chyňavským, od něhož toliko
asi 90 metrů vzdálena, dle míry vodorovné. Ač ke všem šachtám cesty zřízeny
jsou, nedá se místo jich přece nikterak určitěji, než jak právě udáno podat, any se
eesty na mapách, byt by sebe větších, vkresleny nenalézají. Štolami, jež dle vlaku
ložiska hnány jsou, jest délka, v kteréž ložiska jimi bezpřetržeuě otevřena a ze-
YTub proskoumána jsou, asi 1100 metrů tedy více 1 kilometru.

9*

120

Ve vrchu levého břehu Kačického potoka nejsou ložiska prodělána až něco
málo pod temenem Karabinského vrchu štolou Vojtěšskou a šachtami, kteréž ve-
směs v obci Homo-Ptícké zaraženy jsou.

Štoly zaraženy jsou v Krabinském vrchu a sice v severozápadním jeho svahu,
kterýž se ^nade mlýnem" jmenuje, jihovýchodně od pěšiny v průseku v lese, z kte-
réhož, na temenu vrchu samého, cesta jedna do horních Ptíců vede. Jsou zde dvě
štoly obě asi 60 m. jihovýchodně od průseku vzdálené; nižší jest mimo to asi
680 m., severo-severovýchodně, vyšší, neb Vojtěšská štola jest v témže směru asi
985 m. od Rejnovského ml}'na odlehlá.

Šachty pak jsou vesměs na vysočině a sice šachta 11., na pomezí lesa s ce-
stou na temeně Karabinského vrchu, jižně od západní části Svarová a západně od
jižní částí horních Ptíců, západně vedle maličkého osamotněle stojícího čtverhran-
ného háje. Šachta č. I., severo\7chodně od šachty. č. II., jest jižně od Svárovského
rybníka a západně od horních Ptíců, v právo vedle cesty, kteráž nedaleko jižně
od Svarová počínajíc, směrem k jihu se táhne; stojí pak v poli nazvaném v .Čouba-
lovém". Obě šachty jak č. II., tak č. I., jsou od lomů křemence seyemě vedle
cesty z průseku výše připomenutého vycházející, asi 100 až 150 metrů k jihu
vzdáleny. Šachta č. III. jest od šachty č. I. k severovýchodu odlehlá a sice v právo
vedle cesty z Hájku františkánského do Podkozského mlýna vedoucí, asi v dvoa
pětinách vzdálenosti ve směru mezi Homo-Ptíckou kaluží a Svárovským rybníkem
na polích, které se „nad Svarovém^ nazývají. Šachta č. IV. jest od předešlé
k severovýchodu mezi cestami z Hájku do Podkozského mlýna a cestou z (3ia-
loupek Červenoiyezdských, kteráž za nedlouho severně od horních Ptícft končí,
do cesty z Ptíců Horních do Červeného Újezda splývajíc. Od Svarová jest šachta
tato, k východu nejposlednější, jihovýchodně na polích „pod skálou" zvaných, vedlé
samých mezí obce Ptícké s obcí Červcno-Újezdskou. Od železničního ohybu jest
na západ vzdálena.

Štoly a šachty č. II. a č. I. jsou mezi sebou spojeny a jest jimi ložisko na
délku 1400 metrů dle vlaku svého zevrub proskoumáno; kdyby se ale cďá délka
počítala až za III. a IV. šachtu, v kterýchž ložisko na délku 500 metrů proskou-
máno jest, byla by celá délka chodníky proskoumaného ložiska asi 2200 metrA,
tedy více 2 kilometrů, při čemž toliko jen nepatrně malá část, mezi šachtou L a
šachtou ni. posud neznáma jest.

Celá pak délka, v kteréž ložiska zevrubně známa jsou prácemi báňskými, od
Chrbinské štoly východně od Libečova počínaje, až k šachtě č. IV. západně od
Chaloupek, Červeného Újezda, jest něco málo méně 4000 metrů neb 4 kilometiy,
v kteréžto délce toliko poměrně velmi malá část v údolí Kačického potoka jeSté
posud neznáma jest.

Rozprostíráni se rudy, jakož i mocnost jcjL

Jelikož se ložiska rud červených vyskyti^í v okruhu celého silurskéko
pásma D a sice v nejspodnější jeho části ď^, tedy se vlastně ďátta ložisek rovná
rozsáhlosti celého okruhu tohoto rudonosného pásma. Však zde toliko jedna část,

121

yelmí krátká k poměru celé rozsáhlosti pásma vypsána bude, j^íž hranice asi
mezi řekami Lítavkou a Vltavou se nacházejí. Tato celá délka tedy mezi oběma
řekami obnáší 28 myriametrů ; z tohoto prostranství toliko ona část od Hýskovsko-
Chynavských hranic až k Červeno-Újezdsko-Homo-Ptíckým hranicím v délce jed-
noho myriametrů lépe proskoumána jest; část od Červeného 0jezda až asik Voko-
vicům úplně neznáma, an křídovým útvarem pokryta jest; východní část pak, od
Vokovic až do Troje, jest na rudu tak chudá a mimo to přeznačnými rozsedlinami,
kterýmiž vůbec zemězpyt okolí pražského tak velice znesnadněn jest, tak vržena,
že mnohem méně určitých vědomostí o ní nabyto, než o části západně od Červe-
ného Ůjezda se rozprostírající.

Rozprostírání a mocnost ložisek.

Hlavní směr ložisek určený z vlaku jich od Chyňavy až k Červenému Újezdu
jest 5** O®, úklon vesměs k jihu. Na hranicích Hýskovsko-Chynavských v západní
části polí v „Čečichově" zvaných, v úvalu, v kterémž se potok z „Mlejské** k zá-
padu tekoucí náhle k jihu otáčí, jsou ložiska rudy červené zaraženými v těchto
místech výskumnými otvory objeveny. Nejnižší ložisko prvé, mocnosti sice neznámé,
ale sotva 3 decimetry přesahující a zajisté mnohem slabší ještě tohoto výměru,
jest šachetními pracemi vysekáno na výchozím; na vrchu úvalu jest ložisko druhé
něco méně 2 metrů mocné ; ve směru ohybu potůčka jmenovaného k jihu, několik
kroků přes cestu z Chjmavy do Hýskova vedoucí jest ložisko třetí na temeně
stráně kamenité slabě křovím porostlé, kteráž pravý břeh úvalu tvoří, v němž
potůček z Jakubinek k západu se proudí. Mocnost třetího ložiska, ač neznámá
s určitostí, jest zajisté vyšší oné ložiska prvého, ač onu ložiska druhého sotva
dosáhly e. Směr vlaku ložiska léhoa2ého jest 3**5^ úklon pak asi 53® k jihu; vlak
ložiska třetího uchyliye se trochu od tohoto směru, an asi 3** 2® obnáší. Odlehlost
ložisek od sebe jest ve směru dle mohutnosti vrstev odsebe je dělících tato :
ložisko 2ého jest nad ložiskem lým 360 metrů a pod ložiskem 3ím 470 metrfl.
Viz průřez zdělaný dle směru CC na mapě tab. I. a na tab. HI. obr. 1.

V „Jakubinkách", na pozemcích Chyňavských, jest západně od cesty z Chy-
ňavy do Hýskova (číslo cesty 5311) opět ložisko 2ého nad ložiskem lým otevřeno
lomem. Ložisko 1. sice není žádnou výskumní prací otevřeno, aniž mocnost jeho
zjištěna, však místo jeho, kde se nalézati má, s velkou pravdě podobností známa
jest ; mocnost jeho bude asi jen velmi nepatrná, mocnost pak ložiska 2. jest okolo
2 až 3 metrů, částečně i něco více; směr pak jest určen 4** 13**, úklon pak 43®
k jihu; na některých místech, až do směru 5^13^ pošinuto jest Odlehlost ložiska 2.
nad ložiskem lým dle mohutnosti vrstev měřena jest něco málo méně 80ti metrfl.
Ložisko třetí v těchto místech neznámo.

Směr ložiska 1. jde asi zároveň s cestou právě naznačenou dále k východu,
B kterouž se asi v místech, kde pěšinka polní do Železné vedoucí vychází, křižuje ;
alespoň v tomto místě, jež od oné části cesty, kteráž ložiskem podsednuta a na
severovýchod okolo 400 metrů vzdálena jest, objeveny vrstvy, v nichž se ložisko lv6
obyčejně vyskytly e.

122

Jižně od Chyfia\7 a tolikéž i od hřbetu, y němž se křemenec láme, jest
v »Ouhorově" tré ložisek naraženo výskumními šachticemi, vesměs vedlč cesty
(číslo 5326) z Chyňavy směrem severojižním k Železné vedoucí. Cesta jest toliko
asi 120 kroků západně od hranic Chyňavsko-Libečovských. Ložisko Ivé v nepatrné
mohutnosti toliko několika málo centimetrů dopátráno. Ložisko 2hé jest 1 metr
mocné ; ložisko pak třetí jest asi 2^ metru mocné a sestává asi z 8 jednotlivých
plástů rudních, proplásty horniny dělených; mocnost rudních plástů v úhmka
^ metru vydá. Směr vlaku bude v celku též asi okolo 5*', ačkoliv ležaté vrstvy
v částech ovšem rozsedlinami vržených, směřují k 6'' 11® až 7»»0® s úklonem 42^—41**
k jihu. Průřez sdělán podél cesty směrem 24*' dle písmen EE tab. I. a tab. III.
obr. 3, a obnáší dle toho výška ložiska druhého nad ložiskem prvým 100 metrfi,
hloubka pod ložiskem 3tím pak 450 metrů.

Asi 430 kroků západně od Libečova, v polích této obce, vedle cesty do Chy-
ňavy, opět jedno z ložisek prvého vyšších vykutáno, jehož mocnost menší { metru,
směr pak vlaku blíže neurčen, ač z hrubá se směrem východo-západním se srovnává.

Severovýchodně od Libečova, neb východně asi 250 kroků od můstku cesty
Ounošfské přes Chyhavský potok, jest vedle potoka, kdež se „na močidle^ říká,
ložisko Ivé v mocnosti 2 decimetrů objeveno; od toho místa na jih v stráni ote-
vřeno ložisko lomem v mocnosti ač značné, přece ne zcela určitě známé. Směr
vlaků jest 0^5®, úklon ložiska prvého 46", druhého asi 54". Asi 150 kroků níže
po potoku opět ložisko Ivé, ve stráni pak dosti příkré ložisko 2hč odkryto, an toto
na den v mocnosti 20 metrů vychází. Vlak ložisek se změnil v směr 4** 14®, úklon
zvýšil se na 56®. Odlehlost ložisek od sebe jest 45 metrA. Průřez směrem Ch Ch
na mapě tab. I. a tab. IV. obr. 1.

y severním svahu vrchu Bubové východně od Libečova vleče se pokračování
mocného ložiska druhého až na temeno samé, kdež otevřeno lomy v mocnosti 2 až
2| metrfl. Ložisko prvé ve svahu vrchu zcela chybí a objevuje se toliko na temeně
samém v mocnosti asi ] metru i více. Směr ložisek na temeně jest 5** 3® až 5**8®,
úklon 52** k jihu. Výška ložiska druhého nad spodním pn-ým jest 30 metrů. Po
celém temenu , nebo i severním svahu Bubové vlekou se ložiska asi tétéž mocnosti
a odlehlosti, jsouce toliko na několika místech proraženy, až do Chrbiny, kdež što-
lou Chrbinskou prodělány jsou. Průřez tab. I. Chrbinská štola tab. III. obr. 4. dle
písmen FF.

V západní části Chrbinské štoly jsou objeveny troje ložiska rudní; prvé jest
mocné 1^ až J metru, druhé 2 decimetry, třetí ^ až 1 metr. Směr vlaku jest 6*»9^
úklon 49" 54'. Ložisko druhé jest nad spodním 10 metrft a pod vrchním 20 metrft
uloženo, počítaje opět dle mohutnosti vrstev. Prtřez dle GO tab. L,tab. IV. obr. 2.

Ve východní části Chrbinské štoly jsou dvě ložiska s jistotou známa, třetí
se tam též objevuje s velikou pravděpodobností. Směr vlaku jest 3'»4®, úklon
60" až 68" 50'. Mohutnost ložiska prvého až J metru, druhého tolikéž, ba i
někdy něco více, a třetí okolo 2 až 4 decimetrů snad mocné by býti mohlo.
Ložisko druhé leží nad ložiskem prvým 4| metrů a pod ložiskem třetím by mohlo,
dle obdoby s podobným místem nejbližšího obzoru, být asi 20 metrů hlaboko.

V západní části šachty č. III. a kolem šachty v Jezovčíně jest směr dvoo
ložisek 5^» 12® až b^ 13i® sklon 46" 30' až 46®20^ Mohutnost pak ložiska prvflio

123

obnáší 2 až 3 decimetry, též ale i až na 1| metra zmohutnf; visuté ložisko drahé,
asi 25 metrů ložiska prvého vyšší, jest toliko 2 decimetry mohutné.

Mezi Jezovčínskou šachtou č. I. a II. jest s určitostí toliko prvé ložisko
proskoumáno ; mohutnost jeho od 3 decimetrů do 1} metru se mění, hlavní směr
v části západní 5^ v částí východní 6^ 2^ ; sklon však 48° 30' až 50° 30' obnáší.
Lo/isko druhé, nebo je-li ložisek více, též ložisko třetí proti šachtě č. II. ve výšce
100 metrů dle mohutnosti vrstev počítaje, posud výskumnými chodníky naraženo
není a soudě z vlastností horniny, ještě ani v 120 metrech proraženo býti
nemůže.

Na druhé straně potoka Kačického jest ložisko štolou Vojtěšskou otevřeno
a sice jest to ložisko druhé, kteréž zde v mocnosti 2 až 4 decimetrů, se sklání
pod úhlem 47° 50' až 50° 23' k jihu, an směr vlaku jeho 3^ 12° obnáší. Nad ložiskem
prvým, kteréž z několika daleko od sebe oddělených slabých plástů sestává, jejichž
jednotlivá mocnost 2 decimetry nepřevyšuje, jest asi 120 metrů výše uloženo.

Kolem Svárovské šachty č. II. známy jsou troje ložiska; prvé jest opět slo-
ženo z málo slabých plástů, daleko od sebe rozlehlých a sotva mocností 2 deci-
metrů dosahujících, dnihé jest slabé lože rudy mocnosti asi IJ decimetru, třetí
pak složeno z rudy 2 až 4 decimetry mocné, jejíž směr jest 3** 12° a úklon 44° 24'
opět k jihu. Ložisko druhé leží nad ložiskem prvým asi 9C metrů a pod ložiskem
třetím 10 metrů.

Kolem Svárovské šachty č. I. a zvlášt k straně západní známa jsou ložiska
troje. Ložisko prvé, nejnižší, se rozprostírá v mocnosti 1 až 2 decimetrů; ložisko
dmhé má obyčejně mocnosti 2 až 5 decimetrů, zmohutní ale na jednom místě,
kteréž asi 200 metrů od šachty č. I. k západu odlehlé jest, až na více než
5 metrů; ložisko třetí se rozprostírá v mocnosti 2 až 7 decimetrů; směr vlaku
ložisek jest k západní straně 4^ 9^ úklon k jihu jako onen u šachty č. II Ložisko
drahé nad ložiskem prvým jest vedle samé šachty 65 metrů výše, a pod ložiskem
třetím 6 metrů níže. Odlehlost ložiska třetího od druhého se však mění na jiných
místech a obnáší 2 až 12 metrů. Tah. L, průřez dle směru HH, tab. IV. obr. 3.

Východně od šachty č. I. toliko jediné ložisko, a sice pokračování třetího
k východu známo jest; mocnost jeho od 3 decimetrů až do 3 metrů místy
se zmáhá. Směr pak vlaku přechází z onoho, jaký dříve udán byl, čím dále tím
více v jiný, až posléze ložisko v místech, kde dále sledováno není, k směru 5** 3°
se vleče a týmže úklonem 45°, jako dříve, se kloní.

Kolem šachty č. III. též troje ložiska otevřena jsou. Ložisko prvé jest
6 — 8 decimetrů mocné a v onom místě, kde nejmohutnější jest, má směr 5** 9°,
úklon příkrý velmi kolmému se blížící k jihu, na jednom místě však se k severu
kloní přepříkře, takřka kohno stojíc. Jinak jest ale úklon k jihu mírnější a mění
se od 40° do 55°. Ložisko druhé, mocné asi 3 decimetry, jakož i ložisko třetí asi
14 decimetru mohutné, toliko na krátko sledované jsou, an značnými rozsedlinami
mnohokráte vrženy bývají. Ložisko druhé odlehlé dle mocnosti vrstev, měřeno od
kižiska prvého, asi 16 metrů, pod ložiskem třetím pak 3 metry uloženo jest. Však
zdá «e, že ložiska od sebe nestejně vzdálena jsou v prostoře nevelmi odlehlé,
příčiny však, zdali uložení to původní neb následkem vržení jest, [nemožno udat
pro nedostatečné proskoumání loží.

Vjfmitknf obratee 2.:
Loíbko 3tf východné od ittcli^ IV. : «ri
mandloTCc rudošedé, it Čerrenavo-iBlťné
břidlice, H iedé břidlice, n rad6 m léeat
pestré-, r rudé, it čeirené-xelené postrt*
i rudé, i šedé rndé a sel«iuvé, é radt,
r rudé a lelcnavé, f Keleuvé, n»fr mandlov-
cc běUvé. Rudy: i Sedivla ntuná poloto-
fovi rudé, s, s, s seménka drgbno-oolitidci,
t> velkoolitická mda, e c«littTÍ hniti rndi,
r ruda barrj itnené, ooliticU, wtm !■■
s červeDýroi oolitky a ieraon břidlid tM-
čiíténi.

U Šachty čtvrté též 3 ložiska zniou _^ Obr. 1.

jsou, ale toliko v Části východní. Ložisko
prvé jest alabé, toliko 1—3 decimetry, druhé
pak toliko 1^ decimetru, třetí sestává z ně-
kolika slabých plástů rudních, jqichž úhr-
nečná mocnost až ^ metru dosahi^e (obr. 1.),
obyčejné ale se součet mohutností jedno-
tlivých plástu tomuto číslu ani nevyrovná.
Směl' vlaku jest 6'' 3**, úklon k jihu málo
proměnlivý určen na jednom místě a 48" 30'.
Ložisko druhé jest nnd prvým 24 metrfi a
pod třetím 5 metrfl, počítá-li se odlchlost
dle mohutnosti vrstev jalových. Prflřez JJ
tab. L a tah. IV. obr. 4.

Kdekoliv vrstvy rudonosné trochu doko-
naleji otevřeny jsou, objevena v nich ložiska
^i, kteráž zde poznamenána jsou na prA-
řezech a mapě Číslem 1 až 3. Jakkoliv aŽ
do jisté vzdálenosti se soudit dá, a též čá-
stečné i dokázáno jest, že ložiska stejného
čísla jsou totožná mezi sebou; neplatí to zajisté o stejné Číslovaných loiiakách
od sebe velmi rozlehlých. Nebo ložiska stejně číslovaná mohou býti, a jak se zdi,
jsou snad též částečně zcela jiná a od sebe úplné rozdílná, an v jiných obz(»fch
uložené do sebe nesplývajf.

Toliko o jediném ložisku, totiž o tom, kteréž číslem prvý'm naznačeno jest, motno
s pravděpodobností takořka určitou za to mít, že na vSech místech, kde Tflbec
známost o něm nabyta, jest jedno a též ložisko. Že tedy toliko v jediném nréitém
obzoru se rozprostírá. Vesměs tvoH ložisko prvé spodní hranici pásma rudonosnáho
a leží takřka bezprostředné na ležatých křemencích, kde tyto vflbec uloženy jsoa
Na mnohých místech ovšem ložisko zcela chybí, an seslábnuvii úplně se vytratilo,
však tu obyčejně vrstvy, pro ložisko nejnižší význačné, ač třeba též v mocnosti
své až do nepatrná sesláblč, přece naznačují určitý obzor, v kterém se loiiBko
opět objevit může na jiných místech. Jinak jest ovšem s ložisky číslem drahým
a třetím poznamenaných; o těch posud nikterak dokázáno není, že jsou ve všech
částech prostory rudonosné mezi sebou totožnými.

V obci Chyfiavské se zdá, že ložiska Číslem 2 poznamenaná json snad buf
tatéž, aneb, že alespoři v blízkém obzom vedle sebe umístěna by býti moUa
V Jakubinkách ložisko třetí není ani známo, což od toho pochází, ie nad jest
bnd velmi slabé, neb docela vytracené v onéch místech, kde by býti mohlo. iéSoA
pak vrstvy okolní nikterak vyznačeny nejsou, že by se z jistých vlastností BMitit
dalo na možnou totožnost ložiska třetího na obou bránicích jak západních tik
východních obce Chyňavské, nedá se ničeho určitého Hci leda to, že se idá, jiko
by ložiska číslo 3 byla bud snad v jediném aneb snad ve dvou nedaleko od aaiK
odlehlých obzorech.

Zdali ložisko zápsdné od Libečova a mocné ložisko „na močidle'* výehadii ti

125

vesnice souhlasí s některým z Cbyňavských ložisek číslo 2 neb 3, nebo zdali
jsou úphě rozdílná od nich, nedá se říd.

Však s větší již pravděpodobností se může za to mít, že Libečovské ložisko
druhé, táhnoucí se od močidla přes Bubovou do Chrbiny až k Jezovčínu, jest totéž,
jako ono, kteréž v Chrbinské štole třetím se jmenuje. V Jezovčíně posud známo
není. Obdoba ložiska druhého ve štole Chrbinské již v Jezovčíně samém jakož
i ve vzdálenějším Libečově se pohřešuje, tak že snad toto Chrbinské ložisko jest
toliko slabým na obou koncích vytrácejícím se plástem rudním.

O Svárovských ložiskách se opět s jistotou tvrdit nedá, že ložisko číslo 2
ve Vojtěšské štole, kteréž se zdá souhlasit s ložiskem tohoto čísla u šachty 11., I.,
m., a IV., má obdobu svou v některém z ložisek Chrbinských. Možná však, že jest
uloženo bud v oněch vrstvách, v kterých se Chrbinské ložisko druh^ vytratilo,
aneb alespoň v okolních jim blízkých vrstvách. O třetím ložisku ve Svárovských
Šachtách č. II., I., III. a IV. opět možno za to mít, že jsou v jediné vrstvě ulo-
ženy, ale souhlasí 'li vrstva rudní s onou v Chrbině pod číslem třetím znamenanou, jest
tolikéž nerozhodnuto; tím méně pak, zdali se vrstva rudní až do Chyuavy roz-
prostírá.

Jestliže skutečně ložiska číslo 2. a 3. jsou ve Svarově a v Chrbině totožná,
aneb jestli se asi v obzorech od sebe málo odlehlých objevují, tož přece mezi
sebou nejsou zarovná jako vůbec vrstvy, v kterých uloženy jsou ; nebo na někteiých
místech se k sobě přibližují více, jinde opět od sebe rozbíhají se plásty rudní.

Ložisko číslo 2., kteréž se zdá jak ve Svarově tak v Chrbině v obzorech
málo od sebe odlehlých uloženo být (tak jako vyšší ložisko třetí), jest v západní
části Chrbiny 10 metrů odlehlé od ložiska prvého, ku kterému se až na 4 metry
ve východní části Chrbinské štoly přibližuje, pak ale zase u třetí šachty Jezevčínskč
na více než 25 metrů vzdaltge ; v údolí potoka Kačického, ač posud neznámo zajisté,
až se narazí překopem hledacím, bude mnohem vzdálenější 120 metrů ; u Vojtěšské
štoly opět se přiblížíme k ložisku prvému, od kterého toliko 120 metrů vzdáleno
jest, ještě více na východ u šachty č. II. (106 metrů), ba u šachty č. I. jest ještě
přiblíženější (65 m.), až posléze u šachty č. III. a IV. jest opět blízko spodnímu
ložisku, an u oné šachty toliko 16 metrů, u této pak 24 metrů výše nad spodním
ložiskem uloženo jest.

Ložisko třetí v Chrbinské štole od ložiska druhého 20 metrů odlehlé a
dále k východu nepoznané opět v šachtách Svárovských se přibližuje k ložisku
druhému, s kterým dosti zároveň se vleče, an toliko 2 až 6 metrů se od něho
do výše uchyluje.

Z tohoto patmo, že ložisko druhé a třetí mezi sebou mnohem méně se od-
chytají než každé z nich, neb obě dohromady od ložiska prvého. — Dle toho se
také plásty rudní (alespoň v části, v kteréž se doluje, neb tato nejdokonaleji
máma jest) poznávají ve dvou pásmech. V pásmu nižším jest uloženo ložisko
prvé; v pásmu vyšším pak tvoří ložiska druhé a třetí jeden celek. Jak se to
dále k Chyňavě má, nedá se určit pro malé rozděláni báňské.

Jako všude v oboru útvaru silurského jsou rozsedliny pošinujid celé ohromné
2áfltk7 tržené do prostranství odlehlých hojné ; tak i ložiska rudní přehojnými menšími

126

až přeznačnými rozsedlinami wženy byvtýí. Menší rozsedliny, ložiska vrhigfcí jsou
preboJQým zjevem ; však i značně dlouhých vržení jest mnoho.

Dlouhé vršení se snad nalézá — posud ovšem neodkryto jest — v Chynavě
asi v téch místech mezi nejvýchodncjší cestou z Hýskova do Chynavy a cestou
nejzápadnější z Železné do Chyňavy. Směr jeho asi směru severojižoímu blízký
by být mohl, sklon rozsedliny bude bezpochyby východní a délka vodorovného
vržení zajisté 200 metrů; možná že též několik vržení, jedinému velkému se
rovnajících, po sobě následuje.

Z Libečova až do Chrbinské štoly jest velmi mnoho vržení menších, však
ve východní části Chrbinské štoly jest takové množství převeliké rozsedlin, kterýmiž
do značné vzdálenosti ložisko místy za každým krokem protrháno a pošinuto
mimo to i ze svého vlaku, kterýž ve \7chodní části štoly 6** 9** jest, až do směru
3b 40 vyrušeno, tolikéž i úklon jeho mnohem příkřejší jest obecného.

Mezi východní částí Chrbinské štoly a západní částí ložiska u šachty č. III.
jest přeznačné vržení, kteréž se k jihu v mnohé menší ještě roztrhjije. Směr roz-
sedliny jest 24^ 7^, úklon velice příkrý k východu místy i kolmý a délka více
150 metrů. Po bocích rozsedliny spatřují se přetrhnuté ležaté i visuté vrstvy ložisek
do vzdáleností značných.

Aby se jakýsi pojem o hojnosti rozsedlin utvořit mohl, budiž zde připomenuto,
že v části ložiska od šachty I. až k šachtě II.. kteráž poměrně jen nepatrně vrže-
ními roztrhána jest, se objevuje 7 rozsedlin vrhajících ložisko na 15 až 7 metrA
vodorovné odlehlosti; vržení menší 7 metrů nejsou počítány.

V údolí Kačického potoka zajisté jest dlouhé vržení a možná že i více,
směr hlavního vržení souběžný s údolím, úklon jeho bude bezpochyby západní a
vodorovná délka ne-li více tedy zajisté 150 metrů obnášet by mohla.

Ve Svárovské části opět \TŽení za vržením se stíhá v přestávkách více neb
méně dlouhých. Z vržení těchto mimo některá jest ono předSležité, kteréž od
šachty Svárovské číslo II. 15.V metru na východ vzdálené ve směru 23^5® a pří-
krým úklonem na východ ložisko třetí o 16^ metni pošinuje; nebo vněm nalezeno
hojnost rozmanitých nerostů jako v rudní žíle, jak pozd^i se číslo nerostů ještě
vypočte.

Mezi šachtou č. I. a III. jest též dlouhé vržení směrem asi půlnočně poledním
úklonem k východu, ač posud ještě nedostihnuté.

Mezi šachtou III. a IV. jest též dlouhé vržení protínající šachtu tuto vlakem
svým 24** 9** a úťonem východním. Délka vržení ještě ve více než 150 metrech
dostižena není.

Všecka vržení bývají v hornině nidonosné, kteráž z kypřejších diabasů neb
diabasových tufů sestává mocnější než v pevnějších a tvrdších vrstvách ležatých
jako v křemencích a drobových břidlicích. Mocnost jich vzrůstá někdy až na
2 metry a i více, však obyčejně dosahují delší rozsedliny neb jalové žíly mocností
jednoho metru v mandlovcích samých. Kratší rozsedliny bývají méně molmtaé,
toliko decimetr neb málo centimetrů ba i ještě méně ; někdy kratounké ronedliiiy
sestávají toliko z pouhé hladiny nebo i prázné trhliny, ve které se rozličné ho^

niny stýkají.

Všecky rozsedliny jsou pouhé žíly a rozštěpují se tedy jako žíly opét v menií

127

rossedliay neb odžilky, kteréž někdy opět vrženími bývají pro okolní vrstvy. Zvlášt
dlouhé žíly se častokráte takřka trhají neb roztřištují na jistých místech v samé
odžilky. O vyplnění žil později ještě řeč bude.

Výchoei. Ložiska rudní vycházejí na mnohých místech na den, an co rudní
skála holý povrch zemský skládají. V obci Chynavské vyskytuje se výchozí ložiska
(tam druhého jmenovaného) v Jakubinkách a sice na kamenitých poloholých malých
pastvištích uprostřed polí mezi oběma nejvýchodnějšími cestami z Hýskova do Chy-
Ďavy vedoucími severně nad prameny ručeje Jakubinského, kteréž částečně z jedné
shroucené a ssedlé staré štoly se prýštějí.

Na stráni obrostlé severovýchodně od Libečova na pravém břehu potoka
Chyňavského, kde tento značný ale krátký ohyb tvoří, vychází ložisko co skála
pevná na den. Tab. IV. obr. Iru jižní strany. Jinde v naší krajině přirozených
výchozů není, poněvadž vrstvy mandloven, v kterých lože rudní uložena jsou, moc-
nou vrstvou hlin pokryty bývají.

Památné zajisté to, že nikde na den červená ruda nevychází, ale toliko čeniá,
kteráž sama v sobě je pevná a mnohem méně drobivá na vzduchu, než obyčejná čer-
vená seménka ; mimo to pak mnohem trvanlivější jest okolních mandloven, kteréž
se jí dotýkají, jakož na spodku tak i na stropu.

Ležaté a visuté rudonosnélio pásma.

Ležaté pásma rudonosného skládá se z křemenných drob, pískovci drobových
nebo vlastních pískovcll. Celé ležaté pásmo tvoří pruh sice nevelice mocný, ale
na přemnohých místech patrný : an složen z přepevné horniny, méně porušen bývá
než břidlice hlinité podložené neb mandlovce pokrývající jej, tedy vyčnívá v malých
pahorcích neb velmi mírných hřbetech i v krajině jinak dosti rovné, velmi často.
Od Svarová počínaje táhne se tento pruh podél cesty co mírný dlouhý pahorek,
v kterémž lomy na Štěrk založeny jsou, lesem přes údolí Kačického potoka, Chr-
binou k Libečovu, kdež na potoku ^v močidle** dobře skryt a potokem prorván
Jest. Za Libečovem jsou mírné pahorky v Ouhorově, složené z tvrdých ležatých
vrstev těchto a ačkoliv za nimi více žádný hřbet vyčnívající nad rovinou polí se
neobjevuje, se2nává se nicméně směr ležatého přesnadno dle pustých míst nuznou
travou porostlých, kteréž směrem ležatého v polích na přehojných místech se
objevící a jež pro mělkost prsti je pokrývající, rozorat se nemohou.

Ležaté pásma rudonosného, na pomezí Chyňavsko-Hýskovském ale složeno
z břidlic hlinitých neb drobových, prahomím břidlicím velice se podobajících, kteréž
jsou nejvyššími v pásmu silurském J?, an v těchto místech pískovce ležaté buď
úplné chybí aneb tak nepatrně vyvinuty jsou, že ani na výchozím se nepoznávají.

Nejhlubší vrsty ležatého pásma možno jmenovat drobami hrubozrnými neb sle-
penci drobnozmými, nebo jsou složeny z obláskii křemenných velikosti malého ořechu
Kakového, spojených tmelem zrnitému pískovci se podobajícím. Oblásky křemene
jsou vesměs bílé průsvitá vé, málokdy přisedlé a skládají asi polovici celé horniny ;
redlé bílých obláskfl jsou valounky černého buližníku nebo šedé neb šedozelenavé
hlinité břidlice jen sjevem velepodřízeným. Na některých místech bývá povrch

128

křemenných obláskA pokryt nesmírným množstvím přemalých teček psilomela-
n ových.

Spojivo obláskA jest zrnité a složené opět z zrnek oknlacených Idemenných
velikosti vikve až do drobnosti máku i ještě menší, v kterýchž jen velezřídka se
objevuje zméčko buližníku neb břidlice hlinité; částečně přilélugí zrnka těsně
vedle sebe, jsou tedy tmelem křemenným spojeny, částečně ale je spojiqe pře-
nepatmě malé množství světle šedozelené měkké látky, kteráž i v zrnkách se
v křemenném spojivu objevuje a snad nějakou porušenou břidlicí neb afiudtem
jest. Částečně též bývají zméčka spojiva volně vedle sebe srostlá, ponechávqíce
v sobě maličkých mezer, kteréž jsou bud prázdny neb částečně neb zúplna psíi(Mne-
lanem hojněji ale rudým haematitem buď jen potaženy neb úplně vyplnčny Jsool

Barva drob jest světle šedá, spojivo bývá šedější valounků a někdy slabě
tmavě jako potřísněno od vrostlých černých neb čemorudých částek psilomelana
neb haematitu. Vrstvy vyšší nejspodnějších složeny jsou z oblásků tfm menších
čím mladší polohu zaujímají; s přibývající drobností oblásků přibývá též drobněj-
šílio zrna v složivu, až se posléze droby úplně v zrnité neb drobnozmé promě-
nují. V zrnitých neb drobnozmných drobách, v nichž se toliko zřídka větší
valounky křemene objevují, a sice tím značnější čím zrno drobnějším jest, častěji
objevuje se spojivo hnědavě zbarvené, než u nejspodnějších vrstev bývá.

Na některých pak místech, jak obzvlášf dobře u štoly dědičné v Jezovčíné
na pravém břehu Kačického potoka, potom na hřbetech „v Ouhorově" u Chyňavy
ale ne tak význačně vidět jest, převládá v spojivu drobnozmém haematít mdýi
celistvý, tak nad ostatní zrna křemenná, že se tato zdají být toliko jako vtroošena
v základní hmotu tvrdého slabě písečného haematitu. I celé takové pískovce
přijímají ovšem barvy tmavorudé a přecházejí úbytkem krevele a tudiž příbytkem
zrn křemenných poznenáhla v šedou neb šedě přihnědlou drobu.

Vrstvy vyšší jsou mnohem drobnozmější vrstev nižších, až zrno tak zdrobní,
že se droby pískovcům zcela podobají. Pískovce pak čím výše ve vrstvách, tím
jemnějšími jsou, až posléze zrna jejich U\k rozmělněny, že velmi jemnozmým
pískovcům neb křemencům se podobají. Křemence na pohled od Sedavých neb
přižloutlých křemenců pásma ď, ^^ nerozeznávají nikterak, leda snad tím, že na
jistých místech krátkými pruhy rudými prošlehány bývají, což však i u křemenců d^,
ač řidčeji, též se objevuje. Nejvyšší pak vrstvy v počtu nepatrném bývají, a to
toliko na jistých místech, šedé až světle šedé, sem a tam s řídkými maličkými
plátečky vtroušené slídy muscovitu jakož i žlutými tečkami malými prostouplé.
Tvrdé šedé pískovce jemnozrné střídají se s pískovci břidličnatými a méně per-
nými barev špinavě šedých, narudlých neb přizelenálých neb hnědých; barvy
nezřídka též vedle sebe v jediné vrstvě se střídají; od přistupujících rozmélnčných
částek snad afanitu, tufovými se stávají a tufovými pískovci, jsou-li tvrdSí, neb
pískovými tufy nazvány býti mohou, jsou li měkší a bíídličnatějií oněch. Souvrství
nejvyšší, těmito slabými šedými pískovcovými vrstvami s střídajícími se, tufovými
břidličnatými pískovci není mocné, alespoň ne „na močidle^ u Libečova, kdež nej-
lépe odkryto jest asi v mohutnosti 3 až 6 metrů.

V těchto některých šedých neb špinavě rudých neb hnědavých křemencích
(pískovcích), neb tuf ových břídličnatých pískovcích nejvyšší, vrstvy pískovcového

129

lásma skládajících nalézají se skameněliny hojně v jednom obzoru ne sice nej-
vyšším, ale nicméně toliko jen několik málo metrů pod spodkem rudonosncho
lásma vzdáleném. Skameněliny sestávají toliko z jednotlivých slabě lesklých
kořápek Lingula lamellosa Barr., barvy bělavé, slabě narudle kropenaté neb na-
udlé a bělavě kropenaté. Skořápky tenké se loupají ve vrstvičky jemnější nejheb-
ího papíru. Přepamátné však jest na skořápkách to, že ač vápeníte a v kyselinách
»ublínky kyseliny uhličité vyvíjející, sestávají ze směsi uhličitanu vápenatého, jakého,
ivšcm nemožno určit, zdali arragonitu nebo calcitu s apatitem, nebo kvalitativním
ozborem seznává se v nich množství PO5 vedle CaO, V některých vrstvách jest
kořápek nad sebou množství převelké nahromaděno, tak že se pískovce tvrdé jemno-
rné toliko od skořápek hrubobřidličatě lámou. Naleziště jediné této skameněliny jest
everovýchodně od Libečova na potoku Ghynavském na onom místě, kde zahýbá
e« Tab. IV. obr. 1 u písmeny L.

Pískovců světlozelených, režných, zrnitých, jakéž na Krušné hoře se skame-
lélinou jinou, této podobnou Lingula Feistmanteli Barr., tak hojné jsou, v krajině
laší ani v dosti slabé vrstvě vyvinuty nejsou.

Ač vrstvy ležatých pískovců a drob dosti se ztenčují ve visutém pásma až
la i centimetru i méně, jsou slabé vrstvy přece méně hojné mocnějších; vrstvy
labsí 4 decimetrů jsou v zrnitých pískovcích uprostřed pásma méně hojné vrstev
docnějších, ležaté droby však mnohokráte mocnější všech ostatních.

Kdekoliv tvrdé vrstvy rozstoupeny trhlinou, lesknou se na slunci na lomu
irubě rovném od krystálečků křemene jako tenký povlak srostlých. V některých
ozsedlinách bývají slabounké žilečky červeného krevele neb křemene; jiných ne-
06tů v drobácb není mimo již zmíněné psilomelany, haematity a žluté tečky
imonitu.

Mocnost pásma ležatého není značná, však dosti stálá. Sledováním vržení
Cbrbiné mezi šachtou III. a Ghrbinskou štolou prodělány pískovce v mocnosti'
si 30 — 35 metrů, v Chrbinské štole v mocnosti okolo 26 metrů, ^^) severovýchodně
•d Libečova „na močidle" jest mocnost něco menší 30 metrů; všude jinde, kde
TStvy úplně odkryty nejsou, neodchyluje se mohutnost dle pohledu určená značně
»d těchto čísel, nebo na Karabinském vrchu u Svarová obnáší asi 35 metrů, tolikéž
8i v Chyňavě.

Že se pásmo křemenců v západní části obce Ghyhavské bud velice úží neb
cela vytrácí, již nahoře řečeno.

Visuté rudonosného pásma sestává vesměs z velmi jemnozmné, slidnaté,
fetence břidličnaté, slabovrstevnaté, černé, drobové břidlice, kteráž na výchozím
vém šedá, kyprá a velmi drolivá jest, z kteréžto příčiny na den jen na velmi
lálo místech vychází, jsouc pokryta valně hlinitým nánosem. Kdekoliv černá bři-
líce objevena nezrušená, což posud toliko báňskou prací dosaženo, nenalezeno
ní nižádných skamenělin, jakkoliv se na pohled břidlicím z jiných míst, kteréž
kamenělin obsahují a snad totéž pásmo zaujímají, převelmi podobá. Toliko na
sdiném místě známost nabyta, že se v ní objevili malé shluky podobné oněm
Voseka u Rokycan, kteréž tam tak krásných skamenělin zahrnují a to na hra-
idch Chyňavsko-Železenských nedaleko pravé cesty z Chyňavy do Železné a jižně
d kapličky na kamenitém hřbetu „Kamenina** zvaném vystavené. Kulovité shluky

130 ,

jsou mnohem kypřejší oněch z Yoseka, ale kromě nezřetelných dutinek táhlých
posud Di/ádná zřetelná skamcnělina v nich neobjevena.

Mocnost tohoto pásma břidličnatcho s určitostí udat nelze, poněvadž nikde
v celé mocnosti své na den nevychází, aniž v celé mocnosti své proděláno jest.
Dle pohledu se dá soudit, že ve Svarově, kde ve všech šachtách visaté známo
jest, mocnost jeho u šachty II. obnáší asi 55—60 metrů ne-li ještě méně. U Svá-
rovské šachty III. byla mocnost pásma břidlic asi něco méně 50 metrft výskám-
nimi pracemi seznána.

y štole Chrbinské celé pásmo břidlic proděláno jest v mocností 60 metrflv
až po samé visuté, kteréž z křemenců složeno jest. V černých břidlicích velmi
jemných objevují se co vzácnost sem a tam toliko slabé ojedinělé vrstvičky šedého
křemence v mocnosti až tří ccntimetni. Však v dvou třetinách mohutnosti břidlic
jest uložen plást 10 metrů mocného mandlovce, v kterémž rudy červené semenité
v slabších plástech vtroušeny se objevují.

Zdá se, že mohutnost vrstev se značné nemění nebo v Chyňavě na onom místě,
kde kuličky se objevují, určena dle pohledu mocnost asi na 50 metrS. Něco
bližšílio o břidlicích udat nelze, leda to, že i pevnější břidlice v báních vydobyté
za krátký čas se podobné drolí na slunci jako břidlice z výchozů a že se zdá,
jakoby na některých místech (Chyňava) břidlice obsahovala slabé žilky a závalky
celistvého čistého Limonitu.

Radonosné pásmo (mandlovce).

Mezi drobami neb pískovci ležatými a černou břidlicí visutou, jest nioieno
mocné pásino horniny přerozmanité složené a v přerozličných odrůdách, kteréž
vesměs jménem mandlovců zahrnuty jsou. O těchto horninách se posud velmi
málo ví, vyjma jména a ještě drahný čas zajisté neproskoumány zůstanou. Celé
pásmo se skládá z horniny zrnité, zajisté ne původní, nýbrž usazené, psamitické
a možná že převelmi proměněné, kteráž jménem vlastních mandlavcú vyznačeni,
není vrstevnatá aneb toliko velmi hrubovrstevnatá.

V této velmi hrubovrstevnaté hornině mandlovcové uloženy jsou vrstvy břidlic*
naté psamitické i pelitické, kteréž co břidlice jsou tudíž vyznačeny břidličnatostí
více neb méně dokonalou, jakož i velmi vyvinutou vrstevnatostí.

Ostrých mezí mezi mandlovci nevrstevnatými neb velmi hfnbovrstevna^
a břidlicemi nestává, tudíž se přechody z hrubovrstevnatých břidlic do vehni
hrubovrstcvnatých mandlovců sestavit mohou.

Jestli že se horniny patrně vrstevnaté ještě k břidlicím připočítají, tvoří
mandlovce v celku část množstvím svým převládající v celém pásmu rudonosném;
však v jistých místech vyrovná se zajisté i množství břidlic onomu mandlovcA,
nebývá-li toto jím i převýšeno.

Co se týče roztřídění toho na mandlovce a břidlice, objeví se důležitost jeho
tím, že mandlovce veskrz jalové^ břidlice ale rudonosnou, tedy nadéjntm hor-
ninou jsou.

Vlastní mandlovce jsou horninou přei^ozličně složenou, kteráž ve vební
mnoha odrůdách se objevuje.

131

Mandlovce, kteréž asi uprostřed celého pásma aloženy jsou, sestávají z ostro-
ranných kousků horniny barevné, velikosti semence až lískového ořechu, spo-
jných ve svých mezerách bílým vápencem, nanejvýše co stéblo mocným, patrné
típatelným. Kousky horniny převládají značně nad vápenec, kterýž jako rozvět-
ující se pletivo veskrz celou horninu spojuje. Zarostlé kousky hranaté jsou barvy
edozelcné, ačkoliv též černošedé a špinavé šedoviolové vedle nich se podřízeně
bjevují. Na lomu jest povrch mandlovce šedozeleného, jako protkaného bílými
ilkami vápence, podobný na prvý pohled pestré kůži žáby a tudíž rovná se
mohým žabákům, pod kterýmž jménem se některé tufy díabasové z pásma vrch-
ího silurského Er^^ zvlášť v Zbuzanech hojné, vyrozumívají.

Z čeho asi se skládají kousky barevné, jest posud záhadné, však podobá
B velmi tomu, jakoby spřízněny byly s afanity dioritovými neb diabasovými,
ébot jsou složeny z přejemných zrnek rozličné, svétleji neb tmavěji zbarvených,
edle nichž se někdy větší černé zrno štípatelné, ač posud nezjištěno v jakém
méru, objevuje. Zdali zrna Černá augitem nebo hypersthenem jsou, posud neroz-
odnuto ; štípatelnost však zdá se být pro augit příliš dokonalá a mimo to
a některých kouscích se toliko v jediném směru objevila, což by spíše o jsouc-
osti hypersthenu než augitu svědectví vydávalo. Ať je černý nerost jakýkoliv,
ajisté jest ale z řady augitové. To by bylo složení jedné odrůdy mandlovců a
jrsvitá již z popisu pouhého, třeba by ještě složivo zrn šedozelených úplně nc-
oámo a záliadno bylo, že to jsou tufy afanilovč^ jimž též jméno tufú diabaso-
ých se přivlastňuje.

Tyto pouhé tufy diabasové skládají značnou část pásma mandlovců a pro-
léňuji se v jiné odrůdy.

Bud přistupují do složiva ještě vedle barevných zrn velkých a žilek vápence
^áte labradoritové krystaly, kteréž na lomu co obdélníky se jeví, nebo malé
uličky barvy černé neb bílé z vápence sestávající.

Krystaly labradoru dosahují velikost až značného lískového ořechu a počínají
1 drobných zrnek velikosti maku; však jsou zrna větší hojnější drobounkých
rystalů a vyskytují se zarostlé toliko v drobnozrných tufech a nikdy v žilkách
ipence. Památné jest to, že v diabasovém tufu, v kterémž přibývá vrostlých
ibradoritů, ubývá současně vápence, tak že odrůdy tufú porfyrických^ kteréž
irostlými krystaly labradoritu slohu porfyrického nabyly, jsou bez žilek vápence,
n toliko z tufové základní hmoty velmi drobnozmé, šedozelené, toliko vtrouše-
^mi malými zrnéčky černými prostoupené a z krystalů labradoritu sestávají.

Labradority tufů porfyrických bývají barvy světlozelenavé neb nažloutlé,
ípatelnost ač patrná, není nikdy tak dokonalá jaJíO u labradoritů vzorných, aniž
ir i podvojné rýhování patrno bylo na plochách štěpných. Toliko velmi zřídka
!VÍ se zárovné slabé čárkování na štěpných plochách. Krystaly jsou s základní
motou velmi důkladné srostlé, tak že se i zároveň s ní lámou a na lomu co
idélníky se objevují. Ačkoliv zde popsány tufy porfyrické z hloubky nejznačnější,
isad dostižené (více než 40 metrů), přece labradory zajisté nejsou složení vzorného
jsou trochu porušeny ; porušenost, alespoň částečná se poznává tím, že některé
bradority jsou veskrz přemalými žilkami calcitu prostoupeny; některé více

132

proměněné opět nepatrně štípatelné; opět jiné ještě značněji ztyřelé pak bílé
polozrnité a niéně tvrdé předešlých.

Tufy diabasové nejlépe vyznačeny jsou proto, že neporušeny v Earabinské
štole mezi oběma pásmy ložisek z hloubky asi 30 metrů, zde též přechody do
tafů poifyrických jakož i porfyrické tufy se vyskytují. Největší krystaly labradoritu
se nalezly v štole Libečovské v tufu šedozeleném.

Tuf šedozelený bez žilek vápence z Libečovské kutné štoly má potažné
váhy 2'739 ui*čené s 5*25 grammy; v tufu zarostlé krystaly labradoritu dokonale
štípatelné, prosté všech žilek vápence, barvy slabě šedavé měly hutnoty 2'6756
určené s 2*28 grammy.

Jakkoliv se zdál být labradorit na pohled dosti čistý, byl nicméně přece
již porušený, nebo při 100°C vysušen obsahoval v kyselině octové rozpustných
látek určených s množstvím 2*58 grammů:

FeO = 1-24

CaO = 2-92

MgO = -61

Al^O^ -64

MnO značné sledy

řO, NaO neurčeny

PO5 nepatiTié sledy

Převede-li se toto na uhličitany, bylo by obsaženo v labradoritu
FeO CO^ 1-99

rozpustných látek bylo v kyselině octové 10.00 \

CaO CO^ 5-21
MgO CO^ 1-28
MnO CO2 značné sledy

AlA

•64

KO, NaO neurčeny
PO5 sledy

součet nejméně 13.63 \

Poměr uhličitanů vápenatého, železnatého a horečnatého jest sblfiené jako
5|: 2: 1{, což zhruba se asi sloučenství ankcrítu rovná; neprostnpiyf-li tedy
uhličitany labradorit, každý zvlášf o sobě, bylo by možné, že jest Lalnidorit
toliko ankeritem v množství více než 848 \ (proto že nepočítáno MnO COf)
proniknut

Jiný bílý, méně pevný a kyprý labrador lomu zemitého, kteiý tudíž v roz-
kladu značněji pokročil než předešlý, jenž ještě dokonale štípatelným byl, mS
hutnost 2-7056 i s bublinami a 2*7681 bez bublin (určeno s 2*88 grammy). Nerost
tedy obsahoval dutin dle objemu: 1.26 %, kteréž vzduchem naplněny byly,

a) Rozbor bílého labradoru zemitého lomu zrušeného Vácsl. Flamich.

b) Podobný labrador jako předešlý z Libečova Jos. Novák.

c) Labrador jako předešlý assistent Frant, Farský.

Labradority a) b) sušené při lOO^C byly vylouhovány chlorovodíkem. N^
rošt c) sušen při 100^ C obsahoval l'50°/o vlhkosti. Analyse a) b) jsou xbyflqr
nerozpustné v kyselině chlorovodíkové, c) pak jest rozbor úplný, z něhož vidět je,
že je labrador calcitem prostouplý.

133

•

a

b

c

SiO,

52-40

51-84

47-09

M^O,

33-46

26-90

30-24

Fe„0,

1-53

256

•

FeO

•

•

3-98

CaO

2-67

5-96

5-97

MnO

•

•

-32

MgO

2-56

•80

2-17

KO 1
NaO

402

5-40

2-80
5-36

CO^

1-07

HO

3-82

6-33

1-87 ztráta při žíhání

10046

99-79

100-82

Od složení nezrušeného labradoritu se rozbor zbytku v kyselině solné ne-
rozpustný dosti značně liši, an zvlášt málo vápna a mnoho vody obsahuje. Valná
část Tápna porušením labradoritu vyloučená, kteráž co uhličitan vápenatý celý
zrušený krystal pronikala, vylouhována kyselinou.

Do složiva tulil diabasového přistupuje nezřídka též calcit bílý v kuličkách *^)
velikosti vikvc až malého hrachu, bud sám o sobe, tvoře geody, neboli mandle,
aneb též zároveň s krystaly labradoritu. Čím více mandlí vápónce v tufu zarost-
lých, tím více ubývá žilek vápencových, tak že při jistém množství kuliček toliko
samojediný jemné zrnitý šedozelený tuf celou základní hmotu skládá. Kuličky
calcitu podmínčn sloli mandlovcovitý (amygdaloidický) a protož se celá hornina
též prostě mandlovcem nazývá, poněvadž tufy diabasové slohu tnandlovcovitého velmi
hojno se objevují.

V tufech diabasových slohu amygdaloidického jsou kuličky vápence vesměs
bílé, prftsvitavé a složené buď z jediného krystalu (jednotlivce), proto že každá
štépná plocha skrze celou kuličku se rozprostírá, aneb toliko z málo jednotlivých
t>rostlých krystalů vytvořeny jsou. Kuličky bývají obyčejně, když sloh dobře vy
značen jest, od sebe tak daleko, že by se prostora mezi jednotlivými kuličkami,
jedinoa neb více kuličkami ještě vyplnit dala; ač též takové tufy se vyskytují,
kde kalička vedle kuličky leží, jsouc jen slabou korou tufu od okolních dělena.
Když v tufech s kuličkami calcitu též krystaly labradoritu zarostlé jsou, jest
kuliček toliko po rťiznu vtroušeno ;. v takových tufech slohu podvojného mandlovco-
vitého a zároveri i porfyrického ubývá labradoritu, přibývá-li mandliček calci-
tových a naopak řídnou kuličky calcitové, přibývá-li krystalů labradoritu, tak že
se zdá, jako by sloh jeden druhým podmíněn byl. V tufech značně mandlovcovitých
pohřešují se labradoritové krystaly zcela, spíše se v značné porfyrických tufech
kalička calcitu porůznu vyskytne.

Vedle bílého calcitu, aneb též samy o sobě se někdy, ačkoliv vždy toliko
velmi podřízeně objevují kuličky velikosti velké vikve, barvy černé, lomu jemno-
zmitého, kteréž až posud nezkoušeny, zdají se dle pohledu být vápencem skrytě
krystallioickým a černě zbarveným. V černých kuličkách se vyskytují někdy žilky
bílého štěpného Calcitu aneb střed jejich skládá se z něho.

Šedozelené neb zelenavě šedé tufy prosté, s žilkami vápence neb bez žilek,

10

134

neb tufy slohu mandlovcovitého jakož i porfyrického, podlehsgí přesnadno rušivé
moci vzduchu a vody. Tufů buď nezrušených aneb alespoň na pohled málo pro-
měněných, toliko v hloubkách značných dosíci možno; všecky horniny od povrchu
zemského až do značných hloubek 20, ba někdy i ještě více, až i přes 100 metrů
jsou toliko porušením těchto právě popsaných tufů vyvinuty.

Že tufy za krátký čas porušení berou, toho nejmakavějším důkazem báňská
díla poskytují. Chodníky, kteréž v neziiišených tufech prací namahavon vystříleny
byly, se během málo let na bokách svých porušují, měknouce, drolíce se a tlačíce
značně. Velmi pevné tufy na haldách za krátký čas několika měsíců okulacují se
na hranách zkypřením, měníce barvu částečné.

Porušení tufů jeví se změnou barvy: šedozelená neb zeleně šedá barva zá-
kladní hmoty kalí se v hnědavou, pevnost trochu umenšuje se; labradorové kry-
staly neštípou se více, an lom zemitý nelesklý poskytují, barva jich mění se v bílou
a později v žlutavou, též bledé ryšavou. Čím dále rozklad tufů pokračuje, tím
více ubývá pevnosti základní hmotě, labrador se drolí a zkypří náramně, až
konečně úplně zmizí, zanechav po sobe toliko skulin hranolovitých. V povrchu
tufů slohu mandlovcovitého, kterýž jest na výchozím obyčejně špinavě hnědošedě
zbarven, bývají duté kulaté dirky pozůstalé po kuličkách vápence vylouhovaného
vodou, (kyselinou uhličitou slabé nasycenou). Tufy s málo kuličkami jsou tudíž
na výchozím svém na svém povrchu dirkovaté, ony s hojnými kuličkami však
jakoby houbovité až do jisté hloubky: nebo rozbijou-li se kusy s dntínatým po-
vrchem, objeví se tento toliko na povrchu asi 1 — 3 centimetry (někdy i více) duti-
natým, vnitřek ale složen ještě z tufů barvy méně proměněné a kuliček calcitových
úplných.

Tufy šedé, zelenavé, jsou tvrdší všech ostatních, protož také častéji na
den vycházejí; též jsou na prosto jalové, zvlášf ony slohu porfyrického. Vrstev-
natost v nich nepozoruje se obyčejné žádná, aneb zřídka jen velíce hrubá a ne-
zřetelná.

Vedlč těchto šedých neb zelenavých tufů diabasových, zaigímají rovněž vele-
dfiležité místo tufy rudé barvy, tolikéž nevrstevnaté aneb jen velmi bmbovrstev-
naté. Základní hmotni, z kteréž se skládají, jest drobnozrnná, složená, ač posud
neznámo z čeho, barvy obyčejné rudé, šedorudé neb rudošedé ; místy vedle zrn áedo-
rudých zrna rudá se objevují v pestré směsici.

Celá základní hmota veskrz jest prostoupena zrnkami, neb nezřetelnými kulič-
kami neb přckrátkými žilkami bílého vápence zřetelně štípatelného, velikostí maku
až čočky. Toto jsou pravé obecné tufy diabasové mandlovcové.

Do základní hmoty přistupují místy co podřízené složívo nahodilé svétle
až tmavozelenavé maličké kousky buď zrnité neb celistvé na omak mastné a někdy
slabé lesklé. Tmavozelené kousky skládají se ne-li zúplna tedy alespoň i větší
části z sideroxenu, světle zelené jsou složení neznámého ale sideroxenem úpbé
zbai-veny. Snad se též delessitu podobají.

Vedle kuliček vápence se též jen velepodřízeně někdy kuličky Gelistvého, m
lomu nerovného a mdle lesklého vápence, barvy slabě bělohnédavé, neb Stipné
kuličky dolomitu nebo i sideritu objevují.

135

Rudý zrnitý tuf diabasový jest s předešlými přechody spojen, nic však méně
objevují se obě odrůdy též vedle sebe, jsouce ostře ohraničeny.

Na některých místech uveličují se vrostlá zrnka vápence v mandle a v geody
slohu hrubo soustředně mískovitého, až velikosti pěstě i větší a diabasový tuf
nabývá velmi vyznačeného slohu mandlovcovitého velikými geodami vápence.
O geodách ještě na místě nižším se zmínka dít bude

Tyto tufy rudé, ačkoliv nevrstevnaté, jsou nicméně s tufy vrstevnatými
rozmanitými přechody úzce spojeny; ač tufy ty jalovými jsou, nejsou přece tak
veskrz bezrudé jako předešlé zelenavé tufy.

Vedle těchto obou odrůd nevrstevnatých, neb jen nepatrně vrstevnatých, jsou
ještě tufy bílé ač zrnitého slohu, přece vrstevnaté. Složivo barvy bělozelenavé,
bélošedé neb běložlutavč jest složiva neznámého, slohu drobnozrnitého, v němž opět
nezřetelné kuličky a různotvárné malé kousky vápence bílého, štípatelného, veli-
kosti nepřevyšující hrách, s základní hmotou úplně srostly jsou. Vrstevnaté bílé
tufy, v nichž někdy též sem tam zelenavý kousek sideroxenu, neb sidorexenem
zbarvené základní hmoty vtroušen bývá, nebo v nichž všecky kousky vápence
zmizejí a toliko částečně základní hmotu v přejemném rozptýlení úplně pronikují;
jsou s břidlicemi ještě mnohem úžeji spojené než předešlé rudé tufy; nebo vrstvy
mocnosti 1 decimetru až mnoho metrů, ač též samy o sobě celé souvrství sklá-
dají, střídají se též v pořádku přerozmanitém s břidlicemi tufovými: bílé man-
dlovce jsou, ač obyčejně bezrudé, přece méně jalovými než oboje předešle odrůdy.
— Vedle břidlic stýkají se bílé tufy toliko s rudými hrubovrstevnatými tufy
diabasovými se slohem neb bez slohu mandlovcovitého; s šedozelenými pak nikdy
ve styku se neobjevují.

Ačkoliv bílé mandlovce samy o sobě vyvinuty jsou, sleduje se z nich nicméně
částečně též přechod do tufů rudých ; nebo na velmi mnoho místech, kde tufy
šedorudé rozsedlinami prostoupeny bývají, neb kde zkypřelé a vodou jakoby pronik-
nuty jsou, pozorují se přechody v mandlovec bílý vyblednutím barvy rudé.

Labradoritů vrostlých neobsahují tufy diabasové ni nidé, tím méně bílé.

Jiná proměna zrnitých tufů diabasových jeví se na výchozím, kdež obyčejně
barva rudá vyblednouc, něco málo se v přihnědlou mění. Poněvadž již nahoře
zmíněno bylo, jak snadno kuličky vápence, sloh mandlovcovitý v zelených tufech
podmiňující, vodou, poněkud kyselinou uhličitou nasycenou se vyluhují, zůstavujíce
po sobě dutin, až do jisté hloubky od povrchu počínaje; nebude nic divného, že
se tento úkaz i u mandlovců rudých a bílých objevuje, kdekoliv tyto na den
vycházejí: že ale kuličky v tufech převládají a tudíž základní hmota místy
toliko velmi tenkou skořápku mezi kuličkami tvoří, kteréž mimo to mezi sebou
jakoby malými ocásky nezřídka spojeny bývají; jest na bíle dni, že povrch tufů,
2 nichž vápence vylouhovány byvší zmizely, jen málo spojitosti majíc, kyprým
bude; protož také rozpadává se v zrna, kdekoliv nepokryt až na den vychází,
kteréž deštěm smyty byvše, přístup rušivé vodě k mandlovcům nezabraňují. Proto
také jen na málo, a to jen zvlášť příznivých místech, tyto odrůdy na den vycházejí,
aa obzvláště často žlutošedou těžkou hlínou, do které se proměňují zkypřené
částky povrchu, v mocné vrstvě skryty jsou.

Co se týče břidlic, tož nemožno mezi nimi a zrnitými tufy diabasovými

10*

186

vrstevnatými ostrých hranic určit ; nebo z břidlic velmi jemnozrnných s předoko-
nalou štípatelností břidličnatou se mohou sledovat přechody břidlicemi zrnitými
do břidlic velmi zrnitých nedokonale břidličnatých, až do vrstev . hrubozmných
8 břidličnatostí převelmi nedokonale naznačenou, kteréž z zrnitých tufň povstávají.

Zde buďtež nejprve přechody tufů do břidlic vyznačeny.

Jestliže v rudém tufu mandlovcovitém zniizejí vápencová zrnka, tak že
zbyde toliko drobnozrnná základní rudá hmota samotná, obyčejně nemohutné
vrstvy skládající; tož tím přechod do rudých břidlic naznačen; nebo jestli že se
zrno ještě trochu zdrobní a břidličnatě uloží, objevují se místo vrstev zrnitých
vrstvy břidličnatého slohu, tudíž T)řidlice. Tento přechod, ač neřídký, jest přece
méně hojný následujícího.

Když se v rudých neb šedorudých tufech zrnitých vytrácí vápenec v zrnkách
zarostlý, přistupuje-li ale do složiva zelenavá břidlice v kouskách ostrohranných.
promění se tuf mandlovcovitého slohu v tuf jako breccie složený. Těž do bělavých
neb žlutavých tufň přistupují ostrohranné zelené kousky neb šedavé, kteréž z tufn
pestrou směsici brecciím podobnou způsobují. Seřadili se součástky složiva,
kteréž jsou bud hrubozrnné až drobnozrnné dle plochy jedné zároveň, tak že se
vyvine nedokonalý sloh břidličnatý, poskytují tyto velmi hrubobřidličnaté vrstvy
přechod do břidlic. Vůbec možno za pravidlo určit, že se tufy tím blíže břidlic
nalczíýí, čím více zelených kousků ostrohranných v nich vtroušeno jest; jelikož
ale břidlice jsou toliko jedinou a výhradní horninou, v níž lože rudní uloženy
jsou, možno i z nepatrných zrneček zelenavých, v tufecli byť by i velmi hrubo-
vrstevnatých neb dokonce nevrstevnatých, soudit na možný přechod v břidlice a
tudíž na možnost objevení rudy.

Jest na místě zmínit se o zelené hornině vtroušené v přechodních tufech
Zarostlé kousky od velikosti ořechu lískového počínaje až do drobnosti velc-
nepatmé, jsou vždy ostrohranné a úlomkům jiné horniny nad míru podobné ;
některé jsou drobnozrnné, jiné celistvé, opět jiné břidličnaté, barvy světle až
trávově zelené. Z čeho se kousky skládají, jest tak nejisté jako z čeho základní
hmota tufů složena jest, však o světle zelených možno za to mít, že jsou pre-
jemně v nich rozptýleným sideroxenem zbarveny; v zrnitých kouskách barvy zele-
navé se malým zvětšením patrně objevuje přetenké pletivo žileček. barvy trávové,
dělících světle zelenavý zarostlý kousek v samá předrobounká zrnka. Žilečky přc-
jemné jsou sideroxenem. Kousky barvy trávové, celistvého slohu, lomu nedokonale
lasturového a natrhaného, poloprůsvitavé na hranách, složeny jsou z čistého
sideroxcnu. Má se za to, že zelený nerost se delessitu velmi podobá, což u šupi-
natých odrůd možné jest.

Přechodní zrnité tufy, kteréž složené jsou z pestré směsice přerozmanitě
barvené, jsou bud hrubozrnné, složené z zrn až velikosti malého lískového ořechu,
nebo zrnité neb drobnozrnné, složené z zrn menších máků. Čím zrno drobnější,
tím bližší obyčejně přechod do vlastní břidlice, ač to všeobecně neplatí.

Směsice různobarevné složeny z kousků barev bělavých, přihnědlých, při-
sedlých, přizelenalých a zelených a všeobecný ráz jest tedy bělozelenavý ; jiné
opět složeny z kousků nažloutlých neb nahnědlých s nazelenalými a šedonarudlými
a ráz jejich je špinavě šedavý; neb z kousků rudých a zelených a ráz jich jest

137

šedavorudý neb rudý. Jiných směsic obyčejně nebývá. Zrnka vápence v přechodních
vrstvách velice vzácný jsou, jakož vůbec u tufů, kteréž patrně vrstevnaté bývají.

Tak jako zřídka některé slabší vrstvy, obzvláště bílého tufu diabasového,
někdy naskrz dolonoitem prostoupeny bývají a nabývajíce tím pevnosti značnější od
okolních méně pevných vrstev se liší; tak i některé přechodní vrstvy polo-
břidličnaté, jsouce prostoupeny dolomitem, tvrdnou nad ostatní. Kdykoliv nějaké
vržení neb nějaká trhlina všecky vrstvy rozsedne, tu se povolnější ostatní obyčejně
zase uzavírají a toliko tvrdší dolomitem neb vápencem proniknuté vrstvy podržují
puklou štěrbinu neb trhlinu, v kteréž obyčejně nerosty v žilách se vyhranující
objevují, jako Ankerit, Baryt, Pyrit & jiné, ježto ve vypluěné triiliné měkších
hornin nikdy se usadit nemohou.

Od zrnitých břidličnatých tufů se sledují znenáhlé přechody do břidlic tufů
diabasových^ nebo tyto nejsou nic jiného než tufy s zrny velmi rozmělněnými.
Pravé břidlice jsou barev různých, nejčastěji převládají ovšem rudé jednobarevné,
jiné jsou bělavé, jiné nazelenalé, opět jiné našedlé; barva rudá pochází z valné
části od haematitu, kterýž přejemně rozptýlen, celou břidlici bud zcela neb částečně
barví, zelenavé břidlice pak sideroxenem neb delessitem ťiplne proniknuty jsou;
bélavé a šedavé břidlice jsou bud nezbarvené neb vybledlé břidličnaté tufy.

Břidlice jsou tence až patrně vrstevnaté; vrstvy břidlic počínají mohutností
velmi nepatrnou a dosahují až mocnosti */« nietru. Nejčastěji rudé břidlice vrstvy
silnější skládají.

Jakkoliv břidlice jednobarevné barev právě uvedených jsou hojny, tož přece
břidlice pestré páskované, rozmanitostí jakož í hojností svou mnohdy ony nmožstvím
svým převyšují dosti značně. Pestré břidlice jsou znamenitým úkazem památným a
pro rudonosnost význačným.

Pestrost břidlic pochází od toho, že zároveň s břidličnatostí se objevují tenké
pásky jinobarevné ; pásky jinobarevné složeny bud opět z břidlic jemných neb pře-
jemných nebo z břidlic zrnitých neb hrubozrnných, složených z zrn rudých a zele-
ných, nebo méně hojně bílých a zelených, kteréž jako z hrubá šupinatá pásma
v břidlicích tvoří.

Pestré břidlice jsou bud rudé s páskami zárovnými dle břidličnatostí barvy
bílé, šedé, zelenavé i zelené ; nebo bílé s páskami zelenými, rudými neb šedoviolo-
vými ; nebo šedoviolové s páskami šedými, šedozolenavými neb zelenými. Jednotli-
vé pásky v břidlicích nejsou však vrstvičkami, jelikož se dle směru břidličnatostí
hojně vytrácejí a s okolní jinobarevnou břidlicí splývají přechody poznenáhlými,
též se opět jiné pásky na jiných místech vyskytují. Páskované břidlice všech barev
převládajících, jak rudé, tak bílé a šedoviolové do sebe přecházejí, když některé
z pásků barevných nad jinými množstvím neb rozsáhlostí vynikají. Rozsáhlost pásků
mění se na příčním lomu břidlic od tenkosti přenepatrné, až do šířky prstu i
mnohem víaí ještě.

Mimo tyto jemnozrnné břidlice se též zrnité břidlice a hrubozrnné pře-
chody tufů v břidlice páskované objevují, ovšem že v míře mnohem značnější než
břidlice samé.

Některé břidlice jako šupinaté jsou zarostlými kousky jinobarevnými, tak bílé
břidlice s zarostlými zelenými tenkými plátkami sideroxenu, neb rudé šupinaté

138

břidlice s zelenými šupinami. Opét v jiných břidlicích tvoří zelenavý nerost krátké
nerovné pá ky v rudé Zc4kladní hmotě, neb nerovné prahy zelené žilkovaté v Sedo-
violových základních hmotách a takové břidlice objevují břidlíčnatost nerovnou a
nedokonalou, ač základní hmota sama o sobě velmi dokonale jemnobřidličnatou jest

Jakkoliv složivo břidlic přejemných, na lomu takřka celistvých, jest skryté, tož
předce velikým zvěčšením zrna některých břidlic šedoviolových seznává se, že slo-
ženy jsou z bělozelenavých a šcdorudavých zméček ; v rudých břidlicích pak se
přejemné plátcčky slídy lesknoucí se vyskytují. Že břidlice složeny jsou toliko
z zméček rudých neb bělavězelených neb i zelených, toho důkazem jsou všecky
možné přechody do tufových zrnitých břidlic, v nichž zrnka velikost značnou dosa-
hují; převládá-li některá z obou součástek, tedy se dle toho barvy mění do rudé,
bělavé, šedavé, šedorudé, šedoviolové, zelenavé a zelené ; barev jiných není, proto
že z barev směsi se vyvodit nemohou.

Vryp břidlic rudých jest světlerudý, viyp šedoviolových pak mnohem svétleji
rudý předešlého, dftkaz to zřejmý, že břidlice bohaté jsou na haematit, kterýmž
přejemné prostoupeny jsou.

Břidlice hrubo- i jemnozrnné jsou vesměs horninou rudonosnou nebo ruda se
takořka výhradně v břidlicích uložena vyskytuje; některé břidlice pak haematítem
tak prostoupeny jsou, že samy o sob? nuznou rudou skládají.

Na vzduchu břidlice, nejsou-li dolomitem neb vápencem prostoupeny a tudíž
stvrdly; což velmi zřídka též se vyskytuje, rozpadávají se v samé tenké plátky,
konečně ale tak zkypří, že se v prach mění, kterýž na dešti v mazavé bláto na-
botnává. Tu opět zrnité břidlice jsou něco málo trvanlivější břidlic jemnobřidlič-
natých, mezi ktei*ýmiž páskované šedoviolové břidlice nejsnadněji se porušují; za
několik málo dni již proměna jeví se v nich, zvlášť je-li nepohoda času.

Vrstvy břidlic střídají se beze yšeho pořádku mezi sebou a mezi tufy nedo-
konale břidličnatými ; však možno za pravidlo určit, že břidlice převládají nad tofy
a že jemnosti břidlic přibývá na blízku ložisek rudních.

Ze břidlice přesnadno rušící se na vzduchu takořka nikde na den nevycházejí
v celé prostoře obvodu našeho útvaru, netřeba blíže odůvodňovat.

O lučební podstatě a o podstatě složiva tufů diabasových a tufových břidlic,
kteréž též jménem mandloven zahrnuty jsou, se velmi málo ví; tyto horniny též
jmény Schalstein (Variolit) a Schalsteinschiefcr zvlášf v Nasavsku, kde podobná
pásma v útvaru devonském rudu zahrnují, pojmenovány jsou, aniž by též pravá
podstata jich byla proskoumána.

Mohutnost pásma rudonosného z mandlovou a břidlic složeného méní se
rozmanitě. Na západních hranicích Chyňavských v Jakubinkách, kdež celé pásmo
v obvodu našem nejmohutněji vyvinuto jest, jsou mandlovce v rozsáhlosti (dle mo-
hutnosti měřené) okolo 430 métríl známy, mocnost sama ale mnohem vyšší jest
tohoto čísla. Na jiném místě východní části obce Chyiiavské, v OuhorOTě nad Ka-
mennou, poznán mandlovec s jistotou až do mohutnosti 360 metrův, mohutnost jeho
ale mnohem vyšší této. Uprostřed obce na Ouhorově asi naproti kapličce, kteráž
na kamenném temeně hraničícím obcím Železenské a Chyííavské vystaTČna jest| moc-
nost pásma pracemi výskumními na něco málo méně 500 metrů zjištSna.

V Libečovské obci ubývá mohutnosti pásma velmi značně, ač s jistotou míro

139

jeho udat nelze pro nejistotu hranic a sice tím značněji, čím dále k východu, tak
že ve štole Chrbinské mohutnost jeho na dvou místech s 32 až 24 metry prodě-
lána jest **) Od štoly Chrbinské k východu opět pKbývá mocnosti pásmu, kteréž
mezi Chrbinskou štolou a šachtou III. v Jezevčíně 45 — 40 metrů měříc v svých
rozměrech v údolí potoka Kačického opět náramně se uveličuje, an zajisté věčší
rozsah 150 metrů zaujímá, do kteréž míry s určitostí posud prodělána jest. Na
temeně Karabinského vrchu u šachty druhé možno za to mít, dle pohledu toliko,
že mohutnost se rovná asi 150 metrům (totiž jest menší 160 metrů); u Svárov-
ských šachet prvé a třetí jest opět rozsáhlost v ubývání, an v šachtě IV. v rozměru
40 metrů dle mohutnosti proděláno jest rudonosné pásmo.

Kdekolivěk mohutnost rudonosného pásma značná jest, tam skládá se toto
z převládající nejvěčší části rozličných odrůd tufů diabasových zrnitých nevrstev-
natých; ubývá-li rozsáhlosti jeho, složeno jest z tufů více méně hrubovrstevnatých
neb velmi hrubobřidličnatých jako v Chrbinské štole, kdež posud nejmenší mohut-
nost pásma poznána jest.

Ostatní část pásma složena z břidlic; že pak v celku zevrubněji dvoje pásma
rud známá jsou, ležaté ložisko prvé a visuté ložisko druhé a třetí, tedy i dvoje
pásma břidlic se vyskjrtují v celé rozsáhlosti pásma mandlovců. (U Chynavy, kdež
ložiska snad v třech pásmech každé o sobě se objevují, jsou zajisté troje pásma
břidlic; že pak u Chyňavy ložiska báňskou prací rozdělány nejsou, nemožno nic
bližšího o pásmech břidlic udat) Nejnižší pásmo břidlic, ležatých tedy, uloženo
bezprostředně na křemencích neb jemnozmných pískovcích všude bez výminky.

Leéaté celého rudonosného pásma mandlovců složeno z břidlic. Břidlice, kteréž
převládají, jsou rudé s maličkými lístečky slídy; v těchto rudých břidlicích též
uloženo ložisko prvé na nejspodněji, takořka na samých křemencích ležíc, od kte-
rých toliko vrstvou šedavých břidlic méně 1 decimetru, někdy ale — zřídka toliko
břidlicemi rudými v mocnosti až 1 metru odděleno jest Pod ložiskem, jsou li pod
ním rudé břidlice, což zřídka bývá a nad ložiskem, v rudých břidlicích, aneb v rudých
břidlicích samotných, když ložisko úplně schází, jsou na některých místech skame-
nčliny objeveny.

Místa tyto jsou následující: V obci Chyňavské blízko spojených cest; nejvý-
chodnéjší do Železné z Chyňavy vedoucí s cestou z Libečova k západu vedoucí a
sice západně vedle cesty prvé (číslo 5325 mající na polední mezi pole číslo 575);
pak v Libečovské štole kutní; na obou místech toliko maličké Brachyopody z rodu
Obolus sp. (posud nepopsané) se vyskytují. V ležatých rudých břidlicích šachty
číslo I. ve Svarově nalezeny Obolus sp., Discina sp. a co vzácnost nezřetelné zbytky
snad od Syphonotreta sp., všecky posud nepopsané. Poslední též nalezena v tufech
zrnitých rudých ve visutém rudy. V šachtě Svárovské III. též Obolus sp. nalezen.
Skořápky skameněiin jsou bílé hebké a protož snadno se na rudé břidlici stírají.
Zajisté, že více míst jest v kterých snad se ještě skameněliny nacházejí.

V břidlicích rudých objevující se ruda bývá obyčejně bezprostředně uložena
v tenkých vrstvách přejemných břidlic páskovaných, šedoviolových, rudých neb běla-
vých s páskami bělavými, zelenavými neb zelenými Kdekoliv ruda v několik velmi
blízkých ložisek se dělí, tu tyto přejemné břidlice páskované mezi rudou skládají
proplástky břidličnaté. Proplástky páskované, barvy šedoviolové jsou znamením

140

bohaté rudy čisté, celistvé. Kdekoliv plásty rudové dále od sebe uloženy jsou,
bývají toliko vrstvami rozličných břidlic zrn jemných i hrubších děleny, mezi kte-
rými ovšem rudé břidlice převládají ; toliko nejbohatší ložiska páskovanými, a zvlišt
bohaté, šedoviolovými tenkými, přojemnobřidličnatými vrstvičkami doprovázeny bývají.

Mocnost pásma ležatého mění se obyčejně od 2 do 4 métrA i více, jak asi
v Chyňavě a Libečově odkryto bylo; však na některých místech, kdež bezrudé
jest, až do 1 až 3 decimetrů se rudé břidlice stlačují, jsouce doprovázeny šedozele-
navými tufy, tvrdými, jemnozmnými, kteréž, zvlášť jsou-li od labradorových krystalů
vrostlých porfyrické, vždy na jalovou skálu poukazují, jako v některých částech štoly
Libečovské, kdež ruda v tenkém pásmě břidlic chybí. V Chrbinské stole pásmo zaujímá,
jakož i v celém Jezovčíně, mohutnost 2—3 i více metrů. V Karabinském vrchu jest
mohutnost břidlic ležatého neb prvého ložiska veliká a obnáší zajisté více 20 me-
trů; na šachtě I. Svárovské jest rozsáhlost pásma skládajícího se z bJHdlic rudých,
s kterými se ale i mandlovce střídají, jakož i jinak zbarvené břidlice 20 métrfl,
v kteréž rozlehlosti troje ložiska rudy uložena jsou. Tab. IV. obrz. 3. Na šachtě
III. a IV. mocnost rudých břidlic toliko 1—3 metry obnáší.

Visuté pásmo břidlic, v kterémž se objevují ložiska druhé a třetí, jest podo-
bně složeno jako pásmo ležaté z břidlic jemno- až hi-ubozmných toliko s tím roz-
dílem, že rudé břidlice nepřevládají. Mezi oběma ložisky dtuhým a třetím uložen
bývá mandlovec nebo hrubozrnné polobřidličnaté tufy nebo i zrnité vrstvy bílého
mandlovce ; toliko kolem ložisek rudních jest břidlice věčší množství. Břidlice Sedo-
violové se ani ncvj-skytují v tomto pásmu, též jest i břidlic páskovaných mnohem
méně než v pásmu nižším, ačkoliv úplně nechybí jako třeba v Chrbině. Vůbec
možno udat, že jest ruda pásma visutého uložena častěji do břidlic hrubozmněj*
ších než jemnozrnných a že tufy zrnité a mandlovce bývají při rudě v mnohem
bližším sousedství, než se to kde v spodním pásmu pozoruje. Toliko kde se v rud-
ním pásmu mnoho slabých plástů haematitu jako v šachtě IV. Svárovské vysky-
tuje obrz. 1., tam převládají okolo samé rudy též břidlice rudé apestreradé, toli-
kéž i páskované.

Mohutnost pásma visutých břidlic rudonosnych převyšuje odlehlost ložiska
druhého od třetího jen o velmi malou část; u prostřed pak mezi oběma ložisk7
bývají vrstvy hruběji složené neb i mandlovcovité šedavé. bělavé, šedorudé.

Skamenělin ve visutém pásmu objeveno posud není. Dle toho, jestli že se
více ruda ložiska druhého neb třetího vyvine, se též mohutnost vlastních břidlic
rudých, ložisko bezprostředně obklopujících řídí; nejvěčší mohutnosti rudé břidlice
nabývají ovšem tehdáž, když se ložisko z několika rudních plástů skládá. Některé
velmi slabé vrstvy břidlic pestrých bývají též slabými páskami Siderítu prostou-
peny, neb dolomitem úplně pronikly a tedy velmi pevný.

V Chrbinské štole předěláno štolou ve visutých černých břidlicích 10 metrů
mocné lože mandlovce rudonosného. Mimo hlavní pásmo nidonosných mandlovcA
jest tedy v Chrbině s určitou jistotou pásmo rudonosné, ovšem poměrně slabé, ve
visutém hlavního pásma mandlovců známé. Střed mandlovcového ložiska jest od
spodní hranice břidlic černých, kde se tyto se svrškem mandlovců hlavních stýkiyí
40 metrů, od vrchní hranice břidlic odpočítaje, místa, kde křemenci pásma d^ pokryty
jsou, asi 20 metrův. Mandlovec jest barvy šedorudé, vrstevnatý a obsáhiqe téi

141

vrstvy břidlic drobno- až jemnozrnných. V jemnozrnných břidlicích pak vtrouáeny
jsou plásty a lože rudy červené semenité v rozlehlosti 3 métrft. Plásty rudní bud
ostře od břidlic odloučeny, aneb splýv^í s břidlicí, do kteréž na styku se semeni-
tou rudou též seménka rudy vtroušeny jsou. Plásty a lože hojné nad sebou ulo-
žené vytrácejí se často zcela a na místě jich vyskytují se nové. Rudní ložisko sle-
dováno chodníky ač ne do značných dálek. Památné toto lože rudonosných, man-
dloven jež jest obdobou mocného pásma mandlovců u Yokovic, toliko na jediném
místě v Chrbině odkryto jest ; příčina pak, proč jinde v černých břidlicích nic podo-
bného neobjeveno, ta jest, že vůbec břidlice černé, kteréž nikde v našem obvodu
na den nevycházejí, poměrně ještě málo proskoumány jsou na rudonosnost.

Ložiska SvároYsko-Chrbinská.

Jak podotknuto, jsou ložiska uložena ve dvou pásmech; ložiska každého pásma
vyznamenávají se svým zvláštním rázem, kterýmž se, je-li tento dobře vyvinut, na
prvý pohled od sebe rozeznávají.

Sloiivo ložiska ležatého (prvého).

IjOžisko ležaté, takřka bezprostředně na křemencích ležatých uloženo, jsouc
odděleno toliko několik centimetrů mocnou vrstvou šedého břidličnatého tufu dia-
basového, skládá se v Chrbině a Jezevčíně, to jest v oné části, ve které nejboha-
těji vyvinuto jest, obyčejně z plástu jediného, hojněji ale z plástů dvou. Plast spodní
jest bohatý, plást visutý bývá chudší předešlého. —

Zde budiž prozatím toliko o ležatém plástu řeč : Nejhojněji složen plást ležatý
v celé své mohutnosti 2 decimetrů až 1 metru toliko z rudy celistvé neb přejemně
drobnozmné, těžké, barvy tmavošedo rudé neb černorudavé. V jednostejně složeném
plástu není jiných přísad mimo rudy, leda by tento oddělen byl v několik slabších
plástů tenkými vrstvami pestrých páskovaných břidlic. Drobnozrnité odrůdy tmavo-
rudé neb tmavošedorudé jsou nelesklé; přejemně zrnité až celistvé odrůdy barvy
šedočemorudé jsou trochu slabě lesklé. Dle všeho toho vysvítá, že ruda složena
% velmi jemnozrnného železovce, což se i potažnou váhou určenou 5*17 grammy velmi
(Irobnozmného krevele, kteráž 4*6066 obnáší, objevuje. Jiný méně bohatý kousek
z ležatého plástu ložiska lého měl hodnoty 4 2822 určené s 3*86 grammy. Ruda
tato svou čistotou a bohatstvím všecky ostatní předčí a může se co vzor bohaté rudy
považovat, an takořka nižádných znečištěnin, mimo kysličník železitý neobsahiye.

Ruda drobnozrnná láme se v hrubé roubíky průřezu rovnoběžníka, jehož jeden
úhel asi 80° obnáší, přímo na směr vrstevnatosti ; vrstevnatost v inidě nejčistší ne-
bývá naznačena — povrch roubíků potažen zemitým slabým povlakem krevelu ze-
mitého, slabě barvícího, barvy rudé; málo kdy a to toliko v místech vlhkých nebo
na výchozím jsou hranoly částečně žlutým zemitým limonitem tenounce povlečeny.
Ač sedočerný celistvý haematit též se v hranoly podobné, přímo na směr vrstev-
natosti rozpadává, přece nejsou tyto tak zřetelně odloučeny jako předešlé, nebý-
vají též pokryty zemitým haematitem.

V mnohých odrůdách a to zvlášt oněch, kteréž jsou celistvé, jest přemnoho

142

maličkých různě vtroušených skulinek dutých, povrchu nepravidelného, kteréž oby-
čejně jakož i plochy lomem povstalé pokryty jsouce přejemnou vrstvičkou haema-
titu jak pouhý nádech mocnou, barvy višňové a lesku heboučkého aksamitu.
V některých skulinkách jest povlaku více a skládá se tento patrně z přejemnýdi
šupinek haematitu nebo slídy železné barvy višňové, jak se zvčtšením patrně
rozeznává. Kdekoliv i ložisko slaběji vyvinuto bývá, složen přece plást tento z drobné-
zrnitého neb celistvého haematitu barvy rudé jako na mnohých mfstech ve
Svarové.

Plást ležatý, ač převládající část jeho takto čistá a bohatá jest, přeeháH v jiné
odrůdy a sice:

1. v železovec křemenem proniknutý. V ložisku samém se vyslqrtují mnohdy
slabounké kratičké žilečky bílého křemene, jež se zřídka protínají a jimiž sevpUsta
rudním ničeho nemění leda to, že se mnohem méně zřetelně v hranolovité kusy
rozpadává, než kdyby beze žilek křemenných byl a že haematit v drobnozmném slo-
živu tím více lesklé železné rudě se podobá, čím více křemene obsaženo v něm.
Přibývá-li křemene značněji, ne ale v patrných žilkách, nýbrž tím způsobem, že
v malých zrnečkách celou rudu pronikujc, tu promění se všecken haematit v ždez-
nou lesklou rudu barvy železa, kteráž v malých zrnkách jako vpletena jest do kře-
mene, nad kterýmž převládá. Slabým zvěčšením již rozezná se haematit barvy železa
a lesku kovového vedle křemenu co spletená směsice. Propletení haematita možno
toliko porovnati s pletenými vrostlými odrůdami smaltitu neb chloantita.

Jakkoliv převládá haematit nad křemen, přece ve velkém jsou plásty kré-
menité barvy šedočemé značně tvrdé a pohřešuje se v nich úplně dělení v hrano-
lovité kusy. Tato odrůda toliko na velmi obmezených místech (jako u Jezevčínské
šachty III.) skládá plást spodní.

2. Přechod v sideritický haematit jest uskutečněn v štole Chrbinské. Plást rudní
v celku barvy rudé složen z rudých neb šedorudých neb šedých, velmi jemno-
zrnných takřka celistvých a velmi drobnozmných součástek, kteréž vedle sebe beze
všeho pořádku uloženy, též v sebe přecházejí. Částky barvy rudé, kteréž obyčejně
velmi převládají, složeny z haematita, šedorudé pak jsou haematitem úplně pro-
niknutým sideritem. Vodlé těchto tmavých rud vtroušeny sem a tam velká zrna
zrnité barvy šedožluté neb špinavě hnědožluté, kteréž z čistého sideritu složenj
jsou. Mimo to ale se leckdes objevují lesklé štěpné plochy větší, rovnající se veli-
kostí svou čočce, kteréž jsou zarostlými jednotlivými zrny sideritu. Ruda, v kteréž
se objevují sem a tíím přeslabé pásky šedé, sestávající ze špinavě šedé břidlice
Sideritem prostoupené, kterýmiž vrstevnatost naznačena, jest velice tvrdá a křeUra
a dělí se nedokonale v hranoly přímo na vrstevnatost. *^)

3. Některá ruda v plástu tenkém, kterýž v šedoviolové břidlici zahrnut bývi
jest nedokonale břidličnatá a rozpadává se na vzduchu jako břidlice v platily tenké,
těžké, rudové. Tato ruda jest prostoupena břidlicí šedoviolovou, buď úplné aaebo
v ní tenounké pásky skládá a sprostředkován jí přechod do břidlic šedoviolovýd
tím, že do složiva břidlic přemalé plátky haematitu barvy višňové (železné slídj)
přistupují, kteréž, zatupujíce místo slídy v břidlicích, jemnobřidličnatý sloh podmíbijí

V některých břidlicích tufových, v kterých pouhým okem nižádné částky radní
se nepoznává, jest přece značná část šupin haematitu (slídy železné) rozptýlena.

146

an se to již pouhou tíží břidlice poznává. Břidličnatou rudou tedy podmíněn přechod
do břidlic turových.

4. Ve valné části vrchu Bubové až k Libečovu jest uložena odrftda velko-
oolitická. V základní hmotě drobnozmné, barvy rudé, množstvím svým ale velmi pod-
řízené, jsou srostlé těsně vedle sebe dotýkající se, nebo do sebe též splývající
oolithy velikosti bobu až velmi sploštěného vejce s povrchem kulovitým a vlnitým,
slohu soustředně mískovitého. Že pak později při odrůdě ^^Karabinskou rudou"
zvané, kteráž se této odrůdě k nerozeznání podobá, ona ještě popsaná bude, tedy
netřeba zde se blíže o ní zmiňovati.

Kde plást spodní doprovázen bývá plástem visutým^ pestře páskovanými a
rudými břidlicemi odděleným, tu plást vrchní se svou menší potažnou váhou, tedy
menší bohatostí na železo od spodního se rozeznává.

Plást visutý skládá se z jemnozrnné bohaté rudy barvy rudé, v které jem-
nouňké kousky jalové, barvy bílé, bělozelené a zelené hustě vtroušeny jsou. Toliko
větší kousky velikosti maku i něco větší se pouhým okem spatřují, ostatní jsou
tak malé, že toliko zvětšením se objeviýí. Menší bohatost rudy tedy podmíněna
toliko vrostlými částečkami jalovými. Ostatně se podobá tato ruda zcela oné z plástu
ležatého a sice tím více, čím bohatší jest. Dělitelný jest plást nedokonale v hranoly
pHmo na vrstevnatost, kteréž slabým povlakem barvy višňové potaženy bývají.

Přechody této rudy pozorují se dvoje:

1. Uveliči^í-li se zarostlé jalové částky, což se vždy na úkor základní rudní
hmoty děje, tedy se promění visutý plást v pestrou směsici haematitu rudého
s bělozelenými až zelenými částkami sideroxenn. Tyto chudší rudy předešlých se
podobají některým pestrým rudo- a zelenavým břidlicím zrnitým, od kterých se ale
větší tíží svou, jakož i značnější pevností rozeznávají. Některé slabé plásty rudy,
uložené v mocně vyvinutém pásmu ležatých břidlic ve Svarově, skládají se z této
odrůdy, do které však i v Jezovčíně se plást visutý měnívá. Mocnost plástu jest
od několik centimetrů až do 3 decimetrů. Jestli že vedle rudy k zeleným kouskům
Sideroxenu též rudé břidlice přistupují, čímž ovšem ruda se nuznou stane, tedy tím
podmíněn přechod do pestrých břidlic ; nuzná ruda se tím více přibližuje v složivu
svém břidlicím, čím více přibývá tufových zrn, kteréž posléze všecka rudní zrnka
vytlačí ze složiva, proměnivšího se v jalovou břidlici pestrou.

2. Jestliže do zrnitého složiva rudy přistupují malé oolithy velikosti maku až
leného semene i něco málo větší a ubývá-Ii zároveň jalových částek Sideroxenu;
tedy tím naznačen přechod do semeni^ neboli krevele slohu oolitického. Seménka
pak, do které se složivo plástu visutého mění, skládá se z oolithů převládajících,
zarostlých v základní hmotě. Je-li seménka zvlášf nuznou, přistupují do složiva též
jalové částky sideroxenu, kterýmiž rázu pestrého nabývá. O semence, kteráž v ložis-
kách visutých tak hojně vyvinuta jest, na příslušném místě řeč bude.

Seménka plástu visutého v mocnosti 2—3 decimetrů jest v Chrbinské štole
vyvinuta.

Bohaté rudy plástu ležatého nazývají se zde vůbec „rudami Chrbinskými^.

144

SložiTo ložisek visutých (drahého a třetího).

Ložiska visutá, kdekoliv jsou mohutněji vyvinuta, skládají se z ooliiického
haematUu nebo ze semenité mdy (seménky).

Se^nenka barvy rudé složena v nejčistších svýcli odi*ůdáeh ze základní hmoty
převelmi drobnozrnné, barvy inidé, lesku nepatrného, v kteréž těsně vedle sebe
zarostlé oolithy, toliké/ rudé barvy a lesku slabého.

Velikost oolíthů obyčejné rovná se splostělému máku neb zcela lenému semenu.
Sloh oolithft jest přetence soustředně mískovitý. Některé odrůdy obsahiýí vedlé
malinkých hojných oolithA velikosti máku též sem tom vtroušené větší, velikosti
bohatého máku, což poměrně ale méně hojně se objevuje. V nejčistších odriidách
rovná se jakost základní hmoty asi úplně jakosti iiidy oolithů, od kterýchž se toliko
nepatrně odchyluje, nebo seménka ze stoly Vojtěšské ve vixhu Karabinském měla
hutnoty 3*9570 určené s 1*55 grammy; oolithy v ní vrostlé, velikosti malého máku
až leného semene vsak 3.9358 (určené s '14 grammy). Z potažné váhy této nej-
čistší seménky dá se soudit, že s porovnáním rudy z ležatého ložiska jest seménka
chudší na železo. Nejmenší oolithy, kteréž vflbec v rudé zarostlé se vyskytují, jsou
drobnosti malého až velkého máku a váží jedna kulička seménky v prflměru asi
7'3 milligrammů.

Seménka ač sama o sobě méně bohatá na železo, než celistvé rudy, přece
ještě chudne více, an se základní hmota proměňuje v rudu nuznou; nepatrnými
přechody dá se sledovat^ jak základní hmota ustavičně více a více se co do složení
přibližuje břidlicí tufové, valně Haematitem prostoupené; nejnuznější pak seménky
skládají se toliko z oolithů zarostlých v břidličnaté základní hmotě barvy rudé. Že
pak do nuzných md s chudou základní hmotou ještě obyčejně kousky zelenavého
neb zeleného sidcroxenu vrostlé bývají^ stává se tím ruda jen ještě nuznější. Že
ale konečně břidlice tufové, byt by i rudou veskrz prostouplé byly, se na vzdachn
za krátký čas drolí, sdílí nuzná i*uda vlastnost tu snimi a rozpadává se drolením
v drobné kousky tím rychleji, čím více základní hmoty obsahuje a čím méně boha-
tou na rudu základní hmota jest. V některých plástech seménky jsou zároveň
s vrstcvnatostí více méně mohutné pásky nuzné rudy, neb toliko 'břidlice sem a tam
oolithy prorostlé, uloženy.

V nuzných seménkách bývá všecka rudnatost toliko v oolitliecli obsažena,
kteréž se ani v nejchudší základní hmotě pouze břidličnaté nemění. Na doklad toho
vybrána oolitická ruda s nuznou základní hmotou z Vojtěšské štoly, z Karabinského
vrchu z ložiska druhého, v kteréž vedlé oolithů velikosti obyčejné, byly větší oolithy
tolikéž soustředně vrstevnaté zarostlé.

Potažná váha základní hmoty určena 1*67 grammy obnášela 2*9925.

V základní hmotě zarostlé oolithy: vážily jeden průměrně:

potažná ! určená
váha I grammy

Oolithy velikosti malého až velkého maku 73 milli- '

grammův ' 4*3748 = 1-21

Oolithy sploštělé velikosti bohatého maku < 4*4937 S'4S

146

', potažná určená
váha grammy

■ , — _ _

i

Oolithy podobné převelkému máku až velmi malé vice

37 milligrammův , 4-4721 1*46 '

Oolithy podobné velké vice až malému hrachu 156 milli-
grammův i 4 5202 1*26

Oolith podobný dle velikosti bobu, potažná váha, určená '

s celou rudní hmotou krajní i střední ' 4*4079 199

Jiný oolith velikostí bobu, potažná váha s celým kusem

rozbitým, tedy krajem i středem určená 44673 1*77

Opět jiný oolith velikosti bobu, jehož střed na potažnou

váhu zkoušen 40891 39

Z tohoto přehledu patrno, že se oolithy, byf i v nuzné základní hmotě za-
ostlé byly, přece dle své rudnatosti málo méní a že se zdá, jakoby menší seménka
yla chudší větších, a že střed větších oolithů jest opět o něco málo chudším, nebo
léně hutným kraje.

Ať se dělo vytvoření oolithu jakýmkoliv spftsobem v základní hmotě rudové
aebo v břidlici samé, tolik jest jisto, že soustředně se vyvíjející vrstvy oolithové
ím bohatšími na rudu jsou, čím později se tvořily nebo čím mladšími byly, děMi
e přírůstek oolithů z vnitř ke kraji, jak se zdá; z toho jde poměrně větší hutnota
čtéích oolithů nad menšími, jakož i krajních vrstev jejich nad vnitřním jádrem.

Zdá se, že převládají v seménkách vůbec oolithy malé, kteréž jsou podobny
Uipsoidům trojosým, nad ony, kteréž se ellipsoidůmjednoosým podobají, a tyto opět
ad kulaté oolithy.

Ze seménky rudé složena ložiska bez výminky všude tam, kde mohutnost

5jich již dvě třetiny metru dosahuje, ačkoliv i méně mohutné plásty dosti hojně

této rudy sestávají. Lože mocnější ^{3 metrů se skládají toliko ze seménky rudé

sice se zdá být v našem obvodu tím nuznější, čím ložisko mohutnější, ač to vše-

becně pravidlem býti nemůže.

V nuzné rudě s základní hmotou břid ličnatou neb tufovou a rudou prostou-
enou se objevují nezřídka, zvlášf ale je-li ložisko rudní mocné, pruhy černé až
emošedé základní hmoty, v kteréž bud! rudá seménka neb sem tam i černá
rostlá jsou. V některých místech zmohutní pruhy černošedé značně ; též jest
emých oolithů množství veliké v nich, rudých pak jen spoře, až šedočemá ruda
ezme vrch nad onou rudě zbarvenou a promění se zcela v ni.

Seménka barvy černošedé zaujímá vedle seménky rudé v složivu ložisek nej-
čtší část. Základní hmota jest buď šedočemá, jemně zrnitá, sem tam s lesknavým
látečkem slídy prostoupená, neb černá, takřka celistvá, nedokonale břidličnatá.
4e pohledu soudě, mohlo by se za to mít, že základní hmota složena z tufů
íabasových, břidličnatýcb, Síderitem úplné prostoupených. Bližšího nic oni známo
ení až posud. V základní hmotě vrostly jsou malé černé oolithy soustředné
lískovitého slohu, velikosti máku a leného semene, vůbec ve všem rudým oolithům

146

Obr. 2.

Jih

6eu.

se podobající, až na to, že na mnohých místech t černé mdé nebývají tak tčmé
vedle sebe vtroušeny, jak to v rudé semence bývá. Ruda barvy černošedé neb
prostě černá seménka jmenovaná, též se chamoisitefn nazývá; prozatím ale beze
všeho práva, an složení její doposud neprozkoumané jest, tudíž se o totožnosti
neb podobnosti s chamoísitem soudit nedá. Toliko to zdá se být jisté a přechody
potvrzené, že jest základní hmota složení břidlic tufových, kteréž úplně siderítem
prostoupeny jsou.

Vedle černých oolithň se někdy objevují oolithy šedorudé, kterýmiž přechod
do rudé seménky se sprostředkuje, ač se v černé rudě samé objevigí dosti hojné
pruhy ostře oddělené neb na pomezí s černou rudou poznenáhla splývající, kteréž
z rudé základní hmoty a z rudých oolithů sestávají. Převládáním těchto pruhů
seménky haematitové se nezřídka dosti náhlý přechod černé rudy do červené
sprostředkuje.

Tak jako v semence barvy rudé se objevují pásy nebo proplásty břidličnaté,
tak i v černé se objevují v mohutnosti rudy samé, náhle plásty čemavých neb
šedých břidlic tufových a co zvláštnost též šedozelenavý tuf slohu mandlovcovitého,
tedy pravý mandlovec, což v jiné rudě vyjma černé, posud pozorováno nebylo.
Proplásty mandlovce jsou v Jakubinkách v Chynavě dobře odkryty v mdé černé,
obr. 2.

Jestli že černá ruda dlouho na vzduchu leží, jak
to u nejkrásnější části výchozí bývá, tedy se černé oolithy
bud částečně neb úplně v žlutý zem itý limonit promč&ují.
Některé oolithy pak jsou úplně zmizely ponechávajíce po
sobě toliko dutinu. Že by i část základní hmoty jako
vyžíraná a v limonit proměněna byla, pozoruje se též, ale
toliko zřídka.

Památný jest počínající rozklad a zmizení oolithů.
Rozklad semének počíná ode středu, kterýž se v maličkou
tečku žlutou proměňuje. V seménkách dále v rozkladu
pokročilých jest střed dutý a kolem něho vnitřní zbývajíd
jedna neb dvě přetenké misky oolithů v limonit proniěněny
a ostře od neporušených černých zevnějších vrstviček oddě-
leny jsou. Čím dále rozklad vylouhování oolithů od stfedu
ke kraji kuliček pokračuje, tím tenčí stávají se černé ze-
vnější vrstvičky, až posléze sestává celý oolith z jedné
neb dvou tenounkých krajných vrstviček v limonit proměněnýdi, kteréž datinu
vnitřní objímají; posléze i tento zbytek tenké skořepiny zmizí zcela ze základní
hmoty na pohled neporušené.

Černá ruda jest mnohem pevnější rudy červené neb vlastní seménky, nmn-
padává se tedy na vzduchu a vychází tudíž na den jako v Jakubinkách, v Chyňafé
a na močidle v Libečově; nejmohutnější ložiska složena z rudy černé jako v této
osadě, kde 20 métrň mocnosti zaujímá ložisko, kteréž i tím památné jest, že ve
vzdálenosti více sto kroků dle vlaku svého úplně v plásty rudé semenlqr, oviem
nuzné, proměněno jest. ^^)

b m r
m m

HflT

Ložisko visuté
v Jakubinkách a Chyúavy.

Vysvětleni :

b, b tufová břidlice áedo-
zelcnavá neb diabasová bři-
dlice v ležatém a visutém,
m, m, m mandlovec šedo-
zelenavý slohu mandlovco-
vitého. r, Ty r plásty ložis-
ka, černé, semenité rudy.

147

Přechody převládající rudy pozoriyí se mnohé do jiných odr&d, ač podří-
zených, přece veledůležitých.

1. Již napřed u rudé seménky naznačeno, že malá seménka čili ooUthy
uveličují se sice též, ale toliko zřídka. Tímto uveličováním se oolithů jest naznačen
přechod do odrůdy, kteráž se jmenuje rudou Karabinskou (karabinkou). Jestli že
se seménka zvětsiyí, což se velmi náhle děje, dosahujíce velikosti viky, hrachu,
bobu, lískového ořechu neb vlašského ořechu, vejce, ba i ještě více, any zároveň
tak těsně k sobě přiléhají, že základm' hmotu všecku vytlačují: tedy jest proměna
v tuto velmi bohatou rudu dokonána. Karabinská ruda skládá plásty a ložiska
toliko slabá, kteréž nedosahují nikdy mocnosti I metru, za to ale vzácnou svou
bohatostí se vyrovnají, ba předčí mnohé mocné ložisko rudy nuzné. Rudní plásty
ložiska, jeli toto proplásty břidlic tufových děleno, nebo celé ložisko nedělené,
skládají se z oolithů velikosti dříve naznačené, však hojněji z oolithů větších než
menších; největší z oolithů dosahují velikosti velikých až převelikých bochníků,
kteréž potom celý plást skládají. Oolithy jsou vesměs splostělé s povrchem vlno-
vité prohýbaným a splývají nezřídka do sebe. Sloh jejich jest veskrze soustředně
mískovitý a sice přetence mískovitý; při udeření ve směru misek rozpadávají se
oolithy rázem v plátky rudní, tak jako by soustředně břidličnatým slohem vyzna-
čeny byly. Ač přetenkých misek soustředních nebývá vždy patrně vidět, přece se
tenké plátky pozorným štípáním v ještě tenší a přetenké dělit mohou, kteréž by
ještě další dělení připustily, kdyby toho možnost byla. Na okrouhlém a vlnovitě
zohýbaném povrchu jest barva oolithů rudá, barva rozštěpených plátků tmavo-
šedorudá, na lomu příčním, dle kterého se snadno dělí, však jest barva železná,
složivo celistvé, lesk slabounce třpytivý a kovový. Vryp pak světle rudý. Někdy
na příčním lomu objevuje se soustředně mískovité složení velmi zdařile.

Co ale oolithy tyto zvlášt velepamátnými činí, jest to, že ve velkých ba
i v menších oolithech bývají opět zarostlé menší oolithy, ne sice vcdlé sebe ale
porůznu, však velmi hojně a nepravidelně vtroušené. Zarostlé oolithy dosahují
velikosti počínaje od máku až do oolithů značné velikosti pěstě i malé hlavy, což
se dle toho řídí, v čem právě zahrnuty jsou. Oolithy vhrnuté do menších oolithů
jsou menší oněch, kterýmiž obaleny jsou, což samo sebou se rozumí. Velké vrostlé
oolithy opět vrostlých menších obsahiyí. Památný tento sloh, kterýž by se opětovaně
oolitickjm nazývat mohl, jest pro rudu tuto pamětihodným a významným. Tímto
slohem se vysvětluje, proč všecka základní hmota úplně ze složiva ložiska vytla-
čena jest, nebo pouhými oolithy by zatlačena býti nemohla, byt by se tyto dosti
tésně stýkaly aneb i částečně v sebe vnikaly; však zahrnutím oolithů do jiných,
jejichž přírůstek dle soustředních vrstev se rychleji děl než u oněch zahrnutu
byvších, se to snadno vysvětluje.

Jedna okolnost jest to, kteráž příčinou toho jest, že sloh soustředně mísko-
vitý tak jasně vystupuje a kteráž zároveň vrhá světlo na možné povstání oolithů.
Mezi soustředními miskami oolithů a též na povrchu, jakož i v miskách oolithů
zahrnutých jsou uloženy částečně tenounké až přetenké plástvičky calcitu barvy
světlorudé. Oolithy štípají se tudíž snadněji dle těchto vložených plátků vápence,
kterýž se barvou světlorudou a slabě třpytivou na slabě kovovělesklých, šedo-
rudých neb rudavěželezných vrstvách po každém rozštěpení misek objevují. Že se

148

dělo usazování plátků vápence zároveň 8 usazováním se jednotlivých misek po
celý čas trvání jeho, patiiié jest, toliké/ i to, že krajní misky oolithů objimqící
jsou mladší obejmutých misek vnitřních. Že pak i v příčném směru se oolithy
rovně lámou, bývígí i tyto plochy plátkami onoho vápence pokryty.

Převeliké oolithy, když se rozbijou v kusy menší objevuji se v kusech rovno-
hranných, z kterýchž by se soudit dalo na prvý pohled, že se ložisko skládá též
z rudy celistvé v plástu uložené; vsak tomu není tak; ruda karabinská je bez
výminky oolitická, byť by i oolithy byly přerozsáhlé. Sledige-li se ale sloh takových
jednotlivých kusů, z kterých by se mylue o povaze rudních plástů soudit dalo
blíže, sezná se, že se štípají ve vrstvičky buď rovné neb sem tam mírně vlnovité
ohýbané a že nezřídka se v rudé této celé oolithy menší nebo částky větších
zarostlé objevují.

Jestli že se přehlíží veliká síla oolithů, nemožno se vyhnout domněnce, že
se zdají převládat oolithy podoby elipsoidů jednosých (povstalých otočením velmi
splosklé elipsy kolem osy kratší) ovšem s povrchem nepravidelným, ohýbaným.

Co do bohatství se tato ruda může postavit po bok nejbohatší z Chrbiny,
nebo jest takořka samočisty kysličník želczitý (až na nepatrné plátky vápence,
kteréž jsou pro rudu spíše užitečnou než závadnou přimíšeninou). Potažná váha
její to potvrzuje. Tak byla hutnota dvou celistvých haematitů ve vrstvičkách se
štípajících, na kterých světlonulý calcit v tenounkých malých plátkách narostlý
byl a kteréž pocházely z nějakého ohromného oolithů, 4-6422 a 4-4871 určena
8 2*61 a 206 grammy rudy (prosté všeho vápence).

Aby se stvrdilo, v jakém poměru stojí potažná váha jednotlivých vrstviček,
vzaty k pokusu z oolithů velikosti splostělého vejce, vrstvy nejkrásnější v mohut-
nosti asi 3 mm., potom z prostřední části mezi středcín a kr^jem a konečné
vyňato střední jádro vrstviček též asi 2A mm. v průměru měřící.
Hutnota krajních vrstev určená množstvím . . . 2*28 grammy obnášela: 4'5612
„ prostřední misky mezi jádrem a krajem . 324 „ „ 4"5319

„ jádra v podobě sploštělé kuličky . . . 21JI „ ,. 4*3667

Opět z toho vysvítá, jako dříve již při vlastní semence pokusy objeveno bylo,
že ki^ajni vrstvy oolithů hutnější, tudíž bohatší vnitřních.

Jelikož pak jsou krajní vrstvy velikých oolithů odlehlejeí od středu oolithů
menších, vysvítá z toho, že kraj převelikých oolithů hutnější kraje oolithů menších,
že tedy nebohatší ruda ona s ohromnými oolithy jest, jak tomu i skutečně tak bývá

Hutnota krajních vrstev oolithů velikosti bobu značného, kterýž pochází
z ložiska mezi Svárovskou šachtou Hhou a lni, jakož i předešlé kousky z obzoru
štoly Vojtěšské pocházející, jest 417 16 určená množstvím '45 grammů.

Tato nejbohatší ruda pásma visutého jest uložena v plástech nedosahigícídi
značné mocnosti na Karabinském vrchu v ložisku druhém, mezi štolou Vojtěšskou
a šachtou lni. Též částečně v ložisku třetím jest uložena a ač značně bohatá, ne*
dosahuje nicméně bohatství oné z ložiska druhého.

Některé plásty doprovázeny bývají na krátko pravou semenkoa, kteráž ale
složena z oolithů velvkosti leného semene až bobu, tedy z oolithů značné velikosti ;
nebo sestává některý plást zcela ze seménky v kratším neb delším prostranství dle
vlaku, která se opět v Karabinsku mění. Zmohutní-li ale ložisko, jako na jjedioni

149

místě západně od šachty číslo I.., kde zmohutněvší vrstva rudy, se náhle až do
mocnosti 4 metrů nadme, tu zmizí úplně bohatá iiida a lože složeno toliko ze
seménky.

Nejpamátnější úkaz však jest v slabých plástech ložiska třetího šachty IVté
Svárovské : tu v slabých pruhách černé břidlice s černými oolithy velikosti vikve až
hrachu objevují se silnější plásty seménky velkooolitické, kteréž sem tam velmi veliké
oolithy bohaté rudy karabinské vrostlé mívají, není-li celý plást náhle v bohatou
karabinku změněn. Tu v bohatých oolithech se objevují zahrnuty i částky seménky
s oolithy většími, ba i v samých břidlicích tufových ve směru plástu rudního se
objevují veliké oolithy bohaté. Tímto podána možnost k objasnění vývinu ložisek
rudních tím spůsobem, že v rudonosné břidlici oolithy a základní hmota jako vstrí-
knuty jsou; a že rozhojněním se vrostlých rudních částek změní se břidlice v loži-
sko rudní. V některých větších oolithech seménky jest uvnitř velké zrno šedozele-
navé břidlice, kteréž toliko slabou vrstvou rudy, složenou z přetenkých misek, obe-
jmuto jest. Obejmutá jalová jádra shodují se úplně s vrostlými zrny zelenavými
v břidlicích inidých, kterými tyto jako kropenatými se stávají. V kropenatých bři-
dlicích tedy rudá břidlice prostoupena haematitovou hmotou veskrz, do níž oolithy
buď vtroušené neb obalením zelenavých pecek malých vrstvou rudovou utvořené
jsou, — a z jalové břidlice tímto způsobem vyvinuto slabé ložisko rudy, s chudou
základní hmotou, kteréž v dalším postupu vlaku svého zmohutněti i zbohatnouti
může. V mnohých seménkách s velkými oolithy, kteréž by se snad semenkami tvo-
řícími se nebo nedohotovenými nazvat mohly, sestává valná část oolithň z jádra
břidličnatého, zelenavého, obaleného soustředně se. objímajícími tenoučkými vrstvič-
kami, skládající silnější skořápku rudovou.

Též v bohaté rudě nalezeny jádra velikosti ořechu i menší, sestávající z ce-
listvého špinavě zelenavého neb hnědavého tufu diabasového, obklopené korou
bohaté rudy, tak že z toho oolith velikosti velkého splasklého vlašského ořechu
povstal. Hutnota pak jádra zelenavého určená s '86 grammy byla 2-9972. '')

Také v břidlicích bílých a zelenavých bývají různě zarostlé kulice sploštřné,
sestávající z celistvého chudého haematitu, kteréž nabývajíce velikosti lískového oře-
chu břidlici zcela vytlačují, když vedle sebe srůstají; jest toto opět počátek tvoří-
cího se plástu rudního v břidlicích, kteréž kuličkami hrboulovité se stávají.

Sleduje* li se proměna seménky v rudu karabinskou, shledá se, že jakmile
v semence se objevující oolithy větší a mnohem větší lněného semene, tyto jsou vždy
přcdchůdcemi velikých bohatých oolithů, tedy odrůdy karabinské.

2. Opět na jiných místech a to zvláší tam, kde ložisko druhé seslábnc značně,
nebo kde ložisko třetí složeno jest z rudy něco bohatší seménky vlastní, vytrá-
cejí se poznenáhla seménka z rudy, až úplně zmizí. Následek toho jest, že se
promění semenitá ruda v celistvou rudu, složenou toliko ze základní hmoty. Zmizí-li
tato celistvá inida barvy rudé až hnědorudé, tedy jest příčina toho vrostlá zelenavá
hmota sideroxenu, neb zelenavé jalové částky vtroušené v celém plástu rudním
v malých zrnkách. Na mnohých místech takové rudy uložené jsou; však jestli že
základní hmota zbřidličnatí ještě mimo to, tož lože rudy pranuzné možno toliko
za břidlici pestrou haematitcm proniknutou považovat.

11

1 50

Jestli že ale základní hmota sama o sobe uložeuá plásty vytvořuje, snad ještě
více zhoustne, tož se z ní vyvine dobrá, dosti bohatá ruda celistvá, jak v ložisku
třetím západně od šachty Ivé Svárovské uložena jest. Jestli že ale do rudy celistvé
přistupují velké oolithy bohaté rudy neb menší oolithy seménky, tož nebývá to na
škodu jakosti rudy.

3. Jsou jistá místa v ložisku třetím, kdež celistvá ruda haematitu jest veskn
proniknuta siderítem; na pohled taková ruda nezdá se být dosti bohatou, však
váha její svědčí o hojnosti kovu v ní obsaženého. Takové, sideritem prostoupené
rudy všiik doprovázeny bývají plásty sestávajícími z nečistého sideritu velmi drobno-
zmného, barvy šedohnčdavé. Slabé plásty sideritové jsou vlastně břidlicemi úplné
sideritem proniklými, v nichž část břidličnaté jalové hmoty rudou touto vytlačena
jest. Jeden plást sideritové rudy zkoušen obsahoval 50*38 ^/q. FeO CO^.

Vůbec není to úkazem vzácným v břidlicích turových, že některé z nich bývají
prorostlé slabými pásky rudybud jednotlivě neb mnohokráte se opakujícími, zároveň
dle vrstevnatosti.

Přibýváním čísla jakož i mocnosti pásků proměňují se břidlice v ložiska side-
ritu, zvlášť vedle ložisek rudy krevelové nebo v proplástkách břidlic mezi plásty
rudními.

Proměna rud na výchozím není zvláštní; krevele proniknuté siderítem nebo
ziTiy zarostlého sideritu jsou mi výchozu toliko částečně v hnědou rudu promě-
něny, která jako vtroušena jest do rudy červené.

Nuzné seménky barvy rudé nejobyčejněji na výchozím proměněny jsou v limo-
nit, ovšem též nuzný. Oolithy, kteréž v rudé jsou nejbohatším zdrojem nidm'm,
proměněny jsou v žlutý polozrnitý okr, základní hmota pak buď čemavá neb žlu-
tavá jest dle toho, mnoho-li rudy obsahuje ; na vzduchu se tyto proměněné žluté
seménky snadno drobí.

Jinak se rudy, zvlášť jsou-li bohaté na výchozím neproměňují, leda že snad
v některé trhlince jsou potaženy slabým povlakem zrnitého limonitu a že nejsou
tak pevné jako v hloubce, kde se dobývají.

Přehled. Ložiska rudy uložena v břidlicích turových a tyto opět v obronmém
loži nebo pásmu mandloven neb tufů diabasových, s' kterými ponenáhlými pře-
chody úzce spojeny jsou. Lože mandloven, kteréž v obvodu našem jediné a výhrad-
né v pásmé c/j rudonosné jsou, nezaujímají v tomto nejnižším pásmu žádného urči-
tého místa ve směru kolmém. Nemocněji vyvinuté pásmo, v kterémž všecky bánské
práce zaraženy jsou, leží buď na kiemencích (pískovcích) nebo na pouhých azoi-
ckých břidlicích. Nad ním následuje opět lože mandlovce v břidlicích černých,
kteréž co do složení tufů i rudy od pásma ležatých mandloven se nerozeznávi
Niísledují sice ještě vysutéjší mandlovce v pásmu do, tyto ale posud cobezrudése
seznaly. Z toho vidno, že mandlovce ve směru kolmém následují nad sebou v ho^
ninách přerozličných, tedy v žádném určiUm obsoru,

V mandlovcích uložené břidlice rudonosné opět nezaujímají určité pásmo, ale-
spoň tak jest v loži ležatého mandlovce, an visutý méně proskoumán byl. Nq-
stáleji ještě jeví se břidlice, spodek ohromného lože mandlovců skládající, an tito
po celém vlaku mandlovců, ač v rozličné a místy takřka převelmi nepatrné mohut-
nosti, předce všude objevena byla. Pásma visutých břidlic nejsou v jediném obzoru

151

a neznámo ani ninoho-li jich je, jelikož nejsou tak daleko sledovány. Mohutnost
břidličnatých pásem jakož i odlehlost jich od sebe jest od mocnosti celého pásma
mandloven zcela neodvislá; totiž každé mění se zvlášť, aniž by se jistý poměr této
proměny ustanoviti mohl.

Jako pásma břidlic tak i ložiska v nich obsažených rud nenaznačují určitě
jediný a jistý obzor. Nejstáleji se toto jeví opčt u ložiska ležatého nebo prvého,
ačkoliv i zde s určitostí nelze říci, že ložiska daleko od sebe odlehlá, jsou tatáž,
dokud to dolovou prací dokázáno není; však nejsou-li ložiska na rozličných místech
co ložiska prvá pojmenovaná totožná, tož alespoň leží v obzorech velmi sblížených.
Ložiska visutélio pásma neb pásem břidlic snad též nejsou na všech místech totožná;
nebo na mnohýcli místech složeny z plástů mnohých, od sebe proplástky dělených,
v jisté části rudonosných břidlic jest některý plást v mocném ložisku vyvinut,
ostatní buď s ním spojené neb zcela vytracené jsou; na jiném místě opět jiný plást
zmohutněvší tvoří ložisko, an předešlý třeba úplně se vytratil ; opět na jiném místě
zmohutní plást nově vyskytnuvší se, kteréhož na obou předešlých místech ani ne-
bylo: patrno z toho. že ložiska na rozličvých místech objevená, ač třeba v podob-
ném obzoru uložená, nemožno za totožná mít, dokud důkaz toho nepodán prací
bánskou, an na mnohých místech shledáno, že ložiska vytrácejí se zcela a opět na
jiných místech jiná vznikají, bud v přiblížené tétéž, neb jiné kolmé vzdálenosti, než
bylo prvotní vytrativší se ložisko. Ložiska jsou tedy toliko velmi táhlé vrstvy,
uložené sice v břidlicích ale ne vždy v tomtéž obzoru.

Mohutnost ložisek rudních není v žádném poměru s mohutností břidlic, v kte-
rých uložena jsou. Tak jest ložisko prvé, ač mimo ně ještě dvě slabounká ložiska
z táhlých čoček složená se objevují, u šachty Ivě Svárovské uloženo v mocnosti
až 2 decimetrů v břidlicích asi 20 metrů mocných; v blízkém sousedství u šachty
Hltí jest ložisko totéž, aneb alespoň podobné 7 8 decimetrů mocné, uloženo v bři-
dlicích, ani zcela 8 metrů mocných, u šachty Jezovčínské Ilhé, však totéž ložisko
1 metr mocné toliko v břidlicích asi :> metry mocných leží, v Chrbinské štole
ložisko Ivé asi 2 metry mocné vloženo do břidlic 4 metry mocných, v nichž i jeho
mohutnost již zahrnuta jest. —

Též od mohutnosti celého pásma mandlovcového mocnost ložisek jest neodvislá.
Nebot ve visutém pásmu mandloven, uložených v černé břidlici v Chrbině jest celé
pásmo asi 10 metrů mocné, rudy v něm obsaženo ale v ložisku asi 3 metry moc-
ném. V ležatém hlavním pásmu mandlovců jest pak u Svárovské štoly mohutnost
jeho mnohem vyšší 120 metrů a mocnost všech tří ložisek dohromady neobnáší ani
1 metr. V Chrbinské štole jest mohutnost celého pásma v jednom místě asi 30
metrů a mocnost v něm obsaženého ložiska prvého (neberouc ohled na ložisko
druhé a třetí, jichž mocnost dohromady asi '^/3 metru) jest více 2 metrů. U Libe-
éova neobnáší mohutnost mandlovců zajisté ani 80 m. a visuté ložisko jest v těchto
místech asi 20 m. mocné, kdežto ležaté zcela chybí aneb toliko v krátkých sla-
bých shlukách jen místy se objevuje. S mohutností pásma mandlovců tedy nepři-
bývá mohutnosti ložísk, an právě opačné příklady toho známy jsou : přibývá li
mohutnosti ložisku jednomu, nevysvítá z toho ještě, že i druhému jí přibývat může.
Xeboí jak jednotlivá ložiska mezi sebou, tak i v porovnání s celým pásmem man-
dlovců vyvinují se samy o sobě v neurčitém poměru.

1 1*

152

Že Uito neurčitost, zvlášť co se týče obzorů ložisek rudních, možná jest, tím
snadněji pochopitelno, pováží-li se, na jak rozmanitý spftsob se z jalové břidlice
může plást rudní vyvinout nel)o naopak zjalovet.

V jalové l)řidlici poukazují vrostlé částky sideroxcnu neb snad dclessitu vždy
na možnost, že se může rudní ložisko v břidlicích olíjevit; však v rudé sanié-li
Sideroxen vrostlý jest v drol)tech, tož to znamením znuzující se neb již znuzené
rudy ; v bohatých rudách drobty zarostlého nerostu tohoto úplné se pohřešují.

Skameněliny toliko na spodní hranici pásma mandlovou a ve vrchní hranici
pásma pískovcového se objevují: počet druhů skamenělých je velice nepatrný, an cel-
kem posud toliko čtyry druhy objeveny jsou.

Nerosty pro pásma di radonosných mandlovců významné.

Toto pásmo jest jak náleží svými vlastními nerosty zvláštního rázu vyzna-
čeno, kteréž mimo ne nikde se v tom spůsobu neobjevují, tak že z pouhého po-
hledu některého z významnějších nerostů nejen možno poznat, že vůbec tomu
pásmu přináleží, ale mnohdy též kterému členu pásma.

Nerosty v ložiskách rudních vtroušené.

V prvé řadě jsou ovšem rudy samé, kteréž jsou:

Ilaematitem, bud celistvým a železová více méně podobným, též pravým
lesklým železovcem veskrz křemenem prostoupeným a potom oolithickým, buď hnibo-
neb jemně senienkovitým. Ze seménka jsou nejbohatší částí oolithických rud a že
základní hmota v složení svém měnivá a do nuzné rudy proměnlivá jest, již nahoře
siřeji vypsáno.

Siderít, kterýž sám o sobě rudní plásty tvoří aneb jemně neb v zrnkách v hae-
matitu vrostlý jest.

Chamoisit tak zvaný, skládá černé malé oolithy v rudách šedých.

Limonit toliko na výchozím vtroušen co zrnka po sideritu, neb v seménkách
po černých oolithech místa zaujímá.

Kromě těchto, rudu skládajících nerostů, ještě následující jsou zarostlé v rudé:

Haematit co lesklá železná ruda jest bud co slída železná barvy višňové,
v skulinkách bohatého plástu ložiska prvého narostlá nebo nakupená, buď v pre-
jenmém rozptýlení zárovném činí, že šedoviolové tufové břidlice jsou železnatými
V ložisku třetím, západně od šachty Svárovské Ivé, objevují se táhlé skuliny vyžra-
ným tyčinkovitým a polozemitým křemenem slabě pokryté ; kde taková místa se
nalézají, jsou do rudy šedorudč nepravidelné proužky až na prst široké barvy žele-
zné, lesku velmi silného, vrostlé, kteréž sestávajíce z železovcé, sloh hrubozmitý ú
šupinatý objevují, an se ze samých šupin žclezovce nedokonale vyhraněného sklá-
dají. Toliko na příhodnějších místech, kde jen málo šupin průměru až malé vikve
vrostlo jest, pozoruje se různě šestiboká podoba OR. ooJí. s velmi lesklou plockon
ukončující. Vryp šupin vesměs světle rudý jako jiného haematitu.

V tomtéž ložisku objevují se též drňzy pokryté krystaly klencovými, velikosti
přeznačného hrachu, kteréž jsou složeny z drobnozmého haematitu barvy rudé,

153

v iičiiiž supiny žclezovce dosti zuačué velikosli vtrouĚeny jsou. Krystaly klencové
Jsou pseuilomorphosy po sideritu, ložisko v jisté části své tody celé ze sideritu pro-
měnénú, nebo siderit v lduljš(m obzoru je jeĚtě neporušen skládá. ,

O Calcitu, kterýž tenounké plátky barvy světlorudé mezi vrstviCkami velkých
oolithů rudy karabinské skládá, již nahoře pojednáno & jeStČ později řeč bude,

Hideroxen toliko v nuzných rudách v zrnech barvy trávové a pistacové za-
rostlý Jest; jsou-H bělozelené kousky vedle něho vtroušené též tím ífm kousky
zeleué, aneb toliko břidlici, zeleným nerostem silné prostoupenou, není povéilomo.

Křemen a baryt též v zrnkách a kratoučkých žilkách zarostlé bývají do
liiícmatitu ložiska spodnílio, nejsou ale vtroušenýnii nerosty, ač se jimi býti zdají,
nýbrž jsou slohu žilového. Toliko:

křemen který proniká úplně železovcovou rudu, skládaje v smésici s ní
zároveň ložisko rudní (spodní plást ložiska lého), náleží mezi tyto nerosty.

ťo o úkazu velepamátnóm dlužno ještě se zde zmínit, totiž o skrytékrj-stal-
linické odrůilč křemenu, kteráž se flincn nebo kresavémn kamenu podobá. V lirubo-
oolithické rudě karabinské vyskytují se některé oolitliy stlačené, mírně oblé na po-
vrchu, velikosti značného lískového ořechu. Rozbijou-li se kuličky tyto objeví se
v nich zvláštní sloh.

Nejkrajnější vrstva skládá se z vrstvičky asi 1 mm. i méně mocné, sestáva-
jící 7. haematitu rudého, soustředně miskovité složeného; ostatek, zaobalený rudní
vrstvičkou, jest složen z velikého množství slabých vrstviček barvy šedavé, bělošedé,
bílé, šedorudé a šedé, rflzno se stHdajfcfch a tudíž patrně znalých. V několika málo
kuličkách nalezených byl bod, kolem kterého vrstvičky soustředné uloženy jsou,
velmi výstřední, tak že jedna a tatáž vrstvička rozličnou hrubost má dle toho, v které
části kuličky se objevuje. Lom celistvý jest nerovný a silné natrhaný; střípky jsou
velice ostrohrannč a tvrdosti křemenu. Podaří-li se rozštípnout vrstvičky dle niisko-
vitého složení, tedy se na některých objevuje slabý nádech haematitu. Flinc zdá
se být částečně těž sideritem proniknutý, nebo má hutnost 2-9688 (určena s MO
grammy); ve vo<lě vyvíjí množství maličkých bublinek vzduchu ze sebe. Flinc by
byl tedy zvláštní druh skiytěvyhraněného křemenu slohu oolithickčbo.

Však co vlastně nejpamátnějším jest na
celém nerostu, jest to, že povrch kuličky, od- ^^^' ^"

kryje-li se vrstvička haematitu, jest přejemně- 33 ,A'i'^l'fe

teěkován obr. 3 ; zvétšf-li se tečky, sestávají ■■;?' ;l^J^'Vi'/í&^
7. podob táhlým krůpějím se rovnajících v řadě ■ ■;!;ýv|;l;Í^T*íí}aí^."
sestavených; i když jest toto význačné tečko- ''Jji-'i^^^i^Vi>y>'
vání setřeno, objevuje se predce jiné mnohem '''^P^^^?}'l
nepatrněji vyznačené, sestávající z teček zá- '^^

rovných v jiném směru. Pan Barrande seznal
v tečkách zde vyobrazených zbytky komůrek
t)ryozoíl , což pro tak hluboký obzor geo- ■^'"'""^ tefkovaný povrdi zvĚtšený dva-

zom jest.

Co zvláštnost v ohledu hatním spracování rud velice prospěšnou možno uvést,
že v ložiskách není objeven žádný pyrit vtroušený.

154

Nerosty v žilách a narostlé se objevující.

Nerosty v menších žilkách.

Haematit se objevuje co slabounký nádech barvy višňové, lesku mdlého jako
aksamit, velmi hojně na všech plochách lomem povstalých v některé rudě ložiska
prvého plástu spodního bohatého. Kdekoliv nádech se v slabounkou vrstvičku barvy
višňové promění, pozonije se, že sestává na povrchu z pramaličkých lesklých plo-
šek, kteréž majíce tvar klencový, jsou pseudonwrphosami haematitu po sideritu.

Některé celistvé kusy haematitu barvy železné v ložisku prvém objevují se
co pseudomorphosy po krystalech sideritu, jež někdy ještě co značné klence délky
hran až 1 centimetr vynikají, proměněny jsouce ovšem v celistvý haematit

Všecky tyto odrůdy haematitu toliko z Chrbiny a Jezovčína pocházejí.

V Karabinské mdě se objevuje mimo mezi vrstvičkami oolitů též Calcit barvy
svctlorudé v malých puklinkách, jakož i v žilkách, kteréž co drňzy trhlinky pota-
hují. Plátky světlorudé tenounké nebývají vyhraněny, ač se na nich sloh krystallioi-
cký patrně objevuje, jakož i štípatelnost vápence. Barva pochází od přejemně v nich
rozptýleného haematitu, což i potažnou váhou 2-713!) určenou s '48 grammy, kte-
ráž něco málo vyšší jest bílého calcitu, se jeví. Drflzy vápence, sestávající z kr)-
stalů — í R těsně srostlých, ke kterým od plátku s nevyvinutými krystaly nepře-
tržené přechody se sledují, bývají bud velmi slabě do narudla zbarveny nebo jsou
průzračný, čiře slabounce nahnědlé.

Nerosty v žilách earosilé.

V žilách zarostlé nerosty tvoří dle spůsobu svého vzniku zvláštní řadu vy-
značenou poměrným stářím členů nerostů, z kterých se skládá.

Žíly, kteréž jsou v obvodu celého pásma velmi hojny, an rozsedliny nebo
vržení ložiska posouvající skládají, jsou velice rozmanité, tak jako vůbec žíly rudní.
Žíly jsou povstalé trhliny skalní, duté neb vyplněné, dle kterýchž převelmi často
(takřka pravidlem se říci může, že vždyj trhlé části skal se pošinuly; pošinutí,
měřené vodorovnou odlehlostí k sobě přhiáležejících odtrhlých částí jest buď velmi
nepatrné aneb velmi značné, dosahující míry i větší 200 metrů. Mezi nepatrnými
a značnými vrženími jsou všecky ostatní obsaženy. Délka vržení nezáleží od mo-
hutnosti žíly neb vržení samého; často slabé žíly vrhají tak daleko nebo i dále
než žíly silné. Mocnost žil jest toliko odvislá od pevnosti skály trhlé a od sp&sobn
vržení. Žíly, v skalách kyprých, povolných, jsou tenké a úplně vyplněné, žíly v ska-
lách pevných též tenké, bývají však často duté ; v skalách pevných, však povolných,
jsou nejsilnější. Kdekoliv tedy žíly přecházejí z jednoho pásma hornin do jinéhot
mění se povalia jejicli. Tak jsou žíly sledovány z azoických břidlic pásma B skne
křemence a pískovce, niandlovce a břidlice černé pásma d^. V pasme B jsou žily
vyplněny slabou žilkou roztříštěné a částečně v jíl proměněné břidlice drobové neb
hlinité, v pískovcích jsou žíly ač nevelmi mocné, přece velmi dobře naznačeny;
v pásmu mandlovců pak žíly zmohutní nezřídka značně, byí by byly v ostatních
tvrdších horninách sebe slaběji naznačeny bývaly a opět ztenčují se velmi v čer-
ných visutých břidlicích. Kdekoliv každá stěna nebo bok vrzem' sestávají z rozlič-

15&

iiýcli lior[iin, jsou též rozličně vyznačeny; tu opět bývají uejmocaějšf ony žily,
kterýchž jeden bok z niandlovcA se skládá.

Nejpaniátnéjší jest zajisté proměna mandloven v žilách:

Vržení v mandlovcfch jsou žilky mocnosti prstu až relého dosahu rukou,
složeny z měkce rozdrcených polohlinitých bílých niandlovcfi, byt by stěny z jak-
koliv barvených tuffl se skládaly, nebo valná část rozdrcených mandloven změkne
zjilovatíc a zbélíc v rozsedlinách. Nékteré žíly, zvlášC slabší, úplné vyplněny jsou
bílou jílovatou horninou valchovému jílu zcela se rovnající. V mocnějších žiUcti
tvořívá valchový jíl buď okraj žíly, tedy obrubu její, nelio jest vnitř nepravidelně
v značnějších částkách vtroušen. Též bývají stěny žil proměněny v bélavý mandlovec,
zvláší ale kolem menších odžilek, kteréž od každé větší žíly i od samých odžilek
opět vybíhají. Kolem značných vržení jsou v.šecky stěny menšími odžilkaini veskrz
natrhány. Povolné tufy a břidlice tufové jsou veskrz vyplněny rozdrceným, obyčejné
bélavým tuíem a valchovým jílem, s kterým se tvrd.íí úlomky břifllic, tuffl, rudy
piskoTcQ dle místa, v kterémž žíla tažena jest, objevují. V tvrdších tufech, jakož t
v tvrdší rudě, kterou rozsedliny rozštěpují, nabývá žíla rázu obniezenějšího a ostřej-
šího, an tvrdší stěny rudy pevné neb tufň méně se porušují, tudíž ostřeji odtrženy
jsou než tufy povolné a zkypřující se. Tolikéž odžilky protínající pevnější tufy, zvládt
ony, kteréž dolomitem neb vápencem stvnllé json, jakož i rudu tvrdou kolem hlav-
ního vržení, jsou ostře vyznačeny a nezřídka ještě poloduty.

V žilách prostupujících mandlovce a křemence jsou
vtroušcné tvrdší břidlice protrhané v převládajících bílých
jemných tufech obr. 4: V téchto protrhaných břidlicích
nebo v puklinách v tvrdé rudé, neb tufech tvrdých, neb
křemencích odžilkami prostoupených jest hlavní zřídlo,
v kterémž drůzy krystale narostlých skryty jsou ; v bílých
tufech pak žil zarostlé vyskytují se jiné nerosty bud
různě, bud žíly v tufu tvoříce, bud v závalkách vytvořeného
v žilách dolomitu. Obyčejně jsou žíly toliko jalové, v bři-
dlicích pak, jak azoických tak i černých visutých jsou
zcela jalově, tak že niáonosnost žil toliko na pásmo
mandlovců a křemencii obmezcna jest a tu opět jen na
některých místech příhodnějších. Že se žíly toliko ze
samotné rudy neb jiných nerostů skládají, jest mnohem
Tzácnéjší případu, kde žíly jalové jsou. Slabé žíly a odžilky ^fi* (»rieni) rudaá proBtu

, . ., , , ., - , . . , ,. • - . í PUJÍcí vrstvy tufu Blabč

bývají bohatší mocných, ač i tu mezi velkým množstvím cirkoianveh jako? i od
žil jalových jsou některé pamětihodné, zvlášť jedna několik j,j|jy jejt prftríi kolmý

krokil východně od Svárovské šachty druhé, kteráž k se- n & i le k žíle

▼erojihu směřuje. '") jsoupynt, teíky íárko^ané

Všecky žíly jsou vyznačeny jistými nerosty, kteréž J^o" íávalky okoloi horniny

dle způsobu povstání svého řadu tvoří, až na menší žfiy, i^"^-*'' f^"""" '' "'*^
, ,, ., ., ,. . jaloví poldhlinité hommé

O kterých pro nedostatečné vyvinutí nerostli to nemožno ^^j^^ TYplftujicf

soudit, a na jednu, kteráž se zdá odchylovat od ostatních.

Tato jedna žíla zvláštní proráží tufy pásma rudonosného v LibecovL, kdež

156

■

kutní štolou předělána byla; možná, že se i s ostatními žilami srovnat dá, kte-
rýmž se vůbec podobá. Nerosty, z kterýchž se skládá, jsou následující:

Ankerit; kdekoliv jej vidět, potahuje tento nerost bezprostředně steny
drobnozmitého šedozelenavčho neb dolomitického hnědavého neb žlutohnědého
kyprého tufu diabasového ve vrstvičkách 1 až 5 millimetrů mocných. Povrch
vrstviček krystalky — I R., nanejvýše 2 mm. dlouhými, pokryt; bai-va jejich béla vá
prfisvitavá, lom krystalinický, plochy štěpné slabě perlově lesklé. Bližší údaje
o ankeritu ještě následovat budou.

Baryt tvoří hlavní část žíly až 3 decimetry mocné, an bud na ankorít nebo
na tufové stěny přirostlý jest. Z žíly možno vysekat velké těžké kusy co by člověk
sotva unesl, kteréž jsou barvy bělavé, lesklé, průsvitavé a velmi hrubě krystal-
linické; vyhraněných štěpných rovných ploch nezřídka pozorovat v rozsáhlosti 2—3
čtverečných centimetrů.

Potažná váha odrůdy v bělavých průsvitavých štěpných kusech, určena s 6*69
grammy, jest 4*4391, jiné odrůdy bílé trochu méně průsvitavé předešlé, též v štěp-
ných kouskách 4*4359, určeny množstvím 7*58 grammy. V kyselině chlorovodíkové
vyvařen, při čemž se nepatrně bublinek vyvíjí, rozpouští se z něho nepatrně množ-
ství CaO CO^^ MyO Wo, a což zvhíšt památné jest, též pramalé částky BaO CO^^,
nebo roztok zakalil se za čas, siranem vápenatým přidaným, značně'. Baryt tudíž
mimo dolomitem též přenepatniým množstvím uhličitanu bámatého, tedy v^itheritem
prostoupen jest. Potažná váha vylouhovaného barytu prvého jest 4'4595 (určena
3*39 gi-ammy), druhého pak, z kteréhož kyselinou solnou l"83*^/o látky, nepočítaje
v to kyselinu uhličitou, vylouhováno bylo, jest 44444 (určena s 7*55 grammy).

V jiné odrůdě velmi hru])okrystalinické, taktéž bělavé, průhledné, v menších
kouskách, určeny v množství 2U5 gramniů některé uhličitany (Jičínský),

a sice obsahoval baryt v roztoku kyseliny solné BaO CO^ I

SrO CO^] = ^ %
CaO CO^ MX

Fe^ O3 -45^/^

V dutých prostorách, kteréž po různu v žíle barytové se objevují, jest baryt
vyhraněn v krystalech malých až dosti značných hranolovitých, z nichž největší
jsou rozměrů až 8, 4 a G millimetrů. Ač se porůznu povrch barytu krystaly poset
objevuje, jsou přece drůzy kiystalů zároveň srostlých hojnější předešlých, Zároveii
srostlé krystaly lesknou se v jistých směrech toliko na stejných plochách na jednou.
Tu jediná velká štěpná plocha z hrubozmého baiytu 00 Pod se dá sledovat ne-
přetržené do menších, zároveň srostlých krystalů, tak že soudit lze, že i velké
štěpné plochy hrubokrystalinického barytu žíly pocházejí ze součtu štěpných ploch
zárovně srostlých menších jednotníků složeny jsou.

Spojky pozorovány jsou následující, vezme-li se za základ postavení krystalů
dle Naumanna a jeho známky, při čemž štípatelnost naznačena plochami aořa
a i^oo :

ťco, coPco. Pcxi. P,

Poo. 00 Poo. Qo P2. Poo. P2. P. Hrany hranole Pc», jehlanců P2 a Pzárovné
jsou hlavnímu průřezu delší průsečnice.

157

řoo. 00 ř2. Qoí^oo. řoD. P. 3ř3. 2ř2. Hrany Poo; oořoo, P; 2ř2, SřS

zárovně k hlavnímu průřezu kratší průsečnice ; hrany oo P2 2P2 vodorovné.

Nejspojitější jest pak tato kombinace:

i^oo. ao P2. P. 2P2. 3P3. Poo. oP. ooPoo. P2., 00 P3.

Hrany 00 P2 a 2P2, potom 00 řs a 3P3 jsou vodorovné. Tato spojka jest tím

památnější, že se na ní vyskytuje 00 P3 vedle obyčejného hranolu přímého x) P2
osamotněle, což se na tisících prohlídnutých krystalů, o kterých později pojednáno

bude, nikde neobjevilo, (an toliko 00 P4 osamotněle se objevující jest; ooí^ pak
bez předešlélio ostřejšího hranolu samo o sobě nikdy se neobjevuje).

Všecky plochy jsou velmi lesklé a rovné, nejsou-li potaženy právě slabounkým

nádechem žlutohnědého limonitu. Toliko plocha Poo bývá slabounce rýhovaná

zároveň s hranami mezi Pco a qoPqd povstalými, jen někdy sesiluje se rýhování
trochu více vedle těchto hran.

Cinabarit jest co vzácnost v pramaličkých zméčkách barvy karmoasinové
vstříknut v barytu čirém, šedavém.

Pyrit jest krásně vyhraněn a na drůzách barytových krystalů narostlý v kry-
stalech velmi lesklých, ostrohranných, rovnoplochých, délky hrany krychlové qoOqo
1 až 10 i více millimetrňv; větší krystaly nejsou tak dokonale rovnoploché jako malé.

Nebo složeny jsou krychle délky hrany až 1 cm. ze samých malých krychlových
špalíčku srostlých, kterýmiž jako nedostavené se objevují. Také v tvarech a Ooo.O
vyskytují se až 1 cm. velké krychle se značně vyvinutými plochami osmistěnu.
Plochy jsou dosti rovné a jen leckdes jako špalíčky krychlovými vykládané.

Nezřídka potaženy jsou pyrity slabým nádechem žlutohnědého okru.

Calťit vytvořuje buď sám o sobě slabé žíly v hnědavém dolomitickém tufu,
nebo pokrývá ankerit, neb v drůzách krystalových nebo i skupinách krystalů na
barytu jakož i pyritu narostlý se objevyje.

Vyhraněn jest calcit v bělavýxh neb slabě nažloutlých průhledných klencích
— .5 J?, velikosti čočky i z větších slabounce zaokrouhlených, neb z menších krystalků
složených ; vápenec jest na lomu zrnitý s leskem velmi slabě perlovým na štěpných
plochách.

Zběžná a neúplná analysa calcitu při 100^ C. sušeného jest (Divíš):

S'erozpustný zbytek 250

Calcit tedy obsahi^e sblížené:

CaO 390:-)

CaO CO^ = 70-81%

MfiO 1010

MgO CO, = 21-21 „

KO, NaO 3-52

^^S| ^«

Al^O^ 102

CO, 4207

HO neurčena

100-83

Vápenec jest tudíž dolomitickým, jak se z pouhého pohledu soudit dá dle
slabého perlového lesku ploch Stépných.

Též leckdes bývá slabým hnědavým nádechem limonitu pokrjrt, který tudíž
vesměs nerosty potahuje.

SestavMi se dle toho řada nerostů žílu Libečovskou skládající, obdrží se
následující přehled nerostů, jak dle stářísvého v žíle vyvinuty jsou počínaje
nejstarším a konče nejmladším :

1. ankerit,

2. baryt, zároveň s ním též cinabarit,

3. pyrit,

4. calcit,

5. limonit, toliko co tenounký povlak.

Všecky ostatní žíly a odžilky, kteréž ložiska a celé souvrství pošínují a pro-
trhiyí, zdají se býti co do útvaru nerostového velmi podobné. Následující pak
nerosty buď v mocných žilách neb slabounkých se objevují:

Ankerit zdá se být nejstarším všech a objevuje se asi v následiyících odrůdách.

Malé žilky neb pukliny v tvrdé rudě nebo v bílých, šedorudých a jiných
tvrdších mandlovcích, neb i křemence roztrhané žilkami pokryty bývají slabou
vrstvičkou toliko asi 1 až 3 millimetry mocnou, kteráž se skládá z bělostných
krystalů v drůzy spojených nebo též různě narostlých a toliko se dotýkajících tvaru
R, délky hran 1 až 27^ millimetrů. Krystalky lesklé jsou bud rovné hladké, aneb
velmi slabounce sedlovitě ohnuté; na plochách toliko při zvětšení jich pozoruje se, že
hrboulky narostlými si*ůst z menších klenců nedokonale naznačen jest

Krystalky bílé, lesklé slabě perlově, průsvitavé, až 3 mm. dlouhých hran,
narostlé na bílém tufu diabasovém z Chrbinské štoly, na kterých krystaly barytu
narostlé bývají, měly hutnoty 30081 určené 1*40 grammy.

K porovnání určená hutnota ankeritu z Hory jedové u Komárova s krystaly
nepatrně většími předešlých, barvy slabě nahnědlé, na kterých též krystaly barytu
narostlé bývají, obnáší 3*0568 množstvím 1*48 gr. nalezena.

Jelikož ale, jak ankerit z Chrl)iny, tak i onen z Jedové hory zůstavily po
sobě baryt nerozpustný v kyselinách, a sice : z Chrbiny a z Jedové hory nerozpustný
zbytek barytu v ankeritu obnášel : 2'177o 2-24*'/o.

tedy obnáší potažná váha nerostu „čistého" opravena, vezme-li
se hutnota barytu 445 za základ opravy : 2 9773 3'0247

Čistý ankerit, kterýž by byl úplně rozpustný v kyselinách, obsa-
hoval by FeO CO^ 24*01 7^ 29-27%
jak s každým z obou pokus učiněn.

Malé krystaly lesklé průhledné, narostlé na rudě spodního ložiska (1.)
v šachtě Svárovské IIL, na kterých nebyl baryt narostlý, smíšeny byly s krystaly
bělostnými lesklými z Chrbinské štoly, na kterých chalkopyrit a baryt narostlý
bývá ; poměr množství krystalů prvých k posledním byl '/j ; potažná váha urč^aa
•30 grammy a nalezena 301G0.

Drůzy krystalů na vzduchu nabíhají do hnědavá zprvu toliko na povrchu
svém, později též uvnitř až do jisté nepatrné hloubky.

V některých žilách pokrývá ankerit značnější část stěn, ba krystalky narůstají
na sebe a tvoří plátky 1 až 2 mm. mocné, kteréž jako síf se protkávají ponechávajíce
dutin mezi sebou, v nichž malé krystaly barytu narostlé bývigí. Skuliny toliko

159

v prostředku žU se objevují, na stěnách splývají krystaly do krystalinické hmoty.
Též tento ankerit žloutne na vzduchu a ve vlhku, někdy již v žilách samých.

Tenčí žíly až do mocnosti 2 i 3 centimetrů bývají leckdys zcela vyplněny
ankeritem bílým a dosti hrubozmým, štípatelným v rovných lesklých klencích
maličkých. Zvlášt v Chrbinské štole jsou slabší žíly v rudě neb tufech úplně vy-
plněny ankeritem.

Ankerit z žíly ze štoly Chrbinské měl potažné váhy 2*9713 neb 2-9614;
zarostlá byla žíla bílého nerostu v rudých turových břidlicích visutých nad ložiskem
prvým. Zkoušen na množství obsaženého v něm uhličitanu železnatého, obsahoval
FeO COo^ = 20-01 X.

Jiný ankerit z žíly v rudých tufech zrnitých Chrbinské štoly v mocnosti
2 centimetrů zarostlý, měl potažnou váhu určenou 3-63 grammy 3' 1024.

Žíla rozbitá dělila se v bílé štěpné kousky tvarů klencových s plochami
lesklými; ačkoliv plochy se neleskly jako zrcadlo, přece možno bylo je měřit od-
razným gODiometrem Wollastonovým, an předměty v plochách slabého obrazu po-
skytovaly. Ukloň měřen opětovaně 8krát, ITkrát a 21krát po sobě, což se vy-
rovná číslu 36 + 153 -f- 231 = 420 naznačujícímu, že tímto opětovaným měřením
docíleno tolik, jako by úklon byl býval měřen 420kráte po sobě, vždy ale jednoduše.

Úklon ploch klence štípáním povstalého určen měřením 105** 59^74 s možnou
chybou ± *-05.

Lučební rozbor štěpných kousků vybraných každý z jiné částky žíly jest :

a (Vilém Kautský) b (Jos. Burger) c (Otomar Óižímský).
Vzato látky k anály si 1-(X) gr. 1*40 gr.

Nerost sušený při 100** C. vydal vody -41

pustný zbytek

.67

•89

0^

Al^O,

3-13

-62

1-46

JR?„0,

-25

•26

.76

FeÓ

18-78

19-00

19-25

CaO

23-06

23-05

21-47

MgO

9-64

9-16

CO,

42-85

43'85

4300

HO

1-05

1-25

so.

-46

sledy

•28

PO,

0

sledy

99-89

98-08

Jinak so skládá ankerit též z:

CaO CO^

41-14 7o

41- 13 «/o

38-01 «/„

MgO 00^

20-24 „

19-24 „

FeO CO,

30-26 „

30-61 „

31-01 7o

91 -6470 90-98%

Pamětihodné zajisté jest to, že obsahuje ankerit tento méně uhličitanu vápena-
tého než jiné ankerity, a že kyseliny nalezeno rozborem vesměs více než zásady
pojmouti mohou.

Pro poznání ankeritu uvádí Schrotter to, že nerost slabě žíhaný s praskotem
v prášek se rozpadává (Baumgartner, Zeitschrift fUr Physik. Bd. VIII., p. 1—7.

160

a touto vlastností od jiných nerostů snadno rozeznává. Luboldt potvrdil toto pro
ankerit silurský z Lobensteinu, kde té/ žfly skládá v sideritu uloženém mezi
drobnými břidlicemi a diabasem (Poggendorf Annalen Bd. 102. 1857 p. 455). Však
náš nerost z žil ač s praskotem při počínajícím žíhání slabém v menší kousky se
rozštěpuje, v prášek se nerozpadává.

Ankerit tento vflbcc popsaný jest s barytem, jehož krystaly na něm velmi
obyčejné narostlé bývají v jakési vzájemnosti; však se též velice drobnokrystalinický
nerost, ač toliko zřídka, objevuje, kterýž jsa mladší barytu, jak ankeritové klence,
tak i barytové krystaly v přetenké vrstvičce, na povrchu nepatrnými krystalky drůz-

v

naté, potahuje. Ze pak i tento ankerit bélavý a průhledný na vzduchu po delší dobé
prihnědne, odrážejí se slabounké pokožky jeho od čir)-(h až bélavých barytů jimi po-
krytých barvou svou ostřeji, než když zcela neporušeny jsou.

Na ankeritu množství nerostů narostlých objevuje se ; mezi všemi nejvýznam-
nější baryt, mimo něj pramalounké krystiílky chalkopyritu a pyritu, též calcitové
krystaly na něm vrostlé bývají.

Calcit se vyskytuje v žilách krátkých tenkých, až na několik prstů mocných,
v tufech diabasových obyčejně zrnitých ; žíly štípají se v kusy převelmi hrubozmé
čiré neb průhledné bělavé.

V některých žilách jest bělavý průsvitavý až poloprůzračný bělavý calcit na-
rostlý na tenounké vrstvičce ankeritu v krystalech značnějších, těsné srostlých,
tvaru — iJR. ooJR. '^) Krystaly jsou lesklé a kosočtverečné plochy klence dle na-
kloněné průsečnice přehluboce zbrázděny. Na krystalech pak vápencových narostlý
baryt čirý v menších krystalech lesklých.

V některých rozsedlinkách Chrbinskč štoly jsou holé stěny, jakož i kr}'staly
barytu na nich prostě narostlého pokryty asi 1 mm. mocnou korou bělavébo vápence
na povrchu drílznatého, ze samých malých krystalků — íR povrchu šedého, až
přisedlého, sestávajících.

Dolomit objevuje se obecně v žilách buď slabších, kteréž zcela vyplínye, neb
v žilových rozmělněných tufech, velké závalky tvoře, leckdes vtroušen jest. Barva
celistvého dolomitu v žilách zarostlého jest hnědavá až hnědavě rudá, zajisté od
krevele v něm jemně vtroušeného. V dolomitu jest pyrit v žilách aneb v krystalech
zarostlý hojný.

Krystalisovaný dolomit jest méně hojný celistvého; on se objevuje v žilách
bezprostředně na křemenu narostlý v krystalkách + li lesklých, čirých, až slabé
přihnědlých, velikosti až 1 mm., kteréž dle směru klencových os vedlejších mezi
sebou srostly jsouce, všelijak na způsob sítě mezi sebou se stýkající drůznaté
plátky vytvořují. Obyčejně bývá dolomit v drůznatých plátkách křemenem doprovázen.

Haematit. Kdekoliv jest ruda spodního plástu ložiska prvého v Jezovčíné
a Chrbině dutá v některých místech, bývá pokryta křemenem nebo směsí hnibo-
krystalinického křemenu a barytu, kteréž spočívají na vrstvě někdy až 1 cm. mocného
železovce drobnozmitého, silně lesklého, barvy železné. Ve vrstvě železovce však
jsou hojná táhlá zrnka křemene průsvitavého bčlavého, kteréž doprovázeny bývají
slabounkým povlakem železné slídy drobounce zrnité, barvy višňové,

V některých dutinách se objevují krátké kapalinové tvary haematitu zároveň
a husté vcdlé sebe v průměru brku, a délky až 1 centimetru i více* Sloh laqttliDŮ

161

jest zvláštní. Duše sestává bud z haematitu, jemně dírkovaného, barvy černošedé,
kolem kterého slabounké vrstvičky haematitu barvy tniavorudé, jedna kolem dmhé
obalené jsouce, celou duši podobnou roubíku potahují. Zvětší-li se složivo roubíku
lupou, seznává se, že složen z nepravidelné nahromaděných přejemůounkých lístečků
slídy železné, která též i hustší vrstvy obalu skládá. Některé kapalíny sestávají
z velmi dutinatého, kyprého jako houba, dírkovatého černošedého haematitu ; v jiných
jsou pouhé nepravidelné pozůstatky jeho, opět v jiných jest duše duta. V dutých
kapalínech jest buď pod vrstvičkami haematitu, koru celého tvaru tvoKcími vrstvička
zemitého kaolínu usazena, aneb jest kapalín zcela, aneb toliko částečně bílým až
slabě namodralým kaolínem vyplněn. V některých opět vyplněna dutina maličkými
krystalky dolomitu, kteréž na způsob velmi řídké houby srostlé jsou. Kapaliny
bud samy o sobě vyčnívají aneb velkými kiystaly křemenu pokryty jsou.

Vůbec možno za pravidlo mít, že všecky zvláštní odrůdy haematitu jsou úzce
s křemenem spojeny.

Křemen jest nerostem hojným, ale toliko v žilách ložiska prvého v Jezovčíně
a Chrbině.

Malé žilky v rudě pokryty bývají různě rozestavenými až velmi sblížené se
dotýkajícími menšími krystaly dlouhými v průměru ptačího brku až slabounkého
prstu. Kiystaly průsvitavé až průhledné, barvy bělavé jsou tvarů ao R. — R. +B
Na křemenech narostlý bývá baryt.

Větší dutiny v rudě podobající se kulím dutým, neb kratoučkým širokým
žilám, pokryty krystaly v drůzy spojenými s převládajícími plochami jehlanců.
Průměr kryslalů rovná se prstu, barva slabounce bělavá až mléčná, též průhledné
až na hranách průsvitavé krystaly známy jsou. Některé duté kule drůzarai křemene
povlečené zajisté více se geodám než žilám podobají. Potažná váha poloniléčného
křemene 2*5888 určena '30 grammy. Jen velice zřídka jest barva křemene slabé
violová (amethyst). Krystaly křemene narostlé bud na rudě samé neb na tenkém
drůznatém podkladku dolomitu.

Mimo krystalisovaný křemen nalezen též křemen na rudě narostlý, barvy
slabě bělavé, průhledný, drobnozrnný, kterýž vrstvu na půl prstu mocnou a na po-
vrchu jako hluboce ve všech směrech nasekanou tvoří. Prohlubeniny rovnoploché, na-
sekání tak velice podobné, pocházejí od barytů až Vj^ mm. širokých; dle dutin

soude zdá se, že tvary krystalů barytových byly tyto: ooPoo. řco.

Limonit. Krystaly křemene v žilách, jakož někdy i baryty potaženy bývají
hnědavým nádechem až hnědočernou vrstvičkou silně lesklého limonitu.

Kaolin pokrývá krystaly křemene jak v žilách, tak i v geodách ve vrstvičce
slabé, kypré, zemité, barvy bělostné. Pod drobnohledem sestává zemitý kaolin z šu-
pinek průhledných, šestibokých, tedy jest krystalisován.

Pyrit jest nerostem velmi hojným a zajisté že hojnějším všech ostatních.

Zarostlý jest v žilách, buď v rudohnedavém dolomitu, nebo v měkkém bílém neb

šedém zkypřelém tufu, kterýž vyplňuje žíly mocnější. V žilách jest pyrit vrostlý

00 02
v jednotlivých osamotnělých krystalech vesměs tvaru o '» "^^^ ^' srostlicích

nepravidelných sestávajících z několika málo těchto krystalů. Krystaly jsou od
drobnosti máku až do vejce, plochy jsou lesklé více méně slabě nepravidelně čárko-

162

váné, bud rovné, nebo na nich, neb pólo v nich, narostlé i vrostlé menší krystaly
tčchže tvarů, jen že ploch mnohem rovnějších, a tím hladších, čím menšími tyto
jsou. Potažná váha krystalů v celistvém dolomitu zarostlých, mezi sebou srostlých
a Čéstcčně žlutě naběhlých jest 52568 určena množstvím 65 grammu.

Jen v některých místech vzácných jsou zarostlé krystaly malé s plochami
rovnými, silně lesklými zrcadlícími a ostrými hranami; tvary takové mají podobu

00(92 ^
-2- • O'

Kdekoliv pyrit v žilách větší závalky neb žíly sám o sobě skládá, kteréž až
na IV2 decimetrů zmohutňují, jsou tyto buď kypré nebo \íce méně pevné.

Kypré žíly a závalky snadno se drolící složeny jsou ze samých malých a větších

00 02
k sobě těsně přiléhajícícb krystalů 2 » ^^ kterýchž bud všecky plochy vyvinuty,

aneb některé toliko, an ostatní složními plochami, v kterých se krystaly jednotlivé
mezi sebou dotýkaly, nahrazeny jsou. Potažná váha takových krystalů jednotlivých,
rozbitých, v jejichž středu maličké dírky prázné byly, určena na 5-0053 1'30 grammy.

I žíly velmi drobnozmé, kteréž se v písek kyzový drobĎoučký až predrobný i
jemný rozpadávají, složeny jsou z přemalých vyvinutých krystalů, na kterých S6
pod drobnohledem tvar jich shledává.

Žíly a závalky pevnější jsou lomu hrubozrného a jen leckdes na lomu vj-

00 02
skytne se některá složní neb krystalová plocha — 2~ ^^ důkaz toho, že i ony

z těsně srostlýsh krystalů složeny jsou.

Kdekoliv se pyritové žíly i odžilky v rudě objevují, ncpnléhají na rudu vlastni,
nýbrž toliko v žilách i;udavého dolomitu celistvého zarostlé jsou. — Jestliže tento
pyrit žílový někde jiným nerostem pokryt jest, bývá to bud ankerít nebo baryt:
pyrit se tudíž jeví co starší ostatních nerostů.

Nejpamátnější žíla jest ona již jmenovaná východně od Svárovské šachty IL,
v kteréž na pyritu v drůzách v něm obsažených a též v něm, ačkoliv méně hojné,
nerosty.

Kromě tohoto pyritu jest ještě jiný, kterýž v tenkých drůzách lesklých, sestá-
vajících z maličkých, nezřetelně srostlýcli krystalků, potahujících drůzy ankcritu, jest
narostlé a vrostlé jsou mnohé vzácnémladší tohoto.

Chalkopyrit se vyskytuje v pramaličkých jednotlivých neb srostlých krystalkách
menších 1 millimetru, narostlých na bílých korách ankcritových krystalů potahu-
jících rudu ložiska prvého ; nebo zarostlých spoře ve větších krystalech barytu na-
rostlého na ankeritu, čirého, průhledného až poloprůhledného. Tvary jednotlivých

P P

krystalů jsou osmistěny + 2 ' ~~ ~2~ ^ ostrými hranami; plochy lesklé, barvy

mosazné, bývají částečně trochu prohlubeny. Naleziště toliko jediné, štola Chrbinská,
kdež chalkopyrit velevzácný jest.

V žíle východně od Svárovské šachty II. jest uložen pyrit v závalkách nebo
v žilách, jejichž dutiny pokryty jsou množstvím nerostů vzácných. V dutinách bývá

pyrit bud nedokonale v malých krystalech — ^r— zpotvořených vyhraněn, hojněji

163

ale jako vyžrán a vyhlodán ; též ve směsi s zrnitým pyritem se hojně nerosty tyto
objevují: chalkopyrit, asbolan, cinabarit, baryt, redruthit, galenit

Chalkopyrit jest bud v malých zrničkách do pyritu nebo sám o sobě vzrostlý
do horniny dolomitové neb tufové v kouskách co hrách velkých, rozvětviyících se
do malých žilek; doprovázen bývá černým zrnitým asbolanem. Barva kyzu mědě-
ného jest ona mosaze, jen málokdy jinak než do slabě ruda naběhlá. Též na roze-
žraném pyritu, černým zrnitým asbolanem pokrytém, jest narostlý v krystalech

nezřetelných, čemomodrých a na povrchu silně zbrázděném a nepravidelném, v barvách

p
duhových slabě naběhlý. Na krystalech se toliko + -^- rozeznává, ostatních tvarii

nemožno pojmout. Mimo v pyritu též v cinabaritu v drobňounkých žilečkách
a zrnkách úplně smíšen bývá.

Asbolan na rozežraném pyritu narostlý; též v malých krátkých žilkách jest
všude zemitý, černohnědý, barvící nerost, asbolanu podobný ; co tenká korá usazen.
Asbolan jest velmi rozšfren v dutinách žil pyritu, ač ne v množství značném.
Kdekoliv maličké krystalky barytu narostlé jsou na pyritu, jsou bud asbolanem
zcela počerněny -*^) na povrchu, aneb též asbolan zemitý v maličkých zrníčkách
v barytu zarostlý vyskytuje se, kalíc ho částečně.

Redruthit vedlé chalkopyritu méně hojně v pyritu sám o sobě se objevuje
zarostlý v malých zrnkách až velikosti maličkého hrachu, obyčejně ale mnohem
menších. Též druzy dutého pyritu pokryty se objevují kousky redruthitu na po-
vrchu rozežranými a asbolanem pokrytými. V žilkách calcitu jsou zméčka tohoto
nerostu vzácnější všech ostatních. Barva černošedá lesklá, lom slohu celistvého
jest nerovný, nerost jemný, an se snadno nožem krájet dá; zméčka jsou čistái
nebo v nich vtroušen chalkopyrit sem a tam v zrnéčkách přenepatrných, pod lupou
barvou svou dobře rozeznatelných od ostatního černého nerostu.^')

Cinabarit jest mimo pyritu těchto vzácných nerostů poměrně nejhojnějším,
an tvoří celé žilky až na prst (ovšem toliko vzácně) mocné. Tolikéž i zarostlý
v zrnkách jakož i narostlý v maličkých skupeninách asbolanem promíšených jest
na barytu, však baryt též na rumělce samé narostlý bývá. Kdekoliv uložení žilek
se porovnat dá s ostatními nerosty, tož objevuje se, že jest cinabarit starší chalko-
pyritu, redruthitu, asbolanu, barytu ; na jiných opět místech seznává se, že rumělka
chalkopyritem, asbolanem, redruthitem modře naběhlým, lesklým barytem porostlá,
jest tudíž 8 nimi stáří současného ; opět na jiných druzách jest narostlý s asbolanem
na barytu, tedy mladší toho Že všeho toho se dá toliko soudit, že rumělka jest
s ostatními nerosty vzácnými utvoření současného. Rumělka slohu zrnitého jest
barvy košenilové, toliko částečně tmavošarlachové. Že skutečně jest cinabarit sou-
časný s ostatními nerosty, jmenovitě ale s barytem, vysvítá z toho, že v maličkých
krystalech čirých, očištěných na povrchu od zemitého asbolanu, jest množství velmi
velké předrobounkých drobnohledných zrn rumělky barvy šarlachové vtroušeno;
toliko pod drobnohledem rozeznávají se nepravidelně vtroušená zméčka červená,
v barytu též zrníčky čemého asbolanu místy zakaleného.

I v ostatních barytech krystalisovaných se vyskytuje nezřídka Cinabarit
v zrnéčkách převelmi droboučkých vtroušený; méně často jsou zméčka sem tam
toliko ojediněle vtroušcna, obyčejně v celých skupeninách sestávajících jako chomáčky

164

ze zrníček předrobounkých a nepravidelně přiblížených, kteréž jako obláčky sem
tam vtroušeny bývají do čirých barytů, čímž se stává, že červené chomáčky v bar)'tu
bývají již pouhým okem patmy, což by jinak nebylo možné, pro drobotu jednotlivých
zrnéček, kdyby se obyčejně toliko různě rozptýleny objevovaly. Jakkoliv se chomáčky
a jednotlivá zméčka červená různě zarostlé objevují v směrech přerozmanitých ;
tož předce v krystalu samém nezřídka v pravidelných směrech, obyčejně dle ploch

JPoo se nakupeny nalézají. Kdekoliv v čirých barytech více teček rumělky vtroušeno,
mění se jejich barva tím v růžovou. Nejen dle jediného směru ploch se uvnitř
Barytů zméčka nahromaděna objevují, nýbrž velmi často mnohokráte po sobě
následuje toto nahromadění uvnitř krystalu, byť by i všecky směry ploch nebyly
úplně neb nestejně hustě jím pokryty.

Jsou-li ale zárovně plochy uvnitř krystalů v takovém způsobu čei*veně zbarveny
od usazeného cinabaritu, že tím opět krystalovou podobu sestavují, tedy se vytvořují
památné krystaly barytu obalené, nebo velký krystal zahrnuje v sobě krystal menší
ostře naznačený, soustředně.

Někdy i krystaly ankeritu slabě na povrchu zbarveny jsou rumělkou v pře-
drobných zmečkách narostlou.

Galenit velmi vzácně vrostlý v zrnkách v pyritu naznačené žíly. Též nalezen
v malých očkách v žilkách calcitu zarostlých, kteréž protínaly dolomitem prostoupený
tuf diabasový ve vržení dlouhém mezi šachtou III. v Jezevčíně a Chrbinskou štolou.

Baryt jest jeden z nejkrásněji vyvinutých nerostů, kterými se pásmo toto
vyznamenává. Krystaly dosahují velikosti počínaje od pramalých, takřka drobno-
hledných, až do rozměi-ů dlouhého lískového ořechu ve všech možných způsobech
vyhraněné; větší krytaly též se objevují, však nedosahují plochy jejich nikdy sou-
měrného vyvinutí. Nejobyčejněji jsou krystaly zvlášť menší a dokonale vyvinuté,
čiré, průhledných je méně, poloprůsvitavých bělavých ještě méně; baryty barev na-
žloutlých, narudlých a slabě namodralých jsou méně obecné všech ostatních.

Baryty posud nalezené jsou asi následující z těchto míst:

Z Chrbinské štoly, zvlášť z východní její části, kteráž tak převelmi rozsedli-
nami vržena jest, jsou na rudě hojně narostlé baryty buď, což obecné jest, na
ankeritových korách vyhraněných, aneb též prostě na rudě samé ; méně hojné jsou
baryty na tvrdších tufech a břidlicích narostlé. Že však ruda, alespoň v některých
místech, veskrz rozsedlinkami prostoupena jest, jsou tyto ne-li scela, tedy alespoň
z části převládajícím bělavým barytem vyplněny.

Nejobecnější tvary barytu zde nalezeného jsou poznačeny známkami Nauman-
novými v postavě dle Naumanna, kde tedy štěpné plochy zárovné jsou krystalovým

tvarům JPoo a ooPoo. — Jsou to:

00 Pod. Poo; též ooPoo. Poo. OP;

krystaly jsou tence dcskovité, rozměrů 8, 4, V2 niillimetru; všecky plochy dosti
rovné a lesklé, polopi-ůhledné. Výborně jest v nich naznačen způsob obalených
krystalů, any tenké sněhobílé pásky v kystalech, kteréž zárovné jsou buď plochám

Poo neb Poo. OP vystupují barvou svou značně na plochách oořoo krystalů.

Narostlé jsou plochami 00 Poo na roztříštěné křemenné drobě drobnozmné, spojené
{inkeritem na koře drůznatého ankeritu v rozsedlině východně od Chrbinské štol}'

165

Vedle těchto pravé jmenovaných tvarů objevují se ještě

odPoo. Poo. op. P;
též tence plátkovitč vyvinuté; největší z krystiUů mají rozměry 15, 10, 1 millimétry.

Malé krystaly jsou ploch rovných a lesklých, zvláší plocha ooPx jest taková;
na větších krystalech však bývá nerovná a zvlášt na některých místech drsná
poněkud.

Krystaly jsou vlastně čiré až poloprůhledné, nic méně však jest barva povrchu
jejich slabě narudlá, což od tenkého nádechu haematitu pochází, kterýž rozpuštěn
v kyselinách, bezbarvý krystal pozůstavujc. Jednotlivé slabé a nesouvislé pásky
haematitem barvené, uložené uvnitř krystalů jsou vzácnějším úkazem než ten jest,

že plochy Poo . 0/^ do jisté nepatrné hloubky slabě nahnědlorudě zbarveny jsouce,

poblíže hran tupých mezi plochami Pod a hran kombinačních mezi Poo a OP
větší nahromadění barviva poskytují. Narostlé jsou na celistvém haematitu s ži-
lečkami sideritu prostoupeného, neb na hnědavých neb zelenavých tufecb diaba-

sových v nepatrné vzdálenosti od ložiska, plochami bud ooPoo, neb P, neb ooPá,

neb Pod (Chrbina).

Krystaly tvaru ooPoo.Poo. Poo . ooP2;
tenounce tabulko vité, největších rozměrů 5, 3, Vi millimétrů jsou tím zřetelnější
čím menšími jsou, tak že krystalky kratší 1 mm. jsou mnohem zřetelněji vyhraněné
větších ; ovšem se to pod drobnohledem toliko poznává. Čím více rozměru kry-
stalkům přibývá, tím zpotvořenějšími jsou plochy jejich; zvlášC plochy ooPod jsou
drsné, nerovné a hluboce zbrázděné. Barva narudhi pocházející od tenkého povlaku
haematitu tratí se v kyselinách, an krystal scela neb částnč v průhledný se vyjasní,
jsa úplně prost haematitu, nebo toliko obláčky krevele zarostlého zkalen, jak
pod drobnohledem se shledává. Volně jsou krystalky přirostlé na rudu v Jezovčíně.
kdekoliv trhlá jest.

Následující tvary toliko v Chrbinské štole nalezeny a sice:

x)P2. Poo; a Poo. xP2; druhý tvar velmi vzácnější prvého dvojčlenného.

x>P2. Poo. 00 Poo; neb ooP2. ooPoc. Poo;
vzácnější předešlých trojčlenných spojek jsou :

Poo. QcPoo. ooP2;

00 P2. Poo. Poo;

x>P2. F(x>. OP. Někdy převládá co Poo nad Poc.
Čtyřčlenné spojky jsou:

x)P2. Poo. Poo. P;

x)P2. Px. 00 Px. P; zde též někdy xPot> nad Poo převládá; převládá-li
poo nad 00 P2, jsou takové krystaly o něco vzácnější oněch, na kterých tato plocha
na úkor oné vyvinuta jest; jiné tvary jsou:

X.P2. Poc. 00 Poc. OP;

00 P2. Poo. Poo. OP;

X P2. xPou, Poo. ?Poo; a jiných podobných více.

12

166

Pětičlenné spojky:

00 P2. ooPoo. Poo. P<x>. OP;

00^2. Poo. QoP<». Poo. P;

00 P2. 00 Poo. Poo. OP. Poo;

<x>P2. Poo. OP. P. Poo;

00 P2. Poo. P. Poo.JPx, a jiné.
Šestičlenné některé spojky jsou tyto:

00^. Poo. P. 00 Poo. OP. P.»;

00 P2. 00 Poo. Poo. P. Poo. 00 Poo;

00 P2. Poo. P. OP. Poo. ooP»;

00 P2. Poo. P. Poo. 00 Poo. jy^oo;

00 P2. Poo. P. Poo. OP. 00 P; velmi vzácný tvar,

00 P2. Poo. P. Poo. OP. a/-*; tolikéž velevzácné,

aoP2, Poo. 00 Poo. Poo, P. P2;

oo/%. Poo. Poo. P. 00 Poo. |Px;

Poo. 00 Poo. ccP2. P. Poo. P2;

Poo. 00 Poo. P. P2. OP. X P2; a jiné.
Některé ze sedmičlenných spojek jsou tyto:

00 P2. Pod. ocPcc. P. Px. OP. x.Poo;

00 i^. Poo. 00 P a. P. P2. Pec. :lP"x;

00 P2. Px. P. Poo, P2. OP. X Px ;

00 Í%. Poo. P. P2. 2P2. 2Poo. OP;

00 P2. Poo. ooPoc. P. Poo. OP. iPoo;

aoP2. Poo. P. Poo. iPoo. 2i'oo. P2; a jiné.
Z osmičlenných spojek některé:

00 Í2. Pa>. P. 2/^2. 3/^. Poo. |Poo. 2Poo;

00^2. Poo. 00 Poo. P. Poo. P2. OP. 00 Poo;

00 P2. Poo. P2. P. Z'qo. §Poo. 2Poo. ooPoo; a více jiných.

Z devítiČlenných následují tuto některé:

00 P2. Poo. P. 2i*2. 3/%. /%. Poo. OP. i Poo;

00 /^. Poo. P. 2^2. Poo. |Px). 2Poo. P2. 00 Poo;

00 P2. Poo. P. 00 Poo. OP. JPoo. Poo. P2. 2P2i

Poo. 00 Poo. 00 P2. P. Poo. P2. 00 Poo. JPoo. ooP; a t. d.
Tato poslední spojka vzácnější ostatních.

Desítičlenné spojky pak následují některé zde:

ccP2. Pod. oo P oo. P. Pec. 2P2. 3P3. P2, OP. ooPoo;

00 P2. Poc. P. Pod. 2P2. 3P3. P2. JPod. 2Pod. ooPod; a jiné.

Jedenáctičlenné některé :

aoP2. Pod. ooPod. P. Pod. 2jp2. P2. OP. JPod, 2Pod. ooPoo;

167

00^2. Poo. F. Poo. 2F2. SP3. P2. |Poo. 2Poo. ooJPcx. OP;

QoP2. Poo. iPoo. 2P00. ooPoo. P. 2P2. 3P3. Poo. JPoo. P2; jakož i jiné.
Z dvanáctičlenných spojek tyto:

00 ňž. Poo. P. Poo. 2P2. A iPoo. 2Poo. OP. JPoo. 00 Poo. PS;

00 P2. Poo. 00 Poo. P. Pod. P2. JPoo. 2P. 3P. aoPoo. OP. ^Poo; mimo jiné.

Též třináctičlenné i čtrnáctičlenné spojky vzácně se vyskytují. Všecky z těchto
krystalu jsou bud průhledné neb průsvitavé, jsou-li malé, a hnědavé, jsou-li velké ;
krystaly, jejichžto velkost klesne pod rozsah lískového ořechu, jsou vesměs čiré;
slabounce narudlé krystaly jsou velmi vzácné. Výška krystalu a šířka jejich se
neumenšige pod 3 a 1^ mUlimétru, tak že tvary rozměru ještě menších jsou
vzácn^ší; drobounké krystalky neobjevují se. Obyčejně jsou krystaly narostlé na
korách ankeritu krystalisovaného, pokrývajícího tvrdou rudu, málokdy na tufové

rudé břidlici plochami 00 Poo vzácně, méně hojně s plochou 00 P2, obyčejně jednou

z ploch Poo, neb P, neb Poo, neb i OP; tak že častěji se objevují všecky čtyry

plochy od aoP2 než od Poo.

Lesk všech krystalových ploch rovných, hladkých jest vesměs přesihiý, zvlášť
u některých menších ; tak že úplně zrcadlíc, obrazy v nich odražené převýborně se
k měření úklonu ploch v Wollastonově goniometru hodí. Nevyrovnají se krystalům
malým zajisté co do lesku ostatní krystaly z jiných nálezišt, mimo náš obvod

rudní. Jen zřídka jest plocha Poo slabounce a někdy toliko přetržitě čárkovaná

zároveň s hranami tvořenými mezi Poo a oo Poo; ani větší krystaly, kteréž se
vždy spíše nepravidelněji vyviniyí menších, nebývají na této ploše nápadně rýho-
vány, jest-li vůbec se čárkování objevige na ní; nejobecněji jest tato plocha tehdáž

čárkovaná, když převládá nad 00 P2, což ovšem jen vzácnějším úkazem jest.

Krystaly malé, barvy čiré, některé přeslabě do namodrala se klonící, spojek
méně složitých, měly hutnoty 4*2922 určené s 113 grammy krystalů; jiné, opět
jednoduché krystaly průhledné, větší, odloučeny v střed a povrch ; povrch jich měl
hutnoty 4 5602 (určené s -54 grammy). Čirý baryt, asi l{cm. dlouhý a lem. široký,
narostlý na ankeritu krystalisovaném, jehož množství FeOCO^^ jakož i hutnota na
místě vyšším udána jest, byl v solné kyselině vyvařen a potažná váha určená
obnášela 44405 (s 2*13 grammy látky).

Baryt čirý, ve větších krystalech na ankeritu narostlý, měl hutnoty 4*5294,
určené s 4'23 grammy.

Složení pak jeho jest následiyící (Frant. Farský):

K analysi vzato látky 4*54 grammy.

V kyselinách rozpustná část barytu:

Nerozpustná část v kyselinách:

í SiO^

.34

so.

•07

F^^O,

•10

CaO

04

CO^

0

( BaOSO,

99.50

\ SrOSO,

y

10005

12*

168

Toliko zřídka bývají některé krystaly slabým nádechem rudého haematitu
potaženy, kterýž v kyselině sírové přesnadno rozpustný, čirý krystal po rozpuštění
svém ponechává. Složité spojky takového barytu čirého, původně ale s nádechem
narudlým, v kyselině rozpuštěným, daly hutnoty 4*4965, kteráž určena množstvím
•77 grammů.

Z těchto všech vypočítaných ploch sestavené krystaly jsou vesměs sooměmé
čili symetrické, totiž podobají se co možná nejvíce vzoru, jakým krystaly ty vyvi-
nuté býti měly, kdyby všecky plochy jednoho tvaru v stejné míře se od os a středo
uloženy objevovaly ; žádná plocha jistého tvaru není jiné ploše tvaru jiného značně
na úkor, protož jsou také krystaly plnoploché, an obě dvě neb všecky čtyry neb
všech osm ploch těles přímotvámých stejně na všech dvou neb čtyřech stranách
vyvinuty jsou, ovšem není- li krystal v tom směru právě narostlý, v kterém by se
plochy objevovat měly, kdyby byly všecky plochy kolem os volny.

Obecné tvary jsou: oo P2, Pod, cx)Pcx), kteráž poslední často však chybí;

Pcfi jest sice dosti hojná, ale vždy velmi nepatrně vyvinuta. Ostatní jsou více neb

méně vzácné. Však vzácnější plochy jsou jehlance 2Pž, 3P3; 2p2 s hranolem a>P2

a s jehlancem P2 vodorovné hrany tvořící, s jehlancem P a ukončiy'ícf plochou

ooi^oo tvoří hrany zároveň k hlavnímu průmětu, v němž kratší průsečnice

obsažena jest. P2 s P tvoří vodorovné hrany, s Pod pak hrany zárovně k pr&mětu
hlavnímu dle delší průsečnice. Vzácnější všech ploch jest 21\ 3P, a oo P. Jehlance

2P otupuje zároveň hrany mezi Pco a acP2; 3P pak hrany mezi JPoo a oo^;
obě plochy toliko jen co uzoučké pásky lesklé se objevují. Též aoPjest převzácné;

aoP4 a přeúzké ooi^3 toliko nejzkušenější oko na některých krystalech cc pásky
nad vše pomyšlení úzké pozoruje a rozeznává.

Na některých místech v Chrbinské štole se objevují krystaly zcela jiného
rázu předešlých a sice spojek následujících:

Spojky čtyřčlenné:

ooPoo. coP2. Pod. ^Poo.

Pětífilenné :

OoPoo. 00 P2. IPoo. Poo. P

3

00

00 Poo. 00 P2. Pod. JPoo. P.

Šestičlenné :

00 Poo. 00 P2. JPoo. Pod. Pod. OP.

Sedmičlenné :

00 Poo. 00 P2. Poo. JPx. P. Poc. x>Px>
00 Poo. oo/%. Poo. iPoo. P. i^oc. OP.

Osmičlenné :

00 Pod. 00 P2. Poo. jPod. P. IP od. OP. ooPoo;

00 Pod. 00 P2. Poo. JPod. P. |Pod. Pqc. ooP;

00 Poo. 00 P2. Poo. JPoD. Pod. P. JPoo. 2Poo.

Devítičlenné :

00^00. oóP2. Poo. lF<x>. Pod. f^oo. 2i^oo. OP. P.

169

Desitičlenné :

3oPoo. 00 P2. Poo. iPoo. J^oo. fPoo. 2Poo. P. OP. goP4.

Jedenáctičlenné spojky podobají se předešlým, toliko přistupuje jeStě od Poo ;
k dyanáctičlenným pak mimo to ještě ooP.

Ráz krystalů narostlých na ankeritu neb prostě na tvrdé rudě jest hrubé
tabulkovitý: největší krystaly jsou vysoké až 15 mm., dlouhé až 12 mm. a široké
až 3 mm.; nejmenší krystaly však neklesají pod rozměry 3, 2, % "^^^- Velké
krystaly jsou čiré neb bělavé a průhledné, malé buď čiré neb slabounce narudlé
ueb toliko na povrchu rudavým nádechem, snadno v kyselinách rozpustným, povle-
čené. Narostlé bývíyí obyčejné jednou z ploch 07^ neb Poo, neb i Poo, neb P, neb

Poo, méně často s ooPoo. Lesk ploch jest velmi značný; plochy tím lesklejší
a hladší, čím krystaly menšími jsou; i málo lesklé narudlé krystaly silně se lesknou
po odstranění rudého nádechu kyselinami. Obrazy v plochách zrcadlí se výborné

a jasně velmi. Buď jsou všecky plochy lesklé, aneb buď jPoo, nebo Pod, nebo

Poo jsou silné vodorovně zbrázděné nebo i mdlé a drsné, buď všecky najednou,
nebo jedna nebo dvě z nich.

Pomíšené krystaly čiré tvarů hranolovitých s těmito malými slabě růžovými
měly hutnoty 4*4049 určené s 1'62 gramray Malé krystaly barvy slabě růžové vy-
vařené v solné kyselině, až se téměř v čiré proměnily, měly hutnoty 4*4425 určené
s 2*93 grammy.

Všecky plochy bývají též jako v předešlých pravidelně a souměrně vyvinuty,

a toliko 0/^ jest někdy velmi úzké; vždy však jsou úzké plochy ooP, ooPoo

a oo i'4. Památné jest to, že ostatní jehlance vedlejších řad scházejí. Do krystalů
hranolovitých, prvé vypsaných, neobjevují se žádné přechody, a též se pospolu
krystaly těchto dvou rozličných tvarů ještě nikde nenalezly.

Na krystalech z Chrbinské štoly se objevují někdy vtisky od klenců ankeritu,
což od toho pochází, že se v druže vyvinul krystal větší, ilež ho jlutina pojmout
s to byla, tak že se plochy krystalu dotýkaly protějších stěn dutiny drůzové, po-
krjté krystaly ankeritu, do kteréž při ustavičném růstu krystalu tento s krystalo-
vými neb složními plochami vtiskl. ^-)

V barytu ťhrbinské stx)ly toliko porůznu zrníčka chalkopyritu neb jemné
rozptýlený haematit vrostlý jest, však žádný cinabarit posud nenalezen.

Ve vržení v ústí štoly dědičné v Jezovčíně nalezeny narostlé krystaly podob
těchto, z nich některé zde uvedeny :

Spojky čtyrtváiTié:

xP2. Poo. JPoc. 2Poc.
Šestičlenné :

Pod. 00 P2. 00 Pod. iPoo. ^Poo. OP.

Spojky osmičlenné :

aP2. Poo. P P2. OP. JPoo. ooP4. ocPoo.
Devítitvánié spojky:

aoP2. Poo. P. ^Poo. 2Poo. 00^4. oo P. oo Poo. oo řoo ;
ccP2. jPoo. 5P00. 2Poo. 00 P. oojp4. 00 Poo. oo/^oo. OP.

170

Jedenáctičlenné :

Qoř2. Poo. P. -ř2. Poo. 2P2. 3P3. OP {Poo. ooP4. ooPoo.
Šestnáctitvárné:

00P2. Poo. |PoD. 2P00. OP. iFcx>. P. Í2. 2P2. 3i%. Poo. 00 P. ooPoo.

00 P3. 00 P4. 00 Pod;

tato spojka, kdyby byla úplně vyrinuta, obsahovala by 74 ploch krystalových.

Všecky tyto krystaly čiré až průhledné, velikosti lískového ořechu až malého
táhlého hrachu (menších krystalů nenO jsou ploch vesměs rovných, hladkých a velice
lesklých a dobře zrcadlících se. Narostlé jsou na ankeritu potahujícím v dnizách
drobu křemennou neb mandlovec rudý. Na některých krystalech jsou otisky kry-
stalů ankeritu, jen některé plochy jsou dle rovných směrů trochu prohlubeny.

Na šedorudém zrnitém mandlovci narostlé byly opět na druzách ankerity
dlouhé sloupkovité krystaly, z nichž tento pětičlenný:

00 P2. QOPOO. Poo. Poo. 00 P,

nejpamátnější ; nebo plochy hranolu 00 P toliko na jednom konci kratší průsecnioe
vyvinuty jsou, scházejíce úplně na druhém; jest to tedy úkaz tak vzácné poloplocbosti
(hemimorphie) u barytu. Sloupek barytu tlustý jako slabé brko a dlouhý co prst

šířky obnáší, jest barvy vinné; plochy Poo jsou drsný a velmi hluboce a přetržité

rýhovány zárovně s hlavním průřezem kratší průsečnice, coP2 jsou nerovné a též

slabě tečkované hlubokými krátkými rýhami neb částečně též trochu drsné; Poo

a co Poo jsou rovny a lesklé velmi.

V žíle východně od šachty druhé Svárovské, v kteréž tak značné množství
nerostů se vyskytly e» jsou narostlé rozličné tvary barytu.

V rozežraných žilkách a druzách v pyritu zrnitém, v kterých též ostatní ne-
rosty objeveny, jsou narostlé a veskrz asbolanem zemitým, někdy i cinabaritem
částečně pokryté maličké krystalky těchto tvarů:

Čtverečných :

QoPoo. Poo. P. Poo;

ooPoo. Poo. P. ooP2;

a paterečných, přistupuje-li ještě k těmto Poo.

Krystalky jednodušší těchto jsou velice vzácný. *')

Výška deskovitých krystalů jest nanejvýše 1 mm.; krystaly velmi lesklé se
značně vyvinutým přímotvarem P jsou černé, dokud narostlé jsou, což od černého
podkladku zemitého pochází, jinak ale jsou úplné čiré a velmi velice lesklé; ploch
rovných a hladkých. Pod drobnohledem vrostlých zrn cinabaritu vtrouSenýcb,
a chumáčkovitě skupených zrnek asbolanu množství převeliké se v každém krystalu
objevuje.

Jiné tvary jsou :

Poo. 00 Pod, cc P2. P,

hranolovité čiré neb přenepatrně do fialová se klonící, velikosti asi hrachu, narostlé
na velkých krystalech calcitu již napřed popsaného nebo na ankeritové tenké koře

pokrývající bělavý tuf diabasový. Plochy jsou rovné a lesklé velmi ; Poo jsou

171

)ounce rýhovány směrem hlavního průmětu kratší průsečnice; na plochách
^00 bývá někdy toliko nedokonale slabounké čárkování nedokonalé ve směru
Q kombinačních ploch ooPoc a Poo naznačeno.
Spojky troj četné:

aoPoo. Pec. OP.

Paterečné :

ooPoo. Poo. 00 P2. Poo. OP.
Šesterečné :

ooPoQ. Pec. 00 P2. iPoo. Pcx>. |Poo.

Osmitvámé spojky:

xPoD. 00 P2. Pod. ooPoo. OP. P. ooP oo /%. Poo.

Nejsložitější devaterečné spojky:

QCPOO. Poo. 00 P2. Poo. P. iPoo. |P0D. 2PoO. P.

větší z krystalů hrubě dcskovitých neb tabulko vitých jsou 3 cm. vysoké, nej-
nší pak asi V2 cm.; pod tyto rozměry neklesají. Krystaly čiré neb přeslabé
udlé neb bělavé průhledné jsou rovňc?, hladké a velmi lesklé; někdy jest Poo
išt na krystalech větších rýhované, více méně značně dle plochy kombinační

> 8 00 Poo utvořené. Narostlé jsou krystaly na koře ankeritu, kteráž pokrývá
' hnědorudý drobnozrnný dolomit neb žílu zrnitého pyritu.

Bělavé poloprůsvitavé pásy jsou ve větších krystalech vloženy zárovně dle
3h Poo neb 00 Poo. V krystalech vtroušena zméčka cinabaritu buí v cho-
5kách, neb různě, neb dle ploch Poo.

Opět jiné tvary jsou tyto :
Sedmerečné spojky:

Poc. yoP2. Poo. P. JPoc. 2Poo. 00 P

Devítičlenné :

Px. JiP2. P. Px. xPx. OP. x7A oc/^oo. žPoo;

rcP2. Poc. P. Poc. xPoo. OP. IPoo. 2P 00. 00 Poo.
Spojky čtniácterečné :

xP2. 7^x. P. |Poo. 2J'oo. OP. fPo:. xP. 00 P4. 00 Poo. oo/^oo. 2P2.

i. 4P4.

Krystalky krátce hranolovité, velikosti máku velkého a malého hrachu jsou
ostly na tenké koře ankeritu sem a tam slabým pruhem cinabaritu růžově
n'oné, kt(Táž pokrývá žilové kamení sestávající z dolomitu barvy pleťové a velmi
bnozmného pyritu. Krystalky čiré přeslabě do modra se klonící neb průhledné,
I ploch rovných, hladkých, převelmi silně lesklých : některé krystalky od vtrou-
iho cinabaritu krásně růžově jsou zbarveny. Nižádná plocha není ani drsná
rýhovaná.

V jedné žíle ankeritu v Jezovčíně, v kteréž jsou krystaly klencové jako
ba s velkými dutinami nakupené na ankeritu zrnitém, jsou narostlé do velkých
lili krystaly:

172

Sedmercčného tvaru:

řo). x>P2. aoP4. Qc/^oD. P. OP. Poo.
Nebo osmerečného:

Poo. 00 P2. ooPcx. P. OP. Poc P2. .17^
Složité spojky třeba dvanácti a trioáctičlonné :

ooP2. Pod. op. Poo.P. P2. P3. JP. ^T^. 2P JjPao. fPoo;

Poo. xPoc. 00 P2. 00 P4. ocP. OP. P 27^. P2. Pod. |Pod. jP. |P2;
jsou vzácné úkazy.

Krystaly velikosti viky až bobu malého jsou průhledné, slabě žlutavé, ploch

rovných a lesklých. Plochy Poc bývají slabě, zcela neb přetržitě přeslabě rýhovány
dle průmětu s hlavní plochou, v kteréž kratší prflsečnice obsažena jest. Též bývá
plocha místy drsná a jako slabě nahlodaná.

Což však krystaly velepamátnými činí, jest několik vzácných ploch, jako 2P,

kteráž otupujíc hrany Pod. qo/^ s plochou P vodorovné hrany vytvořuje; tolikei

i ^P, kteráž hrany mozi Poo a Pod otupuje; ^P zase s ^^P<x> hrany záro\'Dc
s hlavním průmětem dle kratší průsečnice vytvořujíc by s P též vodorovné hrany
tvořila, kdyby se někde stýkala s ní. Tyto plochy jehlance J P bývají často slabé

vypouklé. |P2 pak dává s JP a 1% mezi kterými směstnána jest, zárovně hrany,

kteréž jsou zárovně opět k hranám mezi P2 a ooP2, tedy vodorovné. Též |/5
jest nerovná, nýbrž trochu vypouklá plocha vzácná.

V slabé žíle v tufu zniitém bělošedavém neb šedavě přizelenalém jsou na-
rostlé na slabé koře ankeritu malé krystaly tvarů velmi složitých, z kterých zde
uvedeny :

Desaterečné spojky:

<x)P2, Poc, Poc. JPoD. OP P. P2. fPcc 2P. 3P.
Dvanáctičlenné spojky :

00 P2. Pod. Pod. JPod. OP. JPcc P. IP. {. 2P. 3P. oc P. x P4.
Spojky čtrnácterečné :

00 P2. Poo. Pod. OP. jPod. ?Poc. P. P2. P3. ooP ooPoc. qo Poo. 2P. 3P.
Tvary složené ze spojek šestnácten^čných :

x>P2. Pod. y^oD. JPod. OP. .JPx. 27^ od. P P2. 3^3. ]P. 2P. 3P. AE
oc Pod. 00 P4.

Dvamecitmatvámé spojky: ^

00 P2, Pod. Pod. ^Po:. |2^oc. OP. 2P od. ooPod. ooPoc. 00^4. P. P2. ooP.

2P. 3P. 4P. \P. PS. P4. SP3.

Tyto krystaly čiré až bělavé průhledné, hranolovité, velikosti nepatrné, vysoké
2—3 millimetry a poraěniě méně široké a dlouhé, s plochami rovnými, hladkými
a přesilně lesklými (až na některé dvě neb tři) jsou zvláštním úka2«n, kterýž o
bohatosti tvarů barytových vydává svědectví skvělé. Nebo spojky zde nvcdenc
čtrnácti-, šestnácti- až dvamecitmatvámé by byly sestaveny z 70ti, neb 88ti, neb
dokonce 1 10 ploch, kdyby volně vyvinuty byly. Posud nejsou baryty naše co do
množství ploch od žádného jiného barytu z naleziště jakéhokoliv doatíZmy, tte

173

méué od jiiiych nerostů vyhraněných v soustavě příinotvámé. Ovšem jsou mnohé
plochy velice malé a nepatrné a toliko nejvycvičenější oko jest s to je pojmout,
což lesk silný připouští, byt by plochy sebe menšími byly.

Plochy {P otupují hrany mezi \Poo a Poo utvořené; HP a 4P pak hrany

mezi JPoo a 2P oo s <x>P2, an též mezi sebou, jakož i s 2P a P zárovných
a vodorovných hranách se stýhají.

Úzké plochy 2P, 3P, 4P jsou nerovné a silně vodorovně rýhovány, tudíž málo

lesklé neb docela bez lesku. Vzácnější všech ploch jsou áP; potom 7%, kteréž

toliko co přeúzké plošky mezi P3 a Poo umístěné teprve při velmi příhodném

osvětlení se co přetenké pásky lesknou. Též 3P3 a {P, ač někdy dobře se roze-
znávají, nejsou tak hojné jak ostatní více vyvinuté plochy. Do krystalků jest zřídka
vtroušen cinabarit v přemalých zméčkách, ještě vzácnější jest vrostlý chalkop}TÍt,
kterýž ale v malých zméčkách častěji na ankeritu bezprostředně níirostlý se objevuje.

Všecky tyto baryty zde vypsané mají zvláštní ráz a jsou vůbec na ankeritu
narostlé. —

Tyto zde následující svým zvláštním a nápadným rázem od předešlých pod-
statně se liší, ač některé ovšem méně hojné tvary jim nicméně podobny jsou.

Na rudě ložiska prvého aneb na dlouhých tenkých kr}'stalech křemene na-
rostlé baryty tence tabulkovité bílé, tenké tabulky však průsvitavé jsou. Tvar

tabulek 1—4 millimetry širokých a až 3 centimetry vysokých jest: ooPoo. ]*^od;

řšak málokdy bývají plochy Pod patrný, jelikož krystaly všelijak přeráženy bývají.

Plochy jsou veskrz nerovné, an složeny jsou z krystalků malých, až velmi

malých, zárovně vedle sebe srostlých, tak že v jistých směrech toliko jedny plochy,

ale všecky najednou lesknouce se se třpytí. Plocha ooPoo jest pokryta velkým
množstvím malých krystalků napolo neb ještě méně vypuklých. Osy krystalků jsou

zárovny s osami tabulek, tvary jejich pak: x)P2. qoPoo. Pcx. Poc. fPoc. P.

Všecky plošky lesknou se až na Poo, ^Poo a P, kteréž mdlého lesku jsou. —

Plocha iř^oo velkých tabulek, jestli viditelná jest obyčejně lesku mdlého, an slo-
žena z vynikajících a v jedné ploše uložených zárovně srostlých částek krystalů

/*oo. OP. 2 Pod, z nichž toliko OP leskne; celá plocha se tedy mdle třpytí. Roz-
měry narostlých krystalků jsou pouhým okem snadno rozeznatelný, od této velikosti,
AŽ do přenepatmých krystalků tak zdrobnělých ve svých rozměrech, že toliko sil-
aým zvětšením se spatřují, jsou všecky ostatní drobnosti zastoupeny.

Někdy jsou krystalové plátky prorostly krystaly křemene.

Na těchto tabulkovitých krystalech, kteréž jsou staršími, narostlé bývají kiátce
iž dlouze hranolovité krystaly, kteréž ale též porůznu na křemencových drůzách
leb na rudě prostě narostlé jsou.

Tvary těchto mladších barytů následující jsou:

Tvary čtverečné :

x>P2' Poo. IP(X. Pod.

Paterečné :
o P2. Pod. JPod. 2Pod. odP4.

174

Šesterečné :

Poo. a^Pl. P. 2P2. ^PoD. QoPoo.
Spojky osmičlenné:

00 i%. Poo. |Poo. Poo. P. 2P2. aoPoo. 00^4;

přistupuje-li ještě qoP3, povstávají spojky desaterečné, nebo jinak složené;

00 Poo. 00 P2. PcX). Poo. JPOO. OP. 00 P4. P2, P.

Spojky jedenácti- a desítitvarné :

00 P2. Poo. fPoO. 2P00. 00 Poo. 00 P4. 00 i%. 00 Poo. 00 P. P. 2P2,

Poo. 00 P2. fPoo. 00 P4. 00 Poo. OP. P. 2P2. 3P3. T^oo,
7^00. 00 P2. aoP4. 00 Poo. |Poo. P. 2p2, Poo. OP. 571).

Patnácteročlenné spojlqr:

00 P2. Poo. co Poo. ?Poo. 2Poo. Poo. P2. P. J7^i5. 2P2. 3P3. 4P4.5P5. OP. ocP4.
Plochy bývají rovné a dosti hladké, někdy i značně lesklé; však některé se
zvláštním leskem vyznamenávají a to jsou tyto

plochy tvarů: aoP2, oqPoo, ooP4, oo/^, Poo.

Pi bývají vždy lesklé, obyčejně dosti značně a silně se lesknouce;

plochy |i^oo, 2PoD, QoPco^ P, 7^00 bývají vždy jemně drsné a tudíž mdlé a

nelesklé ; toliko Poo bývá někdy ale jen zřídka lesklá nebo pololesklá a polomdlá;

ostatní plochy 2P2, 3P3, 4P4, 5P5, jsou na někt(»rých krystalech lesklé,
málolesklé až i mdle; někdy vedle jedné z této plpch lesklých leží druhá neb
třetí bud pololesklá, bud úplně nelesklá a tudíž mdlá.

Krystaly nejsou souměrně vyvinuty vždycky, jak to o předešlých všech tak-
řka pravidlem jest; zde však jest souměrné vyvinutí ploch kolem osy výminkou.

Nejstáleji jeví se plochy 7^00, |7^od vyvinuty; méně stále jest 00 P2, aoP4, 00/%,
00 Poo, jež na jedné straně krystalu bud méně vyvinuty se objevují nebo zcela
chybí. Velmi nepravidelně vyvinuty jsou však všecky jehlance, z kterých toliko
základní přímotvar P poměrně nejpravidelněji se jeví. Nebo na některém rohu jsou
vyvinuty některé jehlance na jiném ne; ba na jedné půlce téhož rohu se vyskytují
nezřídka jiné tvary neb méně tvarů než na druhém, nechybí-li náhodou některý
z nich nebo všecky. Takovým způsobem se objevují některé jehlance toliko v něko-
lika málo plochách, místo se všemi osmi plochami. Velmi složité spojky, jako ona
uvedená z patnácti členů sestávající, kteráž by měla 80 rozličných ploch obsaho-
vat, neobsahují všecky plochy v rovném vyvinutí ba vyhraněno jich obyčejně méněi
an jich částka chybí; obzvlášť ploch jehlanců pohřešuje se často.

Některé z jehlanců jsou vzácné a toliko v jediné ploše vyvinuty, jako třeba

na jedné půlce rohu se objevuje P, 2P2, 3P3, 4P4 a 5Í%, na druhé půlce však
P, P2. 11% 2P2. 37%. 4P4; na ostatních rozích jest toliko P. 21%. SÍS neb
jen P. 27^ nebo toliko P osamotněle vyvinuto. Z množství velikého jednotlivých
krystalů prohlédnutých důkladně jest toliko z jehlance IP\ jediná plocha na jedi-
ném krystalu vyvinuta; z plochy bPb toliko dvě plochy na dvou krystalech na
každém po jednom objeveny jsou. Z toho lze soudit, jak vzácné některé tvary
vůbec jsou.

176

Na rozích nenásledují však jehlance v pořádku jak v řadě dle vývinu svého
z os následovat by měly, an mnohdy některý člen chybí. Tak na jednom rohu

v jedné půlce obsaženy: P, 2^2, 3ř3, v druhé pftlce však P. 2P2. 5P6 po pře-
skočení dvou členů, na ostatních rozích ani tyto všecky plochy objeveny nebyly.
Tím, jakož i nestejně velkými plochami jediného tvaru bývají krystaly mnohdy
nepravidelné.

Některé větší krystaly, ačkoliv i menší, tento úkaz, třeba trochu vzácněji na
sobě nesou, jsouce nepravidelně vyvinutými plochami ohraničené, poskytují pohled
jakoby ze samých částek nebo nevyvinutých malých krystalů se skládaly, kteréž
v zárovném srůstu skupené na místě některých ploch krystalů velkých se objevují.
Některé plochy složeny jako ze samých malých krystalů v srůstu zárovném, kteréž
nedokonale se kryjíce mezi sebou mezery ponechávají, jimiž na plochách krystalu
jako schůdkovité sem a tam jako křížem krážem lámané prohlubeniny se obje\iijí.

Místo některých ploch vyčnívají menší kousky krystalů srostlých, tak že celý
krystal jako ze samých špalíčků krystalových na způsob jako zřícenina neb nedo-
stavěná zed nedostavěn se objevuje.

Obyčejně jsou krystaly srostlé dle osy kolmé, protož bývají častěji plochy

konečné jako Poc a též oo-Poo prohloubené neb nevyvinuté než jiné.

Také se tím jaksi vysvětluje, proč právě bývají plochy Poo, JPoo, ač rovné,
předce na pohled jako jemně drsné a mdlé; nebo pod drobnohledem skládají se
plochy jako struhadlo ze samých maličkých zárovně v řadách srostlých, částečně
do sebe splývajících maličkých rovnoběžníčků, kteréž třpytíce se všecky na-
jednou v jistých směrech, od vyčnívajících předrobných krystalků zárovně srostlých
pocházejí. Nejmenší rovnoběžníky třpytivé na plochách mdlých a nelesklých jsou
asi -026 millimetrů široké a asi tak daleko co šířka jejich obnáší, od sebe roze-
staveny.

Krystaly jsou narostlé na krystalech křemene, kterýž je někdy proniká, pro-
růstajíc je co starší nerost. Kaolin je bud částečně pokrývá aneb též i v maličkých
chomáčkách, ač velmi zřídka, v nich vrostlý bývá. Kaolin se tvořil asi zároveň
s barytem, též i před ním i po něm. Některé krystaly toliko jako by na špičkách
křemene spočívaly, přirostlé jsou, protož tak zhusta ulamují se.

Kromě všech těchto nepravidelností objevují se ještě krystaly hluboko roze-
žrané a tak jako nahlodané nějakou tekutinou, v kteréž by se částečně byly roz-
pouštěly, se zdají.

Též hlubší díry do krystalů vyžrané bývají, což od toho pochází, že kolem
krystalů křemene, kteréž do barytu vrostlé jsou, baryt vyžrán, tak že toliko na
Špičkách sloupků křemene volně spočívá, tak jako kdyby nasazen byl.

Barva průhledných až poloprůhledných krystalů jest bledě plefová neb ble-
ďounce rudá, což od nepatrných částek kysličníku železitého a kaolinu pochází.

Potažná váha určena množstvím 5*21 grammy jest 4*4502. Složení lučebné
dle ro;?boru podniknutého s 1*45 grammy látky při lOO^C sušené (Jos. Špinka) jest:

část v kyselinách rozpustná

Oást nerozpustná

176

rozpustná SiO^ '354

í>oO, -213

CaO -025

CaOSO^ 061

CO^ O

BaOSO:^ 99.097

SrOSO^ O

99-750
K rozboru vybrány nejčistší krystaly toliko velmi slabounce narudlé. Y tomto
barytu nevyskytuje se rumělka.

Přel)lé(lnou-li se všecky tvary barytu úhrnečně, jeví se mezi nimi značný
rozdíl v tom způsobu, že krystnly narostlé na ankeritu jsou čistší onéch narost-
lých na křemenu nebo prvé jsou velmi obyčejně čiré, druhé ale toliko průhledné
až poloprůhledne a slabě zbarvené. Kryst^ily zpftsobu prvého též velmi lesklé až
přelesklé bývají a vyvinuty jsou souměrné a pravidelně plnoploše; kdežto ostatní
jsou sice toliko na některých plochách svých lesklé, na jiných mdlé s nepravidelně
a nestejně vyvinutými plochami, jak co do velikosti tak co do počtu; mimo to
i jinak nepravidelně sestavené jsou z menších krystalft.

V jednotlivých kiystalech, a tx) opět zvláště v oněch na Ankeritu narostlých,
vyskytují se krystaly obalené nebo povlečené. Jeden způsob, jak krystaly zahrnuté
jinými většími vyznačeny bývají, již nahoře uveden, kde rumělka v obaleném kry-
stalu obyčejné tvaru P<». aoPoc, na plochách y^x vtroušena jest Jinak bývají
zaobalené krystaly obyčejně bělavě zbarveny na povrchu; nejobecnější tvar zaoba-

leného krystalu jest Poc^. oo/V, ať si konečný tvar obalujícího krystalu jaký-
koliv jest.

Však se ale též zvláštní kiystaly zaobaleny vyskytují; tak třeba v krystalu
na křemenných hranolech narostlém velikosti brka a délky co prst šířky obnáší,

jehož podoba se tvaru cc P2. í'cc. Ji^oo. l\ rovná, jest zarostlý uprostřed něho

menší krystal podoby oo/^. i^a, tedy s plochami nikterak zcela k zevnějšímu
tvaru zárovnými. Zaobaleny krystal vyznačen tenkou vrstvou hacmatitu světle
rudého, kterým sice dost hustě pokryt ale předce ne tik značně, aby nebylo možno
seznat, že jak vnitřní krystal tak i zevnější obalující vrstva jsou čiré.

Baryty obou způsobů bývají dvojčatně srostlé.

Dvojčatný zrůst děje se dle dvou zákonů : bud dle plochy OP, nebo dle plochy

x»/^a. V prvém způsobu jest hrana ostřejší od oo/^, — převlád6-U teaato hranol
— lomena, obyčejně slabě, též několikráte po sobě, aneb jestli že Pod neb }ťoD
převládající vodorovnou hranu vytvořují, jsou plochy v prohnutém úhlu k sobě na-
kloněny. Zvláštnost při tomto prvém způsobu dvojčatného zrůstu jest ta, že

objeven posud na krystalech, na kterfxh zároveři jedna neb obě plochy |Poc,
2Pao se vyskytují. Čím rozsáhlejší místo plochy zaujímají, tifm hlubší může být
úhel vydutý dvojčatným srůstem povstalý; protož také krystaly na křemenech na-
rostlé, mající zvlášť hojné plochy tyto, dvojčatnost jaksi podmíňiýící zastoupené,
obzvlášť dvojčatně i opětovaně srostlé bývají.

177

Dle plochy cc Pec se též dosti hojně sr&st podvojný jeví, kterýmž plochy P<x^
ua ostré straně své se vydutým úhlem opakují.

Na některých krystalech oba způsoby objeveny najednou, tak že ve dvou
směrech os krystal prohlubené úhly má.

Co zvláštnost dlužno tu uvést, že kdekoliv se krystaly barytu na rudě na-
rostlé vyskytují buď bezprostředně neb na ankeritu ; ruda toliko ona, ložiska leža-
tého a sice celistvá odrůda jeho jest. Ani v semeníte rudě ani v ložiskách vyšších
na rudě Baryt neobjeven s jistotou, ovšem ale v žilách větších mimo ložisko rudní
nalezen.

V barytu pak následující nerosty zarostlé bývají: křemen, haematit, kaolin,
chalkopyrit, cinabarit, křemen jest starší barytu, ostatní s ním současné.

Haematit potahuje co nádech rudý povrch barytů neb i tenké vrstvičky,
zárovně jistým plochám, uvnitř krystalu vytvořuje, ncní-li vůbec v chomáčkách a
obláčkách krystal kalících zarostlý. Povlak krajní kyselinou lecjakou, v kteréž se
snadno rozpouští, se snímá.

Wad pokrývá v maličkých, černých, zrnitě složených zrnéčkách tečkám
podobných bud některou rudu, na které však se dobře nerozeznává ; nebo baryt,
kterýž na krystalech křemene narostlý bývá, vyhlodaný a vyžraný, však nchojné.

Psílomelau pokrývá v malých korách až 1 millimetr mocných krystaly barytu
z Chrbinskč štoly vzácně.

Gyps jest v maličkých jehličkách narostlý v žilách neb na rudě úkazem
vzácným, jakož i

Melantcrit v rozpadávajícím se některém hrubozrnném pyritu. Zvlášť paměti-
hodným úkazem jsou ještě tyto nerosty :

Cuprít, kterýž v žíle po několikráte jmenované vzácně, na žilkách bílého
dolomitu, nebo ve vyžraných dutinkách žilek velmi vzácně, nebo též na pyritu co
prášek neb povlak přejemný baiTy cihlové usazen jest. Cuprit původu novějšího,
jest rozkladem snad chalkopyritu povstalý, an zaujímá dutinky polorozloženým
kyzem měděným, s čemalým ještě částečně vyplněné. Vedle některých zrnek chalko-
pyritu, vtroušených do dolomitu a kolem nich bývá tento slabě zbarven do cihlová,
což od počínajícího rozkladu pochází.

Chalkopyrit pak na povrchu svém naběhlý jest tmavomodrou, trochu duhově
se měnící přejemnou vrstvičkou, což by se pro podobnost barvy

Covelliuu připočísti mohlo, kterýž povlak přetenký skládá.

Malachyt pokrývá tenké pukliny v dolomitu hnědavém neb v pyritu žilovém
povstalé co tenký zemitý povlak barvy jablkové, bud sám o sobě, nebo barví
tenounké kory bílého calcitu zároveň s ním též takové skuliny potahujícím.

Azurit vedle malachitu velice vzácný v maličkých skvrnkách. ^*)

Z vyjmenovaných nerostů jest jen male číslo jich hojnější a dle svého uložení
v žilách určitěji známé. Jsou pak tyto nerosty hojné: dolomit, pyrit, ankerit, kře-
men, baryt, calcit. Mnohé z nich se několikráte po sobě vyhranovaly, jako pyrit,
ankerit, baryt, calcit, tak že se v posloupnosti své v žilách jednou buď narostlé,
jindy opět pokryté objevují. Vůbec nemá paragenesis nerostů takové důležitosti,
jak se jí mnohdy přikládá a dá se toliko všeobecně z hrubá provést, což pro po-
znánf stáří úplně dostačuje.

178

Tyto pak by byly nerosty seřaděné dle stán svého, jak se objevili ?c spolku
s ankeritcm a barytem v žilách mladších haematitu ložisko skládiyícíclL

1. Dolomit

2. Pyrit.

3. Ankerit.

Mladší ankeritu jest jistý pyrit, ale neznámo posud v jakém poměra,
an toliko ankerit jím potažen nalezen byl, na kterém nebylo barytu.

4. Calcít.

5. Baryt.

S barytem stejného stáří jsou chalkopyrit, cinabarít, asbolan,
kteréž v nem i na něm narostlé se objevují, též redruthit Asboban
pak mladší chalkopyritu se býti zdá. Snad též galenit sem náleží, což
pro vzácnost jeho nerozhodnuto. Též haematit v povlacích jest s ba-
rytem stejnodobý.

Následující nerosty nejsou mezi sebou co do stáří srovnané, po-
krývají však baryt; jsou to:

6. ankerit, calcit.

Do této řady snad cuprit , malachit a azurit přináležejí, jest-li že
není JQŠtě mladších calcitA.

7. Psilomelan.

8. Gyps, melanterit.

Jaký by byl asi pomčr mezi křemenem a ankeritem posud zjištěno býti ne-
mohlo, an nikde ještě oba nerosty vedle sebe objeveny nebyly, však jisto jest, že
křemen starší barytu a mladší dolomitu, kterýž by jaksi snad místo ankeritu
zastupoval.

Řada skupenin, v kterýchž křemen se objevuje, pak jest asi tato, počínaje
s haematitem ložiska tvořícím:

1. Dolomit.

2. Křemen I ^ Kaolin se tvořil na křemenu zároveň 8 barytem

3. Baryt starší | ^ starším, ba ještě i s mladším barytem, alespoň částeiné.

5. Baryt mladší. S ním stejného stáří jest haematit zemitý.

6. Limonit.

7. Wad.

V ležatém plástu spodního ložiska se velezřídka objevují a sice na pomezí
mezi rudou a ležatým křemencem nebo částečně i místo rudy samé, velké splosUé
kule bochníkům podobné, kteréž složeny jsou z

křemene přepevného, barvy šedovoskové neb hnědavé, též červené. Křemoi
jest odrůda ták zvaná železitá (Eisenkiesel), zcela hnědou neb červenou radon
železnou prostoupena a jí zbarvená. Sloh těchto kraťoučkých loží jest tence vrstev-
natý, an se pásky rozličně zbarvené ve směru vrstev střídají. Na lomu jest brobo-
zmitý ; zmatost pochází od samých krystalfi křemene vedle sebe srostlých a jeden
druhým v složní plochy stlačených ; též se drobnozmné odrftdy ofajeviqí nSkij

179

s hrubozranými se střídajíce. Na původním místě toliko v Chrbinské štole nalezen
jest tento křemen, v Chyňavě snad též zarostlý bude, an tam leckdes kusy jeho
zvlá^t na polích v Kamenné se nalézají.

V chynavských kusech objevují se v ložích křemene barevného, žíly bílého
křemene až na prst široké, v kterýchž někdy střední žilový pruh
Psilomelan-em celistvým úplně vyplněn bývá.
Zvláštní žilové skupeniny tyto sestavují se v následující řady dle stáří nerostů :

1. Křemen (Eisenkiesel) zbarvený prostoupen žilami složenými z

2. křemene bílého, v němž usazen

3. Psilomelan, mladší křemene.

Nerosty pásma mandlovcového.

V zrnitých tufech, jakož i ve velmi drobnozrnných jest zarostlý labradority
kteiýž podminuje sloh porfyrický. O labradoritu již řečeno, že v kiystalech dosti
značných, však více méně porušených se vyskytuje, bud se štípatelností vyznačenou
s plochami slabounce dvojčatně rýhovanými, nebo lomu nerovného, polozemitého,
když proměna živce značněji pokročila. Labrador, jenž snadno porušení bére,
zmizí na výchozím tufft diabasových bud úplně bud zanechává v prázdných dutinách
po sobě něco zemitého, kaolinu stvrdlému, podobného zbytku.

Augít, v některých tufech zarostlá malá zrnka barvy černé podobají se augitu,
ač se zdá na některých štípatelnost příliš význačnou a toliko v jednom směru vy-
vinutou být, což u augitu nebývá, ale u hypersthenu.

Calcit prostupiye velmi často tufy v žilečkách maličkých, jakož i labrador
přemalýnii žilečkami bílého vápence prostoupen bývá.

Křemen též v žilkách ale mnohem méně hojně v tufech se objevuje, též
v celých větších zrnech, zvlášť na blízku labradorů, jako v Libečově v štole.

Apatit jest velepamátným nerostem pro pásmo tufů drobnozrnných. labra-
dorové krystaly zarostlé v šedozeleném, velmi drobnozmném tufu v Libečově
v ležatém celého pásma, prorostlé bývají zřídka vtroušenými krátkými jehličkami
krystalisovaného apatitu barvy olejové až slabě přizelenalé. Barvou svou jakož
i leskem silným se snadno od slabě lesklého labradoritu rozeznávají, ještě snad-
něji však od zběleného porušením nelesklého a mdle polozemitého labradoritu.
Největší jehličky apatitu rovnají se sloupkíim mnohem tenčím vraního brka a ony
asi co prst šířky dlouhé jsou nejvyvinutější z nich. Sloupky táhlé jsou ploch dosti
rovných a lesklých a jsou vyhraněné v tvarech:

QoP. P. 00 P2;
hrany bývají dosti ostré. Krystaly vlastně jsou čiré a toliko předrobnými táhlými
krystalky nějakého zeleného nerostu, pod drobnohledem teprve patrného, jak ve
viech směrech sloupky apatitu prostupujepat rného, zbarveny. Jen zřídka se již lupou
seznavši větší zarostlé sloupky zeleného nerostu.

Sideroxen jest zarostlý v zrnkách a zrnéčkách, jakož i šupinách v tufech
TTStevnatých zrnitých i v břidlicích tufových, zvlášt na blízku ložisek rudních.

180

Zrnka barvy trávové, tmavotravové až světlezelené nepřevyšují však obyčejně veli-
kost velké viky.

V maudlovcích vtroušenií pravidelně kulatá zrnka nebo mandle velikosti viky
až hrachu, jakož i větší mandle a geódy až velikosti pěstě i malé hlavy, kterými
mandlovcc tak význačně sloh mandlovcový přijímají, že dle něho i pojmenovány
jsou, zasluhují zvláštního povšimnutí. — Mandle male nebo geódy větší skládají
se vesměs z Calcitu.

Calcit vyskytuje se v tvarech dokonale kulatých velikosti viky až hrachu,
zarostlý v tufech drobnozrnných šedozelenavých. Obyčejně sestává každá kulička
bělavého poloprůhledného vápence z jediného krystalu, an se dle ploch nepřetržité
rovných štípe. Některé kuličky sestávají uvnitř z bělavého vápence, kterýž slaboun-
kou vrstvou černavě neb šedočerně zbarveného vápence jako skořápkou obalen
jest. Některé jsou složeny zcela z černého nelesklého vápence, snad anthrakonitu,
lesku mdlého zemitého, lomu nerovného, složení celistvého.

V tufech rudých a šedorudých nebývají kuličky tak pravidelně kulovité a
sice tím nepravidelnější jsou, čím hustěji v základní hmotě vtroušeny se objevují,
tak že nezřídka několik kuliček dotýkajících se, splývá do jedné nepravidelné
táhlé neb jako všelijak rozpoltěué podoby. Vápenec jest tolikéž bělavý. V těchto
rudých tufech veskrz slohu mandlovcovitčho jsou obyčejně mezi ložiskem ležatým
a ložisky visutými zarostlé větší kuličky vápence čili pravé mandle a geody, asi
uprostřed pásma, nebo něco blíže k ložisku ležatému než k visutým.

Geody jsou velikosti malého lískového ořechu až jablka a podob obyčejné
nepravidelně kulovitých, vejčitých, oblých neb hruškovitých; povrch jejich se
podobá rudému tufu diabasovému, drobně mandlovcovitčho slohu s zarostlými
kousky sideroxenu zeleného i bez něho.

Geody složeny jsou budí z jediného nerostu, vápence totiž, nebo z vrstev
několika nerostů soustředně jako kory se objímajících, mají tedy velmi vyznačený
sloh geodový. Stáří objímajících se vrstev počítá se od kraje do středu. Nejstaršíui
nerostem jest:

Dolomit barvy slabě přihnědlé štípatelnosti sice dosti zřetelné, hrubé, však
méně zřetelné než jaká u calcitu; obyčejně však jest hnědavý dolomit lomu ne-
rovného a slohu celistvého, nemůže tedy štěpných ploch objevovat ve svém složení
ve vrstvách hrubozrnných. Vrstvy bývají \ až J centimetru mocné, což se dle toho
řídí, jak velká jest geoda sama. Jedna věc jest zvláštní při tomto dolomitu, že
všecky větší i menší mandle kolem geod větších, v nichž tento dolomit ve vrstvě
uložen jest, až do jisté vzdálenosti do rudého tufu zarostlé, sestávají vesměs
z tohoto dolomitu bělavě přihnědlého, lomu rovného až nerovného a slohu celist-
vého. Ve větší odlehlosti pak od takových geod opět se objevují toliko mandle
složené ze štěpného calcitu bílého.

Dolomit též skládá sám o sobě geody, zvlášt menší úplně, ač méně hojně
než vápenec.

Calcit; na vrstvě dolomitu toho uložena bývá vrstva calcitn bílého průsvit-
ného, až málo průsvitného, velmi hrubozmného, tedy ve velkých plochách rovných
se štípajícího. Calcit bu(T vrstvu skládá na dolomitu, nebo nad vrstvou dolomitu

tsi

celé ostatní jádro geody z něho složeno jest; nejčastěji však eúé geody až
velikosti malé pésté složeny bývají výhradně z tohoto hrubozrnného caltítu.

Hutnota calcitu, z geody jak ořech velké určena množstvím 1*81 grammy jest
2 7380; jiný vápenec z geody velikosti pěstě, na některých plochách štěpných po-
krytý malými plátečky pyritu pak měl potažné váhy, jsa čistý (bez pyritu) 2*7476
určené 1*82 grammy.

Calcity tyto, jakož následující analysovaný, pocházejí z Jezovčína z výdky asi
15 metrů nad ložiskem ležatým.

Rozbor lučební calcitu z mandlí velikosti lískového ořechu (Jos. Lacina) jest :
Při 100"C sušený vápenec obsahoval 65*^/0 vody, ostatek složen:

SiO^ 109

(70, 41-44

Fe.O^ -53

4/2O3 105

CaO 5445

MgO -58

KO.NaO sledy

HO -89

SO3 -45

PO^ O

100-48
Jestli že v geodách velkých calcit vyhraněn bývá (Svárov šachta I.), tož
tvoří velké krystaly — { R., měřící směrem os vedlejších až 5 centimetrů, jež
však pokryty jsou tenkou korou hnědého zemitého limonitu, na kteréž opět calcit,
ale jinak vyhraněný nebo křemen se objevuje.

Nad calcitem bílým následuje tenká vrstva 1—2 millim. mocná, složená z hnědého
Siderítu zrnitého, štípatelného v zrnkách lesklých ; někdy, ale vzácněji vypl-
ňuje siderit dosti zrnitý, barvy hnědé, celé jádro geody. Jen málokdy bývá tenká
korá sidcritu proměněna v zemitý hnědý limonit, kterýž vápenec pokrývá, jako
předešlý, o němž zmínka se děla. Na siderítu spočívá:

Křemen poloprůhlcdný až průhledný, kterýž vyplňuje bud úplně jádro geod,
v kterýchž tudíž toliko ve velmi stlačených krystalech se objevuje, aneb trochu
volněji vyvinut je, zvlášf jest-li mezi krystaly jeho, až co prst tlustými, calcit
zarostlý jest V drůzách uvnitř dutých se v těchto geodách posud neobjevil. Složní
plochy jeho předrobnými dendrity

PBilomelanu zřídka a toliko v některých geodách pokryty bývají.
Na siderítu nebo v prostorách mezi kiystaly křemene narostlý jest opět:
Calcit, obyčejně celé jádro geody vyplňující. Vápenec tento jest předešlému
zcela podobný, ačkoliv mladší onoho. V dutých geodách velkých pak narostlý na
křemenu, neb v Limonit proměněném siderítu, vyhraněn jest v druzách krystalů
větších — 4 R. až lem. v průměru majících, nebo v malých krystalkách asi IJ
až 2 mm. širokých šedavých neb slabě hnědavých, kteréž nakupeny na sobě, dle
Icska svého zdají se být trochu dolomitickými.

Pyrit jest co vzácnost v krystalech 00 O 00, 1 mm. dlouhých hran, na krystal-
kách právě připomenutébo vápence narostlý.

13

182

Přehlediiou-li se všecky geody, tedy se v složení jich ve yrstvách jeví, že
vývin vrstev v jistém pořádku se dél a že vápenec opětovaně po sobě ná-
sledoval.

Některé geody složeny toliko z dolomitu nebo vápence, při kierémžto
posledním ovšem se seznat nedá, neuí-li dělen právě sideritovou vrstvou, jestli
jest starším nebo mladším calcitem. Ze sideritu neb křemene samotného geody
složena nalezeny nebyly ještě. Y těchto gcodácb objeveny následující způsoby
složení z vrstev počínaje nejstarším a konče nejmladším.

1. Dolomit I t^ 1- Dolomit

2. Calťit I. I °®^^ 2. Calcit L

3. Siderit
nebo 1. Dolomit

2. Calcit I.

3. Siderit

4. kremeu, na kterémž dendiity ještě mladšího psilomelánu narostly jsou:
nebo jiné: 1. Dolomit

o Ol VL \ M^ v řade chybí mezi sideritem a calcitem křemen.

3. Sídent I -^

4. Calcit II. I

Jiné opět: 1. Dolomit

2. Calcit I.

3. Siderit

4. křemen, na němž psilomelan mladší.

5. Calcit II.

Úplně vyvinutá řadu následuje tuto, v kteréž psilomelan a pyrit do rady
nenáležejí, au jimi vrstvy vytvořeny nejsou:

1. Dolomit.

2. Calcit L

3. Siderit (nebo proměna jeho v zemitý limonit).

4. křemen, mladší jeho jest psilomehui.

5. Calcit II., mladší vápence jest pyrit.

Zvláštní geody se vyskytují v Jezovčíuě v bělavých tufech zrnitých, nebo
v šedoi-udých polobřidličnatých tufech, jež nebývají slohu mandlovcovitého. V tufecb
se objevují zarostlé menší i větší geody složené z dolomitu, obyčejně uprostřed
dutého. V bělošedých tufech jest povrch kulovitých neb podlouhlých geod až veli-
kosti velké pěstě dosti ostře od horniny obmezen, kdežto ony, v rudé hominč za-
rostlé, bud též ostře oddělené aneb velmi pevně srostlé jsou s nejvrchn^sí koroo
z horniny sestávající.

Geody složeny na svém okraji z pevné vrstvy dolomitu, barvy světle pleíové,
oa kteréž do vnitř maličké krystiílky, velikosti nancyvýše 1 mm. na sebe tak sku-
peny jsou — obyčejně ve směrech zárovuých, v tenké nerovné plátky — že jimi celý
btřed geody Uik vyplněn bývá, že se poněkud houbě mořské podobá. Mezi kry-
stalky skupenými a celistvě krystalisovanou vrstvou krajní nebývá ostrých mezí
Buď jsou geody vyplněny zcela krystaliuickým dolomitem, nebo houbovité skupe-
nými krystalky, nebo jest vnitřek dutý.

188

Dolomitové krystalky mají hutnotu 2*9388 (určenou 8 116 grammy); dolomit
maličkými dutinami a s většími rovnými štěpnými plochami byl hutný 2*8281
rceno s *68 gr.).

Barva slabé pleCová, podobající se v čerstvých odr&dách barvě bledě r&žové,
chází snad od většího množství uhličitanu manganatého, kterýž vedle uhličitanu
eznatého do složení dolomitu přistupuje; nebo v krystalových skupeninách, kte-
i v dešti na vzduchu ležely, se bledé růžová barva v nahnědlou proměucye, což
počínajícího okysličování kysličníků v kysličníky manganity a železitý původ
y bere.

Ankeritu jest tento dolomit velmi blízký a svou vysokou poměrnou váhou
kající se s nejmenší hutnotou, kterou ankerit mívá. Na krajní vrstvě dolomitu
izena jest vrstva:

křemene, kterýž obyčejně, je-li geoda dutá, v málo velkých krystalech vy-
měň bývá. Barva jeho bledě bolavá, krystaly pak průsvitavé, až poloprůsvi-
ými jsou.

Na křemenu opět uložena korá dolomitu, aneb krystaly jeho pokryty bud
(la neb částečně druznatě spojenými i též ojedinělými krystalky dolomitu, kterýž
starší jest křemene, přece po celý čas vyvíjení krystalů křemenných se neustále
izoval, ba i po utvoření křemene ještě nějaký čas se vyhrauoval. Protož také
en zvláštní úkaz se pozoruje, že vrstvy křemene nebývají na všech mistoch
jně mocné, ba že ani nepřetržité nejsou, an místy znenáhla ukončiyí se ve
tvě dolomitu samého, křemen přerůstajícího.

Baryt. Na křemenu neb na ankeritových skupeninách narostlý jest baryt
nalých krystalech. Někdy však, a to často, se pozorují vetší krystaly barytu
i dutiny jsou mezi dolomitem, kterýž přerůstal, an do sebe zahrnul plátkovíti^
ipeniny dolomitu. Dolomit kyselinou vyleptaný pozůstiivuje po sobě dutiny v ba-
u, kterýmiž leptaný baryt jako vyžrán jest a v kterých jsou otisky dolomitových
nčů. Krystaly bývají malé, nanejvýše lem. vysoké; menší krystaly jsou důklad-
i vyvinuty větších, zvlášť byly-li toliko na křemenu vrostlé.

Některé v geodách objevené spojky jsou :
Spojky šestitvámé:

00 Pod. Fco. co P4t. ooP2. §jPqd. cx)Pqo.

Osmerečné :

Pod. QO-řoc. aoř4. |-Poo. ao Poo. co P. Poo. OP.

Desaterečné :

x>P2. Poo. oořoo. |Poo. Poo. P. P2. 2P 3P. ooP4.
Spojky třináctičlenné :

Poo. 00 P2. žPx. OP. 00 Poo. Poo. 00 /^4. 00 Poo. 2P. 3P. xP. P. P2.
Spojky osmnáctirečné :

JPoD- 00 ř2. jPoo. 00^00. OP. řoo. P. P2. 00 P4. 00 P 00 Poo. jPoo. 2P.

00. 3P. 4P. Ž3. P4.

Krystaly jsou vesměs ploch rovných, hladkých a silně lesklých; malé kry-
Iky zvlášf přesilně lesknou se, až na plochy 2P, 3P a 4P, kteréž jen málo

13*

184

I

lesklé a vodorovné rýhovány bývají. Z ostatních ploch toliko JPoo, ai vehni lesklá
bývá, přeslabé přetržité éarkována vodorovné.

Krystaly jsou vesměs souměrně vyvinuty kolem os svých; z ploch, z nichž
nebývá žádná větší na úkor druhé, nechybí žádná, tak že třeba v spojce osmnácti-
členné všech 94 ploch vyvinnto, aniž by některá chyběla, až na ty plochy oviem,
s kterými krystal narostlý jest.

Tím pamětihodnějším jest to, že nalezen ve velkán množství vyhianéných
Barytů krystal devítitvámý spojený z těchto členů:

00 Pod. Poo. qoP4. JPoo. Pod. J^. ooP. qoPoo. 5P5;

kteréž všecky plochy souměrně vyvinuty měly, až na tvar 5P5, z kteréhož toliko
jediná velká plocha se objevovala osamotněle. Úkaz ten jest ale mimo to tím

památnějším, an v těchto barytech ani jediná známka jehlanců z řady mPkn, m>l
objevena nebyla.

Mimo to i to zvláštní jest, že plochy <x> P4, obyčejně podřízené jiným co do

velikosti, na některých krystalech nad plochy ooP2 vynikají.

Krystaly veskrz čiré jsou ; v některých hojně zarostlé jednotlivé krystalky
přemalé od cinabaritu nebo chomáčky krystalů ve směrech neurčitých. Též na
dolomitu bývají zméčka rumelky vtroušena. V některých barytech zrnka chalko-
pyritu zarostlá jsou toUko po rfiznu.

Všecky geody nalezené tohoto druhu jsou složené bud z dolomitu samotného
nebo z dolomitu a barytu v této řadě dle stáří svého:

1. Dolomit (Ankerit).

2. Baryt.

V geodách, v kterých všecky nerosty zastoupeny jsou, objeviyí se v této řadě:

1. Ankerit.

2. křemen.

3. Baryt, s kterým jsou cinabarit a chalkopyiit soudobého povstání. —

y zrnitých, pevuých, šedorudých tufech diabasových, jak se s velikou pravdé
podobností zdá, v pásmu mandlovcovém mezi ložiskem ležatým a ložisky visu-
tými, jsou ve Svarově na jednom místě uloženy žíly rudní. Místo toto jest v severo-
západní stráni, roh karabinského vrchu tvořící mezi průsekem, od Vojtěšské štoly
do údolí Kačického potoka vedoucím a mezi palouky severně od Rejnovského mlýna
se rozprostírajícími. Od Rejnovského mlýna jest to místo asi 400 metrů k severu
vzdáleno nad nejnižší štolou do Karabinského vrchu hnanou.

Žíly, uložené do tvrdého hrubokrystalinického tufu, kterýž, ač hnědoiedý a
šedorudý, ve své hmotě nicméně hojně v něm zarostlými zrny vápence a féUh
melanu do tmavohnědá zbarven jest, jsou krátké, směrem asi od východu k západu
se rozprostírající a ne velmi příkře k jihu se klonící.

Od mocnosti největší, která asi 1| decimetru obnáší, se hojně až na pouhou
rozsedlinu stlačují; žil snad jest jedna neb dvě s mnohými odžilkami. Nejmoca^
části žil složeny částečně z jalové rozmělněné horniny, v kteréž uloženy jednotlivé
závalky neb žíly psilomelanu.

Psilomelan v závalkách v žilách vtroušený velikosti předrobné až takové,
kteráž se malé hlavě rovná, jest ledvinovitý neb hroznovitý, povrcha fanédého,

185

uvnitř Yšak lomu rovného barvy černomodré až černé, slohu celistvého, lesku
mdlého, zvlášť je-li polozemitý, až slabé třpytivého. Vryp nožem udélaný leskne
se značněji.

V žilách co plocha uložený nerost jest též povrchu hroznovitého, jestli okolní
hornina povolná, jinak ale jest v žilách jednotlivých mocnéjšfch až 7 — 8 centimetrů
mocných, neb slabých, rozvětvujících se, vrostlý.

Psilomelan ve vodě vyvíjí znaěné množství přemalých bublinek ze sebe, ač
na pohled zcela souvislým a nepronikatelným se být zdá.

Hutnota jeho určena jednou s kousky vybranými 1.98 grammů těžkými byla
určena s 3*6891 s nerostem prostým všech bublin.

Po druhé vzaty též vybrané kousky 373 grammy těžké, jejichž hutnota byla
tak jak byly 37191; prosáknut-li ale psilomelan po vyjití všech bublin úplně
vodou, obnášela potažná váha jeho 3*8024; tedy v něm dle objemu obsaženo dírek
nepatrných vzduchem proniknutých 219 \.

Pouze z nízkého čísla, hutnotu vyznačujícího, seznává se, že Psilomelan méně
čistý odrůd z jiných nálezišt, jejichž potažná váha mezi čísly 41 až 4*2 obsa-
žena jest

Složení psilomelanu z vybraných čistých kousků při lOO^C sušených ustano-
vené jest toto:

a (Jan Vonka), b Jos. Novák, c (dr. Gust. . Miiller).
nerozpustný zbytek se-
stávající z převládajícího

množství SťO,

2-71

3-59

•602

Mn^O^

53-23

49-48

45045

Fe,0,

18-41

22-57

3-320

CuO

•G3

CoO + NiO

•45

sledy

BaO

857

5-82

CaO

419

4-77

MgO

1-55

1-23

KO (NaO)

•47

650

no

GlO

5-48

1-025

C0„ 0 a schodek

3-69

•56

7-317

100-00

100-00

Má se za to sice, že psilomelan obsahuje kysličník manganičitý, zde ale
udán toliko kysličník manganato-manganitý, jelikož v tomto způsobu vážen byl.

Nápadné jest množství železa obsaženého v psilomelanu, ač nejisto, zda li
v něm co kysličník železnatý nebo železitý obsaženo jest; spise se zdá, že v slou-
čenství co FcO by obsaženo býti mohlo, nebo v rozboru e, kdež málo železa nale-
zeno jest více O než v předešlých; neshoda ta snad pochází od toho, že zapo-
čítáno železo do analysy co Fe^O^.

Byť by i železo co FeO v nerostu obsaženo bylo, přece roztok v kyseliné
solné obsahuje železo co Fe^O^ rozpustné, an se účinkem kyseliny solné na slon^
Ceninu manganu chlor vyvíjí, kterýž okysličení k)'sliCníku železnatého v železitý
zprostředkuje.

186

Též množství vápna jest velké v psilomelano, kterýž vůbec má oiěDivé doa-
čenství.

Malé částky CnO a CaO (NiO) určeny v množství 59*59 grammů nerosta.
Některý psilomelan zdá se být úplně proniknut bnd vápencem čistým nebo
dolomitickým, nebot v jedné odr&dě nalezeno, když byla při lOO^C Tysnšena:

d (Jos. Pich),
nerozpustného zbytku 14*48

Mnfi^ 3988

FejOj 213

SaO 10-64

CaO 10*97

MgO 2-48

KO 6-30

CO, 3*63

HO 6*18

ztráta (O) 3*31

lOO-ÓO
Jestli že všecka kyselina uhličitá sloučena jest toliko s vápnem, tedy by bo
dle tohoto rozboru bylo v nerostu 8*25 ^/^ prejemně vtroušeno (patrně zarostlý
nebyl calcit v kouskách k analysi vybraných) a mimo to by ještě asi 6 \ CaO
zbylo, kteréž v psilomclanu jinak sloučeno jest, než s kyselinou uhličitoii co vá-
penec jemně rozptýlený.

V psilomelanu, v některých pramalých skulinkách pozorují se jehličky krátké,
neb sloh hrubě a krátce vláknitý; jehličky jakož i vlákenka krátká jsou:

Pypolusit měkký, černý; krystaly shodují se s krystalky pyrolusitu vůbec
a zvlášť s oněmi, kteréž z jiných nálczišC též v takové drobnosti se vyskytují.
Ač pyrolusit nikde mimo skulinky velmi vzácné patrný není, jest nicméně možno,
že se v psilomclanu jemně rozptýlen nalézá a jednou z příčin, ovšem méně patr-
ných jest, proč sloučcnství nerostu tak proměnlivé bývá.

Caleit jest hojněji předešlého zarostlý v psilomelanu v maličkých čirých
zrnéčkách a zrnkách dokonale štípatelných a lesklých. Ač i zrnka caldta toliko
zřídka se objevují zarostlé, zdá se, že vápenec jest druhou a to hlavní přífinou
měnivého sloučenství psilomelanu, nebo analysy vedou k tomu, jako by řehni
jemně v nerostu rozptýlen byl.

Haematit zarostlý bud v pramalých proužkách nebo ve větších kasech barvj
rudé, slohu ledvinovitého na povrchu; nápadně podoben jest červené rudě některé
z ležatého neb visutého ložiska rudního, v kterémž též ledvinovitě odloučené kosy
rudy se objevují.

Mimo ty nerosty vrostlý do psilomelanu též v kraťoučkých žilkách dolomit
nahnědlý.

Dolomit jest vlastně starší psilomelanu a vyskytuje se na okr^ích žil psilo-
melanových co storší vrstva vyvinut, ovšem ne tíik hojně jako černá mda sama;
nicméně však se též v ní samé zarostlý objevuje. Dolomit hrubokrystalinický
hnědne na vzduchu nápadně.

Ledvinovitě neb hroznovité kusy psilomelanu v žilové jalové hominé zarostlé

187

bývají pokryty na povrchu vrstvičkou slabou (nanejvýSe 1 raillimetr mocnou), šedě-
hnědavého tufu vápeného, jako nákyp na povrchu bradavičkovatého. Trhliny tufn
diabasového bývají pokryty tenkou kožkou psilomelanu a tufu vápenatého hojně,
bud obojími společné nebo každým zvlášf.

Jak se zdá, nerozprostírají se žíly psilomelanu do hloubky ; an se ille pohledu
do vétáí hlubiny vytrácet a sužovat zdají.

ílada nerostfl žíly skládající sestavena dle stáří jest asi tato, nepočítaje v to
jalovou horninu, kteráž po tufu diabasovém stěny žil tvořícím nejstAráí jest:

1. Dolomit.

2. Psilomelan, v něm pyrolusit převzácný stejnodobého původu.

zarostlé, aniž udat lze, který z nich starší.

j Haen
'^' \ Calci
4. Calcit, co tu

neb z vody usazené kory.

Rudonosiié pásmo d^ v okolí Pražském.

Po íllouhé přestávce jeví se rudonosné pásmo zmizevší u Červeného Újezda
pod útvarem křídovým opět východně od Ruzyně, kdež se objevují zase ležaté
křemence v uložení velmi jmrušeném mnohými rozsedlinami, jako severozápadně
od Liboce, na počátku šárecké rokle vlčí.

Směrem k východu se křemence, kteréž nejsou mohutně vyvinuty, vytrácejí
nebo v Šárce, severovýchodně od Jenerálky na silnici k černému Beránku, kde
skály dobře skryty jsou, jich více není.

Tím mocnější jsou v Šárce vyvinuty mandlovcc a břidlice, jež oboje ve dvou
mocných pásmech se objevují. Pásmo mandloven rudonosných nižší, kteréž bezpro-
středně na azoické břidlice pásma li přilehá, nczusluhuje jména mandlovců než
toliko ve své visuté části, an část střední so z tufových břidlic a tufů diabasových,
l(*žatá pak ze zvláštních drobových břidlic skládá. O ležatých břidlicích prvého
pásma tufň rudonosných nemožno tvrdit, ani že jsou drobovými aniž tufovými;
pevné břidlice barev épinavošedých, špinavohnědých, zelenavých jsou zrna velmi
jemného a břidličnatosti velice dokonalé. Mezi břidličnatými vrstvami se vyskytují
vrstvy napolo tufovým diabasovým břidlicím podobné, an v rudé základní hmotě
sedozclenavé rozdrolené ostrohranné kousky špinavě šedozelenavých jemných břidlic
hojné vtroušeny jsou; neb jsou v základní hmotě pestré červenozelenavé úlomky
šodorudé a zelenavé vrostlé, tak jak se to v některých břidlicích okolí Svarová
též, ale mnohem vzácněji objevuje. Těmito břidlicemi slohu brecciových tufů dia-
basových jest poznenáhlý přechod mezi ostatními břidlicemi jednobare?vnými do
pravých tufň diabasových, jakož i do těchto drobových břidlic uskutečněn.

V střední a visuté části tohoto pásma jsou zastoupeny všecky jen možné
odrůdy tufů mandlovcových, polovrstevnatých a hrubovrstevnatých. Břidlice tufov*
dosti pevné střídají se s tufy beze všeho poi^dku; na některých místech troH
tufy zrnité visuté tohoto pásma, na jiných opět břidlice barvy hnědavé a to ve
vodorovných i kolmých odlehlostech mnohdy dosti nepatrných. Břidlice jsou hnědavé,
áedoru<lé; tufy vrstevnaté pak drobno- až hrubozmné dokonale a nedokonale břidlic-

188

uaté, pestré i jednobarevné. Tufy zrnité pak jsou drobno- až hrubozmné bělaTé,
áedozelenavé, rudé, slohu zrnitého neb mandlovcovitého, zřídka též i porfyrickébo
od zarostlých labradorů. Bud jsou mezi břidlicemi zrnité tufy uloženy ve vrstvicb
ostře oddělených bez přechodu, neb se břidlice do zrnitých tufů rozUčných slohů
méní, jak *ye směru přímém, tedy z jedné vrstvy do druhé, tak i směrem vlaku
vrstev samých. Ležaté břidlice polodrobové i polotufové tohoto pásma svou pev-
ností vyznamenané, skládají levý sráz úvalu Šáreckého východně a západně od
dvoru Jenerálky, visuté pak tufy pravý sklon. Mnohými rozsedlinami je celé pásmo
vržené hojně, a složen též pravý sráz úvalu kolem sv. Matěje z ležatých břidlic
a tufů.

V tvrdých břidlicích uloženy jsou porfýry rozličné na způsob ložisek mezi
vrstvami. Buď toliko základní hmota barvy pleťové neb sedavěrůžové skládá celý
porfýr, nebo v ní spoře malé krystaly křemenné vtroušeny jsou; nebo jest vylou-
čenými malými krystaly živce nějakého, velmi zřetelně porfyrickébo slohu. Živce
nezřídka bez lesku a úplně bílé a měkké jsou, an se v kaolinovou hmotu snadno
rýpat dají. Na silnici od Jenerálky k černému Beránku jest nevysoko nad hranicí
s břidlicí pásma B, blízko malého můstku zděného, vloženo lože porfýru asi
4 metry mocného v břidlicích ležatých pásma rudonosného. Jakkoliv dle uložení
by se za to mít mohlo, že porfýr tento, chudý na vrostlý křemen, jest ložiskem,
zdá se tomu přece okraj, jeho skládajíci se z breccií porfýrových a břidlicových
odporovat, a spíše k tomu to poukazigo, že porfýr snad uložen v žíle na způsob
ložiska. Nebo pravá ložiska nikoliv na okrajích svých z breccií nesestávají. U sv.
Matěje též několik takových porfýrových hornin uloženo jest, v srázích příkrých;
pro nedokonalé odkrytí ale ničeho více známo není o uložení.

Ve visuté části toho pásma jsou

Obr. 5.

Mihríct

Údolí Šárecké.

pvtok luhy

TíoU

an:

r vn w

PrAříz od Beyera k jiba zapadne od Jenerálky
skrz prvoQ zmolku na Bcverním svabu úbočí.

V prvé zmolce pravé stráně, jihozápadně
od Jenerálky, tufy rozličné, mandlov-
covité, porfyrické a zrnité uložené, v kte-
rých asi ve dvou rozličných vlacích
slabé lože (asi 1^ decimetru) celistvé
nebohaté rudy nepravidelně uloženy jsou;
an ruda celé souvislé ložisko neskládá,
nýbrž toliko velké čočky nebo i pouhé
závalky (obr. 5.). Ložiska se nalézají
blízko na hranici pásma tufovébo s vi-
sutou černou břidlicí

V ležatých břidlicích tufových určen

fát jest pásmo tufů diabasových ložató ; hř J8oii
černé jemné drobové břidlice; m: mandloTCO zele-
navé a nidéy t kterýcb nesoavislé lotíska rudy severně od Jenerálky u Dufkovky vlak

r, r uloženy jsou, po ležaté rudé štola hnána jest. gmérem .V 7^ Úklon 46® k jihu ; jiŽBČ

odtud na hranici visuté jest směr 4^ 9^
až 5^6^ úklon 18^—25^ k jihu. Mocnost celého pásma ležatých tufft rudonosnýdi
okolo Jenerálky jest asi 3{ sta metrů.

Visuté spodních tufú složeno jest z černých, jemných, dokonale břidličnatých
a tence vrstevnatých břidlic drobových, kteréž se podobají oněm již ve Svárovské
části popsaným. Vlak břidlic měřen v údolí Šáreckém k(dem silnice z Dehnic

189

i Jenerálce smérem 3^ 8"" až 4^ KV", úklon k jihu b"" až 29'>. MohutnoBt břidlic
aiujfmajícfch v údolí mfsta nižší obnáší asi S^ sta metrft.

Na černých břidlicích spočívá opět mohutné pásmo tufů diabasových, kteréž
r celé mohutnosti své na silnici z Jenerálky do Dehnic vedoucí, počínaje v oklikách
vystupující silnice, až k statku na Beránku odkryty jsou podél celé silnice. Ležatý
lil tufft jest složen z pevných velmi hrubovrstevnatých, drobnozmných, špinavě
zelenavých, hnědozelených neb tmavošedozelených hornin turových velmi mírně
c jihu nakloněných. Visutá část počínajíc nad polovičkou mohutnosti celého pásma
cst na výchozím svém velice zkypřená, barvy šedorudé, sem tam s břidlicemi
imbozmnými i drobnozmnými, jak rudými tak i bělavými se střídající, sklon jest
nímý k jihu, značněji předešlého. Podobnost těchto tufů šedorudých, slohu ne-
lokonale mandlovcovitébo k oněm z rudonosných pásem Svárovsko-Chrbinským
est nápadná.

Také ve visuté části poměrně nehluboko pod visutým ukončením mandlovců
est ložisko rudy vloženo. Jakkoliv i na silnici silnějším barvivem místo, v kterémž
;e ložisko vleče, naznačeno jest, i ač na temeně vrchu jižně od Zlatnice a severně
>d Pemikářky asi v polovici cesty sem a tam slabá krátká ložiska nebohaté
lidy spoře uložena jsou : přece nikde není ložisko rudní trochu rozsáhleji vyvinuto
ako na Červeném vrchu u Vokovic, ba zde též po krátkém dolování všecka práce
f ložisku opuštěna.

Místo, kde hlavně ložisko otevřeno bylo v rudých břidličnatých, bílých a
šedorudých mandlovcích, j?st na Červeném vrchu asi ve středu cesty do půl
cnihu zahnuté, kteráž z Veleslavína na Červený vrch vycházejíc, zde se ukončuje.
Místo to jest též asi uprostřed směru mezi západní částí Vokovic a Femikářkou
^v Dehnicích).

Ložisko sestávající z předlouhých táhlých menších plástů asi jako ohromné
Ěocky uložených, nabývalo mohutnosti až více čtyř decimetrů, bylo ale též až
1 metr mocné otevřeno, nalezeno ale též velmi často méně mohutné této míry. Ruda
liyla celistvá, v skulinkách na výchozím nepatrně nažloutlá od limonitu neb na*
t>ělená od kaolinu; velmi bohatá nebyla. Směr vlaku jejího určený z map bání
opuštěných jest 5»» 12^ úklon 33« SC k jihu- Čísla tato jsou tím důležitější, a
easluhují toho, zachována býti, an nikde jinde sa pro zk3rpřelost vrstev v tomto
pásmu, ni vlak ni úklon s dosti malou pravděpodobností určit nedá.

Tak jako u Svarová je zde ložisko rudní vržené trhlinami. V jedné takové
trhlině nalezeny zarostlé v zkypřelém tufu diabasovém zcela vybledlém krystaly,
BÚH co malý ořech veliké, na nichž obecný tvar pyritu (dvanáctistěn = kyzotvar)
ryvinut byl. Barva dosti lesklého povrchu krystalů černošedá, kde právě odkryta
byla; jinak ale povrch tenounkou vrstvičkou zeleného malachitu potažen. Na prvý
pohled se seznalo, že krystaly nejsou pyrit, ač tvar jeho znázorňtyí. Nožem řezány
daly se dobře krájet, řez leskl se tak jnko redruthit, tak že není pochyby, že to
krystaly redruthitu v tvarech po pyritu jsou, zajisté velmi památný úkaz proměny
pyritu v rodruthit. Ifmota nerostu není úplně celistvá, an uvnitř vtroušeny malé
částečky limonitu, teprve pod lupou dobře rozeznatelné, což jest i příčinou, proč
potažná váha určena s jedním krystalem, asi co ořechové jádro velkém (5 až G
grammů), byla tak nízká 4*10, an redruthitu vlastně něco více než číslo 5 přiná-

190

leží. K úplnému zjištění totožnosti nerostu s redruthitem analysován kvalitatívně
a seznán co takový, ač vedle mědi i dosti značná částka železa, pocházející z jemně
vtrouáoných částek limonitu se objevovala.

Mohutnost celého visutého pásma tnfového nidonosného jest asi 400 metrů.

I toto pásmo druhé pokryto černými, jemnými bfídlicemi tenko vrstevnatými,
téhož rázu jako ony v ležatém jsou ; tak že vlastně celé ohromné lože tufové do
břidlic samých vloženo jest.

Visuté černé břidHce drobové veletence vrstevnaté, opět pásmo rudonosných
mandlovců pokrývající, ukončují celý útvar pruhu d^ v mohutnosti asi 100 metrů,
an ve visutém svém, střídajíce se tenkými vrstvami křemence, ki^rým do visutého
mohutnosti přibývá, až posléze zcela v souvrství křemencové pásma d^ splývají,
ukončují se tím způsobem, že střídajícím se opět s křemenci vrstvám břidličnatým
až do vytracení se úplného, mocnosti ubývá.

Celé pásmo ďp jakož i ohromné lože mandlovců podstatnou část v něm
skládající se dá od tohoto místa mezi Třesovicemi a Jenerálkou, kdež poměrné
nejlépe odkrytá jest, tab. III. obr. 5., dále k východu, až k Vltavě jak údolím
Šárky tak i částečně na návrší sledovat, kdež ale na přemnohých místech pokryto
jest buď pískovci křídového útvaru nebo mocnými vrstvami hlín.

Že v této části mnohdy značně vrženo, nebo jinak ve svém uložení porušeno
jest, již zmíněno a toliko jediný doklad dostačí o nepravidelném uložení pojem si
sdělat, že břidlice mezi oběma pásmy mandlovců uložené u Zlatnice v Šárce směr
7** 8® a úklon 51*^ k jihozápadu mají. —

Na druhém břehu (pravém) Vltavy táhnou se toliko mandlovce a pokrýv^|ící je
černé břidlice Trojí a Ovencem na temenu a úpatí k Vltavě se kloníďm ai ke
Kobylisům a Libni.

Z celého pásma d^ zde uloženy toliko mandlovce pásma ležatého a břidlice
visuté.

Na jednom místě v malých Holešovicích, u Popclářky a jinde, jsou tufy dosti
dobře odkryty, ač nemožno je až k ležatému svému, kteréž bezpochyby bezpro-
středně na buližuíku spočívá, sledovat. Tufy jsou tytéž jako na všech jiných místech,
tedy od rudých břidlic počínaje až do hrubozmných tufů. Památná však jest jedna
vrstva tufu tvrdšího, kteráž zarostlými, dosti ostrohrannými kusy porfýru, barvy
plefové. jak onoho, který v Šárce se objevuje na původním místě, vlastně v breccii
se proměnivší, nad ostatní v holých neb poloholých stráních vyčnívá.

Mohutnost pásma, jehož ležaté není zcela odkryto, zajisté jest vyššňí 160 metrů.

V mandle vcích jest ruda velice po řídku v slabounkých ložích nebo toliko
závalkách, slohu celistvého, vtroušena; některá místa rudou toliko jako zbarvena
se objevují. Určitého místa slabé, krátké vrstvičky rudy celistvé nezaujímají nikde

Pokrývající břidlice černé jsou ostatním z jiných míst dosti podobny, a ac
o něco málo méně jemnými jsou ostatních, nepozbývají tím nic méně velmi doko-
nalé břidličnaťosti a tenkovrstevnatosti. Jedině tím se od ostatních nápadně lí^^
že se lámou v dlouhé tenké roubíky, ie tedy mimo lom dle vrstevnatosti jesté
příčním lomem vyznačeny jsou. Vlak jejich jest u Popelářky a v Tróji severně od
cihelny, na silnici ke Kobylisům ležící (severně od Zámečku), &• 3® a S** 5®, úklon
64*^ a 55^ k jihu. Mocnost celého pásma, počítaje ji od visutých křemencA pásni

m

, Jak pod ZámeíkeTn sm£rem 5^ a 5^ 10" a úklonem 63** a 54" k jihu vyvinuty
>a, jefit Déco méné 41 sta metrH.

V Trojí toliko jediné pásmo mandlovcfl a sice ono, kteréž ležaté vytvořuje,
oženo jest; visnté pásmo, jenžto ve Vokovii^ch přece v tAk znaéné mocnonti
vinato se spige zcela vytratí, nepřechází tedy až do Troje.

Za Trojí k východu jest páemo d, s velikou včrojátnostf na jih vrženo a
» asi okolo tří set metrfl ve sméra vodorovném; nebo tak se dá soudit z holé
ály u Tirolky a Bulovky, naproti délostřeleckému terči na pláni Holešovické,
trií. proti skále složené tolikéž z křemencA pásma i)ď„ ona v malých Holeáo-
cfch, na níž Zámeček stojí a k jihn pošinuta je značně. Tab. IV. obr. G. jest
flřezem skrze Trojí.

Dflležitosti, kteráž by s mdonosností mandlovcfl souvisela, nemají vrstvy
srna ďj T okol! Pražském uložené nižádného. —

Též nerostů jest v téchto místech velice málo známých, což bud s přirozenou
adobou pásem, nebo s nepatrným odkrytím a chybfdm rozdélánfm prád báflakou
Dvisí. Rudé zrnité, žclezíté křemeny (Eisenkicsel) se nalézají dosti hojné vedle
Uých kousků rud celistvého hacraatita sem a tam na polích jakož i v roklích;
oonit Jest mnohem vzácnčjSf haematitu a toliko řídce v Tróji nalezea, podobá ee
omu z Hrbku a Dobrotivé velmi ; calcit je»t v mandličkách a slabých žilkách v man-
9Tci hojný, též žilky křemene se objevují jakož i labrador krystalovaný a por-
rický sloh tufu podmiňující, ovdcm též zrušený jako onen z Libečova, jemuž se
á míní podobá, tolikéž slabounké žilky koalinu a dendríty psilomelanu jsou asi
ecky známé nerosty tohoto pásma. Ani sideroxen, kterýž přece ve Svarové
ácný nenf, se zde nenalézá v hojnosti mírné, nýbrž jen spoře v zméčkách malých,
(ož i dolomit v přemalých druzách. *')

chleil mth nerostů vyskytnuvších se &ž posud v pásmu miuidlovcú nidonosných

dle způsobu scřadéné, jakým se objevují.

Haematit
SiHerit .
Limonit .
Chamoisit P
Pdlomelan .
PyroloHit
Wad. . .
Asbolan .
Caprit , .
Dolomit .
Calcit
Ankeiit .

^--.Ť -

^ i

5 A

SS

1 2

g si

•^Z4 _

iá-g
'i

2 ■-

i?

t

t

t

t

t

t

t

t

t

t

t

*

t

t

t

t

t
t

t

t

t

t

t

t

t

+

t

t

192

■■H

s e

n

s e

1

e8

s

09

od

>

o

'Oí

C3

60

p<

«S

>

6

13 Malachit ,

14 Aznrit . .

15 Baryt .

16 Solenit .

17 Labradorit

18 Angit? . .

19 KaoUn .

20 Křemen .

21 Sideroxen .

22 Apatit . .
28 Helanterit .

24 Pyrit . .

25 Chalkopyrit

26 Redmthit .

27 Cinabaryt .

28 Govelin?

29 Galenit . .

t

t
t t

t t

t
t

t

.t
t

. t
t

t
t

t
t
t
t
t
t
t

t

t

t
t

t
t
t

B. Rndy pásma d,.

otevření ložiska. Ložisko Nučické vychází na přemnohých místech na den,
jakož i na mnohých místech dolovou prací otevřeno jest.

K otevření a sledování ložiska následující přípravní otvory dolové učiněny,
počítsge od západu k východu:

Od východního konce stavení Vražských, 815 metrů úplnč na sever, pod jižním
svahem západního výběžku vrchu „ Hřebenem *" zvaného, jest po vlaku rudy výskumní
štola zaražena. Též možno místo štolové také tímto zp&sobem určit : pod jižní patou
vrchfi, severně od Vraže se táhnoucích, vleče se úzký pruh potůčkem zavlažovaných
palouků, vedle úpatí od západu k východu ; ještě než se palouky k cihelně Vrážské
přibližují, vybíhá z nich úzký dlouhý pruh travnatý na sever, na jehož konci štola
zaražena jest. Od cihelny jest štola na severozápad umístěna.

Na jižním svahu vrchu Blcjskavy východně od Ghrustenic, kde les s polmi
se stýká, an od Ghrustenic počínsge se směrem silnice z Loděnic do Hořelic
vedoucí severozápadní vzdálenosti 400—200 kroků dosti zároveň běží, jsou tíri
štoly zaraženy. Dvě štoly jsou ze silnice vidět a nalézají se vesměs na jižní mezi
lesa, který se zde „v Hlubokém *" nazývá. Nejvýchodnější štola číslo U. jest od
místa, kde cesta z Ghrustenic do Nučic vedoucí silnici přeráží na severozápad na
kraji lesa. Nejzápadnější štola číslo HI. jest od této štoly něco málo více než 600
metrů směrem k Ghrustenicům, opět na kraji lesa zaražena; štola L jest uprostřed
mezi nimi něco výše v lese samém na cestě lesní, která z Ghrustenické cesty
vybočuje.

Jižně od silnice z Loděnic do Hořelic asi ve dvou třetinách celé délky jest
štola do jihozápadního svahu vrchu Krahulova vehnána. Ústí štoly jest velmi blízko
na západ od toho místa, kde se cesta z Ghrustenic do Nučic dělí v jinou cestu,
kteráž se opět rozštěpuje na dví, jednu pro Mczouů a druhou pro Loděnice.

Od tohoto místa asi v půlce, než se cesta z Ghrustenic do Nučic s onou
z Hořelic do Mezouně křižuje, jest od cesty pod Krahulov opět štola zaražena.

Na ukončení železnice z Hořelic v Nučicích jest štola Nučická asi k severu
prohnaná. Mimo to ložisko otevřeno mnohými lomy denními, o kterých se prospěš-
něji až při vypsání výchozího zmíniti dlužno.

Roiprottíráni se rudy, Jakoi i mocnost Její.

Délka ložiska dle vlaku svého jak posud prácemi zjištěno, obnáší asi něco
více než ló kilometrů neb 1| myriamétru, kteráž délka se dvěma naším milým
vyrovná. Ani zapadni, tím méné východní konec ložiska znám posud.

194

Rozprostírání a mocnost ložiska.

Ložisko rozprostírá se od východních hranic Berounských, obcí Vražskou,
Lodénickou, Chrustenickou, Nučickou, Jinočanskou, Třebonickou, Řeporyjskou, az
do pozemků Stodůlských. Kdyby se směr ložiska od Berounského východního
pomezí, až do Stodůleckých pozemků, kde asi oba nejkrásnější cípy ložiska, západní
i východní známe jsou, naznačil přímou čárou, tvořil by směr její se směrem poled-
níka úhel 4** 4**, což by též i hlavní vlak ložiska celého byl Porovná-li se směr
tento s poledníkem magnetickým, tu by ovšem se v směr 5^ 1" až 5** 2® proměnil.
Úklon ložiska po celé délce vlaku svého jest jižní (vlastně jiho-jihovýchodní).

Střední část celého ložiska uložena jest v Nučicích a sice z hrubá zároveň
s železnicí; nejmocněji vyvinuto jest ložisko v doubí na vršku » Vinici'' a v lomech
v „Chrastici" východně, pak v „Háječku" západně od Vinice.

Sleduje-li se mocnost a rozprostírání se ložiska od Vinice, půlnočně od Nučit
položené, k západu, obdrží se asi následující přehled vlaků a úklonů, kde tyto
vůbec s jistotou známy jsou :

Ve Vinici jest vlak ložiska 5** a úklon 10^ až 20** (vždy jižnO, mocnost
ložiska neznáma sice, ale zajisté ne menší 15 metrů, v kalužině západně od Vinice,
po vybrané rudě, půlnočně vedle železnice povstalé, jest úklon toliko 8^ mocnost
značná, ale určitě neznámá; vedle lesíku v Háječku východně od místa, kde se
dráha železnice dčlí do Nučic a do Tachlovic, je směr S**, úklon 50^ mohutnost
asi 10 metrů. — V Krahulovském lomu jest vlak směrem 3^ 3** a úklon 62^^ moc
nost asi 6 meti*& ; západně od lomu v lesíku v menším lomu 3*^ 10" a úhel 52^
mocnost asi 4 metry; ještě západněji v lese 4**5*', s úhlem 55®, mocnost 2 metry;
v Krahulovské štole pak otevřeno ložisko směrem 3** 14° a v úklonu 5li^ v moc-
nosti 2i metru. V Hluboké u Chrustenic je hlavní směr vlaku í^ IV a úklon
4Ui*', v mocnosti 3 metrů, východně od Chrustenic ale 4** 2^ úklon 48^ v moc-
nosti i metru. — Ve Vražské štole směr asi 4*»8^ úklon 46°, v mohutnosti asi
1 metru. Západněji od Vražské štoly není ložisko dle vlaku svého proděláno, ač
ještě dále se rozprostíi-á.

Východně od Vinice jsou čtyry velké lomy v Chrastici ; v lomu 1 a 2 (počí-
t^e od západu k východu) jest hlavní směr ložiska 4** 12°, úklon 22° až 25°,
v mohutnosti asi 15—17 metrů, pohled na lom č. IL jest na Tab. V.; v lomu 3.
a 4. pak je směr 5** 11°, úklon 42° a 56°, mocnost pak v každém lomu 14 — 10
a 7 metrů. V Jinočanském lomu na „Škrobech" jest hlavní směr 5*»0°, úklon 68°,
v mocnosti 7—8 metrů. Dále na východ není ložisko nikde otevřeno, ač se ještě
daleko rozprostírá.

Směr ložiska se za nedlouho, vždy trochu mění, takřka za každou menší roz-
sedlinou se trochu zjinačí; za vržením malým se ne značně mění, za velikým
vržením ale velmi značně se jak směr tak i úklon zjinačí. Aby se podal jen jakýsi
příklad, tak v lomu jinočanském v západní části jest směr 4** 8°, úklon 73°, ve
východní části 5*»5°, úklon 63°, ač jen malými nepatrnými vrženími ložisko po-
šinuto jest

Ložisko ve svém celém vlaku nesčíslnými malými i značnějšími, jakož i pře-
dlouhými rozsedlinami ze svého vlaku přetrženo a jinam vrženo jest Menší roz-

í

195

sedliny takořka každým krokem ložisko rozštěpují, větší z nich jsou dosti hojné,
vsak je též několik přeznačnýcb vržení daleko posmykujících roztržené části
ložiska, o kterých nutno se zmínit. Vržení v pohledu dle vlaku ložiska vyobrazeno
na Tab. II. obr. 4.

Yýchozi ložiska na velmi mnohých místech se seznává, kteréž zde vypsány
buďtež.

Ve východní části lesa v obci Berounské ležícího, který k Vrazi se táhne,
objevují se poprvé utržené a skryté částky ložiska Nučického v mocnosti nepatrné na
nejvýše * metru dosahující, na jižním svahu lesa, asi 500 kroků od silnice z Vraže
do Berouna na půlnoc, směrem asi zárovným se silnicí. Západněji od těchto míst
je všecka skála pokryta mocným náplavem, který zabraňuje všeliké důkladnější
propátrání krajiny. Jisto jest však, že na břehách Litavky u Berouna ložiska Nu-
čického více není. V obci Vražské vleče se výchozí ložiska, přehojně vrženími
pretrhaného a nanejvýše asi 1 metr mocného, po jižním svahu stráně pastvištaty
pokryté, kteráž se opět něco přes 500 metrů půlnočně od silnice asi zároveň s ní
táhne a v pozemcích nazvaných „v slupicích k Berounu "^ leží. Odtud se vleče
ložisko na výšině polí v „ou valech" severně proti Vrazi, aniž by na den vycházelo,
až se zase na úpatí jižních strání pod vrchem, na kterém osada „na Lesích ** zvaná
jest, a západně od Vražské štoly v několika odtržených částích mocnosti až 1 metru
směru asi 3** 10® a úklonu jižního 54*^ objeví. Východně od Vražské štoly se po
prudkých lijácích výchozí též v lese na jižním svahu západního výběžku Hřebenu
severně od Kněží hory objevuje směrem 3** 12" a úklonem 52®, v mocnosti asi
4 metrů, počítají-li se i jalové vrstvy do mocnosti ložiska. Odtud se dá sledovat
po jižní patě hřebenu, po vysočině západně od Chrustenic neb od severních hranic
Lodénické obce, až do polnosti loděnických na jihovýchodním svahu Hřebenu roz-
ložených až ke Kačickému neb Loděnickému potoku jižně od samých Chrustenic,
kde podle pruhů hnědě barvených, v polích se místy utržené části ložiska
seznávají.

V této části obce Vražské a sice východně od Vražské štoly, sestiivá ložisko
vedié hlavního ložiska asi 1 metr zde mocného, asi z dvou ještě slabších ložisek
y mocnosti 1 decimetru i méně, které se zároveň s ložiskem vlečou bud bczpře-
trženě nebo v jednotlivé bochníky se oddělíc, jež od ložiska břidlicí černou oddě-
leny jsou. V lese východně od Vražské štoly jsou dvě ložiska, každé asi 1 metr
mocné, oddělená pruhem černé břidlice od sebe. Kdyby se mocnost rudních
ložisek neb bochníků měřila přes jalové vrstvy všecky, které je od sebe dělí,
vzrostla by od 2 až k 4 metrům; proto výchozí také vždy mocnějšími se býti
zdají než ložisko rudní, an rozpadávající se rudou proplásty břidličnaté se za-
krývají.

Za Kačickým potokem, v obci Chrustenické na východ, není výchozí známé,
až v Hluboké, kde prácemi směr ložiska odkryt, aniž by toto na den vycházelo.
Délka ložiska v Chrustenicích prozkoumaného obnáší více než 600 metrů a ložisko
yleče se po jižním svahu Blejskavi asi zároveů s krajem lesa, až snad k východním
hranicím Chrustcnickým, kde se s Hořelickými hranicemi stýkají. V této východní
části lesa, pod Blejskavou, jest ložisko úplně neznámo a objevuje se odtud náhle
jižné, na jižním svahu vrchu Krahulova, již do obce Nučické přináležejíc.

196

Dá se soudit 8 pravděpodobností takřka zjištěnou, že v těchto místech jest
ohromné vržení, snad úvalem na západní straně Krahulova naznačeným, o jehož
délce, směru a úklonu, při úplné neznalosti jedné částky odtrženého ložiska samého,
ničeho více ani udat nelze, než toliko to, že směr vržení předlouhého bude asi
sblížené severojižní a úklon rozsedliny západní. Že vržení samo předlouhé bude,
soudit z toho, an mírné kopce, v „Hlubokém'' Nučickém nazvané, na jižní straně
silnice se táhnoucí z vrstev se skládají, které jinak nad ložiskem asi více než 700

kroků vodorovně ve visutém uložené býti mají;
^ JM^ tvoří prodloužení směru vrchu Krahulova,

g; T^o )>m (od kterého toliko úvalem snad rossedlina

Z g: 3 ^m^ naznačujícího odděleny jsou), kterýž se skládá

9 ^|- \^M^ z vrstev, jež toliko pod ložiskem vyvinuty

^- "^K^ Výchozí ložiska jest na jižním svaho

^ ^f Krahulova, čím dále na východ, tím výše

^ ,^p. v lesíku, až na vysočině samé, nad stráni

" ^^ višněmi posetou se objeviye v lomu, odkudž

směrem k Ilořelic&m se vleče na polích, na

§" ř „stráži'' zvaných, až do vzdálenosti neznámé.

I* / — Ložisko se neobjevuje, spíše až zase v obd

o
o

s

.<*

0

is ^/ Uořelickč na jižním cípu hájku »v Hájeďra-

cr

^ / ^^ jižním svahu stráně, východně od dtífeí

se dráhy Nučicko-Tachlovické, kamž zqisté

g ^ zase jen velkým vržením poáinuté jest.

g \ Vlak ložiska přechází opět za králko

g. "^X o do obce Nučické, kdež s železnicí asi záro-

g: j ? vně, odchylujíc se od ní jen něco, směrem

P k severu se sledovat dá; západně od h^ki

0 / na Vinici, kdež rudní lom otevřen, Tab. VL,
^ jest silnice z Nučic do Dušník na pouhé

1 / ' rudní skále stavena. Z „Vinice- jde vlak
§« / přes Chrastici čtyřmi otevřenými lomy ai

k mezím Jinočanským, kde mda dvakráte
g, j^ mocně vržena jest (rozsedlinami, s nfi jedai

^ \ 250 metrů a druhá ve voderovnáDi smiit

ještě o něco delší bude), až k ceaCe s Nufiic do
^•^"^Y^ Jinočan vedoucí do polích na .Škrobech** ira

ných; obr. 6. Odtud se dá sledovat cestot
až k silnici od Jinočan k Dobříči, pod kte-
rou, asi v 140 metrech na jih, od spcged
cesty z Nučic počítaje, přechází, aniž b7
dále na východ pod hlubokým li^laveB
sledována byla.

Další směr ložiska bude asi sevent
od Mirešického dvora s úklonem příkrým do

107

pozemků Třebonických, kdež y cestě od kostelíčka na ,,Krtni^ k Jinočanůtn, zapadne
od Krtné asi v místech, kde se cesta k Ořechu dčlí, by vycházet mohlo; odtud
pod luhy Řeporýjské, jižně kolem Krtně, až do pozemků obce Stodůlek. Nej-
východnější místo, kde by ložisko se ještě objevit mohlo, jest na polní cestě, asi
ř^OO kroků východně od Krteňského kostelíčka na jih směřující, v místě, které později
jesté při diadochitu Stodůleckém zevrubněji udáno bude. Odtud na východ jest vlak
rudního ložiska úplně neznámý.

Ložisko tvoří tedy jakousi velice dlouhou vrstvu, více dvou mil, uprostřed
nejmocněji vyvinutou, kteráž by se přeohromnou čočkou ve svém středu asi 16 metrů
mocnou, odtud na oba cípy vždy méně a méně mohutnou, čím dále od středu,
porovnat dala. Celá vrstva není v souvislosti uložena v skalních vrstvách, nýbrž
vrženími přetrhána na velmi velké množství kusů od sebe pošinutých.

Ležaté a visaté ložiska Nučického.

Jak z všeobecného přehledu vysvítá, leží ložisko v drobových břidlicích,
v nichž podřízeně pískovce velice jemné, zrnitým křemencům podobné, uloženy jsou.
Jak ležaté, tak i visuté v nejbližší vzdálenosti od ložiska dobře odkryty jsou podél
výchozího ; severozápadně od Vraže, pak severně a severozápadně od Vrážské cihelny,
na pravém břehu Kačického potoka u Chrustenic. V Hluboké, západně od Chru-
stenic, toliko ležaté částečně odkryto; v Krahulově zase, jakož i v Nučicích jen
visuté nedokonale skryto jest; východně od Krteňského kostelíčka v brázdách
v cestě toliko po prudkých lijavcích se vysuté objevuje. Na stráních s jižním svahem
mezi Vráží a Berounem sice též visuté částečně odkryto, nemožno ale ničeho z toho
zde soudit, jelikož ostatní část kde by se vlastní ložisko uložené nalézat mělo,
jest pod rozsáhlými náplavy pokryta. An toliko v ležatém se hojněji pískovce
křemencové objevují a tyto méně se ruší než břidlice měkčí ve visutém rudy;
a protože též vrstvy k jihu se kloní : tedy to takořka pravidlem jest, že se ložisko
objevuje toliko na jižních svazích vrchů, jejichž temeno z ležatých vrstev se skládá.

Ležaté vrstvy bezprostředně pod ložiskem, až do jisté vzdálenosti od tohoto,
skládají se z břidlic drobových černých neb černohnedavých, tence břidličnatých,
slídnatých vrstev, s kterými se střídají vrstvy tvrdého jcnmozrnného pískovce, jemuž
se vůbec křemenec řiká, beze všeho určitého pořádku. Jak břidlice drobové, tak
i křemence nedají se od sebe ostře oddělit v přírodě, nebo břidlice zpískovitéjíli
aneb zkřemení-Ii, přecházejí do křemenců, křemence zase zbřidličnatěním do
břidlic. Břidlice drobové černé neb velmi tmavé, barvou od šedavých neb šedo-
nažloutlých křemenců ostře odděleny jsou; přechodní horniny se barvou přibližují
tím více oné hornině, do které se mění, tak že poskytují barev šedavých a šedo-
hnédavých. Břidlice do křemenců, nebo naopak se mění, jak ve směru kolmém,
tak i ve směru vodorovném.

Jakkoliv břidlice a křemence beze všeho pořádku se střídající celé ležaté
ložiska skládají, tož přece se pozori^e, že v záiKidní části vrstvy křemencové
zmohutnéváí převládají nad břidlicemi, kdežto ve východním dílu uveličevší se
množství břidličnatých vrstev, zahrnujících jen slabší křemencové vrstvy, jaksi pře-
vládá. Protož také v západní části ležaté, skládající se z tvrdších křemenců, vy-

14

198

tvořuje vysoké vrchy, jako u Vraže, u Chiiistenic (Hřeben, Blejskava, Krahulov,
u Hořelic je jíž dížší), kdežto ležaté ve východní části z měkčích převládajítích
břidlic složené, jen v nízce pahrbkovité rovině se rozprostírá a jen menší vyvýše-
niny u Nučic, Jinočan a Třebonic skládá (Vinice, Škroly, Krteň). Nicméně jest
ležaté ve východní části, by( by i v celku méně tvrdé, než v západním dflu, přece
mnohem pevnější vlastního vysutého, tak že se krajina, byť i rovinatá, přeco trochu
k jihu, kdež visuté měkčí vrstvy uloženy jsou, mírně se uklání.

U Vraže jsou ležaté křemence zajisté ni^vyvinutější, a bhdlíce, jakož i pře-
chody břidlic do křemenců, nejpodřízenější. Severozápadně od Vraže leží ložisko
rudní bezprostředně na křemencích ne sice hrubovřstevnatých, ale nicméně dosti
značně vyvinutých. Ve východní části obce Vrážské leží ložisko toliko na křemen-
ných drobových bíúdlicíoh a tvrdších břidlicích s křemenci se střídajících, ajiy vlastní
tvrdé křemence trochu do ležatého ustupují.

V Chrustenicích se střídá břidlice s křemenci v ležatém, a zdá se mít břidlice
převahu nad vrstvami křemencovými, jejichž mohutnost nikdy míry '/, metru ne-
dosahuje (Tab. IV., obraz 6.) ; v dalším ležatém ale opět křemencové vrstvy nad bridli-
čnatými převládají velice velmi, ba liplnč je vytlačují neb stlačují až na nepatrnou část.

V Chrustenicích, kdež ležaté, bezprostředně ložiska se dotýkající trocha ote
vřeno jest, skládá se toto z šedivé vrstvji přctvrdého šedého křemence '/a — '/i métm
i více mocné, kteráž práškovitým pyritem prostoupena, a kratičkými žilkami bílého
vápence prošlehána, dle vlaku na vzdálenost asi 600 metrů známá jest: by( by
třeba nebyla jedinou souvislou vrstvou, tedy by to mohlo být několik vedle sebe
se rozprostírajících krátkých vrstev, vyřezujících se a opět povstávajících. V tomto
pískovci křemencovém jsou zachovalé černošedé pruhy, vidličnatě se rozvětviýící
chaluhy snad nějakého chondritu. Góppert sice uvádí mnoho chondiítů, z nichž ale
žádnému se tento ue])odobá; jaksi jen co do tvaru zevnějšího podobna k Chondrites
antiquus Sternb. ((iópp. Uebergangsgebirge (T. I. f. 1.). Tyto rostliny nemožno aoi
roztřídit, an mimo velmi hrubý tvar prauičeho na nich se neobjevuje určitého.

Pod křemencovým pískovcem tímto následují drobové břidlice v mocnosti asi
3—4 metrů, v nichž se asi dva- až třikráte opakují vrstvy rudní, nebo místo vrstev
čočky bochníkflm nanejvýš 2 decimetry mocným podobné (Tab. IV., obraz 6.). Pod
tím následují břidlice se slabými křemencovými vrstvami se střídqícf; čím dále
do ležatého, tím více převládá křemenec, kterýž posléze všecku břidlfci vytlačuje
Jestli to všude tiik, nemožno tvrdit, nebo toliko v štole č. I. bylo ležaté přeraženo.
V Krahulově opět se v ležatých břidlicích křemencové vrstvy objevili, kteréž ale
nedaleko od lo/iska dosti hojnými jsouce, potom velice převládají.

V Nučicích jest bezprostřední ležaté ložiska černá drobová břidlice bes kře-
mence, v které teprve ve vlastním ležatém se střídají vrstvy křemence s prvku
něco hojněji, k posledu opět méně hojně, aniž by v celku mocnost 1 až iVs deci-
metrů o mnoho převyšovaly. Ač v dalším ležatém, kteréž až na 170 metrů vodo-
rovné délky proraženo bylo, se objevují též pásma bohatší na křemence pevné,
tož přece v celku břidlice a břidličnatč křemence převládají. Též vrstvy podobné
tufům diabasovým (mandlovcovým) v ležatém objeveny byly. (Tab. II., obraz 3.)

V Jinočanech pod ložiskem toliko břidlice, ovšem trochu písečnaté, odkiytf
až na vzdálenost toliko asi 3 metrů; hlubší ležaté i zde neznámé.

199

Pahorek Krteň u Chabů sice z křemencových vrstev se skládá, tyto ale jsou
od ložiska značně v ležatém. Východně od Krtne opět v místě, kde by asi ložisko
býti mohlo, se střídají křemencové vrstvy s břidlicemi mnohonásobně.

V celém ležatém se v jistých vrstvách v neurčité vzdálenosti od rudy objevují
skameněliny, ale toliko jen na některých místech přístupny jsou. Místa, kde se
skameněliny vyskytují, jsou:

U Vraže : na jižním úpatí vrchu, na kterém samota „na lesích" jest, vadlé
pěšiny odtamtud do Vraže, asi 40 metrů vodorovně o<l výchozího rudy, které tam
je odkryté. Skameněliny jsou v černé drobové slídnaté písečné břidlici, kteráž ale
na výchozím svém šedohnědá jest, asi následující, mimo velmi mnoho jiných: Conu-
laria grandissima Barr , Conularia insignis Barr., Orthis sp. snad Orth. redux Barr. se
podobající, Orthoceras bisignatum Barr., Discina squamifera Barr.

V Chrustenicích jsou skameněliny v lesíku, na jižně se klonícím svahu západního
konce Blejskavy, uprostřed mezi štolou č. III a Chrustenickým mlýnem, v křemenci
žlutohnědavém, kterýž snad je dle pohledu asi 10() metrů od ložiska, v těch místech
posud neznámého, vodorovně vzdálen. Skameněliny potaženy bývají žlutým nádechem
silným od zemitého limonitu pocházejícím; jsou to asi následující: Orthis sp.,
podobající se asi O. redux Barr., Leptaena aquila Barr., an. Atrypa deformata Barr.,
Orthis sp. ind. (podobná na pohled k O. moesta Barr.), Euomphalus sp., Pleuroto-
maria sp., Orthoceras bisignatum Barr., Trinuncleus ornatus Barr., Illaenus Panderi
Barr., Dalmanites socialis Barr. var. proeva, Acidaspis Buchi Barr., Cypridima sp.,
Cystidea bohemica Barr., Echinoencrinus Helmhackeri Barr., maličký Encrinit ne-
známý, Lingula sp., Discina sp., mimo to též chaluhy sprosté v těchto vrstvách,
přechatrné zachovalé, a dalece podobné bud k Bythotrephis flexuosa Halí, neb
k Chondrites antiquus Sternb.

V ležatých křemencích Krahulovských, kteréž s těmito asi v stejném vlaku
co do obzoru pod rudou souhlasit by mohly, nalezena Orthis indet. (podobná dalece
k Orth. moesta Barr.) a menší Orthis sp. toliko vzácně.

V Jinočanech jsou, počínaje asi od I decimetru bezprostředně pod rudou
v šedočemých, slídnatých a písečnatých břidlicích v celé posud známé vodorovné
mohutnosti 3 metrů, v jistých vrstvách skameněliny vtroušeny ; tak nalezeny : Conu-
laria grandissima Barr., Leptaena aquila Barr., Orthis sp. indet. (podobná jak k O.
macrostoma tak k O. redux), Pleurotomaria sp. (viatorV Barr.), Trinuncleus ornatus
Barr., velká Orthis sp. indet., Serpulitcs bohcmicus Barr., Euomphalus sp. nov.
velký, posud v těchto vrstvách nenalezený, Cytherina gregaria Barr., Beyrichia
bohemica Barr., Cystidea bohemica Barr. Skameněliny nebývají v hrubších těchto
bnd licích ostře zachovalé. '^}

Visuté nad rudou, skládá se do výšky dosti značné, výhradně z černých,
jemných, slabě slídovitých, velmi tence břidličnatých a tence vrstevnatých dro-
bových břidlic. Jen na málokterých místech a sice obyčejně blíže ložiska, bývají
břidlice trochu slídnatějšf. Na vzduchu, vlastně na slunci rozpadávají se čerstvé
vrstvy drolením velice rychle; to, a vůbec snadnější zrušitelnost jejich podmíněna
jemností břidlic, příčinou, proč v nižších místech málokdy na den vystupiyí.

Svou snadnější povolností ustupují tlaku shýbajíce se směrem, kterým po-
šinuty jsou; čímž se podivuhodný úkaz vysvětluje, jak vrstvy k jihu se klonící.

i tš.

200

na výchozím svém na svahu vrchů, někdy, ač rozdrceny přece ohnuty bývají,
kloníce se k severu, jak to v ústí štoly číslo II. i I. v Chrustenicích otevřeno jest
Tab. IV. obr. 6.

Co vzácnost jest v břidlicích visutých křemenec šedý, v málo slabých vrstvách
asi IVs decimetru i méně mocných uložen; alespoň tak toliko na jednom místě
objeveno a sice v Chrustenické štole číslo II. Tab. IV. obr. 5, kde ve vodorovoé
vzdálenosti asi 22 metrů nad ložiskem asi sedm vrstev křemencových se s bři-
dlicemi střídá! — Možná, že též v Krahulově se tento úkaz opakuje, však není
právě zjištěn, proto že na tom místě ložisko posud nevyhledáno jest.

Jiný, ne méně památný úkaz by byl ten, že se ve Vráži severozápadně od
vsi v jižním ú pátí stráně, v které ruda se na výchozu nalézá, objevují ^ v^ ^^^'
lenosti vodorovné 4 až 6 metrů ve vrstvách vchni porůznu malé koule smáčknuta,
ve dvou různých obzorech. Koule, složené z šedého, celistvého vápence velikosti
pěstě, obalují skameněliny nedobře zachovalé, z nichž toliko Orthoceras sp. ind.
Pleurotomaria sp. ind. a Acidaspis sp. ind. poznány jsou. Možná, že to kolonie,
ač teprve skameněliny lépe zachovalé by o tom s jistotou rozhodovaly. Jelikož
nesnadno popsat tak obmezcné místo, stojiž zde číslo katastrálně, 1351, pastviny
na stráni, v jejímž východním rohu se místo nalézá.

Též asi ve vodorovné vzdálenosti 130 kroků (k jihu) od Vrážské štoly, tedy
do visutého, nalezl se v břidlicích shluk podobného vápence směrem 4^ 8^ a úklooem
46° k jihu v břidlicích uložen. Ve vápenci toliko Orthoceras sp. ind. a Tiinun-
cleus omatus Barr. se nalezl, V Chrustenické štole II. jest ve vodorovné vzdále-
nosti 55 metrů uložena 2 decimetry mocná krátká čočka šedožlutá, zemitá, snad ze
zkypřelého vápence sestávající Tab. IV. obr. 5.

Jestli že jest obzor těchto vtroušených shluků vápencových v jediné souvi-
slosti, nedá se nijak soudit; kdyby tomu snad tak bylo, vzdalovala by se vrstva,
shluky vápencové držící, čím dále na východ tím více od ložiska až do jistých mezí. —

Skameněliny se vyskytují ve visutých břidlicích a sice: Ve VrÁžské štole to-
liko velenezřetelné otisky Chondritii.

V štole číslo III. v Chrustenicích ve visuté vodorovné vzdálenosti až do 20
metrů se skameněliny nalézaly ; v nejvyšších vrstvách bylo vedle sprostých malých
brachiopodů a gasteropodů též něco tribolitů, kteréž v nižších vrstvách cbjbély;
jsou to: Cheiruinis claviger BaiT., Trinuncleus omatus Barr. Dalmanites socialis
Barr. var. proeva, lUaenus Panderi Barr., Aeglina rcdiviva Barr., Orthis radiatala
Barr., Hyolithes sp., Nucula boheniica Barr., Discina sp., Serpulites bohemicas
Barr., CyclusV bohemicus Barr., (iraptolites tectus Barr., malý polyp, vejce pochá-
zející snad od Trilobitů.

Ve visutém štoly Chrustenické číslo II nalezeny asi v stejných vzdálenostech
ve visutém: Nucula boheniica Barr., Orthis radiatula Barr., Trinuncleus omatus
Barr., Dalmanites socialis Barr. var. proevíi, Cyclus? bohemicus Barr., LíngulaliD-
gua Barr., Rhynchonella priniula Barr., Serpulites bohemicus Barr., Plumolites bo-
hemicus Barr., Graptolites tectus Barr., Conularia modesta Barr., Orthoceras bisig-
natum Barr. Cystidea bohemica Barr., Pleurotomanria sp.

V Krahulovské štole nalezeno ve visutém, nejisto z kterého místa, ale ziyisté
nedaleko od ložiska: Nucula bohemica Barr., Pleurotomaria viator? Barr., Orthis

201

radiatula? Barr., Orthoceras sp. Trinuncleus ornatus Barr.j Dalmanites socialis
Barr., var proeva, Gystidea bohemica Barr., jakož i otisky Chondrites sp.

V Nučicích nalezeno ve visutém při sledování vržení, neznámo tedy v jaké
vzdálenosti od ložiska, toliko Nucula bohemica Barr, a Trinuncleus ornatus Barr.
Na Vinici ve visutém toliko větší nějaká špatně zachovalá Pleurotomarie nalezena.
Z těžní štoly snad před lety též by se byly otisky vydobyly, kdyby se bylo k tomu
přihlíželo. Nyní to v provlhlé břidlici nemožno.

Mimo toho co vypočítáno zde, posud nikde jinde skamenělin nalezeno není.

Ložisko Nniieké.

Složivo ložiska. Ložisko složeno z rud černomodrých nazelenalých, seme-
nitých, kteréž co do povahy mineralogické, jak v mohutnosti ložiska samého, tak
i ve směru uložení svého značným proměnám podléhají.

Mineralogické popsáni rudy. Rudy obecně modrými rudami nazvané,
jsou vesměs slohu semenitého neb oolithického a jmenují se vůbec chamoisitem^
k jehož některým odrůdám jinozemským nad míru podobny jsou. Seménka ru-
dová jsou zarostlá v základní hmotě: jak seménka tak i základní hmota velice
se mění.

Základní hmota chamoisitová sestává v některých rudách ze světle hnědavě naše-
diého sideritu předokonale štípatelného, nebo štěpné plošky vyznamenávající se hlad-
kostí a leskem prese všecko, že nepatrně malými jsou, předce ve světle slunečním se
trpýtí. Sideritové základní hmoty se v rudě nezdá dle pohledu býti více, než
zrniček oolitických v ní vrostlých, nebo ona vyplňuje toliko mezery těsně přilé-
hajících zrniček okulacených.

V jiných opět rudách, které co do množství věčšinu rud skládají, sestává
základní hmota z chamoisitu vlastního, barvy hluboce černošedé neb jen tmavo^
šedé, lomu nerovného, celistvého, složiva a lesku žádného, tedy zemitého. Vryp
nebo prášek chamoisitu jest šedý. V této základní hmotě bývají sice též oolithy
jeden vedle druhého těsně k sobě přiléhající, však jsou též přeliojné ony rudy,
v jejichžto základní hmotě oolithy ač hojně, předce netěsně vedle sebe vrostlé
bývají; však též místy oolithy jen toliko sem tam vrostlé bývají, tak že základní
hmota v takových částech rudy velice převládá, ba i celé pruhy, ovšem ne ostře
oddělené, v ostatní rudě sama o sobě skládá.

Toliko při nejsilnějším osvětlení slunečním a nejopatrnějším prohlížení zá-
kladní hmoty, proleskne přenepatrný bodek leskem odraženého světla, na důkaz
že i v této základní hmotě jsou přenepatrné krystalky sideritu vrostlé.

Mimo tyto dvě základní hmoty se objevuje třetí složena z obou, tedy ze cha-
nufiigitu prostoupeného sideritem, v níž bud siderit neb chamoisit převládá. V cha-
moisitové základní hmotě, převládá-li tato, jsou přeslabounké žilečky sideritu kry-
stalinického, ve všech směrech jako protkané, zarostlé vedle krystalečků přemalých,
které vesměs černý chamoisit prostupují. Někdy základní hmota chamoisitová, toliko
přeroalými krystalečky sideritu záplně proniknutá, jest tvrdá a slabě lesklá. Šířka
žilek dle pouhého pohledu se na *„ — ,'„ mm. ba i na ještě méně cenit může.
Jestli že převládá siderit tu ovšem šířka žilek u nejširších^ zatlačujících někdy

202

dosti značné černošedou základní hmotu, až ua 2 až 4 mm. vzroste. Již v dosti
slabém slunečním světle jest vidět třpytící se přemaličké plošky rozštěpených žilek,
neb zarostlých krystalcčků sideritových.

Rudy s těmito třemi rozličnými základními hmotami nejsou ostře od sebe
odděleny, nýbrž ze základní hmoty čistě sideritické, šedavěnahnědlé lesklé, jest
v jediné bezpřetržené řadě přechod základní hmotou Sideritu, prostouplou chamoi-
sitem; potom hmotou chamoisitu, prostouplou sideritem; až do základní hmotj
černošedě mdlé nelesklé vlastně chamoisitové zprostředkován.

Tvrdost základní hmoty sideritické jest větší tvrdosti calcitu, nebo calcit jí
rýpán jest, obnáší tedy 35 — 4*5 jako u sideritu; kdežto černý chamoisit základní
hmoty, rýpající sůl kamennou sám calcitem rýpán jest, 2*5 obnáší. Pro základní
hmoty chamoisita-sideritické tvrdost mezi oběma čísly leží.

Zarostlá seménka nebo ooUthy nejsou nikdy kulatá, nýbrž toliko elipsoidickii
a sice jsou bud ellipsoidy jednoosými, bud s delší neb kratší hlavní osou, anebo
ellipsoidy s třemi osami.

Velikost ellipsoídfl jest asi následující: při ellipsoidech jednoosých jsou roz-
měiy největší ^4—2' 4 mm., a nejmenší .7^ — 1 — ^ mm.; ellipsoidy trojosé mají ná-
sledujících rozměrů: dle nejdelší osy */^ — 2V4 mm., dle dmhé osy i— I-/, mm., dle
nejkratší osy { — I mm. Oolithy velice zřídka přerůstají nejdelší udané míry,
jakož i pod nejmenší míry neklesávají svými rozměry.

Sloh oolithů jest soustředně miskovitý, an z neskonale velikého množství pře-
tenkých, objímajících se misek složeny jsou. Barva jest silně černošedá neb čemo-
modravá a čemozelenavá. Barvy šedozelenavé, světlošedozelenavé, šedohnědavé,
vůbec barvy světlejší, naznačují již přechod do oolithů rušících se.

Černošedé oolithy zarostlé v sideritických základních hmotách, bývají též
předrobounkými krystalečky sideritu slabě prostoupeny, což se za největší po-
zornosti na slunečním světle sem a tam kmitnoucím se slabé lesklým bodem
poznává

Buáy samé, složené ze základní hmoty a z oolithů, možno asi následujítí
odrůdy popsat:

1. Ruda složená z černošedých oolithů prostoupenýcli sideritem, kteréž
vrostlé jsou do šedohnědavého krysUilinického sideritu jest vlastně tím co se
Berthiérineni nazývá, kterýž jest chamoisitová odrůda, valně ocelkem prostoupeni
Ruda úplně neporušená pocházející z Nučic z lomu druhého z hloubky asi okolo
35 metrů, největší posud dostižené, a 4 metrů z ložiska dle mohutnosti od počvy
počítaje, má hutnotu 3*5463 nalezenou z 3*09 grammů. Oolithy miýí hutno^
2-6704 nalezené z 47 grammů.

Vezme-li se za základ potažná váha sideritu čistého, jak ten jím skutečně
jest, který základní hmotu této rudy skládá, dá se vypočítat, že tato ruda sestává

asi ze základní hmoty sideritické 71 dílů dle váhy

a z oolithů v ní zarostlých 29 _, „ ,

Z hrubá tedy možno určit základní hmotu sideritickou na f — | celého Ber-
thiérínu, ostatek ^ — J pro oolithy zbyde.

2. Ruda, skleněnkou zvaná, velice tvrdá, nárazem silným v tenčí stHpfcr

203

ostrohranné, které znějí, se rozpadávajíce, jest barvy tmavoáedozelenavé neb černo-
šedé. Základní hmota černošedá, tvrdá, složena z chamoisitu úplné sideritem pro-
stoupeného, proto se také na slunci slabě třýptí; oolithy černošedé neb čemo-
zolenavé bývají v rudě pevně zarostlé. Tato ruda jest tedy též Berthiérinem.

Taková jedna skleněnka, tmavočemošedá, s ploskými oolithy přepevně zarost-
lými ; tak že se na prvý pohled zdá jako by oolithy byly ze základní hmoty vy-
loučeny a s ní ještě na krajích polosplývQJící ; z hloubky ložiska, z nučického lomu
druhého, z prostředka ložiska, 9 metrů od počvy ku krovu počítaje, měla hutnoty
3*7158 z množství zkoušeného 472 grammů.

Rozbor rudy z 278 grammů při lOO^C sušených; Kratochvil a

í FeO 6-86

v kyselině octové rozpustné 1228 ^^^ '^

^ ^ i Al^O^ 308

f CO, 1-99

FeO 62-42

CaO -55

MgO -87

v kyselině solné rozpustné 78*95 { ^ ai n fi-ni

SiO^ -76
PO5 2-64

nerozpustný zbytek 858 \ HO 15*77

sestávající převládajíc z vyloučené SiO^ 8*58

99-8Í

Voda určena v proudu kyseliny uhličité; mimo kysličník železnatý možná
že též něco málo kysličníku železitého snad obsaženo v ní, je-li kyselina fosforečná
na Fe^O^ a ne na Al^O^ vázána, což nerozhodnuto. Malé množství kyseliny uhli-
čité nesnadno se určuje, protož jí snad něco více obsaženo jest v sloučení. Nebo
FeO rozpustné v kyselině octové žádá k nasycení v ocelek uhličitan železnatý více
kyseliny uhličité. Vůbec jsou rozbory chamoisitu nesnadné.

•

Berthiérin tento by byl dle rozboru a nejméně 10-95®/o sideritu a '64% cal-
cita prostoupen, jestli všecken uhličitan železnatý se v kyselině octové rozpustil;
jinak by bylo sideritu, Brethiérin prostupujícího, ještě více.

Jiný chamoisit, v odrůdě Berthiérinem zvané, barvy tmavočemošedé, na lomu
celistvý až jemnězmný, v němž po různu zméčka sideritu se třpytila, pocházející
z lomu č. I. v Nučicích, ^analysován v lučebně prof. Mrázka v Příbrami (Berg-
und Hůttenmánnisches Jahrbuch der Bergakademien Příbram, Leoben und Schemnitz.
XVIII. B<1 1869, str. 388).

204

Analysu délal Kar. Mirtl

b

FeO

51-20

• MnO

sledy

CaO

1-93

Fe,0^

4.82

Al,0,

16-57

s»o.

6-50

PO,

1-28

so.

sledy patrné

HO

16-70

99-00

Y této úhmečné analysi cliybí ještě maličké množství 0Í>„ kteréž nesnadno
se určit dá, an siderit v rudě v maličkém množství též obsažen jest.

3. Ruda barvy tmavočernošedé, sestávající z černošedé základní hmoty celistvé,
neleské, lomu nerovného, v níž sytě černošedé sploštěné oolithy zarostlé jsou, na-
lezena v hloubce druhého roznosu nučického něco výše nad polovičkou mocnosti rudy.
Tato ruda za vzor chamoisiiti se postavit může.

Potažná váha základní hmoty jest 3*4840, nalezena z množství 4*04 grammA.

Rozbor při lOO^C sušené základní hmoty jest; Vlastislav Milbauer; c

vody hygroskopické při 100*^6' vysušené jest "07

CaO -74

roztok v kyselině octové 1 07 ( ,^ ^ , /

^ ^ MnO sledy

MgO sledy

KO^NaO -25

FeO 49-56

MnO °^P^"^
sledy

CaO 1-56

MgO 53

rozpustné v kyselině chlorovodíkové .... 77o4 »^ ^q jy^ ^r^

Al^O^ 21-87
8iO^ 4-53

PO^ -42

nerozpustný zbytek 5 42 \. ztráta UO(CO\ lfr27

sestávající převládajíc z vyloučené . . . • 8i0^ 6*12

lOOtXK)

Základní hmota chamoisitu toliko přenepatrně, aneb vůbec ani nenf síderí-
tem proniknuta, ne/ toliko 1*32% calcitu v ní obsaženo.

Potažná váha v chamoisitu zarostlých oolithú určena s množstvím 1*54
granimů jest 30701.

205

Rozbor oolithĎ pH 100^0 sušených jest; Frant. Farský; d

8i0^ 1.86

FeO sledy

CaO 116
v kyselině octové rozpustné 5*39 { jj£gQ giedy

KO, NaO 1 06

ztráta CO^(HO) 1-31

FeO 41-58

MgO 2-12

KO NaO 2-74

v kyselině chlorovodíkové rozpustné .... 6823 \ ^h^t 16*90

SW), 2-83

PO^ 106

nerozpustný zbytek 26'38 \ 80^ 100

sestávající převládajíc z vyloučené . ._^ ^ . SiO^ 2638

10000
Oolithy tedy toliko 2*07"/o calcitu prostoupeny jsou.

Šedočemé, trochu namodralé oolithy, velmi veliké, zarostlé v celistvé mdlé
základní hmotě tmavošedé, z štoly č. II. v Chrustenicích ; pocházející z hloubky
pod zemským povrchem asi 35 metrů, kdež ruda úplně nezrušena jest, analysovány
dr. Em. Bořickým (Sitzungsberichte der k. Academie der Wisseuschaften Bd. LIX.,
I. Abthl. 1869, p. 12 a Živa Sborník vědecký Musea král Českého II.; spisů mu-
sejních č. 95, 1869, str. 10):

e

FeO 40-90
CaO -92

MgO 2-76

Al^O^ 17-48
StOj 23-92
COj 2-5

POj neurčena
m 10;50
'98-98
Jestliže jest uhličitá kyselina vázána na CaO a na FeO^ byly by oolitliy pro-
stoupeny calcitem 1-72% a sideritem 448%.

Tyto rudy pod číslicemi 1, 2, 3 uvedené jsou úplně neporušeny, an z nej-
hlubší, nyní dostupné části ložiska pocházejí.

Každé, sebe nepatrněji počínající porušení rudy jeví se nejprve v oolitech
zarostlých, jejichž tmavá barva v světlejší nazelenalou se mění; ruda sama, totiž
základní hmota, mnohem urputněji vzdoruje proměnám. Proto také všecky cha-
moisity pocházející ze střední hloubky Nučických lomů jeví barvu čemozelenavou
neb čemonamodralou proto, že oolithy zelenavé ji přijímají.

Přechod počíná se jevit proměnou barvy oolithů v čemošedozelenavou později
šedozelenavou.

4. Ruda s základní hmotou černošedou, lesku pražádného, tedy zemitého lomu,

20«

s oolithy barvy šedozelené, pocbázejítí asi z hloubky 12 až 14 metrů, 2 metry
pod krovem, byla zkoušena na potažnou váhu svou.

Základní hmota, vážící 5*33 grammů dala hutnaty 3*4467. Šedozelené oolithy,
jichž váha SOC grammů obnášela, vyvíjely ve vodě ze sebe velmi mnoho bublinek
vzduchových, na doklad toho, že již nejsou tak husté jak jiné oolithy ; potažná
váha oolithů prostých všech bublinek byla 3-1039.

Sloh oolithů jest ještě soustředně miskovitý, množství tenkých misek nesešine
veliké a šířka jich neměřitelná. Toliko v světlejších oolithech, vejpůlky rozštípených
se objevují soustředně se objímající obdélné kruhy, silně šedozeleně zbarvené, ně-
kolikráte po sobě, věčší kruh menší objímaje Pod drobnohledem není barva kruhů
určitě obmezena a každý pruh sbarvený jest na svých obvodech, vnitřním a zevněj-
ším poznenáhlu, až do úplného vyblednutí bledší silně zbarveného středu. Jednot-
livé soustředně se objímající misky, oolith skládající, lépe než v nezrušených
oolitech odstávají, ale nedají se pro svou nepatrnou šířku měřit.

Vzdálenost barevných obdélných kruhů v rozštípených oolitech, měřena podle
nejsilněji zbarvených čar ve středních částech obvodů, jest asi 38 mm.

Oolithy tyto při lOO^C sušené analysovány; rozbor jejich jest: Fan Vonka;

f

StO, 1-24

CaO MO

v kyselině octové rozpustné 804 \ FeO 4 83

MgO sledy

KO.NaO -87

FeO 33-05

CaO -87

MgO 1-21

KO.NaO 1-43

v chlorovodíku rozpustné 70 00 > ^ .• . „^

\ StO, 4'70

PO^ 114

SO3 sledy

HO 112

nerozpustný zbytek 2r9G \ ztráta CO^ 4*40

sestávající z převládající vyloučené .... SiO^ 21*96

"íoooó

Oolithy jsou proniknuty 7'787o sideritu a 1*96% calcitu.

Že skutečně Siderit mnohé, nebo všecky světlej i neb černošedě zbarvené
oolithy proniká; toho zřejmý důkaz na mnohých kusech se objevige, kde mimo
tyto oolithy i okolní chamoisit do jisté hloubky tak silně sideritem proniknut
jest, že v těch místech oba slabě třpytivé a od vrostlých krystalků nahnédlé
zbarveny bývají. —

Barva proměňujících se oolitliů tím více vyjasňuje se, čím proměna jidi pO'
kročílejší jest, tak že světlozelené mnohem zkypřelejší tmavozelených býv^í; Uké
sloh soustředně miskovitý velmi význačné vystupuje, an světlozelenavé neb daJším

207

rozkladem sšedlé oolithy se v přejemné ěupinky, kteréž se dříve objhnaly, loupají,
neb rozpadávají. Konečný výsledek rozkladu jest bílý zemitý kaolin, zarostlý
v základní hmotě, bud velmi málo na pohled porušené, aneb porušením sesedlé.
Kaolin nemá slohu soustředně vrstevnatého, skládá se ale z přejemnounkých, toliko
při nejsilnějším zvětšení patrných plátečků šestibokých, jako vůbec všecky ostatní
kaoliny. Ve vodě se rozpadávají zemité, bílé, v kaolin proměněné oolithy v blátíčko.

Potažná váha nejzrušenějších a v pravý kaolin proměněných oolithů z *29
grammů určena jest 2*5338.

Někdy se proměna oolithů v kaolín děje dosti rychle; za několik měsíců se
v některých chamoisitech promění na vzduchu oolith v kaolin, kterýž deštěm vymyt,
toliko na povrchu dutinatý, na pohled nezrušený chamoisit ponechává.

Zdá se, jakoby oolithy z chamoisitů podléhaly snadněji proměně v světlo*
barevné oolithy, než ony z Berthiěrínu, což snad od chránícího je sideritu, kterým
prostoupeny jsou, pochází.

Porovná-li se složení základní hmoty se složením oolithů, tož vysvítá z čísla 3,
že «e oboje od sebe značně liší. Základní hmota obsahuje 13 — 15% JJ^^ kdežto
oolithy nezrušené bezvodým křemenem jsou; nerozpustného zbytku, sestávajícího
z převládající části z vyloučené SiO^, obsahuje chamoisit toliko 7,^, oolithy ale
V^; též na FeO a Al^O^ jest základní hmota v rozpustné části bohatší oolithů.
Mimo to jsou oolithy lehčí základní hmoty.

Přechod nezrušených oolithů černošedých, oolithy šedozelenými až v kaolin
jest z analys č. 3 a. č. 4., porovnají-li se mezi sebou, patrný. V oolithech, počavších
se promenovat, do kterých UO přistupuje, přibývá SíOg, Al^O^^ a ubývá FeO^ jakož
i nerozpustný zbytek, což prvý krok k tvoWcímu se kaolinu jest. —

Vypsání složiva ložiska. Ložisko sestávající v hloubce toliko z rud černých,
(nebo modrých, jak se obyčejné nazývají) složeno z vrstev rudních, které se sklá-
dají každá z nějaké těch odrůd rudových, jež nahoře vypsány byly Jednotlivé vrstvy
rudní, až na 2 metry i více zmohutněvší skládají se z rozličných rudních odrůd,
tak že se mohou stýkat vrstvy mezi sebou, kteréž rozličné odrůdy budf Berthiěrinu
(sklenénky), neb chamoisitů (modré rudy) skládají. Obyčejná mohutnost rudních
vrstev jest ve střední nejmocnější části ložiska, v Nučicích, mnohem menší než
2 metry, kterouž mohutnost toliko některé vrstvy dosahují. Mohutnost jednotlivých
vrstev možno páčit na '/a ^ 1 */« metru. Vrstvy slabší jsou v Nučicích méně hojné
vrstev mocnějších.

Jelikož se vrstvy z rozličných odrůd rudních skládají, jest složivo ložiska ve
směru přímém, tedy od starší vrstvy k mladší, nebo což totéž jest, od ležatého
k visutému jiné. Takový jest postup rudy v ložisku ve vrstvách od ležatého k vi-
sutému v lomu druhém Nučickém:

A. Bezprostředně na zoule, tedy na černých, drobových, tiochu málo píseč-
natých břidlicích jest uložena ruda chamoisitová, černošedá, bez oolithů, hrubo-
břidličnatá, pevná; hutnost 3*301 (z 2*84 grammů).

B. Ve vzdálenosti IV4 niétru k visutému dle mocnosti rudy jest chamoisit
též něco málo hrubobřidličnatý s oolithy složenými z calcitu, hutnost 3*084 (nale-
zena z 2*66 grammů).

208

C V 2 metrech jest Berthiěrin přepevný s černými oolithy, potažná váha

3-378 (z 3 81 gr.).

2). V 4 metrech; Berthiěrin pevný, černé oolithy zahrnuty toliko siderítem
A = 3-547 (z 3-10 gr.).

E. Y 6 metrech; Berthiěrin celistvý s málo oolithy přepevně srostlými a
takřka na pohled splývající v základní hmotě velmi ocelkové h = 3*444 (z 3*43 gr.).
Jiný podobný Berthiěrin dal hutnost zz 3480 (z 2*69 gr.).

F. Y 8 metrech; Berthiěrin celistvý podobný předešlému. Hutnost =: 3*363
(z 3'89 gr.). Jiný, z jiné vrstvy asi v téže výšce byl více chamoisita podobný
a valně semenkovitý, potažná váha 3*262 (z 2*83 gr.).

G. Z 10 m.; chamoisit tmavočemozelenavý , semenkovitý, hutnost 3*227
(z 4*39 grammů).

II. Z 12 m. ; semenitý chamoisit černošedý, hutnosti 3*287 (z 3*51 gr.).

7. Z 14 m. ; chamoisit seménkový s více základní hmoty než předešlý A = 3*405
(z 4*70 gr.).

Mimo Nučice, kde ložisko v menší mohutnosti vyvinuto se objevuje, jsou vrstvy
rudní, ložisko skládající v celku ne v takové mocnosti zastoupeny, nebo jak mocnost,
tak i množství jejich není tak velké jako v Nučicích. Vrstvy z Berthiěrínu složené
jsou jen v těch místech zastoupeny, kde ložisko mocnosti nejméně 5 niétrů dosa-
huje. V Jinočanech tedy, v nejbližší vzdálenosti od Nučic jsou Berthiěriny ještě
dosti hojné, tolikéž i ve východní části vrchu Krahulova.

V Chrustenicích, kde ložisko přece ještě mocnost více 2 metrů zaujímá, nejsou
více ty tvrdé skleněnky, jako v Nučicích, ačkoliv i tam chamoisit ještě značně
tvrdý a sideritem prcjemně prostouplý jest.

V Chrustenicích v západní části, nebo ve Vráži, kdež se mocnost rudy až
na metr ba i méně stlačí, vystupují oolithy, kteréž něco málo větší jsou, než jak
napřed udáno, v rudě náramně v popředí, a na základní hmotě samé se na prvý
pohled poznává, ^e ač těžká, je přece znečištěna horninou, kteráž rudou není.

Tak slabá ložiska sestávají toliko z jediné vrstvy rudní. —
Do složiva ložiska přistupují vcdlé těchto vypsaných rud ještě
skameněliny, které ač žádné ceny nepřidávají bohatosti ložiska samého, jsou
nicméně pro vědecké poznání pásma samého, v kterém se rudy objevují, ve spojení
s otisky z ležatého a visutého, tím důležitější, an posud takořka praničeho o ska-
menělinách v rudě Nučické známo nebylo. Skameněliny jsou v rudě velevxácnými
úkazy, a toliko velikému rozdělení, jakož i zkoušení mohutnosti ložisek spojeným
s štastnou ráhodou jest to přisoudit, že valný počet skamenělin a některých, pro
útvar silurský zcela nových nalezeno jest bylo.

Ložisko v Chrustenicích a sice mezi štolami číslo I. a II. obsahuje následiýicf
skameněliny v ležaté části své, toliko na jediném obmezeném místě: Orthoceias
bisignatum Barr., Cystidea bohemica Barr., Cystidea Sedgewicki Barr., Echinó-
sphaerítes nov. sp. (podobný trochu k převzácnému E. infaustps Barr.) Ediino-
encrínus Heimhackerí Barr., Capulus nov. spec, Capulus nov. sp. Natica sp.. Es*
omphalus nov. sp., Pleurotomaria sp. velká, Pleurotomaria sp. malá, Murchisoma
sp., Discina sp., Orthis sp., Rhombifera bohemica Barr, Dlaenus Panderi Btrr.,
Cheirunis claviger Barr., Asaphus nobilis Barr, Trinuncleus omatos Barr^ HoJia-

209

lites bobemicus Barr. a stopa jiného ještě neurčitého trilobita z řady oněch s pleures
a bourelet, též i Conularía sp. (malá, od Gonul. grandissima rozdílná), Conularia
fecunda Barr., Cornulites bohemicus Barr.,? Hyolithes sp.

V Chrustenicích vedle zvírat jmenovaných též velice nezřetelné stopy od
Chondrites objeveny.

V Krahulovské štole toliko Orthoceras bisignatum Barr. nalezen.

V lomu Krahulovském vedle Orthoceras ještě Conularia grandissima Barr.,
v části ložiska, s ležatým bezprostředně se stýkající, nalezeny jsou.

V Nučicích nalezeno jak se zdá 2 až 3 metry od visutého rudy k ležatému:
Nucula bohemica Barr., Orthoceras bisignatum Burr., Orthis macrostoma Barr.,
Pleurotomaría viator Barr., Graptolites sp. (podobný k Grapt. colonnus Barr., od
kterého se ale liší), Asaphus nobilis Barr., Pleurotomaría sp.

V Jinočanech nalezeny : Orthoceras bisignatum Barr., Conularía grandissima
Barr., Serpulites bohemicus Barr., stopy od Trinuncleus ornatus Barr.

Sloh ložiska. Jak s ubývající mocnosti k oběma cípfim ložiska, ubývá i
mocnosti vrstev, jakož i množství vrstev samých, tak že slabá ložiska ve Vrazi
a v Chrustenicích se toliko ze samojediné rudné vrstvy skládají; tak i v tom směru
ovšem v mnohem menší míře, než ubývá na mocnosti, ubývá též něco na jakosti
rudy samé.

Mnohé zvláštnosti v slohu ložiska mohou se toliko ve středu jeho, tedy toliko
v Nučicích (též v Jinočanech částečně) sledovat, o kterých v slabších částech ložiska
ničeho, alespoň ne v té míře se pozoruje. Jedna taková zvláštnost jsou střihy ložiska,
v Nučicích převýborně vyznačené. Střihy (failles, Schlechten) u ložisek rudních
nebývají hojné; zde ale jsou vyznačeny ve dvou směrech. Jeden směr střihů jest:
11»»3^9^7", lO^^O^ s úklonem 75^ 85^ 83^ na západ, ale málokdy též na východ;
druhý směr střihfl jest: 5*^7^, 5**0^ a úklon 60°, 65° na sever. Střední čísla prvého
směru stnhů jsou tedy: 10»>2" a úklon 81° na západ; druhého, střihů 5''4° a úklon
63° k severu. Oboje střihy protínají se tedy úhlem, jehož vodorovná míra 73° jesti
tvoříc velké kvádrovité balvany mezi sebou, tímto úhlem obmezené. Střiby jsou
buď jen hladké, nebo slabounkou žilkou limonitu, kaolinu neb siderítu vyplněné;
siderítem vyplněné střihy jsou trochu více rozevřeny ostatních, ještě více rozevřené
ale mívají složivo rudních žilek. Později ještě vytknuto bude, jak důležitý střihy
ty pro proměnu ložiska na výchozím jsou. — V tomto vypsaném vrchním ložisku
vyskytují se na některých místech, ovšem ve střední části, jako v Nučicích, vele-
vzácně, na cípech ložiska o něco hojněji, malá, krátká neb i delší ložiska, černé
břidlice drobové uložené u prostřed vrstev rudních mezi nimi. Nabývá-li ložisko
v rudě uložené břidlice dalšího prostranství dle vlaku svého, dělí ložisko rudní ve
dví, neb v několik částí neb plástů, jako to na některých výchozích ve Vrazi vidět
je. Y těchto břidlicích mezi ložiskem uložených, kteréž tudíž k složení ložiska
přináležejí, jsou hojně vtroušeny věčší čočky neb celé bochniky rudy, ba i delš'
vrstvy rudové. Mimo to přechází tato břidlice někdy v jakýsi polovičatý chamoisit,
an siderítem proniknuta jest a hojnost vrostlých oolithů mimo to obsahuje.

V některých místech, zvlášC v ležatém ložiska rudního, i v Nučicích samých
jsou ležaté vrstvy ložiska někdy břidličnate a chudé na oolithy, tak že se u ně-
kterých dá sledovat na jistých místech přechod nepřetržený do ležatých břidlic

210

drobových, sideritem prostoupených, a tudíž těžších ostatních břidlic, a kteréž tím
více se rudé přibližují, an i vtroušené oolithy zarostlé obsahují. O některé chudé
břídličnaté rudě v ležatém bývá nesnadno rozhodnout, zdali náleží do ložisko neb
do ležatých břidlic; tak jest přechod obojích do sebe na některých místech pozneo
náhlý. Však bhdličnatá chudá, byt i oolithická ruda rozpadá se za krátký 6a8, jak-
břidlicc sama, v drobty vyschnutím na slunci a oolithy v ní jsou buď řidčeji
zahrnuté, aneb o mnoho větší než ve vlastní rudě. — V celém stropu, bezpro-
středně rudy se dotýkajícím, jakož i v počvě bezprostředné pod rudou, vyskytují
se až do jisté vzdálenosti od ložiska, bud maličké, neb co hrách, bob, neb stlačený
ořech, neb co velmi rozmáčknuté splacatělé jablko, velké kule nepravidelné neb
placaté, které majíce barvu tmavočemošedou, svou tíží rudě se podobají. Malé kousky
bývají dosti tvrdé, věčší kousky placaté však rozpadávají se snadno v menši hranaté,
an již natrhané se jeví samy v sobě. Lom jest celistvý, lesk slabý, a potažná váha
(kousků z Jinočan z ležatého 2*96 grammů těžkých) jest 2-7895.

O některých splacatélých takových shlukách z visutého břidlic v Chrustěnicfch
možno za to mít, že jsou to velmi zpotvořelé skameněliny nějaké Gystidei.

Někdy takových, jak oolithy malých, a vlastním oolithům tím podobnéjších
shluků, an i soustředně miskovitý sloh přijímají, se nalézá jako naseto v jistých
krátkých pruhách zároveň s vršte vnatostí. — Jisto jest též, že některá slabší ložiska
chudé rudy, doprovázející na krátko vlastní tvrdou rudu, jako u Vraže, skládají
se z břidlice slabě sideritem proniknuté, a úplně těmito shluky oolitickými, kteréž
však o něco větší vlastních oolithň bývají, prostoupené. Slabě sideritem proniknuté
břidlice se na slunci za krátko drolí, což u rudy nebývá nikdy ; značněji sideritem
proniknuté břidlice oolithické více rudě se podobají, an se teprve po delší době
rozpadávat počínají.

Když se pozorně sleduje celý vývin rudy, když se dále uváží, že i v dobré
rudě se sem tam objevují takové černošedé velké shluky zarostlé: nedá se upřít,
že i z nejčistší rudy se dá poznenáhlý přechod až do břidlic, oolithy, zahrniyících,
bezpřetrženě stopovat. Poučný tento úkaz jest ale toliko na místech vidét, které
od středu ložiska daleko vzdáleny jsou. Těmito oolithy, jakož i přechody do břidlic
(zvlášf v ležatém), souvisí ložisko úzce s okolní břidličnatou horninou.

Jest ještě jediná otázka, jakým spůsobem asi ložisko ve svém vodorovném
rozprostírání neboli vlaku se ukončuje? Konce tyto sice nejsou známy, ale zná
se ložisko dle vlaku svého již dosti daleko, a tu se zdá, smí-li se z výchozího,
tedy z ložiska nedobře otevřeného soudit, že ku konci vlaku ložisko se chýlíd se
vyřezuje úplně, a že v souvislé vrstvě se v neveliké vzdálenosti opět znova rudní
vrstva objevuje, což se opakuje mnohokráte, při čemž každá následigícf vrstva
rudní slabší a kratší předešlé jest, až konečně zbytky vrstev toliko táhlými čočkami,
neb sploštenými kulemi, v jediné vrstvě uloženými a daleko od sebe odlehlými json.

Při hloubení studny v Ovenci u Prahy, v letohrádku p. Lany objeven vhk
malých sploštělých shluků (konkrecí) nebo kulí velikosti slabé pěstě. Kule sestávají
z chamoisitu velmi spoře oolithy prostoupeného ; jedna taková kule byla praskli,
(Septarie), v rozsedliné narostlý baryt úplně se podobal onomu, jak v rozsedliBich
v okolí nučickém se vyskytuje. Kdyby se dalo nějakým spůsobem dokázat, že
vrstva, v které vlak kulí objeven, souvisí s vrstvou nučické rudy, — coi tím ne-

211

snadnější jest, an vrstvy d^ v Ovenci náleží do nižšího, vržením od vyššího pásma
odtrženého pruhu vrstev ď^, — byly by kule ovenecké ncjvýchodnějším koncem
ložiska nučického. Však možno též, že se chamoisitové vrstvy neb kole i v jiných
buď vyšších neb nižších vrstvách, než ona je, v které se nučická ruda usadila,
objevigí, a nemožno tedy z tohoto jediného příkladu ničeho soudit, než toliko to,
že mineralogická podobnost rudy s nučickou nápadně značná jest.

Proměna Ioži§ka děje se v dvojím smyslu : Buď se mění ruda chamoisitová
samotná v ležaté břidlice, nebo rušivou mocí vody ruda ve větší hloubce sesedne
a změkne valně, an i oolithy zarostlé úplně zbělají a v kaolin se promění. Mezi
touto poslední proměnou v šedou rudu s kaolinovými zrnéčky (nebo oolithy nemožno
jich více jmenovat) a černou rudou chamoisitovou neb Berthiérinovou jest neskonale
mnoho přechodů naznačených barvami tmavočernomodravými, tmavočernozelenavými,
kteréž zbarvení rudy toliko od počínajícího blednutí, nejspíše se rušících oolithů,
do barev tmavozelených a světle šedozelených, pochází. V jisté mírné hloubce
toliko takové rudy celé ložisko skládají. Toliko v největší posud dostižené hloubce
jsou pravé nezrušené chamoisity a Berthiěriny, kteréž mimo černošedou a tmavo-
černošedou barvu se tím od ostatních rozeznávají, že oolithy v nich zahrnuté neobsahují
pražádné vody chemicky vázané. — O jiném přechodu ložiska do břidlic sideritem
slabě prosáknutých a oolithy prostoupených v předešlém článku, o slohu ložiska,
řeč byla.

Aneb celé ložisko jest proměněno na výchozu do limonUu,

Proměna černé rudy v rudu žlutou dá se z hloubky do výše postupně stopovat.
Všecky vrstvy rudní, z nichž ložisko složeno jest, protaženy jsou ve dvou směrech
naznačenými již střihami, kterými vrstvy děleny jsou v kvádrovité špalky. Po střihách
jeví se nejprve počínající proměna rudy tím, že vniklou ve střihy vodou, špalíky
kolem střihů slabou korou hnědé rudy obaleny jsou, kteráž tedy zároveň mimo
střihy vlastní, kvádrové špalky rudy značncji od sebe dělí. Prvá tato korá hnědé
rudy bývá hnědá a na lomu celistvá. Čím blíže k výchozímu, tím mocnější bývá
korá limonitu až do jisté míry; potom se objevují špalíky ohrnuté dvěma i více
za sebou následujícími pruhy limonitu hnědého, mezi kterými kraj s žlutou neb
žlutohnědou pevnou rudou sice, ale méně pevnou, než ona hnědých pruhů
jest, se nachází. Vnitřky špalíků jsou na rohách značně okulaceny a podobají se
spíše malým žokům; též nesestávají více z rudy nepromčněné, nýbrž z naSedlé,
polozemité, zkypřelé rudy se světlezclenýnii neb bílými oolithy; ve středu malých
žoků toliko uzavřeno jádro rudy pevnější méně zkypřelé. Žlutá neb žlutohnědá
ruda okraje jest toliko pseudomorphosou základní hmoty chamoisitové, an v ní
zelenavé neb bílé oolithy jistě zahrnuty jsou.

V jisté hloubce podobá se celé ložisko přehrubé síti s okulacenými oky, jejíž
pletivo sestává z limonitu, oka ale šedočernavěmodrým chamoisitem zkypřelým
vyplněna jsou. Střihy vynikají co žilky tmavěji zbarvené, jelikož po nich se nejprve
hnědá ruda usazovala.

Čím proměna pokročilejší, tím menší jsou jádra modré rudy limonitcm žluto-
hnědým zahrnutá, tak že se v jisté výšce toliko sem tam kule chamoisitu vyskytne,
an menší jádra již úplně proměněna byla. Na vlastním výchozím se toliko jen žluto-
hnědá semenitá ruda objevuje. Seménka bývají mnohdy též v hnědou rudu promě-

115

béttf . ^e o-^jbMJnéji ^ obje\'n|í rohko tu bélo. neb bíle zharreBé. t Umulhméát
iÁkhíáíii hmotě.

flioobka. 2ú 4o které iiroména éerné radv t žlatoa zasdiDJe. obii» 6 až 12
gaétrů. — Ložisko ch.uDOisita te^k nemaže na den co takové Trcházct. a toliko
bnédé rodv semenkoiité na výchozím poakazojí na chamoisit, v hloubce z uch se
reprté přeménící (vlastné naopak p. Že i«ak hnédé rndj na výchozím se často droh
a spojitosti pozbi-vajC nemožno i z nejlépe prírodoa odkrrtého vjcboza určité
mocnost a povaha ložiska zevrubné poznat.

Proménon černé rady v žlntoo. <lají se mnohé pamětihodné zrlistnosti pozo-
rovat. Jestliže <e každý, střihy a vrstevnatými plochami obmezený špalek jedno-
iitejnc proménil v žlutohnědon rodo oolithickou. vyjma nejkraýiieja obal tvrdším
pruhem hnědého limonita. tedy se v celé hmoté jeho nalézá stejná žlaloknčdá
ruda, toliko snad nékolika slabé barvenými kruhy nahnédlými a sonstíediič se
objevujídmí kreslena; střed kruhft splývá se středem bývalého spalkn.

Jestli že ale korá špalků, z pevného hnédého limonitu čistého, beze vseck
oolithů, sestává, aneb jestli že několik takových pruhů hnédé bohaté rodj ▼ hnédo-
/luté rudé oolithické, do které ostatní čás( proroénéna jest, se soostředné objímá,
tedy se nenalézá střed bývalého balvanu rudního (iroménčn též v hnédoa rada, nýbrí
on jest fiolodutý a v}7>lnéný šedomoiiravou zemitou barvící hmotou, co podedníD
[pozůstatkem chamoisitu, z néhož všecka látka v limonit se proměnivší již vrsáknata
jest byla. Pruhy na rudu čistou bohatší soustředily do sebe tolik kysliCníka železi-
tého FeJ}j, že celý špalek v sloučenství kysličníku železnatého FtO obsahoval,
tak že ze zbytku víc ničeho nezbylo, kdežto ješté prostora prázdná zbývala. Na
fiřechodech to též imtmé vidět ; kde kolem jádra chamoisitového rfce hnédé ne/
žlutohnédé seménkové rudy usazeno, tam jest jádro zemité a kypré; kdežto jádra,
kolem kterých toliko žlutohnédá ruda usazena jest, dosti pevím a na pohled
mnohem méné promčněna jsou pr\'cjšich. Z toho následuje, že proměněná hmota
balvanů, v kterých jest uvnitř dutina, jest na železo tím bohatší, am dutina vétsí,
an se v korách železo nahromadilo; kdežto ostatní, bez střední dutinj proraéněeé
balvany obsahují totéž množstW železa, jako původní chamoisit obsahoval.

V některých částech hnedč rudy ložiska, v kterých původní špalíky chamoisitu,
proménivšího se již, samy o sobč malé byly, nebo kde v kouli proměftnjící se
v limouit se oi>čt menší jádra utvořila, kolem kterých se kory limonitu usazovaly,
nalézají se ve středu hnědé rudy, co bývalých špalků modré rudy, kulovité korr
hnédé rudy obecné ,,škatulkami* (Adlerstein) zvané, v jejichž středu se bud šedo-
modrý, zemitý, jako pískovitý, barvící zbytek, nebo prázdná dutina nalézá. Čím moc-
néjší korá hnédé pevné rudy, neb kde mnoho slabých kor jako škatulky v sobe
zavřených jest, čím více jich po sobě následuje, tím větéí bývá dutina.

Nedá se zamlčet, že zbytek zemitý, uprostřed škatulek zahrnutý, se podobá
úplné rozpadlé a vodou prosáklé drobové břidlici.

Na krajích ložiska, jako u Vraže, se objevují na výchozím též podobné kole,
kteréž ale nebývají duté; nýbrž silná miska nečisté hnědé rudy obkličuje jádro
rudy, která se více černošedé břidlici drobové, než rudě podobá, a v níž se sUh
ještě dobře pouhým okem rozeznává. Z rudy chudší, sestávající toliko z břidlicp

213

rudou prostoupenou, byla ruda z jádra proměnivšího se vysáknuta a v misku, jádro
objímající nahromaděna.

Že chamoisity, sideritem prostouplé, tedy odr&dy Berthiěrínu, hnědou rudu
pevnější a něco bohatší poskyti^í po svém zrušení, zjištěno zkušeností.

Y hnědé rudě na výchozím jest vrstevnatost rudy ještě dobře rozeznatelná,
též střihy, ač namnoze setřelé, se přece co směry žilkami limonitu zbarvené roze-
znávají, a£ se dle nich hnědá ruda více neláme, jako ruda černá.

Mimo tento spůsob proměny chamoisitu v Hmonit kolem jistých středů, kdež
základní hmota v limonit se proměnila, oolithy ale z největší části jen zbělely
a jen málokdy též zhnědly, se objevuje ještě jiný druh proměny, při kteréž jak
základní hmota, tak i oolithy stejně v šedavožlutou okrovitou rudu, však nebarvící,
se proměnily. V celém uložení rudy jednostejném nejeví se mimo toto nižádné jiné
zbarvení, a zdá se, že se děla proměna ve všech částech rudy stejnou dobou, tak
že žádná část nebyla spíše proměněna v limonit, než jiná. Oolithy splývají takřka
úplně s základní hmotou rudy, od které se barvou ničím neliší, tak že toliko při
zvětšení se rozeznávají. Však něčím se tato okrovitá ruda vyznamenává před jinou
a to tím, že v ní krátké žilky hnědé rudy slabě vláknité se objevují, v jejichžto
dutinách plno dr&z krystalů klencových, limonitu po sideritu, narostlých jest, o čemž
ještě později se pojedná.

Okr žlutý, jak se posud toliko v Jinočanech na obmezeném místě nalézá, má
hutnost, je-li prost bublin, 30431 (z 105 grammů určena).

Sušen při 110^ C. a vyžíhán zrudne úplně, ztrátě všecku vodu,

již pouští 50 = 10-259.

Kdyby se zbytek vzal za čistý Fe^O^, bylo by toho tedy = 89-741.

10000

Poměr kyslíku (O) vody, ke kyslíku kysličníku železitého jest: o.q^ — Vai

sloučenství by bylo tedyFc^O, UO s tím, že zbytek vyžíhaný skutečně čisté Fe^O^
beze všeho jiného přimísení jest, což nezkoušeno.

Tato okrovitá ruda z Jínočan byla v mnohostoleté minulosti dobývána, a ač
staří i pevnější hnědou rudu znali, nebot na ní vedle okru měkčího přišli, nedotkli
se jí. Chamoisitu pak úplně neznali.

Nebude snad od místa zde v krátkosti se zmínit, že před staletími toliko
snadno tavící se rudy okrovité z Jinočan a ze Zbuzan taveny býti mohly. Po celé
vysočině polní u Tachlovic nalézají se strusky těžké, jakéž jen od rud přímo
v kujné železo ztavených pocházeti mohou. Jelikož na celé výšině nikde není
místa, kde by se mohly měchy silou vodní hnát, an tam vůbec ani vody není,
ovšem spůsob, jakým se železo asi vyrábělo, ani znám není, zajisté ale se v ní-
stějích štukových neb v tak nazvaných selských pecích tavilo, v kterých se toliko
kypré a snadno tavitelné okrové rudy rozpouštějí. To též možný důkaz, proč toliko
kyprých rud vyhledáváno, mimo to že pro pevné rudy nástroje snad méně doko-
nalé byly.

Jest ještě jedna proměna chamoisitu, která ale jen pod jistými výminkami
se pozoruje a nikdy takové rozsáhlosti nenabývá jako proměna v limonit. Kolem
rozsedlín větších, nebo-li kolem vržených, jest ruda vrženími až do jisté vzdále-

15

214

nosti úplně rozdrcena a rozžmolcna a na výchozím v zemitý baematit proměnéna.
Že pak vrženími toliko poměrně menší část rudy rozžmolena a roztrhána, jest pro-
měna v červenou rudu nebo krevel, oné v hnědou, mnohem podřízenější. Krevel
jest zemitý beze vší vrstevnatosti, což se rozdrcením rudy vysvětluje, an tato
mnohdy v úzkém pruhu daleko s vržením se vleče a bílými oolithy zemitými pro-
stoupena jest. Však pozoraje s(», že proměna rudy černé v červenou kolem vržení
větších mnohem hlouběji vnikla, než proměna v hnědou rudu, což se opět vysvět-
luje velikou rozdrceností rudy, čímž více přístupu vodě a vzduchu zjednáno, než by
jinak možno bylo.

Úvaha. Ložisko Nučické uloženo v břidlicích a křemencích pásma D, které
značnou část spodního silurského útvaru vytvořuje. Do kterého asi z pěti pásem,
v které se celá étagc D dělí, by ložisko se vřadit dalo, bylo dlouho nerozhodnuto.
Dle znaků petrogralických, jakož i z uložení vysvítá s jistotou, že ani v pásmu
nejnižším dj, ani v nejvyšším rf^ ložisko uloženo není. Nebo d^ se svými mandlovci
a ostatními poměry ložisek rudných, jakož i uložením svým se liší naprosto od
onoho pásma, které rudu doprovází; též pásmo ír, svými břidlicemi i pískovci
jakož i uložením svým pod vrchním útvarem silurským se vylučuje z oněch mož-
ných pásem, v kterých by ruda, když by se toliko z petrografických známek sou-
dilo, uložena býti mohla. Zbývají toliko střední pásma rf.^, d^ a d^, v kterých by
ložisko uloženo býti mohlo. Že pak křemence pásmo d« vyznačující ve visutém
úplně chybí, můžu pásmo d^ toliko v ležatém nidy se nacházet. Zbývají tudíž
ještě pásma rfj, d^, v nichž v jednom zajisté ložisko umístěno jest. Visuté rudního
ložiska podobá se velice břidlicím z pásma rfj, též skameněliny jsou si podobny;
ale skameněliny z pásma ř/3 objevují se též v nejjemnějších vrstvách pásma rf^,
od kterých se břidlice na pohled nižádným způsobem rozeznat nedají, opět z nej-
větší části.

Toliko z petrografických známek se obzor rudy určit nedá, jelikož jednotlivá
pásma na znacích zakládajících se v uložení a na skamenělinách založena jsou.
Zbývá tedy k zevrubnému určení obzoru porovnání skamenělin všech, ve visutém
i v ležatém, jakož i uložení.

Zde vyisna(!eny všecky posud nalezené shamenSliny seřaděné dle tři roiKc-
ných obzorů:

1
2
.3
4
5
6
7
8

ležaté vrsty

Crustaccce.

Trilobites:
Trinuncleus omatus BaiT. .

Dalmanites socialis var. proeva Barr.

Illaeuus Pandori Ban-

Asaphus nobilis Ban*

Cheirurus clavigcr Barr

Aeglina rediviva Barr

Acidaspis Bucbi Barr

IVilob. spec. indet

Vejce, snad trilobitů

t
t

t
t
t

t
t

Ostatní korýši:
Cytherina socialis Ban. . .

Cytlieriua sjí

BcjTicliia bubcmica Usrr. . .
Ptumulitcs butiemicas Barr.

CephalopodeiB.
Orthoceras lii^igRatmii Barr.
IHeropodete.
Conmlites bohemicns Barr.. .
Conularia grandiasiiiiu Burr. ■

GoD. maigiiis Barr

Cou. modesla

Con. fccnnda

Con, s|>

ilyolilbes aji

? Ilyolillios

Gasteropodefi

Euompbalus s]t

Euompli. s[i ,

Euuiniili. si>

Capolus sp

PleDriXomana vinlor Barr. .

Pieurotoraaiia sjí

Harcliiaonía aji

Natica B)>

Brarhyopodete.
Atrypa dcfomiata Barr. . . . .
Rhynchonella priniula Barr. . .
DiBcina squamifera Barr. . .

Discina ap

Disciua sp

Lingula liugaa Ban-

Lingcla sp

CycluB? bohomii^us Barr.
Leptaenn aqníla Barr. . . ■
Onhis radiatDla Itari'. . . ■
Orthis macruslonia Burr, . .
Ortliis ap. (mucrusL nob rc<lus)

Orthis sp

Ortbis sp

41

I 42

AeepkaltíB.
, í:í Nucula boliemira itaiT.
! Oraptolileae.
' 44 GraptolitcB Icrtun Barr. . .
' l!i GraptolilGS sp

ležaté vrBtvy

nijiil loíisku

viantó vrstvy

t

t

t

t

t

t

t
t

t

t

t

t

t
t

t

t
t

t

t

t
t

t

t

t

t
t

t

t

t

t

t

t

t

t

t

t

t

t
t

t

t

t

t

t

216

46
47
48
49
50
51

Encrinites,

Gystidea bohemica Ban*. . . .
Gystidea Sedgewicki Barr. . . .
Echinoencrinus Helmhackeri Barr.

Ecbinospliaerites sp

(Encrinites) sp

Rhombifera bohemica BaiT. . .

ležaté vrstvy

rudní ložisko

t

visuté vrstvy

I

Polifpes,

52 Spec. ind

Mimo to z Annélidu:

53 Serpulites bohemicus Ban*.,

a z rostlin: Algoe:

54 Chondrites sp. indet ' f ' f

Z vypočítaných zde skaraeněliu vysvítá, že pocházejí z pásma d^.

Sleduje-li se uložení vrstev, tedy vysvítá z něho, že se ruda objevige ve
vrstvách drobových břidlic, střídajících se s křemenci, čímž též pásmo dj^ vyznačeno
jest; nebo všeobecná petrografická známka d^ jest „schistes micacfes altemants
avcc quarzites*.

Pováží-li se ale, že hlavně v ležatém rudy se střídají křemence s břidlicemi,
kterým mnohdy převládají, a že ve visutém se objevují toliko měkčí vrstvy břidličnaté,
v kterých a to v nejvyšších částech, nehluboko pod břidlicemi df^ ležících, se
též ještě křcmenité, drobové břidlice vyvinují, kteréž ale nikdy rozsáhlosti i tvrdosti
křemencových nenabývají, tož by se dalo uložení ložiska asi takto vyjádřiti : Ložisko
Nučické asi uloženo u prostřed pásma d^ ve vrstvách onéch^ které jsou pohraničními
s leĚatou částí převládajíc křemencovou a visutou částí hřidličnatou tohoto pásma.
Vzdálenost ložiska dle mohutnosti od ležatého neb visutého pásma d^ udat je
nesnadno, jelikož hranice nejsou všude zevrubně odkryty a mimo to se úklon
vrstev přehojnými vrženími posouvanými přečasto mění.

V Chrustenicích, ač není ani hranice vrchní s (ř^, ani spodní s rf, určitě vyhle-
dána, možno za to míti, že vzdálenost ložiska od spodní hranice pásma d^ asi okolo
550 metrů až k ložisku a od ložiska k ukončení pásma asi okolo 600 metrů po-
čínaje v mohutnosti vrstev obnáší. Celá mohutnost pásma ď^ by tedy u Chru-
stenic byla něco více jednoho kilometru (asi 1150 m.).

U Nučic jest obmezení pásma do ležatého i vysutého ještě méně známo
než v Chrustenicích, úklon vrstev též není zevrub měřen, tak že toliko jen asi
zhlížená čísla pro vzdálenost ložiska od obou hranic pásma udat se mohou. Odlehlost
ložiska od spodní i vrchní hranice pásma d^ jest asi 400 — 500 metrů a okolo
500 m. ; tak že mocnost celého pásma asi něco méně než 1 lálométr by obnáieU
(900— 1000 m.).

217

Nerosty pro ložisko Nniické významné.

Jakkoliv na prvý pohled se zdá, že ruda Nučická toliko velice málo druhy
nerostů hy provázena býti měla, jest po bedlivějším hledání, k čemuž ovšem
rozsáhle otevřené ložisko a práce v něm zaražené přispívají, počet nerostů na
valnou řadu uveličen.

Nerosty v ložisku vtrouěené.

V prvé řadě dlužno jmenovat základní hmotu, skládající takřka všecku rudu,
kteráž do soustavy nerostopisnc co

chamoisit uvedena jest. Bližší popsání chamoisitu napřed podáno. Zajisté
že oolithy v chamoisitové základní hmotě zarostlé též zvláštní druh nerostů tvoří.

Siderit prostupující rudu a měnící ji v Berthiěrin jest tolikéž důležitým
složivcm.

Limonít jest co pevná semenitá ruda i co okr pro výchozí ložiska významný.

Haematit zase při vrženích značnějších, hojný. V rudé se jen zřídka pro-
měna chamoisitu v limonit a haematit pozoruje. V rudě vtroušeny objevují se
následující nerosty:

Kaolín, z kterého sestávají do béla proměněné oolithy; o tomto kaolinu
též zjištěno, že jest krystalovaný v šestibokých- plátkách ač přeútlých, předce pod
drobnohledem patrných.

Calcit tvoří kuličky na způsob oolithů, jen že mnohem větši, v některých
vrstvách hrubobřidličuaté rudy, blízko ležatého.

Aragonít se objevuje v oolithech některých, které tudíž jsou pseudomor-
phosami, v Krahulově; o těchto oolithech řeč bude ještě později při aragonitu.

Selenit v malých krystalkách, asi 3 mm. vysokých a 2 mm. širokých a
dlouhých , nalezen v šedoniodravém zemitém obsahu kulí limonitových (Adler-
stein) zarostlý. Krystalky jsou čiré, ač povrch jejich šedý, znečištěný se jeví.

Tvar jejich jest — .ooP. x řx ; plochy cci'oo rovny a lesklé, méně lesklé

P
Jsou plochy — ^ , X) F pak rýhované v směru kolmém.

Pyrit zarostlý v zrnkách malých, na lomu jemnozrných, obyčejně ve vrstvě
rudní, která se bezprostředně ležatého dotýká; alespoň tak to známo ve Vráži,
Chnistcnicích, na Krahulově i též v Nučicích. Ačkoliv se též sem tam i v jiné
rudě, jmenovitě oné, která měkčí a na slunci za čas se drolící zarostlý vyskytuje,
jest předce toliko v nejležatější vrstvě nejhojnější. Vyskytne-li se ale kyz též
v mdě jinak tvrdé, tvoří porůznu malé tenounké žilky lomu celistvého, nebo
zaujímá v jistých nevelikých místech, kteréž nebývají nikdy větší vlašského ořechu,
zcela místo chamoisitové základní hmoty. Do skvrn celistvého pyritu bývají za-
rostlé neporušené černé oolithy, jako do základní hmoty rudy samé. Jen zřídka
jest viděti, že by i oolithy v kyzu zarostlé byly též v kyz proměněny. Vzácnější
všeho ale jest, viděti oolithy v pyrit proměněné, v různých skupeninkách maličkých,
zarostlé v neproměněné základní hmotě. Kdekoliv se to pozorovati dá, jeví se
v oolithech v pyrit proměněných též soustředně miskovitý sloh, který ale toliko
z několika málo, pouhým okem dobře viditelných misek sestává. ^*)

218

Galenít. Některé rudní vrstvy ležaté lámou se při rozbití v kousky s hlad-
kými, drobně vlnovitě prohýbanými plochami. Ma těchto hladkých plochách pozo-
rují se malé skvrny barvy šedomodré a lesku kovového, kteréž z přetenké vrst-
vičky galenitu sestávají. V Chrustenicích v štole II. a v Nudících několikráte
galenit takový nalezen.

Arsenopyrit. V Nučickém lomu prvém, asi čtyry metry od visutého k le-
žatému počítaje, jest v chamoisitu s základní hmotou tmavošedou a oolithy světle
šedozelenými v jistých, velmi obmezených pruzích slabých, zárovných asi s vrstev-
natostí, arsenopyrit v maličkých krystalkách zarostlý.

Krystaly jsou nízce hranolovité a největší z nich l^^millim. vysoké, 2Vsmm.
široké a IV4 ii^m. dlouhé; ostatní jsou mnohem menší; též jehličky asi 3 mm.
vysoké, však velmi nepatrně široké a dlouhé se též, ac mnohem řidčeji, vtroušeny
objevují, mimo hranolu ooP se nižádná plocha na jehličkách nerozeznává.

Tvar krystalů jest cc P.^i^ Poo; však na prvý pohled podobaly by se kry-
staly spíše této spojce: aoP . OP, která při arsenopyritu ještě nikde objevena
nebyla. Všecky plochy jsou stříbrolesklé ; plochy 00 P nerovné, lesklé sice, ale
netřpytí se předce co zrcadlo, tak že se uhel odrazným goniometrem ani sblížené

měřiti nedá. Plochy V4 Poo se podobají svou plochostí spíše ukončující plose OP.
Však při bedlivějším pozorování plochy se objevuje, že na některých kiystalech

skutečně část plochy V* Poo vyvinuta jest, kdežto ostatní část se skládá ze sa-

mých úzkých číístek i»lochy V4 Pcx, které vedle sebe asi ve směru vodorovném
srostlé jsou; že pak takový způsob srůstu malých plošek vodorovného hranolu
v plochu asi vodorovnou bez hran býti nemůže, jsou tyto hrany skutečné, ale
toliko ve způsobu silného rýhování vodorovného zárovného s kratší průsecnicí
vyvinuty.

Nalezen též jcídinký malý krystal dvojčatne srostlý. Na arsenopyritu objeveny
posud dva zákony podvojného srůstu a sice dle hranolu přímého 00 P a dle vodo-
rovného hranolu Poc. Žádný z těchto zákonů nehodí se pro tuto srostlici arse-
nopyritu, než toliko zákon nový, posud pro tento nerost neobjevený: dle kterého

srostlice se objevuje srostlá plochami oo P 00 . Hranol 00 P tedy má v srostUci
vypouklé a prohlubcné uhly.

Potažná váha určena s množstvím 2-13 grammň jest: 5'8560. Rozbor arse-
nopyritu jest: (Vilém Kaucký)

nerozpustný zbytek: 1*74

S 21-46
As 42-25
Fe 33-82
Ni sledy
99'27,
což se dosti dobře shoduje s ostatními analysemi tohoto nerostu. By se vypátraly
sledy niklu, vzato ku zkoušce vět^í množství nerostu, asi 2 až 3 grammy.

Arsenopyrit též se co otisk skořápkový od Orthis macrostoma Barr. jednoo
nalezl; podruhé též byl Ortlioceras bisignatum BaiT. jím skamenčlen.

819

Když právě se vypisují nerosty v rudu vtroušené, nutno pro úplnost se
zmíniti ještě o

křeoienu a sideritu, které vlastně náleží do článku, v kterém o žilách se
jedná. Y krahulovském chamoisitu a sice v té části, která pod strání s višněmi
uložena jest, vyplňuje křemen bílý, poloprůsvitavý, velmi hrubě vyhraněný, prázdné
vzduchové komory od orthocerů v rudě zahrnutých. Jelikož vzdušní komory uvnitř
nejprve asi 1 mm. i ještě méně slabou vrstvou sideritu červenavěhnědého potaženy
jsou, který kolem křemene co mladšího nerostu bezprostředně k vnitřní skořápce
orthocerft přilehá, a an křemen jakož i siderit onomu, který v Nučicích žíly vy-
plĎige velice se podobá, dá se souditi, že jest to křemen a siderit útvaru žílového.
Skutečně jest též vyplnění dutých komor orthocerů obdobou vyplnění žilového.

Nerosty v žilách (a narostlé) se objevující.

Nerosty v menších žilkách.

V šedavě žlutém limonitu okrovém, v kterém i oolithy v limonit proměněny
$e objevují, jsou v Nučicích žilky

sideritu, kterými na mnohých místech jako tkanivem protkán jest, až i cen-
timetr mocné, vrostlé. Na přemnohých místech tvoří siderit dutiny, v kterých polovy-
pouklé okulacené krystalky ocelku, složené ze samých malých krystalků, narostlé
bývají. Na některých krystalech nedokonale vyvinutých přirostlé jsou někdy malé,
iž 2*/, millimétru široké a dosti pravidelně vyvinuté klence — ^ R, barvy světlo-
šedivohnčdé. Místo krystalů bývají v druzách též narostlé skupeniny polokulovité
asi velikosti hrachu, splývající na svých krajích do sebe a složené ze samých
zakrnělých klenců ocelku, jejichž hrany povrch drsným činí. Někdy povrch, kapa-
linovým okulaceným skupeninám na pohled dosti podobný, bývá pokryt slabou
vrstvičkou bílého kaolinu. Barva sideritu jest tmavošedopřihnědlá, lesk mast-
nému podobný a štípe se vesměs malými lesklými plochami silně vyboulenými.
Potažná váha určena 1*79 grammy jest: 3*7436.

V Jinočanech, kde podobný okr se uložen nachází, jsou též takové jednotlivé
žilky, které se ale toliko různě objevují, any mezi sebou se neproplétají. Složeny
jsou vesměs z tmavohnědého

limonitu krystalisovaného ve skulinách hojných v žilkách, v krásných hlad-
kých neb slabě rýhovaných klencích tvaru — ^ Ji, až velikosti čtyř i pěti milli-
métru. Patrno, že to jsou pseudomorphosy limonitu po sideritu.

v

žilky, nebo kde v druzách krystaly jsou, tedy slabé kory krystalové bezpro-
středně na žluté rudě- narostlé, skládají se z vrstvy asi jednoho i něco více milli-
métru mocné, velmi jemně vláknité, barvy vláken kaštanové, mezi nimiž někdy
žluté skvrnky neb žlutá vlákénka se vyskytují ; na lomu příčním jsou mezi vlákny
okem přemalé dutinky patrný.

Potažná váha, s 117 grammy určena, jest pro kory limonitové, v nichž vzduch
ídecken v dutinkách ještě obsažen 2 9481; pro kory prosté vzduchu 3*3308.
Pseudomorphosy krystalové tedy dle objemu obsahují 11 427o dutin.

220

Krystaly proměněné vybrané a při 120® C sušené vydaly vody žíháním
11.303®/o proměníce se v rudý kysličník železit^.

S podmínkou, že pseudomorphosy jsou čistý vodnatý kysličník železitý, bylo
by sloučenství jejich tedy :

HO = 11-303

Fe^Q, = 88-697

100-000

Poměr kyslíku, vody a kysličníku železitého jest:
1 3 1

neb sblížené -5- :=. -jr^ňň 1 což by žádalo vzorek sloučenství následiqící :

2.648 — 8 ■" 2.666 '

8 Fe^O^ + 9 HO,

Stilpnosiderit vytvořuje asi Imm. silné povlaky bud sám o sobě nebo
společné s zemitým limonitem, v kterém vrostlé vrstvičky stilpnosideríto se objeviqí
na puklinách v rudě hnědé, v krahulovské štole. Obzor v ložisku rudním, v kterém
se tato ruda vyskytuje, jest obmezený na onu hnědou rudu, která teprve z černé
rudy se vyvíjí; jest tedy na hranici obou rud, hnědé a černé; tudíž blízko výchozího.
Hnědá ruda proměněná, se stilpnosideriteni barvy černohnědé, lesku značného jest
toliko v základní hmotě své hnědá, oolithy rudy ještě úplně se neproměnily, any
ještě zelenošedě zbarveny jsou.

Tenké kory stilpnosideritu, od zemitého limouitu úplně odloučené, obsahují
v sobě maličké viditelné dirky, které buď duté, buď částečně zemitým limonitem
pokryty neb vyplněny jsou. K určení potažné váhy vzaty kousky, prosté všeho
zemitého limonitu, 408 grammú vážící, jejichž hutnota tak jak byly, určena jest
3-3742 ; po vyjití všech bublin, vyvíjejících se z každého kousku, byla hutnota rovna
34530. Stilpnosideritové kory tedy dle objemu sestávají z vlastního nerosta
97-72^0 a z 2 28% dutin vzduchem naplněných.

Tento nerost, jehož ke zkoušce 3*75 grammň vzato, vysušený při teplotě,
která 100® C něco málo převyšovala, byl vyžíhán a ztráta vody obnášela:

HO = 12-071
na kysličník železitý tedy připadá ^<^0, = 87-929,

100-000
to vše s podmínkou, že nerost čistý jest, jak dle pohledu velice pravdě se podobá.

Poměr kyslíku, vody a kysičníku železitého jest q.jPííq Ti^b sblížené - ^i,

což souhlasí se sloučenstvím dle vzorce oFe^O^^ 6 HO. Dle tohoto vzorce by mélo
být v stilpnosideritu tomto vlastně obsaženo:

HO = 11-89

Fe^O^ = 8811

100-00

Aby se též zjistilo, jaké sloučenství zemitý, čistě žlutohnědý nerost mi, jemni
se jméno limonit přiložit m&že, který stilpnosiderit doprovází a v němž vlastné
nejvíce kor černohnědých zarostlých jest, vzato ke zkoušce 2*93 grammA tohoto
okru vysušeného při něco více než 100** C.

981

Okr vyžíhán, sestával by, jestli že čistý jest, jak se na pohled zdá, z určené
vody HO = 12-244

a ze zbytku Fe^O^ = 87'756

lOO-OOO

Poměr kyslíku HO k Fe^O^ jest YIi~q ^^^ sblížené též = ^ .

Zemitému okru by tedy totéž sloučenství 5 Fe^O^ 6jffO přináleželo.

Nedá se ovšem z toho soudit, že zemitý okr a tmavohnědý jsou jediným
druhem, ačkoliv stejné sloučenství jim oběma přináleží: však možné jest to, že by
byl okr toliko jinou, totiž zemitou, velmi jemně rozptýlenou odrůdou celistvého
nerostu, což se tím pravděpodobnějším býti zdá, an prášek jemně rozetřeného
stilpnosideritu též sytě žlutý jest.

Aragonít V podobných puklinách v rudě hnědé, jako stilpnosiderit, objevuje
se na blízku tohoto s zemitou hnědožlutou rudou arragonit v krystalkách. Posud
aragonit nalezen v krahulovské štole vedle stilpnosideritu, a v chrustcnické štole
číslo II., na slabých povláčkách zemité rudy, potahigící střihy a spáry vrstev
černé rudy.

Kraťoučké přejemné jehličky aragonitové se objevují v druzách, hustě vedle
sebe narostlé, též v chomáčky skupené. Krystalky jsou bílé, pod drobnohledem
ale úplně čiré; jen sem a tam se pod drobnohledem v nich spatřuje černošedá
zmečka, kalící čirost krystalů, pocházející od zarostlých drobečků rudy.

Délka krystalků obnáší až 2 mm. ; šířka jednoho z větších měřena pod drobno-
hledem mikrometrem šroubovým byla -920 mm.

Tvar krystalků jest : aoP . ooPoo . Poo ; je-li ukončující hranol Pcx ulomen,
objevuje se nedokonalá štípatelnost dle ploch tohoto vodorovného hranolu. Též
dvoj i trojčatný srůst dle plochy ooP jest hojně vidět pod drobnohledem, tolikéž
se i několik krystalků spojiyc v jediný, kterýž stéblovitě z nich složen jest.

Sem a tam se objeviyí vtroušeny v některých krystalkách též bublinky, snad
tekutiny, zahrnuté co zbytek louhu matičného, krystalem obklopeného. Jedna taková
bublinka neb měchýřek, na spůsob ledviny zahnutý byl *113 mm. dlouhý a něco
málo méně široký; v bublince tekutiny byla jako očko plovoucí menší bublinečka
vzduchu, úplně kulatá a '037 mm. v průměru měřící.

Potažná váha krystalku zkoušena s -48 grammy vybraných jehliček z Krahulova
byla 2-8034.

Vedle krystalků bývají někdy některé oolithy, jinak světle šedozelené,
v základní hmotě hnědelu proměněny v špinavě bílý aragonit soustředně vláknitý,
Pseudomorphosa aragonitu po oolithech toliko v Krahulovské štole pozorována.
Oolithy aragonitu potaženy bývají toliko slabou vrstvičkou snadno se drolící, barvy
světle šedozelenavé.

Selenit V spárách vrstev rudy jak hnědé tak i černé, jakož i v střihách,
kteréž oboje na výchozím a nehluboko pod ním polozemitou, hlinitou, hnědou rudou
potaženy jsou, kteráž v důlu je-li promokvaná trochu niazavá, jako jíl bývá, bývají
vtroušeny velká zrnka splosklých krystalů selenitu. Na zrnkách, jichž velikost až
k rozměrům značného bobu vzrůstá, není o plochách krystalových ani památky,
nebo ony toliko plochami složními ohraničeny bývají. Vnitřek selenitových zpotvo-

222

řených krystalů jest čirý neb slabounce nažloutlý ; povrch jest potažen silnon pole*
zemitou korou jilovaté hnědé rudy; plochy štěpné od Pod bývají velké a rovné.
Selenit čirý, čistě vybraný z Chrustenic, kde zvlášt hojně se objevíce, měl
hutnoty 2.3140 s '87 grammy určené.

Markasit. V podlouhlé dutině zarostlé v černé rudě sestávající z limonito
celistvého, uvnitř slabou korpu pyritu potaženého, který na povrchu úplně v pyrrho-
sidcrit proměněn jest, nalezeno asi několik krystalů narostlých nezřetelně vyvinutých
a markasitu nejpodobnějších. Krystaly domnělého markasitu, asi 3 mm. dlouhá
hrotnatá dvojčata na povrchu slabou kožkou hnědou potažená, byly silně rýhovány ;
z ploch se toliko Poo . ooP . OP rozeznat daly.

Zdá se, že dutina náležela druhdy k prázdným komorám nějakého orthocera.
Nalezen v lomu Jinočanském.

Nerosty v žilách zarostlé.

Nejmocnější část ložiska v Nučicích jest protrhána hojnými žilkami a žilami
vyplněnými rozličnými nerosty ; směr žil, kteréž někdy ložisko též posouvají, jest m
zárovný k směru střihů; však se zdají být žíly, jejichž směr asi severojižní jest
o něco hojnějšími žil západo-východních. Mocnost žil rudu prostupigících poi&ii
pouhou puklinou na stěnách toliko slabým nádechem nerostu žilového potažených,
až více jednoho metru. Mocnější žíly obyčejně ložisko pošinují; v tomto případu
žíla nebo vržení skládá se ze samých ostrohranných malých i velikých drobtů
rudy, roztržením a vržením ložiska povstalých. Drobty, skládající celou žílu neb
vržení, spojeny bývají nejčastěji sideritem neb směsí sideritu s kaolinem, též
křemen spojuje úlomky nezřídka ; však siderit co spojivo drobtů a úlomků je hojnější
křemene. Jelikož drobty v žilc zarostlé barvou svou tmavou od sideritu je slepujícího
dobře se různějí, poskytují žíly Nučické poučné příklady breccie žílové.

Žíly se rozštěpili v odžilky, nebo se roztHšCují v ramena, nebo odžilky od
jedněch vybíhající k jiným sbíhají se, jako vůbec u žil pravidlem jest Že My i
do ležatých i visutých vrstev, měkčích rudy vlastní, pokračují, jde samo sebou na
um; toliko každá, byt by sebe mocnější žíla súží*se v břidlicích náramně, někdy
na pouhé dělení prázdné neb žilečkou limonitu naznačené. Žíly jsou vyplněné
sprostými nerosty, z nichž se skládají a kteréž dle jistého pořádku na sobě narostlé
jsou; pořádek ten stářím nerostů se též nazývá, ačkoliv se přísně ohraničit nedá
stáří jednotlivých nerostů, z nichž žíly složeny jsou. Starší nerost se ještě ustavičné
dále tvořil, jak to dle slohu žil soudit se může, an se mladší nerost dávno již mezi
tím usazovat počal. ílada nerostů, dle svého stáří skupeninu tvořídi naií tedy
přísně ohraničena. Možno zde prozatím pro všeobecný přehled udat, jak asi po
sobě nerosty žílovou skupeninu tvořící následují ; na pozdějším místě teprve se
pravé stáří každého nerostu vytkne. Řada nerostů (tói dle stáří sestavená, které
se v žíly skupené objevují, jest:

1. Kaolin.

2. Siderit.

3. Křemen.

4. Siderit

22S

Jsou toliko tři druhy sprostých nerostů, které žfly skládají.

Mimo sprosté nerosty objevují se nerosty vzácné, v žilách bud hojněji neb
převzácně jen vtroušené. Hojněji se v žilách toliko pyrit objeviýc, všecky ostatní
nerosty, které následují, jsou vzácné nebo převzácné a sice jsou to; anthracit,
baryt, chalkopyrit, galenit, limonit, selenit, sphalerít.

Jakmile žíla z rudy přijde do břidlice, nejen že se súží, jak již podotknuto,
ale i veškeré sprosté nerosty, nemluvě ani o vzácných, úplnč vymizí.

V Nučicích soustava žil nejlépe vyvinuta jest; na jiných místech, v méné
mocném ložisku, jest sloh žil jakož i mocnost jejich méně vyvinuta. Toliko
v Chrustenicích se ještě calcit objevuje v žíle co sprostý nerost, kterýž ale nedá se
vřadit do řady nerostů dle stáří sestavené, an tyto calcitové žíly beze všech spro-
středkujících členů se objevují toliko osamotnělé.

Kaolin jest v Nučicích a v Jinočanech, v Chrustenicích a vůbec všude
v ložisku, velmi sprostý nerost. Každá sebe menší puklinka nebo i žilka jest bud
tenkým bílým nádechem nebo i žilkou kaolinovou až 2 mm. mocnou vyplněna.
Kde mocnější žíly z jiných nerostů se skládají, které nejsou bezprostředně přirostlé
na rudě, tu opět kaolin tvoří slaboučkou vrstvičku, někdy toliko pouhý silný nádech
na rudě, na kterém teprve ostatní nerosty narostlé jsou. Však též na ostatních
sprostých nerostech se vrstvičky kaolinu usazeny objevují, na doklad toho, že
kaolin, ač utvoření jeho do počátku žil samých zasahuje, se předce ustavičně dále
se tvoříc bez přestání usazoval na mladších nerostech, které se později teprve
v žilách usazovat počaly. Později příklady uvedeny budou. Kaolinové nádechy
nebo vrstvičky jsou buď zemité, bílé a na omak velmi jemné jako mastné. Vrstvičky
silnější přesnadno se co prášek seškrábati mohou. Některé vrstvičky mění barvu
svou v slabě namodralou, slabé blankytnou neb slabě šedavou a dají se v plátky,
přesnadno v zemitý kaolin se rozpadající oddělovati. Též plátky barvy velmi bledé
čížkové a barvy sytě čížkové se odlupovati mohou, kteréžto poslední ještě velmi
jemné a jako mastné se toliko tlakem prstů v zem rozdrolit mohou. Od zemitých
bílých nádechů a vrstviček až do čížkově zelených povlaků slabých, na hranách
tenkých průsvitavých, jest nepřetržený přechod.*')

Pod drobnohledem skládá se prásek bílého kaolinu z průhledných šestibokých
plátečků, z nichž nejmenší asi 027 mm., největší asi '145 mm. dlouhé jsou, při
lířce o málo menší. Zemitý bílý kaolin, na druzách křemenných z Chrustenic na-
rostlý, sestával pod drobnohledem z plátků též šestibokých, z nichž ony prostřední
velikosti '058 mm. dlouhé byly. Prášek ze zeleného povlaku kaolinu tolikéž se-
stává z krystalečků šestibokých průhledných, z nichž některé 079 mm. až '074 mm.
dlouhé jsou.

Jak bílý zemitý, tak i zelenavý kaolin v plátkách se odlupující skládají se
ze stejných krystalků, toliko se zdá, že v plátkách bílých neb slabě nazelenalých
sárovné seřadění krystalků dle ploch svých jest příčinou toho, proč se kaolinové
vrstvičky v plátky loupají, kdežto v zemitých vrstvách kaolinové krystalky nahro-
maděny býti se zdají. Některý pevnější kaolin jest očividně sideritem prostoupený.

Potažná váha světle čížkově zeleného kaolinu, který velké krystaly křemenu
co vrstva pokrýval, nalezena s *28 grammy: 3'66&6.

824

Kaolin a) seškrabaný ze zemité sněhobílé yrstvy asi 3 mm., na chamoisitu
narostlé, má hutnoty 2 4781 (k určení jí vzato 1*39 grammů).

Kaolin b), přizelenalé plátky oloupané ze slabé vrstvičky na chamoisitu na-
rostlé. Obě odrůdy z Nučic.

Rozbory: a) Jan Jcšina b) Josef Novák

Hygroskopická voda při 100° C prchající: HO 3-31 3-59

StU 44-43 45-03

AhO^ 40-48 34-91

FeÓ 1-11 600

CaO 1-37 -85

flO 12-54 14-08

99-93 99-87

Nejen mineralogicky, přechodem, jakož i stejnou krystalisací dokázána totožnost

bílého a zeleného kaolinu, ale též lučební sloučenství dle obou jest podobné.

Siderit se objevuje hned bezprostředně na rudě, nebo na podložce kaolinu
narostlý, v stálých krystalinických vrstvičkách nebo i ve vrstvách až na prst hru-
bých s povrchem vykrystalisovaným, složeným z druž krystalových. Malé krystalky
slabounkých vrstviček bývají nepatrné; vsak krystaly silnějších kor siderítových
bývají tím většími, čím mocnější vrstva sideritu sama o sobě jest, tak že jednotlivé
krystaly i 1 mm. dlouhé vedlejší osy mají. Velké krystaly jsou vyvinuty co -f Jí
s povrchem velmi drsným neb i druznatým, an se ze samých zárovně srostlých
menších krystalků klencových skládají. Nebo jsou pólové hrany okulaceny a zárovně
silně rýhovány, an střed ploch méně značně čárkován jest. Málo kdy jeví se na
povrchu velkých krystalů jich pravá barva, často bývají potaženy hnědým povlakem
limonitu; však štěpné plochy krystalů, jakož i velmi hrubo-kystalinické plochy,
celé vrstvy sideritu skládající jsou barvy žlutavě nahnědlé nebo přisedlé. Lesk
štěpných ploch rovných silný a jař>ný jest a ač neukazují plochy odrazem světla
obrazů jako v zrcadle zřetelných, přcdce zrcadlí se dosti zřetelně v nich předměty,
tak že se úklon ploch štěpných měřit dá.

Ukloň ploch štěpných měřen Wollastonovým odrazným goniometrem po sobe
1 až 14krát opětovaně (repetirt), což se vyrovná tomu, jako by úhel 105krát je-
dnotlivě měřen byl býval: pro úklon nalezen úhel 106^ 59''9 s možnou chybou
průměrní =b'' 4. — K porovnání měřen úklon štěpných ploch slabého, ale zřetelného
obrazu odrazem poskytujícího sideritu rovněž žlutavě přihnědlého z Příbrami
z Annenských bání pocházejícího. Siderit měřen opětovaně 1 až lOkrát po sobě,
což se vyrovná55 jednotlivým určením úhle, který 107° 13' 8 měřil; průměrná
možná chyba :±_' 1 obnáší.

Potažná váha velmi hrubozrnélio sideritu, z vrstvičk}' mocné slabého prstu,
určena s 1.49 grammy: 3-82()4.

Kromě těchto vrstev složených z hrubozrného sideritu jsou některé žfly slo-
ženy zo zrnitého šedožlutavého sideritu úplně. Na prvý pohled se tento drobno-
zrnitý siderit příliš dolomitu přihnědlému podobá. Vrstvy drobnozmébo sideritu
toliko křemenem provázeny bývají a stýkají se bezprostřed ně s rudon , s níí
pevně srostly jsou, tedy beze všeho kaolinu, který by co starší sideritu, prvou pod-

3S5

ložku tvořiti měl. Žíly jsou pevné a sem tam zaleskne se v nich malá ploška
štěpná od ocelku pocházející.

Potažná váha zrnitého až drobnozrnného celku jest 3'3143, 31684 nalezena
s 265 a 1-78 grammy.

Siderit zrnitý potažné váhy 3*3449 nalezené s 1*74 grammy analysován
částečné: Karel Preis

Nerozpustný bílý zbytek, kaolinu nad míru podobný 2201

FeO 44-79

CaO 114

MgO 2-94

MnO sledy

neurčený ostatek CO^ 2912

TÓÓOÓ
Jestli že se počítají kysličníky co uhličitany, při čemž ovšem malá chyba se
udélá, au nejisto jest, zdali všecky kysličníky skutečně co uhličitany v ocelku
obsaženy jsou, obdrží se pro složení sideritu sblížené:

Kaolinu nerozpustného v kyselině solné : 2201 . . . 2201

^FeO CO,, = 72 07^
\ — 203 1

ze sideritu rozpustného | ,. ^ ^/f ^ ^r, ! 80*27

^ \ MgO CO^ z: 617 [

MnO C0\ = sledy]

102-28

Analysou potvrzeno, že kaolin prostupuje siderit v množství značném, že
tedy kaolin tvoře se zároveň se sideritem s tímto se usazoval; tudíž dokázáno,
že kaolin ač nejprvější nerost, který se v žilách usazovat počal, se ještě ustavičné
tvořil, když usazování se sideritu do žil se dělo.

Jsou též některé tvrdé vrstvičky bílé, které by se jaksi stvrdlému kaolinu
podobaly ; tyto ale sestiívají z kaolinu prostoupeného a spojeného sideritem.

Haematit. Jestli-že siderit, potahující v slabých povlacích rudu, delší čas
na vzduchu a dešti ležet zůstává, mění se úplné v špinavě rudý haematit. Na
povrchu haematitu ještě vyčnívají zbytky bývalých siderovitých klenců pramalých.
Ve východní štole Krahulovské byly narostlé baryty na sideritu ; na haldě mnoho-
leté se baryty toliko na haematitu ze sideritu přeměněného narostlé objevují. Pro-
měna sideritu do haematitu se za krátký čas několika měsíců počíná jeviti slabým
narudlým povrchem tenounkých vrstviček sideritových a jest za málo roků již
velmi značně znalá.

Mimo kaolín, jehož usazování po dlouhý čas trvalo, vyskytuje se na sideritu
celá řada nerostů vzácnějších narostlých. Jiou to tyto:

Baryt narostlý jest na sideritu v tabulkách malých, plochých, asi 1 mm.
širokých až i ve větších výšky 10 mm. Tabulky čiré, neb belavé a průsvitavé
jsou vyhraněny obyčejně v těchto tvarech :

ooPoo . Pod . cx)Poo,

ooPoo . Poo . OP, ^

X .řoo . Pqo . OP . qoPqo.

S96

Vzácný jest tvar tento : oo Poo . Poo . oo Poo . OP . oo P2.

K jištění této spojky méřen úklon plochy Poo k OP; obě plochy sice velmi
lesklé jsou, neposkytují ale odrazem nicméně obrazu nanejvýš přesného. Úkloii
nalezen z dvou měření 129® T (na krystalech z Chrbiny úklon tento jest 129^372'
až 129® 140i ěímž pravost známek těchto ploch dokázána.

Všecky plochy jsou hladké lesklé, ve plose ooPoo objeviyí se nezřídka bělavé

proužky zárovně s plochou Poo, což od přerůstajících obklopujících se krystalů
vrstevnatých (Schalenbildung) pochází.

Stípatelnost dle obou směrů vyznačena převýbomě; potažná váha čirých
krystalů s -78 grammy určena jest 4*3656. Krystaly se objevují nejčastěji ojedi-

něné a to v Nučicích narostlé obyčejně plochou bud OP, neb Poo, neb Poo na
sideritu drobně vyhraněném; málokdy též na pyritových druzách jemně vyhraněných.
V krahulovské východní štole ale srůstají krystaly bělavé průsvitavé tvaru

00 Poo. 00 P. 00 Poo, přirostlé s plochou oořoo neb ooPoo v skupeniny, od
jednoho středu vycházející, siderit potahující a nápodobící některé tvary lišejníků
neb na okně zmrzlých par vodních. — Těmto krystalovým skupeninám scela i)0-
dobné baryty skupené, jen že slabě přižloutlé, nalezeny v trhlině kule chamoi-
sitové, narostlé na tenounkém povlaku sideritovém, pocházející ze studny leto-
hrádku p. Lany v Ovenci u Prahy, jak již nahoře zmíněno bylo.

Oalenit jest narostlý v ojedinělých krystalkách na druzách sideritu nebo
pyritu velikosti V4 ™™* ^^ 2V2 w^ni. Nejmenší krystalky tvarů O neb O .qoO:x
bývají lesklé a hladké ; na větších krystalkách se někdy pozoruje, že jsou bud čemo
šedé a mdlé, nelesklé na povrchu; aneb že lesklé plochy osmistěnu O bývají jakc
schůdkovitě prohlubeny. Největší krystaly velikosti vikve nebývají obyčejně leskléhť
hladkého povrchu, nýbrž jsou šedé s povrchem drsným ; někdy též ohlodané a polo-
okulacené zemitým nádechem černomodravým pokryté. Krystaly, na nichž b}
převládaly plochy ooOoo, jsou velice vzácné. Plochy štípatelné jsou náramně leskle,
šedomodravé.

Potažná váha narostlých krystalků s '21 grammy ustanovená jest 7*3789.

V žíle sphaleritu, o kterém níže řeč bude, jest galenit vrostlý ve velkých
zrnech v zrnitém sphaleritu ; ale též jednotlivé krystaly s plochami rovnými nelesklými
neb slabě lesklými se objeviýí. Tvar krystalů jest O. aoOoo. ooO, plochy jsou
nestejně vyvinuty. Některé galenity srostlé jsou s dvojčatnými krystaly sphaleritu:
největší krystaly až 4 mm. dlouhé osy mají. V některé ploše osmistěnu O jest
několik málo schůdků prohloubeno tak řka až do samého středu krystalu, kdežtc
vedlejší plochy -ač nelesklé, přece hladké jsou.

Sphalerit se objevil v žíle mocné asi 2 decimetrů směřující asi od západu k vý-
chodu sestávající z breccie spojené sideritem, v množství trochu značnějším. — Bud
jest vrostlý v maličkých krystalkách v kaolinových vrstvičkách v žíle se objeviyícícli
nebo narostlý v krystalkách větších na sideritu nebo pyritu, nebo jest vrostlj
do sideritu jemně zrnitého v žilkách až na prst širokých, kteréž sestávají ze samýcl
větších krystalů vedle sebe vrostlých, se vzájemně tlačících, tudíž jen složním
plochami obmezených. Jen málokde, kde prostor volnějším byl, vyvinuly se ne

827

zřetelné krystaly, s kterými a do kterých zarostlé se objevují, vzácné galenit,
bud v zrnech nebo krystalech, též celistvá zrnka pyritu a velmi vzácné též
chalkopyritu.

Nejmenší krystalky v kaolinu vrostlé bývají někdy nejúhlednějšími. Velikost
jejich jest asi tato: široké a dlouhé jsou 1 — 2 mm., vysoké V« — % ^^- Barva
žlutohnědavá, průhledná až průsvitavá, plochy lesklé a hladké. Tvar krystalový
jest vždy dvojče O dle plochy osmistěnné srostlé; plochy málokdy bývají u pra-
videlných krystalft zárovně s hrany slabě rýhovány. Mnohem hojnější jest tvar
dvojčatný ten, kde osmistěny dle jedné z klencových os stlačeny jsou; potom se
dvojčata objeviyí v tvarech plochých, jichž plochy hojněji zárovně s hranami slabě
rýhovány bývají.

Z narostlých krystalft, jichž barva mnohdy něco tmavší bývá, toliko jediný
krystalek asi IV4 mm. vysoký byl utvořený z tvarft+ « • "" 9 • Jeden čtyřstěn

převládal velmi a byl hladký, druhý, otupující rohy jeho, byl vydutý.

I narostlé krystaly jsou vesměs složeny z dvojčat osmistěnu dle klencové osy
skráceného srostlých dle plochy O. Větší krystaly však silně rýhovány jsou zárovně
s hranami osmistěnu ; plochy některé uveličují se na úkor jiných prenáramně, tak
že zpotvořený krystal dvojčatný, podobný táhlému hranolu, žádným spftsobem po-
znáti nemožno. Barva narostlých krystalft bývá žlutohnědá, prfisvitavá až pólo-
průhledná, štípatelnost předokonalá, plochy štěpné, přelesklé.

V žíle, kde mnoho krystalft vedle sebe stlačených a skupených jest, se toliko
na volných místech až 4 i 6 i 8 mm. dlouhé krystaly dvojčatné, přesilně rýhované
a k nepoznání zpotvořené, převládáním některých ploch nad jinými, objevují. Na
nejdokonaleji vyznačených krystalech se poznává, že jsou podobným zpftsobem ze
stlačených osmistěnů srostlé, jak nahoře již připomenuto bylo; některé vzácně jsou

vykrystalisovány co ^ . ooOoo, srostlé dle hrany, tak že obě plochy čtyřstěnu v je-
dinou srostou (Zeitschrift der deutschen geok)gischen Gesellschaft 1869, Bd. XXI.,
Sadebeck Krystallform der Blende T. XVII. íig. 21).

Přemnohé krystaly mimo to, že opětovaně dvojčatné srostlé bývají, jsou též
dle jednoho směru roztaženy tak, že se sloupkům podobají; některé plochy jsou
úplné potlačeny jinými, velmi rozsáhle vyvinutými. Barva těchto největších krystalů,
kteréž až 8 mm. délky mívají, jest hnědií, menší krystaly jsou barvy olivové.
Krystaly ohraničené toliko složními plochami, bývají též bud hnědé průsvítavé neb
olivové průhledné. Pamétihodno jest to, že mimo osmistěn, čtyřstěn a krychle
ani nejmenší památky o dvanáctistěnu se neobjevuje.

Potažná váha sphalerítu barvy tmavší jest 4* 1537 s 298 grammy určená.
Pod známkou c) jest tento spalerít analyzován.

Jiné blejno zinkové, sestávající z krystalů olivové barvy a z krystalů hnědých,
mělo hutnosti 4*0975 určené s 5*27 grammy. Z tohoto blejna vybrány olivové
krystaly zvlášf a tmavohnědé též zvlášt; prvé anaiysovány pod známkou a, druhé
pod známkou b.

a) Hynek Stuchlý;

b) Frant. Farský;

c) Jos. IMcI

Vzato k analysi

2-69

Nerozpustný zbytek SíO,

1-45

118

rozpustná £>ťO,

•68

•20

Zn

63 94

65-50

5551

Cd

•26

nepatraé sledy

•91

Fe

1-20

•27

935

Ou

sledy

1^01

S

3166

32^77

3259

CaO

•29

99.48 99-54 9937

Přepočtou-li se rozbory na sírníky, an se kovy nalezené za základ vezmou
bylo by sloučenství následující:

a) b) c)

nerozpustný zbytek SiO^, CaO 242 ISS

ZnS 95-35 97-74 8259

CdS -33 sledy 117

FeS 1-88 -42 1469

CuS_ _ sle^j^ 1-52

Í99-98 " 99-54 "99-97

Ač tmavohnědá blejna zajisté zbarvena sírníkem železnatým, kterým zneči
stěna jsou; vysvítá z rozboru a) i b), že FeS není výhradní příčinou barvj
any obě odrůdy jak olivová tak hnědá obsahují nepatrně málo a asi rovn
části železa.

Sphalerit posud toliko v Nučicích v hloubce a sice v jediné žfle v lomí
druhém nalezen byl.

Chalkopyrit jest na velkých krystalech sideritu narostlý v pramalých as
V4 mm. vysokých krystalech P, povrchu drsného, barvy žlutošedavé, uvnitř al
silně žlutě kovově lesklé. V Nučicích co vzácnost převeliká znám. Se sphaleritoi:
vyskytly se po řídku též zrnka chalkopyritu.

Selenit ač zajisté nejmladším všech nerostů žilových, objevuje se narostl
toliko na sideritu v chumáčkách bílých. Jednotlivé jehličky sádrovce, chumáčk
skládající, jsou nanejvýše 3 mm. dlouhé, a zvětšené objevují se co dvojčata tvan

ooPcx.ocP. — ^. srostlé dle plochy 00 P 00. Jednotlivé trochu větší krystalk

jsou mnohem vzácnější.

Na puklinách rudy, potažených slabounkým nádechem žlutohnědě zbarvcuéh
sideritu se objevují hvězdičky černé, nepokryté, v řadě sestavené a jež náiamn
podobou svou na otisky Annularia longifolia Brongn. v kamenouhelném útvaru s
objevující, připomínají. Na tenkých povlacích pyritu, potahujícího siderit se spa
třují podobné obdoby rostlin, přepodobné k Annularia sphenophylloides Zenke
(= Ann. brevifolia Brongn.), taktéž z útvaru kamenouhelného ; otisk rostlinu
hvězdičce (vřetenu) podobný, jest z pyritu a okolní hornina sestává ze siderit 1
kaolinem prostoupeného. Podoba rostlinná pochází ale toliko od krystalů selenit
zmizelého, od jediného bodu paprskovitě vycházejících a čím dále od středu tíi

289

Obr. 7.

více se rozšiřujících, tak že BkQtečně podoba táhlých kUnkfi měly, jeJeo listy rostlin
vyznačených Tab. VIL, obr. 4.

Otisky pocházejí od klínovitých dvojíat selenitu J
na jednom konci v gpičku se sbíhajících, na druhém
rozbíhajícím se konci rozštěpených a u prostřed čárou
spoj dvojčatný naznačující, vybrázdéných. Tato dvoj-
čatná Čára dodává otisk&m tím značnější podobnosti
s lístky jmenovaných rostlin zkamenělých, an směr hlav-
ního nervu v lístku každém označuje obr. 7. Tvary
krystalů okulacenýcb, které skládaly sádrové krystalky

mohou býti buct y- . -

tvar ale bez OP; noh i -

. wl' . oř, neb tentýž
J"- . 01' dle plochy

srostlé. Rozštěpení konce lístků nebývá vždycky

Dvojčatní srostlé jehlice sele-

uitu, liBLkfÍLii dosti podobué, vj-

blLajid z jediného bodu.

patrné, namnoze se ale nicméně spatřuje, že úhel vydutý, v který so konce rozště-
pují ; an obnáší asi 55", což by od srostlicc OP .

neb od OP.— -'„ .—

dle plochy — -

spojené, pocházet mohlo.

Tyto, otiskům podobné núkresy, pozůstalé po sádře, toliko v NuČicích na-
lezeny byly.

Nepomémé hojnější nerost všech posud vypsaných jest

Pyrit, tak že by se právem mczy sprosté vřadit mohl. Místo, do kterého
by se pyrit vradě nerostli žíly skládajících vřadit mohl, jest nejisté; neboí se obje-
vuje buď pod sideritem, neb v siderítu neb na něm, též velmi vzácně na křemenu ;
pyrit tedy asi so sidcrítcm zároveň utvořen jest.

Na sidcritu pyrit narostlý buď v malých lesklých rovnoplochých krystnlecli
oo O OD neb op O OD . O, neb velkých krystalech nerovných ploch, an se tyto ze samých
nioHších, více méně vyčnívajících ploĚek krychlových, zárovně srostlých, skládají.
Hrana největších posud známých, ovšem nerovnoplochýrh krychlových krystalů, na
kterých plochy osmistěnu O ač podřízené, obyčejné nikde nescházejí, měří 1 '/j cm.

Mimo tyto dvě plochy nenalezeny na pyritu nižádné plochy jiné, toliko asi
na dvou krystalech, což při přcvelkém množství prohlídnutých krystalů, kteréž se
na mnoho tisíc cenit může, jest tedy úkazem přenáramně vzácným, objeveny vedle

„O 2
oo O 00 a O slabé plošky - - „ - '- jen na některých hranách krychle vyvinuté.

Mimo krystaly na siderítu, zvlášf v Nučicfch dosti hojné narostlé, se v menších
rozscdlinách, vyplněných rozmělněným a na pólo změklým chamoisitem skupeniny
malých, krásné vyvinutých krystalů, všelijak srostlých objevují. Takové krystalky
T skupeniny srostlé, na kterých též přcmalé krystaly galenitu vzácně vrostlé byly,
aneb i jednotlivé krystalky vybraného čistého pyritu velikosti krychlí */« — 1 nun-
z NuČic měly hutnoty 5 0783 a 03 grammy určené.

V Chrristenické štole C. il. jsou velmi krisné skupeniny, srostlé z vyvinutých

16

230

malýcli krychlí, vrostlé v rozsedlině rozměluěného chamoisitu; potažná váha s 1*29
grammy určená, krystalků 2—4 mm. vysokých jest 50494.

Mimo srostlé neb narostlé krystaly vytvořují pyrity nmohé jiné, bud ua
sideritu neb na pouhé rudě narostlé skupeniny, tak kulovaté, na jejichž povrchu
vyčnívající krychlové plochy zřetelně až málo zřetelně vystupují; mimo to tvoK
rovné neb vlnité kory lesklé aneb hnědým limonitem potažené. Též do žil side-
ritových zarostlý bývá co celistvý pyrit.

Potažná váha celistvého pyritu, barvy šcdospéžové z Nučic, určena s 1*51
grammy jest 4*8194, tedy nízká, což k tomu poukazuje, že hmota jeho není úplně
hustá, ana snad uvnitř menší skulinky chová.

Lesk pyritu jest bud značný neb slabý; pyrity na povrchu barvy žluté, po
zvlhnutí potrácejí všeho lesku. Do hnědá naběhlé plochy krystalové též se vy-
skytují, nejsou ale příliš hojné.

Křemen jest v žilách Nučických nerostem velmi obecným, an buď sám o
sobě skládá žíly, nebo se sideritem společně, dosahuje mocnosti až i 7 cm.
Barva křemene, který bud na rudu samotnou narostlý neb kaolinovou nebo i side-
ritovou vrstvou odloučen jest, bývá obyčejně belavá, málokdy mléčná. Křemen
v žilách jest průsvitavý až poloprůhledný a zahrnuje v sobě nezřídka černé malé
ostrohranné úlomky rudové. Lesk na plochách štípáním odkrytých jest mastný.

Ale též malé, jakož i větší až 1^4 cm. dlouhé čiré neb průhledné krystaly
00 P . -\-R. — B, přirostlé na sideritu neb kaolinu, lesku značného a ploch rov-
ných a pravidelně vyvinutých, nebývají nikoliv vzácné.

Toliko v prázdných druzách mocnějších žil křemenných se někdy vyskytují
krystaly čiré až toliko průhledné neb bělavé a průsvitavé, až délky 2 cm., jejichž
plochy, ač tvarům coP . + R . — Ji přináležející, vedle pravidelně vyvinutých
sloupků šestibokých, též nezřídka jedny na úkor jiných tak se roztahují, že po-
vstávající krystaly jsou nepravidelných, skrčených neb roztáhnutých tvai*ů tabul-
kovitých.

Na mnohých krystalech, jak čirých tak i bělavých bývá siderit v malých kry-
stalkách narostlý. Křemen barvy mléčné, na jehož vyvinutých plochách siderit
narostlý jest, má hutnoty určené s 1*72 grammy: 2*6235.

V některých mocnějších žilách bývají vzácně zarostlé do kaolinu, sideritem
trochu prostoupeného, velké krystaly křemene. Jeden z největších nalezených měl
průměru asi 7 cm.; byl barvy bělavé, průsvitavý a v místě středním, tedy podél
osy měl dutinu pravidelně tříhrannou. Strany trojbokého hranolu dutého, až 7 mm.
dlouhé, byly zárovně vždy ob jednu z ploch šestibokého hranolu oo P. Vůkol byl
krystal ploch nelesklých, obklopen vrstvičkou kaolinu šupinatého, barvy slabě
pfízelenalé.

Jiný krystal v průměru až 3V2 cm. měřící a asi 9 cm. délky mající, značně
bělavý, poloprůhledný, v němž malé ostrohranné kousky chamoisitu, obalené šupi-
natým nazelenalým kaolinem různě zarostly byly, byl na svém nelesklém povrchu
potažen slabými vrstvičkami bčlavého kaolinu prostoupeného sideritem. Uvnitř
objevoval krystal krátké, ploské dutinky zárovně s některou z ploch hranolu 00 P
neí) jehlance P (^z-^B . — R). Však památné v něm to bylo , že měl sloh
vrstevnatý, any krystaly křemene jako jádro obejmuty byly vrstvou krajní. Jeden

281

takový, uvnitř vrstvou mladší přerostlý krystal byl potažen slabounkou vrstévkou
bělavého kaolinu; dělen byl tedy úplně od vrstvy křemene obkličující jej. —
Z toho, jakož i z obalil kaolinu na ostatních krystalech, se dá soudit, že se kaolin,
ač tvoření jeho nejprve vzniklo v žilách, se usazoval ještě toho času, kdy křemen
se tvořil, ba kdy křemen již úplně vytvořen byl.

Křemen složený ze samých vrstev objímajících se, kteréž ale dle barvy nijak
rozeznat lze nebylo, štípal se dle ploch ooP, ač nesnadno přece patrně.

Od tohoto krystalu určena potažná váha a sice byla hutnota jeho ze středu,
tedy z místa kolem osy krystalografické určena s '61 grammy . . . . 2*6127;
hutnota krystalu z vnitřku v půlce příčního lomu mezi krystalografickou osou a

povrchem krystalovým s -96 grammy 2*6381 ;

kraj křemene, tedy bezprostředně pod plochou ooP úplně prostou všeho kaolinu
s -80 grammy 2.6443.

Hutnoty jednoho a téhož krystalu přibývá tedy ode středu k povrchu, tedy
tím více čím vzdáleněji od osy krystalografické. Zajisté, že s nejmenší hutnotou
jádra krystalu souvisí úkaz, proč tyto krystaly velké mívají v ose dutý trojboký
hranol jako duši.

O křemenu vzdušní komory orthocerů vyplňujícím zKrahulova, který vlastně
sem přináleží, již nahoře jednáno. O křemenu, potahujícím duté orthocerové
otisky v Chrustenicích, ještě zmínka se stane.

Anthracit jest s křemenem stáří stejného, nebo on vyplňuje v jedné žíle
obmezené a směřující asi od severu k jihu, kteráž sestává z převládajícího běla-
vého až mlékově bílého křemene, mezery mezi úzce rozstoupenými od sebe kry-
staly, do nichž i v menších částkách vrostlým jest. V celistvé žíle křemenné,
kde tedy krystaly vyvinuty nejsou, bývá v menších částkách nepravidelných zarostlý.

Anthracit jest barvy černé, uhelné, lesku silně smolného, až jakoby poloko-
vového, lomu lasturového, tvrdosti nepatrné asi 2, křehkosti značné a vrypu čer-
ného. Totažná váha určená s 13 a 26 grammy jest: 1-7320 a 1*8113. Ve vodě
se i větší kousky nesnadno ponořují, prášek plave na povrchu vody a přenesnadno
se potápí.

Žíhán v kclýmku platinovém po dlouhý čas se nemění, v žáru delší čas trva-
jícím shoří ač nesnadno, posléze beze zápachu a bez plamene, zanechávaje po
sobě bělavého popele 10*53 7o (z '10 grammu látky). Spalitelné látky v něm
obsaženo tudíž 89*47 *^/o (v nerostu při 100® C sušeném rozumí se).

V proudu kyseliny uhličité až do slabé řeřavosti žíhán, ztrácí nerost při
100** C vysušený 302 ®/o vody.

Anthracit jest v Nučicích v lomu druhém, v žíle nerostem vzácným, any
zrostlé částky jeho neveliké jsou.

V Chrustenické štole č. U. jsou zřídka duté vzduchové komory od Orthoceras
hisignatum Barr., vyplněny druzami krystalů křemene čirého, jen zřídka bělavého.
Délka krystald dosahi^e až 7 mm., šířka pak až 4 mm. V krystalech vtroušeny
kojné tenké tabulky Čtverečné též trojbokč ba i nepravidelné ve všech směrech,
iasto ale též zárovně s plochami ooP. Tabulky jsou barvy černé jak smola a
podobají se úplně skvrnám asphaltu, jak zarostlý v křemenu z mnohých míst znám

16*

232

jest. Yšak někdy se i mezi krystalky šupinka Ha povrchu narostlá objeví a ta se
černý nerost úplně podobá anthracitu z Nučic.

Pod drobnohledem některé tabulky, které pretenké jsou, průsvitají barvou
hnědou. Jelikož o anthracitu povědomé až posud není, že by byl průsvitavým ve
vrstvičkách přetenkých, a spíše by se o asphaltu soudit dalo, že by průsvitným
býti mohl, nedá se zarostlý černý nerost ani jinak mineralogicky ohledat, ana
nijaká zkouška s ním učiněna nebyla leda ta, že rozbité pramalé střípky křemene
dlouhý čas žíhané pozbývají černých skvrn v nich zarostlých.

Prozatím se černé skvrny ještě nejvíce anthracitu podobají, ač to prvou zku-
šeností jest, že anthracit též do krystalů křemene vrostlým býti může.

Siderit se opět objevuje na krystalech křemene narostlý co nejmladší nerost
v malých krystalech tvaru — I li, velikosti nmohem menší vikve. Krystaly často
rýhovány jakož i ohýbány bývají. Barva jejich světle šedohnědá; buď ojediněle
neb v druzách křemen potahují. Hutnota tirčena s 1*26 grammy jest 3*7914.

Limonit. Mimo siderit se též krystaly limonitu barvy hnědé na křemenu
objevují; jelikož tvai* krystalů souhlasí s oným, jaký na sideritu se vyskytuje,
jsou limonitové krystaly toliko pseudomorphosou po sideritu.

Melanterit se jeví co nejmladší nerost, z rozkladu pyritu teprve se tvořící.
Kdekoliv melanterit co silná korá neb v silných krátkých vláknech, barvy svěUe-
zelené průhledné se objevuje, tam hornina, na které narostlý jest, obyčejně popu-
kána a zcela roztrhána bývá, tak že se při slabém nárazu drolí; veskrze pak
jest prostoupena žlutým neb žlutohnědým povlakem, který do všech i těch nej-
menších trhlinek vniká. Pyrit, na kterém obyčejně melanterit narostlý bývá, jest
povrchu velice drobivého, zkypřeného, barvy šedé až špinavěšedé a toliko jádro
pod tímto zemitým povrcheui sestává z kyzu kyprého barvy nečisté spěžové. Celá
hornina toliko kyzem rušícím se okysličováním zkypřena a puklinami roztrhána
jest. Toliko na nustech suchých se melanterit a to vzácně objevuje v žilách s po-
rušeným kyzem, ve vllikých neb mokravých částkách žil by se ovšem opět
rozložil.

Caleit náleží mezi žilové nerosty sprostší a nalezen v žilách rudu prostupu-
jících v štole č. I. v Chrustenicích narostlý na kaolinové slabé vrstvě, kteráž ho
tudíž od rudy dělí. Caleit tedy mladší kaolinu; že ale tyto žíly osamotnělé se
vyskytují beze všeho spojení s žilami sideritovými i křemennými, nedá se místo,
které vápenci v radě těchto nerosta žilových přináležejí, určit Žíly vápencové
jsou 1—3 centimetry mocné a složené z čirých krystalů, velkých klenců — J jR,
až IV2 cm. širokých. Klence silně mezi sebou srostlé a nepravidelně vyvinuté
jsou ; plochy buď nerovné, hrany okulacené, ba některé krystaly zcela hrboolovité
bývají. Všecky plochy jsou vesměs pokiyty krystalovými rohy silně vyčnívigícími
a v dosti zárovném směru srostlými.

Hutnota vybraných kousk& štípáním povstalých určena 1*72 grammy
jest 2-7624. —

Přehlédnou-li se všecky nerosty do složiva žil vstupující ještě jednou, sezná
se, že přesně nenásleduje dle stáří jeden po druhém, nýbrž že se počal mladší
nerost tvořit spíše, než starší se usazovat přestal, ba že po dlouhý čas se dělo
usazování obou nerostů jak staršího tak mladšího současné. Tím způsobem se

S33

vysvětluje, proč se kaolin, ač nejstarším nerostem v žilách jest, totiž nerostem,
kterýž nejprve se usazovat počal, objevuje pomíchán se sideritem starším ba i
8 mladším sideritu křemenem. Důkazem patrným o současném usazováĎí se sideritu a
křemene s kaolinem jest siderit, kaolinem proniknutý a vyhraněný křemen vrstev-
natý, obalující vrstvičky kaolinu. Ba ještě po utvoření se křemene usazoval se
kaolin, an bý jinak křemenné krystaly obkličovat nemohl.

Podobně též pyrit se tvořil asi zárovně se sideritem, an vedle toho žádného
určitého místa nezaujímá.

Nejstáleji se objevují ještě nerosty vzácnější se sideritem spolčené, nebo jsou
obyčejně mladší sideritu, ač též do něho někdy, ovšem zřídka zarostlé se obje-
vují, což by o rovném stáí-í obou svědčilo.

Snad by se dala posloupnost nerostů v žilách nučických asi takto vyznačiti:

pyrit jest současný se sideritem, buď starší buď mladší onoho.

Současné neb mladší sideritu jsou: sphalerit, galenit, chal-

0

kopyrit

4-3

4-3

Mladší sideritu: baryt.

'A

o

O)
'TA

OQ

s

Neurčitého stáří ale zajisté mladší sideritu: selenit, me-
lanterít

i

Současný s křemenem jest anthracit.

Nerosty okolních vrstev.

Pyrit zaigímá prvé místo, neboť se objevuje v zrnkách a zmečkách na
mnohých místech ve visuté, černé, nezrušené břidlici, po různu sice, v celku ale
nicméně dosti hojně vtroušen. Jedna z příčin, proč se nezrušené břidlice na
vzduchu za nedlouhý čas drolit počínají, jest kyz, který též svým zvětráním
podnětu zavdává vytvoření se

Selenitu. Také se skutečně ve všech břidlicích pyritem druhdy jemné pro-
stoupených tvoří buď nehluboko pod výchozím nebo na Iialdách vlastních, sádrovec,
kterýž v malých čirých krystalech buď ojedinělých neb spojených, zvlášC hojně na
plochách, břidličnatostí naznačených, se narostlý objevuje, obyčejně s plochou co í^oo.

Krystalky selenitu bývají obyčejné aoPcx>. ooP. — ^^ buď jednotlivé neb srost-

lice dle plochy oo Poo .

Že mimo tvořící se selenit z rozkladu pyritu též limonit se vylučuje.

234

jest na bfledni ; protož také břidlice, drolící se zkypřením, obsahující sádrovcové kry-
stalky, potaženy json vesměs sem tam žlutohnědým limonitem v tenkých vrstvách,
jsouce jím jako potřísněny.

Epsomit jest též nerost utvořený z rozkladu kyzu. Objevuje se co bílý
výkvět na ležatém, jakož i na rudě, druhdy provlhlých, buď co vrstvička jako
bradavičkovatá neb i v dlouhých, tenounkých vlákenkách jak vlas tenkých, bílých.
Na mnohých místech nalezen epsomit, tak v Ghrustenických štolách, též v Načicích.
Výkvěty epsomitu se objevují toliko za suchých roků v letě, ana trochu vyschnuvší
hornina sůl v roztoku pohlcenou usazuje na povrchu svém. Jakmile ale vlhčí po-
časí nastane, tedy z jara a v zimě, ztrácí se opět všecka sůl do zvlhlé horniny.

Byt by tedy i epsomit co výkvět se neobjevoval, předce ve vodě hygrosko-
pické, horninu prostupující jest hořká sůl rozpuštěna.

Limonit tvoří celé malé žilky ve břidlicích visutých, kde tyto, pozbyvše roz-
kladem barvy své černé, v šedé proměněny jsou, jako ve visutém v Nučicích.
Šedé břidlice vycházející na den jako úplně vylouhované, prošlehány jsou krátkými,
až 1 cm. mocnými žilkami hnědého, nečistého limonitu, kteréž ve všech směrech
se roztřištiiýí v odžilky a těmito mezi sebou spojují.

Též v některých ležatých břidlicích drobových, měkkých i pískovitých "bývají
podobné žilky.

Původ žilek limonitu zajisté dlužno hledat v rozkladu kyzu, přejemně břidlice
prostupujícího, nebo kdekoliv břidlice černé, bezkyzové na den wcházejí, nebo kde
o něco hlouběji uloženy, byť by i kyzové, tedy kryty jsou, neobsahi^í žil limonitových.

Diadochit jest pro okolní horniny jak visuté tak ležaté nerostem nad míra
pamětihodným; nebo nejen že se nalézá na některých místech hojné, jest i po
celém vlaku ložiska Nučického, na velmi mnohých místech objeven v poměrech
dosti sobě podobných.

Diadochit se toliko ve vrstvách břidličnatých, ležatých jak visutých, tedy
směrem vrstevnatosti zarostlý objevuje, až do jisté hloubky nepatrné, počínaje ode
dne samého. Největší hloubka kolmá, až v které posud nalezen jest, obnáší asi
6 až 8 metrů a sice toliko do těch míst sestupuje, do kterých břidlice jak visuté
tak i ležaté zkypřeny a proměněny se objevují, jakož asi i do té samé hloubky
ruda v hnědou proměněna jest. Y hlubších vrstvách méně změněných, ba dokonce
snad ve vrstvách neporušených se neobjevíce a jest vůbec nemožno, by se v nich
vyskytl, an co nerost z rozkladu hornin se vyvinuvší v méně rozložených neb
neporušených horninách se ani vyskytovati nemůže.

Podoba diadochitu rovná se shlukům (konkrecím) ; nebo není ničím jiným než
shlukem v povolnějších vrstvách vyloučeným. Nejmenší tvary nerosta velikosti asi
hrachu velkého jsou dosti kulaté, větší, až velikosti ořechu dosahující, bývají
povrchu okulaceného, ledvinovitého neb nejasně hroznovitého. Na velkých shludch,
kteréž rozsáhlostí svou velké pěsti se rovnají, jest silně hroznovitě neb vlnovitě pro-
hýbaný, an sestává ze samých menších kuliček shluklých k sobě. Kuličky jednotlivé,
nebo v hrozny shluklé bývají potaženy ěedavým, zemitým povrchem, někdy, ač vzácné,
trochu nažloutlým neb nazelenalým. Velké shluky skládají se vesměs s menších
shluků potažených šedou zemitou korou; jsou tedy i uvnitř protaženy žilečkami,
jakož i celými kousky šedými, zemitými, kterými hroznovitý povrch, k sobě m-

S35

kupené srostlých shlukfl, naznačen jest. Rozbijou-li se některé větší kusy, rozpadá-
vají se v menší kousky s povrchem stlačeně hroznovitým, což se i po dlouhém
ležení na vzduchu někdy samo děje, když deštěm zemité kory hroznovitých shluků,
spojených mezy sebou, se vypírají.

Na vzduchu, totiž vlastně na dešti a slunci se diadochit tím méně rozpadává
neb drolí ve větší krychlovité kousky, čím čistším jest. Jelikož diadochit toliko
nerostem, jemu podobným, delvauxitem totiž, někdy úplně proniknut, neboli znečištěn
bývá, a tento se přesnadno za krátký čas na slunci a vzduchu drolí: následuje
z toho, že diadochitové hroznovité kusy tím pevnějšími na vzduchu zůstanou, čím
více kyseliny sírové a čím méně kysličníku vápenatého obsahují; nebo del-
vauxitu čistému kyselina sírová v složení chyby, diadochitu čistému opět kysličník
vápenatý.

Lom diadochitu jest nerovný, lesku nemá žádného, sloh jest celistvý, tvrdý
až zemitý; barva rozličná; odběložluta až do tmavě cihlové barvy jsou všecky od-
stíny zastoupeny.

Hygroskopickou vodu obsahují všecky diadochity bez výjimky, někdy v znač-
ném množství ač proměnlivém.

Z každého naleziště jest diadochit jiný dle barvy i dle složení svého. Všecka
posud známá místa, v kterých diadochit až posud nalezen byl, jsou následující
a sice od západu k východu:

Ve Vrazi se nalezly na stráni, na které výchozí rudy tak hojné jest, od zá-
padu k východu směřující, severozápadně od vesnice samé a něco západněji od
místa, kteréž dříve naznačno bylo, proto že se tam kule vápence ve vistutém rudy
objevují Jak diadochit zde uložen, nedá se určit, jelikož nenalezeny kousky jeho
srostlé v skále, nýbrž různě na stráni vtroušené. Nepravidelné koule s hroznovitým
povrchem slabě lesklým, velikosti značného vlašského ořechu až malé pěstě, byly
barvy žlutohnědé až cihlové, lomu nerovného, nelesklého, celistvého.

Potažná váha nerostu žlutohnědého, velikosti velmi malého vejce slepičího,
určena s 3*87 graramy jest pro nerost, bubliny vzduchu zahrnující 2*2056, pro ne-
rost prostý všech vzdušných bublinek, tedy úplně vodou prosáklý 2*2205 ; diadochit
tedy dle objemu obsahuje dutin 6270 vzduchem naplněných.

Jiná odrůda, velikosti malé pěstě, barvy cihlové, mela hutnoty, určené s 2*36
graramy, i s bublinami 1-9415; prosta všech bublin ale 2* 1756, obsahovala tedy
dle objemu 10-397o dutin vzduchem vyplněných.

Žlutohnědý diadochit z rozličných částí vzat k analysi a sice část a) Jos.
Motyčka, b) Frant. Louženský.

236

nerozpustného zbytku
v roztoku rozpuštěné
HO prchající při 100^ C
ostatní pevněji vázaná

a)

b)

a vápenatým bylo

3-31

312

•81

1-65

SiO^

•43

•03

775

7-58

HO

20^04

1819

Fe,0^

4476

48-63

CaO

121

•72

MgO

•29

1-25

KG, NaO

•47

•72

PO,

22^50

18-09

so.

3^51

2-48

99-82 99-34

Jelikož byl nalezen na zemském povrchu, kdež po dlouhou dobu zajisté vodou
a vzduchem proniknut byl, možno soudit, proč sloučenství jeho od diadochitu tak
rozdílné; mimo to se zdá být též delvauxitera prostoupený, obsahuje ale málo CaO.
Bozbor slouží k tomu, by se seznalo, jakým způsobem se diadochit zrušuje na
proměnlivém povrchu zemském.

V Chrustenicích nalezen diadochit v štole výskumní, asi 170 kroků západně
od štoly číslo I., pod výchozím zaražené, ve visutých břidlicích. Asi několik málo
centimetrů ve visutém rudy, uloženy ve směru vrstev, táhlé, hroznovité shluky nerostu;
částečně se shluky splývají v jedinou vrstvu asi 3— -6 cm. mocnou, jejiz povrch vehni
nerovný, hroznovitý a jako nerovně velmi bradavičkovaný jest. Povrch pokryt sla-
bounkou vrstvou šedavé zemité hmoty, kteráž též do vnitř nerostu vniká v žilkách,
rozštěpujících se v ještě tenčí. Lom jest nerovný, povrchu celistvého, lesku zrnitého,
tedy žádného. Tvrdost těchto odrůd Chrustenických větši tvrdosti všech ostatních,
zdá se být vyšší než 2*5 dle Mohsovy řady. Též křehkosti nemá tento diadochit
žádné a jest pevnější všech ostatních, jakož i mnohem hustší jest. Kladívkem
se mnohem ncsnadněji láme všech ostatních odrůd.

Barva jest světle žlutohnědá až hnědavá, to však toliko uvnitř shluků nebo
vrstev, ku kraji bledne neustále, kraj pak sám jest barvy světle šedožlutavé a bani
částečně též jako křída.

Hutnota střední části diadochitu asi 6 cm. mocné určená s množstvím 2'G4)
grammů, jest i s bublinami vzdušními 2 2246, bez bublin, tedy úplně vodou pro-
sáknutého nerostu 2*3439 ; obsahuje tedy nerost 5097o dutin vzduchem naplněných
dle objemu počítáno. Určena-li potažná váha nerostu co prášek rozetřencho obnášela
hutnota po vyváření všech bublin ve vodě 2*50G a jiného prášku 2'4902.

Některé vzácné kusy diadochitu jsou velepamátné tím, že povrch jejich potaža
na místech hlubších slabou vrstvou (asi 2 — 4 mm.) hnědého až kaštanového del-
vauxitu, kterýž i v žilkách rozvětvujících se do vnitř vniká. Kdežto diadochit jest
velmi pevný, lesku zemitého, jsou delvauxitové žilky, kde trochu mocnějšími jsou,
veskrz popukané, any se snadno drolí, a lesku smolného.

Neúplné analysy tohoto diadochitu, jehož potažná váha určena, jsou : c) jest
krajní vrstva barvy bledé; pod chloridem vápenatým ztrácí '92% hygroskopické
vody; analysa vztahuje se na nerost vysušený pod CaCl;

237

d) jest střední část, jejíž hutnota určena, analysa vztahuje se na nerost pod
chloridem vápenatým vysušený;

e) též střední část, analysa ale vztahige se na nerost při 100® C vysušený.

c) Kar. Preis d) K. Preis

e) Jos. Roh

nerozpustný zbytek "50 '45

neurčen

HO pn 100» C i X
i ostatní všecka voda při žáru prchající 29-38 ) neurčena

0

26-36

Fe^O, 37-15 37-02

39-27-

CaO neurčeno neurčeno

neurčeno

MgO sledy nepatrné sledy nepatrné

sledy

KO, NaO neurčeno neurčeno

-29

POj 16-49 16-68

17-18

SO, 14-52 14-20

16.91

Cl sledy nepatrné sledy nepatrné

•

98-04 10001

Ačkoliv analysy e), d) jsou dělány s látkou prostou hygroskopické vody, e)
však s látkou při 100°C vysušenou, shodují se nicméně rozbory značně, nebo poměr
nalezených podvojných sloučenin se mezi sebou vzájemně rovná dosti sblížené.

Jiný kus, vzat z většího shluku jednotlivého, tedy nikoliv z vrstvy, analyso ván
a sice jsou f) a g) rozličné části nejkrajnějšího povrchu bledého h), pak hnědavý
střed shluku.

f) Vilém Kaucký g) A. Veselý h) Hynek Stuchlý
Hygroskopická voda chloridem vápe-

natým pohlcena

-

•52

1-82

3-21

-43

nerozpustný zbytek

3-04

v roztoku obsažená

8i0,

•

-35

•17

pH 100® C prchající

HO

-70

7-38

2-91

ostatní žárem vypuzená

HO

22-03

18-96

21-99

Fe,0,

32-78

32-01

3616

CaO

112

2-53

•

MgO

•65

1-54

•

KO, NaO

1-32

1-50

•15

ro.

21-13

16-97

19-86

. so.

18-78
100-33

17-42
101-50

18-66

99-89

V Krahulovské západní štole nalezen v komíně prvém, při prorážcejeho na
den, nehluboko pod výchozím v břidlicích ve visutém, diadochit. Diadochit tolikéž
několik centimetrů, až něco více 1 decimetru uložen ve směru vrstev.

Kusy okulacené s povrchem hroznovitým, obalené šedou, z břidlice povstalou
zemí, kteráž až do jádra hmoty vniká v žilkách, jsou barvy světle voskově žluté
až slabě šedavě nažloutlé. Krajní část poznenáhla bledne až do běložlutava.

Nerost jest lomu nerovného, zemitého, lomu nelesklého a velmi měkký, an
při dotknutí barví a snadněji křídy píše. Prese všecko, že tato odrůda nejměkčí
všech, předce nerozpadává se na vzduchu v drobty.

238

Hutnota určena s 109 grammy barvícího zemitého nerostu a nalezena i
s bublinami 2'2098, v nerostu úplně Yodou prosáknutém ale 2*4221 ; obsahiqe tedy
8'757o dutin vzduchem naplněných, počítáno dle objemu.

K analysi vzata odrůda i) bledé šedavěžlutavá, jejiž potažná váha určena
s 2.00 grammy, byla, když se nerost byl vodou úplně prosákl, 2-4231 ; Tšak byl-li
nerost vysušen pod chloridem vápenatým, tedy prost vší hygroskopické vody, zvý-
šila se potažná váha na 2 7707 (určena s množstvím '93 grammů). E analysi vzato
1*06 grammů.

Jiný kus bledě voskově žlutý, 12 cm. dlouhý a 6 cm. široký a vysoký, analy-
sován ve dvou částích, k) střední a 1) krajní část vybledlá.

Hygroskopická voda pod chloridem

vápenatým pohlcená
nerozpustný zbytek
v roztoku obsažena
ph 100° C prchající
ostatní, žárem vypuzená

i)

k) Jan Yonka 1) Ferd. Jičínský

1-03

356

14^87

•62

•38

•02

8iO^

•24

•62

•83

HO

7^91

794

1-65

HO

19-92

20-55

23*21

Fe^O,

35-35

3463

40-48

CaO

-66

1.92

•68

MgO

•02

•23

sledy

KO, NaO

neurčeny

139

4-01

POy

15-63

27 20

22-17

SO,

17-57

500

7.03

Cl

nepatrné sledy

sledy

■03

97-91

99-86

10011

Mnohem více než 100 kroků od tohoto komína, po výchozím rady ve srném
k východu jest zkušební stolka takřka pod samým výchozím. Ye visutých bři-
dlicích asi vodlchlosti 1 decimetru od visutého ložiska rudy, jsou ve vrstvě jedné,
zárovně s ní vtroušené shluky diadochitu, barvy bledě oranžové až šitě oranžové,
povrchu hroznovitčho ; pokryté jsou též zemitou šedou korou, podobnou břidlici
zrušené, v níž nerost zarostlý jest. Y některých shlukách místo žilek zemitýdi
jsou žilky hnědé delvauxitové. Nerost při dotknutí píše a barví snadn^i křídy.

Hutnota diadochitu, k jcjímužto vynajití vzata kulička co ořech velká, z níz
střed i okraj vybrány a na hutnost zkoušeny, kteráž určena s 2*84 grammy, jest
pro nerost prostý 2*4227, pro nerost úplně vodou prosáknutý ale 2'7634 ; obsahuje
tedy dle objemu 14-487o dutin vzduchem vyplněných.

K analysi vzatý nerost tak, jak se nalézá, tedy i s hygroskopickon vodoo
m) měl hodnoty 2*4227 prost všech bublinek; jiný sestávající z malých imek
menších ořechů lískových je^t n) ; o) jest střed, p) jest kraj z kusu 6 cm. dlou-
hého a 5 cm. širokého a vysokého, kraj jen o nepatrně méně barvený ona-
žového středu.

239

m) K. Preis n) Polívka o) Fr. Farský p) Jos. Lacina

Voda hygroskopická pohlcena chlo-

ridem yápenatým

?

•07

272

nerozpastný zbytek -

SťoJ

neurčeno

11.72

1-06

•

v roztoku obsažená

•

4-41

•17

při 100^ C prchající

no

8-99

6.04

9-57

2-91

ostatní, žárem vypuzená

HO

19-23

18-69

18-57

21-99

Fe^O,\

53-64

37-75

31-49

3615

CaOÍ

neurč.

0

1-46

1-81

•

MgO)

neurč.

•44

sledy

•

KO, NaO \

neurč.

-24

2-13

•15

POJ

•

14-10

20-66

19-86

80,

9-49

9-26

11-27

18-66

a

sledy

•

sledy

99.72 99-97 99-72

Obě tato místa v Krahulově podávají podivuhodný příklad, jak ve vzdálenosti
krátké barva se mění.

V Nučicích se též diadochit nalézá, ale toliko v ležatém, tedy pod rudou.
Kdekoliv ložisko rudní jest beze všeho vržení uloženo, tam neobjevuje se nižádný
diadochit; ale kdekoliv bývá ložisko vrženo rozsedlinou, a s ložiskem též vrstvy
v ležatém rozpoltény a od sebe posouvnuty, tu se objevuje nerost tento v měkkých
zrušených břidlicích ležatých 1 až 4 decimetry hluboko pod rudou, vrostlý do bři-
dlic, zárovně s jich vrstevnatostí v hroznovitých a nepravidelně kulovitých kusech,
až do jisté vzdálenosti od vržení samého; až pokud totiž břidlice velmi pro-
měněny jsou. V Nučicích několik takových míst, kde se diadochit nalézá a sice
v západním kraji a ve prostředku 2hého lomu, ve východní části Stího a uprostřed
4tého lomu. Ve visutém není o diadochitu ani té nejmenší památky. ^^)

Pamětihodno jest, že se zvlášf ua blízku, kde diadochit vrostlý bývá, někdy
ale též osamotněle jako v Jinočanech, bezprostředně pod rudou oběvuje křemenitá
břidlice zbarvená čížkově zeleno. V Nučicích se na jednom místě v této břidlici
sám diadochit zarostlý vyskytuje. Čižkově zelená břidlice (z Jinočan, v níž byla
malá Orthis sp. zarostlá), mění se v kyselině solné v břidlici šedou, an se nerost
zeleně barvící snadno rozpouští. V roztoku dokázána PO^ a SO3, obě v množství
značném. Zajisté se tedy dle této zbarvené břidlice dá soudit na možnou pří-
tomnost diadochitu.

Barva nučického diadochitu jest cihlová, více méně do žlutohnědá neb hnědavá
se klonící, tvrdost jest menší než odrůdy z Chrustenic pocházející, tedy asi 2V41
lom nerovný, nelesklý, celistvý; za dlouhý čas rozpadá se na vzduchu ve velké
drobty. Kraj bývá též něco málo světlejší středu.

Hutnost středu z kusu velikosti vlašského ořechu, barvy tmavocihlové, určena
s 1*60 grammy, jest 2.2922; kraj pak dal hutnoty s 1*68 grammy i s bublinami,
2'2639, prost bublin však 2*2935, obsahuje tedy 1.297o dutin, vzduchem naplněných,
počítaje dle objemu

Střed jiného diadochitu, barvy žlutohnědé, velikosti pěstě měl hutnotu 2*0795
8 bublinami a 2.3519, byv celý prosáknutý vodou, (k určení vzaté množství 2*76 gr.),

240

obsahuje tudíž dutin dle objemu 11'5\; kr^ z tohoto samďio toisn Tážíd 25
grammů mel, prost yšech bublin, 2*3745 hutnoty.

E analysy Yzat diadochit č. q) baryy cihloTé a č. r) barvy tmavě dkloré,
kterýžto ve Yodě vyvařen, až všechy bubliny vyšly, měl hutnoty 2'369 ; jiný konsd^
nevyvařený pak 2'429, též prostý všeho vzduchu. Jak č. q) tak i č. r) leidy po
delší dobu na vzduchu.

Z kusu 10 cm. dlouhého a 7 cm. Širokého a 27^ cm. vysokého barvy tíhloré
jest 8) stired cihlový, t) kng světle cihlový.

Všecky kusy pocházejí ze západní části druhého roznosu v Nucicích.

q)Kar.PreÍ8 r) K. Preis s) Sojka t) Fr. Čimbon
Voda hygroskopická, chloridem

vápenatým pohlcená:

při 100» Osušený

1-92

neurčena

nerozpustný zbytek

neorčen -I?

1-15

2-55

T roztoka rozpuštěná

SiO,

neurř4«a neurčena

•62

•20

pH 100" C prchajíd

HO

sušen při 100»C

1.56

4i51

ostatní žárem vypuzená

HO

neurčena neurčena

23-50

14-68

Fe,0,

36-39

37-28

34-25

Al,0,

sledy

.

•

CaO

1-55

116

1-78

MgO

sledy

sledy

1-73

KO, NaO

, neurčeny

-12

2-06

PO,

17-4 17-72

21-08

22-33

80,

15-5 15-08

13-41

16-06

99*88 99-85

y Jinočanech jest diadochit též v ležatém ložiska, a sice asi toliko 1 dm. od toho
vzdálen, uložen zároveň s vrstvami, též na jistou vzdálenost od vržmL Jako v Nu-
čidch i zde bývá ruda na hojných místech uložena na píseinaté bfídlid barvy číi-
kově zelené, s kterouž bud se diadochit objevqje, neb kteráž i bes něho svon
bohatostí na PO^ a 80^ na možnost, že by se v ní nalézat mohl, poukaziqe.

Barva jest cihlová až světle cihlová, ostatní vše takové jako v NučícícIl Hutnota
určena s 313 grammy i s bublinami jest 18863, však úplně vodou prosáknut má
potažné váhy 2*3709 ; tudíž obsahuje dle objemu 20'dO% dutin vzduchem učiněných.
Částečné složení tohoto nerostu jest a) Wett

Fe^O^ 39-25

PO^ 17-35

SO, 10-57

J9fD, CaO a ostatní neurčeno.

Částečný rozbor vztahuje se na látku prostou hygrosko^díé vody.
Od cesty, od kostelíčka na Krtni u Chabů k Stodůlkám, asi v jedné třetině edé
vzdálenosti, se odlučuje krátká polní cesta na jih, která brzy konííc, toliko TOdiiún brá-
zdou až k lukám krtehským naznačena jest Počítaje 160 krokft od vmikn cesty
směrem k jihu, objevuje se mezi břidlicemi na výchozím jich samých diadochit bny,
ledvinovitý, kulovitý, hroznovitý, v kusech na povrchu lesklých, šedožlutayých, oviitr
ale barvy voskové až žlutohnědé. V těchto místech též ložisko radní mí doženo
býti mfiže. Jestli se diadochit nalézá v ležatém neb ve visutém od něho, semoiDO

241

Z výchozu nezřetelně uloženého soudit nikterak, aniž to lze poznat, jestli že kule
zárovně s vrstvami vrostlé jsou, však možno dle obdoby s větší věrojatností toto
poslední za pravdu mít

Břidlice drobové, šedé, kteréž vedle diadochitu se vyskytují, bývají pokryty
slabými vrstvičkami nějakého zásaditého siranu železitého, barvy špinavě citrónové,
kterýž obyčejně výchozí kyzů naznačuje.

Odrůda hnědocihlové barvy s pramalými, ale pouhým okem patrnými dutinkami
měla hutnoty, s 335 grammy určené i s bublinami, 2*1794, prosta bublin, 2*3825,
obsahovala tudíž dle objemu 8'63X dutin ; složení pak odrůdy ze Stodůlek jest v) a ch) :

y) Jos. Spinka eh) Bečka

Voda hygroskopická, pod chloridem vápenatým

určená

2-5

?

nerozpustný zbytek

14^64

840

v roztoku obsažená

S»0,

•64

•91

při 100" C prchající

HO

6-05

8-30

ostatním žárem vypuzená

HO

14-65

14-21

Fe,0,

31-83

33-44

CaO

.88

2-85

MgO

.03

1-42

KONaO

•95

1-27

m

2483

23-90

80,

6^00

4-73

100*40 99-43

Z toho patrno, jak v jediném kuse, z kterého rozličné kousky k rozboru
vzaty byly, se část nerozpustná rozličně rozptýlena nalézá.

Delvauxit jest vedle diadochitu, kterému jinak dosti podoben jest, druhým,
pro okolní vrstvy vedle ložiska významným nerostem, neobjevuje se ale dalece tak
hojně jako prvý.

Význačné jest pro delvauxit to, že se nikdy neobjevuje zarostlý do vrstev
jako diadochit, nýbrž toliko v žilách. Kde ale nicméně ve vrstvách se vyskytuje,
tu toliko žilky v diadochitu tvoří, jak již o diadochitu Chrustenickém a Krahulov-
ském zmíněno bylo.

Delvauxit se sice též tak objevuje ve shlucích nepravidelně kulovitých jako
diadochit, ale předce se od tohoto jaksi liší tím, že shluky jeho se více pfíbližigí
podobě kule, že, ač povrch jeho rovněž silně hroznovitý, ledvino vátý od samých
srostlých a do sebe splývajících kuliček jest, nebývá předce potažen šedou, zemitou
slabou korou rozložené břidlice, nýbrž tenounkou vrstvičkou nažloutlou neb žluto-
zelenavou, ovšem na svém jednom kraji, též rozloženou břidlicí znečištěném.
Rovněž i vnitřek jeho nebývá složen z menších shluklých kuliček, oddělených mezi
sebou tenkou, šedou zemitou vrstvou, do kterých se diadochit rozpadává někdy
opět; nýbrž střed jeho jest obyčejně jednostejná hmota, jen převzácně žilkami,
od povrchu do středu se táhnoucími, protkána.

Čistý delvauxit pak na vzduchu rozpadává se přesnadno, an se drolí, počínaje
od povrchu svého v kousky krychlovité. Znečistěný-li diadochitem, též je mnohem
trvanlivější.

Y Chrustenické štole č. II. a sice při prorážce komína I. na den, nalezeny

i

242

shluky delvaiixitu v žíle, vyplněné změklou jílovatou břidlicí rozetřenou, velikosti
ořechu až pěstě. Nerost jest dvojbarevný na lomu svém; kraj potažený žlntozele-
navou vrstvičkou jest barvy kaštanové, lomu lasturového, lesku smolného; střed
pak lomu nerovného jest celistvý, zemitý, mdlý bez lesku, a barvy hnědé; krajní
vrstva kaštanové barvy asi 5 mm. mocná, přechází znen^la, ale předce v dosti
krátké přechodní vrstvě do mdlého hnědého středu. Kraj barvy kaštanové již dle
pohledu jest delvauxitem, střed hnědý zdá se být směsí diadochitu s delvauxitem,
jak to též rozborem na jevo vychází.

Kraj, lesku smolného, barvy kaštanové d) puká ve vodě se slabým šramotem,
aniž by se v kousky rozpadal; potažná váha určena s množstvím 1*58 grammů
jest i s bublinami 2.2541, bez bublin, tedy úplně prosáknutého vodou 2*3676;
obsahuje tedy toliko '50% dutin dle objemu. Střed barvy hnědé jest s diadochitem
valně pomíšený delvauxit, jak rozbor e) naznačuje.

Jiný delvauxit opět z kraje shluku f) měl co prášek potažnou váhu 19404
určenou s množstvím 1-45 gramm&.

d) dr. Gust. Můller c) dr. G. Múller f)JanBreuer
Hygroskopická voda, pohlcená v chloridu
vápenatém 911 506

nerozpustný zbytek

2-96

1-38

2-87

v roztoku obsažená rozpustná SiO^

•

•

•24

pH 100"» C prchající

HO

9-71

2-56

6-55

ostatní, žárem vypuzcná

HO

Fe^O^

CaO

MgO

KO, NaO

PO,

15-08

18-97

17-94

49-87

4-56

1-71

2-25

13-26

so.

-93

5-24

•89

100-14

Značné množství kyseliny sírové, obsažené v jádru, čísla e) svědčí o tom, že
velmi mnoho diadochitu v něm obsaženo jest a sice úplně s delvauxitem smíšeno.

Delvauxity, s jádrem diadochitovým na vzduchu nerozpadávají se tak snadno
v drobty, leda že se kraj trochu oprýskává.

U Stodůlek nalezen též tento nerost a sice něco málo níže od toho místa,
kteréž co naleziště pro diadochit uvedeno bylo. Vyskytuje se též na výchozím
ve vodní jedné brázdě ; s určitostí ovšem nemožno tvrdit, že v rosedlině jilovatou
rozmělněnou břidlid vyplněné, však zdá se být věrojatné, že tomu ták, Del-
vauxitové nepravidelné kule jsou lomu lasturového, lesku smolného, barvy kaštanové,
uvnitř trochu bledší a podobají se jinak všem ostatním delvauxitům až k nerozeznání.

ťřebled všech nerostů, kteréž posud Balezeay b>ly ve společnosti rady v oeléni
známém jirostranstvi ložiska

,v žiUfli ruilu iii'0-,vi)li(jl(illn>rniné
lorostlé v rudť rftžejlcitli iicb krostlil nebvži-
V íilháuh nitrustli^ Uch zarostlá

SidoriL . .
CLomoJBÍt

LimoDít . .

Uacmatit . .
Stilpnosidcrit

Křomen . .

Calťit . . .

ArugoQÍL . .

Sclouit . .

Baryt . , -

EpSDiiiit . .
HclaDterít

DiadodiiL . .

Ddvaiuit . .

Kuoliu . .

Pjrit , . .

Harkoeit . .

Chalkopyrit .

Arscnopyrit .

Spliulmt . .

Oalcnít . .

I Aulhracit . .

C. Rudy ve středu pásma e,.

otevření ložiska. Ložisko rudní odkryto prací denní na místě, kde co
pevná skála, druhdy z méně pevných okolních hornin, ložisko obklopujících, na
den vyčnívalo; mimo to otevřeno je štolou „Dobříčskou".

Střed ložiska, kteréž se objevuje na pozemcích osady Dobříčské, kde na den
co mocná pevná skála vycházelo, jest od nejzápadnějšího cípu chalup Dobříčskýcb,
v směru úplně jižním asi 1300 m. vzdálen. Mimo to i takto poloha jeho určiti
se dá: Střed ložiska jest asi ve dvou třetinách délky cesty z Dobříce do Tach-
lovského nebo prostředního mlýna vedoucí, a sice od rozcestí, z něhož se tato
cesta dělí s jinou, která do Chejnice směřuje, ve směru západojižním asi 170 až
180 metrů odlehlý.

Z toho místa, ležícího na obecní pastvině, číslem 181. naznačené, ale ovšem
již velice rozorané, tak že se co do rozsáhlosti více neshodtge s velikostí na ka-
tastrální, jakož i na největší generalštábní mapě (1^' = 400®) udané, jest dle
vlaku ložiska štola zaražena a v směru východním asi k 100 metrům dohnána.

Rozprostírání se rudního ložiska, Jakož i mocnost jeho.

Délka ložiska^ jak pracemi posud zjištěna jest, obnáší asi 380—400 metrů,
aniž by tíin ukončení vlaku ložiska zjištěno bylo.

Rozprostírání a mocnost ložiska. Ložisko nerozprostírá se svým zá-
padním cípem ani k Dobříčsko-Tachlovickým hranicím, nebo nepřechází přes potok
Radotínský, jihovýchodně od stodoly Tachlovické (u pivováru zvané), kdež by, byt
by i sebe slabší bylo, se vypátrat dalo, nebo všecky výchozy vrstev jak ležatého
tak i visutého ložiska, zvlášt za prudkých lijáků dobře odkryta bývají. Teprve
v polích západně od Dobříčské štoly samé ložisko šachtou objeveno asi v mocnosti
V4 až V2 naétru a vlaku západo-východního.

Střed ložiska uložen v pastvišti již jmenovaném, kdež mocnost rudy 5 až 6
metrů dosahuje. Odtud je ložisko štolou hnanou lépe prozkoumáno a vleče se
směrem k severovýchodu a úklonem asi 37 až 44^ k jihu, jsouc mnohokráte po
sobě rozsedlinami vrženo; směry jednotlivých, vrženími odtržených částí ložiska,
jsou obsaženy mezi 4^ až 6^ 12^. Mocnosti ložiska od středu na východ neustále
rychle ubývá, tak že již v odlehlosti odtud asi 50 — 60 metrů mohutnost toliko
1 metr obnáší a pod koncem pastviny, až pokud ložisko asi známo, ještě pod '/, m.,
V3 m. a ještě níže klesá. Dále za cestu, z Dobříce k Tachlovickému mlýnu, ložisko
vyhledáno není a zdá se, že i východní cíp nedaleko za cestou se snad bud zcela

245

vytratí vyříznutím se, neb na přenepatmou vrstvu svraští. Známa tedy toliko asi
střední část ložiska prací dolovou asi v délce 100 metrů dle vlaku.

Výchozí ložiska leží v pastvišti již naznačeném a v polích, u Svatojanského
kříže nazvaných, kde holá ruda až na den vystupovala; další výchozí k východu
jest v pastvišti samém naznačeno nízkým, malým táhlým valem, sestávajícím z pev-
nějších diabasů ležatých. Západní výchozí, které by v potoku Radotínském na me-
zích Dobříčsko-Tachlovických býti mělo, není známo proto, že ložisko ani tak daleko
nezasahuje. Vůkol výchozí se objevují jednotlivé balvany \elké z ložiska tvrdého
pocházející; v celém okolí, až do jisté, dosti značné vzdálenosti, od směru ložiska,
se v polích hojně vyskytují menší kusy iiidy, pocházející původně odtud.

Ležaté a visuté ložiska Dobřiéského.

O ložisku vědělo se do nedávná toliko to, že bud v diabasech pásma Ee^i
nebo na blízku jich uložena jest; nebo ani visuté ani ležaté nikde v styku s lo-
žiskem odkryto nebylo: nebylo tedy zjištěno, v čem vlastně ložisko uloženo jest.
K rozřešení- této záhady musily se výzkumné podzemní překopy zaraziti, kterými
zjištěna určitě poloha ložiska ve vrstvách pásma Ee^.

Bezprostředně pod ložiskem sestává ležaté z jemných, špinavě bělavých neb
šedožlutých nepevnýcli, málo zřetelně vrstevnatých tufů diabasových, nebo diabasů
úplně proměněných. Pod touto bezprostředně ležatou vrstvou, jejíž mocnost sotva
Vj metru, i když nejvyvinutější jest, dosahuje, následují jemné, špinavě šedožluté
hrubovrstevnaté diabasy zrušené a zkypřené, jejichž úklon k jihu hrubě naznačený
asi 37 až 40° obnáší. Čím dále do ležatého, tím pevnějšími stávají se diabasy,
měníce barvu ustavičně do šedohnědá, do hnědavošeda, šedozelenava, až v 10
metrech vodorovné vzdálenosti od ložiska jest patrný poznenáhlý přechod těchto
porušním zkypřelých diabasů, v špinavě tmavozelený, málo proměněný diabas
nevrstevnatý, patrný. Diabasů tmavozelenému přibývá pevnosti čím dále od ložiska
v tím větší míře, tak že se na konci výzkumního překopu asi v 14 metrech vodo-
rovné vzdálenosti úplně jiným, tvrdým a na pohled málo zrušeným diabasům
pásma Ee^ vyrovná a též jako tyto, žilami a menšími odžilkami bílého vápence pro-
šlehán jest:

Diabas tvoří celé ležaté, an se bez ustám' až k visutému pískovců (křemenců)
a bhdličnatých křemenců pásma Dd^ objevuje. Na vzduchu však za delší dobu
drolí se diabas ležatý.

Diabas ležatého analysován, ne sice z ležatého od ložiska, nýbrž o mnoho hlou*
beji a sice z míst ze stráně nízké, proti tachlovické stodole „u pivováru \ K roz-
boru vzat diabas z jádra balvanů velkých, které před nedlouhým časem lámány
byly, jen nepatrně proměněných, an toliko slabými nádechy čemomodrého psilome-
lanu na rozbitých plochách potaženy byly. V složivu zrnitém patrně se rozezná-
valy dva nerosty již pouhým okem, a sice krystalky bílé a potom lesklé černé
stípatelné krystaJky.

Potažná váha diabasů určena s 6 grammy jest 2*7946.

17

246

Rozbor pak od Jabna: k analysi vzato látky '72 grammů.

SiO, -

- 45-74

Al^O, =

= 11-65

Fe,0,

16-50

MnO

•30

CaO

8-35

MgO

5-27

KO

2-93

NaO

5-54

BQ,CO^

3-42

99-70

Ve visutém ložiska objevuje se asi % až více jednoho decimetru mocná
vrstva kyprého, šedožlutého tufu, někdy žlutou zemitou rudou zastoupeného, nad
kterým následují až do mocnosti asi jednoho metru měkčí, bílé neb šedé vrstvy
jílovaté, střídající se s tvrdšími břidličnatými, neb slabč křemenitými. Tyto měkčí
vrstvy, vybledlé do béla, jsou porušené a v jíl změklé vrstvy v dalším visutém se obje-
vující. Čím výše do visutého, tím patniěji střídají se tenké a tenounké vrstvy
tvrdší, barvy světlošedé s velmi měkkými vrstvami šedými, bezpočtukráte s úkloneui
44° na jih. Však úklon i vlak vrstviček není nepřetržitý ; vrstvičky tvrdší jsou tak
přetrhány a ve svém spojení zrušeny, a měkčí vrstvičky zase v jíl částečně roze-
třeny a mezi trhlinky tvrdších vrstev protlačeny, že by se nižádným způsobem
z pevnějších vrstviček deska asi 1 čtverečný decimetr obnášející, vyhledati nedala.

Tyto vrstvy prodělány byly od ložiska na 14 métrň do visutého ve směru vo-
dorovném, aniž by tím předělány byly bývaly (obr. 8.).

Obr. 8.

tcTcr

10 m.

1
288

jt r z t

if

Prňříz skrz ložisko Dobříčské směrem od seyeru k jihu na mapě Tab. I. směr NN.

r ložisko křemenné, datinaté (nuzná ruda), jt jemné tufy diabasové, zkypřené, přecházející v tuf

t hrubovrstevnatý a tento v nevrstevnatý, méně porušený diabas d, i žlutavý taf diabasový,

t šedavý tuf pevnější předešlého; g graptolitové břidlice barvy šedé.

V Šedých břidlicích se objevují pravidelné kidičky velikosti vikve až hrachu,
barvy šedožlutavé, zemité, nepevné, kteréž po rozštípení břidlic, zvlášt oněch ne-
vysoko nad rudou uložených, na půlku zarostlé zůstávají, nevypadnou-li zcela ; za-
nechávajíc v druhé části rozštípené břidlice kulatý dolíček. Jen málokdy se roz-
štěpují zároveň s břidlicí vejpůlky. Kuličky se podobají diadochitu zemitému ná-
padně, rozpouštějí se snadno v kyselinách a obsahují značné množství 80^ též
PO5 a HO.

Od ložiska počínaje vyskytují se v jisté výšce po celé proskonmané mohut-
nosti vrstev jisté vrstvičky, v kterých se objevují skameněliny. Skamraěliny, se-
stávající z otisků graptolithů, neobjevují se v tak ohromném množství, jako oby-
čejně v ostatních černých břidlicích z jiných nalezišť, nýbrž toliko po různu.

V šedých břidlicích visutých, které tudíž graptolitovými břidlicemi pásoia
Ee^ jsou, nalezeny posud: Graptolites priodon Bronn, Grapt spiralis Geinitz,

247

Gladiolites G^initzianus Barr. ; tento poslední s krásně zachovalou kresbou (Bar-
rande, Graptolites de Bohéme 1850. PÍ. 4, fig. 17—33.).

Ač mohutnost vrstev graptolitových, visuté rudy tvořících, není prodělána,
dá se nicméně v místě, kde pásmo vrstev přes Radotínský potok na Dobříčsko-
Tachlovských hranicích přechází, východojižně od Tachlovické stodoly „pivovárem"
nazvané, asi v mocnosti 30—36 mótrů stopovati. Nad břidlicemi graptolitového
pásma opět diabas a diabasorý tuf ve velké rozsáhlosti uložen jest.

Ložisko Dobřičské.

Ložisko ve své střední nejmocnější části složeno z těžké, tvrdé hnědé rudy, limo*
nitu, barvy hnědé, protkávaného bud maličkými zrnečky vyhraněného křemene
v žilečky spojeného nebo proplétaného žilkami křemene ve všech směrech; v du-
tinkách velmi hojných jest křemen v maličkých krystalkách vyhraněn. Tak složena
asi nejbohatší část ložiska, kteráž podobna až k nepoznání k oné, křemenem prostou-
pené rudě, která v Zbuzanském ložisku na jednom místě se objevuje ve množství značném.

Potažná váha hnědé rudy Dobříčské, prosté všeho křemene přimíšeného, určena
s množstvím 207 grammů na 4*0008. Podobný té rudě hnědý limonit ze Zbuzan
má hutnotu 3*9381. Žíháním ztrácí limonit 596% na váze, což z největší části
od vody pocházeti bude, která se vypuzuje žárem.

V kyselině sírové vyvinuje se kyselina uhličitá a v roztoku se nalézá vedle
kysličníku železitého část kysUčníku železnatého, na důkaz toho, že v limonitu
přejemně siderit rozptýlen jest.

Yedlé hnědé rudy v ložisku objevuje se černohnědá až šedočemá ruda tolikéž
jako hnědá, do které znenáhla přechází, křemenem a žilkami křemene prostoupena.
Potažná váha černé rudy jest 3*3949 nalezena z množství 3*55 grammfl.

V sírové kyselině vyvinuje značně kyselinu uhličitou a v roztoku vedle Fe^O^
též FeO. Nerozpustného v kyselině sírové zbytku obsahuje 6*82% a FeO CO^
23-75 %.

Černá ruda, která jest směsí baematitu s limonitem, jest značným množ-
stvím sideritu proniknuta. '®)

V některých částech ložiska uveličí se množství tenkých žilek křemene na
úkor rudy tak velice, že v křemenu dutinatém, s po\Tchem druznatým, kousky rudy
toliko jen vtroušeny jsou v základní hmotu křemenovou.

Ba někdy se celé, až na 1 metr sesláblé ložisko promění toliko v křemennou,
jako rozežranou a zcela dutinatou hmotu, složenou z pletiva sítovitě se pro-
tkávajících žilek křemenných, v dutinách svých malými krystaly křemennými
posetých; v nichž sem tam jako osamotněle kousek limonitu hnědého vtroušen,
nebo jehož některé skuliny bud polorozpadlým, zemitým limonitem — žlutým okrem —
vyplněny, nebo toliko povlečeny jsou. Tu ovšem ložisko rudní spíše by se ložiskem
křemenným nazývati mohlo. Však v některých částech křemenného skulinatého
ložiska se v bílém křemenu žilek rozeznává jakési šedé zbarvení, pocházející od si-
deritu, křemen pronikajícího.

V některých částech ložiska, mezi žilkami velice podřízeně vtroušeny částky
tvrdé, polozemité, zkypřelé rudy, barvy černorudé neb zemité rudé, kteráž čistým

17*

248

haematitem jest; z černošedé, tvrdé rudy dají se přechody, rudou čemomdou až
do rudé zemité pozorovati.

Z vlastního ložiska rudního dají se toliko části, které méné žilkami křemennými
propleteny jsou, co ruda dobývat.

Podřízeně se vedle křemenem prostouplého ložiska objevuje, ale tohko
jen částečně v tufu ložisko bezprostředně pokrývajícím, ruda hnědá, zemitá
— žlutý okr — která pokrývajíc jej v slabé mocnosti několika prstů neb ruky
s tímto se místy vleče. Buď jest visutý tuf zcela žlutou rudou prostoupen a
sežloutlý, neb ruda žlutá se objevuje sama zemitě v tenké vrstvě vyloučena : tohko
na jediném místě bylo v žluté rudě, až 3 decimetry mocné, přimíšeno na krátký
vlak, až v mocnosti IV2 decimetrů zemitého psilomelanu s žlutou, zemitou rudou
promíšeného.

Též tufy diabasové bezprostředně ložiska se dotýkající zkypří a sežloutnou
tak, že by se místy za nuznou žlutou rudu považovat mohly; toliko jen vzácné
se vyloučena nalézá v tomto ležatém tufu světlohnědá ruda. Na jednom místé
kratounké rozsáhlosti, v ležatém, úplně zkypřelém tufu vyloučen haematit co kyprá
zemitá ruda barvy světlorudé v kostkách malých, prostoupených maličkými zrnky
zlatavého, sedavě zelenavého tuíu úplně proměněného. ^0

Z ložiska DoHčského známo toliko výchozí ; jaká ruda v ložisku asi v hloubce
se vyskytuje, neznámo posud; možno ale soudit z toho, že limonity hnědé,
jakož černošedé směsi limonitu s haematitem, kteréž ocelkem prostoupeny jsou, po-
cházejí snad z proměny ještě nedokonané ze siderítu, v hloubce ložisko skládajícího.

Úvaha* Ložisko Dobříčské uložené asi v jedné třetině mocnosti pá-
sma J?^X9 počítaje od ležatého k visutému, mezi diabasy a graptolitovými břidli-
cemi šedými, které na tomto místě v pásmu e^ se poprvé objevují. V mohutnosti
celého pásma, již možno asi na 620 — 640 metrů cenit, jest od ložiska okolo 250
metrů k spodku a asi 480 métrův až na vrch pásma ^^. Zhruba možno říci, že
se ložisko objevuje v střední části pásma Ee^.

Nerosty pro ložisko Dobříčské významné

jsou některé památné. Nerostů v&bec dosti známo, pováží-li se jak málo ložisko
vůbec otevřeno a prozkoumáno jest.

Nerosty v ložisku vfroušené.

Jsou to vlastně nerosty, z nichž se ložisko skládá, tedy Hmonit tvrdý, hnědý,
který toliko velmi zřídka v zemitý okr žlutý se mění. Potom zemitý limonit nad
ložiskem.

Haematit zemitý i pevnější, v celku velmi podřízený, jak již podotknuto.

Siderit, pronikající rudu vůbec. V něktrých dutinách hnědé rudy, které ne-
jsou jako obyčejně krystalky křemenu pokryty, objevují se hnědé klence — V2 ^
v limonit proměněného siderítu.

Psilomelan zemitý, toliko podřízeně v ložisku ve visutém nalezen, jak již
podotknuto.

249

Křemen, v žilkách prostupuje úplně ložisko, kteréž někdy výhradně z něho
se skládá, nad rudu vlastní nesmírně převládá. Některé druzy krystalkové bý-
vají hnědavé, an slabým nádechem limonitu potaženy jsou. ^')

Pyrit, vtroušen zřídka bývá v hnědé rudě v malinkých hloučkách neb žilkách.

Nerosty v žilách se objevující.

Jest to v první řadě zase křemen rudu prostupující.

V skulinách křemene bývá narostlý, někdy v jednotlivých krystelech neb dru-
zách malých, siderit v ohýbaných klencích — V, R, někdy šedožlutavých nezruše-
ných, často ale hnědých, v limonit proměněných.

Stilpnosiderit tvoří někdy v puklinách slabé kory barvy smolně přihnědlé,
lesku značného.

Též psilomelan potahuje trhlinky co slabý nádech tmavomodrý ; tolikéž i li-
monit tvoří slabé nádechy barvy hnědé, zvlášť na krystalových druzách křemenu,
nebo povláčky hnědé na povrchu, jež bývají ale černé na ostatní rudě.

Pyrrhosiderit co vzácnost nalezen v druzách křemene v malých, nanejvýše
2 mm. dlouhých, tenkých, silně rýhovaných hranolech, na nichž toliko tvary některého
kolmého hranolu aoPm a <xPx se poznati mohly.

Pyrit v druzách v malých krychlích ooOoo lesklých, ale toliko vzácně též
se objevuje.

Selenit v malých plátkách štípatdných, narostlých v druzách.

Nerosty okolních vrstev.

Zmíněno již, že v diabasu ležatém caleit bílý, pr&hledný až průsvitavý tvoří
žily až na prst široké. Tolikéž, že tufové, bezprostředně ložiska se dotýkající
ležaté vrstvy, které prostoupeny bývají Umonitem i haematitem, ještě hojněji
ony z visutého v žlutou zemitou rudu se mění.

Diadochit, kuličky v šedé zkypřelé graptolitové břidlici tvořící, již nahoře
popsán.

V žluté rudě ve visutém ložiska, jakož i v tufu visutém, zemitém, žlutou rudou
úplně prostouplém, nalezeny vzácné malé shluky diadochitu velikosti až lískového
ořechu s povrchem hroznovitě okulaceným, dosti pevné, lesku mdlého, lomu zemi-
tého a barvy nečistě citrónové.

Potažná váha určena s drobty vybranými 6*21 grammfi vážícími na vzduchu
suchvmi.

Hutnota diadochitu v prvém okamžiku 2 352G obnáší: po vyjití všech z něho
vyvíjejících se bublin vzduchových, což teprve za den neb i později se děje, jest
hutnota 2 4146.

Diadochit na vzduchu sušený tedy sestává dle objemu z 3*75% prázdných,
vzduchem naplněných dutinek.

Rozbor od Jahna ; diadochit x) sušen pod chloridem vápenatým až všecku hy-
groskopickou vodu potratil.

250

X)

Nerozpustný zbytek

lllG

pn 100"C unikající HO

2-28

ostatní HO

14-30

Fe^O,

34-54

PO,

19-53

so.

17-90

99-71

Kuličky měkké, až velikosti hrachu, barvy sedožluté, lomu zemitého, zarostlé v šedé
břidlici graptolitové obsahují značné množství 50, a též PO5, jsou tedy též diadochitem.

V bělošedavé břidlici zkypřelé jsou co vzácnost ve visutém ložiska vrostlé
velmi stlačené kule, čočkám až na prst hrubým podobné, dle vrstevnatosti břidlic.
Barva jich jest žlutavé šedozelená neb hnědozelenavá, lesk na lomu rovném neb
nedokonale lasturovém jest slabý. V kyselině jsou snadno rozpustné a roztok
obsahuje značné množství PO^ a SO3 jsou tedy též diadochitem.

Delvauxit Ložisko jest vrženo na jednom místě o mnoho metrů rozsedlinou,
vyplněnou částečně žlutou zemitou rudou a šedavou jílovatou horninou měkkou.
Mocnost žíly rozsedlinové až 1 metr i více obnáší. V této žíle se objevuje
zarostlý zemitý okr, též ale v jemné šedé jílovaté hornině, ale mnohem vzácnéji
delvauxit. Delvauxit tvoří v žíle spoře roztroušené závalečky velikosti hrachu,
nejčastěji ale velikosti ořechu, vejce až pěsti; ba i závalky velikosti hlavy se ob-
jevily, ale toliko velmi pořídku.

Tvary závalků jsou shluky kulovité, vejčité, bambulovité, smáčknuté, ledvi-
novité s povrchem hrubě hroznovitým a potaženým slaboučkou korou sytě žlutou,
zemitou a barvící při nejslabším dotknutí.

Rozbit, roztřištuje se delvauxit snadno lomem nedokonale lasturovým, až ne-
rovným. Nedokonale lasturový lom objeviye se v delvauxitech barvy tmavoledvínové
neb tmavokaštanové, jimž též lesk smolný vlastním jest. Lom nerovný slabě lesklý,
celistvý obyčejně přináleží odrůdám světle kaštanově neb jen hnědě zbarveným.

Delvauxit, jakmile nalezen zarostlý, jest dosti trvanlivý: za krátký čas ale,
jmenovitě na slunci za překrátký čas několika hodin, počíná povrch odpryskávati
vždy hloub a hlouběji a delvauxit drolí se z prvku v samé čtvercové drobty, které
opět v menší drobečky se rozpadávají. Zvlášt rychle děje se rozpadávání delvauxitu
na vzduchu, když nerost žáru slunečnímu i dešti podléhá. Trochu déle vytrvají
v své podobě odrftdy světleji zbarvené, ač i tyto témuž osudu jako ony tmavě
zbarvené konečně podrobeny jsou. Rozpadávání souvisí se ztrátou hygroskopické
vody, kteréž čerstvý delvauxit až více než jednu čtvrtinu vlastní váhy obsahuje a
kterou na vzduchu znenáhla ztrácí.

Potažná váha prášku delvauxitového barvy tmavoledvinové, prostého všeho
vzduchu, nalezena s 1*45 grammy, 1*9404; jiný kus, též co prášek bezvzdušný
vážen, měl v množství 3*80 grammů hutnotu 1*9240; však prost hygroskopické
vody, tedy vysušen pod chloridem vápenatým, měl hutnoty 2*7057.

Kromě těchto okulacených celistvých delvauxitu objeviyí se kulovité kusy
s povrchem hnibě hroznovitým, které sestávají z žlutého zemitého, rudě žele-
zné podobného nerostu, obklopené buď jedinou slabou vrstvičkou delvauxitu barvy

351

tmavoledvinové, nebo v kteréž několik vrstviček delvauxitových se soustředně
objímá. Při pohledu na tyto takřka nedohotovené závalky se mimoděk namane
myšlénka, jakoby to snad přírodou ještě nedohotovené delvauxitové závalky byly.

V některém delvauxitu, třeba jako v onom zde pod g) analysovaném, jako
malá pěst velkém, jest pod korou, asi na prst hrubou, lesku smolného, barvy tma*
voledvinové, lomu nedokonale lasturového, dutina vyplněna zemitým, sytě žluto*
hnědavým, kyprým práškem, barvivým na prvý omak, který jsa rozpukán, není
přece od kory delvauxitové odloučen ostře, nýbrž přechází znenáhla v ni úplně.
Korá tmavoledvinová pod znakem g) látky 1*20 grammA (Jos. Zahradník), jádro
žlutohnědavé zemité pod h) Jos. Burger analysována jest

Menší kule delvauxitu i) měla hutnoty 1*9240, však vysušené kousky pod
chloridem vápenatým daly 2*7057 (s množstvím 3*86 grammft) částečný rozbor od
dr. Gust Mullera. Z nerostu v kyselině solné rozpuštěného vyloučilo se velmi
mnoho kyseliny křemičité.

g)

h)

i)

Voda hygroskopická

13-97

6-09

nerozpustný zbytek

3-96

1-59

rozpustná

-29

7-26

při 100^ unikající

HO

8-70

4-oí;

ostatní

HO

19-90

21-64

Fe^O,

40-51

44-97

CaO

6-38

8-82

MgO

•11

1-46

KO, NaO

-31

-50

PO,

20-03

16-89

so,

-48

-58

•24

100-44 100-86

Z tohoto rozboru patrno, jak v jediném kuse se mění s rozličnou barvou a
skupenstvím pevným neb zemitým i složení. Že pevný delvauxit více hygrosko-
pické vody obsahuje než vnitřek zemitý, snadno tím se vysvětlíme, že zemitý
snadněji vysychá celistvého.

Delvauxit velikosti rozplácnutého většího jablka, barvy hnědé, lomu nerov-
ného, lesku mdlého, pevnější předešlého analysován: k) Jos. Novák

Voda hygroskopická chloridem vápenatým pohlcená 12*2

nerozpustný zbytek O

rozpustná SiO^ 2*60

pn 100« C unitoýíd HO 4 24

ostatní HO 20*48

í>,0, 31-96

CaO 4-21

MgO -28

KO, NaO 1-33

PO, 28-89 •

SQ3 6;55

100-54

252

Z tohoto rozboru vysvítá, že analysovaný delvauxit jest vlastně směsí del-
vanxitu s diadochitem, jelikož obsahuje více kyseliny sírové, než delvauxitu vůbec
do složení přináleží a méně vápna než delvauxit vyžaduje.

Jestli že všecky ostatní světlej i zbarvené, tedy hnědé delvauxity, lesku
mdlého obsahují též přimíšený diadochit, jak z této analyse s jistotou vysvítá, tedy
by se tím snadno vysvětloval úkaz, proč světleji zbarvené delvauxity volněji se na
suchém vzduchu drobí než tmavokaštanové s leskem smolným, an vůbec diadochit
na vzduchu, byt i suchém, dosti dlouho se nerozpadává.

Povrch zemitý a přesnadno při dotknutí barvící, barvy sytě žlutohnědavé,
pokrývající delvauxit v tenké vrstvě asi % mm. mocné, sestávající z přetenkých,
as */4— */2 millimétru slabých, jiných, na sebe přiléhajících vrstviček, analysován
pod známkou 1):

E anály si vzato *61 grammů; v kyselině solné snadno rozpustný zanechal po
sobě toliko bílé chumáčky, vyloučivší se kyseliny křemenčité, ana částka jí roz-
pustná zfi stala: 1)

Voda hygroskopická pohlcená chloridem vápenatým 5*14

Vyloučená z roztoku SiOj

2^64

rozpustná SiO^

•34

ztráta no při 100" C

2-96

ostatní no

14-27

Fe,0,

74-06

CaO

116

MffO

•17

PO,

4-39

so.

•11

100-10

žlutý, zemitý povrch delvauxitu jest tedy pouhý limonit, znečištěný toliko
prostupujícím ho v nepatrném množství delvauxitem.

Aby se zjistilo, jaký vliv asi okolně hornině při tvoření se delvauxitu při-
čísti sluší, hledáno množství kyseliny fosforečné, obsažené v hornině rozsedliny
vržení tvořící a v břidlici graptolitové bezprostředně na rudě ležící. A sice
obsahoval :

Žlutý zrušený tuf diabasový z ležatého rudy, z jednoho boku ve vržení vzatý,
v kterémž též v odtrhnutých kouskách vrostlý jest: Zkoušeno 2*42 grammy a
nalezeno v tufu PO^ = '25 %•

Žlutá zemitá ruda v rozsedlině, v níž hlavně delvauxit zarostlý, zkoušena
s množstvím 352 grammů a obsahovala PO^ = 46^.

Bělošedavá břidlice vrstevnatá z visutého ložiska; vzato k zkoužce 3*46
grammů a obdrženo PO^ = OI^Iq.

Šedavý tuf nevrstevnatý, pod zemí dosti povolný, tvořící též bezprostřední
visuté nad rudou a sestávající snad z proměněných měkkých vrstev graptolito-
vých; zkoušeno 3*85 grammů a nalezeno PO^ = -02 ^q.

Z toho patmo, že hlavní zdroj kyseliny fosforečné jest v hornině samé, vržení
vyplňující; nápadná jest též poměrně dost velká bohatost (V4 \) tufu diabasového
na kyselinu fosforečnou.

253

V Dobříčské štole jest vržení jediným místem, kde tak poučným zpfisobem
naleziště delvauxitu otevřeno jest, a kde objevení se nerostu toho toliko výhradně
v žíle se stopovat dá.

Přehled všech nerostů v Dobřiéi nalezených.

vrostlé
v mdě

1 Síderit . .

2 Limonit . .

3 Haematit . .

4 Psilomolan

5 P\'rrhosi(lerit

6 Stilpnosiderit

7 Křemen , .

8 Calcit . . .

9 , Selenit . .

10 Diadochit

11 Delvaaxit . .

12 Pyrit . . .

t
t
t

narostlé
na mde

t
t

t
t
t

v okolní hornině

vrostlé neb v žilách

ji protínajících

t
t

D. Rudy visuté části pásma Ee,.

otevření ložiska. O ložisku Zbuzanském se vědomost nabyla toliko báiV
skou prací, ano nikde na den nevychází. Otevřeno je ložisko štolou „Zbuzanskou".

Jihovýchodně od vsi Tachlovic jest Tachlovický mlýn, nazvaný „prostředním
mlýnem" ; od mlýna asi dvě stě kroků na východ jest zaražena štola na pozemcích
obce Dobříčské v zrnitých vápencích pásma Ee^^ přeplněných v ústí štoly samé ma-
lými Rhynchonellami, články Enkrinitů jakož i Orthocery. Jelikož směr vrstev
silurských, východně proti mlýnu Tachlovickému, jest sblíženě asi od západu k vý-
chodu, štola sama ale v směru východo-východo-sevemím, tedy šikmo na směr
vrstev hnána jest až na délku asi 530 métrň, než na rudu nerazila: tedy předě-
láno boky chodníku štolového celé visuté ložiska, počínaje od zrnitých vápenců
pásma ^2.

Štolou ložisko otevřeno směrem dle rozprostírání jeho jak ]i východu tak
k západu.

Rozprostírání se rady jakož i mocnost její.

Délka ložiska dle vlaku svého až k šesti stům metrům zjištěna, aniž by tím
obou konců rudního ložiska, jak východního tak i západního, na kterých se úplně
asi vyřezuje, bylo dostiženo bývalo.

Rozprostírání se a mocnost ložiska.

Ložisko rozprostírá se asi od západních hranic Dobříčských, které se u mlýna
prostředního v Tachlovicích s Tachlovickými hranicemi stýkají, směrem asi východním
něco málo k severu se klonícím, až přes hranice Zbuzanské. Největší část lo-
žiska dle vlaku svého tedy v obci Dobříčské, a toliko jen východní kraj jeho v obd
Zbuzanské uložen jest.

Jakoliv největší část ložiska v obci Dobříčské a jen východní cíp jeho v Zbu-
zanské uložen jest, nazývá se nicméně ložisko ^Zbuzanským*" a štola „Zbuzanskon",
aby se ložisko toto rozeznalo od ložiska dříve popsaného nDobříčského^.

Střed ložiska uložen v obci Dobříčské a sice mezi cestou z Dobříce do Chej-
nic vedoucí a mezi hranicemi Dobříčsko-Zbuzanskými na polích nV pískách" zraných
v délce asi 350 metrů. Zde směr ložiska jest 5*" a úklon jeho velmi příkrý kjŠiu.
Úklon ložiska v této střední části od 60 až k ÍK)** k jihu, však převládá příkr)

955

120

úklon na mnohých místech velice, ba na některých místech i velmi příkrý sklon
na sever pozorován (obr. 9.).

Obr. 9. Mocnost ložiska v těchto středních místech od 4 až k 5^/^

metrům se měnila, umenšujíc se neustále jak na východ, (přes
hranice Zbuzanské) tak i na západ (přes cestu z Dobříce do
Chejnice). Rozprostírání ložiska není v jediném směru dle
vlaku; nýbrž v celé délce ložiska, takřka krok za krokem, ob-
jevena malá vržení, kterými ložisko o něco málo ze svého směru
posunuto jest. Vrženími se vysvětlí měnící se úklon ložiska
jakož i to, že na některých místech ložisko překlopeno na
sever se kloní.

Čím dále od západních hranic Zbuzanských ložisko k vý-
chodu sledováno bylo, tím více ubývalo mu mocnosti, kteráž
v tomto východním cípu loUsJca konečně až na 1 metr, ještě
MHzsméremOO ^^^® ^ východu na Va metru i méně v mocnosti sesláblo, až
mapé Tab. I. skrz ^^^® ^^^ vlaku svého sledováno nebylo. Zdá se, že v dalším
šachtu č. I. od severu rozprostírání svém při ubývající mocnosti ložisko úplně se
k jihu, kdež ložisko vytratí.

nejpHkr^i zapadá Xento vý<ihodní cíp táhne se od hranic západních Zbuzan-

rtilbMoTý"^^^^ ^^ý^^' ^P^" směrem 5*^ později asi 5^ 10^ až k cestě z Mirešic

žatém tak ve visutém. ^'^ Chejnice pod Zbuzanskými pozemky „u studánky" zvanými.

Sklon k jihu tentýž jako v střední části ložiska; ložisko pře-
často posunuto vrženími, z nichž největší asi a íjO metrů ve vodorovném směru
ložisko odtrhuje.

Čím dále od střední části ložiska na západ, tím nápadněji opět mocnosti
ubývá, tak že západně od cesty z Dobříce do Chejnic mocnost v rychlém postupu
klesá z čtyř metrů na 2^2 metru a ještě níže, až konečně se umenší na Vs n^h
V4 metru. Dále na západ by zajisté ubývalo mocnosti ještě více, ložisko ale není
ilále sledováno; zajisté není v těchto místech ložisko daleko svého úplného vytra-
cení, nebo na stráni od Tachlovické stodoly, „pivovárem" zvané, podél levého břehu
Radotínského potoka až k Zbuzanské štole se táhnoucí, by mělo výchozí ložiska
sblížené v těch místech se objevit, kde potok vtéká do rybníka u prostředního
mlýna: na těchto místech hledáno ložisko, písmeno I na pr&řezu Tab.íl., obr. 2.,
aDiž by se bylo objevilo. To na důkaz toho, že i k západu ložisko se úplně vy-
trácí. Vlak západního cípu ložiska přechází ze směru 5^ čím dále k západu
směrem 5** 10° až v směr 6'' 12°. Úklonu ložiska na polední stranu ubývá od
východu k západu od 60° až asi do 35° ba místy ještě o něco málo méně. Též
některá větší vržení odtrhují ložisko na mnoho metrů v směru vodorovném. V nej-
západnější známé části tohoto západního cípu ložiska objevily se ve visutém ložiska
Zbuzanského asi 2 až 3 ložiska slabá, ve vzdálenostech asi G až 10 metrů se stří-
dající, jejichž mocnost ale toliko Vio ^ V4 metru dosahovala.

Výchozí ložiska nikde nem' na dni patrno. Ložisko by sice mělo u rybníka
nad prostředním mlýnem Tachlovickým asi 130 až 140 metrů severně od ústí štoly
v stráni vycházet, neobjeveno tam ale kutáním; tolikéž i v nejmocn^ší střední
části ložiska neupomíná nic na výchozí ložiska, než toliko propadliny a kotliny

256

v polích Dobříčských na „pískách^S které směrem od západu k východu až asi
k západním mezím pozemků Zbuzanských s Dobříčskými se sesadily.

Ležaté a TÍsaté ložiska Zbazanského.

Ložisko, jak již zprvku připomenuto, leží v tufech diabasových, které jak
v ležatém tak i ve visutém převládají a toliko velmi slabými vrstvami vápence
siderítického prostoupeny jsou. Jak ležaté tak i visuté na levém břehu rybníka
u Tachlovického mlýna dobře odkryty jsou.

Ležaté ložiska jsou vrstevnaté; velmi drobnozmné až toliko drobnozmné
tufy diabasové, které na výchozím svém barvou hnědavě žlutou od ostatních jinak
zbarvených vrstev na prvý pohled se liší. Do ležatého svého ukončují se tufy
diabasové na slabém souvrství šedočemavého vrstevnatého vápence s hojnými, a
pro pásmo e, význačnými skamenělinami, jak již dříve podotknuto, jehož ncrjvisutéjáí
vrstvy jsou též na pólo tufovité a vápenné.

Zrno tufft diabasových jest v rozličných vrstvách rozličné a střídají se vrstvy
s tufy zrnitými beze všeho pořádku s tufy jemnozmnými.

Vlastní povaha tufů diabasových poznává se toliko ve vrstvách podzemních
nezkypřelých a neporušených. Barva tufů, hlouběji pod zemským povrchem ulože-
ných jest špinavě zelenavošedá ; vrstevnatost jejich nad míru dobře vyznačená, any
se jednotlivé vrstvy dle rozličných odstínů barevných dobře různí a jmenovitě zrno
jejich jest nápadné.

Kdežto odrůdy jemnozmité jsou vesměs stejnobarevné, odchylují se od nich
odrůdy zrnité vesměs kropenaté, any částečky nelesklého, zemitě mdlého zelenavo-
šedého tufii jsou obstoupeny žilkami bílého, čistého calcitu lesknoucího se na plo-
chách štípatelných. Na pohled podobá se kropenatost i barva tohoto zrnitého tofu
co do barvy, i rozdělení kropenatosti, zbarvení ropuchy (Bufo cinereus Schneider, neb
Raná bufo Linné zvané) proto se také ^ žabákem "^ nazývá.

Vrstevnatost žabáku převyšiye jemnou vrstevnatost drobnozmných tufů stej-
nobarevných o mnoho.

Na výchozím se rozdílové tyto tratí v míře značné, nebo ani vrstevnatost
hrubá se od vrstevnatosti jemné nerozeznává ; též dvojbarevnost žabáku mizí před
jednobarevností jemnějších tufů úplně proměnou v žlutohnědavou barvu, čímž zk-
roven se i zrnitý sloh nerozeznává zřetelně v zkypřených vrstvách.

Ve vrstvách tufů diabasových co převládající hornině objevují se vložené
vrstvy vápencové v množství velepodřízeném.

Mocnost skutečných vrstev vápenných nedosahuje sice ani míry pod Vi deci-
metru, aniž převyšuje IVa decimetru značně. Ne všecky ve vrstvách uložené vá-
pence jsou nepřetržené vrstevnaté; valná část jich se dá porovnat ku krafounkým
vrstvám, nebo k převelice táhlým čočkám, kteréžto jak dle úklonu, tak i dle vlaku
svého často se úplně vyklinují, by buď zmizíce, naprosto se vytratily z vrstev turo-
vých, aneb opět nasadíce, dále se vlékly. Zmizí-li někde táhlá vrstva vápencová,
nastupuje zase na jiných místech do vrstev tufových jiná táhlá čočka vápencová.

Barva vrstev vápenných na výchozím je žlutá na povrchu až do jisté hloubky
a sestává žlutý okraj z nečistého limonitu na důkaz toho, že vápenec jest znavně

257

sideritický. Některé vrstvy, zvlášt ale ony blíže vlastního ložiska jsou bohatší na
uhličitan železnatý, jelikož na výchozím, na svém povrchu zřejměji v limonit, co
proměnu sideritického vápence, proměněny jsou, než jiné.

Barva vápence jest šedá neb světle šedá a vnitřek vrstev slohu celistvého
ueb jemně zrnitého.

Co se týče visutého, tož se toto neliší valně od ležatého, leda tím, že v celku
převládají jemněji vrstevnaté, a tudíž jemnozmné a velmi jemnozmné tufy diabasové.
V tufech opět se objevují co podřízené vrstvy, velmi táhlé čočky vápence té samé
mocnosti jako ony v ležatém, a vfibec ničím od nich se nerozeznávající. Barva
tufů opět na výchozím žlutohnědá, barva vápenců žlutavá, uvnitř ale šedá.

Pod zemí jsou tufy diabasové šedé neb šedozelenavé, žabáky v nich vele-
vzácné. Zvlášf velice jemnozmné jsou tufy bezprostíredně ve visutém ložiska, a
neobjevují se v nich vrstvy vápencové, až do jisté vzdálenosti do visutého, nižádné.
Některé vrstvičky těchto visutých tufů bývají někdy tak převelmi jemňounké, že
se jílům úplně podobají, zvlášt když barva jejich se v bělavou nebo rudou mění,
jak se to zřídka též stává.

Na vzduchu samy sobě ponechány, rozpadávají se na slunci za kraCoučký čas,
zvlášt navlhliby-li dříve deštěm v hlínu, vodu nepropouštějící.

Byly-li vrstvičky hlinovatých tufů diabasových rozsedlinami neb vrženími dosti
nepatrnými posunuty, a zvlhly-li vodou dolovou, která do rozsedlin tržením a
vržením povstalých, snadného přístupu má, tu nabubříce a nabotnajíce potratily
vrstevnatosti své a vnikly do všech sebe menších, vržením povstalých rozsedlin.
Proto také ložisko rudní, kde velice vrženími, byť by toliko nepatrnými, ve svém
uložení původním jako rozcucháno bylo, mívá ve visutém svém přerozličně změ-
něné, světlošedé, bělavé jíly nevrstevnaté jako v plástvích na visutém ložiska při-
lepené, do kterých se jemnozmné tufy nabotnáním a zvlhnutím shnětly.

Jemnozmné tufy toliko bezprostředně nad nevrženými částmi ložiska dobře
vrstevnatě uloženy jsou.

V některých částech vrstev jenmozmných tufů bývají vtroušeny zraéčka i
vetší zrnka sideritu, proměiiujíc některé vrstvičky, ovšem ne mocné, v tuf úplně
zraéčky sideritickými prostoupený, který, když by sideritová zrnka převládala nad
základní hmotou šedozelenavého tufu, by se sideritovou nečistou rudou nazvat mohl.

Napřed, při rozprostírání ložiska připomenuto, že u jeho západního konce
bylo několik vrstviček mdních objeveno; tyto mdní vrstvičky sestávaly z největší
části z takových vrstviček tufovýdi, zrnéčky sideritovými bohatě prostoupených.

V dolu samém se takové bohaté vrstévky toliko tíží svou poznávají, jelikož
světlá barva vtroušených zrnéček sideritu se od světle šedozelenavé barvy ostatní
vrstevní hmoty, jakož i ostatních vrstev tufo^7ch nesnadno rozeznává ; na vzduchu
ale, zvlášf po několikonásobném dešti, nahnědne-li siderit trochu, rozeznává se snadno
vedle vtroušených tufových částek barvy světle šedozelenavé.

Že i vypálením v ohni se takové vrstvičky co rudní poznají, snadno se po-
chopí. — Důležitosti však co ruda vrstvičky sideritického tufu nemají pro svou
sporost, jakož i svou nepatrnou mocnost.

V dalším visutém zase se vyskytiyí ve vrstvách tufových podřízeně vrstvy
vápence sideritického, šedého, mocnosti tétéž jako vrstvy a čočky táhlé v ležatém.

258

Mocnost celého visutého souvrství, sestávajícího z tufů prevládigících s pod-
HzeDými čočkami a vrstvami vápence sideritického, až k vrstvám hrubozmitéiio
šedavého vápence pásma Ee^^ od kterého ostře se délí, obnáší asi 90 metrů (ve
vodorovném směru ovšem více, asi 130 až 140 metrů).

Ležaté ložisko, odkryto toliko na dni u Tachlovickébo rybníka, v důlu málo pro-
děláno bylo ; za to ale celé visuté, mimo to, že na dni též odkryto jest, předěláno
též štolou Zbuzanskou v směru šikmém a na jiném místě ve východní části ložiska
též proděláno bylo.

Ve vrstvách a čočkách vápence šedého, uloženého vtufech diabasových visu-
tých, nalezeny mnohé skameněliny krásně zachovalé v štole Zbuzanské. Nejhoj-
nější z nich jest Atrypa reticularis Linné, v skořápkách od mladých i od dorost-
lých zvířat, Leptaena funiculata M' Coy krásně zachovalá, Leptaena euglypha
Dalm., Spirifer trapezoidalis Dalm., Rhynchonella sp., Atrypa sp., Phacops sp.,
Bronteus sp., Proetus sp., Dictyonema sp., Calamopora gotlandica Lin., Omphyma
grandis Barr., jiné korále a rozličné jiné skameněliny. Některé vrstvičky vápenců
velmi tufovitých, barvy šedozelenavé, sestávají takřka ze samých skořápek, vápencem
vyplněných a od Atrypa reticularis pocházejících.

Vápence zrnité z pásma Ee^^ uložené na tufech diabasových, které se vedle
štoly Zbuzanské na pozemcích Dobříčských, potom jižně vedle vsi Tachlovic u že-
leznice samé na pozemcích Tachlovických vesměs co přísada k tavení rud železných
lámou, obsahují též hojné skameněliny, zviášf ale na místě prvém, mezi nimi nej-
hojnější jsou: Atrypa linguata Buch., Atrypa marginalis Dalm., Atrypa hircina Barr.,
Spirifer togatus Barr., Pentamerus caducus Barr., Pentamerus simplex Barr., Pen-
tamerus Knighti Sov., Orthis pecten Davids., Gomphoceras sp., Cyrtoceras sp.,
Orthoceras sp., Phacops fecundus var. communis Barr., Calymene Baylei Barr.,
Cheirurus Quenstedti Barr., články od encrínitů a jiné.

Ložisko Zbuzanské.

Složívo ložiska.

Vlastní ložisko rudní skládá se z největší části své, zvlášt ve svém středu,
kde nejmocněji vyvinuté jest, ze sideritického vápence.

Veliká část, a možno snad s velikou pravděpodobností říci, že největší čásf
ložiska vápencového sestává z vlastní základní hmoty vápencové s převelikým
množstvím skamenélin^ zvlášt brachiopodů, přeplněné.

Mineraiogické popsání rudy.

Sideritický vápenec základní hmoty, kterého ve valné části ložiska méně jest
než skamenělin jím zaobalených, jest celistvý, baiTy špinavě šedohnědé, jen sem a
tam od bílých proužků rozbitých skořápek skamenělin, z čistého vápence sestáva-
jících, bělavý.

Potažná váha základní hmoty obdržená s množstvím 416 grammů jest 3*1135.

Již z toho vychází na jevo, že vápenec je značně sideritický, nebo vesme-U

259

ue Zdi to, že by vápenec tento toliko z čistého calcitu CaO COn, a z čistého sideritu
FeCO^ se skládal, a že potažná váha calcitu = 27 a váha sideritu = 3*8; tedy
se vypočítati dá, že by se skládat mél z 62 ®/o calcitu

a 38 % sideritu, nebo že by poměr calcitu
k sideritu v něm byl sblížené = | , ovšem s podmínkou, že by se vápenec toliko
z uhličitanu vápenatého a uhličitanu železnatého skládal.

Lučební rozbor ovšem vše jasněji vysvětluje:

K rozboru vzato množství a): látky 2*94 grammů, rozbor dělal Josef
Zahradník.

množství b): látky *48 grammfi, rozbor od Ferd. Ji-
čínského.

Základní hmota byla dobře vybrána a prosta všeho čistého vápence, pocháze-
jícího ze skořápek skamenělých.

Vlhkosti, vody, která při 100° C prchá, obsahoval na vzduchu sušený sideri-
tický vápenec a: 'yĎ^/o b: 54%.

při 100" C. sušenou

a)

b)

nerozpustný zbytek

rv77

tí-76

CO^

3O70

29-52

FeO

26-40

30-06

Fe,0,

3-30

3-67

AhO,

5-55

1-31

CaO

22-83

21-85

MgO

1-26

1-26

KO, NaO

1-78

1-78

HO

1-42

•65

SO,

sledy

•11

PO,

0

sledy

listrojné látky:

neurčeno
~ 99-01

247

99-44

Vypočte-li se poměr uhličitanů ve vápenci obsažených z kyseliny uhličité
rozborem určené, obdrží se následující poměr:

Základní hmota vápencová sestává v a) b) z:

Nerozpustné látky a neuhličitanů 1782 17-82 16-75 . . 16*75

(FeOCO^ 37-94 4164

CaOCO.^ 40-62 82 69 3902
MgO CO, 2-63 263

""9901 99-44'

Ve vápenci bylo by asi stejně mnoho uhličitanu železnatého jako uhličitanu
vápenatého.

V této základní hmotě je převeliké množství skatnenélin nahromaděno a
soudí-li se na poměr skamenělinami zajmuté hmoty k hmotě šedého celistvého vá-
leuce, v kterém otisky zarostlé jsou; tož zajisté převyšuje množství skamenělin
základní hmotu vápencovou q mnoho.

260

Skameněliny obsažené ve vápenci jsou následujíd:

Více všech ostatních jest Atrypa reticularis Linn. v mladých i dorostlých
skořepinách; velmi hojně jsou Atrypa ypsilon Barr. a články encrinitiL Mimo
tyto nejobyčejnější objevují se Spirifer togatus Barr. a Spirifer trapezoidalis Dalm.
Vzácné jsou orthocery jakož i polypy.

Toliko porouchané skořápky jsou uvnitř vyplněné vniklou do nich hmotou
šedohnědého vápence. Zcela uzavřené zbytky zvířat, sestávají z velmi hrubozmného
ve velké plochy se štípajícího vápence bílého, který se od skořápky, sestávajíd
z drobnozmitého vápence liší. Vápenec čistý, buď samojedině vyplňige dutinu sko*
řápek, nebo se vedle něho též objevují hrubozmné štípatelné kousky sideritu barvy
nahnědlé; některé brachyopody pak bývají uvnitř kolem vápencové skořápky vy-
plněny vrstvou sideritu velmi hrubozmného a střed sestává z vápence bílého.
Siderit tu tedy starším vyplněním bývalé duté skořápky, an se toliko na vnitxní
stěně usazen objeviýe. Mimo to v některých mušlích sestává střed z válaitu, nebo
se tato uhelná látka v tenkých žilkách ve vápenci objevuje.

Články crinoidové na pohled různí se od ostatních skamenělin tím, že se-
stávají z vápence mnohem hrubozmnějšího ; nebo štěpné plochy při rozbití článku
povstalé jsou mnohem větší ploch štěpných vápence ostatních skamenělin ; některé
toliko z jediného jednotlivce vápence sestávají, an směr štěpných ploch toliko ve
třech směrech, klenci přináležejících se beze všeho přerušení objevuje. Dutá roura
článku vyplněna celistvým šedohnědým vápencem.

Potažná váha hrubozmitého bílého vápence skládajícího skameněliny, určena množ-
stvím 3*68 grammů a nalezena 2*7 130. Vápenec pocházel z větší části z Atrypa reticularis
a z menší z Atrypa ypsilon. Z potažné váhy možno soudit, že vápenec dosti čistý jest.

Vybrané kousky vápence, v nichž ony z Atrypa reticularis převládaly značné
nad oněmi z At. ypsilon, byly analysovány ; každá analysa s jinými kousky podniknuta :

Rozbor a) (Frant Farský) sdělán s 907 látky, vlhkost při lOO^C prchající = 28 \

Rozbor b) (Jan Vonka) látky -779, vlhkost pn 100^ C je 24 7o-

Rozbor c) (Sojka).

Analysy se na látku při 100° C sušenou vyrozumívají :

a

b

c

Nerozpustného zbytku

1-56

•65

•86

CO,

3908

39-44

40-69

Al,0,

4-03

3-04

1^14

Fe^O,

04

•85

•35

FeO

3-50

3 04

213

MnO

sledy

CaO

49-72

50-52

51-78

MgO

•64

•64

43

KO, NaO

sledy

sledy

1-50

HO

107

101

-30

so.

•31

•35

-09

PO,

sledy

sledy

sledy

ústrojná látka

0

0

63

9945 99-54 9980

2G1

Vápcucc tytu sestávají tedy, lu-cpočtou-li se ua ubličitany analysy z:

a) b) c)

Látek mimo uhličitany 7-01 7-01 5tK) 5*90 •1-87 487

íFeOCO, = 219 ( SÍOS) í lUO

l'lilicitiina92 44 jCaOCOJ =88-91 9364 |yu-21 9493 1 9243

{MffOCO^ = 1-34 I 1-34 ( -90

^^99 45 ~ ' 99-45 ~ 99-54 99-64 99 80 9980

Jiný viípcnec ze skamcučliu biacliiopodů (Atrypa), který byl pomíšcn vtrou-
šcnýni sideritem: d) (Jos. Zafouk).

Analvsa vztahujte se na látku při 100" C sušenou jest:

d)
Zbytku uerozpustuélio 425

CO^ 3006

Al^O^ 14-25

1\0^ -50

FeO 2o-5S

CaU 18-3:)

MgO 112

KO, NaO 2 71

110 -20

ústroj uó látky 205

ostatek ucurčcu

9713
Vypočtouli se tedy opět uhličitany z rozboru, sestával by vápenec d) z:

Látek mimo uhličitany 2402 2402

íFeO CO^ 37-99
uhličitanů 7311 \CaO CO,^ 3277

1 M(/0 CO., 2-35

9713 9713

V tomto právě vypsaném sideritickém vápenci s přehojnými skamenelinami,
který z největší části ložisko rudní skládá, se objevují ješté jiné rudy co velmi
podřízené složivo v ložisku; a sice vápenec krevelem neb haematitem prostou-
pený, ocelek nebo siderit a hučdel nebo limonit.

Poptání složiva ložiska.

1. Na některých místech v ložisku přechází část vrstvy vápence ložisko
skhidajícflio ve vápenec nebo siderit haematitetn úplné prostoupený.

Přechod jest bud: dosti náhlý, a haematitem na rudo zbarvený vápenec side-
riticky, nebo sám siderit odstupuje sice dosti náhle, ne ale velmi příkře od ostat-
ního vápence. Skamenčliny nevymizely a bílé oblé proužky naznačují v rudém
vápenci zbytky skořápek rozbitých, nejsou-li v něm vedle nich, též bílá vápencová
jádra vtrousená. Přcvládá-li základní hmota sideritu neb sideritického vápence
haematitem na rudo úplné zbarvená, podobá se ruda taková, sama v sobe bohatá,
na prvý pohled mnohým rudým křemenům drobnozrnným neb celistvým (jaspisům).

1«

262

Není-li přechod do této rudy náhlý, tedy se vyskytují ve vápenci malé skvrnky
zarostlé, které sestávají ze sideritu rudého, úplně haeniatiteni prostouplého; též
vápenec bílý pnstupuje do rudy a směs šedého vápence, s rudým celistvým sideritem,
protkaná bílými hloučky neb žilečkami vápence jest zvláštní pestrou rudou a tím
pestřejší, jestliže též skameněliny v ní v hojnější míře se vyskytují.

Jak již podotknuto, jest tato ruda, haematitem a sideritem zbarvena, toliko
v malých závalcích a částkách v ložisku vápence uložena.

2. Nezřídka se změní ložisko vápence sideritického náhlým postupem úplně
do tvrdého šedohnědá vého sideritu zcela, aneb jen v jistých, s vrstevnatostí dosti
zárovných směrech. Obyčejně se v sideritu všecky skameněliny vytrácejí zúplna.
Siderit jest značně pevný, hrubo až dosti jeranozrnný, velmi čistý a dutinatý, neboť
netvoří jediné pevné ložisko. Tak náhle jak ložisko někdy buď zcela se v siderit
proměnilo, nebo pruhy sideritovými prostoupeno bylo, tak rychlým postupem zase
mizí někdy všechen siderit opět z něho.

3. Přechod do limonitu^ křemenem prostouplého toliko na jednom místě se
objevuje. V ložisku vápence, nebo v siderit proměněného vápence, vyskytne se
náhle plást tohoto limonitu, který ve všech směrech tak rychlým postupem mo-
hutní, že vytlačí úplně ložisko, v němž se objevil, a skládá sám o sobe celou
mocnost jeho.

Limonit jest celistvý, barvy tmavohnědé, velmi tvrdý a sideritem, jakož i kře-
menem úplně proniknut. Potažná váha hnědého limonitu, nalezena z 3*55 grammň,
jest 3 9381. Ani siderit, ani křemen, limonit pronikající pouhým okem se neroze-
znávají a toliko lučebně zjištěno, čím proniknuta hmota limonitová. Limonit jest
veskrz maličkými nepravidelnými skulinkami jako natrhán; skulinky jsou tenkou
vrstvou krystalků křemenných, v druzy nahromaděných, povlečeny. Také bílý
křemen vyplňuje kratičké, a jako žilky rozvětvující se skulinky, zúplna. V některém
limonitu ovšem jsou větší skuliny mocnější korou krystalů křemenných potaženy;
někdy skuliny převládají jakož i křemen v nich povlak tvořící nad limonit
značně.

Do některých, velmi křemenitých limonitu bývá též haematit co černá, lesklá,
železná ruda přejemně vtroušen, ač též i krevel barvy tmavorudé míst do slo-
živa pnstupuje.

Na prvý pohled není možno limonit křcmenitý hnědý, jakož i haematitem
černohnědě zbarvený od onoho z Dobříce nižádným způsobem rozeznat. I tíží
potažnou se velice přibližují, nebo mají takořka tutéž hutnotu; kdežto Zbuzanský
limonit má hutnoty 3*9381, má Dobříčský, jemu podobný, 4*0008.

Co ruda, jest křemennými povlaky silně potažený limonit ovšem nuzný, ale
onen, v němž křemen podřízen jest, co do množství jest ovšem lepší.

K oběma cípům jak k východnímu tak i k západnímu ubývá mohutnosti
ložiska a také sideritický vápenec mění se v tufový sideritický vápenec barvy šedavo-
zelené ; tak to alespoň k západní straně je vyvinuté ; k východní straně zdá se,
že snad ložisko se mění v pouhou vápencovou slabou vrstvu, ne nmoho sideritickou,
jak to též ostatní vápencové vrstvy, v tufech diabasových v tomtu pásmu e, ulo-
žených, jsou.

263

Že lo/isko Zbuzanské jest toliko ložiskem sideritického vápence, teprve ne-
dávno seznáno, když se ložisko pod štolou zkoušeti počalo.

Proměna ložiska.

Proto že ložisko se skládá z vápence, velmi ocelkem prostoupeného, nemožno,
by bez proniény až na den, tedy k výchozímu svému vystupovalo. Ložisko se
mění čím výše k výchozímu, takovým spůsobem, jako by z pouhého ocelku se
skládalo; konečný zbytek, úplně proměněného ložiska, rušivým účinkem vody a
vzduchu, jest hnědá železná ruda, limonit. Proměna v limonit tím úplnější v oněch
částech ložiska, čím mělčeji tyto pod povrchem zemským uloženy.

1. Prvý počátek proměny ložiska jeví se tím, že ložisko pevného, hustého, sideri-
tického vápence jaksi nepatrně zkypří. Nejprve nejčistší vápenec, skládígící skořápky
skamenělin, se počne proměňovat: skořápky zbělí co křída a zkypří se trochu;
po té se zkypří a zbělí nemnoho vápenec skamenělin, počínaje od povrchu do
vnitř, až konečně i jádro vápencové, nejdelší čas neporušené, se též zkypří, zbělajíc.
V ložisku, v němž proměna pokročila, vytrácejí se skořápky lastur a vápencové
částky článků Crinoidových, po kterých zbyde toliko oblá dutina naznačující místo,
kde rozdrcená skořápka zarostlá byla ; neb zkypřelé jádro bílé, co písek přejemný,
se drobící, scstávalo-li původně z bílého vápence. Jádra, která náhodou z vápence
sideritického sestávala, podržují podobu svou delší čas ukazujíce otisk vnitřní strany
skořápky, kteráž u brachyopodů tak nápadně od zevnějšku se liší ; kdežto vápenec
hmoty základní, jenž též trochu méně hustý jest, než předešle byl, zevnější otisk
skořápky ukazuje.

Úplně rozložená jádra vápencových skamenělin neb články Crinoidové, v pře-
jemný písek šedavý se drolící, sestávají dle všeobecného rozboru lučebního, ke
kterému vzaty drolící se pozůstalé zbytky jader od Atrypa reticularis a od článků
Crinoidů :

Písek přejemný šedavý sušen při 100° C obsahoval:

V kyselině chlorovodíkové nerozpustného zbytku 14*79

CaO 28-59

FeO 19-33

MgO 1-69

ostatek neurčen a sestává hlavně z CO, a něco HO a jiných 35*60

lóo-oo

Zásady jsou až na nepatrnou část co uhličitany v sloučenství obsaženy a pře-
pocítají-li se na uhličitany, pomíjejíc malou chybu, povstalou tím, že něco málo
zásad též v roztoku je, které nebyly na uhličitou kyselinu vázány, obdrží se pro
složení přejcmného písku též:

Nerozpustný zbytek 14* 79

FeO CO^ 31-78

CkiO CO^ 51-43

MgO 00^ _ 3-56

101-56,
což dosti dobře pro tak všeobecnou analysi souhlasí.

18*

Píseček hc skládá pod drobnohledem ze samých malých klenčft základních, + 1?.

Vápenec základní hmoty zkypřel a ztratil část uhličitanu vápenatého, stal se
tedy bohatším na uhličitan zeleznatý.

Dalším postupem proměny se konečné všecka jádra po skamenčlinádi úplně
vytratí, zanechávajíce po sobě ve vápenci sideritickém, sprvku základní hmotu
tvořícím, a proměnou v siderit přeměněném, toliko oplesky svých povrchu. Z článkft
Crinoidových zbyde toliko bývalá dutá roura stát co roubík sideritový, kolem
kterého malé kroužky po bývalém spoji článků vystupují.

Toliko ona jádra, která se pod skořápkou ze sideritu skládala, ve středu
ale z calcitu složena byla, zůstávají neporušena a jsou uvnitř jen dutá po vy-
mizelém vápenci. Aby též Miitřní ramena brachyopodů tímto postupem rozkladu
se objevila, nenáleží sice mezi nemožnosti, jest ale nicméně převzácné, jelikož ra-
mena tak jako skořápky v nejčistší vápenec skameuělá bývají — a nejčistší calcit
uejpiTníjŠí jest, který rušením se vytrácí.

Výsledek této proměny jest ten, že sideritický vápenec s hojnými skáme*
nělínami se promění v siderit dírkovatý, lehký dle váhy, jelikož místo skamenělin
obsahuje toliko dutiny.

Siderit šedohnědý, kyprý a s dutými otisky skamenělin zrušených, ve všech
dutinách posetý malými krj'stalky pyritu, obsahoval vlhkosti při 100® ť
prchající 'aS^.

Analysa vztuliujc se nu ueix>st při 100® C sušeny:

Nerozpustné zbylo v HCl 5*3G

Rozpustná StO.

•ll>

col

;;o iM

Al.0^

óo;5

2>.(),

MU

/*»•(/

438^

CaO

211

M,,0

IGL'

KO. Xan

>lodv

•

HO

2i

SO,

\u

H*;

V2

úbUxMnc látkv

< •

l»t>,»

2Vrit FťS. v ^,

24i»
217

Vvšoth-h Si\ mnoho-li uhličitmiu v ^iderítu

*

obsaženo

jest. obárii se ná-

slOtlmiCl :

V sideritu obleno neuhličitAnů tXK>3

• • • •

. 2033

1 hličiianů 77 Si*

1 í ft/ ťť.

' t <it» Cv.

7i>65
3'77

1 -Vy«' OJ.

o**

l*^15

1«!!!-1Ó

265

Z toho jasně vysvítá, jakým způsobem se základní hmota vápence sideritického
proměnila : z vápence vylouhován všecken uhličitan vápenatý až na nepatrnou část ;
zkypřený zbytek bez skamenělin vápenných, též vylouhovaných, sestává toliko
z neporušeného uhličitajiu železnatého, něco uhličitanu vápenatého a horečnatého.
Tím se v sideritu proměnou pozůstalém, ocelku, až mnohem více než 707o» tedy
asi '/^ uhličitanu železnatého nahromadilo. V pKloženém rozboru ovšem jest ocelku
proto méně, že vzat k analysi ocelek asi ň^^/o pyritu obsahující, čímž množství ocelku
o něco nižší jest ve 100 částích; ostatní ruda bez pyritu vykazuje asi o to větší
část ocelku, oč pyritu schází.

2. Dutinatý a zkypřelý, nicméně ale dosti pevný siderit šedý jest v oněch
částích ložiska, které se v jakési střední hloubce mezi vlastním výchozím a nepo-
rušenou hlubinou nalézají, pokryt ve všech dutinách a skulinách zemitou, černohnědou
rudou ; čím výše k výchozímu, tím více zemité rudy přibývá, jejížto barva s přibýva-
jícím množstvím v hnědou se mění. V jistých místech ložiska sestává velká část
rudy z této hnědé zemité, v kteréž toliko malé tvrdší zbytky proměnou nahloda-
ného sideritu zhnědlého neb zčernalého zaobaleny jsou.

Ve vlastním výchozím se objevuje toliko ruda hnědá nebo limonit barvy žluto-
hnědé, lesku mdlého, uvnitř zemitý a mnohem níSně pevný než siderit. Dutiny
po skamenělinách jsou v limonit proměněny ; a to poslední proměna vápence side-
ritického v zemitý limonit, rudu vlastně „Zbuzanskou", jak vůbec známá jest pod
tímto jménem.

Podřízeně v ložisku se vyskytující vápence haematitem zbarvené, jakož i si-
derity husté, i hnědá ruda, křemenem prostouplá, též se proměnily na výchozím,
nejméně ovšem se mohl proměniti pevný limonit křemennými žilkami prostouplý.

Vápence, které haematitem, neb sideritem, haematitem na rudo barveným,
prostouplé jsou a jichž poměrně velmi málo, se úplně po vymizení všeho vápence
vfí velmi dutinatou zemitou rudu žlutou proměnily.

Siderity husté ponenáhlou proměnou (podobným způsobem jako siderity od
skamenělin dutinaté) zhnědly sprvku na povrchu svých velkých skulin a dutin,
konečně úplně v pevnou, hnědou, velmi bohatou celistvou rudu přešly. Celistvý
limonit ze sideritu proměnou povstalý se objevuje toliko jen na vlastním výchozím
ložiska; nebo v té hloubce, v které siderit od skamenělin dutinatý již úplně v žlu-
tohnědý limonit proměněn jest, jsou mocnější částky hustého sideritu, v kterých
vůbec proměna poznenáhla se děla, toliko na okrajích v celistvý limonit tvrdší
proměněny, uvnitř ale chovají ještě dosti tvrdé jádro rušícího se sideritu.

Proměna sideritu v limonit se tím způsobem zprostředkuje, že za kyselinu
uhličitou, která ze složiva vystupuje, voda v sloučení přistupuje, an se kysličník
železnatý zároveň okysličiye v kysličník železitý. Proměna se znázorňuje takto:
4 {FeO CO^) -f 20 + 3 flO = 2 Fe^O, 3 flO -f CO^ .

Siderit + kyslík 4- voda =: limonit + kyselina uhličitá.

Z tohoto vzorce vysvětluje se mnohý úkaz.

Počítají-li se rovnomocniny sideritu a proměnou z něho povstalého limonitu,
rovná se 232 částí (dle váhy) sideritu 187 částím limonitu z něho povztalým.
Jelikož ale proměněnému sideritu na objemu neubývá tak, jako na váze, musí být
proměnou pozůstalý limonit kypřejší sideritu, čemuž skutečně tak.

266

Proměnou sideritu v limonit se uvolňuje kyselina uhličitá a kyslík vzduchu se ubírá.

V dolových pracích Zbuzanských se pozoruje, že v místech, v kterých proud
větrů ochabl, světlo nehoří a že se vzduch, vyvíjející se kyselinou uhličitou, kazí.
Úkaz ten pozoruje se nejen v stařinách, ale i v ložisku celistvém, posud nedotknutém.
Že vyvíjení kyseliny uhličité zajisté nepochází toliko ze dřeva, vstaíinách vlhkých
tlejícílio, nýbrž jiného původu jest, to možno dle obdoby tím dokázat, že v jiných
rudních báních i za slabšího přístupu větrů se ze stařin, podobně vlhkých a tolikéž
dřívím naplněných, kyselina uhličitá v patrném množství nevyvíjí, a z ložisek ne-
dotknutých a nově otevřených, byt by i vlhkých, ale nikdy nevychází.

Z toho možno soudit s velikou pravděpodobností, že proměna sideritu v li-
monit se ve Zbuzanském ložisku děje posud a snad rychlejším ještě postupem, než
se to od výchozího dolů dělo, an dolovou prací ložisko více otevřeno a proděláno jest.
Úvaha. Ložisko Zbuzanské, v tufech diabasových pásma Ee^ uložené, jest
snad nějaká z oněch vrstev v tufech hojných vápenců, kteráž náramně zmohutněla
a zmohiitnějíc ocelkem prostoupena byla. Jelikož ložisko Zbuzanské od spodní
hranice hrubokrystalinických vápenců z pásma Ee^, asi okolo 90 metrů dle mo-
hutnosti vrstev v ležatém uloženo jest, od ložiska až k spodní hranici pásma Et\,
v kterém ložisko samo leží, asi 550 metrů se dle mocnosti měřit může, tak že
mocnost celého pásma Ee^ na hranicích Tachlovsko-dobříčských na 620 až G40
metrů se páčiti může, tedy z toho jde, že loSisko^ ulomené ve visuUm pásma Ee^ ,
velice přibližme ležatému vápenného pásma Ee^^ ^^ takřka objevuje na hranic mej:i
pásmy e^ a €^.

Nerosty, pro ložisko Zbuzanské významné.

Zbuzanské ložisko jest chudé na zvláštní nerosty, tolikéž i vrstvy, v kterých
ložisko uloženo.

Nerosty v ložisku vtroušené.

Sidcrit. O hustém sideritu se zmínka dělá napřed; skuliny tohoto ocelku,
který co ruda v ložisku podřízeně vystupuje, bývají nezřídka pokryty bud nepatr-
nými maličkými krystalky sideritu nebo většími, sedlovitě ohýbanými a silně rýho-
vanými krystaly sideritu, tvarů — ^ iř. Velikost krystalů sotva převyšuje velikost
čočky. Otisky po zmizelých vápencových jádrech brachyopodů skamenělých též —
ale toliko zřídka — narostlými malými, jednotlivými krystalky, barvy světlé, tvaru
— i Jř, však všelijak zohýbaného pokryty bývají.

Na některých limonitech objevují se tmavohnědé krystaly lesklé v druzách
bud jednotlivě neb v skupeninách narostlé, které mimo tvar — ^ iŽ, sideritu vlastní,
nemají ani štípatelnosti klencové ani hmoty ocelkové, jsou to pseudomorphosy limo-
nitu po sideritu.

O calcitu a sideritu^ skládajících jádro skamenělin, ve vápenci zarostlých, ne-
třeba se blíže zmiňovati, jakož i o žilkách válaitu v nich se nalézajících, nebo již
svrchu O' nich zmínka učiněna.

Limonit jest vlastní ruda, výchozí ložiska skládající. Z hustého sideritu po-

26Í

vstal hnědý pevný limonít; z ostatního dutinatého sideritu se utvořil méně pevný,
žlutohnědý limonit. Pevný, celistvý a žilkami křemene prostoupený a v malých sku-
linkách krystaly křemene porostlý limonit jest třetí odrůdou v složivu rudního ložiska.

Mimo tyto hnědele jest v ložisku na nesčetných místech vyloučen zemitý li-
monit, ókr^ barvy sytě žluto přihnědlé. Na výchozím pevného limonitu objevují se
y měkčí hmotě rudního ložiska veliké zaválky uvnitř duté. Okraj neb mocná sko-
řápka těchto nepravidelných kulí, jejichž vnitřní dutina bývá někdy větší hlavy,
skládá se z vrstviček hnědého, pevného limonitu, s krátkými vrstvičkami žlutého,
zemitého hnědelu se střídající. Okraj kulí jest žlutý od okru a povrch kostrbatý
od nepravidelně prohýbaných pevnějších vrstviček hnědého limonitu. Vnitřek du-
tiny jest potáhnut vrstvou, i více než silný prst mocnou, s vlnitým neb hroznovitě
z kuliček a kapalinových tvarů nakupeným, černým, hladkým a lesklým povrchem.
Tato vrstva složena z tmavokaštanového vláknitého přečistého limonitu (brauner
Glaskopf).

Ve větších některých dutinách rudního ložiska se objevigí na kypřejším hně-
delu kulovaté tvary limonitu, velikosti bohatého hrachu, narostlé. Barva jejich
žlutohnědá, a složeny jsou ze samých, asi půl millimétru tenkých, ba ještě slab-
ších vrstviček, soustředně se objímajících.

Taktéž bývají mnohdy skuliny a trhlinky v limonitu pokryty wadem; bud
jednotlivými přejemnýrai šupinkami neb slabounkými povlaky, přejemně šupina-
tými, barvy hnědošedé a lesku polokovového.

O haematitu též nahoře psáno, že co jemně vtroušený železovec, křemenem
prostoupen a žilkami křemennými protkán, společně vedle hnědé křemenné rudy
se co ruda černošedá neb černorudá objevuje, v které se někdy též nějaké hloučky
tmavorudého zemitého haematitu objevigí.

Zemitý neb okrovitý haematit barví mnohý vápenec na rudo bud sám o sobě,
nebo zároveň se sideritem, který okrem úplně prostoupen a na rudo zbaiTen jest
Siderit celistvý, haematitem prostouplý podobá se velice rudému jaspisu, kterýž
v žilkách též vedle něho se objevuje.

Pyrit, ač bývá často v sideritu, z vápence povstalého, v maličkých zmkádi
zarostlý, jest přece v malých, osamotnělých neb v skupeniny srostlých, nezřetelných kry-
stalkách, tvaru 00 O 00 na otiskách dutých mnohem obecnější, než v zarostlých částkách.

Nerosty v žilách se objevující.

Křemen stojí na prvém místě, nebo jest v hnědé rudě v žilkách pramalých
i větších velmi hojný; v některém limonitu sestavují žilky jako tkanivo nebo síť,
v které/to limonit roztroušen jest. Dutiny vyplněny pramalými krystalky, průzrač-
nými neb průhlednými, tvaru ooť. -f- -R. — -R. I větší krystaly, as šířky husího
brka objevují se v slabých žilkách v rudě hnědé neb od haematitu tmavorudé neb
černošedé.

Nejmenší krystalky, mnohem menší makových zrnek, které pokrývají maličké
skulinky v limonitu pevném, bývají potaženy tenounkou vrstvičkou

PyrrhoHideritn barvy světle hnědé, a ze samých chomáčků, složených z pře-
jemných, asi toliko '/^ až '/^q millimétru dlouhých jehliček krystalových, sestávající.

268

Toliko silnou lupou a opatrným prohledáním skulinek křemenných se objeMijí sla-
bounké povlaky hnědé.

Tmavošedá křemenitá ruda haematitová bývá též prostoupena žilami krátkými
a co slabý prst mocnými, které sestávají z celistvého, skrytě vyhraněného křemene
barvy tmavošedé néb červené, tedy z jaspisu. V žilkách jest bud červeného neb
tmavošedého jaspisu více; obě barvy do sebe přecházejí dosti náhle, však jsou
i všelijaké pruhy a kousky bud červeného jaspisu v šedém nebo i opačně ostře
od sebe odděleny.

Vedle žilek jaspisů, v rudě křemenné aneb jaspisové žíly prostupujíce, obje-
vují se o něco slabší a též o mnoho kratší předešlých, žilky chalcedonu har\7
hnědavé neb slabě dýmové.

Pyrit. V ložisku rudním se objevují též žilky zrnité až i hrubší prstu,
které sestávají ze samých krystalků pyritových, srostlých. V druzách objevují so
tvary odOod velmi lesklé a tok těsně srostlé, že od ploch krychlových toliko jedna
bývá zřetelněji vyvinuta.

V druzách lesklých bývají též krystaly tvaru ooOoo . ooO. O až 6 mm. \7-
soké, narostlé. Plochy ooOoo nerovné, složené ze samých čtverců menších kiychlí,
nepatniě vyčnívajících.

Malé krystaly dníz, l^t až 2Vt mm. vysoké, velmi lesklé, bývají složitýcli

tvarů a sice co: ooOoo.ooO. „-• O nebo ooOo). ^ .ccO. — ^' ,0

vyvinuty.

Pyritové žilky se v limonitu ani neobjevují nebo toliko převzácně; jen v side-
ritech proměněných z vápence se vyskytují. Hustý siderit bývá též prost všeho kyzu.

ťalcit, štípající se v kusy velikosti malé pěsti, skládá žílu mocnější stehna,
kterou nula prostoupena jest na jednom místě. U prostřed žíly jsou dnizy pr(»-
velkých krystalů calcitových tvani — \'R, až velikosti pěsti.

Povrch klenců liplnč ukryt asi 2 millimetry mocnou korou hnědavou, dobře
sice štípatelnou, ale nicméně ne tak předokonale dělitelnou jako vápenec samý.
Korá hnědého vápence, na pohled dolomitického a limonitem prostupujícím jí zbar-
veného, sestává ze samých zárovně srostlých, malých krystalů — i B, tak
že povrch její od hran klencových jakož i rohů, mezi sebou zárovných, jest
drsný velice.

Vápenec průhledný má hutnotu 2726G, nalezenou z 1-97 grammů kousků
štěpných.

Pokrývající korá, tak jak jest, má potažnou váhu = 2*6360, prosta všecli
bublinek vzduchových 2*7324, není tedy úplně hustou a sestává dle objemu tudí/
z 96-457o vlastního vápence a 3-55 % dutinek vzduchem vyplněných. Možná, že
klence, z kterých korá srůstem jich složena jest, nejsou úplně jeden v druhém
srostlé. Potažná váha určena s množstvím 1*66 grammů.

V žíle vápence čistého se objevují malé, až dosti velké krystaly pyritu vele-
vzácně, něco hojněji ale v krystalech vápencových v druzách vyhraněných po
různu sem tom vtroušeny. Pyrity dosahují až velikosti malélio vlašského ořechu,
tvary jejich jsou velmi zpotvořené a stlačené aoOoo. O, povrch nepravidelně zárovně
rýhován a na hnědo zbarven.

?fi9

Nerosty okolních vrstev.

Calcit zase prvé místo v tufech, zvlášť hruboznných žabácích zaujímá, které
jím úplnč protkány jsou a v nichž též žíly, do značnéjší dálky se rozpro-
stírající, tvoří.

Pyrit prostupuje v maličkých, až přenepatmých krystalkách jemnozrnné tufy
visuté v jistých vrstvách náramně hojně.

V některých místech jsou ve visutých tufech zarostlé shluky (konkrece) pyritu
velikosti hrachu až bobu, nezřídka dosti pravidelně kulaté. Povrch shluků velmi
lesklý, jest hranatý, an ze samých vyčnívajících čtverečných plošek až 1 mm. délky
měřících to ploch od ooOoo se skládá. Uvnitř jeví sloh dostředně paprskovitý.

Sclcnit se objevuje zarostlý v jednotlivých krystalech v hlíně jílovaté, po-
vstalé z rozdrcených a zvlhlých přejemných tufft ve visutém ložiska. Velikostí
svou rovnají se největší krystaly slabému malíku.

r

Tvary krystalů jsou nezřetelné; ooi^oo . ooP. — ^, některé až k nepoznání

okulacené na hranách. Nejrovněji jeví se plocha oo Z^oo; však hranol r/:) P takřka

p

až k nerozeznání hluboce zbrázděn jest ve směru kolmém, tolikéž i plochy —

P

zároveň s hranami spojkovými mezi — a oo Pcr> přeznačně vybrázděny jsou. Sá-

id

drovec jest čirý, předokonale štípatelný, jen sem a Um maličkými zrnečky šedého
jílu zakalen. Potažná váha určena s množstvím 2*49 grammů jest 2-3085.

Přehled nerosili v ložískn Zbnzanském nalezených.

1 Siderit . .

2 Limonit

\\ Haematit .

4 Pyrrhosidcrit
.') Wa<l . .
(i Calcit . .

7 , Křemen

5 Chalcedon .
W Selenit . .

10 Pyrit . .

11 VAlait . .

V mde
zarostlé

na rudč v okolní hor-
narostlé ní ne znrof^tlé

t

t

J.

•V

1 1

• •

i-

1

X

X

1

270

Ložiska rudy železné na jiných místech pásma Eei nejsou ani tak mocné,
ani tak rozsáhle vyvinuta, aby možné upotřebení jich k účelům hutním bylo příčinou
zkoušení jich dle vlaku. Jsou pak asi následující slabá ložiska známá:

V Tachlovicích.

Z jihozápadní části vsi Tachlovic, blízko panských stájí, hnána štola tufovými
břidlicemi, střídajícími se s vrstvami vápence, kteréž do vysuté části pásma e^ ná-
ležejí, až do lomu otevřeného, v němž se dobývá vápenec hrubozmitý z pásma e,
pro vysoké pece.

Štolou předěláno asi 3 centimetry slabounké ložisko zemitého haematitu,
kterýž uložen v jílovatých tufech žlutavých a rudých. Jílovaté vrstvy v ležatém
jsou rudou červenou přebarveny, ony ve visutém pak slabounké vrstvičky limonitu
jen sem a tam uložené objevují.

Celé visuté, až k mocným vrstvám vápence se skládá z rudých více méně
jemných břidlic; od rudy až na zoul vápenců jest 20 metrů počítaje dle mohut-
nosti vrstev. Ležaté složeno z hnédožlutých turových břidlic, v kterých se krátké
neb dlouhé vrstvy sideritického vápence, nanejvýš až 2 decimetry mocné, střídmí.

Ruda tedy podobné jako Zbuzanská uložena ve vi*stvách pásma e^ nehluboko
pod vápenci pásma e^ ; tedy na hranici pásem e^ s e^. Jest-li že pásky rudy Tachlo-
vické, k jihu se klonící, jsou opětované pokračování ložiska Zbuzanského, v jehož
pokračování směrem k západu uloženy jsou, aneb jestli některá jiná nahodilá vrstva
v rudu proměněna jest, o tom ovšem ničeho ani tušit se nedá; jen to toliko jest
jisté, že obzor obou jest sblížené tentýž.

U sv. Ivana*

V lesích Svatojanských, asi uprostřed mezi zámečkem u sv. Ivana a Berounem,
jest na vysočině vrchu, kterýž jméno „na herinkách" má, dub na cestě, vůkol kte-
réhož bývají roční schůzky za příčinou jistých zvyků pocházejících z časů církevních
upomínek. Nedaleko dubu, asi trochu na sever, táhne se na dosti rovné pláni
na temenu vrchu, dlouhý, nevysoký pahrbeček, táhlému valu podobný. Val ten složen
z hrubozmných tufů diabasových pásma e^ , v kterýchž uloženy jednotlivé vrstvy
vápence celistvého, šedého. Jedna taková vrstva vápence, kteráž sestává ze samých
velikých, táhlých vrstev, čočkám dlouhým podobných, kteréž mocnosti až 2 decimetrů
nabývají, mění se v rudu tím, že do vápenného složiva jejího značné množství
haematitu přistupuje.

Ruda skládá se z dosti značných, nicméně ale přece malých šupin neb šu-
pinatých zméček velmi lesklého haematitu barvy železné, mezi kterými, v nmožství
menším, k porovnání s oným, kteréž železovec samotný zaujímá, vtrousených še-
dožlutých zrnek tufového vápence, limonitem zbarveného. Ruda, kdež bohatší jest,
skládá se z části železovcové, velice převládající nad ostatní vápenatou; toliko
v některých místech, kde zrna velice zdrobní, mění se barva železná přechodem
do rudé. Znečištění rudy vápencem, limonitem barveným jest pro rudu železnou
spíše vlastností dobrou než znečištěním.

271

V jaké vzdálenosti ruda, k jihu se klonící, od spodního nebo vrchního ukon-
čení pásma e^ se objevuje, jest neznámo.

V SliyencL

Rokle, od hřbitova Sliveneckého ve vzdálenostech 70 až 200 metrů k západu,
jižní svah vrchu přerývající, složeny jsou ve své Části severní, kdež vznik berou,
z břidlic graptolitových, k jihu příkře se klonících s uloženými vrstvami černo-
šedého vápence se střídajících. Některé vrstvy vápence se skládají ze sideritu
vápeného neb vápence sideritem přeznačné proniknutého ; yýdiozí takových
vrstev, až několik decimetrů dohromady mocných, složeno z limonitu žlutohnědého
až hnědého, polozemitého až pevného. Jiné rudy v silurských vrstvách e^ v těch
místech není a vyskytige-li se tam též haematit, tož tento pochází z nejnižSích
vrstev pískovce útvaru křídového, vršinu roklí pokrývajícího. Ruda žlutá jest dosti
čistá. — V rozdrcených graptolitových břidlicích, vedle vržení bývá siderit zarostlý.

Přehled v^ch nerostů, objevených v rudonosných pásmech útvaru silurského

v krajině mezi Prahou a Berounem.

2
3
4

.')

G

7

8

9

10

11

12

13

II

ir>
]<;

17
IH
19
20
21
22
23
2 4
25
2i]
27

I

Uacmatit
Siderit . .
Limonit . .
Ghamoisit .
Pyrrhosiderit
Stilpnosidcrít
Psilomelan .
Pyrolusit
Asbolan . .
Wad. . .
Caprit . .
Galcit . .
Aragonit
Dolomit . .
Aokerit . .
Malachit
Azurit . .
Mclantcrít .
Epsomit
Sclcnit . .
Baryt . .
Dolvaaxit .
Diadochit .
Apatit . .
Kaolin . .
Sideroxcn .
Labradorit .

pásmo ďj

pásmo ď^

pásmo e^
střed

V

pásmo e^ visuté
na hranici s e^

t
t
t

272

28
29
30
31
32
33
34
35

I 3G
37

I 38

i 39
40

. 41

Aagit . .

Křemen . .

Chalcedon .

Pyrit . .
Markasit

Redrnthit .

Covellín? .
Chalkopyrit
Arsenopyrit

Galenit . .

Sphalerit .
Cinabarit

Yálait . .
Anthracit

i pásmo (Z^

t

I

t

JL
I

t

X
f

f

, pásmo e,
^''"^"^^ střed

'pásmo f^ visuté
I na hranici s e.

t I

t

t

t
t

X

I

t

t

•-"- •■•^-•^'^.'•.•.■\»^-•-\-»■^.•

II. Rudy v útvaru kamenouhelném

u Malých Přílep a Hýskova.

ťrvod.

Maličké pánvičky kainenouhelné v okolí Berounském teprve v polovičce pře-
dešlého století otevřeny a uhlí v nich rychle dobýváno bylo ; rud železných, v nich
tolikéž uložených v úhmečném množství zcgisté větším uhlí samého, nevšímáno si.

Zde toliko pánviček na levém břehu Litavky si všímáno bude, z nichž Malo-
Přílepská, 3V2 kilometry od Loděnic k severozápadu vzdálená, nejdůležitější jest.

Od předešlého století počíná se, ač již mnohem dříve známo bylo, rozvinovati
dolování na uhlí v tamější krajině, kdež k jihu mírně se klonící svah bezprostředně
jižně od Malých Přílep, jakož i mírný úval západně od Přílep k Železné se klonící,
jehož západní část již do obce Železenské připadá, šachticemi a mírami obsazeny byly.

Dle tehdejšího zákonodárství ve věcech bánských nebylo uhlí i*egálem a po-
dání horních lánft bylo obvedené tehdejšími malými měrami na příjemce, jenž byli
zároveň majiteli polí, pod kterými se sloj uhelná rozprostírala. Tímto již hned
z prvopočátku podmíněn nepravidelný a nesprávný způsob dolování velikým množstvím
příjemců, kteříž zároveň sedláky byli. V celém malém propůjčeném prostoru stí-
halo hloubení šachtičky jedné, druhou, po celý čas živějšího dolování, jichž nyní
okolo tří set napočítat se dá, kterými ložisko uhelné, selskou prací pustošeno,
na přemnohých místech se vzňalo, tak že jisté části jeho opuštěny býti musily po
dlouhou dobu, až do udušení se dolových požárů, kteréž až po dnešní den, ač
velice obmezené, ututlány nejsou úplně.

Po celý čas živějšího dolování, tedy od druhé polovice minulého století až
i několika desítiletí tohoto století, dováženo uhlí do Prahy na trh od vlastních
majitelů jeho, kdež pro svou dobrou jakost vždy se snadno odbylo. Po prvé čtvrtce
uplynulé v tomto století ochabovala však práce na uhlí neustále, a čím dále tím
více ochably íc, obmezovala se pouze na zbytky pokaženého uhlí, drancováním lo-
žiska pozůstalé; až i po tyto dni ještě přenepatmě se poslední přístupné zbyty
vyhledávají, tak že nynější roční výroba uhlí, kteréž se toliko paběrkiye, asi
jen několik málo tisíc centů obnáší (něco okolo 4—2000 i ještě méně). Mnoho-li
asi v celku uhlí vytěženo bylo, to při tehdejším nevšímání si státní správy po-
dobných btatistických věcí nemožno udat; nebylo by ale též možno bývalo spole-

274

hlivýcli údajů si od majitelů zaopatřit po dobrém. Dle cenění prostranství, ložiskem
zaujatého, dá se sblížené množství uhlí, u Přílep Malých kdysi uloženu byvšího, na
10 až 12 milionů centů rakouské váhy cenit, z čehož ovšem velmi značná část
zpustošením pokažena a nevydobyta byla.

Dolování na uhlí, jinak pramenem rozkvétajícího se průmyslu a zmáhajícího
blahobytu, zde mimo politování hodnou zkázu pokladu nevyzdviženého, neposkytuje
ani nejmenší známky pozůstalé, po bývalém možném *blahobytu majitelů, kterými
stržené peníze v městě na cestě prohýřeny byly; tak že mimo odstrašující po-
hled na černé, přečetné haldy, jimiž polnosti pokaženy jsou — pohled na svalí
PHlepský dá se piírovnat sblížené asi pohledu na pole s převelikým množstvím
černých hromad, krticím podobných, tak jako by od krtků zcela přehrabáno bylo
bývalo — a jež důtklivým odstrašujícím příkladem o neprospěšnosti rozdrobeného
báňského majetku jsou, ničeho více nezbývá.

V polovici tohoto století přešla část opuštěných kamcnouhelných měr u Malých
Přílep blíže Loděnic na Pražskou železářskou společnost, jíž ještě několik málo
velkých nových měr propůjčeno bylo. Od roku 1863 až do 1866 dobýván tiím byl
sphaerosiderit, jakož i u Hýskova, kdež též asi v první čtvrti tohoto století proslojek
uhlí se odkryl, však pro slabost nikdy k dolování nedospěl

Vytěženo v Malých Přílepech od roku 1863 až 1865 . . 90.000 centů.
„ v Hýskově 1864 až 1865 . . 10.000 „

dohromady . . . 100.000 centů.

Literatura.

Přímo se týká Malých Přílep:

Kratičká připomínka na str. 102 obsažená v knížečce: J. Krejčí'^ Přírodo-
pisný průvodce po okolí Praéskétn 1854 ; pak tolikéž kratičké pojednání obsaženo
na str. 523 v:

„M. Lipold; Dos Steinhohlengebict im nordwestlichen Thcile dcs pragcr
Kreises in Bohmen^^ obsažené v Jáhrhuch der geologischen BcichsafistaU XII.
Band 1861 und 1862.

^Ptímo netýká se Přílep, nýbrž blízkých pánviček podobných svou povahou
k této:

„Const. Ettingshausen ; Die Steinkohlenflora van Stradonic in Bóhmefi%
obsaženo v Abhandlungen der geologischen Beichsanstalt L Band^ 3, Abtheilung,
Nr. 4. 1852 \^^) potom v:

„Bich, Andree ; Die Versteinerungen der Steinkohletiformation von Stradonic
in Bóhmen^^ obsaženo na str. 160 — 176 v Neues Jáhrhuch fúr Mineralogie^ Geo
gnosie und Palaeontologie von Leonliard und Geinitz 1864.^^)

Z tohoto článku uveřejněn též výtah pod jménem :

,c7'. Krejčí; Otisky v kamenouhelném útvaru u Stradonic blíee Berouna^ ^
obsaženým na str. 273—276 v Živě, časopisu přírodovědeckém, ročníku Xlltétn 1864.

Dále jest nejlepší posud seznam rostlin z malých kamcnouhelných pánviček
uveřejněn pod jménem :

275

K, FciatnMntel ; Verjsdchnias einiger nauen Fundorte von Steinkohletipflanzen
in Bohmen\ obsažen v Lotos 19. Jahrgang 1869,^^)

Ve všech těchto, přímo Malých Přflep netýkajících se pojednání, uvedeny
rostliny hlavné z pánviček na pravém břehu Litavky, tedy ze Stradonic, Lísku
atd.; toliko v posledním, nejmladším, několik málo rostlin též od Malých Přílep
uvedeno.

Otevřeni ložiska kamenonhelného a ložisek radních.

Jak již připomenuto, jest na svahu, pod samými Malými Přílepy k jihu se
klonícím, potom v mírném úvalu k západu se snižujícím, vedle cesty z Přílep
k Železné vedoucí, převeliké množství šachtiček 10 — 40 metrů hlubokých, z nichž
největší část na pozemcích Malo-Prílepských, menší pak na Železenských zaražena
jest a jež takřka veskrz až na tři neb čtyry; úplně zavaleny a nepřístupny jsou.
Šachticemi toliko visutého sloje uhelné proděláno bylo.

Od potoka jižně pod svahem Malo-Přílepským z opuštěných bánských otvorů,
z kterých se voda prýští, vznikajícího, hnány od samého pomezí Přílepsko-Lhote-
ckého (Chrustenického) štoly krátké na sever ; též jedna štola od potoka na jih do
vrchu Březové, kteráž již do pozemků obce Lhotky (Chrustenic) padá, hnána.

Štolami otevřeno ležaté útvaru kamenonhelného; zvlášt štolou k jihu směřu-
jící proděláno v délce asi 170 metrů celé ležaté kamenouhelného útvaru až téměř
na samý podložený útvar silurský.

V Hýskově hnána štola delší 130 metrů do ležatého útvaru, od potoka Hýs-
kovského sblížené na sever, a sice asi v půlce vzdálenosti mezi Železnou a Hýs-
kovem, pod samou půlnoční patou PleSivce. Na proslojce uhlí Hýskovského před
čtvrt stoletím asi Stolka a šachtice pro pokus zaraženy byly, jsou ale dávno již
zhroucením zavaleny.

Zeměznaleeký přehled.

Do poddutých svahů nebo do úvalů, vytvořených horninami silurskými, uloženy
vrstvy útvaru kamenouhelného u Malých Přílep a Hýskova a na mnohých jiných
místech na levém i pravém břehu Litavky, kteréž co poslední pozůstatky někdy
daleko široko rozprostírajícího se útvaru kamenouhelného, směrem vrstev, jakož
i složivem jich, tolikéž i podobou zkamenělin, o bývalém svém spojení mezi sebou
svědčí.

U Malých Přílep zacgímá největSí část kamenouhelného útvaru malé místo
mezi oběma vrchy Chrastí, z nichž východní se též v teplé stráni Chrastí zove,
nazvanými, v poddutém úvalu mezi nimi. Útvar kamenouhelný, spočívající na vrst-
vách silurských, křemencům pásma d^ přepodobným, kteréž z hrubá od západu
k východu směřujíce, k jihu se kloní, vytvořuje pánev, jejížto půlnoční část na
svahu, od samých jižních chalup Přílepských k jihu se mírně klonícím, spočívá,
any vrstvy její tolikéž mírně k jihu se kloní a jejížto jižní část, poměrné méně roz-
lehlá části severní, s úklonem vrstev na sever na patě Březové (svahu k severu
se klonícím) spočívá, tak že střed pánve, kde vrstvy asi sblížené vodorovně

27G

leží, něco málo scverue od potňčka, uejnižsí místo v útvaru zaujíuiajícílio se
odchyluje.

Od jižních chalup Přílepských k jihovýchodu, okolo teplé stráně v Chrasti
pres potůček Přílepskv směrem k jihu, do samého lesa v Březové, táhne se útvar
kamenouhelný, kam od potoka, počítaje na 200 kroků i \íce, k jihu se sledo^-at
dá, (ovšem toliko prací dolovou, any nikde vrstvy jeho odkryty nejsou v Březové)
odkud opět v oblouku k západoseveru se chýlí, až asi k rozcestí vedle luk proti
západní stráni v Chrasti, kde se cesty z Přilep do Lhotky a z Chmstenic, podél
potoka Přílepského na pravém břehu jeho do Hýskova vedoucí, křižují. Odtud se
táhne toliko uzoučký jeden pruh útvaru slabě vyvinutého pod lukami dále k zá-
padu, an na černých silurských břidlicích, snad do pásma ď, přináležejících, spo-
čívá ; ostatní hranice ale od zmíněného rozcestí k východu se vlečou, až asi k nej-
delší zmole, pod Přílepy v lukách končící a k severozápadu vystupující, podél které
asi vystupiye útvar až na temeno Chřástí západní. Odkud podél cesty k Železné
vždy na polední straně vyvýšeniny Chrástu až do luk Železenských jižní hranice
menšího výběžku pánve tvoří, jejíž severní hranice od Přílepských jižních chalu])
po piUnoční straně cesty až k Železenskému parnímu mlýnu sledovat se dají, kdež
najednou tak jako předešlé, jsouce hlubokými vrstvami hUu pokryty, neznámými
se stávají.

Jihozápadně od Přílep nemá útvar více podobu pánve, an toliko na svalia
jednom spočívaje, mírně se k jihu kloní. Celá stráii Chrasti, scstávcgící ze silur-
ských křemenců, vystupuje mezi útvarem kamcnoiihclným na den, jsouc toliko na
jižní patě své kouskem kamcnouheluých vrstev pokryta, kteréž pod lukami k zá-
padu v přeúzkém pruhu směřují, podávajíce zřejmého dokladu o tom, jak uložení
vrstev mladších kamenouhelných závislé jest od povahy výšin, vytvořených staršími
silurskými vrstvami.

Jestliže necky táhlé, k západu se klonící, podél cesty Přílepsko-Železcnskc,
jejichž omezení se několik kroků západně za parním mlýnem Zelezeuským náhle
pod rovinou ztrácí, dále k západu směřují, jsouce takto snad s vrstvami, ježto
mezi Železnou a Hýskovem v údolí na půlnočním svahu jeho opět vystupují,
v bezprostředním a toliko pokrytém spojení ; nedá se než toliko s pravděpodob-
ností soudit dle povahy údolí, v tomto směru pokračování vlaku vrstev kameno-
uhelných se rozprostíi*ajících. Y pokryté části by vrstvy kamenouhelné, jsou-li
skutečně vyvinuty, měly směr západojižní. Že se od parního mlýna vrstvy ka-
menouhelnč na západ vlekou, je sice dokázáno, ale toliko jen až do jisté dálky
k Železné.

Zde budiž jakožto zajímává místnost ještě podotknuta lesnatá strana
mezi Železnou a Hýskovem, kdežto na svahu malého prohbí, již k Berounce
směi^ícím, na severní patě Plešivce, asi v pokračování úzkého pásu útvaru ka-
mcnouhelného, v místě „na vápenici ** zvaném jest poměiiiě dosti mocná vrstva ulo-
žena, která záleží z valounů a balvanů, pocházejících z vrstev pásma vrchního
útvaru silurakého a mezi sebou vyplněných zaneseným rudým jílem neb žluto-
hnědým; kterýž celému uložení neokulacených balvanů vápenných povahu breccie
udílí. Některé balvany jsou značné velikosti, že se z nich velké množství vápna

277

Tydobýtí dá, jež se na místě pálí. Do jakého útvaru tato brecde asi vřaděna
býti má, není posud určité ujištěno.

V dalším západním pokračování vápenice vystupují vi-sty kamenouhelné opět
na den, a jsou pod jménem Hýskovských známé. Pod jejích výchozím jižním jest
uložen tuf diabasový, z opětovaně se vyskytujícího pásma ď, silurského; co pod
tufem diabasovým, dále pod kamenouhelným útvarem k severu leží, ovšem ne-
známo, anof kamenouhelnými skalami ukryto.

Kromě tohoto vlaku, snad spojeného útvaru kamenouhelného Přílepsko-Hý-
skovského, jsou leckdes uloženy malé kousky vrstev kamenouhelných na vrstvách
silurských, z nichž snad ani všecky známy nejsou a o nichž posud ani nezjištěno,
jestliže ve spojení s ostatními pánvičkami, nebo mimo spojení s nimi, uloženy jsou :
jako maličký kousek kamenouhelné části u Lhotky ve směru k vrchu Veselé.

Petrografická povaha hornin, vrstvy kamenouhelného útvaru skládající, jest
v celku až na mimoobyčejnc, trochu odchylné vyvinutí sblížené podobná, tak že
ráz jich všeobecné tentýž jest.

Co o Malých Přílepech řečeno bude, platí též o ostatních místech ; tedy
hlavně o Hýskovu na levém břehu Litavky, kde podobné hominy vyvinuty jsou.

Celé souvrství, kamenouhelný útvar skládající, děleno jest slojí uhelnou, nebo
jestliže tato vyvinuta není, proslojkem uhelným, na pásmo ležaté, nižší, a na pásmo
visuté neb vrchní, kteréž nápadně od sebe se liší:

Nebo kdežto pásmo ležaté složeno jest, počínaje od nejspodnějších vrstev
svých, z breccií a pískovců, kteréž čím výše uloženy jsou, tím více do jemných
pískovců lupkovatých a konečně v samé lupky přecházejí, na kterých kameno-
uhelná sloj spočívá ; jest visuUi hornina celá jednostejně složena toliko co pískovec.

Mohutnost celého útvaru kamenouhelného možno asi na 60 metrů páčit
v místech mezi oběma Chrasti, tedy jižně od Malých Přílep; však se rozprostírá
pod Březovou ještě část ležatého, kteráž snad není až k Přílepům samým vyvi-
nuta, a kterouž by zajisté, připočítá-li se^ celý útvar na 80 metrů nejméně :v moc-
nosti odhadnout se mohl. Však jsou též nnsta, kde mohutnost jeho, toliko až na
několik málo metrů porušena, skryta jest.

Ležaté. Ležaté, bezprostředně na útvar silurský naléhající, sestává ze sle-
I)enců na pólo též brecciím podobných, velice hrubozrnných. V nejležatějších sle-
pencích jsou zahrnuty spojivem drobnozrnným, pískovitým a sice arkosnatým,
v kterém vedle křemenných pískových a orthoklasových zrn, pólo v kaolin se zru-
šující zrna orthoklasu. droboučké černé drobové břidlice a pak droboučká písfiová
zrna křemence pozorují následující velké úlomky hrubosti ořechu až pěsti: oblásky
jsou toliko málo obroušeny na svých hranách a jsou to černé drobové břidlice,
velmi jemné břidličnaté a slídnaté, podobné oněm, jaké vrstvy v silurském pásmu
rfj neb rfj, též d^ skládají; potom lupky kamenouhelné, jakož i valounky málo
okulacené, složené z pískovců jemnozrnných, snad kamenouhelných, posléze se též
oblásky křemence, z pásma silurského dn neb d^ pocházejícího, ale méně hojně
ostatních, objevují. V nejnižší aísti jsou tyto slepence v celku šedé až šedavěhnědé,
převelmi hrubo- a velkozrnné. Štolou dlouhou 170 m., směrem k jihu hnanou,
směr KK Tab. VII., obraz 1, byly takořka až na samý silurský útvar proraženy,
nebo předkem štoly přestáno v místech, kde od slepenců na spodek útvaru velmi

19

278

kratičká prostora ještě asi bude; mocnost jejich asi 5—6 métrd obnáší. Tab. VIL,
obraz 1. pod písmenem r v levo.

Poznenáhla proměňují se velkozrnné slepence v trochu nepatrně jemnější,
y nichž pískovcová hrubozrnná hmota převládá a v níž zarostlé jsou vedle menších,
již udaných valounků, .částečně dosti ostrohianných, polookulacené velké oblásky
křemenců; též se v této, asi 1—2 metry mocné vrstvě Tab. VIL, obraz 1. písmeno
r, počínají rudé skvrny objevovat, kterými se celá vrstva proměňuje poznenáhla v :

Rudý slepenec slohu pólo brecciovitcho, any zvlášť břidličnaté valounky v něm
málo na hranách otupeny bývají. V spojivu rudě zbarveném, jemnozmném, sestá-
vigícím z velmi drobnozmného pískovce, lupku se podobajícímu, jsou dosti těsné
vedle sebe umístěny úlomky břidlic černých, drobových, oným z ď, přepodobných
na pohled, vedle břidlic šedozelenavých, drobnozmných a křemenců, velikosti
hrachu až velkých zrn, větších pěsti. Zvlást velké oblásky křemence, kteréž ale
nikterak převládat se nezdají, pro svou pevnost vypadávají celé z drolícího se ka-
mení některých méně pevně spojitých vrstev a jsou obaleny na celém povrchu
dosti mocným povlakem rudě barvícím, a haematitu rudohnědómu se podobajícím.
Křemencové oblásky od povrchu počínaje do jisté nepatrné hloubky do vnitř jsou
v ubývající barvitosti též rudě zbarveny, prostoupeny jsouce na svém povrchu až
do jisté hloubky krevelem barvícím ; Tab. VIL, obraz 1 , písmeno r. p. Do visu-
tého zdrobňuje se zrno rudých vrstev, jichž mocnost na 10 až 12 metrů asi od-
hadnout možno, an velikosti zarostlých oblásků černých, břidličnatých ubývá a
vrstvy se v pískovcové světlejší proměňují, až do vrstev jemnějších, 4 — 5 metrů
mocných přecházejí. Tyto vrstvy sestávají z lupků bělošedavých, neb bělomodravýcb,
šedých a černavých, dosti pevných, dosti význačně, však ne dokonale břidličnatých. Na
průřezu Tab. VIL obr. 1. jsou tyto lupky písmenem I naznačeny a jsou tím památné,
že poprvé se v nich přeslabé proslojky uhlí vyskytiyí. Něco málo hlouběji pod
polovičm' mohutností jich uloženy jsou dvč přeslabé proslojky uhlí, každá z nich
asi 3 až 4 millimétry mocná. Jakkoliv důležitost proslojky uhelné není pražádná,
přece jest v tomto hlubokém obzoru v lupkách, vcdlé pásků uhlí usazených, nej-
starší známka vyhynulé květeny Malo-Přílepské obsažena.

Posud toliko asi 4 neb 5 druhů rostlin, ne zcela určitých nalezeno bylo. Rost-
liny lupků ležatých, v Březové dlouhou štolou objevených, jsou tyto :

1. JBymenophyllites furcatus Brongn. sp.

Naše kapradí se podobá mladým nevyrostlým odrůdám Hymenopbyllites fur-
catus Brong. sp. var. y^ které co Splenopteritis fiexuosa Gutbier, Zwickauer Stein-
kohlenfonn. Tab. 5, fig. 3, neb Geinitz, Steinkohlenform. Sachsens, T. 24, fig. 11,12
vyobrazeny jsou. Vějíře jsou dosti dobře znalé.

2. Alethopteris lonyifolia Presl ?

Vedle předešlého kapradí objevují se částky vějířů, jednoduše speřené, kteréž
upomínají dle všeobecné podgby své jak na Alethopteris (Pecopteris) Davreuxii
Brong. sp., tak na Alethopteris aquilina Brongn. (Pecopt. Grandini Brgt.), též ale
na Alethopt. (Pec.) lonchitica Sternb. sp., jakož i na Alethopt. longifolia Presl.
Nerozhodnuto ovšem, ku které z oněch rostlin by nedokonale zachovalý zbytek
náležeti mohl ; však pro jeho podobu s Aleth. longifolia Pr. (Asplenites lon^olius
EttingshauB. Flor. Radnic, T. 16, fig. 3.), ač nei'vy ve vějířkách ani dost málo po-

279

znat se nedají, ponechán prozatím u tohoto druhu, an se tento i v pásmu nad
slojí uhelnou vyskytuje.

3. Cyatheites argutus Brong. sp. ?

Také tento zbytek jest velice nezřetelné zachovalý a podobá se bud zoubko-
vanému předešlému kapradí s krátkými vějířky, nebo tomuto uvedenému, maje
největší podobu ještě s vyobrazením tohoto druhu v Schlotheimově Flora der Vor-
welt, Tab. IX, obr. 16; mnohem méně s obrazem 1—3 na Tab. 29. v Geinitzové
Steinkohlenil. Sachsens. Nervy též zachovány nejsou.

4. Spl^nophyllum sp. ind.

Z tohoto přeslicovitého rodu zachovalé toliko maličké výtrusy, o kterých se
soudit dá s jakousi pravděpodobností, že od klasů výtrusních nějakého Spheno-
phyllum pocházejí. Že výtrusy skutečně z klasů pocházejí, námi na mnohých
místech v pánvi Oslavansko-Rosické na Moravě zjištěno bylo; též Geinitz Stein-
kohlenflora Tab. 20, íig. 7, 7 -i písmeno A, udává podobné výtrusy na klasu
Sphenophyllum emarginatum Brong. Což hlavně podporuje důmněnku, že zde
zbytky tohoto rodu se nalézají, jsouce částky větších vřeten beze všech lístků, však
s pošvami u kolének zachovalými, jak podobné s jistotou co k rodu Sphenophyllum
přináležející známé jsou.

Jestli že zbytky tyto též k Sphenophyllum emargiiiatum Brongn. náleží,
kteréž již ze Stradonic známy jsou, to zcela nerozhodnuto posud.

5. Mimo tyto otisky nalezeny sledy velmi nedokonale zachovalé, kteréž by
připomínaly jak na jemné kořínky od Ilydatica colunmaris Artis, Antediluvian
Phytology Tab. V, obr. 1. a 2. neb Myriophyllites gracilis Artis. Tab. XII, nebo
Linley, Ilutton Foss. Floře PÍ. 110, kteréž co kořeny od Astcrophyllites foliosus
Lind. Ilutt. známy jsou ; tak i na jemné výběžky od Pinnulaiia capillacea Lindley,
Hutton Foss. Floře of Great Britain PÍ. 111 neb Geinitz, Steinkohlenflora Sachsens
Tab. 18, tíg. 4, jež se buď rodu Calamites neb Astcrophyllites co kořeny při-
svojují. Jestli že snad nenáležejí tyto tenké výběžky kořenů též k Sphenophyllum
samému, poukazovaly by na nějaký jiný rod přeslic kamenouhelných.

Mimo tyto jiných rostlin neobjeveno.

Na těchto lupkách spočívá mocnější pásmo pískovců, pískových lupků a lupků,
v nichž vesměs sphaerosidcrity uloženy jsou. Toto pásmo, 30 až přes 40 metrů mocné,
jež štolou v délce, převyšující o něco 100 metrů (vodorovně), odkryto bylo, rozpro-
stírá se od Přílepského potoka jen několik málo kroků po svahu nahoru k severu,
kdež v zmolkách malých obnažené výchozí jeho obsaženo jest Pro dobývání rudy
jest toto pásmo ležaté, nejmohutněji všech ostatních vyvinuté, nejdůležitějšími ano
jediným místem v kterém výhradně sphaerosidcrity objeveny.

Pásmo ležaté skládá se z rozmanitých odrůd hornin, neostře od sebe oddělených
a mezi sebou přechody spojených.

Nejhrubší vrstvy ležaté jsou leckdes co pískovce zrna hrubého vyvinuty.
Pískovce bud sestávají z bílých oblásků křemene, až co ořech, ba i co malá pěší vel-
kých, spojených tmelem drobozmným^ jemně pískovitým, veskrz sideritcm slabé pro-
stoupeným, neb haematitem na rudo zbarveným, v kterém menší úlomky černých
silurských břidlic, vedle písku, křemene a jiných ještě úlomků hornin, podřízeně

19*

280

vtroušených, nejhojnějšími jsuu. Velkozrnné tyto pískovce toliko podřízeně co ne-
velmi mocné pásy se v následujících ještě horninách, ležaté skládajících, objevují.

Jiný pískovec jest hrubozrnný, složený ze zrn co hrách velkých, křemených
nebo břidličnatých (drobové břidlice černošedé z pásma silurského B neb cemé
z pásma dj neb d.^ neb rf^, což vůbec nerozhodnuto) neb bčlavých, (porfýrQm pře-
velmi zrušeným azoického i»ásma silurského podobných) kteréž bud zemité a tedy
zkaolinovatelé jsou, aneb v kterých se v bělavém prflsvitavém křemenu ještě polo-
zrušené živce, snad orthoklasy pozorují. Základní hmota, převládající nad zrna, jest
slabě hnědá, jemné pískovcová a bývá tcž sideritem prostoupena ; v základní hnioté
objevují se menší zrnka křemene neb zelených břidlic barvy trávové, podobných
oněm, které z pásma silurského d, známy jsou, pak zrnečka bílého, zemitého kao-
linu, lístky slídy muscovitu a drobečky břidlic tutových z pásma rf,. Také tyto
pískovce, jejichž barva hnědavá bývá, toliko různé vrstvy skládají, aniž by velice
převládaly.

Zdrobní-li zrno pískovců předešlých, velice tedy se proměňují v pískovce
drobno až jenmo zrnné, v kterých nebývá spojivo vzácné. Barva šedozelenavá, šedo-
modravá, šedobělavá, šedá až šedorudavá spoji va dává pískovcíim ráz.

Jestli že v pískovci zrnka křemenná v základní limotě lupkovité velice jemnc
rozptýleny jsou, bývá tím přechod do písečnatých lupků zprostředkován, které
posléze do pravýcji pevných lupků se proměňují.

Aě lupky, písecnaté lupky a drobnozrnné pískovce převládající část ležatého
skládají, any bez pořádku mezi sebou se střídajíce do sebe se mění; tož přece nej-
vrchnější vrstvy celého ležatého pásma sestiívají z pevných, dosti dobře břidličnatých
lupků šedomodrých, uhelné sloji podložených, na vzduchu poměrně velice stálých,
kteréž jsouce obdobou Stradonických lupků šedomodrých, v nichž se překrásně za-
chovalé otisky rostlin kamenouhelných hojně objevují, jimiž právě Stradonice velmi
známé se staly — od nich úplně k nerozeznání jsou na pohled, ale toliko otiskii
velice po řídku obsahují.

Ve všech horninách spodního oddělení Přílepské pánve, jejichž vrstvy nejsou
dobře vyznačeny, až na dobře vrstevnaté nejvyšší lupky jeho obsaženy vrostlé
shluky (konkrece) sphaerosideritu drobnosti, počínající malým ořechem až do velmi
značné velikosti.

Sphaerosiderity jen málo kdy jsou kulaté, obyčejně představují elipsoidy, boch-
níkům podobné, jež delší svojí rozsáhlostí zárovně s vrstvami uloženy jsouce v ce-
lém prostranství mocnosti pásma na některých místech o něco hojněji než na jiných
se vyskytují, ač se to často měnívá v krátkých odlehlostech. Nejobyčejnéjšf ve-
likost sphaerbsideritových shluků jest ona, počínající velikostí hlavy až do hrubosti
bochníků, některé však jsou tak značné, že by je ani několik lidí neuneslo.

Bezprostředně na výchozím jsou sphaerosiderity proměněny zcela do limonita,
dále od výchozího jest jádro sideritové v nich, ještě hlouběji však toliko. koroa
limonitu potaženy jsou a sestávají v jisté hloubce zcela ze sideritu celistvého.
Sphaerosiderit jest ponkérně k okolním vrstvám, v kterých uložen jest, horninou pře-
tvrdou ; nebo lupky, pískovce a přechody jejich mezi sebou, zvlášť jsou-li provlhlé,
tlačí náramně silně; i limonitové kule, v které sphaerosiderit na výchozím pro-
měněn bývá, jsou mnohem pevnější horniny, v níž zarostlé se objevtýí, protož ve

281

zniolkách co boule nebo hrboule vystupují polovypouklé nad lupkami neb pískovci,
vodou vyniletými.

Ve sphaerosideiitových kulich nalezeny následující skamenéliny :

1. Calamites cannaefoíinís Scbloth.

V shlukách sphaerosideritu v Hýskově, též v Malých Přílepech nalezeny smáč-
klé kraeny, nebo i úplně válcovité částky jeho, až 10 centimétríi v průměru měřící.

V Hýskových kulich mirao to nalezeny též kořeny, pojmenované co Pinnu-
laria capillacea Lindl. Hutt., kteréž možná že též k tomuto calamitu náležejí. Vře-
tena mladší nebo větvičky zde nalezeny nebyly, pod kterými některý Asterophyllites
obsažen jest.

2. Cordnites principalis Genu. sp.

Tímto jmeneni vyrozumívají se toliko dlouhé, široké, zárovně čárkované listy,
kteréž jak v Přílepských, tak i v Hýskovských sphaerosideritech nalezeny byly.

Též se objevily v Hýskovských kulich kořeny, ne nepodobné oněm výběžkům,
jež co výběžky od válcovitých, bradavičkovaných otisků Stigmaria ficoides Brong.,
známy jsou.

Že pak Stigmaria jest co kořen bud od Lepidodendrů (Sagenarii) neb od Si-
^illarii poznán, proto jest možno, že co třetí známá rostlina snad nějaká Sagenaria
neb Sigillaria neb obě najednou se též v kulich nalézají, áč posud se nevyskytly.

8loj uhelná

spočívá na sedomodravých pevných lupkách, ačkoliv se tyto v některých málo mí-
stech též v lupky jiné, písečnaté, až i v pískovce velmi jemné proměňují ; však nejprv
uvedené lupky jsou pievládajícím ležatým.

Sloj uhelná kloní se na svahu Přílepském k jihu, mírně pod úhlem asi 10—15";
v úvale, podél cesty k Železné se klonícím, tvoři pánvičku malou, takořka samo
pro sebe, a Řloní se v celku mírně k západu, an po obou stranách necek na sever
dosti značně, místy až s 40", a na jih mírněji se kloní. Podél cesty této až
k parnímu mlýnu u Železné jest sloj uhelná na způsob k západu nakloněných necek
uložena. V části větší, kdež výchozí sloje pod samou jižní částí vesnice Přílepské
se v úzkém pruhu na den vyklinuje, jest rozložení sloje více ploché; v ploňe sloje
však na okrajích výchozílio jest úklon sesláblé sloje o něco málo značnější než
v ostatní části její.

Mohutnost sloje uhelné mění se od 2 až do 10 métrfi ; průměmi číslo jest
4 až G metrů ; ve východní části, tedy u Přílep, jest sloj mocnější a sestává asi z tří
plá.stů, slabými proplásty lupkovými a arkosnatými dělených; v západní části u mlýna
parního toliko jediný plást mocnější 2^ metrů, kde nejlépe vyvinut jest, sloj .skládá,
l^ásty v mohutnější části ložiska uhelného jsou na některých místech, počítaje od
dola k vrchu, asi takto mocné; prvý ležatý 5 až více 1 metru, dmhý střední 2 až
3 metry, třetí vysutý okolo 2 metrů. Mohutnost však se mění a někdy scházejí
jeden neb dva z plástů sloje uhelné.

Sloj jest veskrz hojnými rozsedlinami vržená, v kterých se na dlouho ze sloje
rozdrolené uhlí vlékává, proto že jak ležaté tak i visuté se ostře netrhaji rozsedlinou.

Sledování vržení jest uměním, v něž toliko zkušení bánící zasvěceni bývají;

282

protož také dolováním, bťzpnkiadiié zaiieilbalym, zde velikou překážkou rozsedlÍDy
byly a jsou zároveň částečné příčinou, proč sloj dolováním zničena a zpusto-
šena byla.

Jakost uhlí jest dobrá ješté posud, ač se toliko paběrkuje; uhlí se nelámť
ve velkých kusech a drolí se vůbec často. Zdali ale dříve též uhlí toliko v men-
ších kusech dobýváno, nezjištěno jest ; nebo nynější drobivá povaha uhlí není vlastní
sloji, nýbrž je následkem pozůstalým z předešlých dob, any zbylé nepravidelné
částky sloje, ve všech směrech bez pořádku a způsobu rozdělané, úplně stlačeny a
rozdrceny jsou.

Uhlí zvlášť snadno se paří v dole, což při takovém dolování, jaké zde obvyklé
bylo, neblahé následky pro důl samý mívá.

Třaskavých (báňských pl)Tiů) a těžkých vetru v slojích nebylo.

V jakých směrech asi střihy v uhlí se sbíhaly, bvly-li vůbec nějaké, nemožno
njTií určit,- an po nich více ani nejmenšího sledu zachováno není.

Sloj byt i sebe mocnější k výchozímu svému, ke kterému vystupuje tím sklo-
nitěji, čím bližší jest, pozbývá v lychlém postupu k výchozu mohutnosti své,
kteráž z 10 metrů třeba do vodorovné dálky nepatrné, poměrně 50 — 00 niétrů i
méně ještě, až na 2 i IV.* metru i ještě méně se sužuje.

Visuté. Bezi)rostředně nad krovem sloje (též ale v proplástech jalových
částečně) uložen jest čeniý neb černošedý uhelný lupek v moliutuosti až 2 deci-
metrů. V tomto bezprostředním visutém uhelném lupku, kterýž prostoupen bývá
slabými proslojky uhelnými, zahrnuto veliké množství — zvlášť v proslojkách
uhelných — malých, zuhelnatělých částí dřev rozdrcených a dřevěnému uhlí podob-
ných (říká se tomu vláknitý anthracit obyčejně). Tato zuhelnatělá dřevovina po-
znána bud co Arauciirites, neb co dřevo ze Sagenaria neb též od Calamites, na
velmi mnohých místech, kde se ještě vyskytuje: zde však zdá se, soudě dle hoj-
nosti zbytků vedle obsažených, přináležet bud k zbytkům kmenů od Sagenaria nebo
Cordaites nebo obojím společně. Jiných zřetelných otisků v uhelnatém lupku není.

Nad tímto lupkem jest uložen šedomodrý lupek, přepodobný onomu ze Stra-
donic, jen že nmohem pevnější (modrá skála), v kterém zřídka skameněliny zahr-
nuty; zvlášť v západní části útvaru jest visuté takto lupkovité. Však hojněji
šedomodrých lupků jsou ve visutém uloženy běložluté arkosy (kde se sloji přibli-
žují, „košilí" zvané), v kterých nevysoko nad uhlím skameněliny dosti hojné bývají

Nad slojí jsou tyto arkosy bud samojediné, nebo se v nich objevují tenké,
ostře obmezené pásky černého až černošedého lupku, kterým spojení s černým
uhelnatým lupkem, nad slojí spočívajícím, zprostředkováno jest.

V těchto tenkých, jemných lupkácli, v arkose co úzké pásky (2 mm.) ulože-
ných, jest hojnost přenáramná otisků, kteréž ale pro hojnost samu tak ve všech
směrech se přeléhají a stlačují, že velice špatně zachovalé jsou. Však i v arkose
samé jsou ve směru vrstevnatosti krátké, přetenké, nanejvýše ^1^ míllimétni měřící,
černošedé j^roužky, kterými smačklé otisky na příčním lomu naznačeny bývají. Dle
těchto pásků se arkosa štípáním nedokonale dělí — a otisky se tím odkiývají —
a jsou opět nezřetelně zachovalé, čehož příčina nyní v hnibosti zrna arkosy spo-
čívá. Přetenké pásky jsou o něco hojnější pásků tenkých lupků černých. Čím
výše do visutého, tím méně pásků na příčním lomu; někdy žádných se více

283

neobjevuje a arkosa chudá na otisky. Ještě visutěji jest arkosa prosta všech
otisků.

Všech posud ve visuté arkose objevených druhů rostlin jest dosti mnoho.

V lupkách a arkosách ve visutém sluje nalezeno posud nejvíce otisků
rostlinných, ač nejsou tak dobře zachovalé, že by se o všech určité dalo Hci, čím
vlastně jsou.

Tyto rostliny v předešlém pojednání od pana Karla Feistmantela uvedeny již
jsou. Zde toliko ještě čtyry druhy vřaděny budou, kteréž v právě jmenovaném
pojednání z Malých Přílep uvedeny nejsou.

1. Equisetites infundibtilifarmis Bronn.

Tímto jménem zahrnuty jsou kmeny přeslice. Ačkoliv se zdá být velmi
možné, že Equisetites a Calamites jsou tentýž rod, ale z rozličných částí kmenu,
jak to o triasových přeslicích obrovských dokázáno bylo; není přece v kameno-
uhelném útvani zjištěno, jestli vůbec, aneb ku kterému Calamitu Equisetites
náleží. Ač se pokusy již o spojení obou učinily, není přece úplně totožnost
těchto druhů nad vši pochybnost doznána a proto zde ještě rozdíl podržen bude.

Jediný nalezený kus kmenu podobá se velmi Tab. 10., obr. 4, v Gein.
Steinkhlfl. Sachsens nebo Ettings. Fl. Radnic T. I., fig. 4. Po několika článcích
následuje článek s okrouhlými bradavkami.

Domnělé klasy tohoto druhu pod jménem Equis. infundibuliformis Bronn,
Brongniart, Sternberg, Gutbier a pod jménem Huttonia Germar, částečně i Stem-
berg, popsané, jakož i domnělé pošvy pod jménem Bokschia flabellata Goppert
uvedené, zde posud nalezeny nebyly.

2. Sphenopteris coralloides Gutb.

Jakkoliv od tohoto kapradí, v Stradonicích tak hojného, v Malých Přílepech
toliko malý stlačený kousek vějíře se nalezl, postačil nicméně k určení toho druhu
dobře vyznačeného.

3. Dictyopteris Bronynarti Gutb.

Též tobotu druhu nalezeny dosti hojné lístky, však žádný z nich nebyl na
způsob srpu ohnutý, ani na zakončení svém do špičky.

Na mnohých místech pozorovány přechody obou druhů Diet. Brongniarti a
Diet. neuropteroides Gutb. do sebe, tak v kamenouhelném útvaru u Oslavan
(Zbejšov) na Moravě a též u Stradonic, kdež i připomenuto, že oba druhy velmi
blízké si jsou (Andrée Versteinerungen der Steinkohlf v. Stradonic ; Neues Jahr-
buch f. Min. etc. 1864), možná, že by se v jediný též stáhnout mohly.

4. Cardiocarpus emarginatus GOpp. et Berger.

Plody prostřední velikosti, asi dvě třetiny tak velké jak ony ze Stradonic
uvedené, (Cardiocarpon orbiculare, Ettingshausen Steinkohlenfiora v. Stradonic 1852
p. 16, T. 6., fig. 4.) nalezeny s patrným a dobře vyznačeným jádrem

Bezprostředně ve visutém ložiska jest arkosa vrstevnatá, velmi nedokonale
slohem břidličnatým opatřena; barva jest světle šedožlutavá, běložlutavá, bělošedá
až špinavě bělavá ; na lomu rovném nerozeznává se pouhým okem složivo, an toto
co velmi drobnozrnné, do sebe splývati se zdá. Však pod slabým zvětšením sezuávi
se, že arkosa složena z převládajících zrnéček bělavého, mdle lesklého, celistvého,
polorozloženého orthoklasii, vedle něhož přisedlá zrnka průsvitavého písku kře-

284

nienného zarostly jsou. Do visutého se stává složivo drobnozmnyui a jest palrnéji
vyznačené, též částečně pevnosti ubývá, an složen jest arkosový pískovec toliko
z dobře rozeznatelných zméček křemenných, průhledných, spojených volně zemitým
bělostným kaolinem, v němž někdy žlutavé skvrny bývají. Arkosa to tedy toliko
nevlastní, ana více ortboklasu žádného neobsahuje. Kaolinová arkosa spojena ne-
patrnými, poznenáhlými přechody s pravou, pevnou árkosou orthoklasovou. Kaoli-
ilové pískovce, kteréž celé visuté kamenouhelného útvaru ukončují, jsou ve své
vrchní části dosti zrnité, drolivé, a toliko * zřídka lístečky muskovitu v nich zarostlé
se objevují.

Mohutnost arkos asi 15 až 40 metrů obnáší. T. VII, obr. 1, up.

To co o Malých Přílepech platí, též asi se pro Hýskov hodí, nebo ležaté
pásmo skládá se z lupků a pískových lupků, v nichž tolikéž sphaerosideríty ulo-
ženy jsou ; visuté pak složeno z arkos, jak se zdá, něco mocněji a hrubozmnéji vy-
vinutých než u Malých Přílep. Též ve visutém proslojku uhelného jsou lupky,
ale šedé a písečnaté; tolikéž i v arkosách se objeviyí pravé pískovce bělošedavé
zrnité s převládajícími zniky křemene a se spoře vtroušenými lístečky mu-
skovitu.

Pod drnem jsou některé frstvy arkosy zvlášt bohaté na kaolin.

Nerosty kamenouhelné pánve Přílepské.

Mimo uhlí, v sloji uložené, neschází též stálý průvodčí slojí uhelných, totiž:

pyrit, kterýž ale v Malých Phlepech není tak hojným jako v jiných slojích
ve visutém i ležatém.

Též křemen potahuje pukliny v ležatých pískovcích a slepencích v slaboun-
kých vrstvičkách, složených ze skupenin, na spůsob na oknech zmrzlých vodních
par, sestávajících ze zpotvořených krystalů.

Hlavní zdroj všech nerostů známých jest obsažen v kulich sphaerosiderítu,
v pásmu ležatém uložených.

Siderít v odrůdě celistvé blinou znečištěné co spaerosiderit, tvoii shluky
velikosti již napřed udané v ležatých lupkách.

Barva shluků pevných, lomu celistvého jest uvnitř šedá, špinavě šedá až šedo-
hnědavá. Toliko k povrchu se mění v hnědavou poznenáhla; povrch sám sestává
někdy v nejkrajnější části své z hlinitého sphaerosiderítu, kterýž se škrabat dá
v prášek šedý.

Aby se zjistilo, v jakém poměru se asi potažná hutnota ve sphaerosideríto-
vých shlukách mění, vzata z Hýskova bochníku podobná kule malá, rovn^íd se
velikostí malé dětské hlavě a určena hutnota z rozličných částí.

Ze středu nebo z jádra shluku byla hutnota nerostu velmi drobnozmného,

šedého, určena množstvím 41Ggrammů a obnášela 3*6493;

jiná část vzata uprostřed mezi jádrem a mezi krajem sliluku, a množstvím

2*77 grammů určena hutnota na 3*5919;

posléze vzato z kraje shluku nehluboko pod povrchem, snadno se v prášek
škrabat dajícím, něco čistého vší krajní vrstvy, trochu hlinité, prostého
sphaerosiderítu, jehož potažná váha určena 2 90 graramy se rovnala 3'3507.

Od kraje ke středu tedy v shlukách hutnosti přibývá; čím tedy střed vzdá-
lenější kraje, tím také hutnota vyšší ; jelikož pak vyšší hutnotou vetší množství
těžšího uhličitanu železnatého podmíněno, jest tedy střed bohatší na vlastní rudu;
a an střed ve velkých shlukách odlehlejší jest kraje než v shlukách malých, dá se
z toho soudit, že shluky velké bohatší jsou o něco shluků menších.

Pamětihodnojťst pro sphaerosid(MÍt to, že ve množství asi pul hektogrammu na-
lezena nepatniH částka antimonu. ^^)

Jakkoliv jak u malých Přílep tak i u Hýskova shluky velice hojné jsou, zdá
se, že septarie jsou ještě hojnější shluků (konkrecí) vlastních. Sploštělé kule jsou
uvnitř zcela popukané a dutými žilkami vo všech směrech prostoupené; někdy
jádro kulí tak převelmi roztrháno jest trhlinami v samé ostrohranné tříštky sphae-
rosideritové, že tyto, nejsou-li slepeny jinými nerosty, opět po rozbití kulí septi-
riových ven se v množství vysypou.

Septarie jsou vlastně pravým zřídlem, z kterých všecky nerosty známy jsou,
nebo v trhlinách dutých hojně narostlé se vyskytují, tak ž(» septarie duté beze
všech nerostů jsou vzácnější všech ostatních.

Limonit. Na výchozím svém jsou shluky spliacTOSideritové proměněny zcela
v žlutý neb žlutohnědý polozemitý až pevný limonit, kterýž v objímajících se sou-
střeílně vi-stvách celé koule skládá. Každá vrstva, do které se koule též loupají,
bývá složena z jiné odrůdy limonit4i ; aneb jsou-li vrstvy stejného slož(»ní. tedy
alespoň zemitým, žlutým limonitem barvícím odděleny bývají. Některé koule jsou
uvnitř duté a skládá se vnitrní vrstva, dutinu obklopující, z éemohnědého vlákni-
tého limonitu přečistého, kterýž na povrchu dutiny vnitřní é(»rný, lesklý, slabě
hrboulkovatý neb nepatrně kapalinovitě skupený jest. Též někt(Té vrstvy v kulich
se stiídajřcí, ac vzácněji, sestávají tolikéž z vláknitého limonitu.

Od výchozího do vnitř skal nejsou shluky zcela proměněny v limonit, nylnž
sestiivají z malého jádra neproméněného, neb málo porušeného sphaerosideritn, ob-
klopeného hojným sledem vrstev limonitových se objímajících. Cím hlouběji, tím
větší jádro a tím méně kor limonitových, až posléze toliko jedinou korou limonitu
obalené shluky v pouhé sphaerosideritové kule se Uiění.

Jak již podotknuto jsou trhliny v septariích zřídlem všech nerostů, kteréž
zvlášť u Hýskova v nich v hojné nuře se objevují.

Siderit jest nerostem nejhojníýším, nebo pot^ihuje až na nepatrné výminky
všecky trhliny ve vrstvičce V2 millimétru mocnosti nepřevyšující, kterou i užší
trhlinky nmohdy opět spojovány bývají. Vrstvička jest složena veskrz z pramalých
kr}'Stalků sideritu barvy šedavě žluté, tvarů — V? J^t čockovitě okulacených a jed-
nou z vedlejších os narostlých. Však toliko zřídka jest barva jejich tato zde uve-
dená, nezmšenénni sideritu přináležející; obyčejně jsou nahnědlé až hnědé, což
od počínající proměny jich v limonit pochází.

Zcela i)odobnon tenkou korou, na povrchu druznatou, sideritovou neb částečně
v hnědý limonit proměněnou jsou i sept^irie sjíhaerosideritu u Kralup v kameno-
uhelném útvaru zarostlé, ve svých trhlinách pot4iženy.

Někdy, ač velevzácně jsou tenounké žilky sideritu, trhlinky zcela vyplňující,
černé, což původ svůj v zbarvení živičnatou látkou má; jsou to tedy sideri ty černé,
obdobné černým vápencům nebo anthraconitům.

286

Na sideritu nebo na částečné proměně jeho v limonit jsou všecky ostatní ne-
rosty narostlé, málokdy na holé trhlině ve sphaerosideritu samém.

Baryt jest dosti hojným nerostem v septariíeh. Obyčejně však se objevuje
v trhlinách co velmi hrubokrystalinický průhledný, neb bělavý až čirý, jakž již po
dlouhý čas znám byl z Hýskova (Zippe Verhandlungen der vaterland. Gesellschaft
des b5hm. Museums 1842 str. 110.).

Zarostlé kusy barytu, kterými trhliny volné spojeny bývají, an jimi áplně vy-
plněny nejsou, sestávají z větších, v skulinách smáčknutých krystalů se složnínii
plochami; plochy štípatelné jsou velké, hladké a lesklé, zároveň i velmi zřetelné.

Některé barytové kusy zarostlé jsou tak velké, že se z nich malé tvary podoby P x.

ooPco, složené z ploch štípáním povstalých, vyštípati dají.

Potažná váha štěpných průhledných kusů z Hýskova, určená množstvím 1 06
grammů, jest 4*4202.

Však v převelikém množství prohledaných rozbitých septarii podařilo se obmezené

množství kr}'Stalů, nedokonale vyvinutých, na nichž toliko plochy aoP2, též vedle

těchto OD P(X) vyvinuty byly, bud hladce neb drsně nebo jako vyhlodaně složenýcli,
vynajíti.

Však též celých krystalů, obmezených ukončujícími plochami, nalezeno několik.
Větší krystaly, ač hladké, lesklé a dosti rovných ploch nedají se přece měřit od-
razným úhloměrem Wollastonovým, toliko nejmenší krystalky velikosti 5, 3 až 2
millimétrů dají se náěřit, však jsou vzácné velice.

Krystaly barytu jsou sloupkovité, prodloužené dle kolmé osy v postavě dle
Naumanna, (tato kolmá osa jest dle délky prostřední). Vybrané, čiré až průhledné
krystaly měly hutnoty 4-462G, určené 1*68 graramy.

Některé z poznaných krystalů jsou následující:

QoP2 . Poo . OP; nebo

QoP 2 . Pod . cx)Poo;

C0P2 . Poo . qoPqo . Pcx>.

Největší z nich šířky a délky prstu, však obyčejně mnohem menší; narostlé
jsou všelijak; všecky plochy jsou rovné, však toliko Poo a Pod se velmi lesknou,

někdy též 00 P 2 a 00 P od se lesknou silně, bývají ale též mnohdy drsné. Památné
jest to, že v těchto krystalech se objevují na kraji bud jednostranně zárovně s plo-
chami 00 P2, aneb nepravidelně obmezené, sněhobíle zbarvené části barytu, v kterých
předokonalý lom dle štěpných ploch se nedokonalým stává. Bělostné zbarvení
čirých až průhledných barytových krystalů, kterým se neprůhlednými stávají, po-
chází od zarostlých krystalečků bílého kaolinu, kterým někdy plochy některé za-
hrnuty a potaženy bývají. Krystalečky kaolinu podoby šestibokých plátků jsou
v barytu ve všech směrech, tedy beze všeho pořádku vtroušené, jak to na poloprů-
hledných tenkých, málo kaolinem do béla zbarvených štěpných plochách pod drob-
nohledem se spatřuje.

Bílé baryty ploch rovných sice, ale drsných, mdlých, nelesklých, kteréž velké
množství plátků kaolinových zahrnutých obsahují, měly hutnoty 40775, určené 77
grammy.

287

Jestli že se vezme potažná váha kaolinu Hýskovského s 2'70 za základ,
dá se vypoíířat pro baryt, jehož hutnota udána jest, složení, sestávající z 78.09 barytu
zahrnujícího v sobě 21;91 kaolinu

lóo-oo

Proč některé plochy krystalft ač rovné, jsou přece mdlé, nelesklé á jako
di-sné, vysvětluje se tím, že krystalečky kaolinu, kterýž je pokrýval, zanechaly
v nich maličké drobnohledné otisky, jejichž souhrn drsnost podmiíuije. Některé
plochy krystalft jsou částečně lesklé, částečně mdlé, což od částečně toliko narost-
lých krystíilečků kaolinu pochází.

Na plochách mdlých, neb slabě třpytivých, nebo i pololesklých se již pod lu-
pou (h-snost co od otisků plátečkfl kaolinových poznává.

Jiné malé krystalečky šířky brka husího až vraního i ještě užší a výšky krátké
převyšující šířku jen několikráte, objevovaly na sobě tyto tvary:

00 P2 . I\ Pec . P<x]

ccl'2 . r. Prj, . Pcf^ . P2 . co Pec;

X 7^2 . P(^ . ooPoo . ooPoo . P . Poo . 0F\

y,P2 , P . P<x> . P(x> . OP. P2;

x^ř2 . P. 7^a Poo . P2 . Í3 . J Poc . OP . xPcc.

Krystalky jsou čiré neb přeslabě nažloutlé, plochy ooP2 a oo P bud lesklé
velmi neb částečně třpytivé, neb polomdlé; ostatní plochy všecky přelesklé, rovné
jsou a dají se měřit odrazným úhloměrem.

('o však krystalky některé z těchto tvarů velmi památnými činí, jest značné
vyvinutí /ákladnílio osmistěnu P, t^ik že jím hranole čtverečné jako jehlancem
ukonč(»ny jsou : takové ukončení u barytu v té míře posud známo nebylo.

Plochy jsou bud stejně kolem středu vyvinuty; hojněji však jsou nestejné
velké, scházejí též částečně, aneb jsou toliko přeúzké.

Plochy P 2 a 7^3 dávají mezi P a Pod zárovně hrany ležící v hlavním prů-

• — ■>— »

metu, v němž delší prňsečnice obsažena jest. — Plochy ^ Poo a P2 dávají hrany,

kteréž v průmětu hlavním lež^, v němž kratší průsečnice obsažena jest.

Kaolin se v trhlinách objevuje velmi hojně a vyplňuje je buď úplně, usazen
jsa na sideritu drobno krystalinickém, nebo potahuje siderit, částečně též baryt,
do kterého až do jisté hloubky vniká, jsa příčinou jeho bílé barvy.

Kaolin llýskovský jest bělostný prášek, jemný, na silném světle slabě se třpy-
tící ; jestli že velice rozptýlen na tmavé ploše, seznává se prášek složen ze samých
[)ředrobných, bílých, lesklých šupinek, jejichž velikost při světle příznivém někdy
l)Ouhým okem, snadněji však pod lupou pojmout možno. Pod drobnohledem poprvé
1>. prof. dr. Safaříkem co krj^staly seznané, kterýž též prvý o tom zprávu dal (Sitzungs-
berichte der bíihm. gelehrten Gesellschaft ; Sitzung der Classe fiir Mathm. u. Nátur-
wissenschaíten am 1G. Febr. 1870, str. 7. *').

Krystaly jsou největ.ší posud známé, šestiboké, ojedinělé neb srostlé tabulky
přetenké, vyobrazeny tah VII. obr. 5 ; pod drobnohledem jsou průhledné. Šířka
jednotlivých šestibokých tabulek měřena, obnáší na některých krystalkách '034,
•074, 097, až 189 mm.; délky pak některých krystalů určeny: -074, 156, -191,

288

•218, -280 milliniétru ; nejdelší tabulky tedy V4 niiHiroétru obnášejí, tedy se již pou-
hým okem jeden rozměr jich pojímá.

Potažná váha kaolinu z Hýskova, určena '6ú giamniy, jest : 2 7047.
V Přílepských septíiriích též se kaolin práskovitý, bělostný, zarostlý ob-
jevuje*

Složení jeho jest následující:

Kaolin, při 100® C sušený, nevydal ze sebe žádné hygroskopické vody a ob-
sahoval : Hynek Stuchlý

S/O, 45-81
Al^O^ 3517
Fe^O^ 2-99
CaO .55

HO 15-42
99^94 '
Ač co do povstání svého jest kaolin mladší barytu, přece se spíše u.sazovat
počal v trhlinách septarií. nežli tvoření se barytu ukončeno bylo, an v jistých
krajních částech krystalů barytových témito zahi*nut jest^ barvě je 'do béla.

Chalkopyrit narostlý jest na krystalcích sideritu nebo vrostlý do barj-
tových kr)'stalů. Maličké zpotvořelé krystalky chalkopyritu, až '/^ millimétm dlouhé,

P P

jsou složeny z tvarů + 0 * — "«- ^^ osmistěny; jen málokdy převládá

p
4- -- nad druhým čtyi-stěnem o něco Též se vyskytují jiné plochy, kteréž

pro drobotu svou a pro nepravidelnost celých tvarů se pojmout nedají.

Krj'stalky narostlé jsou lesku modrozelenavého, do červena se měnícího, za-
rostlé krystalky v barytu jsou barvy mosazné, jen slabě do zelena neb červena,
zcela neb částečně nahnědlé. V lomu jsou vesměs barvy mosazné.

Dle stáří svého jest kyz měděny současný s barytem.

Galenit, Sphalerit. O těchto převzácných nerostech se nedá ničeho více
líci, než že jsou v maličkých krystalcích narostlé na sideritu; nalezeny byly pře-
vzácně.

Kromě těchto nerostů pokrývají někdy slabé nádechy hnědožlutého limonitn
baryt, kaolin, jakož vůbec trhliny, čímž čiré baryty na povrchu slabě nahnědlé, kao-
lin pak slabě nažloutlý se jeví. Však jsou tyto povlaky přetenké vždy vzácnější,
než aby se na ně zvláštní ohled bral.

Sestaví-li se tyto nerosty, v sepUiriích Uýskovských obecné, v řadu, jak dle
stáří po sobe následují, obdrží se následující přehled, počínaje s nejstarším a nepo-
čítaje v to nejstai-sí sphaerosiderit sáni.

1 . Siderit

2. j Baryt I současný s barytem jest chalkopyrit.

3. (Kaolin j

Galenit a sphalerit jsou nejistého stáří, snad též s bar}'tem současné.
Ješté zbývají nějaké nt rošty ze septarrií Hýskovských a Přílepských, kteréžto
vyskytujíce se ojedinělé, do í*a<ly předešlé vřaděny býti nemohou.

Na tenkých povlacích sideritu, pokrývajících v droboulínkých druzách Iriiliny

289

v septariích Hýskovských a Pnlťpských, narostlé jsou tenounké malé bradavičky,
drobné, bud ojedinělé aneb v celý povlak tenký spojené. Barva bradavek jest
šedavá, mléčná, až špinavé žlutá. Šedavé bývají okrajem jnléčným obroubeny.
Jinak jsou prúsvitavé. Na povrchu bývají bradavky nerovné a někde na nich jak
polovykrystalisované, však nezřetelné plochy se objevují. Jakousi podobu jeví te-
nounké bradavky s bradavkami ndéčného cukru vyhraněného. Tvrdost jich jest značná.
Fluorit je uerýpe; toliko orthokhísem bývají rýpány. . Ostatní vše o nich neznámé
jest, nebo ani hutnota ani lučebné sloučenství se nedá určit, an množství daleko
nedostačuje. Malý kousíček nerostu záhadného, na kterém něco sideritu přiroístlčho
bylo, an se odděliti nedal, rozpuštěno v sehnané kyselině solné. V roztoku nalezena
kyselina fosforečná POr^ ; jestliže neobsahuje siderit sám značnější množství kyseliny
foslorečné, o čemž napřed již pochybovat možno, tedy by byl nerost nějakým fos-
fátem. Jakým asi by sblížené býti mohl, nedá se určiti, nebo jest řada nerostů jako
íiniphitátit, attacolith, baiTandit, kirrolith a jiné, kteréž jsouce fosfátany, mají tvrdost
vyšší tvrdosti fluoritu, značná.

Prozatím se o nerostu nic bližšího nad toto udat nemůže.

Aragonit Vedle toho neznámého nerostu na sideritu, nebo na něm samým,
narostlé jsou čiré malé krystalky aragonitu, složené ze sloupků, zárovně dle hlavní
osy srostlých; bud ojediněle vzácně, nebo v druznatých chomáčkách spojené, což
hojnější jest. Délka největších krystalků až 2 mlllimétry, sirka až V3 millimétru
obnáší.

Na hranolech rozeznávají se plochy ccP a, a)Poo, kteréž tvary Pcx> a též
P ukončeny bývají.

Jednoduché krystalky jsou vzácné proti krystalům, srůstem z menších ve
směru hlavní osy povstalým.

Tyto nerosty, o jejichž poměrném stáří k předešlým ničeho více známo není,
než to, že se zdají být snad mladší barytu, an na některých místech na kaolinu,
siderit přeslabě pokrývajícím, bradavičky narostlé jsou; mohou se dle stáří, pomí-
jeje opět nejstarší sphaerosiderit, takto sestavit :

1. Siderit.

2. Kaolin.

3. Neznámý nerost Hýskovský (snad néjaky tvrdý fosfát zemitý).

4. Aragonit. —

Nesmí se pomlčeti, o nerostu zvláštním, ač tolikéž neznámým, který se ve
sphaerosideritech u malých Přílep nalézá. V trhlinách septarií se objevují narostlé
až 2 i 3 millimétry mocné kory nerostu lehkého, lesku mastného, barvy šedožlu-
tavc až špinavě béložlutavé, průsvitavého, snadno pukajícího a odlupiyícího se
v drobtách, jejichž lom lasturový jest. Nerost beztvárný, tvrdosti nepatrné Vb
až 2, velice křehký, má prášek světležlutavý.

Složení nerostu neznámého Přílepského jest Bořickým (Neues Jahrbuch fůr
Mineralogie, Geologie u. Paleont. von Leonhard und (ieinitz 1864 str. 701) zkoušeno
a sice: nerost v trubce otevřené vydává ze sebe dosti vody kyselé, kteráž, tuh-
nouc, v mastné skvrny se mění, an nerost, zčernající žárem, se v tenké plátky zuhel-
natělé na povrchu svém loupá. V zavřené rource vedle par vodních vyvíjí se za-
hříváním bílý, hustý kouř, jejž spáleninou cítiti jest V perličce soli fosforečnanu

290

sodnatého před dmuchavkou spaluje se, a šumě rozpouští se až na vyloučenou ky-
selinu křemičitou. Ye vodě a líhu se částka nepatrná z nerostu rozpouští a sice
obsažen ve vodnatém roztoku siran horečnatý vedle nepatrných částek síranu vá-
penatého a stranu sodnatého a něco ústrojué látky. V kyselinách se úplně a snadno
rozpouští, vyvíjeje nčco málo bublin a vylučuje za krátký čas chomáčky kyselinj
křemičité. Y žiravém louhu draselnaténi sbělí.
Rozbor nerostu Přílepského jest :

látka ústix)jná spalitelná

110

18-13

titclná

27-19

SiO^

13-87

W,

8.74

so.

6-98

Fe,0,

3-72

AkO,

9-27

MgO

8-96

CaO

1-10

NaO

1-12

S

65

99-63'

Jakého složení asi ústrojná sloučenina, v nerostu obsažená jest, nebo jak asi
neústrojné sloučeniny složiva spojeny jsou, o tom ovšem ničeho posud známo není
a pro vzácnost nerostu samého snad tak brzy nebude.

Konečně dlužno se zmíniti, že z bánských vod Prílepských se usazuje límonit
(není-li to nějaký ?>iran železitý, ve vodč nerozpustný) a selenit.

Souhrn všech v kanienouhelném úlvarii Málo - Prilepsko - Hýskovskéni

objevených nerostu.

1 I Siderit .

2 I Uacinatit

3 i Limouit

4 Křemen

5 Aragouit

6 ! Baryt
7
8

9
10
11
12
13
14
15

V(í vi-stvách útvara | V septarífch
kainciiouticlnrlu) I sphaerosidcríta

Selcniť

Kaolin

Nerost Hýskovský .

Pyrit

Ghalkopyrít . . .

Galcuit

Sphalerit ....
Nerost Malo-Prílepský
Uhlí kamenuc^. . .

■i- t

t

t t

T

t
t

t

t t

t

t

t

t

. Rudy útvaru křídového.

Křídový útvar v naší krajině zastoupen hlavně pásmem jeho nejnižším, pís-
kovcovitým, kteréž toliko na nejvyšších místech mladšími vrstvami opuky pokryty
jsou. Opuky, jež žádné důležitosti nemají, an v nich žádných rud se nevyskytuje,
táhnou se v úzkém pruhu, pokrývajíce pískovce křídové od Červeného Újezdu okolo
Hájku k Chejni, Sobinu a Zlejdnu, kdež po přestávce v údolí opět na výšině
Bílé hory a u Tře.šovic, potom též na Vidovlích u Jinonic se objevují. Mohutnost
jejich není veliká. Y pískovcích, pod těmito opukami uloženými a mnohem větší
pruh země pokrývajícími než tyto, není rud železných uložených.

Rudy železné se vyskytují toliko v onom pásmu pískovců, kteréž v nesou-
vislých malých prostranstvích celé rozhraní asi mezi spodním a vrchním útvarem
silurským pokrývají. Hranice pískovců vůbec nedá se pro nedokonalé odkrytí jich
ani sblížené určit a jest valná část ohraničení křídového útvaru od silurského na
mapě Tah. I. toliko dle oka a možnosti sdělána, tedy hrubá a nejistá.

Na vrchách jihovýchodně od Loděnic a západně od Vysokého Ujezda se roz-
prostírají slabé vrstvy pískovců bud osamotnělé, budf spojité mezi sebou a dají se
odtud kolem Vysokého Ujezda okolo Mezouně až k jižní části vesnice Tachlovické
sledovat, jak se zdá, že v bezi)řetržitém spojení. V této části jsou nejnižší vrstvy
křídového útvaru zastoupeny pískovci zrnitými, drobno- a hrubozrnnými a potom
vrstvami slínovitého pískovce jemnozrnného. Pískovce obyčejně kypré bývají, jsouce
spojeny volně spojivem vápennatým a slínovitým; toliko jižně od Tachlovic jsou
velice tvrdé v jistých vrstvách, an je tmel křemenný slučuje. Barva jich je světlá,
šedá až žluto- neb hnědošedá. Též se mezi Tachlovicemi a Mezouní mocné vrstvy
bélošedé hlíny hrnčířské objevují, o kterých posud nezdá se být uložení zjištěno,
jestli totiž pod pískovci leží.

V této části toliko limouity se nalézají ve vrstvách pískovců a slínových
pískovců.

Tachlovickym úvalem přetržené vrstvy křídového pískovce se objevují opět
na vysočině západně od Zbuzan a dají se odtud sledovat až k Ořechu, ba i za
Ořechem (východně) se ještě v osamotnělých ostrovech vyskytují na vysočině vá-
penné mezi íleporyjemi a Uolínem, mezi Řeporyjcmi a Slivencem (na Drahách),
u Slivence, u Klukovic a na přemnohých jiných místech.

Zde sestávají vi*stvy pískovců z oblásků křemene co ořech velikých, spojených
menšími zrnky křemene ; též drobnozmnější pískovce, kdekoliv se střídají s hrubo-

292

zrnnými, jak se zdá převládajícími, nebývají pevněji spojeny těchto, any se snadno
v písek drolí. Pod pískovci na přemnohých nn'stech pískovcovité sliny a slabé
vrstvy slínů šedých, šedorudých a belorudých nloženy bývají.

Mohutnost pískovců, sblížené vodorovně uložených, na dvou místech prora-
žena a sice na cestách západně od Zbuzan z Mircšic doChejnice a Chotče ve-
doucích a zjištěna 34 až 40 metry.

Kromě spoj ivapískovcovitého jsou některé vrstvy, nebo toliko vodorovné pásy
pískovců spojeíiy haematitem barvy tmavonidé; převládá-li tmel rudový nad zrny
pískovými, tuC by na prvý pohled celý pískovec rudě samé se dosti podobal. Železité
pískovce bývají někdy dosti pevné.

V ležatých Yistvách slínů pískovcových, jakož i v drobnozrnných pískovcích
samých, nalézají se obyčejně dosti zárovně s vrstevnatostí pruhy slabé, úplně pro-
stouplé limonitem nebo haematitem. Jestliže převládají písková zrnka nad rudu,
přechází pískovec rudou tmavě do hnědá, neb ruda v zbarvený rudnatý pískovec,
v kterém na některých místech zrnka písku tak zatlačena jsou, že toliko pouhá
ruda, trochu hlinitá, převládá. Na některých jiných místech, zvláší hojně v měkčích
slínech, vyskytují se celé krátké, slabé pruhy rovné neb nerovné, složené toliko
z čisté rudy, na okraji svém jen něco znečištěné.

Všecky rudy, které se na povrchu zemském objevují co velmi čisté, pocházejí
z těchto nejníže uložených slínů; povrch jejich jest ovětráním znečišťující, nuzné
kory slínovaté neb pískovcovité prost.

Mezi čistými rudami a pískovci, rudou spojenými, bývají hojné přechody.

Tím, že se rudy toliko v slabých pruzích neb pásech i závalkách, nebo též
zárovně s vrstevnatostí, co menší ncpmvidclné kusy neb závalky vti-oušeny objevují
mezi pískovci a sliny pískovitými ; vysvitá z toho, že ač někde dosti hojně vtroušeny
jsou, přece se nesouvisle v málo valném nmožství objevují a tudíž ve větším
množství by se ani dobývat nedaly. Rudy, jejichž velikost až hlavě se rovná, jsou
sice částečně velice čisté, a na pohled bohaté se býti zdají, zvlášt jestliže se
v polích nebo ve vodních zmolkách roztroušené a opláknuté nalézají.

Nyní se rud nedobývá právě pro velikou roztroušenost jich ve vrstvách křídových ;
zajisté ale dříve křídové čisté rudy vyhledávány byly častěji, bud z potoků nebo
z polí samých, nebo též i na ně kopáno, o čem:> svědčí zbytky nalezených pra-
starých pecí a strusek okolo Klukovic, v kterých toliko křídové čisté rudy taveny
býti mohly, an se samojediné v okolí nalézají.

Skamenélin v pískovcích křídových posud nenalezeno, toliko v nékterýcb,
haemetitem spojených, velmi rudnatých vrstvách v lidoh Dalejském pod Holínem
nalezeny nezřetelné zbytky otisků stonků a táhlých listů ix)stlin křídových.

Co se tyče obzoru neb pásma, v kterém se rudy objevují, též náleží tato do
nejspodnějšího přesnovodního pásma, kterým v Cechách křídový útvar vznik
bere a kteréž dle pojmenování, zavedeného jírofesorem Krejčím, proslavivším se
prozkoumáním křídy české, se pásmem peruckym nazývá. Pemcké pásmo pak
náleží do stupně cenomanskčho. Pískovce Korycanské, tolikéž cenomanské, uložené
na pískovcích a slínech peruckých, jsou bezrudé, jakož i vyšší opuky pásma bělo-
hoi^ského (turonskéV).

Rudy, kteréž co závalky ve vrstvách pískovců hojně vtroušeny se vy^ikytují, jsou :

293

1. Siderít, co sphaerosiderit. Táhlé shluky velikosti pieznačué pěstě nale-
zeny toliko na jediném místě na vysočině vápenné pravého břehu Dalejského po-
tůčka, jihovýchodně od Éeporyjského mlýna nebo jižně od Ohrady.

Na vrstvách vápenců silurských pásma Fjsou uloženy nezřetelně slabé zbytky
vrstev šedých slínů a pískovců slinovatých, v kterých uloženo veliké množství li-
monitů, až co pěst velikých, ba ještě větších, mezi kterými vzácně se leckdes
sphaerosiderit celistvý, šedohnědý, na pohled velmi čistý, objevuje. Korá sphaero-
sideritu sestává bud z limonitu; nebo až do jisté hloubky ze samých vrstev hně-
dých složen jest. Velká část liraonitů ostatních seznává se co proměna sphaerosi-
deritových shluků.

2. Limonit jest poměrně rudou nejvíce rozšířenou, nebo se nalézá jak jižně od
Loděnic tak u Vysokého Újezda, Mezouně, jihozápadně od Tachlovic jakož i u Řepo-
ryje na udaném místě. Na dvou místech pracemi seznáno, že skutečně v nejnižších
slinovatých šedých pískovtích, kteréž bezprostředně na vápenné vrstvy vrchního
silurského útvaru přilehají, co závalky uloženy jsou: a sice jižně v Tachlovicích
v lomu vápenném a západně od Zbuzan na cestě mezi Chejnicí a Zbuzany asi
v pokračování vlaku Zbuzanského ložiska.

Limonity, kteréž na polích nebo ve zmolkách vodních roztroušené se objevují
jsou hnědé, lomu nerovného, celistvého slohu aneb ze samých tenkých vrstviček
nerovných složené. Kusy složené z vrstviček zdají se ne-li výhradně, tedy alespoií
z valné části pocházet z rozpadlých dutých kulí hnědele, jejichž kory sou-
středně miskovitýra slohem vyznačeny byly.

Neporušené limonity prací v nejnižších pískovcích slinovatých, šedých, objeveny,
bývají bud zcela z celistvého hnědého limonitu složené, zvlášť jsou-li malými zával-
kami; větší vtroušené kusy však složeny bývají z mocnějších vrstev hnědých, ne-
rovně se objímajících a do sebe splývajících. Uvnitř jsou bud hnědé vrstvy duté
a tu nejvnitrnější část jich mění se v slabou vrstvu tmavokaštanového vláknitého
limonitu, jehož povrch do dutiny vnitřní obrácený, jest smolně lesklý, černý, někdy
slabě, vlnovitě prohýbaný. Nebo jest vnitřek vyplněn žlutohnědým zemitým okrem,
jenž nezřídka mezi vrstvicemi hnědými též uložen bývá; aneb zahrnuty vrstvami
limonitu jádra slinu, kteréž teprve za drahný čas se deštěm vyplakují; tyto rudy
poslední jsou nuznější předešlých.

Někdy mnoho závalků menších v jeden velký nepravidelný srůstá.

Též slabé vrstvičky žlutohnědé celistvé rudy čisté se vyskytují, kteráž při-
bráním zméček pískových přechodem s pískovci slínovatými neb pískovci spojena jest.

3. Haematit. Na cestě z Mirešic do Chejnice, v místech mezi Zbuzany a Do-
břící „na průlioně" zvaném, do obce Zbuzanské náležejícím, jsou šedé, nejnižší sliny
křídové částečně rudé a vystupují na den v slabém souvrství beze všeho pokrytí
pískovci. V šedých a inidých slínech a slínech pískovcovitých, v nichž též rud-
natý pískovec podřízeně se střídá, jsou uloženy krátké neb táhlejší záv^ilky
haematitu. Závalky haematitu uložené vedle sebe a nad sebou v sílnech rudě zbar-
vených v pásech vrstevnatých stíhají jeden druhý v značném množství.

Obyčejně jest ležaté pod každým pásem závalků složené ze světle rudých, ne-
dokonale až dokonale břidličnatých slínů. Závalky málokdy převyšují velikost hlavy,
obyčejně jsou mnohem menší.

20

294

Památoý jest sloh krevele pevného, nebarvícího, an ooliticky vyvinut jest. V pře-
vládající základní hmoté červené až tmavocihlové, celistvé, lomu nerovnébo, json
vtroiLšeny hojně kuličky uekonale neb nepravidelné kulovité, velikosti drobounké
viky až značného hrachu. Oolithy jsou barvy velmi tmavorudé, na oUazeném po-
vrchu lesklé, černorudé, an základní hmota červená, mdlá, nelesklá neb nepatrné
lesklá jest.

Ač základní hmota červená není příliš mékká a dosti pevná, jsou oolitby mno-
hem pevnější a skládají se vesměs z celistvého čemorudého haematitu, an vnrp jejich
též červený jest, jako onen základní hmoty. Kuličky jsou nepravidelné vtroušeny
nedotýkají se mezi sebou, an mezer základní hmotou vyplněných mezi nimi jest,
do kterých by se ještě dvojnásob tolik oolithft vešlo.

Splacatění kuliček se v žádném směru pravidelně nejeví. V základní hmoté,
ač se z ní vyrážet mohou tlučením, jsou přece dosti pevně zarostlé. Ani celá
ruda ani zarostlé oolithy neodchylují magnetickou jehlu ani dost málo.

Kdekoliv hacmatit přechody poneuáhlými nebo dosti ostrými od rudého pís-
kovce dělen jest, ubývá mu oolithíi, tak že takové rudy toliko červené až rudé
a toliko celistvě a mdle lesklé bývají.

Mimo naznačené místo mezi Zbuzany a Dobřící vyskytují se červené ooli-
thické rudy všude na cestách, kde sliny křídově vycházejí, tak na cestách z Ořecha
do Dobříce a ze Zbuzan do Dobříce. Hojně vtroušeny jsou též kolem Ohrady, Nové
vsi až blízko k Butovicftm po všech cestách a polích.

Do limonitu jsou přechody haematitu oolithických velice vzácný, ač se též
částečně, ale toliko velmi obmezeně objevují.

Jiných rud v křídovém útvaru není, aniž útvar ten něčím jiným ještě mimo
to památný jest v naší krajině.

IV. o některých zvláštních nerostech.

A. Nerosty silurské.

1. ťhamoisít.

Niystarší zpráva o tomto nerostu obsažena v Journal des mineš No. 205 Jan-
vier 1814 v 35. svazku na str. 19. Báňský inženýr Gueymard ve svém popisu
tehdejšího departementu Simplonu popisuje tuto rudu, nalézající se v obci Chamoison
(tehdáž francouzské) ve vrchu téhož jména v okresu Saint-Maurice-ském pod jmé-
nem „mine de fer oxydé en graius agglistincs**.

Ve vrchu složeném z šedavého vápence jest uložena ruda ve dvou místech
v nižším a vyšším (ložiskách?) na krátko se prostírajících a velmi zřetelné vrstev-
natých. Visutý vápenec, dotýkající se částečné bezprostředně rudy, obsahuje množ-
ství skamenělých skořepin mušlí jakož i ammonity. Z toho vysvítá jasné, že jest
ruda chamoisitová uložena v nékterém z útvarů druhohorních, tedy od křídového
počínaje až k triasovému nebo ve všech se objevují bud Ammonity neb jim podobné,
jiné Cephalopody (Ceratity).

Udávaje rozbor rudy, mluví však Gueymard o žíle rudní snad toliko omylem ;
rozbor pak jest následující:

62-50

8-
14-50
3-75
13-

červeného kysličníku železa

kysličník hlíny

křemene

vápna

těkavých látek

tedy

ij

n

?i

Fc^O^ kysličník žclezitý,
-4Í3O3 „ hlinitý,

SiO^ kyselinu křemičitou,
CaO kysličníku vápenatého
HO a CO., vody a kyseliny

uhličité
1Ó1-75
Na tedejší čas jest rozbor dosti přesný, a že převyšuje součet látek rudu sklá-
dajících číslo 100, vysvětluje se tím, an by místo ÍV0O3 se FeO psáti a přepočítati
mělo, čímž by méné než 100 v součtu vyšlo.

Jelikož železo i ocel vytavené z rudy výborné jakosti býti mají, následuje
z toho, že v snadno tavitelné rudě pramálo neb žádné množsví kyseliny fosforečné
neb sírové obsaženo jest. —

Chamoisit z vrchu Chamoison jest ještě po tyto dni co vzor čenié rudy » do
popředí postaven, an též jeho aniysa co vzorec sloučenství do všech stručných ne-
rostopisů přešla.

20*

296

Prvá přesná analysa chamoisitu z naleziště, od kterého jméno své obdržela
pochází z roku 1820 od Berthiěra a jest uveřejněna v Annales des Mineš Y.
1820 str. 393.

Ruda k analysy vzata nebyla sama v sobě čistý chamoisit, an mimo vlastoí
rudy v ní U'4:\ CaO CO^ uhUčitanu vápenatého a 17^% MnO CO^ uhličitanu
manganatého obsaženo bylo.

Chamoisit šedozelenavý, oolithický, tvrdosti asi 3, potažné váhy 3—3*4, vy-
rušující z klidu jehlu magnetickou; prostý všech uhličitanů zmíněných jest složen
dle Berthiěra z:

iSíOj .... 14-30 množství kyslíku O ... 7-42 poměr kyslíku: 2

AhO,

7-80

n

3-64

1»

1

FeO

60-50

n

13-70

11

4

EO

17-40

11

15-50

H

4

10000
z poměru kyslíku sesteven lučební vzorec:

A S'' f* Áq* neb 2f S + f^ A -j- i Aq

což jinak psáno se rovná:

+ 4 HO.

í 2 (FeO SiO,) i
1 2 FeO Al,0, I

Též se ale píše vzorec takto :

3 FeO (J SiO^ ; Al^O^) + 3 HO
nebo trochu čistěji co

{ifrj:^\*^^^o.

Dle prvého vzorce měla by černá ruda obsahovat SiO^: 136

AlO^ 7-5

FeO 631

HO 15-8

1000
Však přehlednou-li se všecky tyto vzorce, jest v prvých poměr kyslíků:
SiO^ : -ářjOj : FeO : í/0, jako 2:1: 4 : 4 v posledním však jest

jako 6 : 3 : 11 : 12, což bližší kpravdé: ale ani
ten poslední poměr není dosti určitý, an z číslic množství kyslíku naznačujíach
vlastně by měl ještě sblíženější poměr 6 : 3 : 11 : 13 vysvítat, z kteréhož se di
odvoditi vzorec pro chamoisit, jak z Berthičrovy analysy se sloučenství nejblíže
druží co:

(11 FeO AhO^) 3 SiO.^ + 13 HO.

Jak asi jednotlivé částky chemické složiva vzorec chamoisitu z chamoisonu
blíže seřaděny jsou, o tom ničeho se domýšlet nedá. ^^)

V novějším čase se o geologickém uložení chamoisitu ve Wallisu nouch
vědomostí nabylo (B. Studer Index der Petrographie und Stratigraphie der Schweii
und ihrer Umgebung 1872).

Chamoisit tvoří totiž 10 až 1.5 metrů mohutné ložisko ve vápenci a vápencofé
břidlici v severním postranním údolí Chamoison v dolním Wallisu blízko vrchaí bn-

297

nice lesů asi 1910 metrů nad mořem. Ještě před několika roky byla ruda
v Ardon-u tavena.

Dle skamenělin v rudě nalezených, jako Ammonites, Belemnites, Rhynchonella
lacunosa náleží ruda do jurského útvaru, oddělení Malmu, étage Oxfordien (Fournet
annales de Fagriculture de Lyon 1849).

Ruda železná, podobná chamoisitu se objevuje tolikéž v pozadí za Sixt-em
na jižním sklonku Dents Blanches, kteráž tolikéž do útvaru jurakého a sice do
spodního Malmu, Callovienu, náleží.

Tyto chamoisitové rudy se nikterak nesmí vřadit k rudám oolithickým hnědým
a rudým (limonit a haematit), na kteréž jurský útvar tak bohatý jest, aniž s nimi
změnit, an se tyto v zcela rozdílných étagích v Liasu a Doggeru uloženy objevují
(v pásmech Murchisonovém a Parkinsouovém).

Mimo chamoisit (calcitem prostoupeného) z údolí Chamoisonu u Saint Mau-
rice, blíže Ardonu ve Wallísu ve Švýcarsku, udávjí se ještě Mettenberg v Bemském
Oberlandu (Švýcarsko) a Bemwald ve Vogezách, kdež podobný chamoisit se nalézá,
aniž by něco bližšího o složení aneb uložení o něm povědomo bylo.

Jiné odrůdy chamoisitu jsou z Bretoňska ve Francii známé a sice podán popis
od IHiillon Boblaye-a v článku: Essai sur la configuration et sur la constitution
géologique de la Bretagne" obsaženém v Mémoires du Museum ďhistoire naturelle
Tome XV, 1827, str. 49.

Ruda, nazvaná Fer silicaté, podobná chamoisitu (popsaná na str. 93 až 98)
uložena jest v starých břidlicích zelenavých, lesknavých, v kterých tak zvané dia-
basy uloženy jsou a jež břidlice drobové z útvaru přechodního (silurský a devonský)
pokrývají. Však seznáno, že břidlice náležejí do nejstaršího pásma přechodního
útvaru. Hlavní ložisko rudy odkryto jest v lese Lorges u Quintin-u, odkud se
hutě v Pas u Quintinu (arrondissement Saint-Brieuc, departement Cotés du Nord)
zásobují — v mohutnosti 15 metrů, aniž by toho času bylo ležaté dostiženo bývalo.
Ve visutých břidlicích nad ložiskem zarostlé opět leckdes závalky a pásy rudy,
nad kterýmiž opět následuje ruda, zcela podobná oné hlavního ložiska, ve vrstvě
1 metr mocné, pokryta jsouc zelenavými břidlicemi.

Chamoisit jest modročernavý, prášek jeho šedý, sloh jeho trochu břidličnatý
a zároveň oolithický, an sestává ze soustředně složených kuliček spojených základní
hmotou, téhož složení, jen že trochu uhelnatou látkou prostoupené. Kuličky jsou
směrem vrstevnatosti sploštělé, málokdy rozsáhlejší dvou čárek (asi 3 až 3 Va niilli-
metru). Ruda jest magnetická, před dmuchavkou se oolithy vyblednuvší zprvku,
žárem nesnadno v černou strusku taví.

Analysa pocházející od Berthiěra jest :

«)

Fe,0,

48-8

FeO

33-4

SiO,

130

Al,0,

120

Cr,0,

•3

uhlí

a HO

(vyžíhané)

2-5

1000

298

Od lesa Lorges se táhnou rudonosné vrstvy až k Plurien přes obce ďiffiniac
(se serpentinem a diabasem společné), Saint-Albau a Plérneuf; kteréž mimo
vtroušeného chamoisitu obsaliují též phístky ve vrstvách uložené. Též u Plérin
Trémuson a jinde (západně od Saiut-Brieuc) se rudy spolčené s ohromnými spou-
stami dioritu nevrstevnatého objevují.

Též břidlice se objevují, v kterých vtroušeno plno oolithft velikosti žitného
zrna, sestávajících z téže rudy jako ona v lese Lorges jest. Jak v Bretagni tak
i ve Vogesách jsou rudy podobné uložené a spolčené s ohýbaně břidličnatými
břidlicemi, doprovázené horninami amphibolitickými.

Od toho času se vědomosti o tomto chamoisitu, uloženém ve vrstvách břidlič-
natýcli útvarů přechodních, o něco rozsířely a známo jest ložisko u Pas Moncontour
blíže Saint • Quentin (departement du Morbihan) v mohutnosti 2 metrů, složené
z rudy takřka totožné s chamoisitem, an ze samých oolithů spolu spojených, barvy
modravé, sestává. Ruda, kteráž se dobývá, jest též magnetická a složení násle-
dujícího :

(A. Dufrénoy, Traité de Mineralogie 2hme edit. 1856, Tome deuxieme.
strana 600.) ^^)

Fe.0^ 4910

ieO 23-60
Al^O^ 1410

SiO^ 10-85

Ztráta 2-35

~ i 06<)0

Dle Des Cloiseaux ; (Manuel de Mineralogie, I. part 1862 str. 470), odkud též
do Dana; (A System of Mineralogie, íifth edition 1869 na str. 796 udané popisy
přešly) jest chamóisit z toho zde udaného naleziště v Bretagni málo břidličnatý
se slohem zároveň oolithickým, černě zelenavý, modravý neb šedavý, prášek jeho
šedozelenavý neb černý, zbarvený od málo částek uhelných v rudě rozptýlených.
Tvrdost asi 4, hutnota určena Delesse-m 399. Magnetický jest velmi tvrdý.

Dvě odrůdy, pocházející z Quentin-u Saiut-Brieuc, analysovány a sice jest
složení následující:

y)

«í)

Dle Berthiěra,

dle Delesse-a

JV.O,

48-8

G5-45

Cr.,0^

•3

•50

FeO

23-4

13-25

Al^O,

13-3

7-50

CaO

•

•45

SiO^

11-0

C-50

HO

•

4-85

ublík

•

130

hlína

3-2

•2(;>

iuu-0

lOUOO

299

Mimo tato vytknutá naleziště, udává Des Clauscaux ještě ono u kapličky
Saint-Oudon u Segré, (departement de Maine et Loiře), kdež málo oolithická od-
růda se objevuje, jejíž prášek hnědorudý jest.

Jest-li že se všecky čtyiy udané analysy přehlednou, sezná se, že ač prvé
tři trochu se shodují, čtvrtá z nich se odchyluje velmi.

Přehlednou-li se součástky v menším množství v složení obsažené, obdržely
by se pro tyto čtyry analysy následující poměry kyslíku v součástkách sloučenin
obsažených.

«)

^)

V)

fi)

Kyslík z Fe,Oi 1464

14 73

14-64

19-64

FeO 5-20

r>-24

5-20

2-94

Al^O^ 608

r,59

6 22

3Ó1

SiOj 6-93

7-52

5-80

3-46

HO 0

0

0

431

Poměry kyslíků jsou tedy v:

«)

íi)

Y)

d)

Fe,0,

2-9 neb z hrubá • 3

2-9 • 3

2-9 L

3

6r.5

neb 13

FeO

1 1

1 — 1

1 _

1

1

„ 2

AhO,

1-2 • 1

13 -•: 1

1-2 -

1

1-2

„ 2

SiO^

1-2 • 1

1-4 •. 1

11 •

1

11

1í *-

no

0 0

0 0

0

0

1-4

„ 3

I

Dle poměrů kyslíků dal by se pro prvé tři bretoiiské chamoisity a, /3, y sestavit
vzorec z hrubá:

2 (SF^A A\OM^

3 (2 FeO SiO^) J '

poslední ó pak by měl složitý vzorec :

12 Fe,0, 2A1,0A
3 (2 FeO SiO^) ] + ^ ^^^5

aniž snad ze vzorců se soudit dá, že ruda skutečně tím způsobem složena jest.

Není sice známo, jest-li všecky chamoisity analysované byly stejně čisté neb
nezrušené ; však to z rozboru přece vysvítá, že chamoisit dle rozličných odrůd
svých se v jediném ložisku mění co do sloučenství svého.

V mnohých nerostopisech, jmenovitě v Huot-ově Mineralogii 1841, str. 290
jest chamoisit uložený v ložiskách v břidlicích útvaru přechodního v Bretagni,
nazván Bavalit-em ^*).

Nejobšírnější práce uveřejněná o chamoisitu jest od Berthirra v Annales des
Chimie et dc Physique Tome XXXV, 1827 pod názvem „Sur la composition de
Minerais de fer en grains".

V útvaru jurském (oolithickém) se objevují vrstevnaté oolithické rudy černé
s břidlicemi hlinitými a vrstvami vápenců jako u Villebois (departement dc V Ain),
v pohoří Jurském, v Couches u Creuzotu (dép. de Saónc et Loiře), v Ilayangcs
(dép. de la Moselle), v departementu ďAveiron a na mnohých jiných místech,
z nichž některá později vytknuta ještě budou.

Oolithy chamoisitové jsou bud vtroušeny do vápenaté základní hmoty, obyčejně

něco hlinité, tedy slínovaté, aniž by se mezi sebou dotýkaly; nebo tak k sobě při-
blíženy jsou, že se dotýkají, any mezery mezi nimi rudou hlinitou vyplněny jsou.
Ložiska rudní vytvořují ve vrstvách vápenných vrstvy nezřídka velmi mohutné
a vždy velmi daleko rozprostřela; však množství železa nebo čisté rudy v nich
obsažené mění se v rozličných částech ložiska, kteráž i mnohými jinými zvláštnostmi
se vyznamenávají.

Oolithy chamoisitu bývají magnetické veskrz; a množství jich vtrousených
do vápenců v departementech de Champagne, Bourgougne a de la Lon*aiiie obnáší
dle váhy -I až 10%.

Co do sloučenství se magnetické oolithy chamoisitu mění. Zrnka z Chátillonu
(dép. Cóte d*Or) jsou malá a zřídka vtroušená; zrnka magnetická z Nancy uSaint
Dizieru jsou velice malá a splostělá, v rudě, v které zarostlé jsou, je jich 10%
dle váhy.

Sloučenství jest následi^ící : Cliátillon

Narcy

fť,0, G7-3

70-0

FeO 15-3

157

Al^O^ 70

50

V chomáčkách z roztoku vyloučena SiO„_ 20

4-6

nó 6-4

1-6

Hlína a křemenný písek 2-0

24

100-00

99-3

Chátillon

Narcy

Poměr kyslíku jest v JV,0, 20-19 ... 20 ... 39

21-00

. . . 20 . .

. 39

FeO 3-4 ... 3 ... 6

3-49

• . ■ í) • •

. 5

Al^O^ 3-23 ... 3 . . . G

2-31

9

. • • a>4 . •

. 3

SiO, 1-07 ... 1 . . . 2

2-45

• . • ^14 . •

. 3

HO 5-6 ... 57,... 11

1-4 .

. . 1 V, .

.. 2

Na znečištění hlínou a křemenném nevzato ohledu.

Sloučenství chamoisitových oolithů z obou nalezišť jest velmi rozličné a dalo
by se pro zrna z Chátillonu vyjádřit vzorcem:

13 I\0^ Al^O^

3 FeO SiO^

+ 11 ^í

Pro zrna z Narcy pak:

13 Fe,0, Al,0, \ , ^ .^
bFtO l%SiO^\ ■*" " ^^•

Neznámo, jcst-li kysličník železitý jest v sloučenství v oolitech obsažen nebo
toliko přimísen; že sloučenství dle těchto vzorců není pravdě podobné, se na prvý
pohled zdá vysvítat.

Tato zma oolitická i po vyžíhání ještě vyrušují jehlu magnetickou z klidu.

Však oolithy chamoisitu z bání u Stigny, Jrouer a Glandu blíže ďAncy-
le- Franc (depart. de ťYonne), potom ony z bání u Pierre-Viller blíže Moyeuvre
(dép. de la Moselle) neobsahují kysličníku železnatého, za to ale '4 až '52 kys-
ličníku manganitého ; žíháním postrádají vlastnosti vyrušovat magnetickou jehlu
z klidu.

301

Oolithy, velikosti malého broku, z Glandii pocházející, jsou ještě jinak pa-
mátné. Jest-li že se v sehnané kyselině solné oolithy ponechají celé jak jsou,
aniž by se rozetrely, vyblednou za krátko, aniž se rozpadnou; ve vybledlé zemité
vylouhované látce oolithu, kteráž nerozpustná pozůstává, veliké množství vtroušených
přemalých zméček, toliko zvětšením patrných, barvy kovově černé a lesku velmi
značného, se objevuje. Zrnéčka, jichž množství dle váhy více Vioo celého oolithu
obnáší, v němž zarostlá jsou, mají podobu osmistěnu na špičkách otupeného krychlí
tedy: O.aoOoo. Složena jsou z kysličníků železa s něco málo přimíšených kys-
ličníků manganu a titanu. Krystalky jsou tedy bud titanovým železovcem, ilme-
nitem, s nejmenším množstvím titanu nebo z titanového magnetitu složené, což
krystalové formě neodporuje. Zajisté že magnetičnost těchto oolithu pochází od
zrn černých.

Ve všech oolitech však nebývají stejně roztroušeny, v některých pak se ani
nepoznávají lučebním rozborem. Struska chamoisitů roztavených, mnoho černých
zrn obsahujících, potahuje se někdy na povrchu slabým nádechem barvy medové.

Též ostatní části ložisek uložených ve vápencích jurských bývají nezřídka
magnetickými.

Nejpamátnější ložisko jest u Hayange, (dép. de Moselle), báněmi otevřené
v mocnosti 3 až 4 metrů sblížené vodorovně v jurských vápencích uložené. V lo-
žisku rozeznávají se troje rozličné odrůdy rudní, kteréž nepravidelné, velké části
v ložisku skládají a ponenáhlými přechody mezi sebou spojeny jsou. Všecky
troje odrůdy jsou oolitické a zrnité a sice jsou to hnědá, modrá a šedá ze všech
nejhojnější.

Odrůda hnědá vlastně ani chamoisitem není, jelikož se z vodnatého kysličníku
železitého, nebo převládajíc z limonitu skládá.

Modrá ruda se mění v tmavošedoolivovou, šedozelenavou, olivovou a černavou.
Prášek její jest tmavošedozelenavý. Snadno se štípe, ba též drobivá jest. Tvrdost
2 5 obnáší. Před dmuchavkou jest nesnadno tavitelná v černou strusku velmi
magnetickou; ruda sama jest silně magnetická.

Na pohled se zdá být modrá ruda složena toliko z jediného nerostu, není
tomu ale tak, an se rozborem troje rozličné nerosty, rudu skládající rozeznávají;
v kyselinách vyvijí ruda kyselinu uhličitou, což již o směsi nějaké svědčí. Slou-
čenství modré rudy jest:

FeO 610

CaO 6-2

CO, 20-3

Al^O^ 3-8

SiO^ 6-0

HO 26

MgO, MnO sledy

99-8
Ruda, složena z tří nerostů, z chamoisitů, sideritu a calcitu. Beudant (Traité
de Mineralogie 1832, str. 128) dal chamoisitů smíšeném v modré rudě s uhličitany
železnatým a vápenatým jméno berlhiérinu, Sloučenství berthiěrinu se odchyluje

302

od onoho, které cliamoisitu z Chamoisonu přináleží, od kteréhož se vůbec každý
posud zkoušený chamoisit odchyluje.

Přepočte-li se rozbor uvedený obdrží se pro složivo modré rudy:

CaO CO^

110 . .

. 11-0 . .

. calcit

FeO CO^

40-3 . .

. 40-3 . .

. siderit

FeO

360 \
3-8

60 •
2-5 .

AhO,
SiOj

. 48-5 . .

chamo

HO

neb

99-8 99-8

Chamoisit v modré rudé samojorliný magnetický by mél tedy slo/ení:

FeO 74-7 kyslíku 17 00 pom ér kyslíků 5 - 47 ... 14

Al^O^ 7-8 „ 365 „ 1 = 1 ... 3

SiO, 12-4 „ 6-45 „ 2 = 2 ... 6

HO 51 „ ■ 4-50 „ 1 • 1-3 .. . 4
Vzorec dle prvého poměru kyslíků by byl:

2 (P S + Aq)] ''^" ^{AFeOSiO^)] ^ ^ ^^

2 FeO AkO, \...

3 (4 JPeO StO^) I ^ ^ "^^
dle druhého poměru.

Též se jméno berthiř»rin na celou modrou rudu prostoupenou značným
množstvím sideritu a calcitu přenáší.

Třetí odrůda z Hayange, nebo šedá, jest patrnou směsí obou předešlých.
Okem rozeznávají se částečky žlutohnědého limonitu ostře oddělené od základní
hmoty chamoisitové šedomodravé, v níž zarostlé jsou. Rozborem se seznává, že
sestává z limonitu, sideritu, chamoisitu, ale žádného calcitu.

Podoba rudy z Ilayange s naší Nučickou jest velmi značná; modrá ruda
složení berthiěrinu jest nezrušená původní, z kteréž zvětráním hnědá nebo limonít
ponenáhlýml přechody šedou odrůdou povstává.

V hnědé rudě jest všecken kysličník železnatý ve vodnatý železitý proměněný ;
v šedé pak jen část jeho jak ze sideritu, kterýž nejprve se okysličuje tak snad
i ze chamoisitu, an calcit všecken vylouhán jest.

Některé chamoisity zdají se obsahovati jak hlínu tak i vodnatý kysličník
hlinitý, kterými znečištěny jsou, a jimž se k tavení křemene přidávati musí.
Takové jsou některé chamoisity Champagni a v Bourgogne. Jeden z takových cha-
moisitu, mnoho vody obsahujících z MontGirardu u Saint Diziers, který se v peci
Bienvillu taví, jest složen z:

Fe^O^ 690

Al^O^ 7.0

SiO^ a písek křemenný 7 '2

no 16-0.

Jelikož neobsahuje žádného kysličníku železnatého, není snad ani chamoisitem.

Mimo Francii a Švýcarsko jest chamoisit znám posud toliko v Čechách

303

a může se sméle tvrdit, že ranohem lépe než všude jinde, nebo o něm více
vědomostí nyní nabyto než o všech ostatních dohromady. Je li uložení ložisek
chamoisitových co do obzorů, jež v útvarech, v kterých se vyskytují, zaujímají,
nejisté, jest obzor, v českém spodním silurském útvaru zcela jjstě známý.

Tolikéž český chamoisit jest ložiskem mohutným a dlouhým, kteréž od Vraže,
přes Chrustenice do Nučic a Jinočan se táhne, uloženo jsouc uprostřed pásma Dd^,
(Iruliou zvířenou silurskou vyznamenaným. Též ještě v nižších pásmech v Dd,,
inidy čeiTié se uvádějí, kteréž mimo jméno chamoisit jim dané, kteréž jim
vsak neprávem náleží, posud neznámy jsou.

České chamoisity též se rozvrhují na pravé chamoisity a na berthiěriny, více
neb méně sideritem a též calcitem, ale v míře mnohem podřízenější, prostoupené.
Též hnědé rudy, jako u Hayangcs ve Francii, se vyskytují co proměny chamoisitů.

Barva chamoisitů jest černošedá až čemomodravá, prášek šedý. Barvy svě-
tlejší, zelenavé, světlošedé, nejsou nezrušenému chamoisitů vlastní.

Tvrdost jest okolo 3, dle Mohsové stupnice tvrdosti, nebo buď rýpají calcit,
nebo jím jsou rýpány.

Sloh rud jest vesměs oolitický, malé oolithy někdy dosti hojné a ve směru
vrstevnatosti často sploštělé, ač nepravidelně tak bývá. Potažná váha rud oolitických
jest: 3084 — 3'716.

Vesměs jsou chamoisity magnetické, an vyrušují jehlu magnetickou z klidu.
O působnosti rudy na magnetickou jehlu podávají důkazu dolové mapy, v kterých
od úchylky magnetické podmíněné vlastnosti rudy, malé neshody se pozorují v sou-
hrnu mnohých tahfi, měřeno-li kompasem hornickým. Též malé kousky rudy
k jehle přiložené vyrušují ji z klidu; tu rozličné odrůdy chamoisitů rozličnou
sílu magnetickou jeví.

Chamoisit oolithický, nebo základní hmota chamoisitů nebo vybrané z něho
oolithy (vše neporušené) odchylují jehlu z klidu o 3, 4, 5 až 6' na každou stranu,
přiblíží-li se jí v malých kouskách.

Berthiěiin; nebo skleněnka však až na 15' až 17' odchyluje jehlu na každou
stranu ze směru magnetické čáry.

V žáru před dmuchavkou se oolithy neporušené, černošedé dosti snadno taví
v černou, strusce podobnou kuličku neprůhlednou. Základní hmota chamoisitová
se trochu méně snadno v podobnou kuličku slívá. Berthiěrin však ještě méné
snadno slívá se černou, lesklou, struskovitou kuličku neprůhlednou.

Tavené neb toliko vypálené chamoisity mnohem účinlivěji vyrušují magnetickou
jehlu z klidu. Chamoisity neb oolithy vyžíhané v malých kouscích uchylují jehlu
o 4 až 8', vyžíhané Berthiěriny (skleněnky) ale rozechvějí jehlu až na 30' i ještě
něco málo více na obě strany od magnetické čáry. Berthiěriny, nebo sideritem
prostoupené chamoisity jsou magneticky účinlivější všech ostatních odrůd.

Co do bohatství rudy na železo jsou skleněnky nebo siderity a též něco
calcitem prostoupené pevné chamoisity neb berthiěriny, bohatší rud neprostoupenýck
sideritem.

Oolithy jsou tak pevně spojeny se základní hmotou a mimo to též sideritem
proniknuty, že se z rudy vyloupati nedají; proto všecky analysy berihiěrinu úhmeč-
uými jsou (jako analysa písmeno a na straně 203 a písmeno b na straně 204).

304

V někteiých odrůdách skleněnek jsou šedočerné oolithy toliko do čisté side-
ritické základní hmoty šedožluté vrostlé.

V černošedých chamoisitech oolithických, málo neb takřka žádným sideritem
prostoupených, jest složení oolithů, jež se ze základní hmoty vyloupat dají, jiné,
než ono základní hmoty.

Černošedé nezrušené oolithy analysované pod písmenem d strana 205 obsahují
kyslíku v sloučenství částky v kyselině octové nerozpustné:

FeO 41'58 kyslíku: 924 pomér 1*5 neb 4

AUO^ lG-90 0-70 1- 3

SiO.^ 29-21 15-58 25 8

Poměr kyslíků jest sblížené tento, au vynechány malé částky PO^^ SO^^ které
snad na Al^O^ sloučené, množství jeho umenšují, čímž poměr kyslíku, tak jak
vypsán, tím sblíženějším se stává.

Dle poměru toho by se dalo složení oolithů d, sblížené takto vzorcem
vyjádřiti:

[ 3 FeO Álfi^ \
FeO 4 SiO,^ ]

Oolithy v chamoisitu jsou křemenem bezvodým ; počínajícím zrušováním vy-
blednou a szelenají, an též něco vody přibírají, jak z analysy na straně 206 písmeno
f na jevo jde.

Porovnáním rozboru oolithů s rozbory základní hmoty též se zdá vysvítati, že
v nich mnohem více PO^ a SO^ než ve vlastní základní hmotě obsaženo jest.
Hutnota oolithů mění se od 2'G70 do 3- 104.
Konečná proměna oolithů jest kaolin.

Černošedá, velmi jemnozrná až celistvá základní hmota neporušená, tak jak
na stránce 204 písmeno c rozbor její uveden jest, skládá se ve své nerozpustné
části v kyselině octové pozůstalé, přehlédnou-li se látky v menších částkách v ní
obsažené z:

FeO 46*59 kyslíku obsaženo 10*35 poměr 2 neb 4

Al^O^ 21*87 875 1*5 3

SiO^ 9-65 5*15 1 2

HO 12*66 11-25 2 4

Poměr tento by se stal mnohem přiblíženější ještě, kdyby se něco Ál^O^^
kterýž snad na PO^ vázaný jest, odtáhlo.

Z poměru toho se dá sestavit tento vzorec pro sloučenství chamoisitu c):

\ FeO SiO^ f + 4 /itP.

Základní hmota chamoisitová jest tedy vodnatý křemen hlinitoželeznatý, jako
chamoisity původní. Zdá se, že v ní méně PO^ a SO^ do sloučenství přistupuje,
než do oolithii vlastních.

Hutnota základní hmoty neporušené mění se od 3447 do 3*484. Konečná
proměna chamoisitu jest limonit.

V černých, drobových břidlicích, jak ve visutém tak i v ležatém ložiska, za-
rostlé malé oolithy černé, jimž se některé větší soustředně miskovité oolithy černo*

305

šedé do drobaooolitické rudy vtroušené podobají, sestávají opět z vodnatého kře-
manu, něco sideritem a calcitem prostoupeného, jak z rozboru na stránce 205,
písmeno e) na jevo jde.

Některé české chamoisity opět něco kysličníku železitého l\0^ co součástku
v složivu obsahují, jako skleněnka na straně 204 pod písmenou b) uvedená, což u
odi'ůdy, bavalitem zvané, hojným úkazem bývá.

Že naše chamoisity co do složení svého mezi sebou, jakož i s oněmi z Francie
a Švýcarska nesouhlasí, není nic divného, an chamoisit seznán co ruda složení
velmi měnivého, což od přistupujících do ní nepodstatných částí pochází. Vždyf
francouzské chamoisity mezi sebou a se švýcarskými též nesouhlasí nikterak.

Mimo jtyto zde uvedené analysy českých chamoisitů nejsou žádné jiné uveřej-
něny ; toliko v Bořického pojednání o nerostech silurských, pásma železných rud
v Sitzungsber. der wien. Acad. 1869, str. 1273 a v Živě 1869 na str. 10 uvedeny
tři analysy chamoisitů z Chrustenic provedených ve Vojtěšské huti na Kladně (ne
na Vojtěšské šachtě, jak omylem udáno, an v Kladně žádné šachty toho jména ne-
stává), kteréž ale nespolehlivé jsou.

Co konečný úsudek možno o složení chamoisitů následující uvésti:

Základní hmota chamoisitová jest vodnatý křeman hlinitoželeznatý ; oolithy
v základní hmotě vtroušené jsou bezvodým křemanem hlinitoželeznatým ; rozumí se
samo sebou, že v způsobu nezrušeném, tedy z takové hloubky ložiska, až do které
se rušivá moc vody a vzduchu nejeví.

Poněvadž chamoisit co ruda se skládá ze základní hmoty, v níž neurčité
množství oolithů vtroušeno jest a poněvadž každá z částek složiva jiné sloučenství
má, následuje z toho, že analysy rudy samé, tedy jak základní hmoty tak i oolithů,
budou pokaždé jiné a že jimi se nikdy pravé sloučenství chamoisitů nevysvětlí,
byf ruda i neporušená byla. Že pak do chamoisitů i siderit a calcit v jemném
rozptýlení přistupují, měníce je v odrůdu berthiérinem zvanou, tedy tím sloučenství
se ještě neurčitější stává.

Chamoisity se dosti snadno proměňují, jak již nahoře řečeno bylo, a analysy
takových polozrušených a proměněných rud budou tedy velice od sebe se od-
chylovat.

Vše to se shoduje se zkušeností; kolik analys našeho chamoisitů takovým
způsobem uděláno bylo, tolikráte se nalezlo vždy jiné sloučenství.

1 analysy francouzských a švýcarských chamoisitů se různí mezi sebou,
jakož i s analysami našimi z té příčiny, že nezkoušena základní hmota a oolithy
jejich, každá zvlášť o sobě a potom též snad z té příčiny velice pravdě podobné,
že nevzaty rudy z hloubky ložiska ještě nezrušeného, kteréž tehdáž snad ještě ani
dostiženo nebylo, když analysy dělány byly.

Že zkutečně nevzaty k analysám alespoň částečně čisté nezvětralé chamoisity,
vysvítá z toho, že Berthičre sám popisuje jeden chamoisit jím analysovaný, nyní
co vzorný ve všech knihách uváděný, co šedozelenavý ; známo ale, že barvy zele-
navé naznačují v chamoisitů již valně pokročilý rozklad, kterým se i sloučenství
mění; Berthiěrův nerost byl tedy již valně rozložený a takový se zajisté co vzor
sloučenství postavit nemůže.

Z obou těchto příčin dá se soudit, že analysy, kteréž co vzorné slončení cha-

306

moisitu do všech nerostopisů přešly se nevztahují na čistý nerost, a že tedy své
vzornosti by pozbýt měly. Naše analysy vztahují se na nerost nezrušený a sice ne
na rudu samu, než na oolithy zvlášť a základní hmotu tolikéž zvlášC, jimž kaž-
dému jiné sloučenství náleží.

2. Sideroxen.

V předešlých článcích byla velmi často řeč o zeleném nerostu, který bud
některé tufy diabasové v přejemném rozptýlení barví, aneb v nich v přeslabých
žílečkách, neb menších i větších šupinkách a malých kouscích vyloučen se nalézá.
V některých seménkách, však též i v Karabinských rudách visutých ložisek se
v malých kouscích, aneb v tenkých, krátkých povláčkách šupinatých, zarostlý ob-
jevuje. Ze všech těchto přehojných nalezišť tohoto nikterak vzácného nerostu
nemožno však tolik látky čisté sebrat, by se z ní sloučení nerostu určit dalo.

Sideroxen, kterýž na straně 153 v seznamu nerostů, do ložisek rudních aneb
do diabasových hornin vtroušených uveden jest, nalezen ve Svarové ve IV. šachtě,
v samé blízkosti ložiska nejvisutéjšího nebo třetího v značnějších kouscích. Ve
vi-stvě asi 2 cm. mocné, sestávající ze špinavé šedého, trochu tufem znečištěného, do-
lomitického vápence, kteráž bezprostředně k třetímu ložisku přirostlá jest, vtrou-
šeno značné množství zrnek sideroxenu. Zrnka však málokdy dosahují velikosti
hrachu, obyčcýně jsou mnohem menší.

Tato zrnka mají barvu trávově zelenou, až světle trávovou, jsou křehká,
lomu nedokonale lasturového, natrhaného střípkami. Tenké střípky jsou průsvitavé
na hranách. Lesk jest slabý, sloh jednostejný, tedy beztvárný. Nedá se upřít, že
některá světlejší zrnka upomínají na delessit.

Zrnka byla vybrána a zkoušena na hutnotu. Ve vodě vyvíjela nepatrné
množství malých bublinek vzdušných. Potažná váha nerostu, tak jak jest, tedy
než ještě bublinky se vyvinuly, určena s 209 grammy, jest 2*6039; když se ale
bublinky za kratičký čas byly z něho zcela vyvinuly, nalezena hutnota 2*6104. Ne-
rost tedy na pohled úplně spojitý obsahuje přece dle objemu -25% skulinek dro-
bnohledných, do kterých se voda vsakuje.

Jiné kousky nerostu, které se vodě dříve omočeny nebyly, vysušeny pod chlo-
ridem vápenatým; za 5 dní ztratily l'96^/o vody nebo vlhkosti v nich obsažené.

Tyto pod chloridem vápenatým vysušené kousky byly zkoušeny na potažnou
váhu a vzato ku zkoušce 2*00 grammů. Nerost tak jak byl, tedy i s bublinkami
v něm obsaženými, měl hutnoty 2*5650; po vyjití všech bublinek z něho byla po-
tažná váha 2*7407. Bublinky se vyvíjejí kvapně z nerostu a za několik hodin je
nerost vodou úplně prosáknut, an se více žádných bublinek nevyvi[jí. Látka, pod
chloridem vápenatým vysušená, sestává tedy dle objemu z nerostu a z 6*4l7o du-
tinek drobnohledných, vzduchem a vodou vyplněných.

Bylo by záhodno zvědět, zdali jsou tyto dutiny, zaujímající dle objemu v ne-
rostu 641%, vyplněny vodou nebo ne. Kdyby v těchto dutinách 6*41 \ dle ob-
jemu byla voda, musilo by jí dle váhy být 2*50®/o ; jelikož ale nerost chloridem
vápenatým toliko 1*96% vody pozbývá, tedy jsou bud dutinky neúplně vodou vy-

307

plněny, aneb shustěnou v nich vodní parou: však prvé zdá se být proto pravdě*
podobnéjšf, an by se jinak, kdyby toliko shuštěná vodní pára v nich obsažena byla,
ve vodé z nerostu vzduchové bublinky vyvíjet nemohly.

Zelený nerost byl na prášek rozetřen a pod chloridem vápenatým vysušen;
takto připravený prášek v množství 205 grammů měl hutnoty 2*7373.

Hutnota se tedy v nerostu jen tehdáž oemění, byl- li pod chloridem vápenatým
vysušen, než zkoušen byl na potažnou váhu. Jak potom se potažná váha určuje,
zdali s kousky nebo práškem, jest jednostejné.

Tvrdost nerostu jest 2*5 nebo calcitem nerost rýpán jest, kamennou sůl pak
zase rýpe. Lithionit z Zinnwaldu rýpe nerost a jest jím tolikéž rýpán.

Prášek nerostu velmi světle zelený, pod chloridem vápenatým vysušený, sušen
při 100^ C ztratil vody za 3 hodiny lU^/o a

za 6 hodin llB^o? kteráž není chemicky vázána.

Při 300 — 400° C žíhán v platinovém tyglíku, aniž by dno tyglíku bylo dost
málo řeřavé bývalo, pozbyl původní, pod CaCl vysušený nerost 2*71% vody a
změnil při tom barvu svou v špinavě hnědopřišedlou.

V kyselině solné se nerost nerozkládá.

Ku zkoušce vzato 1*46 grammů při 100** C sušeného nerostu.

Nerost při 100® C sušený obsahoval 116 hygroskopické vody.

SiOn, 56-67 v tom kyslíku 29-44 neb 2944 sblížený poměr 14

•48

Al^O^

17-85

1í

CaO

1-72

H

MyO

2-65

U

FeO

14-74

1í

CuO

.10

Í1

HO

6-90

il

48 \

106 I

3-27 I ■

•02)

4-83

n M

613 . . 6-13 „ „ 3

100-63

K zjištění tohoto sloučenství byl ještě jeden rozbor s jinými kousky udělán,
při čemž nerost nejprve v kyselině solné vylouhován se něco málo calcitem zne-
čištěn býti seznal.

Rozbor tento od p. assist. Frant. Farského.

Nerost při 100® C sušený obsahoval 484 hygroskopické vody.
CaO 214 I

MfjO sledy I calcit v kyselině solné rozpustný

CO., 204 vypočítáno )

aS/Oj 5305 obsahuje kyslíku 2831 . . 2831 sblížený poměr 14
AU)^ 16-69 „ 7-81 . . 7-81 „ 3

CaO
MyO 3-83

7?

1-531
306 1

4-59 ,. 2

FcO 13-77 ., 3-06 í ••'"*' »

CuO sledy

HO 8;58_ „ 7-58 . . 7-58 „ 3

lÓOlO

^

/

808

Jest-li že 86 vezme poměr kyslíku: StO, : Al^O^^ : FeO (MgO) : HO tak,
jak určen jest, 14 : 3 : 2 : 3, kterážto čísla arci ne zcela přesná, než trochu
nucená jsou, za základ dal by se pro sideroxen sestaviti vzorec

AkO, 6 SiO, j + 3 50,

2 FcO (MgO) SiO,

který ovšem toliko sblfženč sloučenství naznačuje.

Pamétihodný jest nový nerost, kterémuž z té příčiny, že v tufech na blízku
rudních ložisek neb v nich samých se objeuje, jméno sideroxen dáno. Nerost
jest tím, že v něm něco málo kysličníku mědňatého obsaženo jest, památný; však
tento ale není příčinou zelené barvy, kteráž od kysličníku železnatého pochází. *•)

Nový tento nerost, ač podobný v některých odrůdách delessitu, se nicméné
od něho tím liší, že v kyselinách se nerozkládá, kdežto delessit se snadno roz-
kládá, vylučujíc kyselinu křemičitou. Mimo to obsahuje delessit mnohem méné
kyseliny křemičité a více vody a mnohem více magnesie než tento nový nerost.
Potažná váha delessitu, 2*9 jest tolikéž ač málo, přece vyšší než ona našeho nerostu.

Jiný nerost, ku kterému by sideroxen porovnán býti mohl, jest tak zvaný
diabantochromin, zelený, barvící nerost v diabasech Frankenwaldu, jemuž dosti na
pohled by se podobal. Však diabantochromin se jako delessit objevuje vy-
loučen v dutinách, skulinách a rozsedlinách, což o našem nerostu zarostlém ne-
platí a má hutnoty 2*81 — 2*93. V kyselinách se rozpouští a má asi následující
sloučenství :

SiO^ . . . 29-4— 31-7

Al^O^ . . . 91— 12-2

FeO . . , 21-3— 26-9

MgO . . . 17-9— 22-9

HO , . . 10-2— 15-8

(Neues Jahrbuch fQr Miner., Geol. u. Palaeont. vonLeonhard u. Geinitz 1870;
p. 1 atd. Dr. K. L. Th. Liebe, Die Diabase des Voigtlandes und des Franken-
waldes, erster Abschnitt, die fárbenden Mineralien).

Porovná-li se diabantochromin s delessitem, seznává se, že oba nerosty jsou
totožné, a že náš nerost dalece rozdílný od nich.

3. Delvauxit.

Tento nerost byl nejprve od Dumonta (Bulletin de Tacademie royal de sciences
de Bruxelles 1838 Torae V. p. 296) dle Delvauxa pojmenován, který již před tím
byl nerost (Bull. de Tacad. de Brux. 1838 t. V. p. 147) třikrát analysoval. Nerost
nalezen na haldách opuštěných bání na olovo v Berneau u Vise v Belgii.

Tři první analysy nerostu pocházející od Delvauxa jsou tyto: a, fi jiná odrůda
Tudohnědá, y hnědočerná odrůda:

309

«)

«

r)

SiO^

•50

3-60

4-40

HO

36^40

42-20

40-40

Fc:0,

35-79

29-00

31-60

CaO CO^

10^00

1100

9-20

^* _

16-29

13-(50

14-13

D8-98

í)9-40

99-5K)

Jelikož Delvaux při rozpouštění nerostu v kyselině solnó pozoroval ylabé vyví-
jení se kyseliny uhličité, měl za to, že pochází z rozkladu calcitu, celý nerost pro-
stupujícího a určil dle toho všecko vápno jako uhličitan vápenatý, aniž by byl
dříve kyseliny uhličité dle množství svého určil.

Rozklady byly tedy v ten způsob vysvětleny, jako by v nerostu calcit co
znečistěnina jej veskrz pronikující obsažen byl; vápno tedy na uhličitan vápenatý
přepočítáno a toto jakož i nalezená kyselina křemičitá co nedůležité přísady
v nerostu odtaženy (Dumont L'institut a Phylos. Magaz. Ser. III. vol. XIV. str. 474).
Za příčinou takového vysvětlení rozboru delvauxitu určeno pro složení následující
t heoretické sloučenství :

HO 49-76 48-81 4M3

Fe^O^ 34-20 36*62 4044

PO^ n5-04 _ 16-57 18-20

100-00" TÓO-OD ■ 99-77

dle kterého by delvauxit složen byl dle vzorce:

2Fe^0^ PO, + 24 aq. neb 2 Fe^O^ PO^ + 18 aq.
Za příčinou takovéhoto vysvětlení rozboru vtáhl Church (Chemical New edit.
by Crookes, London, X. 145.) delvauxit ku krauritu nebo dufrénitu, prese vše, že slou-
čenství obou nerostů jest rozdílné; též Dana (ve svém System of Mineralogy
tifth editon 1869) následuje tohoto příkladu, kladouc delvauxit do druhu dufrénitO,

prese vše že tento nerost z:

HO 105

Fe^O^ 62-0

PO5 27-5

1000

sestává.

Nejlepší posud stávající práci o delvauxitu podal Karel Ilauer (Jahrbuch der

ř^eolog. Reichsanstalt, V. Jahrgang 1854, str. 67 , Uber die Zusammensetzung

(^iniger Mineralien mit besonderer Rucksicht auf den Wassergehalt).

V tomto pojednání se složení delvauxitu z Bernau u Vise v Belgii znovu

I^robírá a se složením nerostu, toho času v ložisku limonitovém v Dollingraben

u Freisteinu (Lubno, Leoben) v Štyrsku nalezeném, srovnává.

Aby se zjistilo, zdali kysličník vápenatý v nerostu z Berneau jest kyselinou

uhličitou vázaný, tedy co calcit nerost znečištiyící v něm rozprostraněn, určena

kyselina uhličitá vážením a nalezena v množství menším než I^/q. Jelikož ale

bezprostřední určování malých částek kyseliny uhličité není zcela přesné, určena

tato ze zbytků, když nerost byl vyžíhán a voda pohlcením v chloridu vápenatém

určena byla. Výsledek tohoto určení byl, že množství kyseliny uhličité v nerostu

21

310

toliko nčkolik desetin procentů obnáší, kteréž k vázání kysličníku vápenatého v ne-
rostu obsaženého nedostačuje; že tedy kysličník vápenatý v nerostu samém z nej-
větší části chemicky vázán jest.

Hauer vzal dvě částky nerostu na vzduchu vyschlého a určil v nich vodu;
jednou žíháním, tedy nepřímo, a podruhé vážením jí, tedy přímo.
Složeny tedy delvauxity z Berneau z Dollinggrabenu (Lubno) :

Určení vody
nepřímo bezprostředně

vážením

CaO

2081
708 j

7-83

při lOO^C prchající HO 12201 ^^^^

teprve v žáru prchající HO 13-84]

Fe^O^ 46-40 4625

PO5 18-67 18-47

CO2 sledy sledy

TOO-27

Odtáhnou-li se z rozborů, tak jak to Dumont učinil, CaO a SiO^^ obnáší

množství vody v nerostech od 20 až 127oi méně než Dclvaux ve svých rozborech

nalezl. Toho pííčina leží v tom, že nerost dlouhým uschováním vysýchá, an velmi

hygioskopickýjest. Bezpochyby analysován Delvaux-em nerost velmi vlhký, vodnatý

Dle složení tohoto, Hauerem nalezeného, by pro nerost se hodil vzorec :

lepřímo

bezprostíredně

vážením

1-24 í
7-39}

7-89

12-801
13-91 /

26-76

46-34

46-46

17-68

17-64

sledy

sledy

99-36

3 CaO PO, 1 , 24 ^a

By se seznalo, jak velice nerost hygioskopickým jest, dány malé kousky jeho
pod zvon skleněný, vedle nádoby vodou naplněnou, kdež ustavičně vody do sebe
pohlcovaly :

Nerosty z Berneau a z Lubna pohltily vody:

ve 3 dnech 8-73% 10067o

v 4tém dni -71 36

v 5tém „ 17 12

v 8mém„ ' -35 23

v 12tém „ 01 01

9-97\ " 10-78%

Byly-li nerosty dříve na prášek roztlučeny, pohlcovaly o něco více vody.
Jelikož nerost tak velice hygroskopický jest, bylo lepší nerost na vzduchu
vysušený spíše pod chloridem vápenatým sušiti.

Nerosty, pod chloridem vápenatým sušené, ztrácely na váze

z Berneau z Lubna
za 3 dni 9>U\ 9-28«^/o
v 6tém dni -88 -27
v 8 „ . -41
v 12 „ ._ _ _ _ •

'9-02% 9-92%

311

V množství vody, v nerostu obsažené, jsou znační rozdílové dle toho, byl-li
nerost toliko ve vzduchu vyschlý aneb pod chloridem vápenatým vysušen, an
množství vody v nerostu od vlhkosti vzduchu závisí a s touto se proměňuje.

Jest-li že se analysy přepočítají na nerost pod chloridem vápenatým sušený
a odtáhnc-li se kyselina křemičitá, obdrží se následující sloučenství:

Berneau Lubno
Veškerá voda nerostu pod chloridem vápenatým sušeného 1908 1904

Fe^O^ 52-03 5254

CaO 7-94 8-37

fOs 20-93 2004

99-98 99-99

Dle toho složení by se dalo sloučenství nerostu, pod chloridem vápenatým

sušeného, sblížené tímto vzorcem vyjádřiti:

však i tento vzorec:

snázoríuije dosti sblížené sloučenství nerostu.

Jest toliko ješté otázka, zdali voda, kterou nerost při 100° C pouští, jest
chemicky vázána aneb toliko hygroskopickou vodou, což posud zcela neurčito jest.
Nerost pod chloridem vápenatým nebo při 100® C sušený nepozbývá ničeho na své
podobě aniž barvy své tratí.

Vzorec určený Hauerem pro sloučenství nerostu pod chloridem vápenatým
sušený, jest až po ten čas pravý, jelikož podlé něho i dclvauxity u nás v Čechách
nalezené, sloučeny jsou.

Vlastnosti delvauxitU; jak jich Ilauer podal, všeobecně i pro náš nerost se hodí
který v rozmanitém způsobu výchozy silurských železných rud doprovází.

Nerost jest pevný, ledvino vitý, křehký, lomu lasturového, lesku smolného,
barvy žlutohnědé až hnědočerné, prášku světle hnědého, na tenkých hranách někdy
pr&svitavý. Delší čas na vzduchu uschován rozpadává se nerost sám ze sebe
v drobty ; v žáru před dmuchavkou rozprýská se a vypálí se v malém žáru na rudo
a taví snadno v šedou magnetickou kuličku. Ve vodě se všecky odrůdy neroz-
padávají, tolikéž i naše nikoliv, též pod vodou praskají jen některé odrůdy se šra-
motem, aniž by se kousky rozpadávaly. V rozředěné kyselině solné se rozpouští
nerost snadno, v sehnané kyselině se v chladu náramně snadno v hnědý roztok
rozpouští.

Naše nerosty při rozpouštění v kyselinách nešumí, jelikož nejsou calcitem
prostoupeny jako nerost z Berneau, kterýž drží malé částky tohoto nerostu co zne-
Čištěuinu. Všecky odi-ůdy vylučují v kyselinách více nebo méně chomáčků kyse-
liny křemičité při rozpuštění, an i malá částka kyseliny křemičité v roztok pře-
chází; naše české odrůdy vylučiyí jí 1-38— 3-90%.

Naše české odrůdy obsahují vesměs malé podíly kyseliny sírové, na kterouž
dlužno při určování vody zřetel obracet, an v teplotě žáru, při kteréž z nerostu

21*

312

se voda vypuzuje, i něco kyseliny sírové uniká, za kterouž příčinou nepřímé určo-
vání vody by vysoké množství její vykazovalo. Pročež také ve všech analysovanýdi
delvauxitech se určování vody takto dělo:

Do porculánového tyglíku dán nerost a pokryt vrstvou dříve vyžíhaného ky-
sličníku olovnatého (klejtu) a potom teprve žíhán; všecka kyselina sírová z nerostu
žíháním vypuzená zachycena v kysličníku olovnatém a toliko jedině voda uniká.
Protož také vrstva klejtu, pokrývající do ruda vypálený nerost, sbělf od síranu
olovnatého. Toliko v rozborech b) a c) strana 103 od Bořického pocházejících,
není udáno, aniž dopíděno býti mohlo, jakým zp&sobem voda určena byla.

O potažné váze delvauxitu jest toliko jediný údaj od Haidingera (Handbuch
der bcstimmenden Mineralogie 1845) vztahující se na nerost z Bemeau číslem
1*85 uveden.

Potažná váha našich odrůd tak jak jsou, tedy i se vzduchem, do nich vsák-
nutým určena s 2*074 až 2*254 ; kousky úplně vodou prosáklé aneb na prášek
rozetřelý nerost na hutnotu zkoušený, daly potažné váhy 1 924 — 2*354. Nerost
zkoušený obsahoval *50 až 21% vzdušných bublinek v sobě počítaje dle objemu.
Je z toho vidět, jak velice měnivá jest potažná váha nerostu na vzduchu vyschlého,
at si byla určena hutnota s kousky, aneb s práškem nerostu. Rozličná hutnota zá-
visí od rozličné vody hygroskopické, kterou nerost prosáknut jest, protož nikdy se
potažné váhy nerostu na vzduchu vyschlého shodovat nebudou. Aby se hutnoty
shodovaly, dlužno brát k jich určení nerosty stejného složení, tedy nerosty prosté
vší hygroskopické vody, což se děje takovým způsobem, že se nerost zprvu pod
chloridem vápenatým vyschnout nechá. Nerosty, kteréž dříve pod chloridem vápe-
natým vysušeny byly, nežli s nimi zkouška na hutnotu podniknuta byla, shodují
se ve své potažné váze znamenitě od 2*696 do 2*707, při čemž rozdílu není, vzat-U
nerost ku zkoušce v kouskách nebo co prášek.

Potažná váha ve vzduchu vyschlého delvauxitu záleží na množství hygrosko-
pické vody v nerostu vsáknuté; vlhkosti nerostu ale neustále na vzduchu až po
jisté meze ubývá, čímž nerost sám vždy ještě křehčím a drolivějším se stává.
Jestli že delvauxit čerstvě v hornině nalezený se několik dní v teplém vzduchu
ležet nechá, rozpadá se potom rychle v drobty, zvlášť byl-li sluncem vysušen.

Pokračujícím vysycháním delvauxitu ve vzduchu ubývá jeho vlhkosti, a po-
tažná váha uveličujc se. K potvrzení toho, že až na malé výjimky potažná váha
nerostu ve vzduchu vyschlého se tím více uveličuje, čím více mu vlhkosti ubývá
dělány pokusy, kterými to stvrzeno:

Delvauxit z Dobříce obsahoval za 10 dní potom,

když byl ze štoly na den vynesen

Jiný kus před měsícem čerstvý, z žíly, v níž zarostlý

byl na den vynesený [i) na straně 251] . . .
Nerost z Chrustenic, čerstvý z dolu vynesený, který

několik dní na vzduchu chráněn ležel . . . .
Nerost z Nenačovic, kterýž po svém nalezení asi

3 roky ve sbírce, chráněn před sluncem, uscliován byl

jl hygroskopické

i] vody

24-80

21*32

16-74

1200

potažná váha nerosta

ve
vzduchu vyschlého

1*9240

1*9404

2-2G76

2*3545

313

Drobty na vzduchu rozpadnuvšího se nerostu Nena-
čovického, kterýž po 3 roky na haldě změny po-
vetmosti zakoušel, tedy deštěm a sněhem prosá-
knut byl, sebrané za parného dne a brzy na to
zkoušené I 1262 2-2308

Přibývajícím stářím tedy nerost se stává sušším a tedy tak jak ve vzduchu
vyschlý jest, poměrně těžším.

Dle těchto zkušeností jest delvauxit toliko, když zarostlým jest, pevný, pokud
jest úplně vodou prosáknut. Jelikož ale okolní hornina (žilová, do které delvauxit
v závalkách zarostlý jest) mimo vlhkem též epsomitem prostoupena jest, dělí s ní
(hílvauxit tyto vlastnosti v míře svrchované. Ku zkoušce, zdali nerost epsomitem
[)roniknut jest, se hodí toliko zcela čerstvě v hornině zarostlé nalezené kusy,
kteréž žádným deštěm ještě nepromokly. Nerost jeden z Dobříce zkoušený
(i nastr.251) držící vlhkosti 21-327o, hutnoty 1-9404) obsahoval 1-G6% MgO 80^
(co bez vody siran horečnatý vypočítán) v studené vodě rozpustného ; byl-li ve vodě
vyvařen, rozpustily se z něho ještě '510% (siranu horečnatého, bezvodě počítáno)
MgO 80^ ; nerost tedy byl '670% (bezvodého) MgO SO3, prosáknut, dokud ještě
v žilové hornině zarostlý byl. Tomuto množství siranu horečnatého odpovídá
-451 ^o kyseliny sírové ; zdali tedy všecka kyselina sírová v nerostu obsažená není
vázána na kysličník horečnatý a vodu co epsorait, tedy alespoň valná část její jest
v tomto sloučenství v nerostu obsažena.

V nerostu, kterýž po dlouhou dobu změnám povětmosti podléhal, jsou malé
částky ÍSO3 v něm obsažené snad jiným způsobem než na magnesii vázané.

Delvauxit jest nerost hygroskopický, kterýž když byl na suchém vzduchu
vyschl, opět něco vody z vlhkého vzduchu přibírá.

Aby se zjistilo, jakým způsobem delvauxit pod chloridem vápenatým své hy-
groskopické vody pozbývá, dány dvě proby, asi před měsícem ze štoly Dobříčské
na den vynesené (i na straně 251), tedy za ten čas na vzduchu trochu osušené,
pod zvon skleněný nad chlorid vápenatý a sice jedna na otevřené hodinové sklíčko,
druhá do otevřeného piknometru.

Proba na hodinovém sklíčku Proba v piknometru

ztratila hygroskopické vody

za

22 hodin . .

. l(i-9X

11

25 „ . . ,

17-7 „

)t

48 „

23-3,,

n

5 dní . .

24- 1 „

»»

0 „

24 3,,

»

13 „ . . ,

24-8 „

n

2() „

24-4,,

1>

?1

»

n

11

11

1^

11

11

32 hodin .

■

l-07»/o

25 „

119,,

48 „

2-03 „

5 dní

• 5-6 „

6 n

. 6-3 „

13 „

. 10-8 „

20 „

14-2 „

26 „

. 16G „

33 „

. 20-0 „

60 „

. 23-82,,

Kousky díílvauxitu vší hygroskopické vody prosté nezměnily ani podoby své
ani barvy, toliko malým tlakem se mnohem snadněji v menší drobty rozpadávaly,
než to před vysušením bývalo.

814

Nerost vysušený jest velice hygroskopický a přitahuje rychle vodu ze vzduchu.
Proba na hodinovém sklíčku přitáhla vody na vzduchu ponechána

za 5 minut 'S^o

Hodinové sklíčko jiným nabroušeným uzavřeno a sponkou připevněno, ponecháno
tak uzavřené na vzduchu, a přitáhlo

za 7 dní VQ\

Otevřeno-li hodinové sklíčko a ponecháno na vzduchu, přitáhl ještě nerost

za 4 hodiny 95°/o vody

„24 „...;.... 10-8„ „

11 48 „ ll-7„ „

za 5 dní 12'3„ „

11 ^ 11 • U'o „ „

11 1«^ ^') 11*^11 11

1? ^^ 11 11-'^ 11 11

Když byl tedy nerost asi 127o ^^^y ^^ vzduchu vsákl, proměňovala se jeho
vlhkost právě dle vlhkosti vzduchu.

Delvauxit barvy smolné, z jednoho závalku, u Chrustcnic nalezeného, jak pod

písmenem d) na straně 242 analysován jest, zadržoval v sobě brzy po vynajití

IG'74% hygroskopické vody, kteréž pod chloridem vápenatým zbaven byl. Když

analysa asi 1 až 2 měsíce později dělána byla, obsahovala toliko 91l7o vody vsáknuté.

Proba při 100° C tak dlouho vysušená až vody nevydávala ze sebe, vydala

8-82°/o chemicky vázané vody při 100° C unikající.
Nerost při 100° C vysušený přitahoval na vzduchu opět rychle vlhkost do sebe
a množství vody v něm

za 4 minuty obmíšelo 8*527o
„ V4 hodiny 7 57 „

11 ^ 11 6'54 ,,

„ 4 „ 0*28 ,,

„ 24 hodin -22 „

1, 48 „ -21,,

„ 3 dni ^l^/o-

Nerost tedy opět přitáhl vodu svou, kterouž při 100° C pustil, ze vzduchu zpět.

Delvauxity delší čas na vzduchu vyschlé (tedy za čas, když z dolů nalezeny
a na den vyneseny byly), obsahují 514 až 13'97% hygroskopické vody, kterouž
pod chloridem vápenatým potrácejí.

By se též přesvědčenost nabyla, jak rychle delvauxit svou chemicky vázanou
vodu při 100*^0 potrácí, zahřívána proba z Nenačovic a) strana 102, když byla
dříve pod chloridem vápenatým vysušena (12*62% vody hygroskopické obsahujíd)
ve vodní lá^ni na 100° C a čas od času vážena.
Proba při 100° C sušená pozbyla vody

za 3 hodiny .... 7-03%

„ 4V. 1, 7-2G„

11 7 „ 7-41,,

11 17 „ 7-5G„

•

ai5

Více vody nerost nevydal. Poslední zbytky vody tedy při 100° C toliko pomalu
z nerostu unikají.

Jiný delvauxit z Dobříce poměrně dosti mladý (to jest čerstvě nalezený),
kterýž pod chloridem vápenatým 22-23**/o hygroskopické vody vydal, byl při 100® O
sušen a potratil vody za 2 hodiny 7*557o

„ 4V2 „ 8-24,,

„ 6V2 ,, 8-42,,

„ 7 hodin 8-91% ;

dále na 100^ C zahříván, nepozbyl více 8-9l7o vody.

Nerost ještě nad 100° C zahřát, pouštěl ještě vody a sice

za 3 hodiny pn teplotě 120° C 15-427o

„ 1^4 . . ,, 137° C 16-43,,
„ 1 „ „ ,, 150° C 1600,,
M 2V2 „ „ „ 220° C 17-93,,
„ 4 V. „ „ „ 220° C 18-19,,
Jestli že nerost, silně vysušený, kterýž sušením nikterak barvy své nepromě-
ňuje, na pouhém vzduchu ponechán jest, přitahuje vody náramnou rychlostí a ztráta
jednou pozbyté vody jeho klesá tím neustále, nebo obnáší množství potracené jím
vody za 3 minuty toliko 17*55 °/o

„ 8 minut 16-75,,

„ V4 hodiny 16-61,,

« 12 « io*uy „

„ 3'U . 11-42,,

„ 3% „ 1107,,

Kdyby byl pokus dále prodloužen býval, byl by nerost opět své vlhkosti na-
byl, kterou vflbec ve vzduchu zadržet může, tak jako ostatní na vzduchu vyschlé
delvauxity.

Když naše delvauxity toliko nepatrně malé množství kyseliny sírové obsah ují
kteráž z vetší části hlavně magnesií a vodou co epsomit vázána jest, přibližují se
dosti značně vzorci sloučcnství Hauerem určenému; drží-li ale mnoho kyseliny
sírové, klesá tím zároveň jejich množství vápna a seznává se, že jsou diadochitem
pomíchány.

Přehled. Pro druh nerostu delvauxit možno krátce dle vědomostí nyní na-
bytých následující přiměřenější popis jeho sestavit.

Delvauxit se objevuje toliko obmezenč v žilách na blízku loží rud železných
(hnědých) a sice toliko na výchozu jejich, kde nerost v závalkách s povrchem
hroznovitým se vyskytuje. Barva jeho jest hnědá, ledvinová, kaštanová až hnědo-
černá, lom jest lasturový, lesk smolný. Křehký nerost rozpadává se časem v drobty
za příčinou svého vysychání. Na vzduchu vysušen obsahuje ještě značné množství
hygroskopické vody, kterouž po delší době úplně pod chloridem vápenatým potrácí
a na vzduchu zase přitahuje, an látkou velmi hygroskopickou jest. Slabě žíhán až
tím vody pozbyl, tvoří rudý prášek ; v žáru před dmuchavkou taví se v šedočernou
magnetickou kuličku. Potažná váha nerostu jest měnivá od 1*85 do 225 a jest
tím těžším, čím méně hygroskopické vody obsahuje. Jestliže se potažná váha ne-
rostu v kouskách nebo v prášku určuje, nemění ničeho na číslicích. Toliko proby

316

pod chloridem vápenatým úplné vysušené poskytují určitá čísla potažné váhy
2'696 — 2'707. V studené sehnané kyselině solné se nerost velmi snadno roz-
pouští v hnědý roztok vylučujíc něco chomáčků kyseliny křemičité. V teplých
třeba i v rozředěných kyselinách se náramně snadno rozpouští. Ve vodě prýskají
některé odrůdy se slabým šramotem, aniž by se ale rozpadávaly.

Naleziště nerostu jsou: Bemeau u Vise v Belgii jak se zdá na blízku žil
limonitových doprovázujících žíly leštěnce olověného na výchozím. Též v žilách
a rozsedlinách, které pronikají ložisko limonitu a phyllity, v nichž ložisko uloženo
jest v Dolingraben u Freisteinu a Sv. Petra (Lubně — Leoben něm.) v Štyrsku, ve
výchozím. V značné výšce svahu na levém břehu Vordernbergského potoka nad
hutí Donavickou a Sv. Petrem jest blízko temena alpského hřbetu uloženo ložisko
limonitu, nyní opuštěné ve phyllitech, leckdes s vápencovými phyllity se střídají-
cími (snad do spodního silurského útvaru neb laurentánu náležející). Z celého
uložení se zdá vysvítat, že ložisko vzalo svůj původ z kyzů zvětraných. Ve phil-
litech trochu zkypřených, zvlášť ale v rozsedlinách, sestávajících z rozdrcených
úlomků břidlic zarostlé závalky delvauxitu jako u nás. Delvauxit se drolí tolikéž
jako český a belgický vyschnutím. V některých shlukách s povrchem hroznovitým
jest jádro barvy cihlové, lomu rovně lasturového, lesku mdlého, kraj ale kaštanový
lomu lasturového a lesku smolného. Střed obsahuje, zkoušen kvalitativně, něco
málo kyseliny sírové, protož s malými částkami diadochitu pomíšen jest, kterýž
příčinou jest, proč střed pevnější jest drolivého a prýskajícího kraje když byl vy-
schnul. V jalových žilách, kteréž v sousedství výchozího pod drnem ložiska
rudní českého silurského útvaru prorážejí. Tak v Nenačovicích v jalové žíle
na blízku velmi chudobného ložiska limonitového, u Chrustenic na blízku ložiska
chamoisitového, pod drnem v limonit proměněného, tolikéž zde i žilky v závalkách
diadochitu tvoře. V Nenačovicích u Chrustenic ve vrstvách drobivých břidlic pásma
Dd^ spodního siluru. U Dobříce v jalovém vržení na blízku limonitového ložiska
ve vrstvách graphtolitových břidlic a diabasových tufů ve vrchním siluru JSfe,. U Me-
zihoří (na blízku Benešova) na blízku žíly limonitové ve phyllitech lauretánských
neznámo ještě zdali též v žíle zarostlý jest, an toliko pod drnem závalky povalující
se nalezeny byly. **)

4t. Diadochit.

Tento původně u Saalfeldu nalezený, od Breithaupta pojmenovaný (Journal fur
prakt. Chemie 1837, X. 503), potom od Plattnera analyso váný nerost (Rammelsberg
Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Annalcn Bd. 62 p. 137 a Erste Supple-
ment zu Rammelsbergs Handworterbuch des chemischen Theils der Mineralogie
p 45, Rammelsberg Mineralchemie 18G0 p. 360) má následující složení:

HO 30-344
Fe^O^ 39-G90
PO5 14-811
80^ 15145 . . . 14-9

100-000

317

Analysa, kteráž podmiňuje vzorec

Fe,0,2P0,)
4 (Fe,0, 2 80,) ) + ^^ ^9

přešla do všech nerostopisů.

Vařící voda odjímá dle Rammelsberga diadochitu 12*6% kyseliny sírové,
tak že v zbytku vyvařeném jí toliko 2'37o zůstává.

Nerost Icdvinovite, krápníkovitě, soustředního slohu, lomu lasturového, barvy
hnědé až žluté, lesku skelného až mastného, kterýž průsvitavý, křehký a snadno
roztříštitelný jest, jest vlastností chemických jak to takové sloučenině přináleží.

Vydává totiž v žáru vodu a něco kyseliny sírové, barví světlo před dmuchavkou
zelené, nadýmá se a taví toliko na hranách v černou málo magnetickou strusku.

Nás nerost, kterýž v krajině českého silurského útvaru spodního tak hojně
se objevuje a pod písmenami a až x analysován jest, shoduje se dosti sblížené
s analysou právě uvedenou, nerostu durinkského.

Byť by i většina analysovaných diadochitu co do sloučenství s nerostem právě
uvedeným souhlasila, tož náš nerost ve svých zevnějších znacích odchyliye se dosti
značně od tohoto vzorného nerostu.

V sehnané kyselině solné se nerost i v chladu snadno rozpouští, v kyselinách
rozředěných se rozpouští v teple snadno v žlutý roztok vylučujíc něco málo cho-
máčků kyseliny křemičité, an zároveň malá částka kyseliny křemičité v roztok přechází.

Určování vody musí se díti tak jako při delvauxitu pozorně, an vedle vody
v žáru i kyselina sírová prchá. Aby se kyselina sírová vázala, tedy se proba,
z kteréž se v žáru nepřímým způsobem voda určiti má, musí vrstvou kysličníku
olovnatého pokrýt, kterýžto všecku kyselinu sírovou váže. Proba vyžíhaná jest
hnědorudá a značnou bílou vrstvou siranu olovnatého pokryta, v který se část
klej tu proměnila.

Tvrdost nerostu jest měnivá, od 2'5 do 3; Saalfeldská odrůda ve svých
tvrdších částkách objevuje tvrdost vyšší 3, an jí calcit rýpán jest. Našim českým
odrůdám přináležejí všecky stupnice tvrdosti od 1 až přes 3. Závalky zemitého
lomu mají nízkou tvrdost, an jako křída barví; pevné vrstvy nebo shluky z Chrus-
tenic rýpají však i calcit.

Barvy diadochitu jsou běložlutavé, citrónové, špinavě žlutověhnědé, oranžové,
cihlové až špinavě cihlové.

Potažná váha Saalfeldského diadochitu udává se od 1*9 až do 2*035.

Náš nerost jest dutinatý a vyvíjí ve vodě převelmi malé bublinky vzdušní,
kteréž teprve po dlouhé době se vyvíjet přestávají; určí-li se potažná váha nerostu,
spíše než bublinky z něho vyšly, tedy obnáší 1-8863 až 2*4227; určí-Ii se hutnota
ale potom teprve, když všecky vzdušní bublinky vyšly, což mnohdy několik dní
trvá. aneb jest-li se místo toho nerost ve vodě vyvtíí, tedy stoupne potažná
váha na 22205 až 2*7034, což tím se vysvětluje, že nerost '6 až 20'5*^/o dutinek
vzduchem vyidněných obsahuje. Příčina toho proč potažná váha nerostu vodou
úplně prosáknutého tak měnivá jest, leží v tom, že nerost obsahuje '07 až 3-2l7o
hygroskopické vody, kteráž teprve pod chloridem vápenatým z něho vysušena býti
může. Potíi/ná váha diadochitu jest tím vyšší, čím méně hygroskopické vody ob-
sahuje. Jest-li že se dříve nerost pod chloridem vápenatým vysuší, než se určení

318

hutnoty jeho predsevezme, tedy se tím potažná váha jeho zvýší na 2-7707. Po-
tažné váhy nerostu, na vzduchu suchého, dají se snadno převést na nerost prostý
vší hygroskopické vody, je-li množství vody vsáknuté v nich známo, potom se hut-
noty přibližují značně oné právě udané.

Potažná váha našeho nerostu jest vyšší než ona nerostu z naleziště Saalfeld-
ského, z čehož se soudit dá, že tato určena nerostem, kterýž hygroskopickou vodu
pohlcenou držel.

Tak jako delvauzit, jest i diadochit, vzat-li z břidlic zrušených, v nichž za-
rostlý bývá, značně vodnatý; jak se zdá tak značně, ne-li ještě značněji, jako bři-
dlice jej zahrnující a jest tolikéž i epsomitem v malých částkách prostoupen.

Drobové břidlice porušené, v nichž oranžový diadochit m, n, o, p, strana
239 vtroušen byl, obsahovaly na počátku jara 891 a 9'547o hygroskopické vody,
kteráž z nich při 100*^ C prchala. Dá se z toho soudit, že diadochit, pokud v zru-
šené drobové břidlici zarostlý byl, obsahoval přiblížitelné onomu množství vody.
Diadochit však na vzduchu vyschlý nezadržuje v sobě nikoliv tak vysoké množství
vody jak to v delvauxitu objeveno, an nejvyšší množství vsáknuté vody 3% obnáší,
nerost tedy vysýchá rychleji, aniž by tím toho nejmenšího na pevnosti pozbýval.

Malé částky epsomitu v diadochitu obsažené dají se vodou vylouhovati; dia-
dochity, kteréž změnou povětmostí vylouhovány (od deště a sněhu) byly, neobsa-
hují epsomitu.

Časem vysýchají diadochity značně.

Tak obsahoval diadochit z Krahulova, odrůdě i na straně 238 podobný, kterýž
po dva měsíce na haldě se válel, (potažná váha 2*4221 když byl plný vodou vsá-
knutý) toliko '28270 hygroskopické vody, ač celý týden pod zvonem vedle chlorída
vápenatého ležel.

Jak značně suchý diadochit hygroskopickým jest, vysvítá z toho, že tato pod
chloridem vápenatým úplně vyschlá proba opět za 12 minut ze vzduchu předešlé
množství vody obnášející -282^0 ^^ sebe vsákla.

Jiný, tolikéž takový kus, kterýž asi měsíc v dešti a slunci na haldě ležel
a potom po několik měsíců chráněn, uschován byl, ztratil hygroskopické vody pod
chloridem vápenatým:

za 1 den '470

za 8 dní '6^

za 15 „ -670

Jiný kus, na který počasí z prvopočátku nemělo vlivu, an po 9 měsíců
uschován, tudíž na vzduchu vysušen byl a z něhož analysa i strana 238 vzata
jest (potažná váha 2-4231 když byl vodou úplně prosáknut, 27707 když byl úplně
prost vší hygroskopické vody) obsahoval l"037o hygroskopické vody.

Aby se zjistilo jak rychle voda chemicky sloučena při 100® C z nerostu
prchá zahřívány dvě proby ve vodní lázni při 100® C, při čemž ztratily vody:

za 1 hodinu při 100® C 2-6l7o
„ IV, hodiny „ „ 2-98,,

za 3 hodiny pn 100® C 3-36®/o

11 4 I2 11 11 11 ^'^*^ v

319

za C hodin pn 100^ C 55970 za 6 hodin při 100" C 4-15\

^'> 8 „ „ ,, 7'08„ „ 8 „ „ „ ^'^^n

11 ^ /2 11 11 11 " •'"-'• 11

10 7'77

11 *^ 11 11 11 lil í)

11 ^^ 11 11 11 • «^^ 11

po dlouhé době 7'88„

^ Více vody obě proby při 100^ C nevydaly ze sebe.

Ještě více zahřátá ztratila proba vody:

za 1 hodinu při 127^0 19-737o
„ 1 „ „ 137^0 21-74 „
„ 1 „ „ 150*^0 22-38,,
„ 2 V4 hodiny „ 220^ C 22*54 „
„ 4V4 ,1 „ 220«C 22-56,,
Diadochit, při této vyšší teplotě částky své vody chemicky sloučené pozbavený,
mění barvu svou v špinavě citrónovou a přitahuje na vzduchu opět vodu ale dalece
ne v té míře a tak rychle, jako delvauxit vychladlý, při této teplotě vysušený.
Na vzduchu přitáhl vychladlý nerost opět tolik vody, že obnášelo jeho množství
vypuzené vody:

za 3 minuty 22*49%
„ 8 minut 2217,,
„ V4 hodiny 22-07,,

t-i 12 11 ^i'yy„

1, 3V4 1, 21-30,,

„ 3 /^ „ 21-28,,

Vysušený diadochit jest tedy v porovnání s delvauxitem nerostem slabě hy-
groskopickým ncpozbývajícím pevnosti vysušením.

Dle Rammelsberga (Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorf Annalen Bd.
G2. pag. 137 und Mineralchemie 18G0 p. 3G0) z diadochitu Saalfeldského 12-67o
kyseliny sírové vařící vodou se vylouhiye; náš nerost ve vaí-ící vodě zůstal takřka
nezměněný.

Přehled. Jelikož popis tohoto druhu toliko z nerostu Saalfedského udělán
jest, v Čechách ale rozmanité množství odrůd silurské rady doprovází, tedy se tím
rozhled na nerost značně rozšiřuje.

Diadochit se vyskytuje bnď v Icdvinovitých, krápnikovitých, miskovitě složených
korách a křehkých nákypech lesku skelného nebo v shlukách (závalkách) hroznovitého
povrchu, zemitého a mdlého lesku, lomu rovného. Barva jeho jest šedavěbílá,
žlutavěbílá, voskově až citrónově žlutá, oranžová, žlutohnědá až cihlová a hnědá.
Tvrdost od 1 počínaje, až přes 3, jelikož měkké odrůdy jako křída píšou. Po-
tažná váha jest velice měnivá, od 1'90 až do 2'7G; nerost prostý hygroskopické
vody pod chloridem vápenatým vysušený má potažnou váhu 2*771. Vařící vodou
se toliko z některých odrůd značná částka kyseliny sírové vylouhovati dá. Na
vzduchu sušené diadochity obsahují nanejvýše až 3®/© vody, kterouž, když z nich
pod chloridem vápenatým vysušena byla, na vzduchu opět rychle pohlcují. V chladných
sehnaných kyselinách, jakož i v teplých rozředěných se velmi snadno v žlutý neb

320

hnédavý roztok rozpouští vylučujíc někdy ze sebe něco kyseliny křemičité. V teple
pouští vodu a kyselinu sírovou, an při tom barvu do ruda mění; ostatní znaky
chemické jsou takové, jak ze složení vysvítá. Ve vodě nerost nepraská se šra-
motem, aniž se vyschnutím drolí.

Naleziště jsou: Amsbach u Gráfenthalu a Schmiedefeldu a Gamsbacha
u Saalfeldu v Durinkském lese v kamencčné břidlici. V Jachiraově v žíle sv. Dušní
v starých chodnících co hnědorudý průsvitavý povlak na smaltitu, pyritu, chalkopyríto,
patcraitu, selenitu, a erythrynu. Eisenbach u Štávnice v Uhrách v stole Alžbě-
tinské v korovitých skupeninách na křemenné hornině, v níž pyrit jemně vtroušen
jest. V Křemenici v Uhrách na jílovaté hornině, ve Freibergu na zrušené rule.

Diadochity z Eisenbachu u Šťávnice, Křemenice a Freibergu v Sasku (Phos-
phoreisensinter) jsou si velmi podobny. Potahují-li ve vrstvě slabší horniny žilové,
tedy »e takové povlaky podobají vyschlé žlutohnědé arabské gumě. Mocnější kory
pak jsou tmavěji žlutohnědé a veskrz poprýskané. Kory se snadno drolí v kousky
ostrohranné, lomu lasturového, lesku smolného, kteréž barvou žlutohnědou značně
průsvitavé jsou. Daly by se takové kousky přirovnati ku kouskám kalafuny, kterým
se nad míru podobají.

V závalcích, kteréž jsou ve vrstvách zárovně uloženy, buď v místech, kteréž
se blíže označiti nedají, nebo ve vrstvách co hnízda až do jisté vzdálenosti od vrženích
zarostlé (ale nikdy v rozsedlinách samých) v nejbližším sousedstvu výchozího ložisek
hnědé rudy aneb v chamoisitech hnědé rudy proměněných českého silurského útvaru.

V stráni u malých Přílep, v černé drobové břidlici pásma Drf,, na blízku
velmi nuzných hnizd liraonitových ; u Vraže a Stodůlek v drobových břidlicích
pásma JDd^^ na blízku ložiska chamoisitu v limonit proměněného. U Chrusteníc
a Nučic (vrch Krahulov) v nejbližším sousedstvu ložiska rudního v stropu v závalkách
v zrušené drobové břidlici, v Nučicích a Jinočanech v počve ložiska rudního,
v jedné vrstvě v závalkách na blízku vrženích, vše pod drnem v pásmu Dd^.
V Dobříči v malých závalkách a kuličkách v zrušených vrstvách šedé graptolitové
břidlice bezprostředně v stropu křemeného ložiska limonitového pásma Ee^, S del-
vauxitem pod drnem chudobné žíly limonitové u Mezihoře v Lauretánských phy-
litech (viz následující pojednání).

Ač Breithaupt toho mínění byl, že by diadochit a delvauxit v jediný druh
nerostu vtaženy býti mohly, tož tomu přece jak chemické sloučenství, tak i ostatní
právě uvedené vlastnosti obou nerostů nikterak nepřipouštějí.

Není to nijakou vzácností, že se objevují diadochity, kteréž obsahují kysličník
vápenatý a málo kyseliny sírové, jakož i delvauxity, kteréž drží málo vápna a něco
kyseliny sírové v sobě. Takové závalky jsou směsemi obou nerostů v neurčitém
poměru, v některých delvauxitech sestává obyčejně krajní vrstva, json-li diadochitem
pomíšeny ze smolně lesklého, křehkého, ledvinově, až kaštanově hnědého delTauxítu,
střed pák z pevné nedrolící se směsi lomu rovného, celistvého barvy hnědé jak to
u prob d, e, f, strana 242 objeveno bylo. Jakmile delvauxit s něco málo dia-
dochitu pomíchán jest, stane se značně pevnějším. Takové směsi dějou se v ne-
určitých poměrech a hnedle každý diadochit obsahuje vápno a každý delvauxit
něco kyselivy sírové, což o malých částkách jednoho nerostu, vyskytujících se
v druhém, svědčí.

381

5. Yálait

Tento nerost, kterýž jsem dříve nedokonale popsal (Jahrbuch der geologischen
Reichsanstalt, 1867; Helmhacker, Mineralspecies, welche in der Rosic-Oslavaner
Steínkohlenformation vorkommen str. 210.) nalezen nejdříve, společně s dolomitem,
calcitem a ozokeritem (Hatchettinem) v trhlinách sphaerosideritových septárií,
kteréž v stropu blízko prvé sloje, v pánvi uhelné, Rosicko-Oslavanské, v lupkách
uložené, zvlášf v severní čiísti se objevují.

Tehdáž se s nerostem pro nedostačitelné množství jeho žádné zkoušky
předsevzíti nemohly, toliko tvrdost určena s 1*5. Mimo to není válait, doprovázený
ozokeritem nikterak čistý, any na něm pozůstatky nafty lpí, kteráž též voňavý
zápach, jenž nerost, v prstech třen, vydává, způsobuje. Jsou totiž všechny rozsedliny
a trhliny septárií ve sphaerosideritu od nafty vlhky, ba sphaerosiderit sám jest
naftou úplné prosáknut.

Ve vrstvách vápencových českého vrchnílio silurského útvaru, zvlášt
v pásmech Ee^ F a někdy též Gg^ se objevují krátké, bílé vápencové žilky, v kterých
maličké závalečky nebo jemné žilky černého nerostu se vyskytují; kterýž dle pohledu
se náramné anthracitu podobá. Jak v bílém hrubovyhrančném calcítu, tolikéž
i v černém nerostu se objevují velice malé, čiré na obou koncích vyhraněné,
pravidelné, velice lesklé krystalky křemene podob oo P. — B, ^ B^ kteréž
třeba by hned patrnými nebyly, kyselinami se vyleptati dají.

Černý nerost mastného lesku, ač na pohled anthracitu velmi podobný, se od
tohoto přece svojí menší tvrdostí, válaitu přiblížené rozeznává a podobá se zcela
našemu nerostu. Nerost jest tak měkký, že se tlakem mezi prsty v černý barvící
prášek rozžmoliti dá. ,

Válait ze shluků sphaerosideritových, kamenouhelného útvaru mezi Zástavkou
a Zbejšovem na Moravě, jakož onen z bílých žil calcitových českých silurských
vápenců, se v zkoumadlech záporně chovají. V kyselinách sehnaných, jako
chlorovodíkové, dusičné, v lučavce, v pryskyřicovém oleji, v sírouhlíku, etheru,
líhu nezmění se ničeho na nerostu ani v teple ani za čas dvou týhodnů; v drasle
žíravém a kyselině sírové se obě tato zkoumadla slabě do hnědá zbarví, což se
zdá být nepodstatným znakem, an se nerost nijak nemění.

Nejvýznamněji chová se nerost v teple. Na platinovém plechu zahříván,
vydává nerost zprvku dým zápachu vonného, kterýž se liší velmi značně od onoho
zápachu, jakým se kamenné uhlí poznává; ještě výše zahřát shoří s čadícím
plamenem. ^

Jižně od Tachlovického lomu vápeného nalezeno v žilce, až na prst hrubé,
tak mnoho tohoto černého nerostu, že se jím zkoušky podniknout mohly.

Nerost úplně čistě vybraný dal potažné váhy ze dvou prob '86 a '63 grammů
těžkých 1-3909 a 1-4226.

Byť by nerost dle pohledu se byl zdál být velice čistým, tož přece vy-
víjely obé proby v rozředcné kyselině chlorovodíkové kyselinu uhličitou, šumíce při
tom, na důkaz, že nerost calcitem jemné prostoupen byl.

Calcit, prostupigící nerost určen v množství 21-837o- Tento válait tedy jest
asi \'j calcitu úplné proniknut.

322

Jcst-Ii lučena potažná váha nerostu, prostého všeho calcitu, tedy nalezena
tato z dvou částek 220 a 1*58 grammú těžkých co vlastní, válaitu čistému při-
náležející hutnota 1*2693 a 1 2703.

Rozborem tohoto nerostu, podniknutým s probami. od calcitu ůplne očištěnými,
nalezeno pro£. dr. Šafáříkem co střední čísla z dvou analys při 100^ C sušeného
válaitu následující sloučení:

C

85-64

U

5-20

0

7-96

popel

1-20

lOO-OO

Přepočte- li

se

rozbor

na

nerost prostý všeho

popele,

obdrží

se

následující

sloučenství :

C

n

0

86-68
5-26
8-06

100-00
Dle toho sloučení se liší válait značně od asfaltu, ku kterému ho Naumann
(Elemente der Mineralogie 1868 p. 553) řadí; nebo asphalt mající potažné váhy
ri — 1*2 se v étlicru částečně rozpouští, kteréžto vlastnosti náš nerost nemá.
Od succinitu, rctinitu, copalinu, midletonitu, anthrakoxenu se nerost náš rozeznává
barvou, tavitelností a menším množstvím vodíku v něm obsaženým. Authracit
pak má větší tvrdost 2—2*5 a vyšší potažnou váhu, obsahuje více uhlíku a méué
vodíku než náš nerost. Mimo to neshoří tak jako náš nerost. Uhlí bogheadove
drží ale mnohem více vodíky než válait.

Nejvíce se náš nerost dle svého slončenství podobá kamennému uhlí a sice
následujícím odrůdám : oné z Newcastelu (Jarrow, chery coal) a ; oné z Ncwcastclu
(Garesfield, caking - coal) /), dle liichardsona ; a odrůdám na uhlík bohatým z Rive
de Gier, y dle Regnaulta, jejichž složení jest následující :

a) fi) Y)

88-0 87-4— 87-8

5-2 4-9 — 51

5-4 6-3 — 41

1-4 1-4 — 3m0

1000 ' 1000 lÓOO

Třeba by válait ve složení se nťjvíce podobal chcry coalu z Jarrova u New-
castelu, nemůže se z té příčiny s kamenným uhlím spojit, proto že zahřát vydává
voňavý zápach a se značným čadícím plamenem hoří, kdežto zápach kamenného
uhlí jest škrtící a dusící.

Válait by byl krásným dokladem toho, jak nerost kamennému uhlí podobný
se v žilácli vytvořiti mohl.

c

84-8

n

5-0

0

8-5

popel

1-7

■^'^. /■ \->.- "^ > V'

Poznámky a vysvětiení

vztahující se k číslicím v pojednání obsaženým.

1) Výšky čerpány jsou z Kořistkovy : Zprávy o pracích a výsUdcich měřeni výšek v okoli
Pražském, kteráž co příloha v Živě 1856 obsažena jest. Některé výsky jiné vzaty z nej-
větší generalstábní mapy z roku 1868. Poznámka 1) se má nalézat na str. 90 ku konci
odstavec před geognostíckým přehledem.

2) Lip. Jahrb. XIII., 1863 u prostřed stránky 359 uvádí, že vedle ústí Chyňavského potoka do
Kařiokého, břidlice pásma B, jež Příbramskými břidlicemi nazývá, nejsou uloženy zárovně
8 vrstvami pásma ď|, z čehož by se soudit mohlo, že skutečně tomu tak. Však na pře-
mnohých místech zárovnost obou pásem dobře odkryta jest a jednotlivý příklad, jichž ale
velice mnoho poznáno jest, nemění ničeho na jednou již poznaném uložení, any všecky tyto
nepravidelnosti pocházejí od rozsedlin, kterými pásma zárovně uložená, vržena jsou v ne-
zúrovná. Právě na udaném místě by se dala zevrubné rozsedlina určiti, kteráž vržení způ-
sobuje, nebo všecka vržení otevřena a sledována jsou v báních blízkých. I jednotlivé
vrstvy pásem d^ , bez odporu zárovně, bývají velmi často nczárovně k sobe uloženy, což se
vrženími vysvětluje ; ovsem jest poznání vržení někdy úlohou velmi nesnadnou i pro toho,
kterýž v tom cvik má.

3) Lip. Jahrb. XIII. 1863 nahoře na str. 363 jmenuje tyto černé rudy „celistvé sphaerosideríty,
y nichž částky, hnízda a pásy semenitého sphaerosiderítu zahrnuty jsou.^ At jsou černé
rudy čímkoliv, zajisté ale sphaerosiderity nejsou.

4) Lip. Jahrb. XIII., 1863 na str. 4 asi u prostřed udává, „že v nich uloženy závalky seme-
nitého sphaerosiderítu*^, což též Boř. Acad. 1869, str. 28 dole, a Živa 1869, str. 20 nahoře
po něm uvádí, čemuž ale tak není v skutečnosti.

5) Boř. Acad. 1869 a Živa 1869 seřaďuje nerosty jim popsané dle tohoto pododdělení.

6) Bořický udává v Lotosu 1867 Márzheft, potom v Živě ročník XIII. 1866 str. 310, že nalezen
v pásmu d^p neb komárovských vrstvách, kterými snad tufy diabaso?é míněny jsou. Od
tufú diabasových pásma d^ jest nerost nás ve visutém aii ve vodorovné vzdálenosti iV^ ki-
lometru, v zcela jiných horninách, než diabasech nalezen.

Bořický v páté výroční zprávě o obecném reálném gymnasiu v Praze str. 5 praví, že
delvauxit je v ležatém železných rud silurských u Nenacovic.

V Nenačovicích se objevuje nerost v žíle a nikoliv v ležatém rud železných, kterých
v Nenačovicích ani není.

Tolikéž i zpráva o diadochitu, Bořickým na uvedeném miste adaná| co do objevováni
se ho, je chybná.

7) Lip. Jahrb. XIII., 1863 na str. 354 asi u prostřed udává, „že na mírné vyvýsenině asi 600
sáhu sevenič od Vinice u Nučic^ (kdež ruda chamoisitová vystupijye) „mezi Dušniky a Uo-
řelicemi jsou otevřené lomy v křemenci vrstev brdských^, (čímž ona pásma d, se vyrozu-
mívat miyí) „kteráž zde vodorovně uložena jsou.^ K tomu přidán obrázek znázorňigici

324

průhz obr. 4 o, 6, z kterého vysvlUit má nejistota, zdali křemence Todoromé uložené
z pásma d,, YÍsatá neb ležatá pásma tvoří.

„Lomy, mezi Ilořelicemi a Dusníky, v kterých křemencové vrstvy vodorovné uloženy
jsou'*, jest toliko lom východně vedle samých Uořelic u silnice jižné proti hřbitovu mínén,
nebo on jediný otevřen jest : křemencové vrstvy v§ak v uém příkře k jihu jak naznačeno
se kloní. Y&bec není v celém prostranství tohoto pásma mkdei místo odkryto, kde by
Trstvy křemence příkře k jihu se neklonily. Kalezue-li se kdy takové místo, nebude za-
jisté rozsáhlé, a příčina vodorovného uložení ve vržení záležet.

Jsou sice též sevcmc od Dušmlc vodorovné vrstvy známy, tyto ale náležejí jii křído-
vému pískovci a také se co do mista neshodují s popisem.

8) Lip. Jahrb. XIII., 1863 na str. 358 má tyto břidlice, mezi Loděnicemi a Chnistenicemi
v stráni vedle potoka uložené, za břidlice pásma ď,, ueb jak je jinak Yinlcké jmenuje;
skutečné jest podobnost k nerozeznání veliká.

Křemence s břidlicemi se střídající, vedlé samých Chrustenic, kteréž jsou d^, pak mi
za křemence pásma d^ (Brdské), an prý mimo rozvětvené pruhy na vrstevních plochách
též skamcnéliny pásma d^ obsahují; poslednější se zakládá na omylu z^isté, nebo skame-
něliny námi nalezené a panem drem. Barrande-em určené, poukazují na pásmo d^.

9) Lip. Jahrb. XIII., 1863, na str. 354 dole a 357 u prostřed jmenuje chamoisit náš sphaero-
sideritem černošedým, oolithicky zrnitým. Byt by i byly rudy nyní chamoisitem ZTané třeba
i čímkoliv jiným, nejsou zajisté sphaerosideritem, totiž uhličitanem železnatým FtO CO^
znečištěným hlínou.

Na straně 444 udány rozbory dvou rud pod jménem sphaerosiderít z Nuóic číslo 7
a číslo 2 uvedené, z nichž £. 7 šedý, semenitý, celistvý, potažné váhy 3*254 s seménky ky-
prými, zelenavými.

Rozbory jsou:

číslo 7.

číslo 2.

Nerozpustné

7-4

Ztráta žíháním

9-9

CaO CO^

5-8

8%0^

25*6

MgO CO^

3-8

Al,0,

8-6

FeO CO^

82-7

CaO

31

99-7

MgO

1*8

PO,

sledy

Mn^O^

60

Fe,0,

43-9

Číslo X skutečné jest sphaerosideritem, však zajisté není z Nučic, nebo diamoisit
z Nučic opětované analysovaný, nikdy se neobjevil co složený z převládigíciho FeO CO^.
Analysa č. 7 jest úplné chybná a nehodí se na náš nerost. Y analysi žádi)á SiO^ a '^h^t
a HO udána není, ač nahoře výslovné řečeno, že v mdě zelenavé kypré oolithy vrostlé
byly, T kterých tyto neudané součástky obsaženy jsou, jak mnohonásolmé dokázáno.

Číslo 2 se přibližuje spíše k složení chamoisitu, a nicméně, že v ném analysou žádný
FeO nýbrž toliko Fe^O^, ač chybně udán jest, jsou přece co sphaerosideríty pojmenoTány.

Tak si jméno sphaerosiderít a analysa v pojednání tomtéž odporojL

10) Lip. Jahrb. XIII. 1869 sice udává na str. 356, že ze štoly krahulovské pocházejícími ska-
menělinami, totiž z Dalmanites socialis Barr. a Trínuncleus omatus Barr. poznal visuté co
ď, (neb za Yinické vrstvy), kteréž též pro Chrustenické visuté ložiska na str. 357 dole při-
jímá, z čeho soudí na str. 359 dole, že ruda Jinočansko-Chrustenická jest starší pásnut d^
(Vinických vrstev), čemu ovšem v přírodě tak není.

11) Lip. Jahrb. XIII., 1863 na str. 351 dole čte se, že sestává Zbuzanská ruda na jistých místech
ze samých skamenělých lastur, v nichž otisky vrstev Chuchelských, tedy pásma e^ seznány
byly, a že rudní uložení „má povahu žily, že jest tedy spíše nepravidelným vyplněním roz-
sedlini/y tudíž pozdějšího přívodu.** Dále: „není v ní žádné vrstef^natosti a mohutnost jak
dle vlaku tak dle sklonu jest velmi rozmanité měnivá, tak že na některých místech až
3 šáhův dosahnje, an na jiných scela stlačena jest.

Též na str. 357 dole ještě jednou povaha žilová Zbuzanské mdy připomenuta jest
Jakkoliv T samé sadě již protivuřečí se povaze žilové tím/ že se udává hojnost

325

sluunenělin v tak zvané žfle obsažených, tož přece mnohými jinými dftrodj nevyrratné xji-
iténo jest, že Zbuzanská rada neuložena v žfle, ale v loiisku.

Kdyby byla rada v žfle uložena, kteráž tudíž jest pOTStání pozdějsflio, jak přijdou
do ni skunenélinyi kteréž seznány co ony z pásma e^, v némž mladií žíla uložena? Žfla
jest mladší, ale obsahuje otisku, které svédči o součastnosti s okolní horninou I

Ložisko jest dosti zřetelné vrstevnaté na přemnohých místech ; dále jest ložisko patraé
zárovně mezi vrstvami uloženo, jak též na nesčíslných místech vidéti jest.

Kdyby bylo ložisko žflou, muselo by nevyhnutelně sloh žUový míti; totiž musely
by se v ném objevovat zarostlé úlomky okolní horniny a muselo by vysílati odžilky jako
každá jiná žíla, což se všecko v ném nenalézá.

Že ložisko příkře se sklání, není dfikazem toho, že jest žUou, nebo to toliko v někte-
rých místech se pozoraje ; jinde jest sklon méně příkrý, že se mohutnost jeho súžige, není
nic divného i pro samé ložisko ale zde právě sužování podmíněno jest hqjnými rozsedlinami,
kteréž ložisko Zbuzanské vrhi^í.

Jest nepochopítelno, jak se může povaha ložiska 2jbuzanského co takového nepoznat

12) Lip. Jahrb. XIII. 1863 str. 361 u prostřed. Slepence křemenné droby, ležaté křemencového
pásma v Chrbínské stole skládiyící, by snad „Příbramskou drobou?** byly, čímž se pásmo
B vyrozumívá. Ony vsak bezprostředními přechody úzce s celým křemencovým pásmem
spojeny jsouce, náleží bez odpora do d^,

13) Boř. Acad. 1869 str. 7. dole. Živa str. 6. dole udáno, že y tufech se nalezigí zrna(Kdraer)
a pecky vápence. Nejsou to ani zraa ani pecky, nýbrž kuličky a sice geody nebo mandle,
an vetší z nich i sloh geod ukazují.

Totéž platí o zrnkách v německém popisu, na str. 10. uprostřed, y českém pojednání
na str. 8. nahoře v labradorových tufech zarostlých, kteréž jsou kuličkami neb mandličkami.

14) Lip. Jahrb. XIIL 1863 na str. 361. u prostřed uvedeno, že mohutnost Komárovských vrstev,
čímž tuíy diabasové neboli mandlovce míněny jsou, obnáší asi 25 sáhA v Ghrbinské štole jestli
že žádných vržení není ; o několik řádků výše pak udáno, že tytéž vrstvy Komárovské, tedy
opět mandlovce proraženy štolou Chrbinskou v délce 60 sáhAv asi; což by však na mohu^
nost přepočítáno asi 39* dalo. Které číslo jest pravé? Prvé číslo, ač ješté velmi vysoké,
přece skutečnosti jest bližší druhého.

Ostatně tomu tak není jak udáno, nebo štolou Chrbinskoo proraženy mandlovce
ani ne poloviční délkou vodorovnou, jaká zde udána jest
16) Lip. tamtéž str. 361. dole: ložisko složeno z listnatého sideritu a celistvého haematitu,
který obyčejné prvý nerost miskovitě objímá. V sideritu vyloučen pyrit
Ani neobjímá haematit siderit, který toliko v zrnkách v něm zarostlý jest, ani neobsahoví
zrna sideritu vyloučený pyrit Pyritu vůbec v Červených rudách v zrnkách zarostlého nenf,
což zvláštnost těchto rad jest

Tentýž omyl týkigící se sideritu, haematítem obalenu být majícího, opsán v Boř. Acad.
1650 str. 11. dole.
16) Krejčí, Bericht der geol. Aufnahmen bei Prag und Beraun. Jahrb. d. Reichsanst XIL
1861—62, na str. 242. dole: udává, že chamoisitu podobná rada jest přechody spcjena se
semenitou rudou, kteráž z ní zajisté okysličením povstává.

Boř. Ac. 1869 str. 11. u prostřed tvrdí již s větší určitostí, že jest chamoisitová rada
původní hmotou, z které všecky ostatní odrůdy rad železných se vytvořfly. Uvádí se do
kterých nerostů rada okysličením se mění, že v siderit, haematit, magnetit a limonit

Kdyby všeobecné tak bylo, tedy by chamoisit tak zvaný se mnsU nalézat v hloubce
ložisek rudních, ostatní rady pak blíže na výchozím. Však chamoisit ten, jakož i haematit,
vystupují stejně až na den a není v hloubce ložisek, která přeco již tak dalece dostižena
jest, že by se v ní původní chamoisit jistě nalézati musel, kdyby z něho okysličením jiné rady
povstávaly. Však posud nenalezen chamoisitu podobný nerost veskrz y hloubce, aniž tak
brzy nalezen bude.

Magnetit jest pro pásmo d^ ještě záhadným nerostem a dlužno, aby bylo z mnohých
stran potvrzeno nezvratně, že radu skládá, aby se nález jeho věrojatným staL Posud dlužno
pochybovati o radách složených z magnetitu.

22

326

V živé 1869 str. 9. u prostřed jebt udáno s větší pravdépodobnoBtí, ze se ^zdá' být
chamoisit základní hmotoa, v níž rozličné odrůdy železných rud vrstev ď, původ sriy miýL

17) Lip. Jahrb. XIII. 1863 str. 360 u prostřed; ve Svarové jsou miskovité rndyi jejichž km^
z haematitu a střed ze žlutého sideritu sestává.

Totéž opsáno v Boř. Acad. 1869 na str. 11. dole.

Siderit domnélý jest ale tuf diabasový. Pravý siderit zahrnutý miskani oolithů hae-
matitových posud nikde nenalezen. Z potažné váhy samotné již jde, že to nemůže siderit
být, byt sebe znečištěnější byl. V některých jádrech tufových zahrnutých poznán ne-
zvratné tuf diabasový okolních vrstev, jakož zrnitý tak i břidličnatý.

Též v Lip. na str. 361. dole a 362. nahoře udáno, že i v ložisku nejvisatéjdim, kteréž
jest uloženo do lože mandlovce spočívajícího v černých břidlicích ve visutém Chrbínské
štoly, zahrnuto oolithy haematitu jádro sideritu prorostlého žilečkami pyritu.

Též tomu není tak.

18) Dle Boř. Acad. 1869 str. 14. dole, prý zárovně s vlakem ložisek se objevi]gi rozsedliny
několik sáhů dlouhé, kteréž zavrhujíc lože jsou prý vrženími. Hojněji prý roztrhuji příční
rozsedliny lože rudní, až by je značně vrhaly aneb je ani prý neposinují ; tyto, slohem žilovým
obdařeny jsouce, jsou bohatý na nerosty na některých místech, což ale i u přede-
šlých udáno.

Mezi rozscdlinami podélnými a příčními rozprostírání ložisek není nižádného rozdílu,
ncbof se objevují nejen podélní a příční rozsedliny, nýbrž žíly ve všech možných směrech.
Všecky rozsedliny jsou buď zároveň vrženími většími nebo nepatrnými, též jsou všecky
žilami, byť by i jalovými byly.

Že do visutého a ležatého se prodlužují, samo sebou se vyrozumívá a není jinak
možné u pravých žil.

y Živě 1869 na str. 11. nahoře uvedeno, že prý souběžné rozsedliny mnohdy několik
šáhův široké bývají.

Tato převeliká mocnost žil zajisté pravdě nepodobná a nemožná vůbec jest.

19) Boř. Acad. 1869 na str. 27 uprostřed a v Živě 1869 na str. 19. též uprostřed uvedeny tvary
calcitu co: 22. oo B.

Klenec -I- ^ se nikdy ještě neobjevil, toliko — ^ 22 nalezeno přehojně a posud vý-
hradně na vápencích.

20) Boř. Acad. 1869 str. 16. dole uvádí z žíly, vedle šachty č. II. zé Svarová nezoámé malé
droboučké, čemavé krystaly lesku silně sklovitého, zarostlé vedle pyritu.

Tyto krystaly jsou barytem čirým na podkladku asbolánu vrostlým, tudíž čemavým.

21) Boř. Acad. 1860 str. 29. udáno, že redruthit co takový poznán.

Nám byl již dříve znám, an kvalitativně též námi zkoušen % poznán byl.

Kvantitativně analysovaný redruthit nebo chalkosin sestává. Boř. Acad str. 21, Živa

str. 15. z:

Fe 9*896

Cu 65*453

8 24-651

jest tedy redruthitem, s 32'47« chalcopyritu znečištěným.

Však se nalézají též redruthity, kteréž takořka samočistým Ou^S jsou jen s nepa-
trnými částkami železa. Že jest chalkosin Svárovský vytvořený z chalkopyritu ztrátou železa
a síry, tudíž že jest metasomatickou pseudomorphosou jeho, jak v Acad. na str. 21. a v Živé
na str. 15. na obou místech uprostřed uvedeno jest, o tom pochybovati dlužno, pokud se
to dokázati nedá. Způsob, jakým se chalkosin zarostlý objevuje, an v něm předrobné kry-
stalky chalkopyritu ostře zarostlé objeveny byly, nikterak tomu nesvědčí.

22) Vtisky ankerítu do barytu již Zippcm, Verhandlungen der vaterl&nd. (}esell8chaft des bůhm.
Museums 1839 str. 36. uprostřed, v barytech Komárovských pozorovány, an se o vysvětleni
jich též pokoušel.

23) Boř. Acad. 1869, str. 21 a 25 nahoře a Živa 1869, str. 14. dole a 18 nahoře
udává následující tvary tohoto barytu, z žíly u Svárovské šachty č. JI., na kterých tyto
plochy převládají:

327

1.

QoPoO

. Pod

2.

ooPoo

. Poo . P;

3.

00 Pod

. OP . ooPoo

. řoo;

4.

ooPqo

. OP. 00 Pod .

WlPflo.

Toliko číslo 1 a 2 se přibližigi skutečným tvar&m krystalů; tvary číslo 3 a 4 ani se neob-
jevují an ani OP ani oo Poo se neobjevuje, jsou tedy chybně pojmuty. —

Úplné popsání a vyčíslení tvarů barytových ze Svárofa, Nučic a Hýskova, kteréž
by se sem nehodilo, jest podáno v : Denkschriften der k. Academie der Wissenschaften. Math.
naturh. Glasse Bd. XXXn. 1872 pod jménem: Helmhacker, Ober Baryte des eisenstein-
fdhrenden bdhmischen Untersilurs.

24) Boř. Acad. 1869 str. 20. uprostřed a 25. dole, jakož v Živé str. 14. nahoře uvádí vedle
malachitu, azuritu, asbolanu též chrysokolu.

Ysak nezdá se být chrysokola s určitostí známa.

25) Krátký popis Šáreckých a Trojských poměrů obsažen v: Krejčí Jahrb. d. geol. Reichsanst-
Bericht etc. XTI. 1861, 1862 strana 242; potom v Lip. Jahrb. XIII. 1863 str. 348. 351.

26) Lip. Jahrb. XIIL 1873 str. 355. uprostřed, uveden pro ležatá ložiska Nučického následující
popis: Nejbližší následující ležaté vrstvy jsou: světle šedý tažný jíl s oolithickými žlutavými
zrnky, — černošedá, nevrstavnatá, krátká písečnatá, drobová břidlice, v kteréž černá
oolithická zrnka, bílé lístky slídy a kyz vtroušeny jsou, — posléze šedé, žlutavé nebo bílé
tufovité tence vrstevnaté pískovce křemenné, s měkkou kaolinu podobnou hmotou mezi du-
tinkami křemennými a b bílými lupínky slídy na vrstvách. Pískovec tento posléze jme-
novaný též v rozmělněných hlínách (jílech) v závalkách se objevuje, podob splostélých kulí
nebo elipsoidů, soustředné barvených, uvnitř bílými a hnědými železitými pruhy, a obsahuje
též nepravidelné kule kyzu nebo malé černé kulovité hloučky 8 zarostlými velejemnými kry-
stalky kyzu nebo jehličkami kyzovými.

Tento popis se nikterak na ležaté rudy nehodí a jest to toliko nějaké veliké vržení,
kteréž zde popsáno jest. Nebo jíly toliko z rozmělněných břidlic ve vržení obsaženy jsou
a toliko vržení obsahuji závalky pískovců nebo křemenců, byt by se těmto sebe pravidelnější
podoba připisovala. Též krátké horniny, totiž vrstvy, snadno rozpadající, jakož i kaoliny
v pískovcích i zarostlý pyrit — vše to jsou znamení, kterými se vržení byt i z popisu,
poznává zřetelně.

27) Lip. Jahrb. XIU. 1863 str. 354. dole udává, že v celistvé základní hmotě rudní se obyčejné
pyrit zarostlý objevige a sice buď v krychlích nebo ve velmi tenkých jehličkách.

Pyrit ale v rudní hmotě jest v skutku méně hojným, než by se z toho souditi
dalo. Mimo to ale nikdy není zarostlý ani v krychlích ani v jehličkách, nýbrž toliko
v zrnech složeni celistvého na lomu.

Toliko jeden nerost se v krystalech, kteréž ale nejsou krychlemi a v jemňoučkých
jehličkách, však ještě mnohem vzácněji pyritu zarostlý v rudě objevuje ; jest to arseno-
pyrit a B tím přece se pyrit srovnati nedá.

28) Boř. Acad. 1869 str. 30 uprostřed udává, že jsou zemité nebo moučnatě bílé povlaky kao-
linové, bělozelenavé vsak talkovité;

v Živě 1869. str. 21. nahoře uvádí pouze hmoty zelenobílé, mastku (neolithu) podobné.

Jak z pohledu pouhého, potom z bezpřetržitých přechodů, z bílého prášku krystali-
sovaného a z analys konečně vysvítá, není nerost byt i barevný ani talku podobným ani
ncolithem.

29) Boř. Acad. 1869 str. 30. dole, uvádí dle našeho udání, že prý nerost tento toliko ve vý-
chozím vrstev ležatých, v tence břidličnatých drolivých rudách železných zarostlý, z kterých
prý na mnohých místech poznenáhlé přechody do delvauxitu se sledovat di^í.

Tak naše udání neznělo, nýbrž následovně: Nerost zarostlý do tence břidličnatých
drolivých břidlic drobových, toliko ve výchoií části jich, z kterých (totiž z břidlic) se na
mnohých místech poznenáhlé přechody do rud železných (nuzného chamoisitu a limonitu)
sledovati digí.

30) Lip. Jahrb. XUI. 1863 str. 352. uprostřed, nazývá tato směs haematítu, želczovce s křemenem

22*

328

někdy sideritem prostoupenoa „velmi pevným, celistvými bílými žilami křemene proitoa-
pěným magnetitem", což se s přírodou neshoduje. Magnetitu, totiž Fůfi^ ani ▼ Dobřící
ani jinde u nás není.

Boř. Acad. 1869 str. 31. nahoře a Živa 1869, 21 uprostřed, udává přítomnost mag-
netitu z hořejiího pramene.

31) Kromě téchto uvedených rud v ložisku Dobříčském žádných jiných není ani dffre nebylo.
Lip. Jahrb. XIII. 1863 str. 352. uprostřed uvádí co rudu z Dobříce ještě n^aký celistrý
^Kieseleisenstein'' ; potom směs červenavého křemene s žlutým krystalinickým ocelkem.

0 druhém nám povědomo, že se neobjevíce, o druhém pak nemožno ani říd, co by to bylo,
nebo Kieseleisenstein mineralogfim aniž co nerost, aniž co něco jiného znám není, jen tolik,
že ať to cokoliv jest, v Dobříči se to nevyskytuje.

Též Boř. Acad. 1869 str. 31. nahoře a Živa str. 21. uprostřed uvádí smíšeninu čer-
veného křemene s žlutým krystalinickým ocelkem z předeilého pramene doslovně.

32) Lip. Jahrb. 1863 XIII. uvádí na str. 352. u prostřed, že kieseleisensteiny ▼ jaspis a achát
přecházejí.

Boř. Acad. 1869 na str. 31. nahoře vedle jaspisu a achátu též amethyst co odrftdu
křemene z Dobříce uvádí, v Živě 1869 však na str. 21. uprostřed toliko jaspis a achát

Nejsnadněji by se omluviti dalo to, že některé rudy na prvý pohled nezkušeným
co jaspis se podobají.

Vsak že achát se zde nalézá v přechodech s jaspisem a Ideseleisensteinem ve spojeni,
to se nikterak odftvodniti nedá. Nebo achát jest skupenina rozličných odr&d křemene ob-
jímajících se, což zde se neobjevuje ani nic jaspachatu podobného, leda by se ruda žilkami
křemene protkaná snad achátem nazývala.

Amethyst též zde se nenalezl posud.

y páté výroční zprávě o obecném gymnasium reálném v Praze 1871 podává dr. Bořícký
Seznam nerostů okolí Pražského, do kteréhož přešly všecky údaje právě zde podotknuté
a jež se tedy pro mnohé silurské nerosty s přírodou neshodují. Dlužno jich tedy opravit.

33) Ettingshausenem uvedeno ze Stradonic 18 rozličných druh A rostlin.

34) Andréem uvedeno toliko ze Stradonic 30 druh A rozličných, z nichž ziýisté jeden se stáhnouti
dá do ostatních (možná i více), tak že toliko 29 druhů vybývá.

36) Feistmantelem udáno k rostlinám Stradonickým ještě 19 druhů nových, z nichž se nejméně

1 druh opětcge pod jiným jménem a dá se tudíž stáhnouti, vybývá toliko 18 drohů. Yšech
rostlin Stradonických tudíž nyní 47 bylo (jejichž číslo by se ale ještě o něco málo zmen-
šiti dalo.)

Mimo to udáno z ostatních nálezišC jako z Hýskova, Zlejčiny, Lísku a z Dibří 4S
druhů, v nichž předešlých 19 pro Stradonice nových, obsaženo jest. Zbývá ještě 23 druhft
pro tato naleziště, kteréž se v Stradonicích nevyskytují; však zajisté 6 druhft se dá co
dvakráte jmemovaných, pod jinými jmény stáhnouti do ostatních již jmenovaných, tak že jich
toliko 17 zbývá. Všech druhů nalezených v těchto malých pánvičkách kamenoubelnýdi
jest 70; vezmeli se ohled na opětovaně jmenované, toliko 64 jich jest, číslo značné veliké
kteréž v mnohém rozsáhlejším útvaru kamenouhelném obsaženo ani není.

V tomto čísle nejsou obsažené uvedené druhy číslem 7 z Malých Přílep, jež se ale
na 5 toliko stáhnout mohou, an jedno opětované jmenováno co jiná čásť rostliny již jinak
pojmenovaná.

36) Že nález sloučeniny antimonu není v kamenouhelném útvaru osamotnělý, o tom dftkaz po-
dán Feistmantelem (Lotos 17. Jahrg. 1867, článek: Ueber Nebenprodukte bdhmiscber Hoch-
ófen, str. 194), jimž nalezen v pískovci pánvičky kamenouhelné v Lísku nedaleko a Zlej-
činy na pravém břehu. Litavky antimonit stéblovitý, částečně i chomáčkovité složený ▼ ma-
lých čásdcách v něm zahrnutý.

37) V poznamenaném spise jsou kaoliny, o kterých zmínka se d^e tak, jakby snad ze silor-
ského útvaru a sice ze Svarová pocházely — však původ jich jest v šeptáních sphaerosi-
deritů Hýskovských, kamenouhelných.

Bořického, Pátá roční zpráva atd. uvádí též chybně naleziště tohoto kaolino.

38) Že jsou skutečně naše Hýskovské krystaly kaolinu největší z posud známých, vysvítá z po-

329

rovnáni b některými měřenými kaoliny cizími. Y The American Joamal of Science and
ArU, by 6. Silliman and Dana. Second Beries. Yol. 43, 1867 sestaveno pod článkem
XXXIX. Contríbution from the Shcffield Laboratory of Yale Goliege — XIY. On Kaolinite,
by Johnson and Blake, na str. 351—360 velmi mnoho kaolinft, z nichž některé kr}'Staly
dle rozměru uvedeny jsou a sice na str. 353 vyobrazena Sestiboká tabulka kaolinu naleze-
ného v dutině uhlí v Summit Ilill (Pennsylvania), délka její *130 mm., sfřka '078 mm. ob-
náší. Úhle tabulek, kresleny v kameře lucidě z drobnohledu, změřeny na papíru úhlem
120^ Dle Clarke-a str. 854 jsou kaolinové plátky blíže Richmondu ve Yirginii
*026 mm. široké.

Dle Brushe-a jest kaolin, fluorit Gínvaldský doprovázející '013 mm. v pr&měru.
Kaolin pak z Diensdorfti u Bodenmaisu (Boží mysle) v Bavorsku jest útlejší všech posud
známých, an má rozměr *003 millímétrú. Na str. 405 téhož svazku Amer. Journ. uvedeny
rozměry kaolinu doprovázejícího topas na Schneckensteinu v Sasku dle Knoppa (Neues
Jahrb. fOr Min., Geol. etc. 1859 str. 544) co 021 mm. délky a *0l5 mm. šířky. Naše kry-
staly jsou tedy ještě dvakráte tak velkých rozměrů než tabulky z Summit Hillu, jež posud
za největší platily.

39) Chamoisit z Chamoisonu a Saint Maurice ve Wallisu jak se od obchodníka v minerálech
dra. A. Krantze (nyní od jeho následníků) rozesílá, není vlastně chamoisitem pravým, než
toliko jeho odrůdou berthiérinem ivanou, an sestává z malých, máku podobných, černošedých,
soustředně vrstevnatých oolithů, zarostlých těsně vedle sebe do základní hmoty sideritu, na
níž štípatelnost dobře vyznačena jest Podobnost s našimi Nučickými berthiériny, jak na
str. 202 čísl o 1) a str. 208 pod písmenem D zmíněny jsou, jest až k nerozeznání značná.
Yšak siderit jest u našich odrůd českých o něco světlejší odrůd švýcarských, tedy ještě
úplně nezměněn, kdežto siderit vzorků Y^allisských slabé nahnědlý jest od počínigící pro-
měny. Z té příčiny jsou naše české chamoisity co do neporušenosti nedostižitelné, an
z hloubky dosti značné pocházejí ; analyse našich vzorků tedy budou vztahovat se na čistší
odrůdy, než jaké nám Chamoíson poskytuje.

40) Od koho analyse tohoto chamoisitu zde uvedená pochází, není udáno v Dufrénoy-ově Mi-
neralogii; bez pochyby že též od Bertbiěra pochází.

41) Des Cloiseaux ve svém Manuel de Mineralogie str. 470 nezná vysvětlení pro jméno Bavalit
od Huoťa zavedené, nebo prý v celém Bretoftsku nestává žádné vesnice, ani žádné hutě,
jejíž jméno by Bavalon bylo; toliko úval v lese de Lorges u Quintinu, kde se ruda doby-
vála, jest pod jménem malého údolí „bas vallon'' znám, od kterého by snad jméno rudy
pocházet mohlo.

Yšak není-li jméno rudy utvořené z Bavalon, možno že od Bával pochází; jméno
Bával ale Pouillon Boblaye v Mémoires du Museum ďhist. naturelle XY., na str. 93 sku-
tečné uvádí co naleziště starých břidlic a diorítů talqueux, jež na blízku ložisek rudních se
objevigí. Jc-li tomu tak, došlo by jméno rudy jiného vysvětlení.

42) K. ř^eistmantel (Lotos, naturwissenschaftliche Zeitschrift, Prag 1867, 17. Jahrgang, str. 194,
Ueber einige Nebenproducte aus bOhmischen IlochOfen) poprvé upozorňuje na to, že jest
v částkách a zrnkách obyčejně celistvého a částečně i zemitého zeleného nerostu, kterýž do
salsteinu v počvě Libečovského rudního ložiska zarostlý, dle qualitativního rozboru mnoho
mědi obsaženo. Měď jsme toliko v nepatrných Částkách v našem nerostu objevili. Feist-
mantel přirovnává tento zelený nerost k allophanu neb zemité chrysokole (zeleni médné).

43) O tomto posledním nalezišti u Mezihoře bude obšírněji pojednáno v následujícím pojednání
„Zeměznalecký popis krajiny mezi Benešovem a Sázavou.**

'..'■, '^ '»■- .'N. '•v. ■*%. "■.•-%

Opravy.

Na strance 90,

řádkf

i 15tl

i od hora

má

stát

BuhoYským i

místo Bubrovským

II

n

92

n

1

fl n

fl

n

debni

»

Debru

n

n

92

»

6

od dola

n

»

á|

n

A

n

n

93

n

3

od hora

n

fl

Tah. III.

n

Tah II.

»

n

94

n

10

n n

n

fl

ne

fl

uv

n

»

94

n

20

» fl

n

n

drobovc

n

druhové

II

o

94

n

4

od dola

n

n

Hypersthen

n

Hyperethen

fl

n

96

fl

5

od hora

n

»

geodami

n

zevdami

n

n

95

n

7

» II

n

v

zkaolinovatélý „

zkaolinovatélý

n

n

95

»»

18

od dola

n

f»

východu

«

západu

»

»

95

n

20

» fl

n

f»

východně

»

zapadne

»

n

96

>i

17

od hora

n

n

k

»

k

n

n

96

»

14

od dola

n

fl

oolitické

n

olitické

n

fl

97

»

16

od hora

n

f»

západní

n

východní

m

»

99

»

19

od dola

n

fi

Rejnovského

fl

Rojnovského

n

»

102

1*

10

» II

n

n

KO

»

KN

n

n

102

»

1

» n

n

fl

'54 a '45

fl

54 a 45

»

»

103

n

2

od hora mají stát nad číslicemi

b (

C

n

n

103

n

15

od dola

má stát

nenačovském

místo kenačovském

n

n

110

»

8

od hora

»

fl

«i

fl

k

a

»

111

»

7

n n

má

se sloTO snadno vynechat

»

»

116

•

9

od dola má stát

Sobotině místo Sabotíně.

-£3«t

Vysvétlení tabule II,

Obrazec 1.

Na průříza asi 7 kilometrů dlouhém, který asi z&rovně s Kačiekým údolím veden
jest, pozoruji se od severu k jihu n&sledigící p&sma silurská :

Pásmo Bj do kterého náleží drobové břidlice bř, nejseveniěji.

Pásmo Dd^ ; na břidlici uložené křemence a křemenné droby ďr, Ar, pak diabasové
tufy d a černé drobové břidlice čbr^ skládají toto pásmo.

Pásmo Dd^ sestává z křemenců i, tufů diabasových d, opět křemenců k, v kterých
slabá lože diabasovjxh tufů d, d, d, jakož i černých drobových břidlic uloženy a kře-
mencem k pokryty jsou.

Pásmo Dd^ uložené v Rejnovském vrchu u míst asi kbř naznačených, není určité
seznáno. Za to ale pásmo Dd^^ skládající se z křemenných drobových břidlic, černých
a černohnědých drobových břidlic a křemenců ifir, í6f, kbř^ hbř, k, jest od myslivny
pod Rejnovským vrchem, až asi naproti Blcjskavč v přerozmanitcin přerušení uloženo.

Toliko v pásmu Dd^ jsou ni a I slabá, ale Čistá bohatá ložiska rudy haematitu uložená.

Nyní následuje opět pásmo Dd^ zastoupené černými drobovjíni břidlicemi a dia-
basovými tufy čbř^ d, ibř, které vesměs v místech, kterými průříz sestaven jest, bez-
rudými jsou.

Pásmo Dd^i křemencové k^ leží na nich a odkryto bílou příkrou skálou poloholou,
nad kterou opět bHdličnaté černé drobové vrstvy pásma Dd^^ však opět určitě nepo-
znaného, čbř^ následují.

Pásmo Dd^ jest vyznačeno svým křemencovým ležatým, v kterém též křemencové
břidlice drobové barev šedých, černých a černohnědých uloženy jsou i, k, k^ k, ibř^ A,
kbr, a svým, převládajíc drobovým, břidličnatým vysutým, sestávigícím z černých břidlic,
čbř, hnědých, Air, křemenných A6r, a opět hnědých Aftr. Na hranici mezi převládajíc
křemenným ležatým a břidličnatým visutým n ch \ jižní patě Blejskavy jest ložisko
chamoisitové rudy uloženo.

Pásmo Dd^ ; nejnižší vrstvy šedých břidlic Sbř tohoto pásma obsahují malé
shluky vápenaté se skamenělinami, kteréž se též v nejv}'šších vrstvách pásma Dd^ vy-
skyti^í. čím v5'še, tím více pískovcovatějí břidlice šedozelenavé a střídají se s jemno-
zmnými pískovci P, P, kteréž opět šedozelenými břidlicemi šbř končí.

Nad těmito břidlicemi následuji tufy diabasové a diabasy d, d s pásmem černých
graptolitových břidlic gbř, snad do nějaké kolonie, nebo do spodního pásma vrchního
silurského útvaru náležejících.

332

Obrazec 2.

jest prflříz 4 kilometry dlouhý.

Od severu k jihu počínaje spočívají severně za Dušnickým kostelem na homolí
nad černými hfídlicemi drobovými íbř pásma Dd^ vrstvy křídového útvaru křp co
pískovce pemcké, pásma cenomanského.

Pásmo Dd^ sestávajíc a převládajíc z křemenců i, rozdělaných zaniklými lomy, leží na nich.

Pásmo Dd^ však není určitě seznáno pro valně mohutnou omici.

Za to ale pásmo Dd^ v ležatém svém křemencové a čím dále tím více s břidlicemi
drobovými se střídající čbř, h^ chová v sobě mohutné lože (až 20 metrů) chamoisitové,
rudy železné, ch, kteráž pokryta černými drobovými břidlicemi čbř a potom hnědými
břidlicemi hbř, na kterých pásmo Dd^ počínající šedozelenavými břidlicemi šbř po-
krytými jemnozmnými pískovci p, střídajícími se tolikéž břidlicemi

Památná jest kolonie Tachlovická spočívající na těchto pískovcích a sestávající
z černých graptolitových břidlic gbř ghř gbř a loží tufu diabasového d, ď, d, d, kt«ráž
opět pískovci P střídajícími se s břidlicemi šedými pokr}ta jest, kterýmiž i spodní
útvar silurský vrchole svého dosáhl.

Následující diabasy ď, jakož i šedé graptolitové gbř^ mezi nimiž ruda Dobříčská
uložena jest, pak opětně následující tufy diabasové vrstevnaté d, jakož i pás vápenců
šedých v i diabasových břidlic ď, d, zastupujících graptolitové břidlice, jinde dost mo-
hutně vyvinuté, skládají pásmo J?e,, co nejspodnější vrchního silurského útvaru. Y dia-
basových břidlicích u / jest lože Zbuzanské rudy uloženo.

Pásmo Ee^ skládá se z hrubozmných vápenců v otevřených lomy Tachlovickým a
Dobříčským.

Obrazec 3.

představuje část mens! než ^/^ kilometru z předešlého průřezu obrz. 3. k tomu účelu,
by se uložení ložiska chamoisitového ch lépe znázornilo.

Od ložiska chamoisitového ch do ležatého pozorují se černé břidlice drobové čbř^
čbř, čbř^ čbřj čbř^ čbř, čbř střídající se křemencovými vrstvami A, i, Jfc, pak žlutými
křemenci i .a vrstvami d, d, d, kteréž jménem mandlovou pojmenovaný jsou a z roz-
drcených křemenců, pak též diabasových tufů se skládají. Ležaté pod rudou bylo vý-
skumní štolou až do 200 metrů vodorovné vzdálenosti od počvy ložiska proskoumáno.

Visuté neb krov ložiska chamoisitu složen z černých drobových břidlic čbř, po-
krytých hlínami hl a prodělanými těžní štolou.

Na obrz. 3. vidět rozděláni v ložisku roznosem jakož i průřiz dolových úpadných
chodníků jakož i směrných.

Stěna ložiska roznosem odkyta y a a.

Obrazec 4.

znázorfiuje podélný pohled na stěnu ložiska rudního, ve směru a a na obrazci 3. zná-
zorněného. Ložisko jest tmavě čárkováno a vidět všecky vržení jeho, kterými pošinuto
jest. Pod ložiskem spočívá počva jeho, složena z břidlic, střídajících se s křemenci;
v krovu jeho jsou toliko černé břidlice. Tmavé čtyřstěny jsou ústí úpadné hnaných
chodníků v ložisku.

Vysvětlení tabule III.

Obraeee 1.

Průříz v délce asi V2 kilometru představuje u Sb šedé břidlice pásma silurského
By na kterých tufy diabasové pásma Dďi« td spočívají, v nichž uloženy jsou v těch
místech, kterjmi přftříz sdělán jest, tři lože rud železných, haematitových a sice nejspo-
dnější ložisko na hranici mezi šedou břidlici a tufem diabasovjm u td, ostatní dvě
ložiska u ěísel J2 a 3 \ pásmu diabasových tuftt samých.

Obrazec 2.

představuje průříz v délce asi 1^/^ kilometru.

Břidlice ležaté u b náleží do pásma J9, na kterých leží

pásmo Dd^ sestávající z drob křemenných kr^ pak z tufů diabasových td, v nichž
asi troje ložiska uložena jsou, aé jen nejnižší prvé u td^ známé jest, an ostatní, totiž
2hé a Stí by se v místech J2? a 3? objevovati měly. Tufy pokrjvá černá jemná bři-
dlice drobová čbřj kteráž se s

křemenci kř pásma Ddn, pokrývajícího jich, střídá až se úplně vytrácí.

Obrazec 3.

tolikéž asi '/, kilometru délky za^jímsgící

představují u b opět břidlice pásma B,
na kterých křemence hr a tufy diabasové pásma Dd^, td spočívají, v nichž tři ložiska
md železných haematitových u čísel 1, 2, 3, uloženy jsou.

Obrazec 4.

něco kratší ^2 kilometru, jest dle map dolových úplně přesně vyveden.

Pásmo B jest zastoupeno tmavou drobovou břidlicí b, b na obou stranách potoka
Chyňavskélio, na kterých spočívají šedé zrnité břidlice ib.

Pásmo Ddj složeno z křemenných pevných drob kř, pak z tufů diabasových, td
v nichž troje ložiska rudní uložena Jsou, z nichž toliko lni a 3tí naznačeny jsou, an Sh6
velmi blízko u třetího a sice pod tímto se objevuje. Tufové diabasy pokryty černou
Jemnou břidlicí drobovou Čbř^ v níž opět lože iufn diabasového td^t tolikéž rudu ob-
sahigícího uloženo a opětně černou břidlicí čbř pokryto jest.

Na celém spočívá křemenec kř pásma Dd^,

Celé pásmo předěláno štolou Chrbínskon.

334

OtotMC &.

předstaToje prftfíz v délce asi 3^/, kilométriL

Jak na se?eru u TrahUřky tak i o Ber&Dky jakož i na jiha n TřešoTic jest útvar
silnrský pokiyt spodními pískovci křídovými, p&sem Perackýdi a Korycanských
(cenoman) pi.

Pásmo ležaté b náleží do souvrství B a uloženy na něm břidlice drobové
a tofové bř s žilami porffrn p, kteréž do svého krovo se v pravé tafy diabasové méni
tdi a do pásma Dď, náleží. Pokryty json toíy diabasové černými břidlicemi drobovými
čbř, nad kterými opět mocný pás tofS diabasových td^ spožívá, kterýž ale ve své počvé
tmavými porfJTy zastoupen jest U r? by se v tomto pásmu mela ruda Yokovická
objevovat Pokryt jest pás diabasových tufů, na červeném vrchu u VokoTic na den
vystupiyících opět černými břidlicemi čb^ kteréž střídajíce se s

křemenci hř pásma Dd^, úplně se vytrácejí do svého krovu.

Obrazec 6.

průříz v délce 2 kilometrů

sestává ve své severní části z buližníků pásma B, bu,

na něž přikládá se pásmo Dď, sestávající z tuffl diabasových /ď a z břidlic černých,
drobových íb.

Pokrývající pás křemenco^-ý bř náleží pásmu Dd^,

a následující drobové břidlice db buď pásmu Dď,, aneb není-li toto zde vyvinuto,
tedy pásmu Dd^, kteréž vsak v rovině mohutnjmi nápla^y Vltavy pokryto jest.

Vysvětlení tabule IV.

Obrazec 1.

představuje prňříz v délce asi 74 kilometru, na némž

jest pásmo B zastoupeno břidlicemi &,
a pásmo Dd^ křemennými drobami kř^ jež však do krovu svého v jemné křemence
a pískovce se mění, ba i trochu ztufovatí — v jedné z těchto pískovcovitě tufových
vrstev / jest naleziště skořápek od Lingula lamellosa Barr. — a pak tufy diabasovými
td, tdt v nichž dvě ložiska r, r, uložena jsou, z nichž zvlášť ono při jižní straně velice
mohutné ale z nuzné rudy složeno jest.

Obrazec 2.

v boku překopu se spatřují ležaté vrstvy křemencové kr, na nichž ruda mezi
písmeny s a v spočívá, pak rozmanité tufy a břidlice tufové, v nichž rudní ložiska
r3 r2 uložena jsou.

Rozmanité tufy a břidlice tufové jsou buď šedé břidliěnaté xx s 8 neb šedé n Sv S^
neb šedavorudé šr neb rudé břidličnaté rbj rb, bílé mandlovcovité u 6, bm, zelenavěšedé
a šedozclenavé sš^ šz, šz, až jemné šedozelené jiff, neb zcela zelené z, neb tmavo-
zelené tr.

Ložisko rt jest ruda velmi tufovitá; t; v jsou vržení slabá, toliko co úzké roz-
sedliny zastoupená.

Obrazec 3.

Na křemencích kř při severní straně spočívají šedé š, pak rudé a zelenavé břidlice
zb, v nichž asi dva slabé plásty rud r, na blízku kterých se otisky Discína sp. a Obolus
sp. nalézají, uloženy jsou; břidlice střídají se s zelenavými u bř, pak s zelenými u 0.
Pak následují rudé zrnité rz, šedé břidličnaté šb^ a rudobílé břidličnaté tufy r&, t a
mdohnědé, v nichž slabé plásty rudy r r uloženy jsou. V tnfech mandlovcovitých m
jest množství vápenných a dolomitových geod zarostlých. Tyto tufy mění se v šedo-
zclenavé a šedorudé a šedé břidličnaté tufy še^ šr, tš eL \ šedý mandlovec š, v nichž
u čísel J2 íi 3 slabé lože haematitu uloženy jsou.

Obrazec 4.

Na křemencích kř spočívají rudy r ir, ve dvou plástech, pak v tnfech dvoje lo-
žiska rudní tt 2 9,r3, poslední opět ve dvou plástech. Tufy jsou běloiedé i, 6, tb neb

''V

r •*

i

I

••J

tr*

-k

I

^;

I

U^,

I-: I

■Blb: a.

Prum kamenouiieliiřiit lUyarom g Mal:ii'l]PnlepsiiičmiiTl'nain|iěK.K.

jili. (Ilicc r.linisiraicf iltaka) lOlHir Malií mU'\n spvki'.

ÍŤ k K r r p 1 Mph u p p II

Priiřpz siiiřiTiii U.:'. ií /'"""V-"'*" .™^i^/-*//.v.«.--.,^»/--»v«./.

Jih. 1'linisli'iiirť I

Malii Pi-ikiiy

.Malii ťHliipy

//»■■

Pruhu Muipriiiii H''lllll!skrí slniii '' Tlirasl i ■«■;,/(*,,,,„, ^„„„ij;^,,,,,^
jih.l'linislťnireil.liilli.il| M;il<i Přiliipy srvcr.

w/

k k I.Í'

l'.snuilii[niir|)lmsy|ii>Sfl<'BÍlu I Ktysliilv Kaoliiiii /Hyslvora.

Zeměznalecký popis

části

krajiny mezi Benešovem a Sázavou.

S 2 tabulemi.

SesUtil

Rud. Helmhacker,

héišký iBšea^ » pioftHOr Blacralogla, gMgnosle » paleoatologia m o. k. báňské Akademii ▼ Loban.

II

úvod.

Jako vftbec celé jižní Čechy, sestává i krajina kolem Benešova z převládajících
hornin žulových, v kterých uloženy jsou v poříčí Sázavy, a jako vtroušeny ostrovy
prahorních břidlic neb phyllitů. Jeden z těchto ostrovů břidličnatých, rozsáhlejší
a prostrannější ostatních, rozprostírá se svojí délkou, dosahi^ící bez mála 2 myria-
raétrft a šířkou nejrozsáhlejší asi % myriamétru, přes Sázavu, od východu k zá-
padu tekoucí, kterou na přič ve dvě částky dělen jest, v severní a jižní.

Severní půlka tohoto břidličnatého ostrova zasahuje mezi svým západním ome-
zením u Ctyrkolenského mlýna a svým východním krajem u Komorného hrádku
(též na Sázavě) až k Yoděradům na sever. Toliko severovýchodní část ostrova
břidličnatého, počíníye od Voděrad až přes Hrachové Střimelice, jest šedorudými
pcrmskými pískovci Česko-Brodské permské pánve pokryta, an ostatní ohraničení
žulou vytvořeno jest. Jižní půlka břidličnaté prahomí krajiny, tolikéž v šířce mezi
Čtyrkoleny a Komorným hrádkem až k Petroupínu zasahující, jest vesměs jen
žulou obklopena.

Severní polovička břidličnatého ostrova, v jehož středu mčstys Ondřejov leží,
vyznačena jest zvláštní rozmanitostí hornin ; mimo to ale ještě tím, že v nich žíly
zarostlé jsou, které porůznu rud olověných a měděných obsahují. Jakkoliv by,
třeba toliko při povrchním zeměznaleckčm propátrání tohoto Ondřejovského pásma
břidličnatého, v rozličných ohledech zajímavý vědecký výsledek docíliti se mohl«
tož přece by pro nepřístupnost starého rozděláni v rudních žilách nejpa-
mátnější a nejdůležitější část celého pásma nepovšimnuta a neobjasněná
zůstati musela.

Jinak jest ovšem v jižním souvrství břidlic, jejichž nejjižnější cíp u Soběhrad
a Petroupína velice súžen jest. V této neméně pamětihodné částce objevují se
hojně žíly rud železných, které tohoto roku nákladnými kutacími pracemi zkoušeny
a otevřeny byly. Z příčiny, že vedle všeobecného zeměznaleckého popisu téi
veledůležité objevování se rud železných v obšírnější popis zahrnuto býti může;
vy))rána tato jižní část pásma břidličnatého, na které obce Vranov, Přestavlky
a Sobéhrady, s připojenými svými dědinami, aístečně se rozprostírají, k popisu
zcměznaleckému proto, že až po jisté meze krajina dosti zevrubně proskoumána
býti mohla.

23

342 "

Jelikož ale, jak ze severní polovice břidličnatého pásma u Ondřejova, tak
i z jiných menších ostrovů břidličnatých okolí Benešova leckterés památné je-
dnotlivé pozorování činěno bylo, které dle své neúplné zlomkovité povahy toliko
co jednotlivé příspěvky teprve svým časem pro budoucí proskoumání celého okruhu
upotřebeny býti mohou, a proto že mezi sebou beze všeho vztahu jsou : tedy umí-
stěny budou toliko v dodatcích k tomuto článku.

Zmíněná krajina, jejíž zeměznalecké popsání podáno bude, jest již zemězna*
lecky ohledána, jakož i horniny roztříděny a ohraničeny poznačeny jsou na barevných
mapách c k. říšského geologického ústavu. Ale ohraničení žuly sprahomí břidlicí
jak na mapách naznačeno jest, nesouhlasí úphiě s ohraničením, jaké se v přírodě
sledovat může, a protož odchyluje se mapa k článku přiložená tab. I. co se roz-
hraní obou hornin týče značně od mapy vydané od c. k. geologického říšského ústavu.

Horopisn^ přehled.

Krajina břidličnatá má proti krajině žulové rozličný ráz. V břidličnatém
pásmu vystupují poměrně hojněji jednotlivé vrchy s vyššími temeny a příkřejším
svahem, než jednotvárné nevysoké a okulacené homole krajiny žulové. V žuloviné
převládají prostředně vysoké vlnovité pahrbky, kdežto příkřejší osamotnělé vrchy
z prahomích břidlic složeny jsou.

Ona část našeho pásma břidličnatého, která se severně od Sázavy rozprostírá,
vystupuje od řeky, ač povolně, přece neustále až za Ondřejov do výše, odkud
k severu jednotlivé prostředně vysoké hřbety pahrbků, směrem jíhosevemím
se táhnou. Část jižně Sázavy jest zdálí již vysokým Chlumem neb Hráčským
Chlumem, který 278® neb asi 525 m. nad obzorem mořským se vypíná, vyznačena
hřbetem jeho, převyšujícím všechny ostatní temena žulových vrchů. Uprostřed
břidličnatého pásma všem ostatním vrchům vrcholící Chlum, jehož krátký hřbet
od jihu k severu směny'e, sklání se na všechny strany. K západu, bezprostředně
pod temenem jest úbočí jeho nejklonitější ; úklon svahu jeho mírní se ale neustále
až k Mráčskému potoku v samé blízké vzdálenosti od Pořiče. K severu sklání
se úbočí Chlumu méně příkře ; však mnohem méně sklonitá jest jeho jižní pata.
K východu jest svah Chlumu toliko na krátkou vzdálenost, an po straně jeho vý-
chodního úklonu se troje temena Čisteckých vrchů od jihu k severu rozprostírají.
Mezi Čisteckými vrchy a Chlumem jest úzké, prostředně hluboké údolí, které jednak
na sever k Přestavlkům a oprotiv tomu, též na jih k Mezihoří se sklání. Vesnice
Mezihoří jest úplně mezi vrchy položena.

Mimo Chlum a Čistecké vrchy, vesměs nižší Chlumu samého, rozprostírají
se ještě některé menší okulacené pahorky veměs směrem od jihu k severu. Tak
jest vrch Vepří u Přestavlk a Doubravický vrch asi v severním pokračovali
ČSsteckých vrchů; nízký Hradec u Mezihoří a vyšší Třemoch u Soběhrad jsou asi
v jižním pokračování jich. Osaměle stojí toliko mírně vysoký Hořčín u Phova.
Kromě těchto znamenitějších vrchů není důležitějších a značnějších vyvýšenin
v pásmu břidlic ; toliko v žuloviné se vypíná někoUk vyšších vrchů do mírné výšky,
kterým Medunej všem vévodí, ač sám výše Chlumu nedostihuje.

n. 34S

Údolím Sázavským směřujícím od východu k západu, tedy na přič vlaku
vrstev pásma břidličnatého, naznačeno nejnižší místo celé krajiny, u kterého všecky
pahorky méně hojně mírně, obyčejně příkře se ukončují, tak že údolím Sázavským
sloh vrstev skalních dobře odkryt jest.

Velmi dobře, ale méně významně, jest odkryt sloh skal potoky, podél vrstev-
natosti od jihu k severu se ubírajícími jako: Mráčským, Čisteckým a Drhlovkou,
jejichž koryto hluboko do vrstev hornin dle směru jejich zaryto jest.

Rozdíl v tvárnosti krajiny severně a jižně Sázavy jest ten, že prvá, ač mírně,
pi^ee neustále stoupá a toliko ve svých nejsevernějších a nejvýchodnějších částech
v pahorkovatinu se vyvinuje; kdežto tato hned od Sázavy počínaje pahorky kjihu
směřujícími znamenána jest, kterým všem pro krajinu význačný Chlum vrcholí.

Stručný všeobecný přehled zemězualeeký.

Vrstevnaté horniny břidličnaté krajiny jižně od Sázavy objevují se ve dvou,
jako choboty do žuloviny zabíhajících pásmech. Západní pix)strannější pásmo táhne
se, počínajíc asi u Čtyrkolen, přes Čerčany až asi k Žíňanům k jihu; potom po
velmi značném sůžení u Soběhrad přes Soběhrady kolem Zahořan přes vesnici
Čistec, přes Doubravice až k Sázavě na sever, kde právě k zříceninám Staré Duby
směřuje. V tomto západním pásu prahomí břidlice vyskytují se na přemnohých
místech jednotlivé větší neb menší ostrovy žuly, ba toliko pouhé žíly žulové, pak i
mocné ložisko zrnitého vápence a posléze mohutná žíla porfyru.

Východní pásmo břidlic, obmezenější předešlého, vleče se, od Hvězdonic na
Sázavě počínajíc, směrem severojižním až za Vranov, kde mezi Vranovem a Lhotou
Vránovou cípem končíc, ve směru severovýchodním okolo Mačovic a Oudolnic přes
Naháč až ke Komornému hrádku se sledovat dá. V pásmu tom toliko břidlice,
zvlášt amphibolové a pak amphibolit, jmenovitě v severní části jeho, hojně co pod-
řízené horniny se objevují.

V obou pásmech, žulovým pruhem od sebe oddělených se objevují na přemno-
hých místech žíly rudní v značné hojnosti.

Popis celé krajiny dělí se v Z popsání břidličnatých hornin pásma^ v 77. po-
psáni žulových homin\ zvláštní ohled dlužno brát na nejdůležitější část hornin
v krajině té, na IIL rudy v pásmu bridličnatétn se vyskytující. Mnohé nerosty
se objevují v naší krsgině, jichž též dlužno y IV, seznamu vyskytujících se ne-
rostů uvést. Konečně jsou jednotlivé úryvky obsahu zeméznalecko-nerostopisného
ve zvláštním V. dodatku sestaveny.

23^

I Břidličnaté horniny.

Hornin břidličnatých, z nichž jmenovitě prahorní břidlice neb phyllit převládá,
a v kterýchž podřízeně křemence a amphibolové břidlice se objevují, možno roze-
znat dvojí ráz : Na Sázavě, tedy v severní částce krajiny se objevují břidlice
pevné, nezrušené zkypřením, v jižní části nabývají břidlice rázu porušenosti a zky-
pření přeměnou a proměnou svou zvětráním. Břidlice porušené, méně pevné, se
toliko v iiidonosné části horstva objevují a jsou tedy pro rudonosnost jeho
důležitý.

Phyllit se objevuje na Sázavě co hornina šedá až tmavošedá, pevná, nárazem
znějící, velmi dobře břidličnatá, vrstevnatá, štípáním v desky se rozlupující. Hmota
phyllitu jest velmi drobnozrnná, na lomu příčním ; na lomu ploském však lesknou se
přehojně lístečky slídové, jak se zdá muskovitu. V některých phyllitech jest ve
směru břidličnatosti takové množství lesknoucích se lupínků slídových rozprostřeno,
že hornina zprostředkuje přechod do jenmějších odrůd svoru. Že takové slídové
odrůdy svorům podobné mnohem méně křemene, odrůd ostatních obsahují, jde samo
sebou na um. Ostatní phyllity jsou jemného zrna a tím pevnější, čím více kře-
mene v nich obsaženo.

V jižní částce břidličnatého pásma jsou phyllity vesměs více nebo méně zky-
přeny ; na blízku žil rudních ovšem dosahuje zkypření horniny stupně znamenitého.
Neporušené phyllity jsou se zkypřenými ponenáhlými přechody úzce spojeny. Po-
rušenost phyllitu počíná se jevit tím, že tmavošedé neb šedé složivo jejich bledne,
a blednouc pevnosti ponenáhlu pozbývá. Vyšší stupeň proměny jeví se tím způ-
sobem, že na světleše<lých prahorních břidlicích, kdekoliv nárazem rozštěpeny jsou,
se vyskytuje slabý nádech hnědý, pocházející od limonitu, neb citrónově žlutý pře-
jemný, mající původ svůj v nějakém nerostu, vodnatém síranu železitém, snad
glockeritu neb apatelitu neb i diadochitu podobném. Přibývajícím zkypřením
břidlic ubývá pevnosti, hornina zcela vybledlá, bud na světlošedo neb i na světle
žlutohnědé, drolí se snadno ve všech směrech. Břidlice na blízku žil rudních bý-
vají ve všech možných směrech rozsedlinkami prostoupeny a každý rozdroleny
kousek bývá hnědý od limonitu pokrývajícího trhlinky horniny, třeba by tato uvnitř
vybledlá, světlošedá neb jinak nahnčdlá byla.

Ve phyllitech se objevují vrstvy, v nichž na úkor slídových lupínků, křemene
přibývá; takové phyllity sprostře<lkiijí přechod do křemenců neb kvarcitů. Pro-
měna a př(»chod do křemencň děje so ve vrstvách prahorních břidlic jak ve směru

n. 345

vrstev sauiých, tedy dle sméru a úklonu jejich, tak že některá vrstva na jistém
místě jest co phyllit, na jiném co křemenec s ponenáhlými přechody obou hornin
do sebe, vyvinuta. Tolikéž i ve směru mohutnosti vrstev samých děje se proměna
jedné horniny v druhou.

Křemence jsou toliko na Sázavě, tedy v severní části souvrství břidlična-
tého neporušeně vyvinuty; v jižní částce pásma břidličnatého, v kterém rudní
žíly se objevují, podléhají též zkypření. Křemence bud samy o sobě celé souvrství
skládají, aneb se vrstvy křemencové střídají ve větší neb menší hojnosti s vrst-
vami phyllitil. Značná část vrstev se skládá ovšem toliko z křemencových břidlic,
které nemožno ani co pravé phyllity .ani co pravé křemence pojmouti. Vesměs
jsou křemencové vrstvy pevnější vrstev phyllitových.

Barva křemencft jest tmavo-modravě šedá až světlošedá, sloh velice drobno-
zmný až celistvý, břidličnatost toliko nedokonalá, tak že se plotny křemencové ne-
snadno štípají. Na plochách, s břidličnatostí zárovných, lesknou se toliko velmi
porůznu přemalé lupínky slídy bílé, někdy toliko jen zvětšením patrné. Někdy
jeví křemencový lom zárovný s břidličnatostí, tolikéž i lom příční, slabé zárovné
pásky barev světlf^jších a tmavších nedobře ohraněných a barvitostí svojí do sebe
splývajících.

Proměně podléhají křemence méně než odrůdy břidličnatých křemenců a tyto
opět jsou méně porušitelné než phyllity samé ; než však v jižní části pásma jsou
též i křemence a křemenečné břidlice proměněny. Barva šedá jest v bledou pak
v bledě šedožlutavou neb i šedozelenavou proměněna a křemence trochu zkypřelé
a bud více nebo méně rozsedlinkami, hnědým povlakem zbarvenými, prostoupeny.
V některých místech, zvlášt ale v blízkém sousedství žil, drobí se křemenec v samé
nepravidelně ostrohranné kusy barvy hnědé dosti snadno, nebo bývá přehojným
množstvím rozsedlinek zcela natrhán. Ač barva křemenců a břidlic křemencových
jest ve své hmotě bledě žlutavá neb bledě zelenavá, přece toliko na povrchu hnědé
zbarvené úlomky se z něho drolí. Na místech vzdálenějších od žil rudních není
ovšem hnědé neb nahnědlé zbarvení zk>T)řelých křemenců tak nápadné. Někdy
jest na blízku žil rudních zbarvení rozsedlinek na hnědo velmi značné, ba i ve
směru břidličnatosti rozštěpené křemeníte břidlice bývají dosti silným povlakem
limoiiitu pokryty.

Mezi vrstvami phyllitů neb křemenců se objevuje v jižní části temene Chlumu
a v západním svahu jeho blízko pod temenem, zvláštní hornina, jejíž vrstvy po-
znenáhlými přechody s phyllity a křemenci spojeny jsou. Na této hornině spočívá
v naznačených místech v Chlumu severozápadně od Mezihoří na mezích obcí Sobé-
hrad a Lštěně mohutné ložisko zrnitého vápence ; na průřezu obr. 3. Tab. II. jest
tato hornina písmenem d naznačena.

Hornina jest přepevná, vrstevnatá a na prvý pohled křemenite drobě^ (pra-
homí tedy), nad mini podobná. Složivo horniny sestává z přejemně drobnozrnného,
takřka celistvého, bělavého neb šedavého křemene, v kterém toliko porůznu pře-
malé lístečky slídy bílé, muskovitu, zarostlé se objevují. Bud se šedavé a bělavé
části, základní, přejemně zrnité hmoty křemencové v nepravidelné směsi vedle sebe
vyskytují, aneb tvoří pásky tenounké, zárovné s vrstevnatostí, v kterých slída v pře-
nepatmých proužečkách též zárovně uložena jest. V této základní hmotě křemen-

346 n.

cové jsou porůznu nebo hojněji zrnéčka, až zrna velikosti lískového ořechu pi^ůhled-
ného až průsvitavého křemene vtroušena, čímž hornina rázu pískovce nabývá. Nebo,
což zvlášf o větších zrnech, objevujících se v biídličnatě zrnité základní hmotě
platí, jsou lesklá průhledná, větší zrna křemene co protažené čočky vrostlé svojí
ploskostí zárovně se směrem břidličnatosti. Tím nabývá křemenec neb křemenná
břidlice povahy drobové, aniž by se ale výraz ten pro podstatu horniny hodil.
Na příčním lomu jsou takové, drobám podobné křemence úzce pruhované, s zarost-
lými mezi pruhy čočkami křemennými, až velikosti lískového ořechu.

Mnohonásobnou zkušeností jest stvrzeno, že se ve svorech a phyllitech obje-
vují vyloučená hnízdečka křemene, která na pohled obláčkům křemenným se
podobají.

V naší křemenné neb křemeníte hornině a břidlicí podobají se vrostlá hní-
zdečka a zrna křemene úplně čočkám zarostlým ploskostí svojí zárovně s vrstev-
natostí, a tím tedy zmíněným hnízdečkům křemene v hornině samé vyloučeným,
zcela pobobna jsou Tím by byly tedy malá hnízdečka a zrna křemene vyloučeniny
z horniny samé, která by tudíž nebyla drobou. Jelikož ale, ač mnohem řidčeji^
též okulacené kousky křemene v hornině se objevigí, které nejsou směrem břidlič-
natosti svojí ploskostí zarostlé, mohlo by se o nich soudit, že jsou pravými oblásky
křemene a že tudíž tento křemenec jest nejstarší obdobou křemene droby. Při
zevrubném zkoumání složiva horniny seznává se však, že čočky křemene, obláskům
nad míru podobné, jsou v hornině samé vyloučeny, že jsou tedy shluky kře-
mene a že hornina není tedy drobou, než toliko drobě na pohled podobný kře-
menec s vyloučenými zrny křemene. Každým způsobem jest ale tato hornina
velepamátná.

Amphibolová břidlice. Do složiva phyllitů, zvlášt ale do křemenných břidlic,
přistupují částečně větší neb menší částky amphibolu neb biotitu, — kteréž oba
nerosty se vůbec zastupují ; též se porůznu i živec (orthoklas) v bílých zrnech ob-
jevuje, čímž přechod do amphibolitů neb do amphibolových břidlic se zprostředkige.
V přechodních odrůdách křemenných phyliitů do amphibolových břidlic se ještě
slída vtroušena objevuje, kteráž ale, přibývajícími sloupky malých amphibolu,
kteréž obyčejně zárovně k slohu břidličnatosti spleteně zarostlé jsou, vypuzena
bývá. Břidlice amphibolitové bývají barev tmavošedozelených, velmi drobnozmnébo
až drobnozrnného slohu a značné pevnosti; ačkoliv též v jižní části břidličnatého
pásma rozloženy a vybledlé jsou, zdá se nicméně, že proměna jejich v zkypřelou
a vylouhovanou horninu nepokračuje tak rychlým postupem jako u předešlých
hornin. Ostatně jsou též amphibolové břidlice v břidlicích prahorních nmohem
méně hojně uloženy než v severní části.

Jestliže se amphibolové krystaly v břidlicích značně uveličigí a jestliže též
živečnaté složivo (částečně i křemenné) přibývá ; tedy se tím přechody z břidlic
až do hrubozmých amphibolitů sprostředkují, jejichž amphibolové i orthoklasové
krystaly až velikosti hrachu nabývají, a kteréž v mohutných, velice pevných
vrstvách v jistých místech dosti hojně s phyllity se střídají v uložení. Jinak ne-
Hnýí amphibolitové břidlice a amphybolity zvláštních znaků, kterými by se zvláš(
od jiných jednotvárných amphibolitů různily.

Proto že amphibolové břidlice, jakož i vrstvy zrnitých amphibolitA běse

n. 347

všeho pořádku s phyllity se střídají, a proto že pro značný počet jejich vrstev by
tyto se nemožně na mapě Tab. I. pro malé měřítko její vkreslit daly, za-
hrnuty jejich vrstvy ve vrstvách phyllitových a křemencových v jediné barvě
(bílé). Toliko to budiž zde připomenuto, že vrstev amphibolitu a amphybolových
břidlic v severní části, to jest levém břehu Sázavy poměrně větší množství, zvlášť
v krajině k Hvězdonicům směřující a na potoce Drhlovce, obsaženo jest, než v jižní
části, kdež toliko ve vrchu Horčínu u Phova nad ostatními břidlicemi převládají.
Porůznu mezi vrstvami břidlic však v celém prostranství pásma břidličnatého
se střídají s ostatními vrstvami. Nutno ještě zmínit se o tom, což jinak ostatními
zkušenostmi potvrzeno jest, že se v amphibolitových vrstvách rudy nenalézají
aneb toliko po různu, že tedy není rádno v nich rud, zvlášt limonitů hledat, což
i zde úplně potvrzeno bylo.

Všecky tuto vypsané horniny jsou úzce ponenáhlými přechody mezi sebou
spojeny; třeba i na jistých místech se vrstvy určitě rozdílných hornin stýkají,
slediýe se na přemnohých jiných místech, jak dle vlaku neb směru vrstev, tak
i skrze mohutnost jejich, ponenahlý přechod jedné odrůdy horniny v jiné.

Toliko jediná hornina v pásmu břidličnatém uložená napí^echázi v nižádnou
z předešlých, ana ostře od nich se dělí a to jest :

Vápenec. V celku jest hrubokrystalinický vápenec barvy sněhobílé, ač
v jistých vrstvách též Sedavě neb šedomodravě zbarven jest. Šedé barvy však
vesměs v celých vrstvách se neobjevují, než toliko s čistě bílými se střídají.
Vápenec jest veskrz vrstevnatý, jednotlivé vrstvy mnohdy až do 2 metrů mohutné ;
v mnohých vrstvách střídají se čistě bílé pásy s šedavými, však nikoliv v ostrém
obmezení, an barvy do sebe splývají, zárovně s vrstevnatostí.

Prahomí vápenec vleče se částečně co velmi zmohutnélé pásmo (ložisko),
uložené do prahomích břidlic směrem jihozápadním k severo-severovýchodu.
Nejjižnější jeho cíp, až po který se sledovat dá, objevuje se jihozápadně od Mezi-
hoří v místě, kde výmol nazvaný ^Bázová rokle" svého vrcholu dosahuje. Ukloň
vrstev vápencových jeví se na tomto místě k západu. Nejsevernější cíp ložiska
vápencového jest v úbočí k východu se klonícím vrchu Vepří, severně od Přestavlk,
kde příkře k východu se sklání. Jak v jižním tak i v severním ukončení ložiska
patma mohutnost jeho v rozsáhlosti toliko několika málo méti*ů; tolikéž se se-
znává, že jednotlivé vrstvy vápencové v břidlicích co plásty uloženy jsou, kterými
od sebe děleny bývají, tak že se z toho soudit dá, že jak ve směru jižního roz-
prostírání se, tak i v severním pokračování vlaku pásma, vrstvy vápence od sebe
odloučené, brzkým vyříznutím se, to jest, ponenáhlým mizením mohutnosti, konce
svého dosahují. Podle toho by se délka ložiska ve směru vlaku na něco více
3 kilometrů páčiti mohla.

Od svého jižního ukončení na vrcholu Bázové rokle rozprostírá se ložisko ve
východním svahu Chlumu, nehluboko pod jeho hřbetem, v mohutnosti náramně
rychle přibývající, a sestává pod triangulačním bodem, tedy pod nejvyšším temenem
Chlumu, severně od Mezihoří, v místech, kde osmělé vápenice stojí, z velkého počtu
vrstev, zaujímajících dle šířky své asi 300 metrů. Na tomto místě u Mezihořské
vápenice, kde ložisko nejvíce zmohutnělé jest, pozoruje se v ležaté části jeho úklon
sméren 8 ^ | s 70°, na jiném něco severněji položeném místě úklon k 9 ** J s 46" ;

348 lí

v dolciovní části ložiska vedle putuéka směrujícího od vápenice k Mezihoří, tedy
jižně tekoucího, jest líklon vrstev k západu a sice směrem 21 '* a úklonem 32®.
Úklon vápence jest tedy velmi měnivý, jak pouhým pohledem do otevřených lomů
vápencových ve východním svalin Chlunm se pozoruje, kde v každé oddělené, vy-
lámané jámě se jiný vlak a měnivý úklon jeví. Vysvítalo by z toho, když ležaté
ložiska vápencového k východu, visnté ale k západu se kloní, že ložisko v těch
místech pánev tvoří; než nezdá se tomu vskutku tak býti, an toto uložení toliko
na krátko se pozoruje a velikou porušeností směru a úklonu vrstev se vyložiti dá.
Na průřezu Tab. II. obr. 3. u písmena v provedeno ložisko v své nejmohutnější
části tak jako by nebylo neckovitě uloženo.

Mohutnost ložiska vápencového jest ve východním svahu Chlumu v honech,
„na pavláčkách" nazvaných, patrná na prvý pohled dle množství převelkého v těch
místech rozdělaných lomů, otevřených, jakož i opuštěných, spustlých.

Po různu se objevují mezi vrstvami vápencovými, dělíce je na krátko, velmi
táhlé čočky kraťoučkým vrstvám neb ložím podobné, sestávající z amphibolových
břidlic, až na 3 decimetry i více mohutných. Některé z těchto táhlých čoček amphi-
bolových břidlic podobají se vretvám krátkým, na svých koncích úplně sesláblým;
po vytracení se takových vrstev přiléhají vrstvy vápencové vrstvou horniny nedělené
opět těsně k sobě.

Ložisko vápence, sestávající z převelkého počtu vrstev, vleče se od Mezi-
hořské vápenice údolím, pak po západním svahu nejsevernějšího Čisteckého kopce
až přes obecní hranice Soběhradsko-Přestavlcké, kde se v lomech otevřených vrstvy
s 70® k 8** se kloní. Jakou mohutnost zde ložisko má, není posud zjištěno;
v otevřených lomech ale se objevuje v mohutnosti několika metrů. Na hranicích
těch též snad ložisko jest mohutnou žilou porfyru přetrženo; není ale styk nikde
viděti. Odtud se vleče ložisko, ne více co jednotlivý pás, ale co podvojné ložisko,
rozdělené dosti mocným, asi 50 až 80 metrů v mohutnosti obsahujícím pruhem,
složeným z vrstev břidlic převládajíc amphibolových a prahomích. Podvojná lo-
žiska příkře k východu se klonící, vlekou se ve východním svahu Častovky, přes
silnici, u vápenice v samé blízkosti od Přestavlk a sice k západu od vesnice, až
do východního svahu vrchu Vepří severně u Přestavlk, kde oužíce se v mohutnosti
až na velmi málo metrů, sem a tam též vrstvami břidlic prahomích a amphibo-
lových děleny jsou v jednotlivé, nestýkající se vrstvy vápenné (neb plásty), které
zde brzkého ukončení seslábnutím nacházejí. Vesměs jest úklon loží neb plástů
vápenných velmi příkrý k východu, jak i na Tab. II. obr. 4. v príiřezu u písmeny
v naznačeno jest.

Jak v Častovce, tak i ve Vepří jsou lomy do ložisek rozdělány.

Rozštěpení ložiska vápencového ve svém severním vlaku ve dví jest naznačeno
již ve vrstvách kraťoučkých, sestávajících z amphibolové břidlice, a vyskytujících
se v mohutné části ložiska u Mezihoří.

Ložisko vápencové kloní se tedy ve svém jižním cípu k západo-.severu, ve
středu a svém severním konci pHkře k východo-jihu.

Seznáním směru a úklonu ložiska vápencového podána možnost určiti hlavní
směr a úklon vrstev celého pásma břidlíčnatého, které tedy tak jako uložené

n. 349

v nem ložisko vápencové od jihu (jihozápadu) k severu (severovýchodu) směřuje
a příkře k východu se kloní.

Na doklad, jak nesnadno hy bylo z přerušeného uložení břidlic hlavní směr
a úklon jejich vypátrati, kdyby ložiska vápencového nebylo, sloužiž tento zde uve-
dený příklad měnivého vlaku vrstev břidličnatých na rozličných místech.

Od zřícenin hradu Staré Duby na levém břehu Sázavy, severozápadně asi
300 kroků, jest líklon vrstev k 8** s 86°: ješté níže po řece od hradu asi 500
kroků, kloní se vrstvy k 20'» s 80°. V severozápadním svahu Vepří, asi 100 kroků
jihovýchodně od čísla 3 na mapě Tab. I. naznačeného, jest úklon 23** směrem s 30°.

V jižním úbočí Chlumu na Lštěnsko-Soběhradských hranicích, západně od Mezihoří
kloní se vrstvy křemenců, drobám podobných k 16-/,** s 32**. Na cestě od Mezi-

v

hoří k Cerčanům, kteráž točíc se po jižním svahu Chlumu, po západním svahu
jeho k Cerčanům vede, jest úklon asi 300 kroků severozápadně od Bázové rokle,
tedy v západním svahu Chlumu, 49° k 14**. V Mezihoří samém u chalupy číslo 4,
na mapě u rudní žíly čísla 9, kloní se vrstvy směrem 16** až 17** s 27° až 31°.

V jižní patě Čisteckého vrchu, severovýchodně vedle samé vesnice Mezihořské
u čísla 10 na mapě, jest úklon 75° až 70° k 21 V3**. Ne temeně Třemochu u čísla
11 neb u průřezu EE^ kloní se vrstvy k 19 V3** s 80°. Od Soběhradského kostela
pres silnici, na jihovýchodní patě Třemochu, sklánějí se vrstvy břidlic s 40° k 19^^/3**.
Jak proměnlivý jest směr úklonu a úklon samý v západním rozsáhlejším pásmu
břidličnatého horstva, vysvítá z podaných dokladů dostatečně.

V obmezenějším pásmu východním kloní se vrstvy phyllitů u kříže, severo-
západně od Vranova s 60° k 51'*. Severně od Vranova, mezi Vranovem a Hvěz-
donicemi na Drhlovce, jest úklon prahomích břidlic, araphibolových břidlic a amphi-
bolitů 67° k 18V3^

Na styku břidlic s žulou až do jisté vzdálenosti mění se úklon a směr
úklonu vrstev tak značnou měrou, že takořka za každým krokem jest jiný i opačný
a sloh skalních vrstev ukazuje pohled převeliké rozervanosti, rozdrcenosti a ne-
souvislosti vrstev samých.

Horniny břidličnaté jako phyllity, amphibolové břidlice, vápenec úplně žulou
zahrnuté náležejí vesměs do útvaru LatirnHnnsJccho^ jak se mladší pásmo pra-
homího útvaru nazývá.

n. Žnlové horniny.

žulové horniny, kteréž se vesměs mladšfmi býti seznávajf, než břidlice pra-
horní, jsou v krajině v ohromném množství v mnohých odrůdách vyvinuty:

Obecná žula se skládá z drobnozrnné směsice orthoklasu barvy bledé plefove
neb přisedlé s zrny pr&hledného křemene, v nížto krátké nerovné plátky biotitu
v různých směrech vtroušeny jsou. V této obecné odrůdě žulové buď jest zrno
složiva více nabo méně zrnité; také vedle biotitu se pláty muskovitu nezřídka
objevují v složivu. Ohromné množství žuly, panující v krajině na přemnohých místech,
vychází na den toliko zkypřené až do hloubek mnoha metrů a dá se snadno kopat
v drsný žulový písek. Toliko žíly pevnějšího křemene neb živce prorážejí
někdy žuly.

V obecné žule, hojněji však mimo žulu v prahomích břidlicích, vyskytují se
žíly velice hruhozrnné žuly^ prorážející vrstvy břidlic. Složivo převládající jest
orthoklas barvy pleťové v přehrubých zrnech, z kterých se kusy i co pěst hrubé,
sestávající toliko z čistého orthoklasu, vy tlouci dají; pak křemen průsvitavý, zrnitý
též ve velkých zrnech, však co do hrubosti orthoklasu podřízených. O slídě toliko
slabé známky biotitu se v této žule bezslídné, tedy aplitové spatřují. ,

Do žul obecných, zvlášt jest-li v nich černý biotit velmi vyvinut bývá, při-
stupuje nezřídka amphibol v černých, krátkých sloupcích, vedle biotitu uložených.
Žuly s bílým neb slabě nažloutlým orthoklasem a patrným amphibolem vedle zřetel-
ného biotitu zprostředkují přechod do žul amphibolových.

Amphibolové žuly skládají se z bílého orthoklasu, černého, dosti hojného
amphibolu a křemene, ku kterým i malé nepatrné plátky černohnědého biotitu, při-
stupují. Amphibolové žuly, ponenáhlým přechodem z žul obecných se vyvinující, aneb
co žíly mocné v obecních žulách vyvinuté, vyznamenávají se proti žule obecné po-
měrně značnější pevností, an na povrchu svém poměrně vzácněji v žulu zkypřenou
proměněny jsou.

Z amphibolových žul se vyvinují odrůdy syenitům zcela podobné vytrácením
se zrn křemene; však byť i velepodřízeně, přece v nich bývá něco křemene
v maličkých zmečkách vtroušeno.

V některých syenitech se v běl&vém, neb bledě pleťovém orthoklasu objevují
bez všeho pořádku vrostlé táhlé sloupky černozeleného amphibolu, vedle nichž
porflznu i plátečky biotitu vtroušeny bývají.

n. 351

Odrůdy jesté více syenitu podobné, které se zde objevují, sestávají ze zrn
orthoklasu plefové barvy a drobnozmné hmoty šedozeleného amphibolu, v nichž
křemen v nepatrné malých zrnečkách ještě vzácněji vrostlý jest, než v které koliv
z odrůd prvé jmenovaných.

Mimo tyto jsou ještě mnohé jiné odrůdy žuly: jako třeba ona se sněho-
bílým hrubozmným orthoklasem a vzácnými šupinkami chloritu ; odrůda
s většími plátky muskovitu; potom jiná na pouhý pohled gabbru velice po-
dobná, a ještě mnohé jiné, o kterých pro větší vzácnost netřeba zde obšírněji
se zmiňovati.

Všecky tyto odrůdy žulové vyskytují se mezi sebou, an ponenáhlými pře-
chody spolu spojeny jsou; však se amphibolové a syenitové žuly v žilách a kaha-
nech nejhojné v obecné žule uloženy objevují.

Hrubozmné a na křemen chudé žuly, potom turmalinové žuly, které tolikéž
v naší krajině zastoupeny jsou, jen v obmezených žilách v obecné žule se vysky-
tují. Velmi poučný průřiz, v kterém velký počet žil těchto odrůd obecnou žulu
v písek se drolící prostupuje, vidí se — ač mimo obor naší krajiny — v průřízu
železničním z Benešova ke dvoru Mariánovickému.

Porphyp se skládá v mezích naší krajiny z přejemně drobnozmité základní
hmoty bílé barvy, v které jemňoučké tečky biotitu vtroušeny jsou. Pouhému oku
se zdá být základní hmota, obsahuje-li větší množství přejemných teček biotitu,
jednostejně šedavou. Pohledem lupou však se seznávají v ní vtroušené černé tečky
biotitové. Jestliže základní hmota bílá, toliko z orthoklasu nebo z drobno-
hledné směsi orthoklasu a křemene sestává, nedá se z pouhého pohledu určit.
Zdá se však, smí-li se soudit z počínajícího porušování se porphyru, kterému
na vzduchu tak snadno podléhá, že živcový nerost, byť by nebyl i výhradním
složivem základní hmoty, přece co převládající a vynikající část v směsi složiva
obsažen jest.

V této základní hmotě jsou vyloučeny malá zrna a zpotvořelé krystaly, jak
se zdá orthoklasu barvy vinné, dosti hojně vedle větších zrnek a šupin podřízeně
vtroušeného biotitu. V jiné odrůdě tohoto porphyru jsou vtroušena v bílou zá-
kladní hmotu průhledná, hranatá zrna křemene, až co vikev veliká, vedle větších
šupin biotitu na pohled nepravidelně v jednom směru uložených. Krystaly živcové
proti křemenu a biotitu v této odrůdě v množství podřízenějším se objevují. Na
hranatých zrnech křemene seznává se, že jsou velmi zpotvořelé krystaly tvaru
-+- -R . — 2Í . ooP, který takořka pravidlem na všech krystalech křemene,
v porphyrech zarostlých se objevuje vyhraněn. V skutku též několik přeražených
zrn křemene jeví nepravidelně šestiboký prňříz.

Obě odrůdy, jak s vyloučenými krystaly živcovými, tak i ona se zrny kře-
mene, jsou všemi možnými přechody mezi sebou úzce spojeny.

Porphyr, který prahorní břidlice ve vrchu Částovce jihozápadně od Přestavlk
a v severním Čisteckém vrchu (Tah II. obr. 3 písmeno p) proráží, jest v nich co
mocná žíla, ve směru severojižním se rozprostírající, uložena. Zdá se, jako by i
ložisko vápence prorážel; ale místo styku s ním není nikde odkryto.

352 n.

Amphibolová hornina toliko na jediném místě, sevemě nedaleko Phova, na
den v šířce mnoha krokťl vychází v cestě, do Mezihoří směřigící. Amphibolová
hornina skládá se z čistého, velmi hrubozrnného amphibolu barvy černozelené.
Složivo jest tak hnibozrnné, že se štípáním plochy štěpné i více 1 ncm. v plose
odkrýt dají.

Kdekoliv žula s prahomími neb laurentánskými břidlicemi se stýká, seznává
se toliko jen co mladší hornina, kterou břidlice zahrnuty a obejmuty jsou. V ja-
kýchkolivěk částech styk nebo ohraničení žuly s břidlicemi dobře odkryt jest, po-
zoruje se, že žula co mladší hornina výběžky a žilami více nebo méně mohut-
nými do břidlic zasahuje, ba že i jednotlivé odtržené úryvky, jakož i krj- a
menší roztříštěné kusy břidlic v ní zahrnuty jsou; což vše nepopiratelně o po-
měiTiě menším stáří naproti stáří břidlic svědčí. Proto že ale žuly svými výbéžkv
daleko do břidlic zabíhají, nepoznává se na všech místech, nejsou-li dobro
odkrytá ohraničení žuly s břidlicemi; z té příčiny též na mapě Tab. I. hranice
toliko zhruba rovnými směry vyznačena jest, kde se pro neznalost obšírněji okre-
slit nedala.

V naší krajině jsou mnohá velepamátná místa, kde styk žuly s břidlicemi
krásně odkryt jest. Tak jest to v příkrých stráních nad Starou Dubou na levém,
jakož i na pravém břehu Sázavy ; zvlášť poučně ale v rokli, která od Levína k vý-
chodu se rozprostírá; tolikéž i v odkrytých stráních, které se podél východní
strany silnice, z Vranova do Komorného hrádku vedoucí, táhnou.

Na Tab. II. obr. 1 jest prSříz stráně východně podél silnice směrem CC, asi
50 kroků sevemě za druhým silničním můstkem — sevemě od Vranova počítáno
— vzdálen. Zde převládají žuly é ž z nad břidlicemi 6 6 ft, v kterých objevujíce
se v žilách mohutných, též větší zlomky břidlic v sobě zahrnují.

Severněji od tohoto průřezu CC obr. 1 jest, asi 100 kroků za pátým můstkem
silničním (počítá-li se z Vranova k sevem) směrem 2)7) Tab. II. obr. 2, jiný po-
hled na odkiytou stráň naznačen, v které ale břidlice h b b nad žulou z ě z pře-
vládají. Žuly nejinak než v slabých žilách v břidlicích, to jest phyllitech s amphi-
bolovými břidlicemi se střídajících, uloženy jsou.

Všecky vrstvy břidlic, jak dle směm, tak i dle úklonu se měnící a usečené^
nesou v sobě známky násilných převratů, neboC jsou náramně rozpukané, přeLámané
a každým krokem mění se úklon a vlak jejich. Jest věcí naprosto nemožnou, na
hranici styku břidlic s žulou nějaký hlavní směr seznat, kterým by úlomky a roz-
drcené zb)'tky břidlic uloženy byly. O násilných převratech v uložení břidlic na
hranicích s žulou svědčí hojně se vyskytující jalové žíly Tab. 11. obr. 2 písmě j,
které vyplněny jsou rozmělněnými břidlicemi a rozličnými jinými úlomky hornin,
jakož i slabé žíly limonitu obr. 2 písmě 1.

Že i větší kry břidlic, co úryvky pásma v žule zahrnuty jsou, jest na někte-
rých místech mapy Tab. I. vidět. •

Ale netoliko v rozhraní žuly s břidlicemi se vyskytují žíly žulové, než též
u prostřed pásma vesměs břidlicemi obklopeny objevují se žíly a kabany žuly na
nesčíslných místech, z kterých toliko ony, které s jistotou poznány byly, na mapě
Tab I. uvedeny jsou.

n. 353

Mnohdy prorážejí břidlice tak slabé žfly žulové, že mohutnost jejich se
šířce prstu rovná na krátkou vzdálenost, že ani na mapu uvedeny být nemohly.
Velice poučný jest pohled na slabé žíly žulové, které ve všech směrech prorážejí
břidlice a žuly samé v úvoze, vedoucím z Mezihoří k jihovýchodu do Phova, Žíly
se zde objevují po každém dešti, kterým úvoz vymyt bývá, tak ostře, prorážejí a
vrhají se tak pravidelné, že v době překrátké poskytují názoru o poměrech vržení
a ostatních jiných poměrech žil mezi sebou.

Konečně dlužno se zmínit, že žuly jsou zcela bezrudé.

ni. Rudy, vyskytující se v pásmu břidličnatém.

Břidlice a křemencové břidlice pásma laurentánského, kde zkypřením promě-
něny jsou, zahrnují v sobě žíly rud železných, které limonit obsahi^í, v značném
množství. Proměna břidlic jest v nejbližším sousedství žil, kterými vrstvy jejich
v nejrozličnějších směrech prostoupeny jsou, nejpokročilejší; tak že z proměny a
ze zkypřelosti břidlic, jakmile tato jednou poznána byla, se na blízkost žil limo-
nitových soudit dá.

Proměna břidlic, kterou rudonosnost jejich podmíněna jest^ jeví se dvojím
způsobem : bud jsou původně tmavošedé, do Šeda vybledlé, nepravidelně břídličnatě
se štípající břidlice ve svých rozsedlinkách, dle kterých se v nepravidelné úlomky
dělí, částečně slabým nádechem, co citron žlutého zemitého nerostu pokryty ; nebo
jest původní barva břidlic až do bělohněda, jakoby vylouliováním vybledlá, a zky-
přené břidlice jsou nesčíslným množstvím přetenkých, úsečných a jako síC se pro-
tínajících žilek, limonitem na hnědo zbarvených, veskrz prostoupeny. V prvém
případu jest citrónově žlutý, zemitý, co nádech na trhlinkách se objevující nerost
nějaký z řady vodnatých zásaditých siranů železitých, snad glockeritu neb apate-
litu, diadochitu neb i jinému podobný. Původ žlutého zbarvení dá se z i-ozkladu
zraeček pyritových, kterými původně břidlice prostoupeny byly, odvodit; jak se to
na jiném místě, totiž na Konopišfském Chlumu objevuje, o čem též později znunka
se učiní.

Žíly prostupují vrstvy břidličnaté ve všech možných směrech buď jednotlivě
neb v značném množství; povžJy vysílají velmi mnohé odžilky; tolikéž se rozště-
pují a mezi sebou spojují ; též ve vlaku svém úplné se vytrácejí vyříznutím se.
Dlužno rozeznat dvojí způsob, jakým žíly rudou vyplněny jsou : bud to jsou žíly,
a to zvlášť málo mohutné a slabé, úplně celistvým bohatým limonitem vyplněny;
aneb, což zvlášf o mohutnějších žilách platí, sestává celé vyplnění žil z úlomků
břidlic, jest tedy breccii, které chudobnější hnědou rudou spojeny jsou.

Je-li vyplnění žil, zvlášC ono slabších, bohaté, sestává úplně z tmavohnědé,
celistvé nebo hnědé prostředně pevné rudy ; nebo mimo limonit neobjevuje se
v žilách nijaké jiné rudy, vyjma případ, že by v rudní žíle nějaký roztřiáCený a
přeměněný úlomek z boků žilových zahrnut byl. Čím žíly slabší, tím bohatší a
pevnější bývá v nich ruda. V některých žilách jeví se limonit vrstevnatě složený
z tenkých pásků souběžných s vlakem žilovým; některé z těchto pásků sestávají
z rudy o něco chudobnější, any se v nich drobty rozdrcené jalové horniny objeviyí.

n. 355

Limonit z některých slabých žil jest vláknitý, černohnědý a přečistý; jiné
liraonity jsou tmavohnědé, celistvé, na pohled přebohaté, což i rozborem stvrzeno,
an takové rudy ještě o něco málo více než 507© železa obsahují a toliko nepatr-
ného zbytku nerozpustného, ani l^o neobnášejícího, v kyselině solné po rozpuštění
rudy zanechávají. Zvlášt v rolích, na blízku výchozu . žil, se nacházejí tak přečisté
kousky rud roztroušené, že se ve svém lučebním složení nejčistšímu limonitu velice
podobají.

Mohutnější žíly sestávají z malých ostrohranných úlomků změklých a úplně
zkypřelých, do žlutá vybledlých břidlic, spojených dírkovatou žlutohnědou chudob-
nější rudou, v které tolikéž na jemno rozdrcené drobty břidlic vtroušeny jsou.
Takové žíly na prvý pohled úplně se podobají zkypřelé, rozdrcené a úplně rudou
prostoupené břidlici, čímž v skutku též jsou. V některých místech takových
žil vyskytují se hnízda a závalky, ba i celé žíly bohatší rudy zarostlé.

Opět jiné žíly složeny jsou z břidličnaté, slabě rudou prostouplé breccie, spo-
jené hlinitým, z rozmělněných a roztříštěných břidlic utvořeným spojivem, které
protkáno jest množstvím slabých žileček a odžilek limonitu.

V pásmu břidličnatém objevené žíly limonitu jsou následující:

Na pravém břehu Sázavy, severně od Hvězdonic v západním svahu vrchu,
ovocným stromovím porostlém, vyskytují se ve velikém množství žil dosti bohaté,
páskované hnědele; soudí-li se z úlomků rud nalezených, nedosahují žíly vsak
1 dm. mohutnosti. Místo to jest na mapě Tab. I. arabskou číslicí 1 poznamenáno
a není zde ani počet žil, ani směr ani úklon jejich znám.

V kopci Bořka zvaném, severozápadně od Doubravic, jest uloženo několik
slabých žil čistého limonitu, na mapě číslicí 2 poznamenaných. V některých z žil
dolováno již, proto že opuštěná rubáni objevena byla. Některé z nově vykutaných
žil sklánějí se mírné k západu a mohutnost jejich nepřevyšuje 2 dm.

V severozápadní patě Vepří u Přestavlk na hranicích obcí Přestavlk a Lštěni,
na mapě u číslice 3, vyskytují se v rolích bohaté kusy limonitu, aniž by původního
uložení jejich dopátráno bylo.

Po západním svahu Chlumu, západně od Mezihoří, sklání se výmol, nazvaný
„Bázová rokle", směrem západním přímo k vesnici Mrači směřujíc. Ve vyšší části
výmolu, nad cestou z Čerčan do Mezihoří vedoucí, jest velmi mohutná, z breccie,
spojené chudobným limonitem sestávající žíla do značné délky, až k povrchu výmolu

v

na den vycházející, uložena. Žíla, jejíž vlak a úklon ve výchozu se seznat nedá —
zdá se, jakoby snad k jihu se klonila — jest mnoho metrů mohutná a zajisté nej-
mohutnější všech ostatních žil. Na mapě číslicí 5 poznačená žíla nebyla pro chu-
dobnost rudy ve svém úplně odkrytém výchozu ani zkoušena.

Jihozápadně od Mezihoří a severně od cesty, která z Mezihoří do Čerčan
kolem jižního svahu Chlumu se točí, jest ve výmolech polních „na pavláčkách"
veleznačné množství výchozů žil limonitových seznáno a v přerozličných směrech
se rozprostírajících. Žíly, číslice 6, ač z bohaté rudy složené, zdají se být co do
vlaku toliko přetržité. Dříve v těchto žilách i ruda rubána byla. Některé žíly
vykutány až v mohutnosti 3 dm. a i více veskrz v čisté, ale ne na daleko se roz-
prostírající rudě.

Jižně od Přestavlk „na záhvézdé^S číslice 7, jest vlak žíly směrem 4^ několika

356 n.

starými, zaiovnanými haldami naznačen. Úklon žfly ve své mohutnosti neznámé,
tolikéž nejistý jest, též se zdá, smí-li se soudit z bývalého rozděláni, že ruda dle
vlaku na dálku nedržela; však z žfly vyrubané a na haldách roztroušené kousky
rudní jsou přebohaté.

V Mezihoří, v potoku a v levém svahu „Hradce" objeviyí se některé žfly —
číslice 8 — z nichž nejmohutnější jest 2 metry mocná a z breccie, jako žíla
číslice 5 v Bázové rokli odkrytá, složená. Toliko mohutnost žil odkryta zde, ac
se ze starých zbytků pokusů soudit dá, že žfly zkoušeny již. Ve vesnici Mezihon
samé, pod chalupou číslo 4 vychází žíla na mapě číslicí 9 poznačená na den
ve směru iP/j** a úklonu 75°— 80® k západu. Žíla jest 1*/, metru mohutná a
sestává veskrz z čisté, vrstevnaté žlutohnědé rudy. Žíla není posud otevřena.

V severovýchodním konci Mezihoří, v patě nejjižnějšího Čisteckého vrchu
známa jedna neb několik žil, č. 10, v nichž druhdy ruda rubána byla. Ani o
vlaku a úklonu jakož i o mohutnosti není ničeho povědomo, toliko zbytky rudy,
v poli roztroušené, jsou bohaté.

Na temeně Třemochu, severně od Soběhrad, jest několik žil limonitu ulo-
ženo, jejichž mohutnost však není značná. Toliko jedna žfla, číslo 11 vykutána
posud, jejíž mohutnost 3 decimetry převyšuje. Sloh rudy jest vrstevnatý, ruda
bohatá. Směr žfly pak k 7^ a úklon na výchozu jejím 30^ pod ním 45^ k jihu
jest. Od žíly vychází množství odžilek a jest směrem JSE průřez kutáním od-
krytých žil 2, 2, 2, Tab. U. obrazec 6 podán, kterým zároveň znázorněna povaha
všech ostatních zdejších žil.

Y západním svahu Chlumu vykutáno mnoho žil přebohatého limonitu, čú»Io
12, v směrech a úklonech rozličných, jejichž mohutnost však nikde několik málo
centimetrů nepřevyšovala.

Y západním svahu Čisteckých vrchů se tolikéž žfly nečistého limonitu, č. 13,
objevují a jest výchoz jejich veskrz patrný, z něhož vysvítá, že žfly na krátko
se vlekou.

Mnohé jednotlivě se objevující slabší žíly, jako ony v cestě z Přestavlk do
Čistce a jiné, pro menší důležitost nepopsány blíže.

Severně od Yranova se objevuje žíla — číslo 4 na mapě — zvlášC památná
z mnohých příčin. Ylak žfly zajisté v délce 500 metrů poznán, an výchozí její
na mnoha místech se jeví. Směřuje pak k 2Vs*' i^ kloní se velmi příkře k západu.
Nejsevernější část posud známá vychází na den co limonit dosti čistý ; vedle cesty
z Yranova na severozápad vedoucí zkoušena a prohloubena žfla v mohutnosti
3 metrů. Složivo její jest : jalová breccie, spojená jflovatě rozměklou břidlicí,
v níž slabé žilky limonitu hojně se proplétají; toliko částečné jsou v žfle pa-
trnější žfly i-udy vyloučené. V jižní části své jsou zbytky sUxrých rozděláni v žíle
samé, aneb v nějaké odžike její. Tato dfla jsou přepamátná, neb ze zbytků
pozůstalých, zcela srovnaných hald a z kousků po polích, dmhdy „nade vsí
nad křížem" zvaných, nyní ale „na železnici'* pojmenovaných, hojně roztrouše-
ných rud, které magnetitem jsou, souditi se dá, že v žfle magnetit rubán byl,

Maj;n(*tity v polích roztroušené a z výchozflio žíly pocházející jsou bud co
jednotlivá zrnka po různu v přečistém tvrdém limonitu tmavohnědém vtroušeny,
aneb co hojné zarostlé zrnité choniáčky v základní hmotě limonitové se objevují.

n. 357

Některé kusy sestávají úplně ze zrnek jemně drobných, až do velikosti máku i více,
barvy železné, lesku značného a pevnoti velké. Jehla magnetická i kousky
limonitu značně odchylována bývá. Zrna přečistého magnetitu seznávají se pod
lupou krystalisované v osmistěnech, ovšem ne vždy na každém kousku patrných.
Je-li limonit doprovázející magnetitové kusy též pro složivo žíly význačný, aneb
je-li na výchozím z proměny magnetitu vytvořený, o tom při žíle ještě neotevřené
a nezkoušené nemůže se nijakým způsobem souditi.

Na západní stranu od Mezihořské vápenice, asi uprostřed co do vzdále-
nosti mezi vápenicí a temenem Chlumu, jest ve vápencových vrstvách velepamátná
žíla wadová objevena. Směr žíly jest k 1%*» a úklon příkrý k východu. Na
jednom místě jest žíla otevřena ve výchozím svém pod drnem v mohutnosri
4 metry mnoho převyšující. Ležatá polovice žíly, zaujímající větší polovici mo-
hutnosti její, jest breccie, složená z velkých i menších balvanů a drobtů vápence
na svých hranách neotupělého, tudíž ostrohranného. Balvany a úlomky vápence
spojeny jsou tmelem, v němž na drobno rozdrcený vápenec nejpodstatnější
složivo tvoří.

Visutá polovice žíly, okolo 2 metrů mocná, složena jest z wadu zemitého.
Wad jest temně černohnědý, vrstevnatě složený, zárovně se stěnami žíly; jedno-
tlivé tenké vrstvy jeho různí se rozličnými odstíny tmavých barev a pevností od
sebe. Kousky wadové se snadno v ruce na jemný prach rozžmolují. Vryp aneb
barva prášku jest buď černá, neb černohnědá.

V dalším severním pokračování žíly na Tab. IL obr. 3. písmenem V. a 14
a na obr. 5 zvlášt vyobrazené, kdež se již míměji k východu kloní, vyplňiiye ze-
mitý černý wad toliko slabší žíly v jemně rozdrceném visutém žíly samé. Do
ležaté vápencové breccie toliko slabé, černé žilky a závalky wadu vrostlé jsou,
podávajíce důkazu, že i ležaté breccie do žíly rudní náleží.

Kyprý wad jest lehký, úplně dutinatý a mezi vrstvičkami jeho přeslabé vrst-
vičky bílého kaolinu jsou uloženy ; hnědé vrstvičky wadové, střídající se s černými,
jsou toliko směsí šupinek wadových s předrobnými šupinkami kaolinu. Wad sám
tedy není čistá manganová ruda. Památné jest složení jeho, nebo obsahuje vedle
mnoho kysličníku hlinitého malé částečky kysličníku kobaltnatého dle kvalitativ-
ního rozboru prof. Štfaříka.

Doposud v žíle wadové, mimo to, že výchozí její odkryto bylo pod drnem,
lujaká zkouška, jak daleko manganová ruda diií, nepo^iknuta.

Přehlednou-li se rudní žíly zdejší krátce ještě jednou, seznává se, že jsou
vesměs slabé a na krátko trvající; že ale v jistých místech bohatou a čistou rudu
obsahují v níž se buď již dolovalo neb dolovati mohlo.

Ve velké části těchto žil limonitových těžena ruda ku konci předešlého sto-
letí a dovážena do Piskoodské huti na Sázavě; až když na počátku tohoto století
but od správy Komomo^hrádecké zastavena byla, přestalo všecko rubáni rudy
v žilách. Teprve letošního roku 1871 opět pražskou železářskou společností žíly
zkoušeny a částečně otevřeny byly.

24

IV. Seznam nerostů objevnjicich se v této kriyiné.

Počet nerostů není veliký, však mnohé z nich jsou památné:

O nerostech 1. křemenu, 2. orthoklasu a 3. biotitu budiž zde jen tolik
připomenuto, o čem již při žule zmínka se neděla.

Křemen mimo složivo žuly obecné, kde co malá zrnka průhledná zarostlý se
vyskytuje, skládá větší zrna toliko v slabých žilách žuly hrubozmné, porůznu
v ostatní žule neb phyllitech se objevigící. Obyčejně bývá i orthoklas v takových
žuUch s hrubým zrnem křemenným ve velkých kusech vyloučen a barvy pletové.
Křemen též slabé žíly bělavé poloprůhledné v žulách skládá hojné. O zrnech
křemene v porphyrech zarostlých již výše připomenuto bylo.

Orthoklas obyčejně jest barvy bělavé; v některých hrubozmných žulách,
v nichž křemen podřízeně v menších zniech se objevuje, bývá bělostný, poloprůhledný,
v žilách žulových s hrubšími zrny křemene pak plefový a vždy ve větších zrnech
než křemen. V amphibolitech pak tvoří ostré, bílé krystaly, toliko v průřezu
patrné, an jinak velmi pevně s ostatním složivem srostlé jsou.

Biotit jest nejméně proměnlivý nerost a toliko v malých plátkách v žule
a v porphyru se objevige.

4. MuskoYit v tabulkách až co nehet velkých se objevige zarostlý v žule,
severně nedaleko od kostela Soběhradského přes silnici a na jiných místech,
zvlášt u Bezděkova.

5. Chlorit; v jedné žule s bělostnými velikými zrny orthoklasu vtroošeny jsou
světle zelené šupinky lesklé na pohled chloritu přináležející.

6. Amphibol. O hrubozmné amphibolové skále u Phova již nahoře zmínka
se děla. Jinak jest amphibol v amphibolových žulách a v amphibolitech v černých
sloupkách krátkých, až co brk širokých hojný; v břidlicích amphibolitových
a v některých přechodních odrůdách z břidlic do zrnitých amphibolitů, bývá temné
šedozelenavý v sloupkách nebo jehlicích zarostlý.

Co vláknitá odrůda amphibolu objevuje se v lomu vápence na hranicích
mezi Přestavlky a Mezihoří (lom již do obce Přestavlcké náleží) asbest, amianth
(osinek) a bysolith. V této vylámané jámě jest úzká, přikře se klonící a zcela těsně
přilehajícím, vláknitým ampUbolem, vyplněná rozsedlina. Šířka rozsedliny jenom
místy přesahuje šfirku prstu a v takových rozevřenějších místech jsou toliko boky
rozsedliny asbestem potaženy, an střed rozsedliny z vyhraněných zrn caldtu se-
stává. Toliko těsněji přilehající plochy rozs^iny uzavírají zcela amianth.

n 359

Amianth jest buď šedavě bílý, přetence vláknitý, vlákna dají se bud jako lněná
vlákna třepit, nebo jsou tak pevně srostlá, že se nedají děliti než jen nedokonale
štípati (asbest). Barva asbestu jest bělavá až bělošedá. Některé odrůdy jsou tak
složeny, že se polozetlelé kftře mnohých dřev podobají (dřevo, korek skalnQ; po-
dobnost tato jest ještě přeslabým povlakem limonitu zvětšena. Opět jiné tence
deskovité kusy, v kterých přejemná vlákenka nejsou zárovně s boky rozsedliny
srostlá, než toliko velmi jemně spletená, podobají se jirše (bílé) (skalní kůže).
Podobnost s kůží jest tím nápadnější, když slabounký hnědavý povlak nerost
pokrývá. Y odrůdách byssolitu v podobě kůže se objevují hojně až co čočka
značné, zpotvořelé krystsdy calcitu. Povrch pevnějších kusů asbestu a byssolitu
objevuje se někdy jako potřísněn přetenoučkými dendrity psilomelanu.

7. Tnnnalin v sloupkách černé barvy a v nepravidelných, až co prst hrubých
kusech, vyskytuje se v turmalínových žulách, které v žilách jiné žuly prorážejí.

8. Calcit. V ložisku vápence objevují se vzácně v rozsedlinách malé prů-
hledné krystaly obecného tvaru — ^R . oo li. Hojněji jsou rozsedliny a skuliny
ve vápenci pod drnem pokryty špinavě bílým, dírkovatým tufem vápeným v po-
dobách bradavičkovaných.

y žíle wadové jak pod číslicí 14 zmíněna jest, objevují se uprostřed černé
rudy manganové malé, uvnitř duté shluky (septarie) tak zvané cicváry, sestávající
z hnědavého vápeného slinu. V těchto septariích převládá calcit značně.

9. Limonit jest takořka jedinou a výhradní rudou zdejších žil rudních.
Při pohledu na mnohé, limonitem vyplněné žíly nemožno se zdržeti myšlenky,
že vyplnění žil hnědelem jest výsledkem vsáknutí se rudy z horniny žíly ob-
klopující. Zvlášť kdekoliv hnědá ruda dírkovatá jest, objevují se v dutinách po-
doby kapalin hroznovitých, miskovitě složených. Mnohé hnědele, zvlášf ony
s malými dutinami, jeví lesk smolný, tak že se podobá, jakoby část rudy buď stilp-
nosideritu nebo nějakému jinému, snad vodnatému, zásaditému síranu železitému
spřízněna byla.

10. Magnetit, doprovázen limonitem toliko v jižním vlaku Vranovské žíly
nalezen byl v polích kopce, zvaného „na železnici", mezi Vranovem a Bezděko vem.
Jednotlivé úlomky patrně složeny jsou z krystalů osmistěných, z kterých zrnitý
magnetit složen jest. Krystaly dosahiyí rozměrů až asi 2 mm.

11. Wad co žíla znečištěná kaolinem, severně od Mezihoří, ve vápenci.

12. Psilomelan co přetenké dendrity na amianthu a byssolithu v čísle 6.

13. O citrónově žlutém nerostu, potahujícím co tenký nádech skuliny zky-
přelých šedých phyllitů na blízku žil rudních byla již dříve řeč. Možno, že tento
nerost, vodnatý zásaditý siran železitý jest podobný glockeritu, apatelitu nebo dia-
dochitu, nebo i nějakému jinému z těchto zásaditých nerostů.

14. V nejvyšší částce výmolu ,v Bázové rokli" západně od Mezihoří, kde
mohutná, ale ne zvlášť rudnatá žíla limonitová až po dm vychází a kde též od-
kryta jest, nalezeny v jižním úklonu svahu výmolu až co ořech veliké, okulacenč
kusy barvy světle kaštanové a povrchu hroznovitě ledvinovitého, mezi kusy žluté
a hnědé železné rudy. Malé tyto a vzácné shluky jsou delvauxit jak kvalita-
tivním rozborem qišténo. Nerost obsahige toliko velice nepatrný podíl kyse-
liny sírové.

24*

360 n.

15. Vedle shluků dclvauxitu nalezeny podobné malé kuličky s povrchem ne-
pravidelně hroznovitým a barvy voskové. Lom tolikéž jako u delvaoxitu jest
polomdlý a sloh celistvý a beztvamý. Kvalitativním rozborem objeveno značné
množství kyselivy sírové, čímž potvrzeno, že nerost jest diadochitein.

Něco bližšího o těchto nerostech, jak delvauxitu tak i diadochitu udati, jest
proto nemožné, proto že zjištěno není, jestli v žíle samé, nebo v rozdrolenych
zkypřelých břidlicích ve výchozím původně zarostlé byly. Než tolik je jisté, že
doprovázejí výchozí žil limonitových v laurentánských břidlicích. Kdyby i oba ne-
rosty původně v žíle samé se objevovaly, jest blízká zpřízněnost s zkypřelými
phyllity značná, nebo žíla v Bázové rokli sestává beztoho hlavně z vylouhovaných,
vybledlých, zkypřelých úlomků břidhc. Možno též, že žlutý nádech na břidlicích
zmíněný pod čís. 13) by mohl diadochitem být, o čemž ale bez lučebního rozboru
nic určitějšího se nedá říci.

Tak tedy v Čechách opět oba nerosty, mimo útvar silurský, společně v nej-
užším spojení v zkypřelých břidlicích, ve výchozím hnědých železných rud v lau-
rctánském útvaru nalezeny jsou.

16. Kaolín doprovází žílu wadovou severně od MezihoH co bílý zemitý
povlak bud mezi wadem zárovně s vrstevnatostí žíly, nebo v tenkých rozsedlinkách
v černé žíle samé.

17. U prostřed žíly wadové objevuje se asi co ruka široký pás, v kterém
též cicváry slínové se vyskytují, též na Tab. II. obr. 5. vyobrazený, zarostlý, se-
stávajíd z hojného množství co lískový ořech velkých kuliček povrchu led vino vité
vlnitého, nerostu hnědého. Jednotlivé kuličky jsou velice drobivé, na omak mastné,
jemné a pouhým tlakem nehtu přesnadno v lesklé drobty nedokonale lasturového
lomu se dělící. Prášek hlinitého nerostu jest světle hnědý.

Potažná váha určena s '31 grammy, nalezena pro nerost jak jest čísUcí
1*829; nerost vodou úplné prosáklý, až všecky bublinky vzdušné z něho unikly,
měl vyšší potažnou váhu 2*093, která se tedy jeho pravé hutnosti rovná. Nerost
tedy obsahuje dle objemu 144% dutinek vzduchem vyplněných.

Při 100^ C sušený nerost vydal 7*98% vody co vlhkosti. V kyselině chloro
vodíkové jest snadno rozpustný. ^ Analysa nerostu při 100® C sušeného pochází od
p. Frant. Farského : * HO 12-86

s»o.

4191

Al^O,

28-65

CaO

0-

FeO

4*45

MnO

•97

MgO

•37

alkalíe

2-17

99-36
Není nerostu, kterému by se tento vodnatý křeman hlinitý podobal ; vzdálená
podobnost v složení se toliko v smelitu ') seznává, ač též množství kyseliny
křemičité úplně nesouhlasí, což ostatně není podivné proto, že vůbec nesnadno
jest ro/bory nerostů zemitých v souhlas uvésti. Nerost tedy dle složení se toliko
smelitu přiblížené se podobá.

lí. ani

Nerost by se sice mohl též za znečištěný kaolin míti, vsak odporuje tomu
jeho snadná rozpustitelnost v kyselině solné. Kaolin se, jak vůhcc známo, toliko
v sehnané kyselině sírové v teple rozpouští.

18. Pyrit se co drobnozrný neřest objevuje v jedné rozsedline v žule, která
za druhým silničním můstkem u silnice z Vranova do Komorného hrádku vedoucí
na den vychází. Že žlutý zemitý nerost na proménéných břidlicích, na blízku žil
rudních, z rozkladu zrnek pyritových pochází, které druhdy v břidlicích vtroušeny
byly, o tom již napřed zmíněno se.

\

v. Dodatek.

úryvky obsahu nerostopisně-zeměznaleckého.

1. Kocerady

jsou na právám břehu Sázavy proti Komomcmu hrádku. Nedaleko od hřbitova
Koceradskeho, směrem k severovýchodu, jsou nějaké lomy ve vápenci otevřené.
Vápenec tvoří ložisko v prahomích břidlicích a směřuje v krajině stoupající směrem
asi jihosevemím do výšiny Leontininy (Leontinenh5he) lesem porostlé, potom
směrem až k Hradostřimelicům v mohutnosti měnivé od 5 do 20 métrfl. Podél
severojižního rozprostírání se ložiska vápenného jsou lomy v něm buď opuštěné,
neb otevřené rozdělány. Úklon ložiska vápencového jest k východu asi 60® i ještě
více. Jestliže ložisko jest v prahomích vrstvách samo v sobě vyvinuto, anebo
jestli leží v pokračování Mezihořského ložiska, vytrativšího a znovu objevivšílio se,
tedy s tímto v jednom obzoru, o tom so pro nedostatečné poznání pásma ničeho
určitého pronésti nedá.

Vápenec jest uložený vesměs do břidlic amphibolových místy proměněných.
Vrstvy vápence jsou místy dosti mohutné na sebe přiléhající neb vrstvami amphibo-
love břidlice a amphibolitu zvláštního oddělené v jednotlivé plásty. Pozoruje se,
že toliko v místech, kde ložisko jest méně mohutné, následovně i jednotlivé vrstvy
jeho súžené, více vrstev amphibolitových, vrstvy vápencové v jednotlivé plásty joz-
štěpujících, se vyskytuje. Vápenec jest hrubokrystallinický, přečistý, sněhobílý.
Toliko v jednom místě nalezeny v něm krásně šedavězelené, hrubovláknité kusy
amphibolu (aktinolitu) porflznu zarostlé.

Amphibolové břidlice jsou buď rázu obecného, anebo se v tvrdých, nedokonale
břidličnatých břidlicích , veskrz ~ krátkými, rozevřenými skulinami prostoupených
a šedohnědě potáhlých objevují krystaly křemene a černozelené sloupky epi-
dotu po vyhranění svém, ač zpotvořelém, přece dobře rozeznatelné. V některých
místech jest tato amphibolová hornina přetvrdá a epidotem veskrz prostoupena, tak
že nesnadno ji popsat.

Na několika místech stýká se žula bezsíídová (aplit) s přehojným, pleto?ě
zbarveným orthoklasem, vesměs tenkými plátky světle čížkového celistvého pista-
citu potaženým, s ložiskem vápencovým. Něco bližšího pro nedokonalé ohledání
krajiny sdělit nemožno.

n. 363

Na výšině Leontinině se vyskytuje v ležatém od ložiska vápencového tvrdá,
amphibolitová hornina nedokonale vrstevnatá a skrz na skrz otevřenými, krátkými
skulinami prostoupená. V rozsedlinkách jest křemen a hojný počet až co vraní
brk hrubých, táhlých sloupků a jehlic černozeleného amphibolu narostlých na stěnách
skulin špinavě hnědým povlakem potažených.

Všecky tyto horniny nějakým jménem pojmenovat, nedá se ani provést, možno
jim třeba jméno Erlanových neb Pistacitových hornin dát.

Nejpamátnější zajisté jest hřbet Leontininy výše, od jihu k severu směřující,
(severovýchodně od Kocerad), v jehož temeně ložisko vápence na den vychází v mo-
hutnosti značnější. Vápencové ložisko pokryto jest mocnými vrstvami šedé, pře-
pevné horniny, pro tvrdost svoji nesnadno porušitelné, která tudíž v hranatých
hrbolích neporostlých nad jiné vystupuje. Ač mohutnost vrstev horniny neznáma
jest, obnáší zajisté více 5 až 10 métrO, jak z pouhého pohledu již patmo jest.

Hornina jest světlešedá, velmi drobnozmitá, krystalinická, velice tvrdá, rovna-
jící se tvrdostí svojí křemenu. Potažná váha určena jednou s 2*54 grammy, po-
druhé s 4-06 granmiy horniny obnáší: 3-0856 a 31 178. Hornina jest v kyseli-
nách nerozpustná a rovná se dle pohledu, tvrdosti a hutnoty úplně erlanu^ od
kterého se ale opět svým složením odchyluje.

Rozbor lučební podniknut s -45 grammy látky, která při 100® C '788X vlh-
kosti obsahovala.

V kyselinách vyvíjejí se slabé bublinky kyseliny uhličité z nerostu, na do-
klad toho, že jest veskrz malým množstvím calcitu prostoupena.

Při 100® G sušený nerost obsahuje dle p. assist. Frant. Farského:

SiO^

61-02

Fe,0,

7-98

Al,0,

19-22

MnO

•29

CaO

6-26

MgO

sledy

CO^ asi5-6®/o.

Erlanu*) podobný nerost neobsahuje tedy žádného vápna, an nalezený ky-
sličník vápenatý jest vázán kyselinou uhličitou a co calcit v množství 11 až 12®/^
celý nerost prostupuje.

Některé odr&dy zrnitého skapolithu se podobají též tomuto nerostu, ale liší
se podstatně jak nižší potažnou váhou tak i složením svým, an méně kyseliny kře-
mičité a více vápna než tento nerost obsahují.

Každým způsobem zasluhige tato hornina, erlanu podobná ještě zevrubněj-
šího prozkoumání.

V žilách rudních u Skalice vyskytuje se baryt bělavý, průhledný, co vyplnění
žilové v tak velmi hrubokrystallnických kusech, štípajících se ve velké tvary, že
se úplně barytům velmi hrubokrystalinickým podobá, které v žilách některých
v EPíbrami a Hluboši u FKbrami se objevují. Zmíněno zde vyskytování se barytu
z té příčiny, proto že se zdá, jakoby vůbec nebylo známo bývalo.

364 n.

2. Chlum a KonopiSté.

Západně od hradu Konopišfského, který vedle samého Benešova leží, vypíná
se vysoký, porostlý Chlum u vesnice Biáně a Václavic do značné výše a za ním
ještě západněji hora Neštětická. Vysoký Chlum vypíná se z jednoho z ostrovů
břidlice prahorní, obklopené vůkol žulovinou a jest z daleka viditelný.

Jihozápadně od Václavic leží před Chlumem žulový kopec Hůrka, z obecné
žuly s pletovým orthoklasem složené, v níž i žíly minety se vyskytiyí, složený.
Mezi Hůrkou a Chlumem porostlým táhne se údolí k západu, v němž asi hranice
mezi žulou a prahorní břidlicí se táhne.

Krátké temeno Chlumu táhne se od východu k západu; Chlum vesměs složen
jest z tmavošedých vrstev phyllitů dokonale břidličnatých, stHdajících se s šedými,
drobnozrnitými vrstvami křemenců, s kterými přechody úzce spojeny jsou. Úklon
a směr vrstev jest měnivý, však převládá dosti značný úklon jejich k západu nad
jinými směry. V břidlicích, křemenných břidlicích a křemencích Chlumu se obje-
vují žíly pyritové.

V severozápadním svahu Chlumu, nedaleko od temena samého, táhne se dosti
dlouhá řada kotlin co pozůstatků bývalých šachtiček, naznačujících směr východo-
západní, kterým se rudonosná hornina rozprostírá. Na haldách kotlin se v šedé
křemencové břidlici přehojně objevují zméčka až dost velká zrna pyritu, ba i celé
proužky pyritové, zarostlé. Jak široký jest pruh břidlic pyritem prostoupený, který
se v místech, kde zbytky šachtiček jsou, jeví, nedá se určit. Kamení pyritem pro-
stoupené zkypřuje se snadno, bledne a rozpadává se za krátkou dobu tak, jako by
rozhašené bylo, čehož příčinu v rozkladu pyritu hledat dlužno. Sem a tam i slabé
žilečky a pruhy limonitu a povlaky se v zrušeném kamení co zbytky rozloženého
pyritu vyskytují.

Dle jihoseverního , velmi příkrého svahu Chlumu, počínigíce od samého
temene, kde svah nejsráznější jest, táhne se ve východní částce vrchu řada hald a
kotlin po svahu dolů, tedy směrem sblížené jihosevemím, až asi do polovice
sklonu vrchu. Všecky staré stolky a šachtice byly rozdělány v širokém pruhu
břidlic a křemenných břidlic, zcela pyritovými zrny a závalky prostouplých, v kte-
rých i celé žíly pyritu, velice příkře se klonící, uloženy jsou. Pruh kyzový se
snadno poznává, ana na svém výchozím jest břidlice zemité zkypřelá, rozdrolená a
rozhašená a žilky pyritu na výchozím žlutými pruhy zemitého nerostu, zásaditého
vodnatého siranu železitého, pokryty jsou do vzdáleností neurčitých, V jedné žilce
kyzové rozdělána krátká štola, v nížto hloubení zaraženo jest, což až posud pří-
stupné jest.

Prvým pohledem seznává se žilová povaha celého rudonosného pruhu, do
značné šířky zrnéčky kyzovými vezkrz prostoupeného.

Břidlice, jako křemenečné břidlice, jsou ve výchozím rudonosného pruhu kypré,
jako rozhašené a hnědým povlakem ve svých trhlinách potažené. V rozsedlinkách
hojné tenké kory selenitu a jednotlivé krystalky nejsou vzácné. I jednotlivé kusy
křemenečné, na povrchu zkypřené břidlice, mimo výchozí rudního pruhu, skulin-
kami a rozsedlinkami popukané prostoupeny a potaženy jsou žlutým zemitým ne-
rostem z rozkladu pyritu na vlhkém vzduchu se tvořícím a pak selenitem, tolikéž

n. 39B

z rozkladu pyritu původ svůj beroucím. Žlutý zeiiiitý nerost, břidlice povlékajíd,
jest vodnatý, zásaditý síran železitý, jehož vývin poznenáhlým rozkladem pyritu &e
sledovati dá. Tenké kory bělavého selenitu složeny jsou z nakupených krjstalků,
kteréž i r&zné, v puklých dle vrstevnatosti skulinách v bndlicích, v tvamch kry-
stalových na selenitu obecných, se vyskytují. Též bývají břidlice rudonosné
a okolní jalové, s nimi se stýkající, slabými žilkami limonitu hnědého, tolikéž
z rozkladu pyritu pocházejícího, prostoupené.

Na severovýchodní patě Chlumu se objevují malé kousky hnědé přebohaté rudy,
limonitu, naplavené, pocházející zajisté ze slabých žil hnědele někde ve svahu vrchu
uložených.

Na výchozím pyritových břidlic samých se též za suché povětmosti objevují
bílé, slabé kory vykvétající, pocházející z rozpustných siranů jako epsomitu, ke-
ramohalitu i snad i kamence. ')

Na Neátětické hoře se též vyskytují šedé břidlice v trhlinkách nažloutlé a
Chlumským podobné, což i zde na pHtonmost břidlic pyritem prostouplých poukazuje.

3. Tvořešovice.

Jihozápadně od Benešova leží ves Tvořešovice (Tvoršovice) , vedle níž na
západ dvůr. Jižně za dvorem, přes kopec, leží mlýn Zimmermanníiv na potoku.
Proti potoku pak jsou osamotnélé chalupy v dědince nazvané „mlýny Tvořešovické"
kteréž co nejjižnější část obce Tvořešovické daleko od ní odloučeny jsou.

Celá krajina je složena z žuly, až na slabý pás amphibolových a erlanových
břidlic laurentánských, podobných oněm u Eocerad, v nichž slabé vrstvy zrnitého
vápence a ophiocalcitu, k východu se klonící, uloženy jsou. *) Vápencové vrstvy
vycházejí na den v stráni bezprostředně na pravém břehu jalového mlýnského
potoka, západně u Tvořešovických mlýnů.

Od mlýnů Tvořešovických zaryta v zkypřelé obecné žule, snadno v žlutavý
písek se drtící, nehluboká a neširoká rokle, » Strado vou roklí'' nazvaná, která,
směřujíc a stoupajíc mírně od východu k západu v lese, do kterého směřuje,
do několik menších roklí se rozdílí.

Zula rokle jest velkým množstvím žil žuly amphibolové a hrubozmné (peg-
matitu) protrhána, v nichž turmalín se objevtye.

Y jedné z těchto rokliček, rozdělených od hlavní rokle, a sice v nejjižnější,
asi 1000 kroků od mlýnů dle pohledu vzdálené, jsou v kypré žule slabé žíly
hrubozmné žuly uloženy. Nejpamátnější jest jedna žíla, asi 2 decimetry mohutná,
kteráž na dně rokle na den vychází a pn příkrém úklonu k výchozímu svému
tak sužuje a pojednou vytrácí, že pod dm lesa ani nezasahuje. Žíla, rozsáhlostí
svou velmi nepatmá, jest památná tím, že v ní krásné krystaly nerostů \TOstlé
jsou. Žíla uložena z převládajícího bělavého, velmi lesklého orthoklasu, v němž
průhledný křemen tím způsobem zarostlý jest, že směsice tvoří písmenkovou
žulu nejhmbšího zma. V směsici písmenkové žuly zarostlé jsou různě dlouhé,
táhlé tabulky biotitu, barvy trochu do tombakova vybledlé. Y délce i v šířce
se tabulky neivětší rovnají slabému prstu, hrabost jejich až 2 mm. obnáší.

366 n.

Jakkoliv na pohled jsou táhlé tabulky čtvercových ploch, tož přece jsou to pře-
velmi táhlé šestiboké plátky 8 dvěma dlouhými, s dvěma kratšfmi a dvěma velmi
krátkými stranami

Takové jest složivo žuly, v které se jistá místa objevují, kde biotit úplně
vytracený zastoupen jest turmalínem, vedle něhož též granát se vyskytuje. Toto
památné zastupování podřízeného biotitového složiva žuly turmalínem a granátem
jest, — ač sice v mnohých jiných horninách známo, že jeden vytrácející se nerost
jiným zastoupen bývá, a že takto některé nerosty složiva vzájemné se vylučují —
přece velmi poučným doladem o zastupování biotitu těmito nerosty. Také skutečné
v žule písmenkové vedle biotitu nikde turmalín a granát zarostlé neobjeveny,
jakož i vedle turmalínu a granátu ani nejmenší tabulky biotitu se neobjevují.

Turmalin černý, v pfemenkové žule zarostlý, jest o něco hojnější granátu.
Menší krystaly turmalínui až co dětský prst hrubé, jsou velmi pravidelné vyvinuty

bud co 00 P2. — i B, neb i co QoP 2. ^^ . — { R. Plochy klencové — i JJ

jsou velmi lesklé, rovné hranolové plochy pak též lesklé a obyčejné slabě ry-
hované. Největší sloupky krystalů turmalínových dosahují hrubosti až 2^/, cm.
a jakkoliv plochy hranol ukončující nebývají obyčejně ostře vyvinuty, tož přece

na silně kolmo rýhovaném hranolu jsou plochy oo P 2 a — ^ — patmy. I znač-
nější sloupky přesilně kolmo rýhované, však tak okulacené neb zpotvořené bývají
že se plochy hranolů, silným rýhováním na hranách okulacené a spolu splývající
rozeznati nemohou, objevují se nezřídka. —

Granát, o něco méně hojný turmalínu, vyskytuje se s tímto společné v krystalech
velikosti počínající průměrem několika málo millimetrů až do průměru vlaSského
ořechu. Však jak nejmenší, tak i největší krystaly jsou vzácnější oněch, do-
sahujících asi velikosti lískového ořechu. Krystaly mnohdy vůkol aneb až na ne-
patrné složní plochy kolkolem vyhraněné, mají podobu tvarů 202 ; též velice převlá-
dající tvary 202 (leucitotvaru), na kterém rohy os hranolových maličkými kosočtverci
tvaru 00 O (granátotvaru) otupeny jsou, nebývají vzácné. Granáty barvy hnědo-
kolombínové, průhledné až poloprůhledné, lesknou se na svých rovných, vyhraněných
plochách převelmi.

Památno jest zajisté to, že jakkoliv písmenková žula tak i turmalín i granit
na pohled nezrušeny a velmi pevný jsou, se přece přečasto krystaly zarostlé v žule,
zvlášt jsou-li až na nepatrné složní plochy kolkolem vyhraněny, vyloupnouti d^í.

Jihozápadně od Tvořešovických mlýnů, na rozhraní lesa s rolemi, jsou granáty v tva-
rech vzácnčji co 202, hojněji však v hranatých zrnech neb hranatě kulovitých zrnech
v bílé žule přehojně zarostlé. Však lesk granátů jest mdlý, barva bělomdá nečistá;
všeliká průhlednost jim chybí a pevnost není značná, an se snadno malým nárazem drolí.

4. Chobot

Uprostřed v rulové krajině, západně od Vlašíma u Nesperské Lhoty, Chobota
a Čeliva, uloženy jsou šedo rudohnědé pískovce permského útvaru, v kterých

n. 367

lupky, hořlavé lupky, s šupinami ryb Ganoidických (Palaeoniscus), potom slabá sloj
uhelná uložena jest, nač poprvé prof. J. Krejčí ve Verhandlungen der k. k. geolog.
Reichsanstalt 1868, č. 11, p. 239 upozornil.

V roku 1868 bylo v pánvičce u Chobotu kutáno a v ní sloj 3 až 4 decimetry
mohutná objevena. ')

Horniny permské z Chobotu podobají se oněm ze severovýchodních Čech
a z Rosic na Moravě tak nápadně, že v kusech jednotlivýcli k rozeznání nejsou.
Ležaté sloje uhelné sestává z šedého pískovce, s vtroušenými bílými šupinami
slídy (muskovitu), který velice nedokonale břidličnatý v hrubých vrstvách uložený
jest a hojně Spongilopsis dyadica obsahtye.

Sloj uhelná v mohutnosti 3 až 4 decimetrů jest přečistá, mírně se klonící,
a z uhle co smůla černého, nebarvícího, v samé krychlové kusy se rozpadajícího,
přečistého a lesklého složena.

Vryp uhle jest černý, potažná váha obnáší }*3400, určena 128 grammy.

Množství jednic tepla (kalorií) ui*čeno dle Berthiěrova způsobu z množství redu-
kovaného olova z klejtu olověného, jest 3164*8, když se z redukovaného olova toliko
uhlík (po vynechání vodíku) do počtu uvede; množství uhlíku v uhlí kamenném
obsaženého by bylo asi 1^76% (Tichý).

Prášek uhlí nespekává se v otevřeném kelýmku, než náleží toliko k uhlí ne-
spekajícímu.

Uhel dává 79-62% koksu
uhel obsahuje 6*78 ^/^ popele ; oboje určeno z 2*47 grammů
kamenného uhle.

Bezprostředně nad uhlím sestává strop z černých až černošedých jemných,
dokonale břidličnatých, tence vrstevnatých lupků s velmi hojnými, však ne ostře
zachovalými otisky rostlin.

Výše do visutého lupky sesednou více, nejsou též tak tence vrstevnaté a do-
konale bHdličnaté a stávají se poněkud pískovcovitými. S vrstvami těmito, v nichž
toliko nejhruběji zachovalé otisky uloženy jsou, střídá se vrstva šedého jílova-
tého lupku.

Nalezené otisky rostlinné jsou následující:

1. Spongilopsis dyadica Geinitz. Dyas od. Zcchsteinform. od das Rothlie-

gende 1861, Hft. 2, p. 132; T. 24, fig. 2, 3.
Palaeophycus insignis Gein. Dyas p. 131 ; T. 24, fig. 4.
Zbytky této chaluhy v odrůdě úplně dorostlé, podél rýhované, podobné vy-
obrazení na uvedeném místě: T. 24, obr. 3, jsou hojné v pískovcových šedých
lupkách, v ležatém sloje. Též polovyvinuté a nevyvinuté, na konci skobovitě pod
pravým úhlem zlomené odrůdy se objevují.

2. Sphenopteris Naumanni Gutbier.

Gutb. u. Gein. Verst, des permisch. Syst Sachsens 1849 ; Hlt. 2, p. U;

T. 8, fig. 1—16.
Geinitz Leitpfg. .des Rothlieg. 1858, p. 9.
Goppert, Foss. Fl. d. perm. Form 1865, p. 89.
Toto kapradí, velehojné v černých lupkách, bezprostředně nad uhelnou slojí,
není sice dokonale zachovalé, dá se ale nicméně z některých malých úlomků vý-

368 n.

značné vyvinutých k tomuto druhu \ radit. Toliko malé úlomky tohoto jednothiř^e
sperenóho kapradí nalezeny; a podobají se Tab. 8, obr. 2 a 3, zvlášť ale obr. 4
zmínčnólio díla, naší rostlině velice, která pro nás ještě tím památnější jest, proto
že až posud v Cechách objevena nebyla, že tedy v Chobotu se poprvé \Tskytuje.
H. Ci/athcHcs arlorcsrxns Schloth. sp.
Z četné literatury budiž zde toliko uvedeno:

1820, Schlotheim, Fl. d. Vorw. T. 5, fig. 10; T. 8, fi?. 13, 14.
1828, Brongniart, Hist. des vég. foás, p. 307, 310, 311, 312, 313;

T. 101, 102, 103, 112.
1849, Germar, Petrific. Wett. Lobejun., p. 97, T. 34, 35.
1855, Geinitz, Steink. Sachsens, p. 24, T. 28, fig. 7—11.
1865, Goppert, Permflora p. 120, T. 15, 16, fig. 1—4.
Velké úlomky vějířů této kapradiny v černém lupku. Ač vějířkové rozvět-
vení žilek není zachovalé, souhlasí přece dle všeobecného tvaru tato kapradina
s tímto druhem.

4. Cordaites sp,

V šedém, pískovcovém lupku visutého sloje uhelné, se objevují nejasně za-
chovalé listy, které co Cordaites se seznávají. Mimo to tolikéž nedokonale zacho-
valé úlomky kmenů a dřeně, pokryté silnou lesklou korou uhelnou, co Rhabdotus
a Artisia pojmenované, se tomuto druhu připočítají.

5. Cardiocarpon orbicularis, Ettingshausen, Fl. v. Stradonic, 1853, p. 16,

T. 6, fig. 4.
Cardiocarpon emarginatum Gopp. et Berger, 1848, de fhictibus et de

semine ex form. lithanthr. p. 24, T. IIL, fig. 35.
Rhabdocarpus Klockeanus Geinitz, 1862, Dyas p. 153, T. 35, fig. 6.

1865, Goppert, Permfl. 174 ; T. 25, f. 5?
T. 26, fig. 7—18, 21—23.
Cardiocarpon sp. 1848, Gutb. et Gein., Permfl., T. 6, fig. 1 o, ř, C;

T. 8, fig. 13.
Tyto malé plody se společně se Sphenopteris Naumannii objevují v černých,
tence břidličnatých lupkách bezprostředně ve stropu sloje a podobají se zvlášf ná-
padně vyobrazením v Gutbier et Geinitz Pennfl. Sachs. T. 8, fig. 13 a onéra
v Gopp. Permfl. T. 26, fig. 17, 18, 21, 22, 23.

V následujících tabulkách jsou sestavena přehledná naleziště našich pemi-
ských rostlin v kamenouhelném a pemiském útvaru zemí českých a ostat-
ních zemí.

1

istavka,
Oalavany,

1' 1

u

cl

^.g-iš

°1«'S

-a

i

tli

ilí

3
O

lllí 1

.1 í

.1.1 1

ž

J

S
ta

lili siliUi

f

cT

š é

1

^- ^- ■"

■S 3 ri

1

S

J S -2 S-l

■^ág

9

^!. ! ^íl

8 Š|

-

s

|--|Š| Itíll

i

&3
ta i

li

^■

lil "

aSožs

ín ^ " J

c- : ^

E -

■1 sř^s

O

lil

3

■1.-51 =

a n O S 3

li

!ii

s

1'

|i

II

'2

s

^

|m

«

s

•5

«

1

1

1

ř

s

1

1

__. . ^^

»

_£•

^

■s

^

^

370

Q.

9

a

s-

OD

>3

f

CD

S"

00

I

ii

š^i

co

oqI

phenop

pongilo

1

OB

psis

Q«

tz^

*á

P

§.

s

s

B.

?

N^*

s-

•

o

e^l

ps

lt|lií|ffii

•ť

^ a» OD

B OB cr

I
I

o

o

cr
o

S

o

I

í* <» ^

i

o
3»

o

ta

i-

CD

O

a.

o

0 00

5£i

o A

000

n P IS A

g. 45 o
21- -"

Ě?

B-
S.

O

3.

B

00

co

o

80
•1

00

0°^

13 H

0P««2 5-«i2.»0

j<5
Pg®

a»e ^

§"s<Í8^

<D Oi

S

l^t^H^Ř^i^

as*

o

J«3 S-Tw

^ ^ • WP

o 3 ió

/ser 5»

^ R^ ^ M >^ m'

g>

m

(O

5"

2.

OH

O

O

o

09

o
co

B

o

0

O*

0

3

Poznámky.

1) Smelit 86 u Tclkibánye v Uhrách co jemná, spojitá, hlinitá hmota, velko- až roYnolasturového
lomu, co ložisko oad trachytem objevige; však i aarostlá známá. Složen jest dle Oswalda
(Erdmann Jour. f. prakt. Chem., Bd. 86. p. 39) přiblížené takto:

HO 13

aiO^ 60

ii2,0, 3S

NaO ti

99-1

Náš nerost obsahiye tedy proti pravéma smelitu néco málo kyseliny křemičité.

Aby se mohl podat důkaz, jak velice beztrámé nerosty v složeni svém proménlivé
býti mohou, byť by i dle pohledá úplné sobe se rovnaly, budiž zde uvedeno :

Nerost — mezihořské, co smelit poznamenané hmoté, úplné podobný dle zevn^áiho po-
hledu — který bublinovité dutiny ve phonolita mariánského vrchu u Oustí na Labi vyplňige,
tudíž v geodách se objevuje, má prese viecku značnou podobnost přece jiné složení.

Rozbor sdélenými p. asistentem K. Preisem, pochází od Bochovanskóho. Při 100* G
sušený nerost vydal 13*87*/o vody co vlhkosti. Při 100* G sušený nerost obsahuje:

HO 7-86

5Í0.

63*63

^0,

2210

Fe,0,

3-76

MtiO

1-31

CaO

312

MgO

802

99*80
2) £rlau z Erlhaunneru v Smrčinách, ač dle pohledá našemu nerostu vele podobný, lisí se
od ného znamenité svým složením. Dle Gmelína (Schwoigers Joum., Bd. 37., p. 76) se«
Btává Erhin z:

8i0^

6316

AhO,

14-03

Fe,0^

714

' MHfi,

'64

CaO

14-40

MgO

5-42

NaO

2-61

8tráta ftíháoim

-60

98-00

372 n.

3) v dobrém zdáni z roka 1754 bylo tehdejšímu majiteli panství Eonopistského (nyní
Lobkovického) Vrtby-mu, kn kterému Chlum náleží, rada dána, by báně na pyrit otevřel
Zdá se však, že již před tím časem ve vrchu rozdělány, byt by opuštény, viditelné byly,
an se e otevřené Štole píše. Zde tedy v druhé polovici minulého století naposled asi
dolováno bylo.

4) Na generalstábní mapě této krajiny, vydané a zcměznalecky barvené c. k. geologickým říšským
ústavem, není ložisko vápenné poznačené.

5) Panem baronem K. Yillanym, jemuž za známost svou o kusech se skamenélinami díkem
zavázán jcem.

» — "s/VAAAAAAA/WAAA/V"* -

Vysvětlení tabule I.

Krajina laurentínská, složená z phyllitů protržených značnou spouston žulovou.

Hraníce mezi phyllity a žulou nejsou v přírodě celkem tak nepřetržité, jak
to na mapě, částečně pro nedokonalé odkryti hranic hornin v přírodě, vkresleno
jest ; než všude žula výběžky do břidlic zasahiyící, na hranicích odtržené ostrůvky
a mocná pásma břidlic v sobě zahrnuje. Na hranicích phyllitů s žulou jest celkem
dosti porušené uložení břidlic převelmi nedokonalé, mající původ svůj v rozdrcení
a rozmělnění pohraničních části starších břidlic, stýkajících se s mladší žulou.

V břidlicích mimo to se objevují balvany a žíly žul, z nichž jen část na
mapě naznačena jest.

V severovýchodní části břidličnaté, na obou břehách Drhlovky střídají se
hojně mocné vrstvy amphibolitových břidlic s phyllity, což na mapě naznačit, mě-
řítko nepřipouští.

25

= í : 1 i f

Jjlílilllll

Petrograflcká studia

čedičového horstva v Čechácli.

0(1

(li-a. Emanuele Borického,

lil. |iri>ri*'<t>r:i n:k niilvi-rilti' |ir:t/tkř :i Lii^totl-i iiiir>f:» krti. řo-*

I

I

I

i

t

TťJvod.

Ku poznání nerostní povahy rozličných druhů horstva nejvíce zajisté přispěla
lučba. Byvši dosud nejdůležitější téměř pomůckou při skoum&ní petrograíickém
vedla u vyjasňování povahy horstva k nemálo důležitým výsledkům, byla-li pod-
porována obezřelým pozorováním geologických poměrů, zejména sledováním nenáhlých
přechodů zjevně a skrytě krystalických hornin; nicméně musíme přisvědčiti chtíce
objeviti nerostní povahu skrytě krystalichých hornin, že bychom i nejdůmyslnějšími
výklady chemických rozborů a jiných podobných zkoušek, i užitím těch sporých,
obvyklých pomůcek fysikálních nebyli se přiblížili žádoucímu cíli v té míre, jakou
vykazuje již nyní zkoumání horstva pomocí drobnohledu.

Drobnohled — jehož se dávno již užívalo v ostatních odborech přírodově-
deckých způsobem přerozmanitým — nemohl mezi pomůckami pro bádání petro-
grafická patřičného zaujati místa, pokud výhradně jen ke skoumání prášku a
drobných úlomků hornin sloužil. Důležitý však pokrok již nastal, když zkoumaly
se obroušené a vyleštěné plochy honiin ve světle odraženém (zvláště užilo-li se
zároveň vhodných k leptání skoumadel); leč i tato methoda obmezenn jsouc na
malé a slabě osvětlené zvětšení nedošla valného rozšíí-ení. Teprve asi před 14
l(»ty obrácen zřetel ku prosvitným neb průhledným, tenounkým lístkům jednotli-
vých nerostů za tím účelem, aby pomocí drobnohledu ve světle propadajícím,
obyčejném i polarisovaném, a za pomocí chemických agentií význačné jich vlastnosti
11 znaky se objevily, aby pak na základě tom i v lístkách skrytě krystalických
hornin — upravených v ]>odobč mikroskopických preparátů — další porovnávací
studia konati se mohla. A tak dospělo se již k tomu cíli, že se rozeznati mohou
i nejmenší části četných nerostů v lístku z horniny vybroušeném, že zkoumati se
mohou vniterní úprava jednotlivých krystalů, jich vrostlic i (v četných listech
hornin) různé stupně proměn, jimž podléhá každý nerost od vzniku až do po-
slední přeměny své, konečné že se sledovati může i vnitřní horniny skladba, jež
vyniká často zvláštním rázem, svědčícím o původu horstva.

První, jen/ tomuto způsobu zkoumání cestu proklestil, byl Henry Clifton Sorby,
který klassickým dílem svým : on the microscopical structure of crystals, indicating
the origin of minerals and rock*s (Qart. Journal of the geolog, soc. 1858 XIV.)

2* b

4 II.

drobnohledu takovou platnost zjednal, že nyní po bok nejpotřebnějších pomficek
každého petrografa právem se řaditi musí.

V oboru horstva mezi mladšími eruptivnírai horninami nejvíce rozšířeného —
horstva čedičového, jež co do rozsáhlosti své v Čechách jest předmětem tohoto
pojednání, koniína jsou již zevrubná bádání mikroskopická od Zirkla, který ve
svém povšechném díle: „Untersuchungen iibcr die mikroskopische Zusammensetzung
und Struktur der Basaltgesteine" (Bonn 1870) uvádí i mikroskopický rozbor čediče
asi z 10 českých nalezišť.

Výskumy Zirkelovy, které vyšedše ze zkoumání 305 destiček čedičových
z i-ůzných Evropy končin nalezly jen velmi sporé průpravné práce jiných skouma-
telů*), slouží nyní za základ nejen k mikroskopickému zkoumání čediče nýbrž i
ke studiu příbuzného, mladšího i staršího eruptivnílio horstva.

Vedle práce Zirklovy řadí se ony Sandborgarovy o doleritech a několika če-
dičových horninách.')

Neméně dillcžité jsou i výskumy Čermákovy pro rozeznávání nerostů amfi-
bolových a biotitových na základě dichroismu a optických vlastností.^) Mikrosko-
pickou povahu jednotlivých nerostů nastínil ve svých kritických, mikroskopicko-
mineralogických studiích Fischer ^) ; Mohl pak rozšířil známost tachylytii a odrůd če-
diče, ve sklu bohatých, pracemi svými na horninách (tachylytových, basaltových a
doleritových) ze Sababurku v Hessensku.')

Obrat, jaký nastal vlivem drobnohledu ve studiích malé pouze části petro-
grafie — v oboru mladšího eruptivního horstva, svědčí již o tom, že z podobných
zkoumání i jiných mikro- a kryptokrystalických hornin nadíti se lze mnohých dů-
ležitých i netušených výsledků, že mikroskopický rozbor u výkladu minerální po-
vahy hornin povždy stane se nejdůležitější podporou rozboru chemického a po-
staviv na jisto vzájemnost chemické a mikroskopické povahy hlavních typů jedno-
tlivých hornin uspoří pracný rozbor chemický k mnohým účelům praktickým.

Hlavně na základě mikroskopických, chemických a vůbec petrografických
studií uvázal jsem se ve zkoumání mladšího eruptivního horstva Čech, jehož řj:eogno-
gické poměry již A. Reussem, E. Reussem, Jokelym a j. byly dosti zevrubně objasněny.
Za tím účelem procestoval jsem v posledním pětiletí vždy po čas prázdnin největší
část severovýchodních a severozápadních Čech a rozmnožil jsem sbírky hornin král. čes.
Musea, Zippem, Krejčím, Fricem a j. snesené. Proskoumav již více než 800 mikrosko-

') Sorhy-ova bádáni vztahuji se hlavně k vniterní úpravé větších součástic hornin.

G. v. JRath zkoušel horninu Lówenburkskon v Sedmihradech. Zeitsch. d. dentschen geolog.

Gesenschaft 1860, 41.
Max Deiferfí skoumal čtyry cedičovó horniny Sedmihorské. Z. d. d. g. G. 1861, 12.3.
H. Vogelmng zmiňnjc so v inikropetrografické óásti své „Philosophie der Geologie'', vydané

v Bonnu r. 18G7, o čediči velmi stručné.
U, Mohl zabýval se zkoumáním anamesitu z Bahln u Výmara (Kassel). IX. Berícht d.
Offenbach. Ver. filr Naturkundc.
^) Nnues Jahrb. f. Miner. u. Qcol. 1870, 206.
») Sitzgsb. d. k. Acad. d. W. in WTien, Bd. 59, 1869, MaihefL

*) Vyňato z díla vydaného k oslavě 50letého jubilea př£ro<l. spol. ve Freibnrku 1871.
*) XVI., XVIL, XVm. Bericht des V. f. Naturlrande zn Kassel 1871.

". 5

pických lístků rAzných čediče odr&d skoro ze tr( set nalezišť a zjednav sobě
vlastní prací, z 6ísti též z laboratoře p. prof. Safaříka četnou sbírku chemických
čediče rozborů, dovoluji si podati u veřejnost výsknlky svých studií o českém
horstvu čedičovém. Studia tato, vztahující se především k mikroskopické a che-
mické povaze rozličných čediče odrůd, k jejich postoupnému sUiří a povšechnému
rozšíření v Cechách, objevují též četné nové mikroskopické zvláštnosti jednotli-
vých nerostů a jich přeměny i zvláštnosti skladby četných odrůd čedičového
horstva vůbec.

K těmto mikroskopickým a chemickým studiím řadí se pak všeobecné úvahy
a přehledy, týkající se zevní i vnitřní stavby čedičového horstva, jeho proměn
vlivem vzdušnin, druhotných jeho nerostů, vyvinutých v dutinách a puklinách, pů-
sobení jeho na sousední horniny a na povahu půdy a konečně přehled posavadních
studií v oboru čedičového horstva krajin českých.

Mikroskopická studia českého horstva čedičového.

O původnícli nerostech skládajícícli čedič vůbec.

Každá hornina čedičová obsahuje augit (amfibol) a magnetit co stálé a pod-
statné své součásti. Vedle augitu a magnetitu, jež žádnému pravému čediči
nescházejí, vystupuje vo třetí součást buď hmota živcová (a sice co trojklonný živec
neb co nefelin neb co leucit, k nimž zřídka hauyn a nosean se druží) aneb stej-
norodá sklovitá látka. Přítonmost i množství té které ze živcových součástek
neb sklovité hmoty rozhoduje o rázu čediče; lišíf se podstatné jednotlivé hoininy
čedičové od sebe tím, přítomen-li v nich živec, či zastoupen-li leucitem, nefe
linem neb látkou sklovitou.

K těmto podstatným součástkám horstva čedičového přistupují četné jiné ve-
dlejší. Z těch pak nejčetnější a ncjrozšfienější bývá olivin, k němuž se dosti
zhusta řadí diopsid, broncit a jelio světlá odrflda enstatit, též hypersthcn.

S augitem ve vehni blízkém spojení a však zřídka a po skrovnu bývá pří-
tomen i dialag.

V jistýcli odrůdách čediče jest biotit a rubelan četněji rozšířen, magnetit pak
zastupuje se často žele/em titanovým, zvláště v odrůdách bohatých olivineni a
broncitem. Látka sklovitá přichází zřídka saniostatně vyloučena v podobě tachylytu,
obyčejně tvoří tmel, jímž krystalické části v celek se víží.

Ve velmi jenmozrném neb krystalicky celistvém horstvu čedičovém vybkylá
se z uvedených součástek dílem olivin sám, neb zároveň s diopsidcm, broncitem,
enstatitem, hypersthenem smíšen, dílem vedle augitu a amfibolu, v zrnech zřetel-
ných od velikosti máku až do velikosti hlavy a udílí hornině rázu porfyrového.
V těchže horninách, v nichž olivin jest sporý, neb jimž zúplna schází, bývá augit
neb amfibol ve větších krystalech vyvinut; řidčeji lze již v těchže čedičích
pouhým okem pozorovati malé kupky neb zrna magnetitu neb železa titanového^
jednotlivé tyčinky živcové nebo sloupky nefelinové, neb i krystaly Icucitu z vící
špendlíkové hlavy, kdežto v zrnitých čediče odi*ůdách zřetelné krystaly nefelinu
neb živce dosti často co jehlice vystupují.

Veškeré tyto součástky zúčastňují se i mikroskopické skladby čediče, pouze
olivin (broncit, enstatit, hypersthen) klesá zřídka na zrnéčka mikroskopická.

n. 7

Augit.

Krystaly augitu, porfyricky vystupující — buď jednoduché neb dle {ooPooj,

{ P2 ] aneb dle { — Pod } *) složené — jsou na povrchu mdlé, rovnoplocbé, ostro-

hranné (řidčeji di*sné, druznaté, jako na pr. krystaly augitu z čediče od Varty na
OhK), beze všeliké stopy pravidelného rýhování. Pod lupou jeví mnohé z nich
(n. př. augit z Vlčí hory u Čemosína) na plochách krystalových, jmenovitě na ploše

ocPoc, velmi četné mikrolithy vystupující co krátké čárky a body, jež pak v ta-
kých krystalech — jak pozorovati lze na broušených lístkách — na okraji v nej-
větším množství přicházívají.

Krystaly augitu uzavřené v pevných odrfidách čediče bývají ve všech
dílech dosti zachovalé, krystaly však z tufů, drob a z peperínu jsou již na
povrchu plošek svých více méně vyhlodané a uvnitř dírkovité. Mezi těmito vy-
skytují se (jako v pepcrinu z Vlčí hory) také na pohled úplně zachovalé krystaly
augitu, jichž vnitro však četnými dutinami jest porušené; těmto dutinám ubývá
ponejvíce velikosti ze středu ku povrchu krystalu a to sice v takové míře, že
na povrchu ploch již nebývá ani stopy po rozkladu. A tato dírkovitost souvisí
patrně se shluky vrostlic, zvláště hmoty sklovité, jež snáze se rozkládá a
— jak na broušených deskách zřejmo — v největším množství ve středu krystalů
nahromaděna bývá. Krystaly augitu z pcperinu, droby a z tufťi, i když silně jsou
zvětráním porušeny, podrzují přece ještě své obyčejné vnější znaky; jen ze sle-
pence (tufu) čedičového, vystupujícího v žule na severním svahu Hradiště u Bíliny,
známy jsou krystaly augitu, jež v žlutavou, načervenalou neb do zelena přechá-
zející hmotu podobnou hlince valchářské (hutnosti 2 208), dílem také v ananxit
přeměněny, co metasomatické pseudomoiiosy se objevují; vedle přeměněných jsou
zde však také krystaly augitu, na pohled neporušené. '').

Jakým způsobem tato přeměna krystalů augitových pokračovala, seznati lze
z chemických rozborů') a) dle Rammelsberga, b) dle Hauera, jež udávají v %:

«)

h)

kyseliny křemičité

60626

54-24

kysličníku hlinitého

23085

2502

„ železitébo

4-207

522

„ vápenatého

1-275

0-87

„ horečnatého

0-910

0-56

vody

9123

14-37

Zásady augitu, kysličník vápenatý a horečnatý, částečně i kysličník železnatý
jsou až na malé zbytky vylouženy; taktéž musila býti vyloužena i čásť kyseliny
křemičité, poněvadž rozbory svědčí o rozmnožení kysličníku hlinitého.

Jako větší porfyrické, tak i nejmenší mikroskopické krystaly jeví vyvinutím

") Vrba, Lotoi. 1870.

^) A. £. Reuss, Geognost. Sk. a. Bdhmen. Umgebuug yoq TepliU u. Bílin ; Prag, 1840, S. 228.
') RammeUberg, Handwdrterbuch des chem. Theiles der Mineralogie, Btr. 68. — RammeU-
bergg Mineralchemie 1860, 488.

8 n.

zevní i vniterné stavby své a vrostlicemi Bfými četné rozdfly, jež ponejvíce s cel-
kovým rázem druhft čedičových úzce jsou spojeny.

Vedle pravidelně vytvořených tvarft pozorovati lze nezřídka i takové, jež
jedním koncem v drobnější krystalky vybíhají (jako v čediči ze Zajícova), aneb jen
částečně na spůsob kostry vyvinuty jsou (v čedičích, bohatých olivínem a sklem
na př. v čediči od Miřešovic) nebo tvary takové, které u vyvinování svém různými pře-
kážkami přerušovány rozmanitě jsou znetvořeny, ano i prouděním tuhnoucí hmoty
rozlámány, tak že základní hmota, zároveň s mikrolithy v proudech uloženými, mezi
úlomky augitovými vězí. Nejinak bývají i mikrolithy augitové klínovitě stluštěné,
hákovitě zprohýbanc aneb i na konci rozštěpené. Tolikéž i vnitřní stavba augitu
nebývá v rozličných druzích čediče stejná.

V broušených lístkách četných au^^itň vyskytují se mikrolithy nepravidelné
uložené, a jen i)oblíže okraje viděti bývá hustých vrstev pásmo, jež jsouc téměř
bez mikrolithú, spíše proužkům fluidálním se podobá. Augity pak takového rázu
bývají nahnčdlé neb zelenavě, šedě zbarvené a zvláště pro zrnitý čedič ande-
sitový význačné.

Průřezy augitů ostatních čediče druhů vyznačují se ponejvíce více nástiny
barev a vynikají mískovitým slohem vniterným, který více méně souběžným ulo-
žením vrostlic v postupném, všestranně stejnoměrném vzrůstu se byl vyvinul. Velmi
často bývá střední část augitu nahnčdlé zelená (také co tráva neb co oliva zelená)
a bohatá vrostlicemi a obklopena žlutavým, nahnědlým nebo olivově zeleným pásmem :
blíže pak okraje, jenž nejtemněji bývá zbarven, převládají červenavé a nahnědlé
(karafiátově neb kaštanově hnědé) stíny baiev; jindy bývá opět vnitřní část (na-
žloutlá neb červenavá) obložena tmavším, červenavé hnědým pruhem.

Mnohdy nalézají se i takové průřezy augitu, jichž světlejší (ponejvíce žlutavé)
jádro od nahnědlého vnějšího pásma ostrými obrysy odděleno, obrácenému krystalu
augitu náleží.

Že mískovitý sloh vniterní vždy vyniká, k tomu přispívá zvláště uložení
vrostlic, mískovitým pásmům rovnoběžné. Tyto hromadí se více méně buď ve
střední části, bud v jednom bud ve více rovnoběžných pásmech až ke kraji, jenž
bývá věncem magnetitovým posázen a na mikrolithy bohat.

Vrostlice, jakéž v krystalech augitu a v jiných nerostech přicházejí, jsou
závislé na povaze odrůd čedičových, z nichž povstaly. Tak nalézají se v krysta-
lech augitu čediče Icucitového vrostlice leucitu, v nefelinovém čediči vrostlice
nefelinu atd.; i přiházf se, že vrostlice roztopnější augitu v tomto jest uzavřena
bud bez porušení svého tvaru bud jen na obvodu slita (na př. nefelin); avšak v zrni-
tých čedičích bez základní hmoty aneb v takových, jichž základní hmota méně mi-
krolithů a drobnějších krystalů obsahuje, scházívají vrostlice i krystalům augitovým.

Vrostlice augitu jsou:

a) Mikrolithy augitu a drobnější krystaly jeho, tyto zřejmě omezené, ony co
trnité jehlice vyvinuté; uložení jich bývá rovnoběžné pásmům (v augitových prů-
řezích velmi mnohých čedičův).

b) Magnetit v zrnech po většině roztroušených aneb v hustých řadách na-
hromaděných, jež se nejčastěji jeví na okraji v podobě věnce (velmi Sasto).

II. 9

c) Apatit dosti hojný v bezbarvých jehlicích s příčnými šesterečnými prů-
řezy (na př. v čediči ze Zajícova).

ď) Leucit v průřezech augitu čediče Icucitového tolikéž dosti hojný (zejména
v čediči Záhořském a Hořeneckém).

c) Částečky skla, jež augitu velmi zřídka scházejí. V nejvétší části sklovi-
tých dílců, jež na spůsob spletených růženců velmi často souvisíce neb žilkovité
rozvětvení představujíce, bývá jedna neb více plynných (nepohyblivých) neb kapal-
ných (pohyblivých) bublinek, v nichž opčt často černé jehličky pozorovati lze ; řidčeji
jeví se skla, v kterých se mikrolithy četněji nalézají; vystoupením shluků mikro-
lithů stává se skelná vrostlice polokrystalickou. Často vyskytují se též vrostlice
skla, jež mají takové pravidelné obrysy, jako augit, do něhož jsou vrostlé. (Česká
Lípa.) O uložem' vrostlic skelných platí celkem totéž, co řečeno bylo o vrostlicích
augitu vůbec. Bývajíť ony nejčastěji v střední části více méně hustě skupeny,
často tenčími žilkami spojeny, aneb střídají se na spůsob pásem až ku kraji; velmi
zřídka vyskytují se pouze v okrajních pásmech. Mimo to bývají v průřezech augitu
velmi hojné

f) kulaté, ovální nebo protáhlé póry, naplněné plyny neb parami, z nichž ty
nejmenší v přímých neb zakrouhlých čarách seřaděny bývají, i více rovnoběžných
řad tvoří (v augitech hory Košovské); velmi zřídka nalézají se póry s pohybli-
vými bublinkami (v čediči z Pohlberku a Annaberku v Krušných Horách a z Pec-
berku u Dokes).

Jako ve velmi mnohých součástkách čediče, tak nacházejí se neméně i v au-
gitech na obvodu hluboko vtlačené aneb i zcela uzavřené

g) částky hmoty čedičové (jež mívá někdy i totéž omezení jako augit). Mimo
tyto dříve již od Zirkla uvedené vrostlice augitu zmíniti se mohu ještě o

h) vrostlicích nefelinu v podobě úplně bezbarcvných, ponejvíce krátkých,
tui)yini jehlanci zakončených sloupků s šesterečnými průřezy příčnými, které v au-
gitech nmohých andesitových čedičů (na př. v čediči ze Střižovického vrchu, od
Hostok, od Malého Března, od Nestřežic atd.) hojně se vyskytují

i) o zrnkách olivínu (v čediči od Kosova, od Kukunely), jež se co vrostlice
velmi zřídka objevují ;

ř) o zvláštních, ostrých, velmi jemných vláskovitých a jehlicovitých kostrách,
jež co lichoběžníkové a obdélníkové obrysy krystalů, zvláště poblíže okraje četně se
objevují.

Reuss pozoroval několikráte uvnitř krystalů augitových i

/) malé sloupečky hnědočerné slídy ').

Množství vrostlic bývá někdy tiik veliké, že hmota augitová s těží jen pozo-
rovati se dá. Zirkel zmiňuje se o průřezech augitu v čediči od Čes. Lípy, jichž
hmotu skládá se na okraji z magnetitu, uvnitř pak z hrubozrné směsi augitu,
olivínu, magnetitu, živce a nefelinu. Podobné zjevy pozorovati lze v českých
čedičích častěji; tak na př. v čediči od Bezdružic složeno jest vnitro, hustým
věncem magnetitu a titanového železa obroubené, u jedněch tvarů z hrubé směsi
živcových desek augitu a magnetitu, u druhých těmto podobných tvarů z pásků

*) Umgobang voq Tcplitz und Bilín, 1840, 174.

10 n.

podle sebe rovnobéžné seřadéných, černých neb černohnědých zrnek a sloupkfl, mezi
nimiž dfly živce a augitu prosvitají.

Jak známo, pozoroval Haidinger, že desky augitu od Bořislavi okazují vlák-
nitý sloh vniterní, a pomocí dichroskopické lupy poznal uzavřené částečky amfibolu ;
úkaz tento vyskytl se také v augitech jiných nalezišt — - leč vždy jen osaměle.

O optických vlastnostech augitu z peperinu od Bořislavi zmiňuje se Čermák
ve svém pojednání „Minerále der Amphibol- und Biotitgruppe**.') Ve světle pola-
risovaném bývají průřezy augitu ponejvíce stejně a jen na jemných puklinách
pestře zbarveny, řidčeji objevují se různé nástiny barev, jež odpovídají jednotlivým
vrstvám vnitřního slohu. V pi-ůřezech augitu četných čedičů (od Milešova,
Bořislavi, Tichlovic, Šcnfeldu a j. v.) vyskytují se však rovnoběžné lamely vy-
značující se v polariso váném světle různými bai*vami, aniž by bylo lze pozorovati
jakési rýhování složkové (Zirkel). A objev tento vysvětluje se obráceným položením
četných lamel složkových. Tyto procházejí bud celým průřezem aneb jen částí
jsouce rovnoběžný s určitými, ale ne vždy stejnými hranami průřezu a nalézají
se v průřezech augitu ponejvíce čedičů andcsitových (na př. v čediči od Vemeřicl
Toliko v čediči tachylytovém od Malého Března nalezl jsem průřezy augitu, vynikající
pestrými lamelami ve světle polarisovancm a jemným rýhováoím ve světle smíšeném.

Dle Reusse jest hutnost krystalů augitu z údolí Šichovského = o*313, z Bo-
řislavi — 3.293 a co smůla černého, lasturového augitu od Lbína = 2'b22' ')

Chemický rozbor augitu od Šímy (h. z::3-361) dle Ranmiesberga udává v**,/)

poměry kyslíku

2 1

Kyseliny křemičité
lysličníku hlinitého

5112 . .

a-38 . .

. 2653
. 1-58

„ želczitého
„ žclcznatého
„ uiangiinatého
„ vápenatého
„ horečnatého

005 .

545 . .

2-63

23-54 . ,
12 82 .

99-82 *>

. . 0-2H
. . 1-80

. . tí68
. . 513

.

Diopsid.

Nerost tento objevil Sandberger zároveň s olivinem, broncitem a picotitem
v (tak zvanycli) koulích olivínových z Kozákova, o nichž se již Reuss zmiňuje. *•

'*') Žlutohnédá kúra, pokrývajíd mnohé krystaly augitu z Černošioa a vnikající také do dutin
jejich, obsahuje dle Rammelsbcrga v %:

Kyseliny křemičité 35*5
kysUčniku hlinitého \
„ Žclcznatého j
„ vápenatého 6*5

„ horečnatého 4*1

vody 18*0

O Mineralogische Mittheilungen 1871, 1. H., S. 29.
') Umgebung yon Teplitz u. Bilin 1840, 173.
') Rammclsberg, Mineralchemie 1860, 488.

n. 11

Nalézat se diopsid v zrnité směsi v podobě zrnek zvící 1 — 2 mm. a liší se již
svou co tráva tmavozelenou barvou od ostatních částek směsi — od olivinu, zelenavě
neb co víno žlutého, od šedo-bílého až hnědo-šedého enstatitu a od bronzitu temně
šedého neb černě zeleného a ponejvíce slabě perlefově lesklého. Dle Farského ') má
diopsid z Kozákova hutnost = 3*20 — 3*29 a dle rozboru 1 . a 2. skládá se (v \) :

1.

2. Poměry kyslíku rozboru 2.

z kyseliny křemičité

53-44

52-92 . .

. 27-98

kysličníku hlinitého

3-74

3-54 . .

. 1-65

29-86

„ chromitého

0-75

0-74 . .

. 0-23

„ železnatého

4-70

4-75 . .

105 1
. 007 1

,, manganatcho

0-31

0-30 . .

,, vápenatého

19-90

19-99 . .

. 5-71 ^^^
. 6-97 .

„ horečnatého

16-99

17-43 . .

9983

99-67

Odpovídá tudíž Si 11^0^^ kde 11 zastoupen jest '/« F^ a Ve {^^^ ^0-)
Mimo naleziště Kozákovskč nachází se diopsid v koulích a zrnech (naznačené
směsi) v čediči četných jiných nalczišC, o nichž u výpisu olivinu zmínka se činí.

Amfibol.

Krystaly čedičového amfibolu, bud vrostlé aueb porfýricky vystupující, jsou
ponejvíce barvy temně černé, v tenounkých částičkách hnědě prosvitavé, na po-
vrchu silné lesklé, na hranách a rozích slité, četnými lasturovými prohlubinami opa-
třené a rovnoběžně s cc P jemně a hustě rýhované. Překrásné jest rýhování na
plochách P podobajíc se husté síti, kdežto na plochách <x> P <x> seznati lze rovno-
běžné plochy lamel k cwP.

Toto pravidelné rýhování, patrně na příčném i podélném (vyjma ooi^) prů-
řezu se jevící, jest tolikéž pro větší mikroskopické krystaly amfibolu význačné,
jelikož průřezy augitu jeví jen méně pravidelné a pouze sporé rozštěpiny. Na-
lezají-li se mezi průřezy amfibolu takové, jež kolmo ke hlavní ose jsou ubroušeny,
tož obnáší úhel křižujících se puklin (dle štípalelnosti) 124® 30', kdežto onen
pravidelného průřezu augitu pouze 87® 6' měří. Porfyrické kiystaly amfibolu
v broušených lístkách červenohnédé neb nahnédle žluté prosvitavé, jeví více méně
zřejmý, vláknitý sloh vniterní, skládajíce se na pohled z jemných, husté k sobě se
řadících stebélek nebo vlákének a podobajíce se ploše rozštěpeného polena. Tento
sloh vniterní jest pro krystaly amfibolu zvláště z peperinu (z okolí Šímy, Lukova,
Milošova a odjinud) velmi význačný, pozoi-uje se však na průřezech amfibolu
i z jiných nalezišť; podobný sloh, který však již v naskrze jemné a husté
rovnoběžné rýhování přechází, jeví se často na mikroskopických dlouhých tenkých
průřezech amfibolu četných čediče odrůd a podobaje se slohu průřezů amfibolových
v minete Michelské bývá provázen slabým hedvábným leskem. Dále vyznačují
se mikroskopické, zelenavě neb do šedá zbarvené průřezy amfibolu svými obrysy,
jež bývají méně rovné, slabě vlnité a začasté obroubené temným neb kalným okrajem.

O Zprávy gpolku chemiků českých. V Praie, 187S, str. 29.

12 n.

Černé zbarvení okraje amfibolového, jež zvláště pozorovati lze na šir-
ších (ač ne na všech) průřezech amfibolu téhož broušeného lístku, pochází od
magnetitu nebo zrnek titanového železa, aneb i od různých výtvorů práskovitých,
jež v podobě hustého věnce okraj amfibolu skládají. Tento okraj bývá na
venek ostřeji omezen, tak že obrysy dosti zřejmě vynikají; nezřídka rozplývá
se však jak na venek tak i do vnitř, při čemž se začasté v takové míře rozšiřuje,
že z čisté látky amfibolové zbývá pouze nepatrná, ponejvíce střední část.
I takové průřezy amfibolu nebývají řídké, jež, proniknuty jsouce hustou směsí
zrn magnetitových a krátkých sloupečků titanového železa, jen zde onde šedou
svou hmotou prosvitají. Není zajisté pochybnosti, že i tehdáž, kdy průřez amfi-
bolu tenmými zrnky zcela naplněn býti se zdá, přec ještě možno jest objeviti
malé částečky hmoty amfibolové. Takovéto pak průřezy amfibolu, jež jsou více
méně vyplněny temnými zrnky, nalézají se v čedičích andesitových a fonoli-
tových (jako na př. v čediči od Veršetína, Dubic, Blankensteinu a j.) co objev
zcela obyčejný.

Vrostlice bývají v amfibolu — až na ona zrnka temná a částice hmoty
čedičové — velmi sporé. Pamětihodná jest poznámka Reussova o poměru olivinu
k amfibolu v čediči z Klocberku u Kostomlat: „Někdy vídati lze olivin, tvořící
tenký obal kolem krystalu amfibolu a u prostřed amfibolu malé zrnko olivinu
vrostlé". ^)

Dle zkoumání Čermákových jeví dichroism každá deska amphibolová, atsi
již jest v jakémkoli směru proříznuta; dichroism vyniká pak zvláš( na průřezech, jež
rovině souměrnosti jsou téměř rovnoběžné. Nástiny barev jsou temně červcnohnědé
a žliitočerveué. (Hlavní řezy optické odchylují se nejvýše o 17", často leží téměř
rovnoběžně a kolmo k Imiuáni štěpným.) Optické vlastnosti amfibolu z Vlčí Hory
u Cornošína skoumány byly Haidingerem, amfibolu Bořislavského Čermákem. -)
Pamětilioduc jest, že oba vlastnostmi svými velmi příbuzné nerosty, amfibol a
augit i v téže hornině čedičové vedle sebe přicházejí (jako k. př. v peperinu z okolí
Šímy, Kostomlat, Lukova, Vlčí Hory u Černošína, v čediči leucitovém od Bořislavi
[Paskapolej a v. j.)

Amfibol od Biliny rozebrán jest lučebně od Struvého (I.)') amphibol z Vlčí
Hory u Černošína od Rammelsberga (LI.), *) Rozbory tyto udávají v podílech ^/g :

I.

II.

Kyseliny titaničité

. . 0-80

kyseliny křemičité

4008 .

. . 40-65

kysličníku hlinitého

17-59 .

. . 14-31

„ železitého

. . 5-81

„ železnatého

13-69 . ,

, . 7-18

„ horečnatého

13.50 . .

. . 14-06

p vápenatého

11-01 . .

, . 12-55

„ draselnatého

1-89 . .

. 1-54

') Umgebung von TepUte o. Bilin, 1840, 178.

-) Mineralogische MittheUangen. Wien, 1871. 1. H., S. 40.

^) Poggend., Ann. 1826, str. 3il. — Rammelsberg, Ilandw. d. chem. Th. d. M., S. 311.

*) Rammelsberga MinenJchemie, S.* 494.

n. 13

kysličníku sodnatóho 0*96 . . . 1*64
fluorovodíku 110... —
vody 018 . . . 0-26

Dialag.

V čediči od Košová, v průřezu asi 3 rain. dlouhého, řádkami a proužky, jakož
i bublinkami velmi bohatého krystalu augitu nalezla se asi 2 mm. dlouhá a 1 mm.
široká deska ban7 bělošedé, lesku slabé hedvábného, která, jsouc omezena hustým
věncem zrn podobných výtvorům struskovitým, protkána jest hustým rovnoběžným
rýhováním a tímtéž podobá se nejvíce desce dialagové Tato deska jeví se ve
světle polarisovaném v barvě mdlé, modro-bílé, zabíliající do Šeda, točí-li se však
harapatitem, stává se nahnědlou a žlutavě šedou. Za silného zvětšení objevují se
rovnoběžné rýhy, ponejvíce celou deskou dialagu probíhající, co prňsečné hrany
tenkých lamel ; kiatší rýhy, jež pak mezi oněmi vystupují, podobají se protáhlým
dutinám a podlouhlým pórům plynovým, které se vyskytují v augitu, dial^ omezu-
jícím, ve velikém nmožství, jen místy však v patrně naznačené rovnoběžnosti
směrů. Struskovitá zrnka, která obrubují desku dialagovou, nejsou tělísky bez-
tvaniými, sklovitými, jak se na pohled zdá, poněvadž účinkují na polarisované
světlo, v kterém/ nabývají barvy kalné, šedobílé a mléčné ; delším pozorováním a
za silnějšího zvětšení vyjasňuje se však povaha jejich jevíc se co směs zaokrouhlených
částic dialagu, augitu a shluků bublinek a pórů plynových. Podobného druhu
desky (bez obruby struskovité) objevily se též v čediči z okolí Doupovského
(Doupov — Durrmaul) a od Zichova ').

Bronzit ^

byl ji/ dříve znám co součástka koulí olivinových některých českých čedičů.
Reuss zmiňuje se o něm z údolí Telniekého, z Kii/ovské hory, / Leimhúglu u Ro-
štová a z pahrbku, severně ležícího od Krondorfu *). Sandbergcr ^) uvádí jej s dio-
psidem a picotitem co příměsek koulí olivinových z Kozákova. Mimo to nalezl
jsem jej aneb jeho (železem chudší) odrůdu, enstatit, téměř ve veškerých zrnitých
koulích, menších shlncích a drobných částkách olivínu, o nichž se v pojednání
„o olivínu" zmíním. V mnohých čedičích vyskytují se také listnatě zrnité kusy
sestávající téměř naskrze z bronzitu a enstatitu. Tak uzavírá čedič Kartouzský
u Jičína přes 1" dlouhé, šedavě-zelené, zrnité částky, které se skládají — jak pod
mikroskopem pozorovati lze — pouze z více méně změněného, tmavě (špinavě) ze-
leného bronzitu a šedobíle zbarveného enstatitu. Úlomky enstatitu, jemně rýho-
vané a dokonale štěpné, jsou téměř zííchovalé (tvr. 5), kdežto listnaté částice bronzitu

') Heuss činí též zmínku o nerostu, podobném dialagu a vyznačujícím so slohom augitu z ro-
diče Telnického. Tlmgebung von Tcpiitz und HiUn 1840, 174.
^) Umgebung v. BHin u. TepHtz, S. 176.
«») N. J. f. M. 1866, 386

14 n.

bývají místy měkčí kamenné soli, a tím právě blíží se přeměněné odr&dě bronzitu,
Breithanptem „phaestin^^ nazvané.

Bronzit nalézá se v malých listnatých neb listnatě zrnitých neb listnaté vlák-
nitých kouscích, na hranách prosvitavých, šedivě až načernale zelené barvy; má
skelný, mastný nebo perleťový lesk, jenž v nejtmavších odrůdách kovovému a
v jemněji vláknitých hedvábnému se podobá. Farským ^) vykonaný rozbor čistého
bronzitu Kozákovského udává v ^/qI

Poměry kyslíkn :
Kyseliny křemičité 5329 . . . 28-23

18-23 1
1-29)

29.52

kysličníku hlinitého 277 .

„ železnatého 15*43 .

„ vápenatého 1*19 .

„ horečnatého 27*01 .

vody 0-35
" iOO-04

Častěji vyškytá se v koulích a shlucích zrnek olivínových odrflda bronzitu
železem chudší co

3-45]

0-24 J 14-47
1O80J

Enstatit.

Zrnka nerostu tohoto jsou asi 1—6 mm. velká, sploštělá, barvy nahnédlé
aneb slabě zelenavě tmavošedé, jeví slabší prosvitavost, skelný, poněkud mastný
lesk a vynikají tvrdostí větší apatitu, čímž se hlavně liší od olivínu. Různá zrna
enstatitu a olivinu dají se již na pohled dobře rozeznati v koulích olivínu, které
již v rozkladu svém valně byly pokročily; z drobivé jich směsi snadno lze těžce
rozložitelná zrna enstatitu odděliti.

Dlo Farského-) má enstatit Kozákovský hutnosí 3-08— 314 a obsahuje v ^l^:

Poměry kyslíku:
2. 1. 2.

55-84 29-50 1 2973 I

2-71 r26j ^^^ 1-22}'^'^

0-40 Oi3 i 011

6-55 1-45 1 1-51

0-25 OW \ 14-81 0-05 \ 14-88

1 07 0-21 I O- 19

32-58 1303 1 12-95
0-93

Z rozborů těchto jest zřejmo, že hmota, jíž se tu užilo, poněkud byla již

proměněna, jelikož poměr kyslíku při 1. rozboru 1 : 2*09, při 2. rozboru 1 • 2-07
vykazuje.

1.

Kyseliny křemičité

50-23

kysličníku hlinitého

2G2

„ chromitého

034

„ železnatého

G-67

„ manganatébo

0-23

„ vápenatého

0 9G

„ horečnatého

32-37

vody

0-95

') Zprávy spolku chemikův českých 1872. 1. s., str.27.
*) Zprávy spolku chemikův českých, 1872, 1. s., str. 28.

n. 15

/

Hypersthen

nalézá se v čedičích, v nichž pi4cházejí zrnité olivínem bohaté výměšky, na místě
svrchu uvedených nerostů, bronzitu a enstatitu. Tak nalezl jsem mezi četnými úlomky
koulí olivínových z čediče údolí Telnického kus poněkud hruběji zrnitý a velmi pe\Tiý,
jenž se jevil co směs převládajících černošedých, a nazelenale černých zrnek se
světle žlutozeleným olivínem. Dle určení, panem Novákem vykonaného, měl kus
25*5 grammů těžký — v němž olivin sotva třetinu obsahoval — hutnost 3*262.
Zrnka čemavě šedá a zelenavě černá vynikají velmi dokonalou štípatelností dle
jednoho směru (odPod) a méně dokonalou dle druhého směru (ooP); na plochách
dokonale štěpných mají lesk kovový, obyčejně ale sklovitý, mastnému podobný.
Stupen tvrdosti jest týž jako iivce. A právě tato tvrdost byla mně pokynutím, že
nerost tento není bronzit, za který jsem jej zprvu měl. — Celým kusem pronikají
jemné pukliny naplněné nerostem barvy zelenavě bílé, který v kyselinách nešumí,
jimi však značně se porušuje a videm svým hadci se podobá; mimo to rozeznati
lze jemné buď bílé neb bezbarvé lístky ku plochám hyperstenu těsně přiléhající,
jež v kyselinách za silného šumotu — ač ne úplně — se rozpouštějí a nedávajíce
s roztokem kobaltovým žádné reakce na kysličník horečnatý, zajisté jen vápenci
náležejí. I serpentin i vápenec svědčí co druhotné nerosty o započatém rozkladu.
Zajímavé bylo skoumání jemných lístkíi vápencových drobnohledem. Ač byly čistě
bílé barvy, jevily přec ještě šedé husté žilkovité rozvětvení, které, když se hmota
vápencová za silného šumění byla rozpustila, představovalo siťovitou a zajisté jen
mechanicky uzavřenou kostru, jež, skládajíc se ze zbjtku hmoty rozkladem pro-
měněné, krystalické směry vápence podrželo. — Téže povahy, co právě vypsaný
hypersthen zdají se býti i makroskopická, čemavě zelená zrnka krystalová, jež
vyskytují se ve mnohých čedičích zastupujíce tuto makroskopický augit. Taká
zrnka nalézají se jmenovitě v čediči magmatovém, v oliviiiu bohatém, z Zinken-
steinu, od Svinčic, z Králičí Hory u Mirešovic a z j. m.

Biotit.

Muskovit (slída draselnatá č. světlá) schází co součást mladšímu eruptivnčmu
horstvu, vyjma velmi sporé nálezy; ale biotit (slída horečnatá č. tmavá) vyskytuje
se dosti četně a Iiqjně, zejména v některých horninách čedičových, vyvinuvši se
v krystalech makro- i mikroskopických.

Biotit makroskopický objevuje se v krátkých sloupečkách neb v deskách rázu
sesterečného, u V(*likém množství v čedičích leucitových a některých nefelinových
a andesitových. Hojnost biotitu poskytují zvláště ony horainy čedičové, jež Nau-
mann a Zirkol peperinem nazvali, jmenovitě peperin popelavý od Doubic a na-
hnědlé peperiny od Šímy, Milešova, Kostomlat a Loukova. V čedičích nefeli-
nových, jež nazkrzc jsou velmi jemnozmé aneb krystalicky celistvé, bývají jen
sporé makroskopické destičky biotitu obsaženy, Četněji vyskytují se v čediči ande-
sitovéra ; v čediči živcovém přicházívá biotit velmi zřídka a po skrovnu.

Broušené lístky sloupkfl biotitových z okolí Milešovky jeví mimo osamělé

16 n.

krystalky apatitu (přes 1. mm. tlusté) jen sporé, bezbarvé vrostlice s nepravidelnými
obrysy (bezpochyby hmoty infiltrační), zároveň pak rozmanité tmavší a světlejší
výtvory, jež se podobají chumáčům vlasů a ponejvíce malé svazečky tvoří; tyto
vybíhají někdy z okraje bezbarvých vrostlic a rozmanitě se kroutíce, dosahiyí
značné rozsáhlosti.

Yýtvoiy tyto upomínají místy na nálety vadu (hydrátu manganitého) a jako
tyto povstaly zajisté infiltrací cizích hmot. Vedlo těchto objevují se v některých
broušených deskách dlouhé jehlicovité dutiny se zoubkovanými obrjsy, křižijgící se
v rozmanitých směrech. Tyto mohly by se považovati za výtvory kiystalických koster.

Četněji zastoupen l)ývá mikroskopický biotit, který mívá podobu nahnědlých,
ponejvíce co kaštan hnědých lístků rázu šestercčného, jež bývají přečetnými
vrostlicemi nepravidelně rozdělené, rozvětvené a rovnoběžnou polohou lístků na
průsečných plochách rýhované.

Velmi hojný jest biotit v čediči leucitovém od Zahoře; nahnčdlé dcstičk}'
jeho, jemně a četně rýhované, vynikají takovým množstvím vrostlic, zejména kry-
stalů leucitových, že na pohled rozpadávají se jen na malé a zdánlivé zcela ne-
pravidelné úlomky destiček. Vrostlice v biotitu jsou pozorovány tyto:

a) Leucit, obyčejně velmi hojný, s pravidelnými věnečky práškovými a dlou-
hými bezbarvými mikrolithy, zvláště na okraji.

b) Nefelin, vyskytující se v krátkých bezbarvých obdélnících.

c) Magnetit v zrnech četných.

d) Augit, ponejvíce v podobě mikrolithů.

c) Malé partie hmoty čedičové, sestávající z lencitu, nefelinu, magnetitu
a augitu.

f) Částečky skla.

f/) Bublinky a póry plynové.

Pozorují-li se lamely biotitové dichroskopem, jeví se při každém jeho posta-
vení (lva stejnobarevné obrazy; destičky však kolmo na rovinu štěpnou říznuté,
okazují, Jakmile tu některý hlavní řez vápence rovnoběžně se štěpnou rovinou
běží, jeden obraz žlutý, nažloutle zelený aneb hnědožluty, druhý pak temnohnědy
až černě zbarvený ((J(»rmák).

Rubelan

v

má se za přeměněný biotit a nalézá se hojně v nahnědlém peperinu z okolí Símy
Milešova, Kostomlat a Loukova. Desky červenohnědě zbarvené, i přes V veliké,
a krátké sloupečky jeho jsou buď jako biotit velmi dokonale štípatclné (tenké
lístky téměř prosvitavé), bud více méně v nahnědlou hmotu stcatitovou přemě-
něné. V sloupkách rubelánových bývá mezi jednotlivé lístky bílá prosvitavá hmota
vtěsnána, která vniknuvši mezi lístky nejvíce přispěla ku proměně jejich; dle
svého chování se ke kyselině solné jest hmota tato zcolitického rázu.

V broušených lístkách rubelanu Loukovského pozoroval jsem šedobílé až 2 mm.
tlusté, krátké, šesterečné sloupky a ostře omezené šesterečné průřezy. Poněvadž

n. 17

reakce na kyselinu fosforečnou záporný měla výsledek, považi\ji tyto vrostlice
za nefelin.

Známo jest, že poslední přeměnou rubelanu resp. biotitu jest pevná hmota
steatitová cihlově zbarvená.

Destičky a sloupky rubelanu stávají se neprůhlednými a zemitými a lístky
souvisí tak úzce spolu, že již ani stopy po štípatelnosti nezbývá. Takovéto meta-
somatické pseudomorfosy steatitu po rubelanu nalézají se zvláště v blízkém okolí
Milešova (na př. na jz. úpatí Milešovky) a bývají s přeměněnou hnědou horninou
peperiuovou tak úzce spojeny, že se spíše rozdrobí, než-li by se v destičky aneb
v sloupky odděliti daly. Mimo tyto pseudomorfosy bývají tu však také ještě
poněkud neporušené prosvitavé lístky a štěpné destičky rubelanu.

Živec.

Známo jest, že vylučige se živec v horstvu čedičovém pořídku a jen v po-
době sporých, bezbarvých, porfyricky vystupujících jehliček. Větší krystaly
živcové (3"'— 1'' dl.) objevily se ve velmi jemnozmýčh, načemale šedých če-
dičích z více nalezišt, ale vždy osamotnělé. Tak nalezl jsem v čediči od sv. Ivana
— jehož úlomek jsem od p. J. Barranda obdržel — asi 2 mm. dlouhý, rýhovaný
ki7stal oligoklasu, vedle něhož malé jehličky u velikém množství pod lupou se
obje\iIy. V jiném kuse téhož naleziště vyskytly se 3 — 6'" velké úlomky živcové,
jež, ponejvíce nažloutle neb šedobíle zbarveny jsouce, na štěpných plochách jemným
a hustým rýhováním se vyznačovaly, majíce zároveň zvláštní ráz, upomínající na
sanidiny fonolitň. Podobného rázu nalezla se zrnka živcová v čediči od Kartouz u
Jičína, od Duckbcrglu, od Vrabince a Rychnova. Neméně hojné jsou též velmi
jemné jehličky živcové na úlomcích velice jemnozmé horniny čedičové z ToksberkUi
od Pešvic, od Kračína, ale tyto bývají s horninou tak pevně srostlé, že vyhle-
dávání i sebe menších dílečkA k bližšímu určování velmi obtížné jest.

Živec z čemavých neb temně šedých čedičů jest naskrze rázu trojklonného,
jejž dle četného rýhování podélných průřezů (vyjímaje případ, kdy řez rovno-
běžné probíhá se složkovou plochou M) a dle i*ůznobarevných, střídavě světlých
a tmavých pinihů ve světle polarisovauém snadno poznati lze; nebot tyčinky živce
polarisiigí pouze na tenounkých místech mdle modře, temnošedě, aneb v barvách
se doplňujících. Jen zřídka objevigí se bezbarevné tyčinky, které ve světle polari-
sovaném zvláštní onen výjev okazigí, o němž se již Zirkel zmínil, že temné
pruhy a čái7 neprocházejí celým podélným průřezem, nýbrž na jednom jeho místě
náhle přestávají, krystal pak jednobarevně dále pokračiiýe ^). V širších průřezech
četných živcových čedičů pozon^í se pravidelná miskovitá pásma podobně jak na
průřezech augitu ('Tolzberg).

Mnohé odrůdy čediče obsahigí též takové tyčinky živcové, jež skládajíce se
po dvou na spůsob karlovarských složek ortlioklasu, ve světle polarisovuuém
se dělí na různobarevné, od sebe často rýhou zjevně oddělené, podélné polovice,
jež někdy opět četně a jemně jsou rýhovány.

') Na př. v čediři ('hliimcckém ii Dééina.

2''

18 n.

y jiných čedičích převládají ze 3—7 jednotníků složené podélné prAfeiy
živcové, jichž individuální dílce, často nestejně dlouhé a na koncích někdy roz-
třepené, tenkými proužky skla aneb hmoty čedičové rozděleny bývají; tyto
dávají v polarisovaném světle velmi krásné obrazy v pestrých barvách. Vzá-
jemné uložení podélných průřezů živcových bývá rovnoběžné, řidčeji paprskovité
neb štětcovitč (Košoy). Takovýmto souměrným uložením teňších tyčinek a mikro
lithů živcových povstává často zvláštní sloh mikrofluktuační, svědčící o posledních
pohybech proudící hmoty čedičové v době tuhnutí. Složení takové v nejpéknějším
vyvinutí ukazují ku př. tyčinky živcové v čediči z Vinohradu u Vartemberku a ze
severní strany Friedlandského vrchu.

Zbývat ještě zmíniti se o vrostlicích v živci, jež jsou tyto :

a) Mikrolity — většinou dlouhé bezbai*vé mikrolity živcové aneb kratší
nažloutlé nebo zelenavé mikrolitby augitové ; tyto bývají rovnoběžně uloženy k po-
délným hranám, vyskytiyí se vsak řidčeji.

6) Částice sklovité a struskovité. Vrostlice tyto přicházívají v živcových prů-
řezech četných čedičů dosti hojně, v jiných však docela scházejí. Hojností
vrostlic sklovitých a struskovitých vynikají takové odrůdy čediče, v nichž hnědošedá
nebo šedobílá, sklovitá základní hmota zřejmě jest vyvinuta, a v případu takovém
jest pak táž základní hmota v podobě proužkovitých neb nepravidelných dílcčků
v krystalech živce uzavřena aneb v podobě tenkých proužků mezi rovnoběž-
nými jednotníky živcovými vtěsnána. Vrostlé tenké proužky skla bývají někdy
bohatý mikrolity i práškovitými a vláskovitými výtvory, struskovitá zrnka bývají
opět hustě vedle sebe seřaděna, zvláště v průřezech širších, a to sice bud
* v jednu okrouhlou skupinu (sv. Ivan) aneb v jedno i více souběžných pásem
poblíže okrajních hran. Takové seřadění struskových zrnek nacházíme velmi
četně v pravoúhelných průřezech čediče Tolzberkského, kde se nalézá i široké pásmo
zrnek struskovitých, jež, běžíc rovnoběžně k okraj ním hranám, k jednomu konci
do vnitř schůdko vité se rozšiřuje.

c) Velmi jemné výtvory vláskovité (trichity) barvy černé, zvící krátkých jehliček
(snad železo titan.), jež, jen různě aneb v proužky spojeny, někdy mezi jednotlivými
tyčinkami živcovými velmi četně vystupují (sv. Ivan).

ď) Zrnka magnetitu, dosti spoře se jevící, jsou bud ojedinělá aneb tvoří řádky
mezi jednotlivými tyčinkami (dílem co zřejmá zrnka dílem jen co magnetitový prášek).

e) Póry plynové, příliš malinké, teprve při 4(X). zvětšení co špendlíkové hlavy,
nejsou též v průřezech mnohých čedičů řídké ^^olzberk).

f) Vrostlice bublinek s pohyblivými libclami udává Zirkel jen z několika
málo nalezišť.

Oligoklas.

Na základě mnohých zkoušek, provedených leptáním na trojklonném živd,
vynáší Zirkel, že v čediči jest živec mnohem bohatší kyselinou křemičitou než
labrador — kyselinami rozložitelný — který dosud za součást čediče byl po-
kládán. Tato domněnka potvrzi^'e se četnými zkouškami badatelů jiných o živci
více čedičů, Mezi živcovými částicemi mnohých čedičů objevil se pouze v čediči

n- 19

Kartouzském od Jičína asi V dlouhý, nažloutle bílý, na povrchu kalný, uvnitř slabé
prosvitavý úlomek trojklonného husté rýhovaného živce, z néhož se Část pro chem.
rozbor vybrati dala. Prááek v kyselinách slabé ěumél. Zkouška 0*5575 gr. dala v % :

kyseliny křemičité =: 64*215 •

kysličníku hlinitého = 22062

„ vápenatého = 1*054

„ horečnatého =: 0*745

ztráty pfí pálení = 1*309; zbývá tudíž

na žíraviny = 10615

ioo

O výsledku rozboru trojklonného živce co oligoklasu není zcela žádné po-
chybnosti.

Jest-li že odečteme ztrátu při žáru a přijmeme-li za žíravinu kysličník sodnatý,
uvedeme-li pak jednotlivé součástky na 100, okáže se nám následující pomčr
kyslíku :

Výpočet v * ; po odečteni
ztráty pH žára

poměry kyslika

í)

počet atomfl

SiO,

65066

34-701

17-350

5-131

AhOs
CaO

MgO

NaO

22-356
1-068
0-754

18-756

10-437
0-305
0-301
2-776

>

8)

3-479
3-381

1-028
1

Přebytek Vs atomu kyseliny křemičité lze si vysvétliti při slabém šumění
a značnější ztrátě v žáru co následek rozkladu oligoklasu (částečným vyloužením
žíraviny a zemin žíravých vlivem kyseliny uhličité), při čemž, jak známo, množství
kyseliny křemičité poměrně vzrůstá.

Též výklad chemického rozboru živcového čediče od sv. Ivana připouští
pouze přítomnost oligoklasu.

Poněvadž by částečky živců jiných čedičů k chemickému rozboru byly ne-
postačily, porovnávaly se živce z nalezišť čedičových od sv. Ivana, Duckbergelu,
Vrabince a od Střižovic rozkladem svým v čisté kyselině solné s oligo-
klasem Kartouzským, načež se rozpuštěná část kvalitativně, zbytek pak mikrosko-
picky zkoumaly. Jemně rozetřený prášek ponejvíce našedivělých částic živcových,
asi 0*15 gr. těžkých, ponechal se šest dní v kyselině solné a zahříval se denně
jednou i dvakráte až do varu.

Výsledek byl tento: Roztok nabyl barvy zelenavě žluté (od přimíšeného
mikroskopického magnetitu neb kysličníku železitého) a veškeré průby udaly
podíl v kyselinách rozpustný: čpavkem vznikla sraženina četných, světle žluto-
hnědých, pouze ze živce Střižovického čediče žlutobílých chomáčů, pak štovanem
amonatým mléčné zakalení; mnohem slabší zakalení povstalo ve filtrátu fosforeč-
nanem sodnatým.

Sraženina kysličníku vápenatého jevila se nejsilněji ze živce hory Střižovické
a od sv. Ivana, nejslaběji pak ze živce od Duckelberglu a Vrabince, kdež zá-
roveň slabší byla i reakce na kysličník horečnatý, a sice v té míře, že teprve

2*b

20 n.

po delšf době zcela nepatrného zakalení se docílilo. Mikroskopické zkoumání ve
světle obyčejném ukázalo, že působením kyselin téměř každá částečka byla po-
rušena, ve světle polarisovaném nepozoroval se žádný zvláštní úkaz světla, nýbrž
pouze šedobílé a kalné zbarvení.

Zkouškami těmito jde zřejmě na jevo, že živec trojklonný od sv. Ivana,
Duckelberglu a Vrabince tolikéž náleží oligoklasu, který kyselinami jen skrovné
se porušuje, živec pak z hory Střížovické že patří onomu živci, klerý, jsa
bohatší kysličníkem vápenatým a horečnatým (andesin), tak jako oligoklas skoro
stejně nesnadno se ruší. Interpretace chemického rozboru čediče sv. Ivanského
nepřipouští také jiný druh živce nežli oligoklas. Jelikož tedy tyto čedičové odrůdy,
jichž živce prozkoumány byly, různé čediče živcové typicky vyznačují, tož za-
jisté není pochyby, že největší díl trojklonných živců čedičových náleží oligoklasn
aneb andesinu, jenž maje více kysličníku vápenatého a horečnatého, málo se liší
množstvím kyseliny křemičité a snáze se porušuje.

Andesin.

Kvantitativním určením několika chemických součástek objevil se ve výsled-
cích trojklonný živec, který s andesinem úplně souhlasil. Tento živec jest týž,
jenž nachází se v jenmozrné a světlé hornině Střižovické, jež byla popiso-
vána co dolerit živcový. Známo však, že Sandberger nalezl podstatné rozdíly
od jiných typických doleritů. ') Poněvadž však hornina tato, jak z chemického a
mikioskopického rozboru zřejmo, andesitu nejvíce se blíží, stavím ji v čelo veške-
rých čedičů andesitových. Skládᣠse po většině ze živce klinoklastického, ktenj'
tuto v podobě širokých bezbarvých (šedobílých) jehlic velmi četně vyloučen bývá.
Rozbor kvantitativní stává se tím příliš obtížný, že velmi nesnadno jest vyměsiti
čistou průbu a to proto, že i ty nemenší částky s drobty magnetitovými a augi-
tovými pevně souvisí, aneb tyto onu bezbarvou hmotu živcovou pronikají. Za ton
příčinou zkusil jsem pouze velmi nepatrným množstvím 0196 gr., jež ae čisté vy-
loučiti dalo, několik určení provésti. Určení kyseliny křemičité se nezdiurilo; po-
měr však kysličníku hlinitého, vápenatého a horečnatého byl v setinách :

kysličníku hlinitého) ^^ .

s velmi malým množstvím kysličníku železitého (

kysličníku vápenatého = 5*8
„ horečnatého = 2'3
(Žíraviny neurčeny^
Postačí tudíž tato udání, abychom tento klinoklastický živec andesinem
nazvali.

Anorthit.

Ve mnohých krystalicky celistvých čedičích (z Kolozruk, od Pohradic z Panz-
nerova pahrbku, z hory Kosovy a j.) objevují se četné bezbarvé, jednoduché (y-

') VohoT Polentě niiíl einigo Basaltgostcíno. N. J. f M. 1870, 206,

U. 21

činky, z nichž mnohé ve světle polarísovaném světle modře zbarveny, dva neb více
temnoáedých rovnoběžných pruhů okazují, jiné však stejnou, mdle modrou barvou
se vyznačují. V broušených destičkách tohoto čediče vyskytuji se též četné pra-
videlné šesterče, a chemický rozbor čediče Kolozrukského vykazuje ph malém
množství kyseliny křemičité značné podíly žíravin; jest tudíž zjevno, že ony
bezbarvé, v polarísovaném světle stejnorodě zbarvené tyčinky nefelinem nazvati
můžeme. Poněvadž se však krystaly nefelinu v čedičích nefelinových nikdy
ve více rovnoběžně srostlých jednotlivcích nenacházejí, a i ty, jež se
rovnoběžnými rýhami a jemnými práškovitými zrnky vyznačují, ve světle polarí-
sovaném vždy stejnorodě zbarveny bývají, tož sluší ony bezbarevné průřezy, které
v polarísovaném světle temnými proužky vynikají, připočísti jen živci trojklon-
nému. Interpretace pak chemického rozboru čediče Kolozruckého svědčí pro
anorthit. Tyčinky anorthitové jsou ponejvíce jednoduché, málokdy po více tenoun-
kých, rovnoběžných jednotlivcích srostlé a tu obyčejně jemnými pásky skla, nebo
proužky magmatu čedičového oddělené, často též více méně skalené vřetenovitými
vrostlicemi sklovitého magmatu.

Veškeré odrtdy čediče téhož rázu, jež bezpochyby též anorthity obsahiigí,
mají mocněji vyvinuté sklovité magma, které, jsouc povahy zásadité, dle výkladu
chemického rozboru čediče Kolozruckého směsi anorthitu a nefelinu nejvíce se
blíží, při čemž nefelin převládá.

Orthoklas.

(Sanidin.)

Nemalé pochybnosti vznikly o tom, zdali sanidin v hohiinách čedičových
přichází, a pochybnosti tyto dají se ospravedlniti tím, že horniny čedičové
obsahují ponejvíce skrovné množství kyseliny křemičité. Jak z výsledků cheuL
rozborů patrno, nemůže ovšem sanidin ani poněkud značnější podíl míti ve slo-
žení čedičového horstva ; proto však není tím na jevo vyneseno, že by jednoklonný
živec ani v malém množství vyskytovati se nemohl. J. Jahn rozbíral malé shluky
živcové z čediče Kunětické hory, při čemž podala proba (byvši dříve očištěna těsně
přiléhajících šupinek magnetitu a uhličitanu vápenatého v studené kyselině
solné) v % toto :

kyseliny křemičité 61-797

kysličníku hlinitého L>3-608

„ vápenatého 1*528

„ horečnatého 1048

„ draselnatého I ^^^j^

se skrovnými podíly sodnatéhoj

Avšak celkový rozbor čediče z Kunětické hory, jenž vykazuje pouze 42^/^
kyseliny křemičité, prozrazuje zjevně, že tu malé pouze množství sanidinu přítomno
býti může. Y mikroskopických destičkách čediče z tohoto naleziště sanidin se
posud nepozoroval.

Dle mého pozorování vyskytuje se sanidin v pododé bezbarvých širokých

22 II.

a rozpukaných desek spoře a jen v oněch čedičích, jež činí přechod k hominim
foDolitovým a andesitovým, a jichž hutnost (čerstvé horniny) obnáší asi 2*8.

Právě tímto objevováním se desek sanidinových jeví se přechod k honinám
fonolitovým dosti význačně podobně jakož se zároveň v čedičových odrůdách
oligoklasem bohatých k horninám melafyrovým sledovati dá.

Nefelin.

Nerost tento nacházíme ponejvíce zároveii s amfibolem v čedičích nefelinových
a v nefelinitech ; tvořit součást zastupující živec a vyskytuje se buď sám neb
s leucítem, hauynem někdy i s anorthitem; v značnějším množství jest též slo-
živem čediče andesitového (a fonolitového) ve společnosti s oligoklasem neb ande-
sinem. Čediče leucitové a hauynové nepostrádají ho nikdy, avšak v čedičích
živcových může úplně chyběti.

Bývá po většině bezbarvý (aneb jen slabě nažloutlý, nahnédlý neb naSedivělý,
málokdy zelenavě zbarvený); podélné průřezy jeho jsou obdélníky, které ve
světle polarisovaném stejnorodou namodralou neb nažloutlou barvu mají; průřezy
příčné jeví se v podobě více méně pravidelných šesterců, jež mezi křižujícími
se harapatity zcela temnými zůstávají.

Dle způsobu vývinu rozeznáváme čtvero druhův průřezů podélných:

a) Krátké, téměř čtvercům podobné obdélníky, bezbarvé, často i nažloutle
neb do šedivá zbarvené, tolikéž s krátkými mikrolithy augitovými, jež rovnoběžně
(pravoúhelně) k hranám jsou uloženy. Ostře přímočamě nebývají vždy obdélníky
tyto omezeny, ano někdy i sotva zřejmými se stávají, za to však uložení mikrolithů
bývá význačné. Krátké tyto mikrolithy jsou obyčejně ovální a jsou buď poblíže
hran buď dále ke středu nahromaděny, tvoříce v šesterečném průřezu soustřední
shluk aneb více méně pravidelný věnec. Průřezy nefelinové tohoto druhu na-
lézané v čedičích od Bělošic, Skržínu, ze Skalky a Kalamajky u Bukovic, od Ka-
mejka, z Kamenné uličky od Červeného Újezda, od Lipenavy u Teplic a
z jiných míst.

b) Široké bezbarvé (aneb slabě našedivělé neb zelenobíle zbarvené) obdélníky,
jež, jsouce asi dvakrát tak dlouhé, přímočamě omezeny a našedivélými žlutavými
neb zelenavě zbarvenými mikrolithy opatřeny bývají, které opět pravouhelné
uloženy jsou.

Mikrolithy tyto jsou nejhustěji nahromaděny podél středu hran průseč-
ných (jako ku pr. v čediči z Čertovy zdi), aneb vyplňují celý průřez v podobě
čtvercové šité tak, že průřez četnými těmito vrostlicemi zcela kalným aneb na-
modrale šedým se objevuje (v čediči z Krkavčí hory u Sebusína). Podobné
obilélníky nefelinové objeyují se v čedičích andesitových a fonolitových, obsa-
hují však obyčejně jehlicovité aneb ostnité a méně četné mikrolithy.

c) Bezbarvé sloupečky, jichž délka 5 až 15 krátě šířku přesahuje. Tyto,
tvoříce podélné tyčinky četnými tupými jehlanci zaokrouhlené a spodovou plochou
zakončené, bývají někdy i několika příčnými puklinami prostoupeny; od stejných

n. .23

průřezů apatitu, jehož množství v horninách čedičových 5^/o nepřestupuje, liší se
hlavně tím, že se u větším množství objevují.

ď) Sloupečky téže podoby co poslední, rozdílné však v tom, že mívají husté,
jemné, rovnoběžné řádky a proužky, jež, skládajíce se ze směstnaného prášku
(částiček skla, pórů plynových a zrnek magnetitových) obyčejně temnošedě až
temnohnědě zbarveny jsou. Někdy objevují se řádky přejemných zrníček, jež
podobají se jemnému rýhování: avšak v polarisovaném světle zůstává barva stejná,
šedomodrá, a obrysy oněch poněkud temnějších řádek (rýh) nejsou ostře omezeny,
jako tmavé rýhy v živd, nýbrž znenáhla se rozplývají. Výtvory tyto bývají tak
podobné apatitu, že jen s těží možno je od tohoto rozeznati a mívají podobné jako
apatit velmi úzký, zcela bezbarvý okraj, který* široké, ostře omezené a nahnédle
zbarvené jádro sloupkové v podobě tenounké misky (vrstvy) objímá. ')

e) Značně dlouhé bezbarvé tyčinky, opatřené velmi četnými a krátkými mi-
kix)Iithy, jež ponejvíce k hranám rovnoběžně uloženy jsou.

Vrostlice nefelinové jsou tyto:

1. mikrolithy augitové a amfibolové (nejčastěji)

2. proužky hmoty čedičové (zřídka)

3. póry plynové a

4. póry, tekutinou naplněné, s pohyblivými bublinkami (Zirkel).

Hauyn, nosean a olivin zvětrávají mnohem dříve než nefelin; také nachází
se tento v horninách čedičových velmi zřídka na takovém stupni přeměny, jako
ve fonolitech, ač tyto u většině za mladší eruptivnč horniny se pokládají. Tento
rozdíl, k němuž Zirkel již (na str. 43. Basaltgesteine) poukázal, souvisí dle pozo-
rování mých s tím, že nosean a hauyn mnohem častil a u větším množství v hor-
ninách fonolitových se vyskytují. Tyto dva nerosty, podléhajíce velmi snadno
změnám, ukazují v průřezech fonolitů první výtvory zeolitové, rozkladem pak svým
podávají zplodiny, jež i v nefelinech rychlejší změny působí; neboC kdekoliv se
v horninách čedičových nosean a nefelin značně přeměněné vyskytly, tu byl i
nefelin dosti porušen i v barvě (kalný, žlutavý) i v slohu (jemně vláknitý).

Vzhledem ku proměnám nefelinu sluší podotknouti toto: Zirkel zmínil se
o onom způsobu přeměny, která tím se prozraziige, že v obcfélných průřezech
vystupují velmi jemná, napříč položená vlákenka (natrolith), podobná třepení
jimiž průřez nažloutlé barvy nabývá (mimo světlou středem běžící rýhu). Tento
stupeň přeměny, vícekráte pozorován (zvláště na dlouliých průřezech) bére bezpo-
chyby původ svůj z jemných, ale četných, příčních rozpuklin, jež ukazují
mnohé podélné průřezy nefelinu.

Vyskytuje se však ještě jiný postup v proměně, jenž záleží v tom, že
z počátku jen jednotlivé podélné pukliny v nefelinových průřezech se vytvoří
(k. př. v čediči z Čertovy zdi) a tepné později jemná, hustá, podélná vláknitost
(na př. v čediči z hřbetu Paskopole) se objeví; tím se stává, že se někdy tyto
podélné průřezy nefelinové, přijmou-li na se ráz kalný, mikroskopickému sodalitu

M Dlouhé sloupce apatitu mískoTÍt^lio slohu pozoroval jsem t^i ? aiaaitech vápencových (spod.
silur, útvar Dd^) z Krušné Hory. Šedobílé kalné sloupečky, co brk tlusté, objímá kůra
nahnédláy prosvitavá, jež snadno se odchlipiiýe.

24 • lí-

z Vcsuvu blíží. Ve světle polarisovancm jsou vláknité průřezy tyto barvy úplné
stejnorodé, z čehož plyne, že vláknitost tato na první pohled se rozeznati mOže od
rýhování složkového.

Leucit

Mikroskopické kiystaly leucitové odkryl v Čechách, jak známo, první Naa-
mann, ^) objeviv je v čedičové hornině u Oberwiesenthalu na nejvyšším čtírenn
Hor Knišných.

Krystaly tyto, roztroušené po polích blíže vyznačeného místa, jsou ostře ome-
zené co modely, jeví se však diemickou skladbou co pouhé pseudomorfosy, sklá-
dající se ze zrnitého, místy porovitého nerostu, který podobaje se oligoklasu, s li-
monitem bývá smíšen, ale úplně postrádá (jak Zirkel byl pozoroval) onoho pestrého
zbarvení, jež pro polysynthetický, trojklonný živec za význačné se má. Mikro-
skopické Icucity objevil Zirkel v čediči, fonolitu podobném, od Hauensteina n
Senwaldu na severovýchodě od Ostrova (čedič tento znám jest četnými kry-
staly mezolitovými a komptonitovými) v čediči od Síberku na Ohři poblíže Kadaně,
v čedičové drobě od Georgenstadtu, o které známo též, že oplývá množstvím
gi-anátu (v průřezech šesterečných neb čtvercových, temnohnědě zbarvených a temněj-
ším poněkud okrajem vyznačených), dále v čediči, u Dominy blíže Šebestianbeiko
na sev. úpatí Krušných Hor, v čediči naléztgícím se jihových. od Šeibenbaini
(mezi Švarcenberkem a Annaberkem, kdež se zároveň melilith výsky tcýe), z Gei*
síňku u Altenberku v Krušných Horách, z Pohlberku u Annaberku, z Kozákovi,
Tichlovic, z Milošova a Kammcrbiilu (v olivínu Kozákovském zmiňiye se Zirkd
též o pohyblivých bublinkách B. s. 560). Dle mých zkoumání vyskytl se pak
leucit na velmi četných místech okrsku čedičového, o čemž blíže pojednám
v odstavci o čedičích leucítových. — V čedičích leucitových čili leucitofyrech jest
leucit vždy provázen nefelinem, jehož průřezy co krátké a úzké obdélníky objí-
mají průřezy leucjtové. Tyto jsou ponejvíce šesti- neb osmihranné a zřídka (pouze
u větších druhů) ostře omezené; ve světle polarisovaném jsou úplně temné; jen
tehdáž ovšem nastává výminka, kdy proměnou hmoty leucitové povstanou splo-
diny dvojlomné, podržující tvar leucitový.

Obyčejně má leucit hojnost rozmanitých vrostlic (dílem mikrolithy, dílon
zrnka magnetitu, pak vejčitá a zakulacená těliska temnohnědě zbarvená a prosvi-
tavá, zméčka struskovitá, částečky skla s bublinkami plynovými a kapalnými
jež ponejvíce v podobě kruhů neb věnečků, zřídka v podobě paprsků, od středa
vybíhajících, uvnitř neb na obvodu uloženy jsouce, pro poznání průřezů leucitových
velmi význačné jsou a jich stavbu v jednotlivých po sobě jdoucích dobách vý-
vinu objasňují.

Vrostlice leucitu, totiž černá a nahnědlá těliska, prášek a krátké mikrolitby
augitové jsou obyčejně ve středu průřezu do kola nahromaděny, ukaztýfce bod
totéž pravidelné omezení co průřez sám, nebo tvoříce jeden i více koncentrických

*) Neacs Jahrbuch f. M. 1860, p. 61 a Í861, p. 69.

n. 25

véncft, jež* často co průřezy mnohých srostlých jcdiiotuíků více ménč do sebe
sáhají. Tyto práškové věnce, k průsečným hranám leucitu rovnoběžné, jsou osmi-
neb šestihranné a skládají se z jednoho neb i více pásem zméček práškových,
kteráž více méně hustě k sobě přléhají, vnitřek pak okrouhlý neb ostře omezený
bývá řídkým neb hustým prachem zcela vyplněn. V průřezech leucitových, tmavými
práškovými zrnky velmi bohatých, vyskytigí se mikrolithy augítové jen pořídku
ano někdy i úplně scházejí; leucitové průřezy však, mající hojnost mikrolithů, po-
strádají temných práškových zrnek.

Uložení krátkých mikrolithů augítových bývá často ještě ozdobnější než
uložení práškových zrnek. Mikrolithy tyto vyplňují bud střední část s pravidelným
omezením a tvoří poblíže okraje věnec, bud jest střed leucitovčho průřezu prost
veškerých vrostlic a blíže okraje opakuje se více soastředních věnců polygonálních,
v nichž jednotlivé augitové mikrolithy, dílem rovnoběžně k hranám běžíce, dílem pod
kosým uhlem k sobě se kloníce, překrásné tvary věncové tvoří. Paprskovité ulo-
žení vrostlic, o němž Zirkel praví, že zřídka jen se vyškytá, O nalezl jsem v leu-
citových průřezech českých čedičů též velmi poíidku, a i tu neúplně neb nezřetelně
vytvořené (k. př. v čediči ze Skalky (Kirchberg) u Bukovic.)

Od krátkých našedivělých mikrolithů augitových liší se již na první pohled
dlouhé tenké bezbarvé jehlice, jež šikmo do průřezů leucitových zasáhají a pouze na
blíže okraje přicházejí. I tyto jehlice jsou dostatečným znakem průřezů leucitových,
nahrazujíce kruhové skupeniny a věnečky z temných zrníček a z prásku. Čím čistší
jest průřez leucitový a čím méně se v něm práškových zrnek a augitových mikro-
lithů vyskytuje, tím hojn^i vyvinuty bývají bezbarvé jehlice na okraji. Nejhojněji
objevigí se v oněch zaokrouhlených bezbarvých průřezích leucitových, jež nejeví
žádných určitých obrysů a které by se právě tak považovati mohly za stejnorodou
hmotu sklovitou, jako za hmotu leucitovou bez obrysů. Ono šikmé uložení bez-
barvých jehlic mikrolithových působí sice málo k tomu, aby obrysy leucitové vy-
stoupily, nicméně vysvitá z četných pozorování, že se míti může za podstatný
znak leucitu při určcDÍ zaokrouhlených dílců bezbarvé hmoty (a sice právě tak,
jako pravouhelné uložení krátkých mikrolithů augitových za nezřejmě omezené,
obdélníkové průřezy nefelinové.)

Od průřezů leucitových, jež, vyznačujíce se věnečky, tvořenými zrnky práško-
vými, jen slabé stopy obrysů jeví, dají se pozorovati postupné přechody k oněm
bezbarvým, více méně zaokrouhleným dílcům hmoty zdánlivě stejnorodé, které se
toliko svými mikrolithovými jehlicemi vyznačují; nebof vedle těchto objevcgí se
často i takové bezbarvé dílce, které jen méně dokonalé věnečky práškovité aneb
pouze sporé jich skupiny v kruhu zaujímají.

Větší (asi co špendlíková hlavička) krystaly leucitové v čediči z okolí Yalče
(směrem k Illavákovu) bývají uvnitř zcela bezbarvé, čisté a obsahají jen zde onde bez-
barevné, velmi dlouhé jehlice mikrolithové ; velmi blízko na okraji připojuje se pak
věncový pás zrnek práškových, který s osmihrannými ostfe vyvinutými obrysy
rovnoběžně uložen jest.

Průřezy přejemných krystalů leucitových bývají kalné (do šedá neb žlutá

•) N. Jahrb. f. Min. 1070, 809.

26 n.

zbarvené) místy i jemně vláknité: avšak soustřední uložení přeměněných vrostKc
podává nám pro ně patrný znak.

Hauyn.

Makroskopické, malé krystaly hauynu, barvy jasnomodré neb zelenavé, byly
z několika českých fonolitů již z dob dřívějších známy ; na př. Reuss objevil je v óenre-
nošedém a drobně bublinatém slepenci čedičovém na zámeckém vrchu u Housky.
Podobná jasnomodrá zrnka nalezl jsem též při rozbírání čediče Košfálovského
a Poppenberkského u Ludvikovic a v Museu čes. nalézá se úlomek zrušeného čediče
z Andělské hory blíže Karlových Varů, v němž se vyskytují četné tmavomodré
krystalky hauynu ; ostatně vyskytuje se mikroskopický hauyn (dle mého posavadního
zkoumání) velmi hojně v čedičích andesitových a fonolitových.

Průřezy mikroskopických krystalů hauynu, ponejvíce šesterče a čtverce,
řidčeji polygonální průřezy s dutými úhly (jež náležejí složkám granátotvaru), vynikají
zvláštní vniterní úpravou, která se ve všem velmi blízkému noseanu podobá. Nej-
větší díl průřezu vyplněn bývá hustou černou sítí, jež s nejzevnějSfm okrajem
téměř rovnoběžně omezena jsouc aneb sama nejkrajnější omezení tvoříc, při větším
zvětšení v jemnější neb silnější vlákna se rozbíhá. Vlákna tato křižují se pod
pravým neb tupým úhlem podle průřezů a jeví se co řady více méně husté
stlačených černých zrnek, bodů, pórů a bublinek. Průřezy hauynové bývají dílem
zcela temné, složené z husté šiti, někdy i jemným, téměř bezbarvým okrajem
opatřené, dílem pouze na okraji tmavé a do vnitř světlejší aneb u vnitru svém
zcela bezbarvé; tu ale lze pozorovati, že se široký temný okraj do vnitř v jedno-
tlivá vlákna rozbíhá, tvoře pak dále volné šedé výtvory práškovité, aneb, že jen
dílce oné šiti na různých (ponejvíce však okrajních) místech vystupiyf, při iemi
pak ostatní část průřezu bud volným práškem ^7plněna aneb zeela bezbarvá jest.
Mimo tyto temné průřezy nalézají se také někdy průřezy hauynové bezbarvé,
jevící pouze sporé stopy po šiti temné. Pěkné průřezy hauynové z čediče od
Brambachu vyobrazil H. Mohl ').

Nosean.

V broušených lístkách porušené hmoty čedičové, která nalepena bývá na zná-
mých leucitcch z Oberwiesenthalu, objevil Zirkcl menší i větší (co špendlíková
hlava) průřezy ostře omezené, ponejvíce šesti neb čtyrhrané, jež vynikají špinavé
šedou barvou a skorém úplnou neprůhledností. Zirkel* určil je za nosean (kteri'
i Naumann v čediči onom předvídal) a objevil je i co vrostlice v leucitech *) téhož čediče.

Světlé, šedožluté, již přeměněné průřezy noseanové, vynikající zřetelnou šití,
nalezl Zirkel též v horninách čedičových od Hauensteinu u Šénwaldu, které po-
dobají se fonolitům (i amíiíbol obsahujíce)^). Ze všech oněch skorém tří set

•) N. J. f. M. 1872, str. 79

^) Pogg. Ann. sv. 136, Btr. 645.

•) „ „ „ 186, „ 647.

n. 97

nalezišC čedičových, jež posud jsem prozkoumal, nalezl jsem nosean u větším
množství jen v anamesitech nefelinovýcb z Řipu, od Slaného, z hory Milé u
Běloáic a Dlouhé u Kozlů a v čedičích trachytových.

Vniterní sloh průřezů noseanových, hauynu velice podobných, jejž pK odrů-
dách čedičových posléze jmenovaných (z Řípu, z Hory Slánské atd.) blíže vypisigí,
liší se od slohu hauynu tím, že v prvém vyskytuje se více okrajních pásů jem-
ných šití, buď z modročemých čárek složených, buď z drobného prášku v podobě
ostrohranných pruhů a pak hrubší sifování. Co se týče temnější neb světlejší
barvy (namodralé neb nahnědlé), tož podobá se pravdě, že pro rozeznání noseanu
od hauynu není právě význačnou; neboC onen hnědý nástin barvy v průřezech
noseanových, který někdy také vedle černomodrého vystupuje, nepovstal zajisté
jinak než přeměnou šiti původně modročerné (a sice okysličením kysličníku želez-
natého a přijetím vody). Jak se zdá, jest hauyn odkázán pouze na čediče andesitové
a fonolitové, nosean však provází velmi jemnozmné nefelinity a čediče trachytové.

Granát.

Nerost tento byl již znám z horniny čedičové z okolí Laachovského jezera,
od Kaiserstuhlu v Breisgau; Zirkel ho však také objevil v tak zvané čedičové
drobě z Joh. Georgenstatu. Temnohnědé šesti- a čtyřhranné průřezy jeho bývají
nejvýše 02 mm. široké a omezené často temnějším okrajem.

Melilit.

(Humboldtilit.)

Melilit byl již znám co součást proudu lávového na Čapo di Bove, později
pak objevili jej Roth a Laspeyres tolikéž co součást několika Eifelerských lav.
Zirkel pak, naleznuv jej v Krušnohorských čedičích z Pohlberku u Annaberku,
z Šeibenberkské homole mezi Annaberkem a Šwarzenberkem, dále od Geisingu
u Altenberku, podal vlastnosti průřezů jeho a zároveň vytkl i to, že úzce bývá
vázán na leucitové a nefelinové odrůdy čediče.

Melilit tvoří nažloutlé (co citron), řidčeji zelenožluté obdélníkové tvary, které
ponejvíce světle modře co berlínská modř polarísují a pak tvary čtvercové, jež
na polarisované světlo neúčinkují. Proměnou jeví se na průřezech obdélníkových
sloh podél hlavní osy rovnoběžně, hrubě neb jemně vláknitý.

Olivio.

Koule a zrnité shluky olivinové, jež nacházejíce se v horninách čedičových
uzavřené, často velikosti ořechu až i hlavy dosahují, skládají se z hrubo- až jemno-
zrné směsi převládajícího olivinu s diopsidem, enstatitem, bronzitem, picotitem
a iserinem. Ač tvoří olivin ponejvíce převládající jich součást, vyskytují se přec
v tomže nalezišti (ku př. z údolí Telnického) takové ve kterých místy olivin, místy
však bronzit neb hypersthen převahu má.

28

n.

v některých čedičích na př. (z Karthouz u Jičína) vyskytují se pouze vylou-
čeniny bronzitu, jež částečně v Breithauptův phaestin přeměněny, místy i se zeleno-
bílým enstatitem (tv. = 5*5) smíšeny bývají; ostatní součásti jsou v těchto shlu-
cích olivinových jen v malém množství zastoupeny, což hlavně se týká iserinu,
jehož sporá zrnka obyčejně jen velmi blízko vňkolního čediče se nacházejí.

Čerstvá znika olivínová, barvy zelenavé neb žlutozelenavé jsou dosti pro-
svitavá a mají zvláštní skelný lesk ') ; mění-lí se hmota jejich, mění se i barva na
žlutou, žlutohnědou a červcnohnědou, a lesku jakož i prosvitavosti značné ubývá.
Nástiny barev v postupu naznačeném souvisí s postupem proměny. Zkoušky
Farského podávají pro nejčistší zrnka olivínová ze shluků plivinoiých čediče Ko-
žákovského hutnost 3'25— 3'3 a následující kvantitativní rozbor:

1. 2. 3. 4. 5. pom. kysl. 1. rozb.

21-99

Kyseliny křemičité

4092

40-76

41-15

41-22

41-39

21-64

kysličníku horečnatého

49-60

. 49-52

49-51

49-42

49-14

19-84

železnatého

918

!>-20

9-15

910

9-15

2-04

manganatého

0-25

0-14

0-15

018

015

006

hlinitého

013

0-15

0-15

015

012

OOí;

nikelnatého

_^

0161

^. ^^.^ 1

•

y^

kobaltnatého

1

-J

0-201

0-29

neurčeno

chromitého

/

0-04

0-05

005

mědnatého

—

—

—

—

0-21

ciničitého

—

0-02

Poměr kysličníku železnatého ke kysličníku horečnatému jest 1 : 10.
Jak známo, vykládá se pňvod shlukft zrnek olivinových v čediči tím způsobem,
že utrhnuvše se z horniny olivínové vystoupením hmoty čedičové touto obaleny byly. ')

Než náhledu tomuto odporují tyto úvahy:

L Tato klubka olivínová nalézají se na velmi četných a od sebe vzdálených
místech; tudíž by se musila také podzemní olivínová skála v severních Čechách
daleko prostíiati a zajisté by na některém miste zíejmě v}'stoupila jako homiDv
ostatních vrostlic čedičových, což se však posud nikde nepozorovalo.

Mimo známé již naleziště koulí a shluků olivinových (co zrnité ^miÁ pře-
vládajícího olivinu s bronzitem, enstatitem, diopsitem, picotitem a železem tita-
novým) z vrchu Euzova, z údolí Telnického, z Lise u Čes. Lípy a z Kozákova
nalezl jsem je též v čediči četných jiných míst, zejména v čediči z Yraníku u Meronic
od Pohradic (oliviu, enstatit, diopsid), z Koblberku u Milošova (drobná zrna směsi
olivinu a cnstatitu) v čedič, štěrku u Bohosudova (olivin, enstatit), v íed. >e severo-
západního pahrbku Jalovcového vrchu u Teplic (olivin, bronzit, diopsid), z jižního
úpatí Sedla u Libéšic (olivin, picotit), v leucit. čed. ze Střekova (olivin, enstatit,
diopsid, picotit) z Tastevčího vrchu u Střekova, v čed. od Těcblovic, z Kartouz a
Jičína (bronzit, phaestin a enstatit). Drobné částky a zrna, jež se objevila též co

') Reuss pozoroval úplDČ vyvinuté krystaly v čediči četných nalezišť. Na krystalech x Trcbn
Štěpanovského udává :P.2JŘ.3ř3.ooP.ooft.xPoo.oořa>. (Umgeb. y. Tepliti u. B. gtr. 173.*

*) Sandberger, N. J. f. M. 18C6, 385 a

Gutbcrlet, Einschlússe in valkauoidischen Gesteincn. Fulda, 1853, str. 29.

n. 29

směs výše naznačených nerostů, nalezla se velmi četně a hojně zejména v nefe-
línových a leucitových čedifích, olivínem bohatých.

2. Ubývání rozměrů koulí olivínových sledovati lze až do malých, pouze co hrách
velikých shluků, v nichž někdy veškeré ony nerosty, jindy jen některé z nich se vy-
skytují; a takové malé vyloučeniny bývají v hmotách čedičových jednotlivých nalezišt
velmi četné.

3. Přicházejí v čedičích olivínem velmi bohatých, v nichž tolikéž mikrosko-
pická zrna olivinu dosti hojně se vyskytují.

4. Na místech, kde jemnozmá neb celistvá hmota čedičová od hrubo- neb
jemnozmé směsi olivinu patrné jest oddělena, avšak s ním úzce a pevně souvisíc,
uelzc pozorovati žádného působení hmoty čedičové; ona nahnědlá ponejvíce velmi
tenká kůra, jevící se někdy a to jen místy na obrysech klubek olivínových, po-
chází zajisté odtud, že působením vody započalo se tuto přeměíiování.

5. Ani nerostní povaha směsi není pro tak zvaná olivínová klubka význačnou ;
uebot v jednom osamělém čistě přehledném krystalu olivínovém (barvy žlutozelené)
z Kozákova nalezlo se asi 2°**"- velké, pruhovité zrnko temně zelenošedě zbarvené,
jež se zcela dobře vyňati dalo; zrnko toto vynikajíc velmi dokonalou štípatelnosti
a mikroskopickou povahou, nebylo nic jiného než enstatit. Y mikroskopických zrnkách
olivinu pozorovaly se dále vrostlice bronzitu a černá zrnka, jež jsou bezpochyby picotit.

V jednom kuse olivinu, jenž (dle dvou směrů rozeklán jsa a nepochybně
jednotlivci náležeje), v čediči Kozákovském zarostlý byl,nalezena jsou četná tmavá
poněkud sploštělá zmka, jež se solí fosforečnou zřejmou reakci na chrom dávala,
jichž tvrdost však menší byla picotitu.

V živcovém čediči z Kartouz u Jičína objevují se malé listnato-zrnitč vy-
loučeniny (tmavě zeleně zbarvené) zvící 2", jež se skládají podstatně ze zmek již
přeměněného, špinavě černozeleného měkčího bronzitu, Breithauptova phaestinu, a
jiného nerostu, který jí»a dosti prosvitavý a zelenobíle zbarvený, dle tvrdosti (55)
jakož i dle velmi dokonalé štípatelnosti své v jednom směru a dle skoro dokonalé
štípatelnosti v druhém směru (ooP a ooPod) co enstatit se objevuje. V drobno-
hledu ukazují úlomky jeho husté rovnoběžné rýhování dle jednoho směru a volné řady i
proužky pórů plynových. V téže směsi nacházejí se také černá zrnka, velmi drobounká.

6. Konečně i chemicky zkoumány byvše představiyí tyto vyloučeniny mimo
picotit a iserin jen jedinou řadu křemičitanů a to sice jedno- a dvojkřemičitany
těchže kysličníků, které se jen poměry kvantitativními liší, vyjímaje snad diopsid,
v kterémž kysličník výpenatý převládá. Není tedy příčiny, pro kterou bychom
onen náhled přijati měli, že tak zvaná klubka olivínová jsou úlomky jakési skály
olivínové, jelikož i mikro- i makroskopické vyloučeniny téže směsi nerostů (byfby
i v nestejném množství) v tomtéž čediči zároveň přicházejí. Z uvedných těchto důvodů
jsem tudíž toho náhledu, že tyto zrnité shluky olivinu a bronzitu, jež v čedičích
přicházejí, pouhé vyloučeniny čediče jsou a téhož původu jako jiné součásti jeho.

Olivin klesá řidčeji u velikosti na zrnka mikroskopická; nejčaatěji vyskytiýe
se u velikosti máku až hrachu. Průřezy olivinu dílem bezbarvé aneb bělavým
obláčkům podobné, dílem modravě noh šedozelené zbarvené, více méně vláknité
nneb — jsou-li u vetší míře přeměněny — zelenošedé, žluté, červenožluté neb červeno-
hnedó a více méně kalné, nemají zvláštnílio slohu; omezení jejich jest velmi

30 n.

zřídka přímočarné, nýbrž slabě vlnité a mezi součástkami čediče vynikají hlavně
tím, že mimo pruhy hmoty čedičové a sporá zrnka černohnědá nemají téměř žád-
ných vrostlic krystalových.

Mikrolithy augitu, amfibolu, nefelinu a leucitu nepozorovaly se v nich
nikdy; proužky a větší částice hmoty čedičové, jež bud hluboko do prAřezů oU-
vinových zasahují buď jimi úplně json zavřeny, vyskytují se hojně v čedičích
mnohých nalezišť, zvláště pak bývají časté v čedičích s hmotou sklovitou, hnědě
zbarvenou. Vrostle částice skla bývají světlými augitovými neb živcovými, paprsko-
vitými neb vláknitými jehlicemi na pólo vykrystalované aneb obsahují černohnědé
jehličky a vlásky ; zároveň nacházejí se také v průřezech olivínových zrnka ztnis-
kovitá s bublinkami. Prázdné póry a póry plynové bývají někdy v řádkách
u veliké hojnosti uloženy a mezi nimi pozorují se někdy též póry tekuté s pohyb-
livými bublinkami (libelami). Co význačné vrostlice udává Zirkel tenoinohnědá
(hnědožlute neb žlutohnědě ano i olivově zeleně zbarvená), prosvitavá, velmi malá
zrnka, jež bezpochyby náležejí picotitu aneb spinelu.

Tato těliska podoby přerozmanité (zaokrouhlené, podélné i klínovité, nejčast^i
čtyř* až trojhranné) lze i v úplně přeměněném olivinu dosti zřejmě pozorovati;
protož uvádí je Zirkel co význačný znak olivinu.

Proměna olivinu, jejíž různé stupně a přechody nejsnáze sledovati se mohou
v horninách čedičových, bere počátek svůj od zevnějšku, pokračujíc pak dle roz-
ličných puklin a trhlin, tak že z počátku pouze okraj a žilky puklin v průřezech
olivínových více méně kalné a vlnitě vláknité bývají, podobajíce se temnému
třepení barvy šedozelené. Tím bývá průřez olivínový na více světlých, šedo-
zeleně obroubených políček rozdělen, která i tenkráte ještě zřejmá jsou, když
proměna dále byla pokročila. Ponenáhlu mění se barva šedozelená v zelenožlutou,
v citrónovou, v žlutočervenou, hnědočervenou až konečně i do temnočervené pře-
chází, při čemž v stejné míře oné kalnosti a barvitosti přibývá. V některých če-
dičích býviýí průřezy krásně olivínové, neb co brčál zelené, aneb i do modra zbar-
vené. Nezřídka bývá vnitro ještě co oliva zelené aneb nažloutle zelené (proměnou
v hmotu hadcovou) — s čímž zároveň spojen jest vlnitě vláknitý sloh — okraj
však stal se již žluto- až hnědo-červený, méně prosvitavý a okolo něho vzniká
temnorudá obruba. Jakmile počíná se vyvinovati barva hnědočervená, již vystupiye
i přímočarné rýhování podélné, nezřídka i příčné, tak že průřezy, jichž plochy
vesměs barvou hnědočervenou (na některých tenkých místech i narudle žlutou)
proniknuty jsou, hrubší sice, avšak zřejmou vláknitosf v podobě čtvercových sítí jeví.
Poslední stupeň přeměny průřezů olivínových vyniká černohnědou jen něco málo
prosvitnou obrubou, která se svými hrubě přímočarnými a rovnoběžnými výběžky
do vnitra se prostírá. Hmota její (nepochybně haematit) vyplňuje znenáhla celou
plochu olivinu v podobě mříže, čímž jednotlivé tyčinky mřížové hnědočerně mís^
zbarveny bývají, políčka pak nacházející se mezi nimi ještě temně rudobnědě pro-
svitají. Celkem podobají se poměry přeměn olivinu mikroskopického i oněm, jež
Čermák při proměnách skal olivínových udal. Různé tyto stupně proměny iikazqe
olivin na př. v čediči od Blatců. — Vzácné jsou však přeměny olivinu v těliska
koncentricky sferoidická, jaké nalezl jsem pouze v čediči Svárovském.

Ve světle polarisovaném jeví jen bezbarvé průřezy olivinu lepou barvitost

n. 31

Apatit

Není zajisté ni jediné hoininy čedičové, v níž by se přítomnost apatita
reakcí kyseliny fosforečné s niolybdaeAanem amonatým dokázati nedala, ano jsou
i takové horniny čedičové, kde apatit 1—5% hraotč čedičové ujímá; v tomto pak
množství dosahuje již svého maxima, tak že více 5^0 apatitu v čediči se nenalézá.

Podélné průřezy šesterečných sloupců apatítových bývají dlouhé, tenké, bez-
barvé obdélníky, zakončené někdy několika tupými jehlanci a spodovou plochou,
aneb dlouhé bezbarvé jehlice ; průřezy příčné mají podobu více méně pravidel-
ných áesterců, a jsouce ponejvíce zcela bezbarvé jasně vynikají; jsou-li však
práškovitými zrnky našedivěle neb nahnědlc zbarvené, bývají pak práěková zrnka j^ich
bud v rovnoběžných hustých řadách a proužcích (v nichž se zároveň čeraé jehlice
a sloupečky titanového železa objevují) uložena aneb se ode středu k oběma
koncům vřetenovitě zužují neb konečně nepravidelné více méně hustě jsou skupena.
Tento práškovitý ráz vyskytuje se zejména v delších a šiiiích průřezích, podélných
i příčních, na nichž se jeví spojka tupých jehlanců P, mP^ m'P. ... OP; zároveň lze
na těchto průřezech velmi často pozorovati miskovitý sloh, jenž stává se tím, že
práškovité jádro l^rystalu (šedé neb nahnědlé) obroubeno bývá velmi tenkým a
zcela bezbarvým proužkem okrajným. Takovéto průřezy apatitu, jichž množství
kvalitativným určením kyseliny fosforečné ustanoviti se dá, rozeznávají se
ponejvíce již na pohled od krátkých, bezbarvých průřezů nefelinových, jež

v

pravidelným uložením četných mikrolithů vyznačeny bývají (jako v čediči ze Řípu).
Objevujf-li se pouze bezbarevné krystaly apatitu, bývá i jejich značnější délka i sporé
jejich rozšíření v poměru k četným a kratším obdélníkům nefelinovým, jež ponejvíce i
vrostlicemi mikrolithů se vyznačují), znakem k rozeznání od nefelinu postačitelným.

Mnohem zřejměji jeví se rozdíl tento v čedičích přeměněných; neboť je-li
i největší část součástek čedičových valně porušena, zůstávají přec průřezy apa-
titové ještě nadobyčejně čerstvé, tak že ostré jich průřezy mezi porušenými sou-
částkami čediče velmi jasně vynikají.

Mimo černošedá neb nahnědlá zrnka prášková, jež bez odporu dílem z pórů
plynových a zniek ztruskovitých, dílem z prášku magnetitového neb titanového železa
se skládají, obsahují krystaly apatitu jen zřídka vrostlice patrných zrnek magne-
titových neb krátkých sloupků titanového železa.

V příčných průřezech šesterečných jeví se tyto sloupky co široké jádro
obroubené bezbarvým pásmem apatitovým (na př. v čediči ze Zajícova.) Velmi
zhusta nalézá se však apatit co vrostlice v krystalech augitu, amfibolu, biotitu
a rubelanu. Drobné šesterče apatitu objevují se na př. v krystalech augitu, v čediči
ze Zajícova, pak v tlustých deskách biotitových a rubelanových z Loukova a z j. m.
Ač již hmota desek rubelanových z Loukova z největší části byla v steatit se
přeměnila, zůstávají Šedobílé, slabě prosvitavé (až 1*5 mm. tlusté) sloupky apati-
tové téměř neporušené.

Jak z mikroskopických a lučebních zkoumání patrno, podobá se pravdě, že apatit
v čedičích nefelinových v největším množství jest obsažen.

Množství apatitu v čedičích vypočetl jsem z určené kyseliny fosforečné z čet-
ných nalezišf, a výsledky byly tyto :

32 n.

kyseliny fosforečné apatitu
V čediči magmatovém z Pšanského p. u Loun . . 0*563 . . . 1'38
y čediči noseanovém a nefelinovém z Řipu . . . 2*04 . • . 4.98
v čediči uosean. a nefel. ze Solného vrchu u Slaného 1 25 . . . SOS

„ „ „ „ „ „ 1-86 . . . 4-54 (jiná průba)

v čediči nefelinovém z Čertovy zdi 0ol4 ... 1*26

v čediči leucito-nefelinovém ze Zajícova .... 0553 ... 1*35
v čediči leucitovém z Paškapole O- 107 ... O 26

Čedič noseano-nefelinový z Milého u Bélošic a čedič živcový od Bt-
dechova u Bělé jevily jen stopy po kyselině fosforečné; kvalitativné zkoušky čediče
ncfelinového z hoiy Yinarické jakož i načervenalých (nahnčdlých a šedavých)
leucitových hornin peperinových, od Bořislavy, Šímy a Loukova, jei se vyznačigí
porfyrickým amfibolem, biotitem a rubelanem, okazují, že tu bývá kyselina fosfo-
rečná zastoupena v množství více 1%, tudíž že i apatit 3— 4®/© obnáší.

Rozbor čediče magmatového ze Skalky provedený v laboratoří p. prof. Šab-
říka podal: 1'3% kyseliny fosforečné, odpovídající 318®/„ apatitu.

Dle E. Jahna obsahuje
čedič trachyto\ý z hory Kunětické 0'63% kys. fosf. odpovídající 1*54% apatíta.
čedič magmatový žíly Spojilské . . 0-76% ?i n 1'85% „

čedič z Vlčí hory u Čemošína . . . 0*76% „ „ 1'85% n

Ryzí železo.

Ryzí železo v čedičích objevil nejprve lli. Andrevs; tento nalezl je v čedičových
horninách irského hrabství Antrimu co zrnečka jemné rozptýlená, jež se pod
]nikroskopem od magnetitu v ničem nelišila; avšak i Pagelsovi podařilo prý seje
objeviti v čediči z Bárensteiuu nedaleko Annaberku v Sasku a pó něm udává též
Keuss, že nalezl železo ryzí v četných českých čedičích (Sitzb. d. k. k. Akademie
der Wissenschaften in Wieu 1857. 546.)

Dle návodu těchto badatelů zkoumal jsem na železo ryzí jemné i-ozetrený
prášek čediče od Slaného, z i)ahrbku Pšanského u Loun, ze Řipu u Roudnice,
od Dubic na Labi, z Itadechova u Bělé, od Libšic u Bíliny, z Čertovy zdi, pak
i melafyr z Trosek u Jičína, ponechav je přes týden v skalici modré, neob-
držel jsem však ani stopy po sraženině mědě.

Magnetit

Magnetit jest nejstálejší součást všech hornin čedičových, provázeje tyto
u velikém množství v podobě černých nepřehledných zrnek. Průřezy jeho jsou
čtverce, šesterče nob mnohoúhelníky, z nichž tyto po většině složkám osmistěnovým
náležejí. Velikost jejich nebývá v tomžc lístku stejná; klesáf často až na nepatrné
body fprášku magnetitového).

Rozdělení magnetitu jest buď v celé hmotě čedičové stejnoměrné bud jsou mistr
četi.iá /rnn nakn])ena. Někdy bývá uložení zrn téchto pravidelné na zpfisob složek?

n. 38

odpovídiyící buď hranám některého většího krystalu (jako v čediči od Yinařic),
čímž se hmota čedičová aneb její součást ve shluku magnetitu co vrostlice nalézá,
aneb ukládají se menší magnetity ve směru os, tvoříce podoby křízft, svícnů i
sukovitých hůlek. Jsou-li pak tvary tyto velmi malé, jeví se nám co jehličky
a vlásky.

Známé vrostlice magnetitové jsou :

1. Apatit, jehož malé šesterečné průřezy, ostře vystupiyíce, v četných čedičích
hojně se vyskytují.

2. Nefelin, objevuje se v zrnech maj?netitu, jež se co shluky malých kry-
stalů jeví (na př. v čediči Vinařickém).

3. Augit v podobě nahnědlých prosvitavých krystalků, jimiž zrnka magnetitová
některých čedičů silně proniknuta jsou (v čediči ze Zajícova). Y mnohých
čedičích bývají již olivin, jakož i beztvarná hmota úplně přeměněny, zrnka však
magnetitová zůstávají ještě úplně neporušena a ostře omezena; ale i naopak
nalézají se v čediči málo porušeném zrna magnetitu, která přeměně podlehnuvše čer-
venavou neb nahnědlou obrubou kysličníku železitého neb hydrátu jeho omezena
jsou. V prvním případě proměny převládá působení kyseliny uhličité, v druhém
pak působení kyslíku.

Zirkel považuje též ony jazykovitě, stromovitě rozvětvené, červenavé neb
červenohnědé lístky s kapradovite rozsekanými ostrými kraji, jež k magnetitu při-
pojeny bývají, za výsledek přeměny magnetitu na kysličník železitý neb hydrát
jeho (v čediči od Těchlovic).

Haematit.

Dle porovnávacích studií Zirklových vyskytuje se haematit v hnědočervcných,
při vodorovné poloze zřejmě šestercčných lístkách a destičkách, jež bývají nezřídka
chobotnaté, vykroužené, třepené a na sebe navrstvené. Zirkel uvádí jej mimo jiná
naleziště v čediči od Válče ; bývá však haematit i v jiných čedičích přítomen,
přicházeje tolikéž v těchto deskách a lístkách — nikde ale v hojnosti.

Železo titanové.

Titanové železo rázu klencového (Ilmenit, Iserin) objevuje se v zakulacených,
co smůla černých, polokovovč lesklých lístkách a zrnkách v čedičích z četných
nalezišf, všude však jest jen spoře rozptýleno. Co bob velká zrnka nalezl
Reuss v čediči z Elocberku u Kostomlat, od Yelvet, Hrtiny, Lichtcnvaldu,
z Yostrého u Střekova, z Eoštálu, od Ovčína u Třebenic, z Radobylu, Rabensteinu
od Buková a z j. m. Sporá tato zrnka přicházejí také v klubkách olivínových
a sice vždy poblíže hmoty čedičové.

Broušené lístky nerostu toho jeví se co okrouhlé neb šesterečné, černé a ne-
průhledné průřezy. Známo však, že i magnetit vedle čtvercových a obdélníkových
průřezů také šesterečné tYoří, není tudíž rá? tento pro železo titanové

3^

á

34 n.

tak význačným, abychom je od magnetitu rozeznat mohli ; jediným toliko měřítkem
býti m&že množství, v jakém ten kt^rý nerost přichází; při větším množství
průřezů šesterečných může se za to míti, že tu v stejném poměru železo titanové
jest zastoupeno. Jidý znak, který také ku poznání iserinu mikroskopického v hor-
ninách přispívá, jest (dle Sandbergra) fialová barva,. jakouž obdržíme, zavaříme-li
prášek čedičový, iserin obsahující, s kyselinou sírovou.

Rcotit.

Chromová odrůda Černého spinelu (pleonastu) objevena byla v nefelinitech
z Kočičího Hřbetu a z Hory Lebavské ; Sandberger dovodil též přítomnost její
v tak zvaných koulích olivínových zároveň s bronzitem a diopsidem.

Picotit vyskytiye se ponejvíce v podobě nepatrných černých aneb černo-
hnědých, poněkud sploštělých zrnek, kteráž v skrovném množství do
olivinu vrostlá bývají; zřídka jen objeví se zrnko 6 mm. velké. Zrnka, která
pro vyšší stupeň své tvrdosti, jakož i proto, že v perli boraxové jeví reakci na
chrom, za picotit určiti se mohou, vynikají na povrchu svém leskem mastným, ni
plochách pak lasturových silným leskem skelným. Farský ^) zkoumal picotit z klubek oli-
vinu z Kozákova a rozbor jeho (proveden s 0*2014 gr.) podal následující výsledek yX:

kyseliny křemičité = 3*77

kysUčníku hlinitého = 50'34

, chromitého = 5*75

f, horečnatého = 17 '87

. železnatého == 22'27

Odečte-li se přimísená hmota olivínová a uvcde-li se výpočet na \, jest pak

kysličníku hlinitého = 55-40 1 p«»^' ^"^»
„ chromitého = 6-33 j ^'^'^^

. horečnatého = 13'341 ^^^„
n Železnatého = 24-93/

Kyz magnetový.

(Pyrrhotin).

Přítomnost kyzu magnetového zjištěna jest Farským ^) v čediči Kozákovském;
přicházívá v tenkých magnetických lístkách barvy spýšové neb bronzové a jest
v čediči pevném, neporušeném jen velmi spoře rozšířen.

Podobná zrnka kyzová, jež však pro drobnost svou dále zkoumati se nemohla,
objevil jsem v četných (pevných) čedičích ; Reuss uvádí čedič z Rabensteina a
olivínové koule z Telnického údolí co kyzonosné. ^)

V čediči zvětralém nachází se kyz železný mnohdy u veliké hojnosti (v po-
době drobných zrníček) a týž jeví se co pyrit

■) Zprávy spolku chemikAv čes. 1., s. 31.
*) Zpxkrj spolini chemiků čes., b. I., 8.33.
*) Umgebang von Tepliti and Bílin 1840, 177.

n- 36

Sklovité magma.

Zirkel poukázal k tomu, že v největší části čedičů živcových a snad i ve
všech čedičích jakési beztvarné, stuhlé magma čedičové vězí, jež po vyloučení
krystalických součástí mezi těmito co residuuui utkvělo; maje pak na zřeteli,
že množství i jakost tohoto čedičového magmatu veliký má vliv na tvářnost skry-
tého slohu mikroskopického, podal na základě tohoto magmatu rozdělení čedičů
živcových. Podobné sklovité map:ma nevyskytá se však pouze v čedičích živcových,
nýbrž i v čedičích nefelinových a leucitových, ale v těchto zřídka u větším
množství. Mimo to jsou i takové horniny čedičové, jichž základní hmota jedině ze
sklovitého magmatu bez mikrolithů, pak z augitu a z magnetitu se skládá (aniž
by jakýsi živcovitý nerost se přidružil).

Toto sklovité magma jest zřídka čisté t. j. bez mikrolithů a trichitů Č.
výtvorů temných, vláskových a práškových; je-li však magma čisté, jeví se v tenkých
vrstvách co hmota bílá, šedo- aneb žlutobílá a průhledná; vyloučí-li se nahnědlé a
černošedé výtvory vláskovité, kostry krystalů aneb rozmanité mikrolithy, tu pozbývá
více méně sklovitého rázu, stává se polokrystalickýra a nabývá obyčejně barvy
hnědé. Nezřídka vyloučí se výtvorů vláskových, jehlic, vlásků, klínků neb
mikrolithů takové množství, že jen s těží sklovité magma co také objeviti lze;
v tomto případu stalo se magma skoro cele krystalickým.

V broušených lístkách pozná se toto sklovité magma (i když v menším
množství přítomno jest) snadno po tom, že postrádá individuálnosti a že v polaríso-
vaném světle co jednolomná hmota se jeví; zejména ve světle polarisovaném vystupuje
sklovité magma velmi zřetelně co hmota temná, ostře oddělená od krystalů, skvoucích
se v rozmanitých, pestrých barvách; mnohem však větší obtíže činí poznání
magmatu tohoto, je-li v menším množství mezi jednotlivými menšími krystalky
vtěsnáno, poněvadž, i kdybychom sebe tenčí lístečky hornin sobě upravili, přece
ještě nad i pod magmatem krystalické úlomky patrný bývají. Vždy však ve světle
obyčejném vystupige ono nahnědlé a vlásky bohaté, sklovité magma mnohem
zřejméji než je-li bezbarvé a bez vlásků.

Šedobílé a nazkrze stejně žlutobílé zbarvení sklovitého magmatu bývá tomuto
vlastní, ono však nahnědlé neb hnědošedé neb hnědožluté zbarvení (někdy nástinem
do fialová) pochází ponejvíce od roztroušených, velmi jemných výtvorů vláskovitých
a práškovitých. Čím hustěji se totiž vlásky a prášek (trichity) v hromádky na-
kupí, tím více jeví se sklo, které je uzavírá, temnějším; naproti tomu bývá však toto
na místech velmi tenkých a na vlásky chudých téměř bezbarevné. Mimo tyto vlas-
ko vé výtvory, jež co tmavé body, jehličky, vlásky a klínky rozmanitě sestaveny,
co pérka, chocholky, kosmaté a vhiaté hromádky a t. d. se objevigí, vystupi^í
také na některých místech shluky výtvorů kostrových, tvořící kypré, hnědočerné
mřížování, jehož směry průsečným hranám augitu odpovídají a někdy téměř uza-
vřené hrany průřezů augitových tvoří. Tyto vyskytují se ponejvíce v sousedstvu

olivínu a bývají i krystaly olivínovými uzavřeny.

3*b

36 n.

Nejkrásnější a nejčetnější takovéto výtvory kostrové (vedle rozmanitých,
zvláště pířitých výtvor& vláskových) nalézají se v čedičích maginatových, zejména
od Svinčic, z Králičí Hory u Mirešovic a ze Skalky, ony pak vlnité a kosmaté
výtvory vláskovité bývají v čedičích magmatových a v obecných živcových s na-
hnědlým sklovitým magmatem docela obyčejné.

Pozorujeme-li důkladněji větší kostry augitu a ony velmi malé pflritě sestavené
výtvory vláskovité, jež v zmenšené míře tyže směry mají a podobnou (nahnédle)
splývající obrubou se vyznačují, m&žeme za to míti, že obojí výtvory jednoho
druhu jsou a jen velikostí se rozeznávají; jelikož pak mezi oněmi i tvary kle-
nuté a slabě zakřivené nacházíme, můžeme také vlnatým a jiným shlukům vlás-
kovým týž původ přiložiti. Mimo to podobá se pravdě, že i pohybování se
hmoty sklovité v době tuhnutí rozmanitě působilo na polohu a tvárnost skapin
trichitových.

V mnohých čedičích magmatových (ku př. ze Svinského vrchu, z Králičí
Hory) a živcových (ku př. od Pohradic, z pahrbku Panznerova a z Yrkoče), pak
v některých nefelinových (od Bělošic, ze Kipu) vyskytuje se nahnědlé* zrnité, na
pólo neb zcela krystalické magma, jež zbarveno jest velmi jemným práškem tri-
chitovým, hustě roztroušenými body a. krátkými jenmými proužky, jehličkami
a vlásky.

Jiného rázu jsou černé výtvory trichitovč bez nahnědlé obruby v bezbarvém,
spoře sklovitém cementu čediče živcového od sv. Ivana a jiných čedičů, vynikiyících
bezbarvým sklem. Tvary jejich, podobající se ponejvíce písmu hebrejskému připo-
mínají na skupiny magnetitu a železa titanového ; téhož rázu jsou i ony výtvory,
jež vedle skupin chomáčů trichitových a koster augitových co tlusté sukovité hůlky
přicházejí v čediči od Skalky.

Ze se i výtvory vláskové co samostatné vyloučeniny bez magmatu skelného
vyskytovati mohou, patmo v čediči od sv. Ivana, kde živcové tyčinky buď pi-ouíky
hustých sifovitýcli výtvorů vláskových odděleny buď krátkými vláskovitými jehli-
cemi a chloupky posázeny bývají.

Magma mnohých čedičů živcových, na pólo neb zcela krystalické, mívá na
některých místech aneb v celém broušeném lístku špinavě zelenou barvu, čehož
příčinou jsou jemné vyloučeniny jiného druhu. Tyto tvoříce slabá průsvitavá aneb
neprůhledná zrnka, osténce, chloupky a vlakénka, podobají se bud zmotanémn
pletivu, buď mechovitým skvrnám, buď rovnoběžným páskům i hřebenitým a har-
fovitým tvarům. Jelikož rozmanité tyto tvary barvy zelenavé rozptýleným, vláknité
přeměněným úlomkům olivínovým nejvíce se podobají, jest dle obdoby pravdé
velice podobno, že tolikéž náležejí hmotě hadcovité (serpentinovité) a bez pochyby
druhotné výtvory jsou, jako zelenavá, vláknitá hmota olivinu v hadec promčntei.

Tyto výtvory vyskytují se ponejvíce v čedičích zásaditějších, bohatších kysli^
níkem horečnatým, jež majíce hojnost olivinu, i nefelin a anorthit obsahují (na fl
v čediči z Kolozruk, z pahrbku Panznerova, od Pohradic a Košová). V tčchže po-
dobách, jaké jeví sklovité magma, samostatně se vytvoiívší, nalézá se i co vrosť
lice v augitu, v olivinu a v živci.

Že chemické složení sklovitého magmatu podobně jako chemická skladba
tachylytu není stálé, nýbrž že souvisí s rázem ostatních součástek čedičových, e

n. 37

tom není pochybnosti. V čedičích, v nichž u větším množství jest kyselina kře-
mičitá, jest tolikéž i sklovité magma kyselejší a naopak.

Známo jest, že sklovité magma jakož i tachylyt kyselinami se ponejvíce rozkládají,
vylučujíce kyselinu křemičitou co rosol, lze tudíž za to míti, že se mnohem četněji
objevují v oněch čedičích, jež negméně kyseliny křemičité vykazují. Uváží-li se
pak, že v tuhnoucí hmotě tím snáze krystalické součástky se tvoří, čím rozdíl-
nější jsou body tání těchže součástí, jeví se zřejméji, proč v čedičích trachytových,
andesitových, leucitových a nefelinových řidčeji a méně sklovitého magmatu se
nachází; jsou-li však v magmatu smíšené nerosty téměř stejně roztopné, tu se
tyto za rychlého ochlazení mnohem .obtížněji krystalicky oddělují a spíše se stává,
že beztvamou směs čili sklo tvoří. S tím srovnává se i výsledek chemického
rozboru čediče z Kolozruk a od Skalky, v nichž se chemické složení skelného
magmatu rovná směsi nefelinu a anorthitu.

Ze všech součástek čedičových hornin podléhá nejprve sklovité magma pře*
měně, která dle své a chemických agencií povahy rozmanitě díti se m&že. Zirkel
podotýká, že magma krystalické spíše rozkladu podléhá než magma čisté, postrá-
digíci mikrolithů a vlásků, a příčina toho leží patrně ve volnější spojitosti částic.

Šedé a žlutobílé, více méně zrnité (krystalické) magma bývá uhličitany pro-
niklé, šumí více méně v kyselinách a neobjevuje se mezi křižujícími se harapatity
zcela temné, nýbrž tmavošedé a kalné.

Špinavě zelené, více méně zrnité (krystalické) magma nabývá proměnou barvy
rezavé, což se tím stává, že roztroušená zrnka trichitová dílem se okysličují a vodu
přijímají; pokročí-li pak přeměna, vyloučí se nahnědlé chomiíče hydrátu kysličníku
železitého a vedle nich vystoupí místy i výtvory zeolitové. Velmi krásně pozorovati lze
tvoření se zeolitů při přeměně náhnědlého sklovitého magmatu v čediči ze Skalky,
(viz výpis t. čed.)

Rozvrh odrftd hornin čedičových a skrytý sloh hmoty základní

K horninám čedičovým čítaly se dosud dolerit, anamesit a čedič (v užším
smyslu) co odrůdy živcové. Když pak poznány jsou i odrůdy bezživcové, v kte-
rých nefelin, leucit, hauyn ujímá živci místa, rozšířila se řada odrůd čedičových
tím, že připojeny jsou nefelinit, leucitofyr a hauynofyr; neboť nebylo podstat-
ných rozdílů v poměrech geologických mezi veškerými vyznačenými odrůdami, jež
se jevily u vývinu svém co členové jedné velké doby — doby čedičové.

Místo oddělování prvních tří odrůd, jichž rozdíly zakládají se pouze na různé
velikosti součástí a stejnou měrou dovoditi se dají í u ostatních čediče odrůd, jest
bez odporu prospěšněji, spojiti je jménem „čedič živcový" a místo názvů ostatních
odrůd, totiž místo „nefelinit, leucitofyr a hauynofyr* prospěšně užiti lze výrazu
„čedič nefelinový, leucitový a hauynový; nebot tím vynáší se na jevo rozdíl
od lav, podobně složených, a prastarého jména „basalt č. čedič" ^) uiívá se pro

O ^Basalt** pochád beipochyby s ethiopakého sloTa ,ba8al"| jež snamená kámen železem
bohatý; dle zpráv Plinioyých se zemé fithiopft? nfýpnré basalt byl pKnesen.

i

38 n.

veškeré členy, jež vznikly v jedné veliké dobé ; zároveň nabudou horniny, jež se
zvaly dolerít, anamesit a čedič (v užším smyslu) a ponejvíce nejsou čediči Ovco-
vými^ správného a jasného výrazu.

Poněvadž v čediči, obsahujícím hauyn neb nosean, převládá vždy bud nefelio,
buď leucit bud živec, tož není potřebí, by se nerostnými jmény „hauyn a nosean'
vyznačovaly hlavní čediče odrůdy.

Mimo řady čediče živcového, nefelinového a leucitového vyskytují se četné
odrůdy čediče, jimž živcovitý nerost (živec, leucit, nefelin) vůbec chybí, aneb
v nichž se jen velmi skrovné nalézá. Poněvadž místo součásti živcovité vyvinuto
jest magma t. j. hmota na pólo neb úplně sklovitá co hlavní součást čediče, zovu takové
odrůdy Čediče, jichž hmota základní pouze z augitu, magnetitu a ze skla čili
magmatu se skládá, čedičem magmatovým. Na tomto základě, jakého druha je
živcovitá součást, aneb zastoupena-li jest hmotou sklovitou, rozvrhnouti se mohou
horniny čedičové na magmatové^ leucitové^ nefélinové a živcové. Tyto základní typy
nevylučují se však zúplna, nýbrž mísí se v četných odrůdách, jež směsí tou nabývsýf
nových, známek, vynikajíce mnohdy i zvláštními poměry geologickými i zvláštním
spůsobem svého vývinu. A poněvadž takovéto odrůdy k jiným horninám eruptivním,
mladším a starším, mnohou podobnost vykazují, záhodno jest při dalším rozvrhu
Čedičového horstva přihlížeti též ke spůsobu vývinu, k mikroskopické a chemické
příbuznosti se sousedními v stáří horninami, s melafyry, andesity a fonolity —
a tato příbuznost zakládá se nejen na jakosti, nýbrž i na poměrném nmožství sou-
částí a souvisí se zvláštním spůsobem vývinu horniny — a konečně přihlížeti i
k poměrům geologickým, zejména k jich postupnému stáří.

Povaha pak magmatu, skrytý mikroskopický sloh hmoty základní a poměr
velikosti součástek mohou býti základem rozvrhu podrobného. Odrůda čediíe
magmatovélw rozvrhuje se přirozené dle rázu magmatu. Bez ohledu na více neb
méně úplný, sklovitý ráz magmatu vystupují hned na první pohled dvě různé po-
doby jeho, zakládající se na rozdílu v barvě a v podobě tělisek trichitových.
Magma hnědé neb nahnědlé vyniká vždy bohatostí černohnědých vláskových tělisek
č. trichitů neb i koster krystalů augitových, a přimísením těchto tělisek nabylo
barvy své; magma pak šedo- neb zelenavě bílé pozbývá již poněkud sklovitého
rázu množstvím vyloučených mikrolitů (belonitů) aneb tělisek šedých, žlutavých,
zrnitě práškovitých.

Čedičové horniny onoho druhu jsou na povrchu temn^i, tohoto vsak druhu
světleji zbarveny ; nezdá se však, že by bylo podstatných rozdílů v ohledu chemickém.
Tudíž rozpadá se čedič magmatový na skupeninu čediče tmavého (áedočeméhu
neb černošedého), jenž vyniká hnědým magmatem, v těliskách trichitových bohatým
a pak na skupinu čediče svčtWho (šedého neb světle černošedého), jehož zá-
kladní hmota obsahuje magma šedé (zelenavě-bílé), vyloučením jehlic a zméček
práskovité.

V oboru horstva čedičového vyskytují se četní členové odrůdy, jejíž hmota
základní nemá patrné součásti živcovité, nýbrž jakousi součást zdánlivě beztvarnou
slabé (šedě nebo žlutavě) zbarvenou, jež postrádajíc zřejmého, pravidelného
omezení nevyniká určitým skupením vrostlic, ale objevuje se v polarísačním světle
u většině v barvě modrobílé neb modrošedé.

tt 89

Hledíce k neporušenému vzezřeni hmoty této u porovnání se známými proménami
čediče magmatového, můžeme na jisto vynésti úsudek, že polarisigíd hmota vy-
značená nevznikla proměnou jakési hmoty beztvamé. Bedlivým pozorováním vy-
skytují se přec na některých místech, zvláště ve světle polarisovaném, patrné známky
omezení pravouhelného neb šesterečného, někdy i pravidelné uložení sporých
vrostlic; a tyto Hdké objeVy naznačují již, že onen díl hmoty bezbarvé, jenž mo-
dravě polarísuje, pokládati se může za podélné průřezy nefelinové, díl pak, jenž
ve světle polarisovaném temný zůstává, buď za příčné průřezy nefelinu neb za průřezy
leucitu. Tomuto náhledu nasvědčují též výsledky rozborů chemických (na př. výklad
obem. rozboru čediče ze Zajícova).

Tato odrůda čedičová, která pro svou podobnost s čedičem nefelinovým nazývati se
může odrůdou nefdinitoidovou^ vystupuje ponejvíce na okraji hlavního pásma českého
horstva čedičového a náleží s čedičem leucitovým k nejstarším výtvorům čedičovým.

Čedič nefélinový dá se rozvrhnouti dle slohu na hrubo- a jemnozmý a
krystalický celistvý (čili na dolerít, anamesit a čedič nefélinový); může se pak
dále rozděliti dle rázu průřezů nefelinových a pak dle toho, chybí-li mu magma
sklovité aneb je-li v něm obsaženo.

K jemnozmému čediči nefelinovému řadí se sporé noseanity, (t. j. odrůdy
čediče nefelinového bohatší noseanem).

V mnohých čedičích leucitových vyskytuje se velké množství takových leu-
citů, jichž průřezy nejsou zřejmě omezeny, nýbrž se spíše podobají bezbarvému
neb (šedobflému) magmatu; tím pak, že tuto augit ve více méně pravidelných
kruzích uložen bývá, jakož i tím, že dlouhé bezbarvé mikrolithy (snad živec) jako
v průřezech leucitových na obvodu leží, rozpadá se toto zdánlivé magma na menší
a větší bezbarvé, okrouhlé, neb v podobě růženců souvislé části. Pouze na velmi
sporech místech vyskytuji se průřezy, které svými, byt i méně zřetelnými znaky
co leucitové se poznávají. A tuto třídu, obsahující méně zřetelně vyvinutý leucit,
z části i nefelin, zovu čedičem leucitoidovým.*)

Čedič pak obsahující zřejmými znaky vyznačené průřezy leucitu slově leu-'
citovým. Obě tyto odrůdy dají se roztříditi dle zřejmého a skrytého slohu (zrnité,
jemnozmé, krystalicky celistvé, zrnitě porfýrické).

Odrůdy černošedé, hnědošedé, hnědé a červenavé, méně pevné, více méně hli-
nité, vynikající velkými krystaly augitu, amfibolu, biotitu a rubelanu, mohou na-
zvány býti na základě pravdě podobného původu svého — co hornina z bahna
lávového vzniklá jako Albánský peperín — čedičem peperinovým.

Nejrozmanitěji objeviu'í se čediče živcové. Tyto rozdělil Zirkel, dle skrytého
slohu základní hmoty ve čtyry hlavní skupení, na čediče:

A) stejnozmé (v nichž sldovité magma zřejmě nevystupuje) — jež opět roz-
třídil dle velikosti jednotlivých součástí na

a) skrytě jenmozmé

b) skryté hrubozmé (anamesity)

c) skrytě velmi hrubozmé (dolerity) —

*) Rosdíl odrftdy nefelinitoidové od nefelinové a leadtoidové od leadtové uenkládá le na rAsnosti
? povaze minerábí a chemické, nýbrž toliko na rflsné tvářnotti mikroikopické.

d

40 n.

B) krystalicko-porfyrické,

C) sklovitě porfjrrické — a ty zase na odrůdy
a) s čistým a

h) s polokrystalickým magmatem — a na

D) ony, jež mají sporé, mezi krystaly vtěsnané magma, které opět jest bud

a) čistě sklovité, buď

b) polokrystaUcké, bud

c) zcela krystalické.

Poměry slohu čedičového mění se však často dosti rychle v malé vzdálenosti
téhož naleziště, někdy i v tomže lístku broušeném. Za tou příčinou jeví se vý*
hodnějším takové rozdělení, jež neleží ve slohu, nýbrž které bud spočívá na prvé
udaných základech příbuznosti s melafyrem, andesitem, fonolitem a horninami
čedičovými, buď na relativném stáří se zakládá. S tím pak souhlasí zároveň i zvlášt-
nosti skrytého slohu i chemické povahy i jiných důležitých znaků.

Ačkoliv vědomosti naše o mikroskopické povaze melafyrů, fonolitů, andesitů
a trachytů v mnohém ještě ohlede jsou neúplné, zvlášt co českých nalezišC se týká,
tož jsou předce hlavní typy jejich tak vyznačeny, že se jich dobře užiti může ku
porovnávání s horstvem čedičovým.

Ze znaků zevních a z geognostických poměrů čedičů a fonolitů českých
soudil již Reuss, že mezi oběma není určitých mezí, nýbrž že se tuto nenáhlé pře-
chody pozorují. Náhled tento rozšířen a změněn mikroskopickým a chemickým
rozborem čediče v ten smysl, že nejen mezi čediči a fonolity, nýbrž i mezi čedid
a andesity a melafyry přechodní horniny se vyskytigí, jež v oboru českého horstva
čedičového nemalou mají důležitost

Na tomto základě podávám tuto rozvrh čedičů živcových, kterémuž základem
jest všeobecný typus čili vztahy ku příbuzným horninám, k melafyrům, andesitům
a fonolitům, rozeznávaje :

Čediče melafyrové,

obecné čediče živcové (v u/ším smyslu, po živci pak čediče anortbitové
a oligoklasové) a

čediče andesitové (z části i fonolithové).

Čediče melafyrové jsou velmi jemnozmé (anamesitové) odrůdy barvy černošedé
(s nástinem do zelena neb do hnědá) více méně zřejmým, nahnědlým neb bez-
barvým, sklovitým magmatem proniknuté, v nichž oligoklas nejméně polovici, oby-
čejně však 7a hmoty čedičové zaujímá. (Jich omezení může se určiti teprv, až
budou melafyry dokonale známy).

Obecné čediče iivcové v užším smyslu jsou ponejvíce odrůdy krystalicky celistvé
a barvy z čedičů nejtemnější, šedočemé; trojklonný živec dosahuje často sotvi
třetinu, vždy pak méně poloviny veškeré hmoty čedičové; aklovité magma, jež jest
ponejvíce nahuědlé, trichyty bohaté, řidčeji šedobílé, množstvím mikrolithů a práska
proniklé — bývá ve směsi převládajícího augitu, magnetitu a olivinu dosti zřetelné

Dle rázu živce mohou se rozděliti čediče živcové v čediče anaríkikwi a oK-
góklaaové (labrador nebyl posud v čedičích nalezen, tím však se nedokaziqe, že
by se vůbec objeviti nemohl.)

IL 41

z výkladu chemického rozboru čediče Kolozruckého podal jsem úsudek o
přítomnosti anorthitu v čediči tomto.

Z mikroskopického rázu bezbarvých tyčinek, jež anorthitu přikládám, vychází
na jevo, že anorthit ponejvíce v jednoduchých, bezbarvých, tyčinkových průřezech
se tu vyskytuje, jež ve světle polarísovaném jen několika málo temnými ostrými,
proužky od podobných (tyčinkových) průřezů mdle namodralého nefelinu se liší;
i to nezdá se býti nahodilé, že jej mimo nefelin nahnědlé, trichity bohaté magma
sklovité provází.

Čediče oligoklasové^ jsouce bez odporu mezi obec. živ. čediči nejrozšířenější,
obsahují bud nahnědlé, vlásky bohaté, aneb šedobílé, dílem zrnité, více méně
vyvinuté magma pólo krystalické, jež se jen pořídku tak spoře nachází, že zdaň*
livě mezi krystalickými součástkami se ztrácí.

Rozdělení skoumaných již čedičů živcových v skupinu anorthitovou a oligo*
klasovou nelze mi z posavadních výskumů do podrobná provésti; protož je dosud
v jednu skupinu zahrnuji.

Čediče andesitové jsou po většině velmi jemnozmé, neb skoro krystalicky
celistvé; podobajíce se skrytým slohem základní hmoty své slohu andesitft, ob-
sahují vždy řádně vyvinuté bezbarvé neb šedobílé magma, jež množstvím vyloučených
mikrolitbů a zrnek práškových více méně jest krystalické. Vedle četných kry-
stalků augitových a zrnek magnetitových, vedle vždy přítomného nefelinu neb
leucitu a nefelinu vynikají pak dílem jednotlivé, dílem velmi hojné trojklonné
tyčinky živcové, někdy jen co jemné mikrolithy vyvinuté. Andesitový čedič, v němž
trojklonný živec jen v podobě mikrolitbů jest vyvinut, bývá bohatší leudtem.

V popředí čedičů andesitových přirozeně staví se zrnitá hornina čedičová
z hory Střižovické, jež jsouc dosud dolerítem nazývána, andesitu nejvíce se po-
dobá, pouze obsahem asi 10% nefelinu se lišíc.

Odrůdy čediče andesitového, hojné vhauynu, mohou pro sebe tvořiti oddělení
čedičů hauyno-andesitových. K čedičům andesitovým řadí se čedičové fanolithavé^
jež vystupujíce s čediči andesitovýrai v okrsku českého horstva čedičového, pře-
chodní tvary k fonolithům tvoří (kterým se i svým zevnějškem podobají).

Základní jich hmota světlo- neb zelenošcdá jest buď velmi jemnozmá,
buď krystalicky celistvá a skládá se z bezbarvého neb šedobílého magmatu,
jež vyloučením mikrolitbů více méně krystalickým se stalo, pak z větších a
menších krystalů augitových, z magnetitu, z jemných tyčinek živcových, z ne-
felinu někdy i z leucitu; řidčeji pozorují se zřejmé destičky sanidinové.

Magma bývá tuto začasté zastoupeno vynikajícím množstvím nefelinu neb leucitu.

Jsou i mnohé odrůdy, jež bohatý hauynem, co čediče hauynofonolithové
podřaditi se mohou. Čedičové fonolitové rozeznávají se od čedičů andesitových
tím, že v prvých pouze sporé desky sanidinové a menší množství tyčinek živ-
cových se vyskytuje; mohou se tudíž spojiti s čediči andesitovými, poněvadž,
pokud povaha tyčinek živcových se nevyjasní, všeobecný ráz základní hmoty obou
těchto čedičů valně se neliší.

Mimo vytčené již odrůdy Čediče povšimnutí zasluhuje zvláštní ještě skupina
čedičů, která již svými geologickými poměry patrně se vyznačuje. Zahmiyet nej-
mladší členy čedičové, jež vystupují ve fonolitecb trachytových co žíly zdím po-

42

n.

dobné; i skrytý sloh čedičft těchto jest význačný, že je na první pohled z brou-
šených lístků poznati lze. Čediče tohoto skupení jsou ponejvíce (velmi) jenmo-
zméf temně šedé neb (světle) hnědě neb zelenavě šedé, hmotou vápencovou pro-
niknuté a obsahují začasté zeolity.

Základní hmota jejich jest více méně drsná, v této pak vyBtupi:gí často
četné makroskopické krystaly augitové, jež dosahují velikosti několika čárek.
Za zvětšení asi čtyrstého pozorována, skládá se základní hmota ze žlutavé nd)
šedobílé, kalné, zrnitě práškovité hmoty, kteráž, vytvořivši se nepochybné přeměnou
noseanu, místy převládá (tvoříc samostatné dflce),^) pak z četných dlouhých, na-
hnědlých krystalů amfibolových, úlomků biotitových, méně četných zrn magnetitových
a buď zřejmých průseků nefelinu buď z bezbarvých tyčinek, jež buď nefelino,
bud trojklonnému živci náležejí. Poněvadž tito čedičové drsného bývají vzezření
a ponědadž se v trachytových fonolitech vyskytují, nazývám je čediči traehytavými.

Posléze míním ještě uvésti název čedičů tachylytavých pro ony načemalé,
šedohnědé neb hnědošedéi horniny, jež jsouce mladší čedičů trachytových aneb téhož
s nimi stáří, ponejvíce v tenkých (74—10* rozmanitě se křižigících žilách vynikají,
jichž stěny začasté tenkými (3 — 4'") korami tachylytu pokryty jsou.

Jich základní hmota jeví teprve při 800 zvětšení zřejmé spletení mikrolithů
v magmatu kalném, nahnědlém, v němž sporé ojedinělé úlomky čistého trojklonného
živce, augitu a velmi sporá zrnka magnetitová porfyricky vystupují.

Přehled českých hornin čedičových.

J. čediče magmatové.

1. tmavé, obsahující na-
hnědlými trichyty bohaté
magma;

dle zjevného slohu
a) porfyrické a
h) krystalicky celistvé;

dle skrytého slohu
a) sklovitě-poríýrické
/)) „ zrnité
y) nestejné;

2. světlé, obsahující na-
šedivělé neb žlutobílé ma-
gma, jež jest buď bohaté
mikrolity , aneb práškovité
zrnité (všecky odrůdy jsou
kryst. cehstvé).

dle skrytého slohu

á) sklovitě-zmité

h) velmi bohaté v augitu s ma-
gmatem velmi sporým.

11. Čediče nefelinové.

1. nefelinitoidy
á) velmi jemnozmé

(anamesitové)
V) kryst. celistvé

2. (čedičové) nefelenity
a) zrnité (nefelinové dolerity)
h) (velmi) jemnozmé

a) anamesity nefelinové
/)) noseanity
c) nefelinity celistvé.

IIL Čediče lettciUH^.

1. čediče leudtoidové

a) (velmi) jemnozmé

b) kryst. celistvé

2. čediče peperinové,

3. čedičové leudtořfTj

a) zrnité

b) (velmi) jemnozmé.

c) kryst. celistvé.

^) Převládáním nefelinu mizl nosean.

n.

48

IV. Čediče živcové

1. čediče melafyrové

a) s hnědošedým neb zeleno-

šedým magmatem
h) s bezbarvým magmatem
c) bez zřejmého, sklovitého

magmatu.

2. obecné čediče živcové
(v užším smyslu) -

a) snahnědlým, trichity bo-
hatým magmatem
(sem patří čediče anorthitové)
h) s magmatem šedobílým
více méné mikrolity bo-
hatým aneb práškovitě
zrnitým (čediče oligokla-
sové).

3. čediče andesitové (z čá-
sti fonolitové)

a) zrnité (doíeritické)
h) porfýrické (tím, že tu vy-
nikají deskovité krystalky
oligoklasu)
c) velmi jemnozmé a kryst
celistvé

a) v živci bohaté
/í) v hauynu „
y) v leucitu „

F. Čediče trachytové VL Čediče tachylyiavi.

á) s převládajícím živcem

b) s převládajícím noseanem

c) s převládajícím nefelinem
(nefelinity anamesitové a
doleritové).

Skrytý sloh hmoty základní.

Z toho, co v předcházejícím, pojednání o rázu hmoty základní řečeno bylo, jde
na jevo, že zvláštnost skrytého slohu čedičové základní hmoty na tom především závisí,
v jakém množství a jaké povahy jest magma, jež v základní hmotě více neb méně
krystalicky neb co sklo jest vyvinuto, jakož i na způsobu, jakým jednotlivé mikro-
skopické součásti pomocí magmatu co tmele (cementu) spojeny jsou.

Velmi zajímavý jest zvláštní onen zpflsob vývinu hmoty základní jenž se
skrytým proudovým slohem zove a v tom záleží, že drobné krystalické součástky mag-
matu v podobě proudů jsou uloženy. Sloh tento jest zřejmým toho dokladem, že
v tuhnoucím sklovitém magmatu, které ponejvíce již většími vyloučenými krystaly
opatřeno bylo, veškeré drobné krystalky, mikrolithy a vlásky v rozmanitých byly
pohybech.

Dle obdoby mikroskopického rázu broušených skel, v kterých kolem větších
krystalových zrn vyloučeny bývají pásky, proudy a jako nárazem a rozstříknutím
rozprášená hojna velmi malých krystalických výtvorů, jeví tolikéž mnohé broušené
lístky čedičů překrásné proudy a vlny menších krystalů, mikrolithů a vlásků, jež
bývají dílem kolem velkých krystalů amíibolových, augitových aneb olivínových,

44 n.

dílem kolem stěsnaných shluků rozmanitých součástic hmoty čedičové uloženy;
v těchto pak převládá jedna součást, ponejvíce magnetit neb augit. Začasté jsou
větší krystaly, v základní hmotě porfyricky vystupující, aneb shluky stěsnaných
krystalů dvěma proudy drobounkých mikrolithů v podobě ok uzavřeny (ku př. kry-
staly amfibolu v čediči od Yeršetína; pak shluky, sestávající většinou z magnetita
a augitu v čediči deskovitém z Dubic) — a při tom bývají pásky mikrolithů, dotý-
kajících se bezprostředně uzavřeného krystalu, nejhustěji stěsnány — aneb se roz-
šiřují pruhy mikrolithů v podobě proudů, vějířovitě se rozbíhajících aneb jevi
zvláštní uložení podobné rozstříknutí, jež povstalo prudkým nárazem proudu mikro-
litového na větší krystaly, které vlivem své tíže vzdorovaly návalu drobných částic
krystalických.

Nad míru krásný sloh proudový jeví se na některých místech čediče melafyro-
vého z Vinohradu u Yartmberka. Již pouhým okem lze pozorovati na lístku brou-
šeném zvláštní hedvábný lesk a nálet ledovému květu na oknech podobný; pod
mikroskopem pak vystupuje tu překrásná úprava v uložení hustě stlačených bez-
barvých tyčinek živcových kolem zaokrouhlených, oválních, vřetenovitých neb pra-
hovitých shluků, které skrovným pouze množstvím sklovitého magmatu zkaleny jsou
a z neúplně vytvořených slitých plastovitých krystalů augitu se skládají.

V čedičích, vyznačujících se takovýmto slohem proudovým vyskytují se někdy
(přec však dosti zřídka) větší rozbité krystaly, neb úlomky a kousky, k sobě náleže-
jící, jež v broušeném lístku nebývají od sebe daleko vzdáleny, aneb tak jsoa
od sebe odděleny, že jen tenký proud příčně uložených mikrolithů mezi nimi
vtlačen bývá. Takovéto mikrolithové proudy mezi úlomky větších krystalů vysky-
tují se ponejvíce v čedičích andesitových a fonolithových (ku př. z Dubic, Koštáln,
Vrabince), ale vždy jen co vzácnost.

I. Čedič magmatový.

Třída čediče magmatového obsahuje veškeré ony šedočemé a černošedé od-
růdy čedičové, jichž velmi jemnozmá nebo krystalicky celistvá základní hmota
pouze z augitu, magnetitu a beztvamého magmatu se skládá. Jen v některých
sporých případech vyskytují se také (však velmi skrovně) tyčinky živcové nebo
krystalky nefeliňové, někdy i stopy po průřezech leucitových.

Dle rázu magmatu rozpadá se čedič magmatový na

1. tmavou odrůdu, obsahující nahnědlé a vlásky čili trichity bohaté sklo co
tmel krystalických součástí a

2. světlou odrůdu, obsahující sklovitý tmel (cement) mikrolíty bohatý, více
méně zrnitý, našedivělý, žlutobílý neb špinavě zelený.

1. Tmavá odrůda iediée magmatového.

Čedič této odrůdy má základní hmotu černošedou nebo šedočernou, jež zré-
tráním se stává žlutošedou; dle svého zjevného slohu dělí se pak na čedič

a) porfyricky, v němž vystupují znika olivinu, augitu nebo hypersthenu, a na čedii

b) krystalicky celistvý.

Dle skrytého slohu základní hmoty jest první (1 a) buď

a) sklovitě-porfyrický, převládá-li sklovité magma; jako v čediči z Králičí
hory u Mirešovic, ze Svinského vrchu u Svinčic, z Zinkensteinu, Kohlberku
u Milešova; bud

fi) sklovité-zmitý, v něž sklovité magma a krystalické součásti stejně jsou
rozšířeny, jako v čediči z Kamýku u Všechlap, z Dreiberku, Srbska a ze žíly Spo-
jilské u Pardubic; bud

y) slohu smíšeného, maje nestejný sloh na různých místech broušeného lístku;
tento mívá i velmi sporý nefelin a trojklonný živec (čedič z Holé skály u České Lípy).

Čedič krystalicky celistvý jest dle skrytého slohu bud

a) sklovitě porfyrický (čedič od Skalky, z Maršnerova lesa), bud

/J) sklovitě zrnitý (čedič ze Šenkelberku u Kozlů, od Boleslavi, ze hřbetu
Paskapole, ze Šeblova lomu u Jablonného.

Porfyrický a vlásky č. trichity bohatý čedič magmatovy má hojná (porfyrický
vystupující) zrnka olivinu, někdy i augitu nebo hypersthenu ; ale v krystalicky ce-
listvém a vlásky tríchitovými bohatém čediči magmatovém jsou zřejmé vyloučeniny
sporé aneb scházejí docela.

Asi za čtyrstového zvětšení okazují broušené lístky jejich, že základní hmota
se skládá z více méně převládajícího magmatu, z hromádek krystalů augitových
a ze stejně rozdělených zrnek ma^jnetitových. Magma jest na nejtenčích místech
a v úzkých pásmech okolo krystalů augitových téměř čisté neb jen slabě nažloutlé
aneb nahnědlé , avšak na velmi četných , krystalů augitových vzdálenějších
místech jest kalné a tmavěji (hnědě) zbarvené. Toto temné zbarvení a skalení
pochází od jemného, hnědočerného prášku, od tmavých jehliček, vlásků a podob-
ných výtvorů v magmatu roztroušených. Ony temné body a jehličky jsou dílem
nepravidelně rozšířeny (rozprášeny), dílem jsou ve více méně kyprých, skoro
rovnoběžných řadách nebo kruzích uloženy vlásky pak kupí se bud v cho-
máčích, bud v pířitých neb stromkům podobných tvarech, neb ve vlnatých hromád-
kách; vedle těch vyskytují se mnohdy silnější, přímé, jehlicovité výtvory, jež zřejmě
se objevují co kostry krystalů augitových. ílídčeji již patrný bývají bezbarvé ten)cé
klínovité mikrolity, k nimž kolmo se druží rovnoběžné řady tmavých zrnek práš-
kových. Četná místa rozmanitých lístků broušených patrně dokazují, že tato na-
hnědlá hmota sklovitá přeměnou svou nabývá barvy citrónové aneb téměř pome-
rančové, při čemž vrostlé výtvory trichitové mizí. Že přede všemi součástkami
čediče ony původně černé výtvory vláskové, železem bohaté, nejprve proměně pod-
léhají, o tom svědčí úzké nahnědlé obruby jejich, jež vždy více se rozplývajíce
barví sousední magma (zprvu hnědě, pak žlutě); pokračuje-li přeměna dále, tu
vystupuje v magmatu, které již nabylo barvy temnožluté, zvláštní sferoidicky mis-
kovitý a konečně paprskovitý sloh, jímž proměna v zeolity zřejmě jest vyznačena.
Postupnou tuto proměnu magmatu v zeolity objasňuje nejpatrněji čedič od Skalky.
Vyskytujíc se v něm (ponejvíce poblíže vyloučenin zeolitických) přečetné sferoidické
výtvory, jež — skládajíce se z kroužků (6—10) soustředních, kalné našedivělých,
zelenavě žlutých, vlnitě vláknitých a pak téměř bezbarvých — v polarísovaném
světle v opačném poměru temně a světle se jeví, a někdy i temný kHž štétcft uka^

46 n.

zigí; touto proměnou stalo se ono beztvarné magma krystalickým. Na místech
blízkých yyloučeninám zeolitovým vystupiye ponenáhlu sloh paprskovitě vláknitý,
kterýž svým dalším vytvořením nastiňuje přechod k výtvorům zeolitovým.

Z, chemického rozboru čediče magmatového od Skalky vychází na jevo i che-
mický ráz magmatu samého; jest sloučenství jeho velmi blízké směsi nefelinu a
anorthitu.

Značné odstíny barev na místech vlásky bohatých a chudých poukazují k tomu,
že zbarvení magmatu sklovitého jen od roztroušených nahnědle černých výtvorA
vláskových pochází. Směry větších zřejmě kostrovitých výtvorů svědčí o těchto,
že jsou kostry krystalů augitových; tož, zdá se, že platí zároveň o mnohých
výtvorech vláskových. Pozorujeme-li však, jak snadno tato vlásková tělíska
magmatu se rozkládají, a povážíme-li dále, že ono nahnědle (a vlásky bo-
haté) magma přeměnou barvy žluté nabývajíc vlásků pozbývá, tož zajisté doznati
můžeme, že největší část těchto jemných výtvorů vláskových dílem železu magneto-
vému, v haematit již částečně proměněnému, dílem železu titanovému náleží. YeUce
pravdě se podobá, že již v nahnědlém zbarvení magmatu prvý stupeň přeměny
oněch původně černých a úplně temných tělisek vláskových se značí, a že dokud těliska
magmatová nebyla porušena, i magma samo bezbarvé bylo. A právě tento úkaz,
že ony vláskové výtvory v bezbarvém magmatu úplně čcmě se jeví, poskytige nám
čedič melafyrový od sv. Ivana.

Hutnost temných čedičů magmatových dle určení čerstvého čediče ze Svinského
vrchu a čediče od Bořislavi = 2-896—2.983.

Hutnost odrůdy č. od Skalky, která v přeměně magmatu již byla pokročfla
= 2-823.

Temné, vlásky bohaté čediče magmatové, jež zajisté velmi náhlým ochlazeoim
utuhly, vyskytují se zvláště v střední části českého středohoří po levém břehu
Labe, uzavírajíce čediče leucitové a pepcrinovč aneb nedaleko vzdáleny jsouce če-
dičů těchto.

á) (jti\6t nagMtové, tenné, i^etnýiii, vynikajícími irny alivini, aigilo neb hyperstkem ptrfyrické.

a) Mikroskopicky sklovitě-porfyiické (s převládajícím sklovitým magmatem).

Čedič z Králičí hory u Mirešovie.

Jihozápadně od Mirešovic zdvihá se nízký, holý, kuželovitý pahorek, skládiýíd
se z černošedého, zrnky olivínovými a hypersthenovými velmi bohatého čediče,
jenž nemá sloupového slohu. Základní hmota čediče tohoto, krystalicky celistvá,
jeví při 400 zvětšení převládající beztvamou nahnědlou hmotu, v níž jednotUvé
augitové krystaly, zrna magnetitu a více méně volné shluky jejich téměř stejno-
měrně jsou rozděleny. Magma toto bývá na nejtenších místech skoro bezbané,
majíc jen slabý nástin do hnědá; místa pak temnější jsou více méně nabnědlá.

Toto zbarvení pochází od velmi jemných, často sotva viditelných, černých
neb hnědých teček a čárek, jež, bud ve více méně volných, skoro rovnobéžDýck
řadách, v kruzích neb chomáčích, v pfiritých tvarech neb v podobě jtmmýcb koster

n. 47

seřaděny bývají, a jsouce nestejně rozděleny, na různých místech více méně četně
se objevují; na tenkých dlouhých, klínovitých mikrolitech, jež v sklovité hmotě
tu a tam velmi spoře se vyskytují, seřaděny bývají téměř kolmo rovnoběžné řádky
hnědočerných zrnek práškových.

Tato vesměs jemná těliska sklovité hmoty jsou výtvory * trichitové, jež se po-
nejvíce považovati mohou bud za magnetit, který se již z části (na obvodu) v hae-
matit neb limonit zaměnil neb za titánové železo, dílem i za hostry mikrolitů au-
gitových. Zvláště krásné jsou skupeniny větších tělisek trichitových, jež se sklá-
dají z dlouhých, hnědočerných, přímých a slabě ohnutých jehlic, seřaděných po-
nejvíce dle směru hran augitových.

V sklovité hmotě (v magmatu) bývají shluky krystalů augitových nestejně
rozděleny a prostory mezi krystalickými shluky, jež pouhé magma vyplňuje, jsou
ponejvíce nepravidelně omezeny; řidčeji podobají se tyto mnohoúhelníkům neb
kruhům.

Pozoruhodné pro ráz hmoty sklovité jest též, že tato na místech, kde se do-
týká bezprostředně krystalů augitových, téměř bezbarvou se jeví, postrádajíc úplně
výtvorů vláskových ; tyto však kupí se ve střední části dílců magmatových v největším
množství, a tím se stává, že dílce tyto jsou velmi temné, ačkoliv zřejmých krystalů
postrádají. Na některých málo místech pozorovaly se v magmatu velmi malé, skoro
pravidelně osmihrané, světlejší dílečky, jež průřezům leucitovým se blíží.

Velmi četně vyskytují se velká (4—6 mm.) porfyrická zrna nerostů augitových
a šedozelená, více méně kalná, vlnitě vláknitá zrna olivinová. Tato bývají obroubena
věncem krystalů augitových, jež k hranám olivinu skoro rovnoběžně uloženy jsou.

Čedič ze Svinského vrchu u Svinčic {blíže Biliny,)

Čedič tento, bohatý většími porfyríckými zrnky temnozeleného olivinu, i velmi
četnými silně lesklými krystaly augitovými souhlasí v skrytém slohu své základní
hmoty skoro úplně s čedičem hory Králičí.

Jeho sklovité, slabě nahnědlé magma nevykazuje sice tak velké nmožství
teček, prášků a jemných vláskovitých výtvorů, (jehliček, píří a p.) jako ono z hory
Králičí, za to však jsou v něm krystaly augitu a jich volné shluky téměř stejno-
měrně rozděleny, tak že sklovité prostory bez augitu jen malé jsou a v menším
množství se jeví.

Zvláště krásné jsou v čediči tomto skupeniny koster krystalových. Tyto
skládajíce se z dlouhých a krátkých, přímých neb málo zakřivených, černohnědých
jehlic jsou ponejvíce třemi určitými — průřezným hranám krystalů augitových
rovnoběžnými — směry uloženy.

Takovéto kostry krystalové leží obyčejně na blízku průřezů olivínových, aneb
jsou mezi tyto vtěsnány, aneb jimi všestranně omezeny. Úkaz takový nastiňuje
Tab. I, obr. 2. Magmatový dílec, jenž. kolem do kola olivinem uzavřen jest,
obsahuje shluk velkých koster augitových, z nichž mnohé, jen částečně dvěnui
směry naznačeny, jiné téměř úplně uzavřeny, na první pohled rámec z hran
krystalů augitových představují. Mezi těmito kostrami augitovými uloženy jsou
jednotlivé žlutozelené částice, jež jsouce slohu rovnoběžně vláknitého, dílem i

48 IL

vlnitého, na sloh přeměněných průřezů olivínových upomínají. Tomu nasvědčují
i četné v těchže kostrovitých dílcích uzavřené průřezy zřejmých sice, ale neúplné
vytvořených krystalů olivínových.

Větší, porfyricky vynikající, černozelená zrnka krystalová (hypersthen ?) vykaziyf
deskovité průřezy, které mají méně rovné omezení, a četnými, rovnoběžnými puklin-
kamí jsou prostoupeny. Barva jejich bývá na okrají slabě nahnědlá, do vnitř svčtlejiL
Vrostlic mikrolitových postrádají úplně, zato nacházejí se v nich četné řady pórů ply-
nových s bublinkami stálými i pohyblivými Někdy vyskytují se v nich, ponejvíce
u vnitru průřezů, vrostlicc nahnědlého sklovitého magmatu s četnými výtvory vlás-
kovými a kostrami augitovými. Poněvadž tyto deskovité průřezy, dichroskopickon
lupou pozorovány, dvojbarevné se jeví, pří čemž světlo stejnou měrou se pohlcuje,
tož, hledíce k vyznačeným vlastnostem, nejblíže hypersthenu položiti je můžeme.
Určení hutnosti tohoto čediče dělo se na průbách 3—5 grammů;

h. první průby = 2*896

h. druhé „ = 2-931 a

h. třetí „ =, 2983 (bohaté olivínem a hypersthenem).
Dle Reusse obnáší hutnost čediče olivínového ze Svinčic 3000 *)

Čedič ze Zinkensteinu u Kozlu.

Základní hmota této horniny čedičové, v níž se porfyricky roztroušená zrna
olivínu a mimo to i zrna nerostu, podobného hypersthenu, hojně objevují, podobi
se pří 400. zvětšení oné sklovité a vlásky bohaté základní hmotě čediče ze Svin-
ského vrchu, lišíc se podstatně tím, že vykazuje i sporé, bezbarvé dílečky, v nichž
se dlouhé, bezbarvé a krátké našedivělé mikrolity nalézají.

Sklovité, slabě nahnědlé, i hnědočerně zbarvené (jehlicemi a vlásky proniknuté)
magma čediče z Zinkensteinu nebývá tolikéž chudé oněmi skupeninami kosti^ovityini,
jaké v čedičích Mirešovickém a Svinčickém se vyskytují.

Sporé, úplně bezbarvé dílečky, které z větší části malými, hmotě základní
náležejícími krystalky augitovými omezeny jsou, bývají na okraji svém opatřeoT
jednotlivými, dlouhými, bezbarvými jehlicemi, u vnitru svém obsahují pak shlukj
krátkých mikrolitů augitových, asi tak, jak to vídáme v průřezech leucitových.

Velké šedobílé neb slabě nahnědlé desky hypersthenové jsou ponejvíce
ostřeji, omezené, čisté, mikrolitů prosté, a na okraji, kde se velmi jemné a husté
rýhování jeví, malými částicemi skla a řadami bublinek plynových opatřené. Vyni-
kajíce též zvláštním leskem, jenž se slabě hedvábnému podobá, vykazují pooze
jednotlivé, rovnoběžné brázdy. V některých těchto deskách objeveny byly téi
rovnoběžné řady velmi tenkých, zelenožlutých, sklovitých proužků.

Sloupovitý čedič z Kohlberku u Milešova

řadí se skrytým slohem svým k čediči Svinčickému.

Ve volné směsi malých krystalů augitových, v níž zároveň četné větší kiystalj

O Umgebang v. Teplitz u. B. 1870. S. 160.

n. 49

olivínu umístěny jsou, vyskytuje se všude nahnédlá, prášky a načernalými výtvory
vláskovými bohatá sklovitá hmota — dflem mezi krystaly vtěsnána, dflem maléi
krystalů prosté dílce zaujímajíc. Mnohá jasnější místa hmoty sklovité vyznačují
se shluky větších výtvorů vláskových a zřejmých koster augitových; dílečky pak
bezbarvé jsou velmi malé a mikrolithy velmi chudé.

Řidčeji nalézají se tutéž větší porfyrické desky hypersthenu, uzavírající
v okraji svém množství jemných částiček sklovitých a bublinek plynových, za to
však rozšířeny jsou velmi četně zcela bezbarvé průřezy olivínové.

Průřezy tyto, jsouce k štěpným směrům rovnoběžně rozpukané, obsahují zde
onde částečky sklovité a bublinky plynové; mnohé z nich vyznačují se podélnými
a vejčítýmí, spíše pruhům podobnými vrostlícemí hmoty čedičové s hmotou sklo-
vitou, která začasté i do okraje krystalů olivínu hluboko vniká.

/J) Mikroskopicky sklovitč-zmité, temné čediče magmatové.

«

Čedič z Kamýku u Všechlab

srovnává se svým slohem skrytým s čedičem Svíňčickým.

Sklovitá hmota čediče tohoto, slabě nahnědle zbarvená, oplývá hojností tma-
vých zrnek práškových jakož i přímých neb zkřivených vlásků (jež všude mezi
krystaly vtěsnány jsou a menší, krystalů prázdné prostory saujímají) a obsahuje
více méně husté skupiny menších krystalů augitových a četná pravidelně rozšířená
zrna magnetitová. Jednotlivé větší (podlouhlé) porfyricky se jevící krystaly amfi-
bolové nejsou hojné, naproti tomu však vyskytují se u velikém množství větší
zeleno-bílé, z části i kalné krystaly olivínové.

Čedič z Dreiberhu

při 4(X). zvětšení pozorován, skládá se z jemnozmé, husté směsi augítu, olivínu,
magnetitu v nahnědle hmotě sklovité, která všude mezi krystalky zřejmě vystu-
pujíc i sama malé prostory ujímá.

Ilmota tato jest na velmi četných místech více méně světlé, hnědé barvy
obsahujíc jen malé tcnmé body; nicméně objevují se v ní na četných místech
skupiny temných černohnědých vlásků (výtvorů trichitových), jež ponejvíce v podobě
hustých sítí neb chomáčů uloženy jsou. Co vrostlice v čediči tomto vyskytl se dílec
v průměru asi 2 mm., jenž se skládal z volné směsi temných jehlic železa titano-
vého, krátkých průřezů augitových a něco málo úplné bezbarvých (ve světle póla-
risovaném temných) průřezů leucitových.

Čedič od Srbska

objevíce se při 400. zvětšení co hustá směs, skládající se / augítu, magnetitu
jakož i z jednotlivých porfyricky vystupujících krystalů olivínových a augitových.

Mezí těmito krystalickými součástkami vězí temnohnědá, práškovítě vláknitá,

4b

50 n.

I

na nejtenších místech jeu prosvitavá hmota skelná, která jen na sporých místech
nepatrné dílce sama ujímá.

Sloupový čedič ze Sily SpojUské u Pardubic

obsahuje velmi četná makroskopická zrna olivinu, amphibolu a augitu. Jeho zá-
kladní, krystalicky celistvá hmota skládá se z husté krystalové směsi převládajících
drobných krystalů augitových, olivínových a přečetných magnetitových zrn v kalné,
hnědošedé, místy nažloutlé neb nazelenalé sklovité hmotě. Živec trojklonný chybí.
Přítomen-li sporý nefelin, nebylo lze pro nedostatečnou tenkost základní hmoty
zjistiti.

y) Temné čediče magmatové, nestejného slohu skrytého.

Čedič tenmý^ magmatový (známý svými hlízami olivinu a broncitu) e HoWio vrchu

u České Lipy

vykazuje při 400. zvětšení jemnozrnou směs krystalickou, která v hnědošedé, vý-
tvory vláskovými velmi hojné, sklovité hmotě rozdělena jsouc, z augitu, magnetitu
a olivinu se skládá.

Jen místy a v počtu nepatrném vyskytují se tuto krátké a podlouhlé ob-
délníky nefclinové, plné augitových mikrolithů, jichž vrostlice však jen zřídka pra-
videlně uloženy jsou; ještě spořeji jeví se zde dlouhé, tenké, bezbarvé, podélné
průřezy, jichž větší počet v polarisovaném světle modravě zbarven pouze něco
málo tmavých rýh jeví (trojkl. živec).

Místy jest hmota čedičová naskrze jemnozmá a tmavěji zbarvená — sklá-
dajíc se pouze z augitové a četnými vlásky propletené, nahnědlé hmoty sklovité.

V malém množství bývají tuto zastoupeny zakulacené, podlouhlé, nezřejmé
mnohohranné konkrcce, jichž rámce tvořeny bývají vždy temnější, velmi jemnozrnon
a hustší hmotou čedičovou, prostoupenou četnými vlásky. Shluky tyto jsou po-
nejvíce složeny z většit h, čistších krystalů augitových neb amfibolových, mezi nimiž
vězí světlá hmota sklovitá. A valná část těchto krystalů augitových opatřena
jest bublinkami plynovými, na nichž mnohdy pozorovati lze i obrysy augitové.

Takováto jedna ovální konkrece asi 2 mm. v průměru neskládá se z augitu,
nýbrž z krátkých sloupků nefelinu , mezi nímž vězí sklovitá hmota, bohatá jem-
nými vláskovými a pravidelnými kostrovými výtvory tělisek černohnědých. Kon-
krece tato obroubena pak jest naskrze bezbarvým, asi 006 mm. širokým pasem,
složeným z krátkých širokých obdélníků nefelinových a kolem pasu bezbarvého
směstnána jest nahnědlá jemnozmá hmota čedičová.

Četné průřezy olivínové jsou ponejvíce šedobílé, a nepatrná část jich obsa-
huje vrostlice hmoty čedičové aneb práškovitou sklovitou hmotu.

Přerozmanité a u velkém množství objevují se velmi krásně vytvořené temno-
hnědé výtvory trichitové; na různých místech střídají se řasnaté, pířité a karta-
čovité výtvory tyto s většími a patrnějšími kostrami augitu, jež se hustému mříženi

n. 51

podobají. Celou pak hmotou čedičovou táhnou se tmavé jich shluky a pruhy,
jevící se již pouhým okem v broušených lístcích co temné skvrny it proužky.

b) Krystalicky celisUé, tenné éedi^e Mgnatové.

a) sklovitě porfyrické.

Čedič e hliehého okolí Skalky.

Z balvanu čedičového, ležícího u silnice mezi Ycršetínem a Skalkou (blíže této)
vzat byl úlomek k skoumání chemickému a mikroskopickému.

Čedičová tato hornina, jsouc naskrze velmi jemnozmá neb krystalicky celistvá,
jest barvy temnošedé s nástinem do zelenoseda a obsahige četná co hrách veliká
zrna bělavá, jichž vnitro jehlicemi zeolitovými vyloženo bývá.

Lístky mikroskopické, skoumány při 400. zvětšení, vykazují skoro volné shluky
krystalů augítových a u menším množství zmar magnetitová v převládající, ponejvíce
žlutošedé, práškovité, sklovité hmotě, kteráž na mnoze hojné množství temných
bodfi, skviii, jehlic a výtvorů vláskových obsahuje a na četných místech samostatné
dílce bez augitu a magnetitu zaujímá.

Tato ponejvíce žlutošcdá, kalná hmota sklovitá jest na místech, jež nejméně
podlehla porušení, nahnčdlá, obsahigíc velké množství výtvorů vláskových a koster
krystalových ; na místech pak zeolity bohatých neb poblíže hmoty infiltrační jest
světlejší, barvy žlutavé a obsahuje jen velmi sporá tělíska vlásková. Na místech
nejsvětlejších oné hmoty sklovité — která ponejvíce na blízku okraje částic in-
filtračních nebo vyloučenin zeolitových se nacházejí — vystupují velmi četné sfe-
roidické průřezy, jež skládají se z mnohých (6 — 10) soustředních, střídavě kalných,
temně šedozelených a světlých šedobílých kroužků, které v polarísovaném světle
opačně temné a světlé se jeví a na mnoze též štětce tmavošedých paprsků v po-
době kříže ukazují.

Tyto soustředné výtvory sferoidické vykládají často stěny četných dutin vy-
plněných co citron žlutou, uvnitř pak žlutobílou hmotou infiltrační (která jemnými
kruhově vrstevnatými proužky se vyznamenává). Podobné tvary vypisuje Zirkel
(str. 145. Basalte) co přeměny sklovité základní hmoty (hiagmatu) z čediče od Stein-
heimu. Pozorujemeli sporé, na okraji šedozelené, uvnitř šedobílé, dosti zachovalé
průřezy olivinu, musíme doznati, že výtvory sferoidické, výše vylíčené, nemohou býti
zplodinami jejich, nýbrž že povstaly přeměnou onoho původně slabě nahnědlého, pak
co citron žlutého a posléze vlnitě vláknitého magmatu ; v další proměně sferoidických
výtvorů jeví se postupné přechody k více méně zaokrouhleným částicím zeo-
litovým; neboí mimo soustřední sloh, vystupige ponenáhlu i sloh paprskovitě vlá-
knitý a pakli tento nabyl převahy, mění se sferoidy v kruhy zeolitových paprsků.
Jednotlivé tyto paprsky vynikají pak silněji a zřetelně vystupiýí již jehlice i kry-
staly zeolitové, jež vnikají do dutin, buď vyplněných hmotou infiltrační aneb zru-
šením její prázdných.

Tyto hojné vyloučeniny zeolitové, které, v rozmanitých stupních vyvinuty

4*

52 n.

jsouce, žádnému lístku nescházejí (a pak veliký podíl vody v čediči poutané) pouka-
zují k tomu, že hornina čedičová v rozkladu svém již značné byla pokročila.

Mikroskopické kiystaly augitu, bai-vy našedivělé, jsou ponejvíce mnohonásobně
srostlé a každý z nich skládá se z četných menších krystalků, aneb je obsahuje
u velkém množství co vrostlé — většinou ku hranám rovnoběžně ležící —
mikrolithy.

Větší množství apatitu prozrazuje se hojnými, dlouhými a tenkými, bezbarvými
průřezy podélnými, jakož i šesterečnými průřezy příčnými, jež se velmi často i co
vrostlice vedle zrn magnetitových v průřezech augitových objevují.

Mimo tyto vyskytují se tu ještě sporé práškovité průřezy podélné asi takové
co v čediči Slánském ; bývajíf někdy rovnoběžně, podélně neb příčně rozpukané a
náležejí nepochybně tolikéž apatitu.

Poleje-li se světlošedý prášek tohoto čediče nějakou kyselinou, tu pouští jed-
notlivé bublinky kyseliny uhličité, aniž by šuměl. —

Broušené lístky čediče magmatovólio, kterýž v Marsnerove lese u Sarloku
v porfyrickém čediči žíly tvoří, (a jehož kus jsem ve sbírce českého musea nalezl)
obsahují volné skupeniny podlouhlých krystalů augitových a něco málo zrnek mag-
netitových, uložených v magmatu nepolarisujícím a v úplně kalnou žlutošedou
hmotu přeměněném.

/J) Sklovitě-zrnité, temné čediče magmatové.

Krystalicky celistvý čedič z vrchu^ narvaného ^SchenJcelbergel^ u Kozlů

jest hustá směs převládajícího augitu, pak magnetitu, jednotlivých zrnek olivinových
a sklovité hmoty, která mezi krystaly vtěsnána jsouc, hnědošedou kalnou a temné
šedohnědou barvu mívá a místy i hojné tmavé vlásky obsahuje. Pouze tu a tam
objevují se zakulacené, skoro bezbarvé částice, jež — majíce stopy věnečků práš-
kových i jednotlivých bezbarvých jehlic mikrolitových — průřezů leucitových
připomínají.

Vetší díl bezbarvých průřezů olivinových obsahuje vrostlice hmoty základní

Čedič od Bořislavi.

Mikroskopické lístečky této kryst. celistvé, sloupkovitó horniny čedičové,
— z kteréž v lomu u silnice do liořislavi vedoucí průba vzata jest — skládají se
z převládající, nahnčdlc hmoty sklovité, jež, obsahujíc četné černohnědé body,
skvrny a husté pletivo jemných vlásků, malými krystalky augitovými a zrny mag-
netitovými hustě promíchána jest.

Slabě nazelenalé aneb žlutavě zbarvené, skoro i bezbarvé, menší dílce vyslíT-
tujíse po skrovnu; bývajíc z větší části více méně okrouhlé a, souvisíce někdy co
proud aneb co růženec, uzavírají jen sporé shluky menších mikrolitů augitovýcb;
nepochybně náležejí krystalkům leucitovým.

Bezbarvé tyčinkovité krystalky objevují se tuto u velmi skrovném počta.

n. 53

Slauphavitý čedič b čeřenu Paskapóle

má téměř tentýž skrytý sloh co předešlý, a liší se jen tím, že v základní hmotě
jeho sporé, malé, kalné, zelenošedé a značné přeměněné krystaly olivínové patrný
jsou. Neméně řídké bývají tu i .bezbarvé, čisté částice, jež se infiltrační hmotě
podobají.

Čedič 8 lonxu Šdblova u Jablonce

srovnává se poněkud s čedičem od Kuzova. V sklovité hmotě, která hojnými
skupinami vlásků, prášku a jemnými mikrolithy světle hnědošedé barvy nabývá,
rozprostraňují se menší a větší krystalky augitové — vyplíiujíce téměř dvě třetiny
celé hmoty čedičové — s řídce rozděleným magnetitem a zrny titanového železa (po-
nejvíce v šesterečných průřezech). Jednotlivé, skoro bezbarvé (aneb šedobílé) prů-
řezy olivínové vyskytují se v různé velikosti ale méně četně.

2. Světlé čediře magniatové,

obsahující šedo- neb žlutobílé, neb sedě nazelenalé, sklovité magma, jež jest bo-
haté mikrolithy, ale chudé tělísky trichitovými.

Dle skrytého slohu rozpadávají se na odrůdy

á) sklovité' zrnité, mající téměř stejně rozdělené sklovité magma a kryst. sou-
částky (Pšovany, Libčoves, Budy u Bakova, Starý Perštýn u Douby, Limberk n
Vartenberka), a

b) velmi bohaté augitení, mezi nímž jen spoře vtěsnáno jest sklovité magma

(Kuzov, Studná).

Světlé čediče magmatové, jež obsahují našedivělý, žlutobílý aneb špinavé ze-
lený, více méně kalný, sklovitý tmel s četnými mikrolithy a sporými vlásky, jsou
vesměs kryst. celistvé nebo velmi jemnozmé, (světle) černošedé odrůdy čedičové,
které ponejvíce malé pahorky neb nižší hrbolaté hřbety skládají a k okrsku če-
dičů leucitových a nefelinových (na obvodu čedičového horstva) se připojují.
Sklovitě zrnité odrůdy mívají velmi málo makroskopických, augitových neb olivínových
krystalů; ale odrůdy bohaté augitem a chudé sklem vynikají často výměšky zrnité
směsi olivínové (s bronzitem, diopsidem a t. d.)

Čím více vyvinuto jest magma — jež v sloučenství chemickém směsi nefelinu
a anorthitu nejvíce se blíží — tím snáze rozkládají se čedičové tito ; protož bývají
bohatší vodou a uhličitany.

a) Sllovile-zmité, světlé fediiSe lagnalové.

Čedič z vrchu Pšanshého u Loun

skládá se z husté směsí menších a větších krystalů augitových, uložené v šo<lobílénl
magmatu, kteréž, obsahujíc četné mikrolithy, jehlice a zrnité výtvory práškové, mezi
krystaly vtlačeno bývá.

Krystaly augitové jsou po větSiné rozpukané, žilkami druhotných hmot pro-

54 n.

nikle a obsahují četné vrosUice krátkých tlostých mikrolithů aagitových a zrnek
magnetitových, z nichž ony po kraji a s hranami rovnoběžné nloženy bývají. Eří-
žaté složky skládající se ze dvou i více jednotuíků jsou dosti četné.

Sporé, mikroskopické průřezy olivínové jsou z největší části přeměněny v ze-
lenožlutou, jemně vláknitou hmotu hadcovou, která podobajíc se řasnatému pasu,
na okrajích průřezů příčných nejzřejměji se jeví.

Černé jehličky a vlásky, ponejvíce v skupinách, nejsou hojné ; jehlice apatitové
vyskytují se dosti četně. Pořídku jen objevigí se tuto makroskopické desky biotito.

V mnohých broušených lístcích jsou hojné chomáčovité vyloučeniny, pocházející
od gibbsitu, limonitem zbarveného, jakož i dílce hmoty infiltrační, která, vynikajíc
klikatými vrstevnatými pruhy, na okraji nažloutlá, uvnitř bílá bývá a nepochybně
ponejvíce z opalovité kyseliny křemičité se skládá. Hmota tato, rozvětvujíc se na
četných místech a objímajíc dílce čedičové hmoty, méně porušené, svědčí pokro-
čilé proměně horniny.

Čedič z Kříéové hory u Libčovsi

obsahuje jen sporá velmi malá zrnka olivínová, porfyricky se jevící. Zvětšen
400. vykazuje hustou, nestejně zrnitou směs krystalů, která se skládá yýhradně
z augitu, hojného olivinu a magnetitu; pouze tu a tam vyskytuje se také nefelin.
Sklovitá hmota barvy šedobílé, všude mezi krystaly se nacházející, tvoří malé
dílce a jest bohatá mikrolity a jednoduchými výtvory práškovými; namístechi kde
vetší dílce skládá, bývá více méně přeměněna. A následkem této přeměny objeviyí
se hojné okrsky hmoty infiltrační, obroubené vlnitými vrstevnatými proužky, které
na okraji zelenožlutě zbarveny, u vnitru pak téměř bezbarvé bývají.

V takovémto okrsku vyskytla se skupina malých, bezbarvých, plásfovitě seřa-
děných mnohoúhelníků (po většině osmiúhelníků), jež za průřezy jemnozmého
vápence považuji.

Krystaly augitové bývají rozmanité velikosti; průřezy olivínové jsou šedo-
zelené, vláknité a kalné; průřezy, které buď nefelinu bud apatitu náležejí, obje-
vigí se co bezbarvé podélné obdélníky, jsou však sporé; příčné průřezy jejich tvoří
pak ostře omezené šesterče.

Čedič js lomu od Bud u Bákova

objevuje se co směs větších a menších krystalů augitových a amfibolových, jakož i
zrn magnetitovýoh a železa titanového. Podélné průřezy amfibolové jsou naáedivělé,
rovnoběžně, hustě a jemně rýhované. Vedle augitické součásti největší díl zaujímá
šedobílá, beztvarná hmota, ve které mimo méně hojné, kopinaté, nažloutlé a bez-
barvé, dlouhé a jchlicovité mikrolity i jednotlivé černé přímé a křivé jehlice vlás-
kovité se nalézají. Součást magnetitu podobná — méně hojná a stejně rozdělená —
jeví se ponejvíce v šesterečných průřezech a patří po většině (nepochybně i s oněmi
sporými vlásky) železu titanovému. Častěji vyskytigí se malé bezbarvé šesterče
a jich jehlicovité podélné průřezy, které apatitu náležejí. Větší, žlutě zelené,
dílem i bezbarvé, prosvitavé průřezy s pravidelnými mnohostrannými obvody bývají

n. 55

velmi četné; tyto mají jemný, vlnité vláknitý sloh aneb json opatřeny na puklých
plochách zoubkovaným třepením.

Jest to nepochybné olivin, jenž, dílem v hadec, dílem v krevel přeménén,
jemné, černé, přímé a křivé jehličky, krátké vlásky a body obsahiýe, jež asi druhotné
výtvory jsou.

Čedič od Starého PerStýnu u Douby

souhlasí téměř zcela s čedičem vrchu Psanského a liší se pouze tím od ného, že
základní jeho hmota neobsahige v takém množství výtvory vláskové a mikrolity,
nýbrž opatřena jest všude význačným, ponejvíce rovnobéžným (méně různým),
jemně vláknitým slohem, čímž se přeměněným částicím nefelinovým velice podobá ;
obvody její nejsou však nikde zřejmé. V polarísovaném světle jest ponejvíce
temná, jen na sporých místech prosvitá skrze ni barva namodralá. Součástka au-
gitová zaujímá asi dvě třetiny celé hmoty čedičové. Nepatrné, bezbarvé šesterče
apatitu (a jehlice) bývají jen místy u větším množství.

Čedič s Limberku u Vartenberku

vyznačuje se co mák velkými zrnky augitu, které v broušených lístcích dosti
četně porfyricky vynikají. Při 400. zvětšení jest zjevno, že se skládá z volné
směsi krystalů augitu, magnetitu a malých zrn olivinových, která v slabě hnědo-
šedém, na nejtenších místech skoro bezbarvém, sklovitém magmatu skoro stejné
rozdělena jest. Tato sklovitá hmota obsahtge hojnost jehlicovitých mikrolitů,
prášku a bodů, postrádá však patrných výtvorů vláskových. Krystaly augitové
jsou vesměs podélné a dle spůsobu rozdělení svého činí čedič tento podobným
čediči Valečskému. V polarísovaném světle vynikají krystalky augitové z naskrze
temného pole velmi ostře.

Čedič od Rumburku

jest podoben čediči z vrchu Psanského a různí se toliko tím, že obsahtge místy
velmi sporé jednotlivé aneb z více rovnoběžných jednotníků sbžené trojklonné ty-
činky živcové, jež modravě šedě polarisují a více střídavě temných a světlých pruhů
jeví. V témže velmi skrovném množství nacházejí se tuto i jemně omezené
průřezy nefelinu.

Průřezy olivínové, ponejvíce barvy modravě zelenavé, jsou dosti četný, ale
vesměs jemně vláknitě přeměněny. Mimo magma, jež, obsahujíc četné mikrolity,
jehličky a výtvory vláskové, v polarísovaném světle temnošedé aneb úplně černé
se jeví, obsahuje pak čedič tento jen augit a méně četný magnetit

b) Světlé čediJe Magnátové, velni Mate aigiten,
obsahující jen sporé mezi krystaly vtěsnané sklovité magma.

Čedič e Kueovy hory u Třiblic.

Hornina tato, jsouc naskrze velmi jemnozmá, obsahuje hojná anka aagitová
a olivínová, porfyricky vyvinutá.

56 n.

Základní hínota čediče tohoto jeví při 400. zvětšení směs větších i menších
krystalů augitových, četného olivínu a stejně rozděleného magnetitu; směs tato
jest uložena v sklovité hmotě, která, jen na některých sporých místech jsouc pa-
trná, hnědo-šedé zbarvení má a hojné mikrolity, vlásky, prášky a jen místy sporé
obdélníkové průřezy nefelinu obsahuje. Ještě méně jest jednotlivých, bezbarvých
krystalků podoby tyčinkovité.

Větší krystaly augitu, které porfyricky vynikají, podobají se krystalům z hory
Košovské ; majíť význačný sloh miskovitý, barvu na zevním pásmu slabě karafiátově
hnědou, uvnitř světlejší a objímají četné částečky sklovité a ztruskovité, jež jsou
buď uvnitř nahromaděny, aneb na okraji věnec tvoří.

Vyskytují se tu i příčné průřezy, skládající se naskrze z částic sklovitých,
které pouze na okraji úzkým pruhem augitovým jsou omezeny. Téměř v každé
sklovité částici bývá jedna neb i více bublin plynových uzavřeno, ano zdá se, že
v některých i pohyblivé bezbarvé mikrolity se nacházejí. Ve vrstevnatých pásmech
porfyrických krystalů augitových bývá mikrolitů velmi málo, aneb úplně chybí.

Větší průřezy olivínové jsou téměř bezbarvé, obláčkovité a pouze na okraji
zelenošedé a kalně vláknité; průřezy menší bývají celé zelenobílé a vláknité.

Mnohé větší průřezy olivínové uzavírají částice hmoty čedičové.

Mezi olivinovými krystaly vyskytují se dosti často (již pouhým okem patrné)
šedobílé, slabě hcdbávně lesklé desky, které vyznačují se velmi hustým a přímo-
čamým rýhováním a bud bronzitu buď hypersthenu náležejí. Toto rýhování stává
se buď četnými hranami proříznutých lamel buď protáhlými sklovitými proužky,
ve kterých se i plynové bublinky nacházejí. V některých těchto průřezech (bron-
zite vých neb hypersthenových) objevují se místo sklovitých proužků více méně
husté řady temných bodců a prášků, jež jsou sklovité částice plynem vyplněné.
Tento čedič obsahuje co pěst i co hlava velké hlízy, skládající se jen ze zrnek
olivínových, desek bronzitových a sporých zrnek picotitu, magnetitu a železa ti-
tanového. Bezbarvé šesterče a jehlice apatitu jsou sporé.

Čedič B jiéního típati Sedla u LiběSic

obsahuje velmi malá zrnka olivínu a augitu. Při 400 n. zvětšení vykaziye kry-
stalovou směs, jež se skládá z augitu, asi tři čtvrtiny hmoty čedičové ujímajícího,
ze sporého olivínu a stejně rozděleného magnetitu ; mezi krystaly vtěsnáno jest
hnědošedé, výtvory vláskovými bohaté (v polarísovaném světle úplně tenmé) magma.
Toto jest místy zřejměji vyvinuté, ale proměněné, majíc obrubu co citron žlutou a
jsouc chudší práškovými výtvory, v polarísovaném světle však úplně temné.
Trojklonnč krystalky živcové vyskytují se velmi spoře.

Čedič od Rychnova

souhlasí skrytým slohem svým skoro úplně s čedičem Kuzovským. Jeho hnědošedé,
zrnitě práškovitó magma nalézá se v hustém směsu krystalovém jen spoře vtěsnáno
a vedle něho zaujímá augit více než tři čtvrtě celé hmoty čedičové. Hojně tu
bývají zastoupeny průřezy větších bezbarvých krystalů oliviaových, za to však jen
Vťlmi pořídku- lze objeviti bezbarvé živcové tyčinky. Na některých málo místech

n. 57

vynikají bezbarvé zaokrouhlené částice, jež, obsahujíce dokola uložené mikrolity,
v polaríso váném svétle co průřezy leucitu se jeví.

Čedič e vých. úpatí zámeckého vrchu Friedlandského
srovnává se skladbou svou s čedičem Ryhnovským.

V čediči od Studné

rozeznati lze augit, magnetit a nazelenalou základní hmotu, která v krystalové
směsi spoře sice, ale stejnomémé jest rozšířena.

n. čediče nefelinové.

čediče nefelinové — jež, vyjímaje odrftdy doleritické, v obvodových pásmech
českého horstva čedičového v podobě proudů, stropů a žil vystupují — zahrnují
veškeré ony odrůdy čediče, které obsahují hojnost augitu neb amfibolu a magnetitu
a v nichž živci podobná současí hmotou nefelinovou zastoupena jest. Ponejvíce
mají čedičové tito též více méně leucitu, ale živec vyskytiye se buď velmi spoře
aneb schází docela.

V čedičích nefelinových, krystalicky celistvých, bývá makroskpický olivín
často v takovém množství rozšířen, že považovati je lze za odrůdy olivínem nej-
bohatší ; ale v jemnozrných odrůdách bývá olivínu jen málo. Některé mají i no-
sean. Ze všech pak českých čedičových hornin vykazují čediče nefelinové (zejména
noseanity) největší množství apatitu.

Hutnosř českých čedičů nefelinových = 3'040— 3096 (dle sedmera určení;
vyjímaje nefelinový dolerit ze Střekova, který v přeměně již pokročiv, má hutnost
2.839).

Dle rázu hmoty nefelinové rozpadají se na:

1) nefelinitoidy a 2) nefelinity.

1. Nefelinitoidy.

Nefelinitoidy jsou bud velmi jemnozrné bud krystalinicky celistvé, černošedé^
(nékdy světlejší s nástinem do hnědá) odrůdy čedičové, jež, podobajíce se skrytým
slohem svým čedičům nefelinovým, dílem i leucitovým, onu živci podobnou sou-
část zvláštní bezbarvou (aneb slabě našedivělou nebo žlutobílou) hmotou zastoupena
mají, která ponejvíce žádných, zřejmě pravidelných obvodů a pravidelného
uložení vrostlic nejeví, však více méně modrobíle polarisige.

Žcby polarisující čásť bezbarvé hmoty přeměnou z hmoty beztvamé se byla
vyvinula, nelze připustiti, hledě k téměř čerstvému vzezření a k proměnám, jaké
ukazují čediče magmatové ; naproti tomu prozrazují však pravidelnější, obdélníkové
a šesterečné obvody, jež jen místy, zvláště ale ve světle polarisovaném, poněkud
zřejměji vystupují, že tato modravé polarisiyící část bezbarvé hmoty z méně do-

58 . n.

konale vytvořených podélných průřezů nefelinových se skládá, ona pak nepolaiisiýícf
součást, která mnohdy převládá, že složena jest dflem z příčných průřezů nefe-
linových, dflem z méně dokonale omezené hmoty leucitové.

Tomu nasvědčují i chemicko-analytické výsledky (výklad chemického rozboru
čediče ze Zajícova) srovnávajíce se s výsledky analytickými čedičů nefelinových.

Hutnost nefelinitoidů = 3065— 3-096 (dle trojího určenO.

Nefelinitoidy řadí se lokálně dílem k čedičům leucitovým, dílem k nefelinitům
a objevují se v nejzevnějším pásmu obvodovém hlavního proudu českého čedičového
horstva.

a) (Velmi) jemnozrné nefeliniloidy (anamesitj).

Čedič (anamesit) z Vinařické hory.

Naleziště toto vykazuje nazkrze jemnozmou horninu čedičovou, která, byvši
4(X)krát zvětšena, jeví bezbarvou hmotu, která z nezřejmě omezených mnohoúhel-
níků a z nečetných, krátkých obdélníků se skládá a větší, podélné, hustě nakupené
krystaly amfibolu a zrnka magmetitu stejně rozdělená obsahuje.

Úplně bezbarvá tato hmota okazuje na velmi četných místech dílem nezřejmě
omezené, modrobíle neb mdle modře polarisující obdélníky, dílem mnohoúhelníky,
Sestercům i osmercům podobné, ponejvíce s nerovnými hranami aneb s nepravidelnými
obvody; mnohoúhelníky tyto dotýkají se bezprostředně a obsahují četné, dlouhé a
tenké mikrolity; krátké, šedé mikrolity scházejí zcela. Největší díl této hmoty
je v polarisovaném světle úplně temný.

Částice temně polarisující, jež, skládajíce se z nezřejmých mnohoúhelníků,
dlouhé tenké mikrolity obsahují, považuji za méně vyvinutou hmotu leucitovoo,
ony pák sporé, krátké, modravě-šedě polarisující obdélníky, jakož i méně patrné
šesterče, v témže množství se objevující, za nefelin.

Ne tak četné bývají průřezy nefelinové a apatitové, které na koncích tupými
jehlanci a plochou spodovou uzavřeny jsouce, řadami a vřetenovitými skupinami
temných práškovitých zrnek se vyznačují. Při bedlivějším pozorování bývá patmo,
že právě ony podélné průřezy, jež zrnky práškovými jsou naplněny, nástin do
hnědá jeví, a zevně úplně bezbarvým velmi tenkým a ostře odděleným proužkem
co bezbarvou téže hmoty vrstvou obroubeny jsou. S těmito souhlasí pravidelné
šesterče, skoro bezbarvým pásmem obroubené, a na rozhraní svém hustým, do
vnitra však řídkým práškem více méně vyplněné. Objevily se tu však i ostře
omezené, hluboko a s rovnoběžnými hranami do sebe zasáhající šesterče, z nichž
jeden řídkým práškem byl vyplněn, druhý pak sporými krátkými mikrolity co ne-
felin se vyznačoval.

Magnetit jest ponejvíce ve větších zrnech a v malých skupinách. Povšimnutí
zasluhuje jedna taková skupina průřezů magnetitu, která v podobě velkého pravi-
delného trojúhelníka se objevujíc, vnitro své čedičovou hmotou vyplňuje.

Nahnědlé malé destičky biotitu jakož i jich úlomky jsou velmi sporé; ně«
které z nich pozorovány co vrostlice v amfibolu. Malé, spoře přicházející priU^
olivínové jsou dílem bílé a obláčkovité, dílem zelenožluté, žlutošedé a kalné.

n. 69

Krystaly amfibolové — jež jsou skoro všude stejné velikosti, zelenožluté,
jemně rýhované, a souhlasí s krystaly amfibolovými z čediče Řipského — zaujímají
téměř polovici celé čedičové hmoty.

Hutnost (určená 18 gr.) = 3096.

Čedič e návrši Paškapole mezi Vélminem a Bařislavi.

y lístcích tohoto čediče patrná jest pokročilá již přeměna. Skrytým slohem
svým blíží se čediči leucitovému z Paškapole, v tom však hlavně od něho se
různí, že při 400 nás. zvětšení mnohem hrubozrnější jest a že okrouhlé bez-
barvé dílce, jež se považovati mohou za přeměněnou hmotu leucitovou, ne příliš
četně objevuje ; za to však vystupují tu v jemnozmé směsi krystalové dosti hojné,
větší, široké obdélníky nefelinu, jež bud řídký nažloutlý prášek ponejvíce v rov-
noběžných řadách sestavený obsahují aneb rovnoběžně a jemně vláknité jsou. Vedle
četných desek rubelanových vyskytují se tu menší i větší prftřezy olivínové. Je-
dnotlivé dílce bývají dílem infíltrační hmotou vyplněny, dílem i v méně zřejmé
paprskovitě vláknité, zeolitové výtvory přeměněny.

Čedič s malého vrchu „Hummelberg^ u Podbořan,

srovnává se s čedičem z hřebenu „Paškapole" jakož i s čedičem z Rané. Větší
bezbarvé dílce bez určitých obvodů (nezřejmě obdélníkové aneb mnohoúhelníkové),
dosti mocně vyvinuty, jsou bud jednotlivými jehlicovitými mikrolity opatřeny, bud
v našedivělou, zrnitou hmotu přeměněny; dílem vykazují i jemnou, rovnoběžnou
vláknitosf. Vedle hnědošedých nazelenalých, místy zelených krystalů augitu, které
s nečetnými zrny magnetitovými malé shluky tvoří, vyskytují se tu i jednotlivé
makroskopické krystaly augitové.

Dosti četné jsou dlouhé bezbarvé jehlice krystalové, které bez odporu prů-
řezům apatitovým náležejí. Tolikéž četně přicházejí tu průřezy barvy co oranž
neb co citron žluté, jež, místy rovnoběžně jsouce rozpukané, podélnou a příčnou
vláknitost jeví; mnohé z nich opatřeny jsou nepatrným množstvím hnědočerných,
temných tělisek a takové náležejí nepochybně olivinu, jiné však mohou býti též
melilitem. I malé úlomky biotitové nezřídka patrný jsou. Hrubší výtvory tríchitové
(železo titanové) objevily se jen na jednom místě.

V čediči augitem bohatém u Kysiblu blíže Langgrunu

jeví se při 400. zvětšení hrubozrná směs z augitu, magnetitu a v té četná bezbarvá
nebo slabě našedivělá neb nazelenalá místa, v nichž mimo chomáče dlouhých a
silných jehlic i jednotlivé dlouhé, široké, bezbarvé průřezy pozorovati lze. Místa
tato polarisují ponejvíce modravě aneb šedobíle.

Bezbarvé podélné průřezy bývají začasté i 2 mm. dlouhé a 0O3mm. široké, na přič
rozeklané a tím právě v kratší obdélníky oddělené; mimo jeden středem jdoud, p<H
délný, aneb několik tenkých rovnoběžných sklovitých proužků a něco málo plynových
pórů jsou beze všech jiných vrostlic. — Většina bývá jemné poprážena. Poněvadž
temně modře polarisují, není pochybnosti, že náležejí buď apatitu neb nefelina.

60 n.

Na četných místech jeví se co citron žlutá hmota infiltrační, která se vy-
značuje jemně vláknitými vrstevnatými a klikatými pruhy.

Krystaly augitové, 2 — ^3 mm. dlouhé, postrádají zcela mikrolithů, jsouce u
vnitru nažloutlé, na okraji (jenž ostře omezený a magnetitem osazený bývá) na-
hnědlé. Co vrostlice vyskytují se v nich jednotlivé sklovité částice a něco málo
plynových porft a zrn magnetitových.

Hrubší, magnetitu podobná zrnka jeví se ponejvíce v podobě šesterců a
bývají četně a pravidelně skupena.

Čedič od Bekova u Jenčovic

srovnává se s čedičem hory Vinařické. Skládat se z větších krystalů amfibolových,
zrn magnetitových a z bezbarvé, na zdání stejnorodé hmoty. Bezbarvá hmota jeví
na četných místech méně zřejmé, obdélníkové a mnohoúhelníkové obvody, jež bnd
na nefelin, dílem i na leucit upomínají.

Ostré, světlé šesterče a jich jehlicovité, podélné průřezy, vyskytujíce se dosti
četně, náležejí apatitu; vedle těch vystupují i kratší podélné průřezy, jež, jsouce
tupě jehlancovitě zakončeny, jemně poprášeny bývají.

Větší, v hmotu hadcovou proměněné oliviny jsou hojné; za to však zřídka
jen jeví se tuto červenošedé úlomky biotitu.

Čedič e Velké Horné.

Hornina tato jest velice přeměněna. V broušených lístcích rozeznávají se
jen dlouhé volné krystaly augitu a amfibolu, a stejně rozdělená nečetná zrna
magnetitová; ostatní hmota jest nažloutlá neb nahnědlá, anebo našedivělá a kalná.
Světlejší dílce jeví ponejvíce pravoúhelné a poněkud zřejmé šesterečné obvody;
jich hmota bývá však buď práškovitě kalná aneb jemně vláknitá, dílem i vrstev-
natými pruhy (jako hmota infiltrační) vyznačena.

Porovnáme-li nezřetelné výtvory tyto s výtvory navrší Paškapole, Loukova a
hory Klobouku u Benešova, tu podobá se pravdě, že světlejší, práškovitě a vlák-
nité dílce čediče tohoto jsou poslední výtvory přeměněného nefelinu. Tyto kalné
dílce jeví se ve světle polarísačním světle šedé.

Místy vyskytují se i dílce takové, jež obsahují nesmírné množství černých,
krátkých, jehlico vitých, přímých, ohnutých, zlomených výtvorů trichitových (bez
pochyby železo titanové) a uložením ttchto písmu hebrejskému se podobigí.

Čedič » vrchu „BiAchsátierling^

podobá se skrytým slohem svým nejvíce čediči z Vinařic jakož i čediči mezi Dou-
povem a Drmaly, jest však hruběji krystalický a bohatší augitem. Částice bez-
barvé, nalézající se mezi průřezy augitovými, jsou na zdání téměř stejnorodé ; avšak
pHhlížfme-li déle, seznáme, že skládají se místy dílem z přeměněného nefelinu,
dílem z leucitu. Podélné průřezy nefelinu bývají jemně rovnoběžně vláknité a
kalné, slabě nažloutlé aneb nazelenalé; i vodorovné průřezy jeho co šesterče po-
někud se poznávají.

II. 61

Povšimnutí zasluhuje poměrně velká hojnost apatitu, jehož jasné malé šesterče
často po jedné plynové bublince, aneb nahnědlé okrouhlé nebo vejčité sklovité
vrostlice obsahují.

Čedič e vrchů Kuhndových u Nového Města bliie Žandova.

Čedič tento podobaje se svým skrytým slohem čediči z Vinaříc, jeví při 400.
zvětšení hrubozmcjší směs, skládající se z augitu, magnetitu, jednotlivých malých
nazelenalých neb nahnědlých, přeměněných zrnek olivínových a z větších dílců
hmoty skoro bezbarvé.

Dílce tyto, oplývajíce všude dlouhými tenkými bezbarvými jehlicemi, polarisují
mdle modře a nemají na pohled určitého omezení; pozorujeme-li je bedlivěji, tu
zříme místy, že bezbarvé ony dílce z méně pravidelných, pravouhelných průřezů po-
délných se skládají a hlavně na oněch místech vystupují, kde se byla proměnou vy-
tvořila jemná, rovnoběžná, podélná vláknitosC širokých obdélníků a nažloutlé zbar-
vení a zakalení hran průsečných.

V mnohem broušeném lístku jeví největší část oněch našedivělých, bílých
aneb téměř bezbarvých dílců široké obdélníky, jež se na zdání z rovnoběžných
bezbarvých jehlic skládají, upomínajíce na průřezy sodalitu z Vesuvu.

Velmi malé ostré šesterče apatitové a široké jeho jehlice jsou dosti četné.

Zrnka olivínová, vyskytujíce se četně, jsou kalná, nazelenalá neb nahnědlá
a dosahují velikosti máku.

Čedič e hory j^Grahherg^ u lieškab.

Již lupou pozorovati lze v broušených lístcích tohoto jemnozmého čediče
nesčíslné množství nahnědlých, až 3 mm. dlouhých jehlic, černá zrna magnetitu,
jakož i bezbarvé a nahnědlé skvrny.

Při 400. zvětšení objevuje se hrubozrná směs z velmi dlouhých, nahnědlých
aneb zelenošedých, ponejvíce rýhovaných průřezů amfibolu (jež v polarisovaném
světle mimo duhové i skvrny rozličné, pestře zbarvené lamely jeví) a z bezbarvých,
skoro všude stejných dílců, v nichž zhusta nepravidelné obvody bezbarvé součásti
pozorovati lze.

Na některých místech nalézají se krátké a široké, modravě neb žlutobíle po-
larisující obdélníky nefelinu, buď zřejměji omezené bud sporými krátkými pravo-
úhclne uloženými mikrolit^ vyznačené. Temně polarisujících mnohostranných prů-
řezů nebylo lze řádně skoumati, jelikož broušené lístky nedosáhly náležité ten-
kosti ; nezdá se však, že by tu vedle nefelinu, sporého leucitu a nečetného apatitu
i nějaká jiná bezbarvá součást se nacházela.

Zrna magnetitová jsou větší a méně hojná. Jediný veliký průřez oli-
vínu, který se tu pozoroval, byl přeměněn v kalnou šedozelenou, krátce vlák-
nitou hmotu.

62 IL

Čedič ae Sedla u Beíkab

400. zvětšen prozrazuje poněkud hrubozmou směs amfibolu, magnetitu a nefeliniL
Skrytým slohem podobá se čediči hory Vinarické, v tom hlavně se různě, že nefelin
řidčeji se vyskytuje, amfibol však skoro ^s hmoty čedičové zaujímá.

Větší krystaly olivínu, zelenožluté, vlnité a kalné, vyskytují se pořídku. Mezi
krystaly vězí hnědožlutá, v polarisujídm světle tmavá, základní hmota, která, vy-
tvořena jsouc v malých dílcích a obyčejně v druhotné zelenožluté výtvory přeměněna,
vlnitými vrstevnatými pruhy se vyznačuje. Velmi malé bezbarvé šesterče apatitu,
i do amfibolu vrostlé, nacházejí se po skrovnu.

Čedič z Klobouku u Benešova

obsahuje velmi četná, co špendlíková hlava veliká, na průřezu namodrale zelená
zrna olivínová, blíže se rázem svým nefelinovému čediči z Paskapole.

Při 400. zvětšení jeví poněkud hrubozrnou směs augitu, amfibolu, ncfelinu (jenž
se rovná v množství součásti augitickc), olivinu a magnetitu. Krystaly augitové jsou
hnědošedé, a ponejvíce mikrolithy a zrny magnetitovými bohaté ; průřezy amfibolové
jsou šedozelené a vrostlic prosté. Nefelin vyskytuje se v krátkých obdélnících a
šestercích; obvody jejich nevynikají ostře, ale uložení mikrolithů augitových bývá
význačné. Jen něco málo průřezů nefelinových jest bezbarvých, nejvíce jsou
vláknité a slabě nažloutle zbarvené. Vyskytují se tu i vetší vláknité dílce, v nichž
se svazečky vláken pod různými úhly křižují; avšak přihlédneme-li k uložení mi-
krolithů, seznáme, že průřezy tyto náležejí shlukům nefelinovým. Mnohé z nich
podobají se silně rýhované ploše živcové, avšak v polarisovaném světle jeví se
vždy stejnorodé zbarvení, jen jediná plocha vykazovala ráz trojklonného živce.
Větší bezbarvé pruhované dílce, v nichž ještě šesterečné a krátce pravoúhelné
obrysy pozorovati lze, jsou tolikéž výtvory přeměny nefelinu.

Větší průřezy olivinu býv^í uvnitř hnědošedé a hrubé vláknité, na okraji však
krásně modrozelené, začasté i jemným třepením opatřené. Co vrostlice bývají
v nich sklovité částice a řídká zrna magnetitu; jen někdy vyskytne se i proužek
hmoty čedičové ; za to vyniká však největší jich čáší černými výtvory trichitovými,
které se jemuým, přímým neb zakřiveným a rozmanitě propleteným jehlicím a
vláskům podobají.

Čedič z vrchu „na šibenici^ u Mšena

řadí se skrytým slohem svým k čediči z Vinaříc. Při 400. zv. objevuje hrubo-
zrnou směs amfibolu, pak nezřejmě omezeného a modravě polarisujícího nefelinu a
nepochybně i leucítu, mezí nimiž sporý nazelenale kalný (přeměněný) sklovitý
cement vězí. Zrna magnetitová jsou větší, ale stejně rozdělená. Kalná, vláknitá
zrna olivínu jakož i jehlice apatitu vyskytují se spoře.

Čedič z Chlomku u Doubravic,

Čedič tento, zevnějškem i skrytým slohem svým velice podoben čediči Vina-
řickému, jest velice přeměněn. 400. zvětšen objevuje hrubozmou směs amfibolu, augitu,

n. 63

magnetitu s velmi sporými^ zřejmčji omezenými krystaly nefelinovými a s velmi
četnými, bezbarvými dílci nezřejmě obdélníkových a mnohoúhelníkových obvodA.

V polarisujícím světle jeví se dílce tyto buď úplně temné, bud namodrale šedé
neb šedobílé a mnohé z nich ukazují již ncnáhlým vystupováním paprskovitého
slohu zárodky zeolitové.

Mnohé podélné průřezy amfibolu, v obyčejném světle četně podél rýhované,
jeví v polariso váném světle různobarevné lamely, které pouze do třetiny neb po-
lovice podélných průřezů sáhají. Zcela pravidelné, bezbarvé, příčné šesterečné
průřezy jsou dosti hojné, jakož i k nim náležející až 3 mm. dlouhé podélné prů-
řezy, jichž šířka až 0*1 mm. dosahuje. Tyto jehlicovité podélné průřezy, v nichž
se skoro vždy protáhlé nahnědlé proužky vyskytují, jakož i jich příčné šeste-
rečné průřezy náležejí bezpochyby apatitu, jenž by pak nejméně 4— 6®/o obnášel;

0 oněch širších a kratších, pravoúhelných dílcích domnívám se, že patíí nefelinu.

1 tyto bývají po délce rozštípané a poněkud nefelinu z Čertové zdi podobné ; šedě
nazelenalé neb nažloutlé, vláknité, přeměněné průřezy olivinu jsou dosti četné.

b) Krystalicky celistvé neíelinítoidy.

a) Z levého břehu Labe.

Čedič od Rané.

V černošedém čediči od Ranč vynikají četná malá, nažloutlá a nazelenalá
zrna olivinu, pak sporá zrnka magnetitu a železa titanového. Základní hmota
skládá se z malých krystalků augitu, stejně rozdělených zrn magnetitu a z hmoty
bezbarvé, skorém čiré, která místy dlouhými, tenkými mikrolithy protkána jsouc,
všude mezi krystaly zřejmě vystupuje, četné menší i větší nedokonalé obdélníkové
(nefelin), mnohoúhelníkové, zakulacené a nepravidelné obrysy ukazige a zde onde
nepatrné stopy věnečků práškových (Icucit) a zaokrouhlené shluky krystalků augi-
tových uzavírá. Většinou jeví se bc/barvá hmota v polarisujícím světle modro-
bílá, mdle modrá a modrošedá, skládajíc se z krátkých obdélníků nefelinových a
mikrolithů augitových, které ponejvíce nepravidelné nahromaděny jsou. Sporé
tenké, bezbarvé tyčinky vyskytují se jen místy a velmi spoře. Průřezy řídkých,
mikro-porfyricky vynikajících krystalů augitových mají význačný miskovitý sloh,
jehož pásma na mnoze rozmanité odstíny barev ukazují. Nejčastěji jsou vniterní
pásma nažloutlá neb červenobílá, okrajní pak karafiátově hnědá.

Průřezy olivínové bývají našedivělé aneb žlutozelené, často i modrozelené a
ve vlnitá jemná vlákcnka hadcové hmoty přeměněné. Svazečky vláken jejich jsou
ponejvíce rovnoběžný se štěpnými směry, jevíce takto ozdobné přeměněné výtvory.

Skrytý sloh velmi jemnozmého čediče z vrchu „ Vranek^ u Meronic

souhlasí s čedičem od Rané. Bezbarvá jeho hmota, majíc hojnost tenkých,
dlouhých mikrolithů, vyniká v krystalické směsi, jež se skládá z převládajícího
augitu, větších krystalů olivínových, zrnek magnetitových a jednotlivých úlomků
biotitu. Jen zde onde objevily se zřejmé šesterečné obvody bezbarvé hmoty ne-

64 n.

felinové, jež byly též proniknuty dlouhými tenkými mikrolithy; mimo tyto vyskytly
se i průřezy pravoúhelné. Zajisté, že čedič tento, podobající se čediči od Ranč,
hlavně nefciin, nepochybně i nepatrné krystallqr leucitové obsahuje. Živce
v něm není.

Kryst. celistvý čedič od Lipefí u Teplic

400. zvětšen, ukazuje jemnozmou směs, která se skládám 2 převládajícího augítu,
amfibolu, nezřetehiě omezeného nefelinu, pak stejně rozděleného magnetitu, velmi
četného olivinu, sporého trojklonného živce a bezbarvé (jen zde onde nažloutlé neb
slabě nahnědlé) hmoty, která jsouc bohatá mikrolithy, v polarisovaném světle
temná jest (leucit).

Přihlížíme-li ke skrytému slohu čediče tohoto, podobá se poněkud čediči
Eoštálovskému a tímtéž tvoří odrůdu přechodní k čedičům fonolithovým.

Krátké krystaly augitové, slabě hnědošedé, jsou ve spojení s četnými podél-
nými krystaly amfibolovými, které též mikro-porfyricky vystupují, převládající sou-
částí hmoty čedičové. Průřezy krystalů amfibolových bývají na okraji nahnědlé,
v centrální části nazelenalé aneb žlutavé a obsahují množství sklovitých částičck
a bublinek plynových.

Mimo augitickou součást převládá tuto nefelin ; podélné jeho průřezy modravé-
šedě polarisující, jeví se co krátké podlouhlé, méně zřetelné obdélníky, jež poněkud
pravidelným uložením velmi četných mikrolithů se vyznačují. Šesterecné příčno
průřezy nefelinu nejsou též dosti zřejmé; nejmenší z nich bývají bezbaiTé, většina
pak obsahuje shluky augitových mikiolithů aneb hmoty čedičové v stíredu svém.

Podobné malé zaokrouhlené dílce, které skládají se z menších kruhů, četnými
dlouhými, bezbarvými mikrolithy opatřených, náležejí méně vyvinutému leucitu.

Kryst. celistvý čedič z lomu u Buková blíže Oustí

%
obsáhaje pouze malá makroskopická zrna olivinu. Základní hmota jeho jeví v še-
dobílé (výtvory práškovými jakož i kopinatými jehlicemi bohaté) hmotě krystalickou
směs převládajícího augitu s méně zřejmým nefelincm (jehož průřezy v polariso-
vaném světic jasněji vynikají) pak magnetitu, olivinu a sporých úlomků biotitovýck
Krátké trojklonné tyčinky živcové vyskytují se jen na sporých místech.

Čedič od Švýcarského mlýna mezi Božtěšicemi a Bukovém (sev. od Oustí)

skládá se při 4(X). zvětšení z hrubších zrn augitu, olivinu a magnetitu s jemnozmým,
méně zřejmě omezeným nefelinem a ze slabě nazelenale šedé, poněkud kalné hmotj,
která, obsahujíc krátké černé jehlice trichitové, dlouhé mikrolithy a práškové vý-
tvory, malé zřejmé průřezy leucitové uzavírá.

n. 65

Průřezy nefelinové nezřejmě omezené bývají bohaté mikrolitby a temným
práskem ; prflřezy augitovó vyznačují se často vrostlicemi olivinn, které v polaríso*
váném světle jasnými barvami v popředí vystupují. Tyčinky živcové jsou velmi sporé.

Kryst celistvý čedič s lomu nad Jlábřim u Trmice

obsahuje nepfitniá zrnka olivinn a jeví při 400. zvětšení jemnozmou směs pře-
vládajícího augitu (amfibolu), nezřetelně omezeného nefelinu, stejně rozděleného
magnetitu a dost četných úlomků biotitových, pak bezbarvou hmotu ponejvíce bez
určitého omezení. Krystalky augitové jsou vesměs malé, na hranách a rozích za-
okrouhlené ízačasté téměř vejčité). Bezbarvá součást čedičové hmoty, která vedle
augitové součásti rozšířením vyniká, nebývá určitě omezena a z větší části nc-
l)olarisuje. Na mnohých místech lze však přece pozorovati obdélníky a šestercAm
podobné mnohoúhelníky, které dílem úplně čistý jsou dílem jen sporé mikrolithy
obsahují.

Příčné průřezy šestercčné, zcela pravidelné a ostrohrané, jen porůznu se vy-
skytující, vyznačují se miskovitým slohem a náležejí nepochybně apatitu, jemuž
i dost četné, dlouhé, jehlicovitó průřezy přičísti se mohou. Dosti zhusta nacházg'í
se tu i malé, šedé úlomky biotitu, které hustým rýhováním na průsečných plochách
hedvábný lesk jeví.

Průřezy olivinn jsou ponejvíce modrozelenavé, v četných puklinách nahnědloQ
kalnou hmotou opatřené a na postranních stěnách co tráva zeleným, krátce jemně
vláknitým třepením obložené, tak že ozdobné tvary jeví.

Nazelenalá nebo žlutobílá, vrstevnatými čarami označená hmota infiltrační
vyskytuje se pouze v malých díleckách.

Čedič z Honosické hory.

Při 400. zvětšení vyniká v tomto velmi jenmozmém čediči více méně hustá
směs malých ki7stalků augitu, četných porfyricky vystupujících krystalů amfibolu,
jednotlivých malých krjstalů olivínu, četných zrnek magnetitu a hojných větších
a menších, dlouhými mikrolithy bohatých, více méně zaokrouhlených, bezbarvých
dílců neurčitě omezených. Malé krystaly augitu nebo amfibolu, jichž množství pře-
vládá, bývají podlouhlé a obsahují četné mikrolithy.

Podélné průřezy větších krystalů amfibolu, kteréž porfyricky vynikají, jsou
podél rýhované a obsahují četná zrna magnetitu a skla (zvláště na okraji). Zrna
magnetitová, která ponejvíce v šestercích se jeví, jsou dílem na jednotlivých místech
Bkupena, dílem v amfibolové hmotě stejně rozdělena ; začasté bývá krystal amfibolu
zrny magnetitovými a sklovitými tak vyplněn, že hmota jeho pouze co tenká obruba
se jeví. V jiných krystalech amfibolových bývá střední číísť, v níž se i skupiny sklo-
vitých částic bez magnetitu vyskytují, modrozelenou barvou vyznačena a tímtéž od-
dělena od pásma okrajného, jež buď našedivělou aneb slabě načervenalou barvou jakož
i vrstevnatým slohem vyniká. Co vrostUce pozorován byl šesterečný průřez apatitu.

66 U.

Vynikající podil v skladbě tohoto čediče má ona bezbarvá, ponejvíce neurčitě
omezená součást, která v polarísovaném světle jest dílem temná, dílem modrobílá
neb mdle modrá. Mnohé dílce této součásti, oplývajíce na okraji dlouhými, tenkými
mikrolithy, jsou téměř okrouhlé, jiné berou na se podobu šesti- a osmiúhclmlů
(se skupinami krátkých mikrolithů ve středu svém), postrádají však oněch věnců
z temných i)ráškových zinek neb mikrolitliů složených, jež pro čedič leucitový
z blízkých nalezišť význačný jsou ; jen tu a tam na menších, ponejvíce nažloutlýdi
výtvorech objevily se též sporé, ale neúplně kruhové věnečky práškové. Na okraji
někteiych těchto dílců bezbarvých uloženy jsou zřejmé obdélníky nefelinu, jež za-
časté tím se vyznačují, že obsahují krátké, ku hranám rovnoběžně uložené mikro-
lithy augitové. A výjev tento ukazuje právě k tomu, že i ony pravidelně omezené
ale světle polarisigící dílce součásti bezbarvé témuž nerostu náležejí.

Zrna magnetitu podobná jeví po většině průřezy šesterečné; mnohé z nich
jsou temné, jiné nahnědle černé s hnědým kalným okrajem. A ty^ jsou složeny
z hustého pletiva temných jehlic. Malé hnědé, ses terčům podobné průřezy a
úlomky připočísti lze biotitu.

Olivin vyskytuje se tuto dosti spoře ve větších nahnědle-žlutých, uvnitř šedo-
zelených, vlnitě vláknitých průřezech, které v puklinách paprskovitě vláknité bývají.

Kryst, celistvý čedič ze Zajícova (Hanšpurk).

Mezi Křesnem a Sedlcem táhne se řada vrchů čedičových (Zajícov, Jeřetín,
Yysetcc, Rohatec) z nichž toliko Zajícov se zříceninami hradu Ilanšpurku nad
krajinou diUeko vyčnívá. Hora .Zajícov^ skládá se téměř z kolmých, k vrcholi
svému mírně skloněných, v průměru 1' tlustých sloupů, na úpatí pak obložena jest
slepenci čedičovými.

V šedočerné, krystalicky celistvé hornině čedičové zříti lze pouze malá
zrnka olivinu; použij e-li se však 40(>. zvětšení, tu jeví broušené lístky velmi jemno-
zrnou směs převládajících hnědošedých krystalků augitu, stejně rozdělených zrnek
magnetitu a železa titanového, jakož i malých průřezů olivinových a sporých úlomků
biotitu, mezi nimiž tu i tam bezbarvá hmota v malém množství vyniká, která na
některých místech velmi bohatá jest dlouhými tenkými mikrolíthy.

Tato hmota bezbarvá má ponejvíce obrysy zaokrouhlené, aneb krátce obdél-
níkové (nefelin), a bývá vyvinuta zvláště kolem větších průřezů krystalových.
Místy lze v ní pozorovati zřejmější mnohoúhelníky i velmi malé osmcrce a úplně
temné věnečky práškové (leucit). Poněvadž tyto dlouhými tenkými mikrolithy
bohaté, zaokrouhlené dílce v stejné míře v. čedičích leucitových se objevují, mohou
se považovati za hmotu leucitovou, která nemá omezení zcela určitého, ony pak
příčné obdélníkové průřezy s krátkými (augilovymi) mikrolithy mohou se toliko
nefelinu připočísti. Velmi spoře vystupují tu porfyricky jednotlivé větší ki^stíily
augitu. Krystaly tyto, obsahujíce vrostlice mikrolithů augitových, řidčeji apatit
(bezbarvé šesterče), zrna magnetitová a sklovité dílce, jeví patrný miskovitý sloh;
mnohdy vyskytují se tuto i vetší krystaly augitové, které tím právě, že na jednom
konci neúplně vytvořeny jsou. ve více malých krystalů vybíhají Více kiystalů augitových

" 67

bývá někdy tak uloženo, že skládají rámec většího krystalu augitového, jenž
uzavírá drobnější čedičovou hmotu, hlavně magnetitem bohatou. Četná zrna
magnetitu a železa titanového, vyskytujíce se nejhojněji v průřezech áestereč-
ných, bývají nahnědlými, prosvitavými krystalky augitu proniklé, aneb nabnědlým
pásmem omezené, rozbíhajíce se na okrajích v jehlice a vlákna (jako v čediči
od Rané a z Honosické hory); jiné obsahují bud vrostlice bezbarvých krystalků
apatitových (bezbai*vé šesterče), aneb jsou tenkým bezbarvým ostrohraným pásmem
ověnčené.

Olivin, vyskytiyící se dosti hojně, tvoH ponejvíce pravidelné průřezy. Menší
průřezy olivinu jsou bílé, obláčkové s kalným, temnozeleným okrajem, aneb v šedo-
zelené, ponejvíce rovnoběžné svazečky a vlákna přeměněné; větší pr&řezy olivinu
bývají rozděleny kalnými, zelenavými a nažloutlými pruhy (hmoty serpentinu podobné,
uložené do štěrbin směrů štěpných) ve světlá pole, jichž omezení nejčasteji se
směry krystalovými se srovnává. Jehlice apatitu vyskytují se řidčeji.

Tu a tam lze pozorovati hromádky kostrovité aneb jednotlivé přímé nebo
křivé výtvory trichitové.

Po 48hodinném leptání kyselinou solnou objevily se krystaly olivinu, jakož i
bezbarvá hmota zřejmě porušeny. Kalné, zelenožluté okraje příčných průřezů oli-
vinu staly se světlejšími ; z pruhovitých puklin, jichž klikaté stěny zřejmě se oka-
zovaly, z většiny odstraněna jest serpentinu podobná hmota a v některých příčných
průřezech vynikly sklovité dílce a plynové póry s čcniými jehlicovitymi výtvory.
Vyluhováním bezbarvé hmoty zmizely ponejvíce mikrolithy a ty jež tu zbyly, staly
se méně patrnými, za to vynikly mnohem patrněji na některých místech četné
výtvory trichitové, vlásky a jehlice.

Temnošedý prášek tohoto čediče nešumí v kyselinách; pálením nabývá
barvy žlutošedé.

Čedič s hory Blaníku (blíže Zajícova)

ukazuje při 4(X). zvětšení velmi jemnozmou směs převládajícího augitu a zrn oli-
vinu; osUitnč srovnává se skrytý jeho sloh se slohem čediče z blízkého Zajícova.

Krtfst. celistvý čedič b Loboie u Lovosic.

Čedič tento souhlasí téměř s čedičem ze Zajícova, toliko v tom se od něho
různí, že krystalická směs jeho jest mnohem jemnozm^'ší.

Oběma nemálo podobá se jedna odrůda z blízkého Veršetínu^ druhá pak od-
růda z téhož vrchu (nepochybně z čeřenu) naleží však čedičům andesitovým.

fi) Z pravého břehu Labe.

KrysL celistvý čedič ae sevcrozáp. svahu Eadobiflu (blíže Michalovic) u Litoinčřic

srovnává se skrytým slohem svým částečně s čedičem od Báné.

Všude v něm převládá hmota bezbarvá, neurčitě omezená, po většině modravě

5*».

68 ^

polarísující, jež obsahuje na mnohých místech sporé dlouhé mikrolitby, ytroušené
bez všelikého pravidelného uspořádání.

Součást augitická je dvojí velikosti : shluky menších krystalků objímají ponej-
více nczřejmě omezené, krátce pravoúhelné neb mnohoúhclné dílce bezbarvé hmoty,
jiné vyskytují se pak osamotnělé, mikroporfyricky vystupujíce. Nahnědle obroubená,
bezbarvá zrna olivinu nejsou četná.

Z okolí Dlaékovic zkoumány byly dvě odrůdy čedičové. Jedna podobá se
nefelin. čediči z Yeršetínu, druhá pak srovnává se s oněmi čediči, jež místo živcové
součásti nahnědle sklovité magma obsahují (temné čediče magmatové).

Kryst celistvý čedii b vysoké Ovčí hory

s četnými, co špendlíková hlava velkými zrny olivinu a augitu, jeví naskrze jemno-
zmou směs augitu, magnetitu a malých bezbarvých okrouhlých neb nezřejmě krátce
pravoúhciných dílců, jež v polarisovaném světle dílem namodralé neb nahnědle,
dílem zcela temné se jeví. Dílce tyto, obsahujíce jen něco málo mikrolithů, náležejí
nepochyboě z části nefelinu z části i leucitu. Nahnědle průřezy augita obsahají
četné dílce sklovité a protáhlé (proužkovité) plynové póry.

Kryst. celistvým šedočerný čedič pod vrcholena Lipové hory u Housky.

Velmi jemnozrná směs čediče tohoto, již při 400. zvětšení pozorovati lze, skládá se
výhi*adně z augitu, méně zřejmého nefelinu a leucitu jakož i ze stejné rozděle-
ného magnetitu. Bezbarvé nerosty, neukazujíce určitého omezení, poznávají se
poněkud snáze jen kolem mikroporfyrických průřezů olivinu. Živec, jak se zdá,
úplně schází.

Kryst. celistvý čedič od Svarová.

jeví pouhému oku pouze nepatrná zrna olivinu; při 400. zvětšení okazuje však
hustou směs převládajícího augitu (jenž více než 'i^ čedičové hmoty zaujímá), velmi
drobného, bezbarvého, méně zřejmě pravoůhelného, modravě polarisujícího nefelinu
a liilcčků více méně zakulacených, které obsahují hojnost dlouhých bezbarvých
mikrolithů (leucit), pak směs krystalů olivínových a četných zrnek magnetitu, stejně
rozdělených. Některé z největších žlutozelených a kalných průřezů olivínových jeví
podobné sferoidické, proměnou vzniklé tvary, jakéž Zirkel v díle svém |,Basaltge-
steine" v obr. 49. vyobrazil.

2. Jíefelinity.

Nefelinity prostírají se v pásmech na obvodu čedičového horstva v Čechách,
berouce se směrem hlavního pásma od JZ— SV, a řadí se dílem k nefelinitoidům
dílem k čedičům leucitovým.

n. 69

Nefelinity tvoří stejně zrnitou směs krystalickou (začasté s porfyricky vystu-
pujícími zrny olivinu), která se skládá z převládajícího augitu, pak z magnetitu
(titanového železa) a nefelinu, jenž zřejmě omezen bývá a svými pravidelně ulože-
nými vrostlicemi mikrolithů se vyznačuje. K tomutéž řadí se dosti zhusta více méně
leucitu, řidčeji i noseanu.

Jen v krystalicky celistvých odrůdách nejsou obrysy průřezů nefelinových
vždy dosti zřejmé, čímž právě přechody k nefelinitoidům se jeví. Tyto krystalicky
celistvé odrůdy bývají olivínem velmi bohatý, oproti zřejměji zrnitým odrůdám,
v nichž olivinu tím více ubývá, čím zrnitější stává se hornina čedičová.
Úlomky biotitu nebývají hojné, přec však hojnější než v obec Čedičích živcových.
V četných čedičích nefelinových vyskytuje se také nahnědlé, trichitové magma, jež
buď v samostatných malých částicích stejně rozšířeno, bud v menším množství mezi
krystaly vtěsnáno jest; mnohem častěji tvoří však bezbarvé neb šedobílé magma
sporý tmel, jímž se víží součásti krystalické.

Živce postrádají nefelinity úplně; toliko v některých vyskytují se sporé
trojklonné tyčinky.

Hutnost = 2-839— 3095 (dle 5 určení).

Dle velikosti nerostných součástek lze nefelinity rozděliti:

a) v zrnité (čedičové, nefelinovó dolerity);

h) (velmi) jemnozrné (anamesity), jež se opět dělí
a) v nefelinové anamesity,
/3) v čedičové noseanity,

c) kryst. celistvé nefelinity.

a) Zrnité Hefellnhy (jlli nefelinové dolerítj).

O zrnitých nefelinitech činí se zmínka ze tří nalezišC českého čedičového
horstva. ')

od Střekova blíže Oustí
od Malého Března a
od Těchlovic

Zrnitý nefelinit od Střehová,

U zřícenin hradu Střekova, jež na fonolitovém kuželi stojí, nalézá se více
odrůd čedičových. Jdeme-li z Ústí po vozové cestě ke zříceninám, seznáme, že
celý levý svah hory, který až k onomu fonolitovému kuželi se táhne, ze samého
^edočemčho, olivinem bohatého čediče leucitového se skládá (o němž mezi čediči
leucitovými se pojedná). Za prvním stavením na Střekově vede pěšina v levo od
vozové cesty po lesnatém svahu, a na pi^č této pěšiny vystupují čtyři asi 2 — 3' široké
žíly zrnitého nefelinitu (asi 15—20' od sebe vzdálené) skoro rovnoběžným směrem
proti čeřenu hory. Kusy zrnitého nefelinitu bývají s černošedým kryst. celistvým
čedičem, v němž žíly ony vystoupily, pevně srostlé a z naplavenin lesnatých strání

<) ZirkeU Petrographie U. 262.

70 ".

vynikají balvany, které již dle pohledu co čedič andesitový určiti se mohou. Nefe-
linit Střekovský jeví směs zrnitou, skládající se z nefelinu, amfibolu a sporého
magnetitu. Ač se v ném velmi četné paprskovité zeolithy nalézají, jest přec dosti
pevný, ale značně p řcměněný. Pouze v malých prostorách vynikají do vnitř co brk
silné, šesterečné sloupky zelenošedého, neprůhledného nefelinu, jež tolikéž v části-
cích zeolithových uloženy bývají. Broušené lístky jevi směs z převládajícího, ponejvíce
vsak v mikroskopické svazečky zeolithové přeměněného nefelinu s amfibolem a néco
málo magnetitu. V podélných průřezech nefelinových jsou po většiné svazečky
vláken s podélnou osou rovnoběžný, avšak v příčných průřezech se křižují v roz-
manitých šikmých směrech. Četné bezbarvé šesterče, jakož i široké jehlice náleží
apatitu. Přeměna horniny značně ovšem pokročila, jcUkož i průřezy augitu na
okraji rezavou barvou opatřeny jsou ; vnitřek jest karafiátově hnědý neb slabě fia-
lový. Sklovité částečky jsou v nich sporé a jeví se po většině co protáhle a zkři-
vené proužky s bublinkami; zda se, že mnohé z nich jsou prázdné, jiné obsahují
plyny (bublinky stálé), některé sporé mají tekutiny (bublinky pohyblivé).
Hutnost = 2-830.

Tak evaný nefelinový dolerit od Malého Břema

z rokle mezi Leichenberkem a pohořím Březenským nenáleží sem, nýbr/ zrnitým
čcdič&m andesitovým, poněvadž obsahuje množství trojklonného živce a s horninou
doleritickou od Roztok se srovnává.

Tak evaný dolerit od Téchlovic^

který již svými sploštělými, porfyricky se jevícími krystaly znám jest, uvádí Zirkel
(Basaltgesteine s. 158) za horninu leucitovou a vypisuje takto: „Velké augity jsou
na průřezu nahnědlé, malé jehlicovité raikrolitliy augitové, u velikém množství se
vyskytující, jsou spíše nazelenalé. Po živci není tu ani stopy, avšak tolikéž i ne po
olivinu; za to nalézá se tu něco nefelinu, jehož poměrně velké krystaly (až 02 mm.
dl. a 0*13 mm. šir.) na krajích svých již barvy žluté nabyly a vláknitými se staly."
Mimo to zmiňige se Zirkel jeStě o tak zv. nefelinovém dolerítu od Spansdcrfu;
nefelinyjeho, dosahujíce i ^2 mm. velikosti, bývají zcela kalné, špinavě hnčdožluté
a přeměněné, vedle nich vyskytují se pak dlouhé tyčinky krásně rýhovaného, troj-
klonného živce dosti hojně (Basaltgesteine S. 171.)

b) Vehií jeMoirné nefeliiíty.

a) nefelinové anamesity.

Čedič z prvni čertové sídi mezi Smržovém a Českou lApou.

V tomto velmi jemnozmém, černošedém čediči jsou nesčíslnái ponejvíce co
špendlíková hlavička veliká zrnka olivinu. Základní jeho hmota jeví pH 400. zvět-
šení zrnitou směs, která se skládá z augitu, nefelinu, olivinu a jemnozrného magne-

n. 71

titu ; mezi krystaly nalézá se pak liQědošedá, kalná, práško\itá hmota, která obsa-
huje četné bezbarvé jehlice a toliko delším pozorováním zřejměji se jeví; právě
touto hmotou stávají se světlejší součásti na stranách kalnými. Hmota tato polarí-
suje temnošedé, ukazujíc jen něco málo úplné temných míst. Velikostí jakož i množ-
stvím vynikají první dvě součásti, totiž olivin a nefelin. řrflřezy olivinu jsou uvnitř
skoro bezbarvé, bílé, obláčkové, obsahujíce velmi hojné, větší plynové póry, začasté
i nahnědlá těliska a něco málo tekutých bublinek, na obvodu pak kalné, temné, na-
zelenalé a žlutozelené. Větší takové průřezy bývají trhlinami protaženy, jež hmotou
serpentinovou jsou vyplněny ; avšak vyskytují se nezřídka i takové průřezy, jež
v nazelenalá, rovnoběžná vlákna přeměněny jsou. Někdy objevují se v průřezech
olivínových dílce hmoty serpentino vité, již dosti přeměněné, nejen v trhlinách, ale
i na okraji. Povšimnutí zasluhují mnohé plynové póry, jež tím hlavně se vyznačují,
že ka/dá z nich obsahuje vrostlici mikrolithovou a četná nahnědlá zrna prášková.
Zvláštní jsou průřezy nofelinové. Podélné průřezy, jež nehrabe ostře omezeny
•>ývají, jevíce se co obdélníky 3 mm. dlouhé a 1 mm. široké, jsou na okraji vždy
kalné s nástinem do zelenošeda, u vnitru svém mívají buď po jedné podélné pu-
klině u prostřed, bud po dvou, řidčeji po .více postranních podélných puklinách
(k nimž se začasté jemné proužky a řádky práškové rovnoběžně řadO ; do těchto
puklin vniká začasté ona nazelenalá, sklovitá hmota rozličně hluboko, zužujíc se
do vnitra. Význačné jest v největší části průřezů nefelinových uložení velmi hojných,
ponejvíce podélných válcovitých mikrolithů, jež s hranami průsečnými rovnoběžně
leží. U příčných hran podélných průřezů nahromaděny jsou mikrolithy, vesměs příčné
ležící; dále od příčných hran vystupují mikrolithy podélně, ttidíž rovnoběžně ku
hlavní ose uložené. A tyto množí se, vnikajíce stupňovitě vždy hlouběji do krystalu,
až ke středu podélných hran ; tuto pak jsou nejhustěji a nejvíce nahromaděny. Po*
délné průřezy nefelinu jsou onou nazelenalou, kalnou hmotou ponejvíce jen na
okraji znečištěny, zvláště uprostřed podčných hran, čímž se bezbarvá hmota nefe-
linu tutéž súžige. Zde vyskytují se též nejdelší mikrolithy, jež jsou pokryty nahněd-
lými brvy, kteréž z jemných, krátkých vlákenek se skládají. Podobná nahnědlá
vlákna, jakož i jemné výtvory trichitové, patraě z magmatu pocházející, bývají na
koncích podélných průřezů na přič uloženy. Průřezy nefelinové polarísiýí hnědoíedé
a hnědožlutě. Vrostlice plynových pórů nejsou řídké. Věncem hnstého práSkn a
zraek magnetitových opatřený krystal leucitu nalezl s» osamotnělý. Malé bezbarvé
šesterče a dlouhé jehlice apatitu nalézají se spoře. Podélné průřezy augitu barvy co
karafiát hnědé bývají dle délky rýhované; příčné průřezy jejiďi json ponejvíce
osmerce, z nichž mnohé vynikajíce dutými úhly složkám náležejí.

Nefelinil od Zabil {Pasek) u Českého Dubu

srovnává se s čedičem Čertové zdi v té míře, že broušených lístků z obou míst
rozeznati nelze.

Nefelinit z Turského vrchu (Kúhberg) u Nového MÓmku (bUie České lApy)

jeví hrabozrnější směs, skládající se z augitu, olivinu, velmi kalných průřezů nefe*
línových a stejně roztroušeného magnetitu; podobaje se čediči z Čertovy zdi různí

72 n.

«

se hlaviič v tom, že průřezy nefelinu jeho nejsou dosti význační. Velmi hojnd
jsou v něm bezbarvé šesterče a dlouhé jehlice apatitu; začasté vyskytují se též
vrostlice větších nazelenalých zm olivínu do krystalů augitu.

fi) Noseanity.

Noseanity českého středohoří jsou velmi jemnozmé (anamesitovéX tmavošedé,
zelenavě šedé neb černošedé odrůdy čedjčové, jež pK 400. zvětšení jeví směs
stejnoměrně krystalickou.

Ve všech převládá amfibol, obnášeje asi polovici celé hmoty čedičové. Po-
dlouhlé, slabě nazelenalé krystaly jeho jsou na hranách a rozích slité. V čediči
vrchu Milého a Dlouhého splývají krystaly amfibolové na četných místech v sou-
vislý celek, tvoříce mřížovité neb síťovité pletivo kr}^stalů, v němž pak ostatní
součástky, nefelín, nosean, magnetit skoro stejnou měrou rozděleny jsou.

Svým množstvím zaujímá nefelin druhé místo, obnášeje asi 30 — 40%. V če-
diči Slánské hory bývají jeho podélné průřezy po většině podlouhlé a vyznačují se
rovnoběžnými řadami zrnek práškových; v čedičích ostatních nalezišt tvoří krátké
obdélníky, vynikající pravidelně uloženými, krátkými mikroHthy.

Příčné průřezy noseanu převyšují velikostí svou pouze v čediči Slánské hory
ostatní součásti. Magnetit bývá téměř stejně rozdělen, olivin objevuje se však
ponejvíce jen v malých zrnkách a poskrovnu.

Mimo to zřejmě lze pozorovati sklovitou hmotu, mezi krystaly spoře vtěs-
nanou ; hmota tato tvoří pouze v čediči Řipském malé samostatné, nahnědlč dílce,
jichž zbarvení od velmi jemných, ponejvíce práškovitých tělisek pochází.

čedič 0 Řipu u Roudnice.

Čedič tento složením svým jemnozrný, velmi pevný, barvy t^mnošedé, jeví
pod mikroskopem (při 400. zvětšení) všude stejnou, krystalickou směs nefelinu,
amfibolu a magnetitu s četnými většími krystaly noseanu, vehni hojným apatitem
a nemnohými malými krystaly oliviuu, mezi něž vtěsnána jest hmota sklovitá, ne-
hrubě patina. Nefelín, jenž množstvím svým amfibolu se skorém rovná, tvoří úplné
bezbarvé, slabě omezené obdélníky a šesterče ; v šestercích těchto, zvláště v jich
středu nakupeny bývají nečetné, krátké, k průsečným hranám rovnoběžně uložené
mikrolithy, jakož i plynové bublinky s temným okrajem a světlým středem.

Dlouhé krystaly, jež, silným podélným rýhováním se vyznačujíce, uvnitř slabé
našedivěle, na okraji však žlutozeleně zbarveny jsou, náležejí amfibolu. Nebývíyí
právě přímočamě omezeny, nýbrž mají okraj vlnitý, sklu podobný, v němž se po-
zoruje hojnost drobných částeček sklovitých a krátkých mikrolithů ; vedle nich vy-
skytují se tuto kratší a širší, ostřeji omezené krystaly augitu, jež četné, menší,
ku stranám rovnoběžně uložené a složkovitě srostlé jcdnotníky objímají. Větší,
porfyricky vynikající krystaly amfibolu s četnými dílci sklovitými, do nichž začasté
mikrolithy vnikají, jeví se jen porůznu.

Magnetit bývá v podobě malých, převahou šesterečných zm stejně rozdělen;

n. 73

néktcré z průřezů těchto prosvitají tu a tam černohnědé, jevíce Imavé, na hrany
kolmo postavené jehlice aneb bývají na okraji roztřepené. Četné a velmi pěkné
průřezy noseanu, jež se v šestercích, osmercích, nejčastěji však co průřezy složek
00 O {o} jeví, vynikají širokou, modrošedou vnitřní plochou, která se skládá bud
z více méně ostře omezené síti dlouhých černých čar, pod určitými úhly se křižu-
jících, bud ze směsi těchže temných zrnek (bublinek,^ částic skla a černého prášku),
jež jinde sestaveny jsou v sít křiži^ících se čar. Tato vnitřní plocha obložena je
jedním, dvěma, neb i více temnými věnci (téže hmoty jako vnitro) a na okraji
skoro bezbarvým pasem.

Mnohé z těchto středních dílců jsou v poměru k temným věncům veliké
a tvoří ponejvíce souvislé, více méně husté, přímočamé sítě; jiné skládajíce se
z temných částic práškovitých a jevíce pouze malé dílce sííovité, bývají ve středu
světlejší a světlejšími pruhy v temná mnohohraná pole rozděleny. V těchto světlej-
ších pruzích lze začasté pozorovati krátké a dlouhé mikrolithy, jakož i protáhlé,
určitými směry běžící sklovité částice s (pohyblivými) bublinkami. Že tyto sklo-
vité částice, které se plynovými vrostlicemi zatemňigí, v železu jsou bohatý, to
patmo jest ze změny barvy v žlutou, červenou a hnědou, jež nabývtgí v postupu
proměny své. V šesterečných průřezech noseanu táhnou se temné čárky sitovité
třemi směry, jež pod určitými úhly (asi 60®) se protínají ; v čtverečných průřezech
vyniká mříženi, jehož vlásky na sobě kolmo stojí.

Vedle zmíněných obyčejných vrostlic, dílců sklovitých, bublinek plynových
a krátkých i dlouhých, tenkých mikrolithů, vyskytcgí se tu někdy zřejmá zrna
magnetitová; však jen co vzácnost objevil se bezbarvý šesterec, jenž bud nefelinu,
bud apatitu náleží a toliko jednou velký krystal amfibolu. Krystal tento táhne se
šikmým směrem průřezem noseanovým a jest tím velmi zajímavý, že na místech,
kde se s noseanem stýká, tenčí, vlnitý a zoubkovaný jsa, zřejmě dokazuje, že
působením tvořícího se noseanu na hotový již krystal amfibolový povrch téhož
poznovu se byl roztopil. Krystaly olivínové jsou sporé a vesměs malé, uvnitř světlé
a vlnité, na okraji žlutozelené ; mimo dílce sklovité (s bublinkami plynovými) nemají
vrostlic. Všude mezi krystaly spoře vtěsnáno jest nahnědlé magma, jež, bohato
jsouc velmi krátkými, trichitovými jehlicemi, začasté do větších krystalů (amfibolu
a olivinu) více méně vniká. Větší rozbitý krystal amfibolu, jehož jedna polovice
jest poněkud pošinuta, jeví v štěrbině pruh hmoty sklovité zároveň s řadou mikro-
lithů; patrně překážel dlouhý krystal amfibolový proudění tekuté hmoty, kterouž
na přič byl rozlomen. Hutnost čediče Řipského = 3040 (určeno 38 gr.).

l^šek čedičový srosolovatí v kyselině solné, aniž by šuměl.

Noscanii ze Slánské hory (u Slaného),

Kuželovitá hora tato skládá se ze šedé horniny čedičové, která na povrchu
a v puklinách potažena jsouc šedobílou korou uhličitanů, naskrze velmi jemnozmou
se jeví; jen zde onde vyskytují se zjevné jednotlivé šesterečné jehlice krystalové.
Byv však 400krát zvětšen, jeví čedič Slánský stejnorodou krystalinickou směs
z amfibolu, nefelinu a zrn magnetitových; v té pak vynikají četné mikroporfyrické
průřezy noseanu a jednotlivé krystaly olivinu.

74 n.

Dlouhé, tenké, zacasté rýhované krystaly barvy nazelenalé neb žlutavé, jež
mívají okraj méně ostrý, obyčejné sklovitými proužky a magnetitem temně zbar-
vený, náležejí amfibolu. Y polarisovaném světle jeví se jedna polovice podélného
průřezu amfibolového hnědožlutá, druhá pak temnomodrá, uvnitř pak nalézá se
vždy temný a světlý pruh. Složení miskovité jest zřejmé.

Co součást místy převládající vjmikají tuto široké i poněkud dlouhé, šedo-
bílé i bezbarvé obdélníky, jež vyznačují se rovnoběžnými řádkami a proužky těsné
seřadéných, temných zrnek a tmavého prášku, jenž jest směsí zrníček skla, magne-
titu, titanového železa (v podobě krátkých jehliček) a bublinek plynných a kapal-
ných. U většiny těchto příčných prflřezfl jsou tyto rovnoběžné proužky více méné
husté, jinde splývají v širší pásky, jež se ku konci bud vřetenovitě zužují aneb
v jednotlivá vlákna se rozbíhají. Tyto tečkované čili práškové průřezy nefelinn
jeví začasté i miskovitý sloh, jsouce velmi tenkým bezbarvým pásmem obroubeny.
Dlouhé takovéto příčné průřezy bývají na přič četně rozpukány. Miskovitým slohem
vynikají často příčné šcsterečné průřezy, jichž ponejvíce bezbarvý kraj temnější,
šedé, ostře omezené jádro uzavírá. Krátké mikrolithy objevují se v těchto pravo-
úhelných a šesterečných průřezech velmi zřídka a pak uloženy bývají rovnoběžně
s hranami. Jen tenké dlouhé obdélníky a malé šesterče, jež se začasté i v průřezech
práškovitě rýhovaných vyskytují, jsou zcela bezbarvé. V polarisovaném světle na-
bývají podélné průřezy obdélníkové barvy temnomodré, šesterče jsou však
úplně bezbarvé.

Mimo to přicházejí tu též větší dílce hmoty bezbarvé s nástinem do zlota,
obyčejně slabě tečkované a nczřejmě omezené, jež nepochybně nefelínu, z části
snad i leucitu náležejí.

Průřezy noseanové čediče tohoto, jevící se co šesterče, začasté co průřezy
složkové 00 O {o}, řidčeji co osmerce, bývají kalné, temné, modrošedé, opatřené
zelenošedými a nahnědlými dílci, kolem však okraje bezbarvým pásm^n obroa-
bené. Ve větších průřezech noseanových bývají temné dílce tyto, které ponejvíce
jemné, nesouvislé, vláskové sítě tvoří, nakupeny na okraji, oným bezbarvým pásmem
omezeném ; světlejší, střední část zavírá pak v sobě větší a menší zelenožluté a na-
hnědlé dílce sklovité zároveň s bublinkami plynovými a s četnými tenkými mikro-
lithy (jež ponejvíce s hranami příčných průřezů rovnoběžný jsou).

Zrnka magnetitu a železa titanového (ponejvíce v průřezech áesterečných)
jsou velmi četná a stejně roztroušená Vedle oněch součástek vyskytiýí se to
místy též hnědočcrvené a červenožluté průřezy, jež nejčastěji dle déllqr, mnohdy
i na přič rozštípeny jsouce, beze vší pochyby olivinu přináležejí. Nazelenalé a na-
žloutlé, z části i vláknité krystaly olivinu, na hranách kalné, bývají malé a v množství
nepatrném.

Působením sehnané kyseliny solné na broušenou desku čediče tohoto patina
byla asi za hodinu značná změna; krystaly apatitu, nefelinu a olivinu byly vylep*
tané; krystaly noseann, ztrativše úplně vláskovitou sít svou, byly velmi pomieny;
mnohem krásněji však a zřejměji vyniklo rýhování příčných průřezů amfibolovýdi.
Vyloužením kysličníku železnatého (z magnetitu) nabyla celá destička barvy zelenavé.

n. 75

Neslanit z vrchu Milého (u Bělošic) a Dlouhého (m Koslú),

V skrytém slohu i v minerální skladbě souhlasí úplné čedič z vrchu Milého
š čedičem z vrchu Dlouhého, asi ^/^ hodiny od onoho vzdáleného, tak že mikro-
skopické lístky z obou nalezišť sotva lze rozeznati.

Dlouhé, tenké zelenožluté krystaly amfibolu, četné malé průřezy noseanu,
krátké obdélníky a šesterče bezbarvého nefelinu, četná zrna magnetitová a větší
prílřezy olivinu, veškeré tyto nerosty tvoří všude stejnou směs ve sklovité,
slabě nazelenale žluté hmotě, která jen tu a tam velmi spoře se vyskyti^íc, mezi
krystaly vtěsnána jest.

Dlouhé průřezy amfibolu, na okri^i všude nehrubě přímočamé, slabě vlnité,
začasté sklu podobné, slité, jeví četné rýhy a obsahují hojné částice skla s bublin-
kami plynovými, ale jen málo mikrolithů. Širší takové krystaly uzavírají často
shluky zrn magnetitových a sklovitých.

Mezi nerosty, jež směs tuto skládají, převládají po amfibolu bezbarvé, krátké
obdélníky a šesterče krystalů ncfolinových, z nichž zaaisté nemnoho krátkých mikro-
lithů rovnoběžně s hranami uloženo jest.

Velmi četné průřezy noscanu jsou vesměs malé, velmi zhusta šesti- a osmi-
hrané, řidčeji čtvercové; průřezy pak složkové zřídka se pozorují. Střední část
nejčetnějších průřezů jest bud vláskovitými sítěmi vyznačená, buď nahromaděním
se tělisek práškových temně zbarvená a ostře omezena, podobajíc se někdy zrnům
magnetitu, jež teprve při silnějším zvětšení v hustou vláskovitou síť se rozpa-
dávají; kolem těchto středních částí prostírá se široký modrošedý pas z volněji
seřaděných zrnek práškových, který stávaje se na zevnějšek světlejším, ostrého
omezení nemívá.

Většina průřezů noseanových obsahiye méně vyznačené sítě, jež se skládají
ze sypkých zrnek práškových, uprostřed průřezů nejhustěji nakupených. Tyto t^^mné
sítě, náležející střední části četných, ostře omezených průřezů noseanových, jsou
začasté rozděleny nazelenalými a žlutavě šedými, světlejšími proužky (co směsi
hmoty sklovité, bublinek plynových a sporých mikrolithů) ve více méně ostře ome-
zené dílce.

Vedle žlutavých a nahnědlých, vlnitě vláknitých průřezů olivinu, které již
pouhým okem v čediči co nahnědlé body pozorovati lze, a vedle ne příliš četných
zrnek magnetitových, vyskytiyí se tuto i sporé úlomky desek biotitových. Jehlice
apatitové jsou velmi sporé ; molybdaenanem amonatým nalezeny v čediči hory Milé
pouze stopy po kyselině fosforečné.

Světlošedý prášek čediče Milé hory šumí v kyselinách velmi slabě; pálením
nabývá barvy světlé, žlutavě šedé.

Nefelinit $ Múhlberku u Daupava

srovnává se s čedičem Slánské hory až na to, že se v něm příčné průřezy nose^
anové v menším množství nacházejí.

Průřezy nefelinové v čediči tomto mají podoby dvojího druhu. Mimo bez-
barvé, krátké obdélníky a šesterče, jež se nemnohými krátkými mikrolithy vyzná-

76 U.

čují, vyskytují se tu četné šesterečné, příčné a tupé jehlancovitě zakončené, po-
délné průřezy, obsahující husté řady práškových zrnek a velmi úzké bezbarvé
pásmo okrajní ; tyto bývají příčnými trhlinami, kolmo na hlavní osu jdoucími, skoro
do čtverců rozděleny.

Malé, síťovými výtvory vynikající (bezbarvým pásmem obroubené), mnohdy
temné, magnetitu podobné, i složkovitě srostlé průřezy noseanu (osmerce a še-
sterče) jsou po skrovnu rozšířeny ; tolikéž pozorovány byly nepatrné průřezy haayna
barvy modré s velmi tenkou bezbarvou obrubou (skoro co pravidelné šestiúhelníky).

V příčných průřezech amfibolu patrný byly sporé vrostlice nefelinu. Černá
zrna ponejvíce co shluky šcsterců s vrostlicemi apatitu a nefelinu, náležejí po
většině železu titanovému ; mnohá z nich jsou na okraji nahnědlá, jiná větší bývají
na nejtenčích místech nahnědle prosvitavá a skládají se z malých nahnědlých,
krátce sloupkovitých krystalů. Mezi krystaly čediče tohoto vyniká jen na někte-
rých málo místech zřejmě sklovitá, nazelenale žlutá hmota.

' c) Velmi jemnozmé a krystalicky celistvé nefelinity.

a) bezživcové, vyznačené ostře omezenými, krátce pravoúhelnými , podélnými
průřezy nefelinu s pravidelně uloženými mikrolithy augitu.

Nefelinit e BSloHc
(s nahnědlým sklovitým magmatem).

Krystalicky celistvá hornina čedičová z tohoto naleziště jeví při 400. zv.
jemnozmou směs, skládající se z augitu, nefelinu, magnetitu a olivinu ve hmoté
sklovité, nahnědlé, všude zřejmě vynikající, a obsahuje jednotlivé dílec, jež, podo-
bajíce se úplně čediči od Svinčic, jenom z nahnědlé hmoty sklovité a z augitu
složeny jsou a četné výtvory trichitové a kostrovité uzavírají.

Porfyricky vystupující, podélné průřezy augitu jsou rozštěpené a nerovným
sklovitým okrajem opatřené; téže povahy jsou i příčné průřezy, jež puklinami
rovnoběžnými s qo P mřížovány bývají. Mikrolithy vyskytují se v nich pořfdka
a v malém množství, ponejvíce jen v miskách pokrajních, za to jest jich mnoho
naplněno zrnky magnetitovými nebo práškem magnetitovým a částicemi sklovitými
Uprostřed většího, příčního průřezu augitu vyskytl se kus skla, který asi */,
plochy amfibolové zaujímá (hnědě jsa zbarven) ; od tohoto vybíhá více žildL v zužu-
jící se cípky k rohům augitovým a uprostřed skla vězí černá jehlice (bezpochyby
železa titanového). Mimo to vyskytly se průřezy augitové (ostře omezené a magne-
titovými zrnky vyplněné), které na jednom konci v drobnější krystaly vybíhajíce,
neúplně byly vyvinuty.

Po augitické součástce zaujímá největší část v složení čediče tohoto nefeliO'
Jeví se v šestercích a krátkých bezbarvých obdélnících, jež vyznačují se sporými
mikrolithy (začasté věnečky mikrolithů v šestercích) a v nahnědlé sklovité hmotě
ostře omezeny jsou.

Nazelenalé, vlnitě vláknité, průřezy olivinu jsou přečetně roztroušeny.

n. 77

Nefelinit od ShrHnu

I)odobá se skrytým slohem svým blízkému čediči z Bělošic, chybí mu vsak nahnědlé
luagma. Jeho krátké, bezbarvé obdélníky ncfelinové a téměř pravidelné šesterče
vynikají ponejvíce pravidelným uložením krátkých mikrolithň ; vetší šesterče uzaví-
rají obyčejné shluky krystalů augitových, mezi nimiž se často křižaté složky nalé-
. zají (jako v Icucitech z Paskapole) ; mnohé z nich bývají také sypkým práškem vy-
plněny. Krystaly augitové, mikrolithy bohaté, jakož krystaly amfibolové, hojné sklo
obsahující, vystupují i porfyricky. Nepatrné příčné průřezy leucitu vyskytují se toliko
místy zřejmčji, malé pak úlomky biotitu velmi pořídku; menší i vetší porfyrické
průřezy olivinu jsou méně četný.

Hutnost čediče tohoto m 3'064.

v 0

Nefelinit z Jcamenné uUčTcy u Červeného JJjezda.

Tento velmi jemnozrný čedič ukazuje při 400. zvětšení jemnozrnou směs au-
gitu, ncfclinu, leucitu a magnetitu s velmi hojnými většími zrny amfibolu a temnými
červenavě-hnědými zrny olivinu (hyalosideritu).

Podélné průřezy porfyrických krystalů amfibolu barvy nazelenale žluté vyzna-
čují se jasným rovnoběžným rýliovámm, příčné pak průřezy slohem miskovitým.
Ve všech naléziijí se hojné částice sklovité i bublinky plynové. Bezbarvé průřezy
nefelínové objevují se v krátkých obdélnících, vynikajíce vždy pravidelným uložením
inikrolithů. Četné průřezy leucitové jsou velmi malé, ponejvíce ostrohrané,
osmerečné, a obsahují nezřejmé věnečky práškové a krátké mikrolithy.

Nefelinit ze Skalky (Kirehherg) u Bukovic blíže Kostomlat

jeví při 400 zv. jemnozrnou směs, která se skládá z převládajícího augitu a nefelinu
8 hojným leucitem, magnetitem a pořídku se objevujícím hiotitem a olivínem.

Malé krystaly augitové, jež hlavní díl hmoty čedičové tvoří, jsou podélné, za-
okrouhlené (válcovité); větší, porfyricky se vyskytiyící, vynikají krásnými nahněd-
lýnii i žlutavými miskami a sklovitými vrostlicemi. Malé, bezbarvé krystaly nefelinu,
vynikající množstvím vedle augitické součásti, činí krátké obdélníky a méně zfejmé
šesterče s mikrolithy, rovnoběžně s hranami uloženými. Dosti hojné jsou i krystaly
leucitové s méně zřejmými věnečky a zaokrouhlenými shluky volných součástek
hmoty čedičové; k těmto též nepochybně náležejí četné, bezbarvé, dlouhými, ten-
kými mikrolithy bohaté dílce.

Mnohé pi*íčné průřezy, magnetitu podobné, jsou na okraji nabnědle zbarvené ;
na jiných lze z okraje pozorovati, že se skládají z hustého mříženi černých jehlic.
Ve sporých deskách biotitu pozorovány byly vrostlice bezbarvých jehlic a krystalky
augitové; apatit vyskytuje se jen pořídku.

V mikroskopické desce tohoto čediče vyskytuje se též dílec, který se s čedičem
ze Skalky úplné srovnává a o tom svědčí, že čedič nefelinový hmotou svou blízek
jest čediči magmatovému.

78 n.

Nefelinit st Kalamajky u KostonUat

blíží se skrytým slohem svým čediči ze Skalky u Bukovic ; malé prAřezy nefelini
uzavírají četné mikrolithy augitové a sypké shluky součástí čedičových, tak že
někdy jen poblíže průřezných hran bezbarvá hmota nefelinu se objevuje. Mimo to
vyskytují se zde bezbarvé více méně pravidelně okrouhlé dílce s četnýini, dlouhýmii
tenkými mikrolithy a se zaokrouhlenými shluky součástí čedičových, aneb s méně
zřejmými věnečky zrnek práškových; tyto okrouhlé dílce náležejí leucitu.

Větší porfyrické krystaly augitu, jež částicemi sklovitými bohatý jsou, více
méně přeměněné prAřezy olivínové a hnědé úlomky desek biotitových vyskytují se
portkznu.

Nefelinit v koulích ee sevzáp. svahu Jalovcové hory u Teplic.

Mikroskopické destičky tohoto velmi jcmnozrnčho (skoro celistvého) čediče,
v němž pouhým okem toliko nepatrná zrna olivínu pozorovati lze, ukazují v drobno-
hledu (při 400 zv.) jemnozrnou směs převládajícího augitu s nefelinem, lencitcm,
olivínem a magnetitem.

Krystalky augitové, velmi drobné, jsou — jako ve všech podobných odrůdách
čedičových — na hranách zaokrouhlené, válcovité, někdy skoro i vejčité.

Velmi krátké obdélníky nefelinové a méně pravidelné šesterče jsou vesměs
velmi malé a vyznačují se četnými, krátkými (oválními) mikrolithy, jež rovnoběžné
s hranami uloženy bývají; jen v málokterých obdélnících vyskytují se i pruhy
a okrouhlé dílce mikrolithické hmoty čedičové; ony bývají rovnoběžně s hranami
uloženy, tyto nalézají se ve střední části. Vedle téměř bezbarvých, příčných prů-
řezů nefelinu, objevují se tuto velmi malé výtvory leucitové, které dlouhé, tenké
mikrolithy, začasté i méně zřejmé věnečky zrnek práškových obsahují. Porfyricky
vystupiyfcí, četné průřezy olivínu jsou ponejvíce našedivěle bílé, obláčkovité, na
okraji nazelenale žluté a kalné.

Malé nahnědlé destičky biotitové nejsou četné.

čedič mezi Hlinany a Pohraticcmi

srovnává se téměř úplné s čedičem ze Skržínu. Velmi krátké, skoro čtvercům po-
dobné obdélníky nefelinové a šesterče, se slabě vlnitými hranami, rovnoběžně ulo-
ženými mikrolithy a četnými bublinkami (i pohyblivými) vynikají množstvím v jeniDO-
zrné směsi augitu a magnetitu. Veškeré průřezy olivínu jsou vláknité, nazelenalé
a poněkud kalné; v nich uzavřená těliska (picotit?) nahnědlá v průřezech po vět-
šině šesterečných a čtvercových jsou větší a dosti hojná.

Celistvý čedič nad Kundratichjm letohrádkem (u Litoměřic).

Jemnozrná směs čediče tohoto, která se při 400 zv. jeví, skládá se z převlá-
dajícího augitu, nefelinu a magnetitu. Podélné průřezy nefelinové jsou krátce právo-
úhelné a vyznačují se tím, že obsahují četné (ovální) mikrolithy augitu, pravidelné

I

n. 79

uložené. Některé z nich blíží se oněm blízkého Rabensteinu. I Icucit tu neschází;
ale po živci není nejmenší stopy. Průřezy olivínu, v menším množství zastoupené,
jsou barvy nažloutlé, kalné a přeměněné

Velmi jcmnozrný nefclinU barvy jselcnavé černé s liaheiisUnnu u Sebuzina

obsahuje velmi četná zrna olivinu, jichž prfiřczy téměř ůplnč bezbarvé jsou
a vrostlic nemají. Svým obláčkovým vzhledem rozeznávají se na první pohled od
stejně velkých, okrouhlých dílcíl, které obsahujíce dílem paprskovité jehlice zeoli-
thové, dílem stejnorodou hmotu vápenatou, nepochybně jsou dutiny, vyplněné dru-
hotnými výtvory.

Krystaly augitové vynikají jen v malém množství mikroporfyricky. Hmota sama
jeví hustou směs augitn, nefelinu a magnetitu, k nimž se něco málo leucitu řadí.
Zvláštní jsou průřezy nefelinu. Ony velmi malé jsou téměř bezbarvé a obsahují ne-
mnohé podlouhlé mikrolithy, s hranami průřeznými rovnoběžně uložené ; větší prů-
řezy nefelinové jsou buď zcela aneb aspoíi na okrajích namodrale šedé a kalné
v podobě zřejmých podlouhlých obdélníků aneb šesterců. Pozorujemc-li blíže ono
modravě šedé, kalné zbarvení v těchto obdélnících, seznáme, že vlastně není nic
jiného než čtvercové mříženi, vytvořené dlouhými, tenkými, pravoúhelně uloženými
mikrolithy, z nichž každý obalen jsa krátkými, příčně položenými chloupky jehlice-
vitými kartáči se podobá.

Tato čedičová odrůda vyznačuje se i tím, že obsahiýe husté paprskovité
shluky amfibolu, jež, tu a tam se objevujíce, buď se v podobě proudů rozbíhají aneb
příčné průřezy olivinu v skupinách objímají.

Jemné bezbarvé jehlice a velmi malé šesterče, náležející apatitu, jsou tu a tam
hojně roztroušeny.

Velmi jemnosrný^ thneř Jcryst celistvý ncfelinit od Velenic,

srovnávaje se (téměř úplně) skrytým slohem svým s čedičem ze Skržínu, obsahiýe
hojnost velmi malých zrnek olivinových.

Četné krystalky nefelinové, množstvím svým málo jen se lišíce od augitových,
jeví se co krátké, pravoúhelné, skoro čtverečné průřezy podélné a pravidelně šeste-
rečné, příčné. Jsou téměř bezbarvé, bez zniek pníškových, za to však bohaté mi-
krolithy augitovými, jež ponejvíce s hranami rovnoběžně uloženy jsou. MiUé krystalky
leucitové, co mnohohniné průřezy s velmi sporými věnečky práškovými a zaokrou-
hlenými skupinami mikrolithů nejsou četně zastoupeny.

Velmi jcínnosrný ncfelinit s Vrátné hory u Mšena,

ukiizuje při 4()C) zv. hustou směs, skládající se z augitu, nefelinu a magnetitu
s malým přímeskem mikroskopického olivinu.

Podélné průřezy nefelinu tvoří krátké široké obdélníky, které buď jen něco

80 n.

málo mikrolithň obsahi^jí, buď četnými vrostlicemi mikrolithovými znečištény jsou;
pouze některé z nich jsou ostře omezeny, největší část splývá v husto mikrosko-
pické, hrubozmější směsi krystalové, nemajíc zřejmých obvodů; místy zaujímají též
shluky nefclinové větší neb menší dílce a v dílcích těch vyskytují se obdélníky
nefelinové s takovým množstvím pravidelně uložených mikrolithů, že se jimi zcela
zakalují; největší však díl shluků oněch uzavírá pouze červenožluté, pravoúhchiě
uložené jehlice, zrnka a skvrny.

fi) Nefelinity celistvé obsahiyící leucit, začasté i živec a z části nehrubě zřejmými

průřezy nefelinovými význačné.

Nefelinit se Spiegélberku u Oustí n. L.

Tento velmi jemnozrný čedič barvy našcdivěle bílé skládá se z husté směsi
převládajícího augitu (amfibolu), pak z nefelinu (leucitu) a magnetitu; mezi kry-
stalky pozorovati lze světlou, nažloutlou neb našedivělou hmotu, která výtvory
práškovými, tu a tam i trichitovými zakalena jsouc, v polarísovaném světle temnč
zbarvena jest. Hmota tato bar>'í i krystalovou směs temně šedě a zakaluje veškeré
součásti její. Průřezy nefelinové jsou značně přeměněné, mají podobu krátkých
obdélníků a obsahiyí četné, s hranami rovnoběžné mikrolithy i výtvory práškové;
v polarísovaném světle jeví barvu ponejvíce našedivělou. Příčné jich pi-ůřezy bývají
dosti ostré. Nepatrné, kalné krystalky leucitové se zřejmými věnečky vyskytují se
poskrovnu. Malé, vrstevnatými čarami označené dílce infiltrační a jemnovláknité
výtvory zeolithové okazují k velmi pokročilému stupni přeměny této horniny.

Nefelinit z Kozi hory

srovnává se v skrytém slohu svém s čedičem z Kozákova a jeví hustou, jemno-
zrnou směs převládajícího augitu (jenž -/a hmoty čedičové zaiyímá), krátce sloupko-
vitého nefelinu, velmi malých krystalků leucitových a stejně roztroušeného magne-
titu. Zrnka olivínová jsou méně četná; trojklonné tyčinky živcové, polysynthcticky
srostlé, jsou sporé.

Nefelinit z Ostrého (Spicberk) u Petrovic blíže Tisy.

Skiytý jeho sloh — jímž se poněkud čediči Eozákovskému podobá — vyka-
zuje jemnozrnou, velmi hustou směs, převládajícího augitu (asi % čedičové hmoty),
nefelinu, leucitu a stejně roztroušeného magnetitu, mezi nimiž jednotlivé makro-
skopické krystaly amfibolu porfyiicky vynikají.

Krystaly tyto, nemajíce téměř žádných mikrolithů, obsahují hojnost dílců
sklovitých a bublinek plynových.

Bezbarvé, šesterečné a krátce obdélníkové, velmi malé průřezy nefelinu vy-
nikají svými krátkými mikrolitliy augitovými; tytéž tvoří začasté větší, mnoho-
hrané dílce s četným augitem a magnetitem, jež ázkou, skoro bezbarvou obrubou
objaty jsouce, příčným průřezům leucitovým náležejí.

". 81

Mezi hojnými, malými, bezbarvými a zaokrouhlenými těmito dílci vynikají
mnohé co zřejmé průřezy leucitu, obsahujíce ozdobné věnečky z mikrolithů au-
gitových a zrnek práškových.

Nefelinit z Ostrého (Spicberk) u České Lípy.

Celistvý tento čedič, jenž obsahuje hojnost velmi drobných makroskopických
zrnek olivinu (jako čedič z Kozákova), vykazuje při 400. zv. hustou smčs převlá-
dajícího augitu (který as ' ^ hmoly čedičové zaujímá), k němuž přidružují se stejně
roztroušený magnetit a velmi malé, ne příliš četné krystalky nefelinu a leucitu.
Nefelin objevuje se v krátkých, spíše čtverci podobných obdélnících s nemnohými
rovnoběžně uloženými mikrolithy a v ostrých, bezbarvých, příčných průřezech šeste-
rečných. Vedle šesterců lze tuto pozorovati i velmi malé osmerce leucitu, jemuž
nepochybně i mnohé z bezbarvých šesterců náležejí; neboí po většině obsahují
méně zřejmé věnečky zrnek práškových a sypké nakupeniny pórů plynových. Na
četných místech broušené destičky pozorovati lze hnědé, mezi krystaly vtěsnané
sklo, od něhož i hnědé zbarvení směsi krystalové pocliází.

Nefelinit z Jlonherhu

blíží se svým skrytým slohem čediči z Oblíku. Celistvý onen čedič, obsahující jen
něco málo zrníček olivinu, jeví při 400. zv. stejně jemnozrnou směs augitu, nefe-
linu, trojklonného živce a poněkud skrovněji roztroušeného ma^^netitu v hmotě
bezbarvé, která ponivjvíce kruhovým seřaděním mikrolithů augitových malé za-
okrouhlené dílce tvoří, v polarisovaném světle zcela temna jest, pouze tu a tam
zřejměji omezena bývá a z hmoty leucitové se skládá. Hezbarvé, obdélníkové, po-
délné průřezy nefelinu jsou krátké a široké, nehrubě zřejmě omezené, ale vyznačují
se pravidelným uložením n)ikrolithů; tyčinky živcové, jež v polarisovaném světle
jsou ponejvíce žlutavě bílé a četné, tenmé pruhy jeví, jsou dlouhé a tenké; mnohé
obsahují množství mikrolithů, jež rovnoběžně s hlavní osou uloženy jsou. Krystaly
amíibolové, poněkud větší, jsou spoře roztroušeny, což platí i o našcdivěle zelených,
kalných, vláknitých průřezech olivinu a velmi malých úlomcích biotitu. Tenké
beibarvé jehlice, na některých místech dosti četné, náležejí apatitu.

Nefelinit se Střimieké hory.

Celistvá hmota čediče tohoto, v níž četné co špendlíková hlava veliké kry-
stalky oliviím a menší zrnka augitu porfýricky vystupují, vykazuje velmi jemno-
zrnou, mikrolithům podobnou smés, která se skládá z převládajícího (asi
-3 hmoty čedičové ujímajícího) augitu, pak z nefelinu a leucitu. Tu a t;im vy-
skytují se také nepatrné šesterče apatitu a úlomky nahnědlých desek biotitových.
Většina kalných, šedavě zelených, jemně vláknitých průřezů olivinu obsahuje u vnitru
svém dílce hmoty čedičové, která do jiných v podobě chobotů hluboce vniká.

6^

82 H.

Některé z porfýiických průřezů augitových uzavírají v střední části své nakupenou
hmotu čedičovou. Zrnka magnetitu jsou stejnč roztroušena, pondku jen objevují se
husté jich shluky v podobě amtíbolu. A takové pozorují se již pouhým okem.

Nefelinit z Kozákova^

jehož mikroskopický ráz již Zirkel sám byl podal (Basaltgesteine str. 170), vyzna-
čuje se tím, že obsahuje četné, vyloučené koule zrnité směsi olivínu, enstatito,
diopsidu, picotitu a železa titanového, které i velikosti hlavy dosahují i k mikro-
skopickým zrníčkům se blíží. Broušené destičky jeho vykazují velikou hojnost
téměř mikroskopických (bezbai^vých, v polarisovaném světle pestře zbarvených) zrnek
olivínových.

Bezbarvá součástka, jež vězí v husté směsi augitové, skládá se ponejvíce
z velmi malých, mdle modře polarisujících obdélníků a z mnohoúhelníkových
příčných průřezů nefelinu. Mezi těmi objevují se však také velmi malé osmerečné
a zaokrouhlené průřezy, jež leucitu náležejí. Vedle nemnohých, jemných jehlic apa-
titových s velmi jasnými, příčnými průřezy šesterečnými vyskytují se místy bez-
barvé tyčinky, jež dílem osamotnělé, dílem po dvou i více rovnoběžně spojené,
v polarisovaném světle nažloutlou neb modravě-bílou barvu a četné temné pruhy
jeví; tyto sporé tyčinky mám za průřezy trojklonného živce.

Nefelinit z Mužské Iwry u Bákova

podobá se čediči z Kozákova. Při 400. zvětšení vykazuje jemnozrnou směs převlá-
dajícího augitu, magnetitu, nefelinu (leucitu), k nimž se ponejvíce jemnozrný olivin
a místy i tyčinky živcové řadí. Mezi jednotlivými zřejmými krystalky prostírá
se šedá, krátkými mikrolity bohatá hmota, která, jak se z uložení mikrolitů sou-
diti dá, výhradně z průřezů velmi malých nefelinových dílem i leucitových kry-
stalků se skládá. Průřezy leucitové v zřejmých osmercích vyskytují se jen pořídku
(některé z nich úplně bezbarvé a v polarisovaném světle tenmé), za to však hojné
bývají v podobě zaokrouhlených dílců, které množství soustředně uložených mikro-
litů obsahují; trojklonný živec jest tu zastoupen v poďobě velmi úzkých, většinou
osamotnělých tyčinek.

Průřezy olivínové, z nichž mnohé porfyricky vystupují, podobají se oncm
z Kozákova; u mnohých vniká čedičová hmota velmi hluboko do puklin. Dosti
hojné jsou tu též okrouhlé, vejčité a hranaté konkrece augitové, jichž vnitro za-
časté již čistou, nepochybně druhotnou hmotou vápencovou vyplněno jsouc, úlomk}'
krystalů augitových uzavírá.

Nefelinit s liuchberJcu.

Tento velmi jemnozrný čedič obsahuje velmi četná, drobolinká zrnka augitu
a olivínu. Broušené destičky vykazují hustou, jemně krystalickou směs, skládající
se výhradně z malých kryj^talků augitu, nefelinu a nepochybně i leucitu, pak

n. .93

z jednotlivých, pořídku jeu roztroušených tyčinek živce a z četných, malých olivi-
nových a magnetitových zrnek, z nichž tyto, u velikém množství stejně roztrou-
šeny jsou. Na četných místech pozorovati lze mezi krystaly slabé šedožlutou, zdán-
livé stejnorodou hmotu s mnohými krátkými i dlouhými mikrolity, v níž četné, velmi
malé, zaokrouhlené a polygonální dílce se zaokrouhlenými nakupeninami zrnek
práškových a mikrolitů (leucit) se vyskytují.

Vetší krystaly amfibolové s 4)odélnými, mezi jednotlivé misky uloženými
mikrolity mají význačný misko vitý sloh a obsahují četné, souvislé, vetší kousky skla
ve středních částech ; mimo to jsou zaaisté opatřeny vrostlicemi hmoty čedičové
a krystalků živcových.

Jemné, bezbarvé tyčinky živcové jsou ponejvíce jemné rýhované a nemnohé
i zřejmé polysynthcticky srostlé.

I zaokrouhlené průřezy méné zřejmých krystiilků leucitových (jež mají stopy
zrnek práškových, věnečky mikrolitové a dlouhé mikrolity na okraji) lze četně
pozorovati.

Videm svým podobá se skrytý sloh onomu mnohých čedičů leucitových.

Nefelinit z Ostré {Spiizcr Bcrg) u Vartcinbcrka

obsahuje kryst. celistvou základní hmotu s většími, velmi četnými krystalky olivinu
a jednotlivými, malými augitu. Základní tato hmota jeví při 400. zvětšení velmi
jemnozrnou, hustou, kalnou směs převládajícího augitu, pak magnetitu, velmi malých
obdélníkových a okrouhlých průřezů nefelinu, v nichž se často pravidelně uložené
skupiny mikrolitů augitových nalézají, a konečné jednotlivých velmi řídce roztrou-
šených tyčinek živce trojklonného.

Porfýrické krystaly augitu objímají četné pruhy hmoty čedičové a struskovitá
znia, z nichž tato ponejvíce úzkými proužky souvisíce, s pásmy rovnoběžné ulo-
žena jsou. Tolikéž okrouhlé, tenkou, kalnou obrubou (složenou ze stěsnaných, mi-
krolitům podobných součástek čediče) omezené konkrece větáích krystalů augito-
vých objevují se jako v čedičích podobného rázu dosti hojné.

Čedič 3 KoSumbvrka u Luze.

Nejjižnější tato čedičová hora východních ('ech podobá se úplně čediči
Ko/ákovskému. Základní hmota čediče Košumberkského skládá se z převládajícího
augitu, pak z magnetitu, olivinu a z bezbarvé, ponejvíce temnošedě a temnomodře
polarisující součásti, která obyčejně krátké obdélníky a okrouhlé, velmi malé díleCky
tvoří, a z části nefelinu, z 6'isti leucitu (vyznačenénm bud mikrolitovými věnečky
neb okrouhlými skupeninami hmoty čedičové) náleží. Malá zrnka olivinová a nečctné
krystalky augitové vynikají makroskopicky. Bezbarvé tyčinky trojklonného živce
vyskytují se velmi pořídku.

f)***

bi "•

III. Čediče leucitové.

1. Čediče leucitoidové

čili čediče, obsahující leucit ponejvíce v nezřetelných průřezech (dflem i nefdin).

Střední čásf českého, čedičového horstva (mezi Kozly a Střekovem) skládají
čediče Icucitovč, táhnoucí se směrem hlavního pásma (od JZ — SV) rovnoběžné
k horám Krušným; okraje pak horstva tohoto tvoří čediče leucitoidové a nefe-
línové, které též rovnoběžným směrem vystupiyícc, začasté homole fonolitové
a andesitové objímají. Tyto čediče leucitoidové skládají se z mikroskopické, zrnité
neb porfýrické směsi augitu, amfibolu, magnetitu a součásti bezbarvé, temně póla-
risujíci, ku kteréž někdy se druží skrovnější podíly zřejmého leucita a nefelino.
Bezbarvá, pořídku jen našedivělá aneb žlutavě bílá a temně polarisující součást,
která mimo augit, amfibol a magnetit svým množstvím vyniká, celé to skupení
čedičft zvliíště vyznačujíc, neukazuje určitého, pravidelného omezení v dílcích svých,
tak že by se mohla považovati za bcztvarné, čisté magma. Než časté zaokrouhlení
menších a větších dílců, jež se stává krystaly augitovými a mikrolithy, četné obje-
vování se okrouhlých neb věnečkovitých nakupenin mikrolithových uprostřed oněch
dílců, jakož růžencovité spojení jejich — to vše (což se jinak toliko v čedičích
leucitových objevuje) poukazuje k tomu, že ona bezbarvá, temně polarisující hmota
méně zřetelnému leucitu náleží.

Většina čedičů leucitoidových obsahuje též leucitové průřezy, jež bud dle
pravidelných obrysů, bud dle jemných věnečků práškových zřejmě se poznávají
Mimo to vyskytují se i ,sporé, bezbarvé, prásko vité průřezy nefelinu dosti zhusta.
Co se týče poměrného nmožství bezbarvé hmoty k ostatním součástem, tož může
se ona položiti po augitu za součást vynikající. Poněvadž i u velikosti zrnek svých
augitu se blíží, činí sloh čediče stejně zrnitým, ač i náhlé přechody někdy se ob-
jevují; řidčeji převládá bezbarvá hmota v celé broušené destičce tou mérou, že se
hornina leucitoidová bezbarvými dílci mikro-poríýrickou stává. A v tomto pHpadé
blíží se čedičům andesitovým. Dle velikosti rozměrů zřejmě krystalických součástí
dělí se čediče leucitoidové na

a) velmi jemnozrné a

b) ki7StaUcky celistvé.

a) Velmi jemnozrné čediCe leucitoidové. *

Velmi bublinatý a jemnozrný čedič z hřebenu mezi Turčí a Doupovem

jc^ví při 400. zvětšení hruběji zrnitou směs augitu, magnetitu a kalné, našedivělé neb
žlutavě bílé součásti, která jest silně porušena. Dle četných, okrouhlých a polygo-
nalních obrysů, pak podle tu a tam se vyskytujících kruhovitých, soustředních
kopek práškových posouditi lze, že součást tato krychlovému nerostu, nepochybné
leucitu náležela. Průřezy augitové, porfýricky vynikající, srovnávají se s oněmi
od Varty na Ohři. V téže broušené destičce objevily se též hojné šedobílé, pro-

svitavc osinerce a šesterče se zřejmě naznačenými věnečky práškovými (zřejmý leucit).
Mnohé světlejší dílce skládají se již z uhličitanů a výtvorů zeolitových. Magnetit jest
téměř neporušený.

Jemnoemý čedič mezi Doupovem a Drmolp^

400. zvětšen, vykazuje hrubokrystalickou směs převládajícího augitu, amfibolu, Icucitu,
pak nefelmu, olivínu, magnetitu, četných malých úlomků biotitu a dosti hojného apatitu.

Průřezy augitu, význačné svým mískovitým slohem a průřezy amfibolu, četným
rýhováním vynikající, obsahují jen pořídku mikrolithy, za to však mívají veliké
póry plynové, z nichž některé (s pohyblivými libelami) v kopkách, jiné v řádkách
uloženy jsou. Některá místa průřezů augitových bývají velmi jemně a hustě rýhována,
aniž by byla zřejmě oddělena od míst rýhování prostých ; tím podobají se dialagovým
deSkám. V jednom takovém průřezu augitovém vyskytl se dlouhý, bledší, barvou ostře
vynikající lístek, který náleží bud nerostu, dialagu velmi příbuznému neb dialagu samému

Průřezy Icucitové ukazují po většině již vyšší stupeň proměny. Vyskytujíc
se místy (až asi \.j mm. široké) zřejmě mnohostranné dílce (osmerce a šesterče,
bud téměř bezbarvé bud slabé šedivé) s více méně pravidelným věncem, složeným
z vétších struskovitých zrnek, pórů plynových a sporých mikrolitů; a dílce tyto
jeví se co patrné průřezy leucitové. Od těchto sledují se postupné přechody
v přeměně; ubývat věnci leucitovému pravidelnosti a zřejmosti, pníšek a zrnka
jeho se rozptylují, nabývajíce barvy šedo- neb hnědožluté, a konečně jeví se
místa prosvitavá barvy slabě nažloutlé a našedivělé, v nichž onen drobolinký prášek a
ona zrnka struskovitá skoro stejně roztroušena jsouce, sotva stopy po soustředném
uložení zachovaly. V některých těchto dílcích pozorovati lze, že s přeměnou tuto
naznačenou úzce souvisí i objevování se krátkých, j)ravoúhelných neb polygonálních
puklin a vystupování hrubě vláknitého slohu.

Průřezy nefelinové jsou bílé, rovnoběžně, jemně vláknité, a někdy velmi dlou-
hými, mikrolitovými jehlicemi (apatitu) proniknuté; příčné prtřezy jejich jsou ne-
zřídka ještě zřejmými šesterci omezeny. Velmi jasné vynikají však četné, malé
šesterče apatitové, jichž podélné pnlřezy se tuto co dlouhé jehlice objevují. U pro-
střed mnohého šesterče apatitu pozoroval jsem větší plynovou póru.

Úlomky biotitové, velmi drobné, mají ponejvíce barvu šedo-zelenou s nástinem
do hnědá. Červenavé a nahnědlé skvrny jsou beze vší pochyby druhotné výtvory,
haematit a limonit. Průřezy olivinové, jež jsou velmi přeměněné, zcela kalné,
temné, našedivělé neb černavě zelené a hrubě vláknité, uzavírají začasté velké
průřezy augitové.

h) KrjsUlirky relislvf ^edire Iřoriloidovř.

a) Základní hmota při 4(X). zvětšení jemnozrná.

Čedič 0 Oblíku u Ijoun
srovnává se v skrytém slohu svém s čedičem od Rané, tím pouze od něho se různí,
že obsahuje méně oné bezbarvé hmoty, která v polarisovaném světle všude temnou
se jeví, a že má četné, tenké, bezbarvé tyčinky. Četné průřezy mikroporfyrických kry-

80 II

stalů augitových jsou ve střední části nahiiedlc neb zelenavé šedé a obsahují hojné
vrostlice magnetitu a částic sklovitých ; okrige jejich bývají magnetitovými zrnky
husté posypány; mnohdy jsou obWíčeny bezbarvým proužkem, do něhož z hmoty
čedičové četné mikrolithy vnikají.

Cedié z hory Charvátovy u Loun,

Tato celistvá, na zdání úplné stejnorodá hornina čedičová skládá se (při 400.
zvětšení) z převládajícího augitu, stejné rozděleného s magnetitem a se šedo-
bílou, jemnými výtvoiy práškovitými opatřenou hmotou, v níž ony krystaly téměř
stejně jsou rozdéleny. V bezbarvé hmotě, která v polarísovaňém světle úplně
temnou se jeví, pozorovati lze na četných místech zřejmé, jemnými výtvory práš-
kovými omezené mnohoúhelníky (osmerce a šesterče), podobající se oněm v čediči
ze Zelkovic, a okrouhlé skupiny mikrolithfl (leucit); krátké obdélníky nefelinóvé,
v polarisovaném světle modravě šedé objevily se jen pořídku.

Vedič 3 hory Lišky u Lihcovse

podobá se skrytým svým slohem poněkud čediči z Bilinky. V husté, jemnozmé
směsi podélných, na hranách a rozích oblých krystalků augitu a zrnek magnetitu,
v níž velké kalné pnířezy olivinu a méně četné amfibolu porfýricky vynikají, pře-
vládají malé, okrouhlé, polygonalní prňřezy leucitu (co zřejmě vyvinutý díl bezbané
hmoty) sporými, hustými, pon(»jvíce méně pravidelnými věnečky zrnek práškových
a krátkých inikrolithil opatřené nad malými, krátkými mikrolithy poněkud význač-
nými, příčnými průřezy nefelinu.

Čedič r PsovffJcpho (vrrhu) u Žařce.

Téměř celistvá směs čediče toho, skládající se z augitu a magnetitu,
obsahuje hojnost více méně okrouhlých (nezřcjmě polygonálních) dílců bezbarvých,
v polarisovaném světle temných, j(»ž četnými, dlouhými, tenkými mikrolithy vynikají.
Mnohé z nich jsou u vnitru svém slabě nažloutlé neb nazelenalé, na okraji pak
bezbarvé. Zřejmé obdélníky nefelinóvé vyskytují se velmi pořídku. Zvláštní ráz
mají okrouhlé, nmohostranué(ponc!Jvíceosmihranné, zřídka čtvercové neb obdélníkové),
průřezy, jež na okraji citrónově neb temně oranžově, u vnitru pak nahnědle zbar-
veny jsou, začasté bud v jednom směru buil v podobě čtercové šitě vláknité se
jeví a v polarisovaném světle toliko světlejší neb temnější (ale téhož nástinu) baňu
ukazují. Mimo tyto průř(»zy, jež nepochybně olivinu náležejí, nalézají se tutéž
zřejmé, vlnitě vláknité a nazelenalé průřezy olivinu.

Čedič s Chlumu u Mrcholup,

Velmi jemnozrná hornina čedičová tohoto naleziště, obsahujíc velmi četná dro
bounká zrnka olivinu, jeví při 400. zvětšení jemnozrnou směs leucitu, nefelinu, augitu, oli-
vinu a magnetitu, velmi sporého biotitu, k nimž druží se jen malé množství troj-
klonného živce.

II. 87

Průřezy leucitu bývají nezřetelné ; velmi sporé vynikají co malé, ostré
omezené, úplné bezbarvé osmerce. Největší jich tóst, nezřetelně jsouc omezena,
obsahuje vždy ve středu dílci svých bud stopy po vénečkách práškových bud
okrouhlé skupiny hmoty čedičové, aneb néco málo aujíitových mikrolithů ; za to na-
lézá se témčř u všech hojnost dlouhých, tenkých, bezbar\'ých jehlic, jež se na ně-
kterých místech, zejména pak tam, kde známky předešlé chybí, v hustou směs
hromadí, tak že místa tato podobají se dílcům skla na pólo vy kry stalo váného.
Dosti hojné bývají též zřetelné, kr.^tké obdélníky nefelinové, k nimž nepochybně
náležejí i mnohé ze zmíněných prílřezů, které, tvoříce ony okrouhlé dílce, obsahují
skupiny mikrolithů a hmoty čedičové.

Průřezy olivínové (velmi četné) jsou skoro bezbarvé, aneb šedobílé, obláč-
kovité, opatřené velmi úzkým, kalným, zelenavé- žlutým okrajem.

Dlouhé, tenké, bezbarvé, polysynthetické tyčinky živcové obsahují bud velmi
sporé mikrolithy, bud zrnka prášková a ubýváním rozměrů klesají až na jehlice
mikrolithové.

Hutnost =: 3'0<>I (určená 7 gr.).

Čedič s jRorku (linrherf/) u Kadani^.

Skrytý sloh této celistvé horniny podobá se slohu čcHliče od K;iné. V kry-
stalové směsi, skládající se z amfibolu, stejně rozděleného ma*;n(»titu, sporých
úlomků biotitu a z nevalně zřetelného olivinu, vynikají velmi četné, bezbarvé, dlou-
hými, tenkými mikrolithy bohaté ii v polarisovaném světle temné dílce, jež obyčejně
více méně okrouhlé, ale nezřetelně omezeny jsouce, jednotlivé krystalky augitu,
aneb jich okrouhlé skupiny, tu a t-am řady neb shluky temných zrnek uzavírají.
Na některých málo místech pozorovati lze (namodrale polarisující) bezban^é ob-
délníky n(»felinu a tenké, dlouhé, bezbarvé jehlice apatitu. Kulaté, žlutavé dílce
s rovnoběžnými, vlnitými, vrstevnatými pásmy jsou výtvory druhotné.

Crdič z Kundratic

l)odobá se čediči z Dilinky. Mimo oblé, ponejvíce malé krystalky augitové objevuje
se tuto co převládající součást leucit a nefclin ; obrysy těchto dvou nerostů jsou
však pouze tu a tam zřetelný; obyčejně splývají průřezy jejich v hmotu na zdání
st(»jnorodou, v níž toliko pravoúhelné a okrouhlé uložení mikrolithů nerosty ony
prozrazuje. Poněvadž se však největší část hmoty této v polaiisovaném světle
úplně temnou jeví, lze z toho souditi, že tu leucit v nemalém nmožství jest pří-
tomen. Magnetit jest st(»jně roztroušen. Průřezy olivínové vyskytují se dosti zhusta;
bývají nažloutlé neb nazelenalé, na spůsob třepení onn»zené. ne však příinočarné,
nýbrž okrouhlé aneb vejčité; oh.sahují hluboké choboty hmoty čedičové.

.

Čedič z vysol-v Chm hory *

srovnává s(» též skoro úplné s čedičem z Bilinky. Základní jeho hmota, obsahujíc
jen jednotlivá zrnka olivínová porfyricky vytvořená, skládá se z velmi jeranozrné

8ň n.

směsi augitu (skoro % hmoty čedičové), ieucitu, nefelinu, magnetitu ; biotit a hae-
matit vyskytují se (jako obyčejně) jen na některých místech četněji.

Průřezy leucitové jsou bezbarvé, okrouhlé, bez věnečkft, začasté však opa-
třeny skupinami mikrolithň; pr&řezy nefelinové jsou velmi malé ; zrna magneti-
tová jsou nestejně rozdělena.

Čedič od Blatcu (Blateen) blíže Housky

jeví při 400. zvětšení jemnozmou směs převládajícího augitu, magnetitu, oliyinu a
bezbarvé součásti. Zdá se, že součást tato na mnohých místech jest sklo aneb
neurčitě omezená hmota leucitová; na četných místech vyskytují se zřejmé, mo-
dravě polarisující obdélníky a méně zřetelné mnohoúhelníky, jež nepochybné ne-
felinu nííležejí. V broušených destičkách čediče tohoto pozorovati lze olivin na
velmi význačných stupních přeměny. Četné pr&řezy jeho jsou uvnitř co moře ze-
lené, slabě vlnitě vláknité, na více méně širokém okraji nahnědle-červené prosvitné
a začasté černavč -hnědou, skoro temnou obrubou opatřené. Tytéž stupně barev opa-
kují se i v puklinách. Tam kde nahnědle-červený nástin se počíná, vyniká pff-
močarné lýhování, na tiěž se mnohdy i jemné, příčné rýhování klade, a tak se stává,
že průřezy, jichž celé plochy nahnédle červeně neb na nejtenčích místech červeno-
žlutě zbarveny jsou, hrubší čtvercovou sít jeví, v níž směry rýhování zřetelně vy-
nikají. Poslodm' stupen přeměny olivinu poskytuje černavě-hnědá, nevalně prosvitná
obruba, která svými přímočarnými, rovnoběžnými pruhy ponenáhlu do vnitř olivinu
se rozšiřuje, a jejíž hmota, většinou hacmatitu, částečně též snad nově vytvo-
řenému magnetitu náležející, celé plochy olivínové mřížovitě zaujímá, tak že je-
dnotlivé tyčinky mřížové nahnědle-černé, místy i zcela černé bývají, jednotlivá pak
mezi tyčinkami ležící pole ještě temně červenavě-lmědč prosvitají.

Crdič se ZhinsJcé hory u Dokes.

V celistvé, základní hmotě tohoto čediče vtroušena jsou jednotlivá zrnka
amfibolu a nerostu bronzitu podobného.

Základní hmota jeví hustou směs převládajícího augitu, ponejvíce drobolinkých
krystalků leucitových, stejně rozděleného magnetitu, jednotlivých desek biotitu a
průřezů olivinu. Průřezy leucitové jsou většinou vehni malé a četnými vrostlicemi
mikrolithň augitových nehrubě zřetelné. Vyskytují se tu však i větší osmerce
a šesterče dosti hojně, jež, vyplněny jsouce kugitem a magnetitem, velmi úzkým,
ale ostře omezeným, bezbarvým pásmem objaty bývají, tak že poznání Ieucitu
žádných obtíží nečiní.

Krátké bezbarvé obdélníky nefelinové zřídka lze pozorovati.

^ v

Čedič ze Sudky u Malé Skály

obsahuje četná drobolinká zrnka olivinu. Celistvá základní hmota skládá se
z převládajícího augitu, magnetitu a úplně čisté součásti bezbarvé, která, ponej-

více okrouhlé, neb nezřetelně mnohohrané a růžencovitč protáhlé dílce tvoříc, v po-
larisovaném světle úplně temnou se jeví; některé, velmi malé dílečky téže jsou
temnomodré (nefelin). Mezi krystaly vězí našedivělý cement, který někdy výtvory
práškovými temnějším a kalným se stává. Průřezy olivínu bývají řasnatě obroubeny.

Čedirí e Klobouku (Hutberg) blíže Petrovic {Peter sdorf).

Celistvý tento čedič jeví jemnozmou směs převládajícího augitu, pak leucitu,
nefelinu, stejně rozděleného magnetitu a též místy dosti hojného trojklonného živce.

Leucit objevuje se tuto v slabě nahnědle-žlutých, okrouhlých, někdy i osmi-
a šestihranných průřezech, jež pro hojnost volně rozdělených mikrolithů a zrnek
práškových méně zřetelně omezeny jsou, ale temnějším zbarvením okrajní směsi
krystalové poněkud vynikají.

Krátké obdélníky, podobně zbarveny jako průřezy leucitové, pro množství
mikrolithů a výtvorů práškových tolikéž nevalně zřetelný, náležejí nefelinu.

Na četných místech vyskytují se hojné, bezbarvé, jemně rýhované, tyčiuko-
vité krystaly živcové, jež, ponejvíce proudovým uložením vynikajíce, na horninu
leucitovou v značném množství přicházejí.

Čedičová droba z Kamýše

jeví místy velmi různý sloh. Jednotlivá místa vykazují jemnozrnou, hustou směs
krystalů, mimo augit a magnetit úplně přeměněných; nicméně objevují se zde
četné, světlé, méně zřetelné mnohoúhelníky a krátké obdélníky, náležející přemě-
nčnénm leucitu a nefelinu ; hojné nahnědlé destičky prozrazují se co biotit. Větší
dílce skládají se však pouze ze zřejmých bezbarvých průřezů leucitových a sporých
nefelinových, jež jsou smíšeny se zrny a sloupci magnetitu a titanového železa.

Průřezy leucitové jsou většinou dosti zřetelně omezené, dílem úplně čisté
a opatřené slabými věnečky, dílem slabě vláknité a nazelenalými skupinami mikro-
lithů zakalené.

(i) Základní hmotii za 400. zvětšení velmi jemnozmá aneb směsi mikrolithové podobná.

Čedič z Múhlberku u Libčovse.

Čedičová tato hornina, obsahujíc hojná, drobolinká zrnka olivinu a jednotlivé
jehlice amfibolové, vykazuje při 400. zvětšení kalnou, velmi jemnozmou, mikro-
lithům podobnou směs augitu s práškem magnetitovým a něco málo zřetelně ome-
zených krystalků leucitových a nefelinových, avšak s četnými, velmi malými, okrouh-
lými, růžencovitě souvisícími dílci hmoty bezbarvé, nepolarisující, která na četných
místech jemné, dlouhé mikrolithy obsahuje (hmota leucitová). Svým mikroliťhovým
vytvořením podobá se základní hmota takovým místům čediče, jichž se dotýkají
vpeceiié úlomky opuky.

90 ir.

Pozoruhodný jest (pro genetický sled) poměr amfibolu k olivínu, jehož prů-
řezy hustě přiléhajícími krystaly amfibolu uzavřeny bývají.

Čedič z Vosirélio u Červeného Újezda.

Černošedá tato hornina obs ahuje četná, drobolinká zrnka olivínová a sporé,
velmi malé krystalky amfibolu. Základní hmota její jeví při 400. zvětšení velmi
jemnozmou (skoro mikrolithickou) směs aucítu a stejně rozděleného magnetitu
(zrnka a prášek) vedle četných větších zrn olivínu a jednotlivých krystalků amfi-
bolových ve hmotě zcela bezbarvé, která, obsahujíc množství velmi jemných, dlou-
hých, tenkých mikrolithů, všude mezi krystalky se objevuje, a ponejvíce růženco-
vité, z malých okrouhlých dílců složené pruhy tvoří.

Na četných místech této bezbarvé hmoty pozorovati lze ostře omezené, osmi-
a šestihrane průřezy, opatřené okrouhlými, sypkými skupinami hmoty čedičové,
zvlášt mikrolithů augitových; na úplně bezbarvých místech vyskytují se pak ne-
zřejmé věnečky zcela jemných zrnek práškových. Na okrají (řidčeji též uvnitř)
těchže roztroušeny jsou ony velmi četné, dlouhé, tenké mikrolithy. Na nejvíce
místech objevují se součástky hmoty čedičové okrouhle nahromaděné. Poněvadž
podobná bezbarvá hmota, vynikající stojnými znaky, v čedičích leucitových vždy
se nalézá, může i v tomto případě za leucit považována býti.

Četné, velmi krátké obdélníky a část okrouhlých, šestercům podobných dílců,
v nichž se též malé sypké nakupeniny krátkých mikrolithů nacházejí, náležejí no-
felinu, který v některých destičkách z téhož naleziště převládá.

Krystaly amfibolové, porfyricky vynikající, jsou méně četné a velmi malé, začasté
částicemi sklovitými bohaté. Velmi četné průřezy olivínu jsou obláčkovité (nasedívělé),
bílé, na okraji a v trhlinách štěpných zelenavě-žluté a kalné; menší bývají zcela kalné.
Úlomky desk biotitových jsou velmi sporé. Na některých místech objevuje se v bez-
barvé limotě modravě neb žlutě zelená, vrstevnatými čarami označená hmota infiltrační.

Vůbec souhlasí některé destičky této odrůdy čedičové s destičkami čediče
Veršetínského, jiné pak blíží se oněm z Bilinky a Kozákova, což se řídí tím. přc-
vládá-li nefelin či leucit.

Čedič c CinJccnstcinu u Lihsic

srovnává se svým skrytým slohem s andesitovým čedičem mezi Libšicí a Bílinou,
neobsahuje však zřejmých tyčinek živcových, nýbrž skládá se všude ze stejné směsi
jemnozrného augitu a magnetitu v bezbarvé, na zdání st(\jnorodé, v polarisačním světle
temné základní hmotě, v níž krystalky augitové ponejvíce do kola a v podobě proudu
uloženy jsouce, menší a větší, bezbarvé, okrouhlé dílce v hustších skupinách ome-
zují. V této bezbarvé hmotě, jež po větvině z leucitu se skládá, vyskj-tují se jen
sporé dílce, jež modravě aneb žlutavě polarísují; tyto nebývají však co zřetelné
obdélníky omezeny, ale krystalky augitové mají v nich pravoúhelné uložení. Bez-
barvé, ostře omezené obdélníky a šesterče jsou v množství velmi podřízeném;
po řídku vyskytují se též modravě-šedé, v rovnoběžných řadách poprášené, po-
délné a příčné průřezy nefelinu.

Olivín je velmi sporý. Základní hmota, která se na zdání úplně beztvamoa

n. 91

jeví, po vetsine z leucitu se skládá; patrnoC to bývá z četných mikrolithových
věnečků, jaké se obyčtvjnč v prurezccli leucitových objcvnjí; ostatní pak bezbarvé,
okrouhlé dílce, ružeucovité spojené, upomínají na první pohled na čediče leucitové.

Ccdič z DoiUyravického pahorku
na severovýchodním lípati Zámecké hory u Teplic.

Záklachií hmota tohoto krystalicky celistvého čediče, v němž již pouhým
okem přečetná, nepatrná zrnka olivinu a augitu pozorovati lze, jeví při 400. zvčt-
sení velmi jemnozrnou smés augiťi a magnetitu s velikým počtem bezbarvých
dílcii, jež, obsahujíce hojnost tenkých dlouhých mikrolithů, ponejvíce růžencovité
v hmoté čedičové se prostírají a tu a tam se rozvětvují. Z největší části mají
dílce tyto zaokrouhlené omezení a uzavírají velmi sporá zrnka prášková a malé
skupiny součástek hmoty čedičové, na okraji pak opatřeny jsou dlouhými tenkými
mikrolithy. Ač mezi nimi velmi málo osmiúhelníkových obrysů vyniká, můžeme přece za
to míti, že bezbarvé tyto dílce dle svrchu uvedených vlastností hmotě leucitové náležejí.

Mimo to vyskytují se na bezbarvých místech ostřeji omezené, více méně pra-
videlné šesterče a obdélníkové průřezy nefelinu, které začasté z bezbarvého svého
okolí nástinem do Aeda vynikají. V jednom pravidelném nefelinovém šesterci byla
střední část šedozelená, kalná, bezbarvýu), zevním pásmem ostře omezená. Po-
různu objevují se černé, přímé neb zakiivené výtvory trichitové.

Nahnédlc, malé desky biotitu jeví se v i)odobé ostře omezených šesterců a
úlomků šesterečných. Nemálo hojné jsou malé průřezy olivinu, jež jsou barvy
zelenavé žluté, kalné a vlnitě-vláknité, větší (makroskopické) průřezy jsou však
většinou bezbarvé, obláčkovité a jen na puklinách zelenavě-kalné.

Vedle nepatrných, práškovité rozptýl(»ných zrnek magnetitu vynikají též vetší
zrna magnetitová, jež jsou spoře, ale vždy skoro stejně rozdělena.

Četné průřezy amfibolové jsou dle štěpných směrů hojně rozpukány, nemají
vsak žádných mikrolithů.

Čedič mezi Blankcnsteinan a mlýnem niklovým

$
vykazuje* velmi jemnozrnou, částečně mikrolithovou, místy velmi hustou směs pře-
vládajícího augitu s magnetitem, velmi hojných větších i menších, více méně za-
okrouhlených, bezbarvých dílců a četných makroskopických zrnek olivinu.

Bezbarvá místa jsou kruhovitě omezená, aneb ze zaokrouhlených dílců slo-
žená, tvoříce ponejvíce polokruhovitá pásma; tytéž skládají se většinou z hmoty
leucitové, po menším díle pak z krátkých obdélníků nefelinových, jež namodrale
|)olarisují a též méně zřejmě omezeny jsou. V <lílcích leucitových vyskytují se i
zřetelné větší, ostře omezené osmerce aneb mnohostranné průřezy, jež, jsouce úplně
čisté, bílé a prohledně, štěpnými puklinami proniknuty bývají; řidčeji uzavírají
tyto malé, sypké nakupeniny čedičové hmoty a dlouhé jehlice mikrolithové.

Ostrý kraj některých osmerců jest posázen jemnými, bezbarvými jehlicemi,
malými zrnky magnetitu a několika krystaly augitu, jež vesměs více méně do prů*

92 ti.

řezů leucitových zasáhají. Střední část některých průřezů leucitových jest oddá-
lena vrstevnatými čarami od vnějšího pásma, a, vynikajíc zvláště v polarísačním
světle jasností svou, jeví se již co hmota přeměněná.

Mikroskopicky zřejmé průřezy olivinu, téměř bezbarvé, jsou protkány širo-
kými, zoubkovanými pruhy barvy světle zelenavé-žluté. Úlomky biotitu jsou sporé.

Čedič ze sklepa v zámku Mašíovském.

Čedič tento obsahuje jednotlivé, porfyricky se jevící krystalky augitové,
skládá se skoro z mikrolithické směsi augitu, zrnek magnetitových, prášku magne-
titového a z četných, ponejvíce velmi malých bezbarvých dílců, z nichž většina,
jevíc okrouhlé omezení, též okrouhlé nakupiny, aneb méně zřejmé věnce zrnek
práškových, v polarisovaném světle temná jest a zajisté leucitu náleží; jiné dílce
bývají okrouhle protáhlé, skládají se však z malých zakulacených průřezů. I velmi
malé obdélníky a šesterče nefelinové nebývají tu vzácností.

V mnohých průřezech augitových vyskytují se* vedle ostře vynikajících, bez-
barvých šesterců apatitu i vrostlicc hmoty neurčitě omezené, úplně bezbarvé, která
v polarisovaném světle barvy světlc-šedé aneb namodralé nabývá (nefelin nebo
apatit); v jiných objevují se též vrostlicc hmoty čedičové.

Čedič od Kysihlu bliie Bočkova

obsahuje jen velmi malé krystalky augitu. Při 400. zvětšení vykazuje velmi jem-
nozmou směs augitu, leucitu, nefelinu a magnetitu. Četné nahnědlé desky biotitu,
jež žádnému čediči leucitovému nescházejí, vyskytují se i zde v hojností a mnohé
z nich opatřeny jsou vrostlicemi leucitovými.

Větší průřezy leucitové, jež v množství podřízeném se objevují, bývají
hmotou čedičovou tak zakaleny, že bezbarvá hmota leucitová ponejvíce jen co
okrajní proužek se pozoruje. Mimo to jest tu i množství bezbarvých, zaokrouh-
lených a protáhlých dílců, které jsou v polarisačním světle ponejvíce úplné temné.
Dílce tyto obsahují hojnost dlouhých, bezbarvých jehlic mikrolithových a jen něk-
teré z nich jeví mnohostranné (osmiúhelhé) obrysy.

Čedič z Vysokého Hřbetu u Doupova.

Tato zelenavě-žlutá, krystalicky celistvá, na zdání úplně stejnorodá hornina
čedičová jeví za 400. zvětšení směs velmi jemně krystalickou, skoro mikrolithům
podobnou, jež se skládá z augitu, magnetitu, leucitu a nefelinu. Součástky tyto
tvoří, všude proudy, jichž směry jednotlivými, většími krystaly amfibolovými zřejmé
vynikají. Větší i menší bezbarvé dílce jsou po většině zaokrouhlené a růžencovité
omezené ; v nemnohých vystupují i mnohoúhelníky (osmerce a šesterče) a okrouhlé
skupiny mikrolithů, aneb i nezřejmé věnečky práškové. Okrouhlé ony dílce jsou
v polarisovaném světle z větší části temné ; toliko ony (sporé), které se již v dru-

n. -93

hotné výtvory byly zaměnily, jsou světlé. Obdélníkové průřezy nefelinu, ponej-
více s četnými mikrolithy, pozorovati lze též na některých místech. Živec a
olivin schází.

Čedič od ŠénvcUdu u Lokte.

Jsa velmi jemnozmý, obsahuje čedič tento hojnost porfyricky vynikajících,
velmi drobných zrnek amfibolu a četné kouličky zeolitové, byv pak 400. zvětšen,
vykazi^e na zdání stejnorodou, bezbarvou aneb nažloutlou nebo našedivělou zá-
kladní hmotu, která četnými krátkými i dlouhými mikrolithy husté je protkána (po-
dobajíc se polokrystalickč základní hmotě dle Zirkla.)

Přihllížímcli však déle, shledáme, že mikrolithová tato směs na četných
místech v bezbarvé hmotě více méně zřejmé, mnohostranné omezení má. Tak vysky-
tují se na mnohých místech zřetelné šesterče, jež nepravidelné shluky mikrolithové
objímají; jiné mnohoúhelníky blíží se osmerc&m; mimo to pozorovaly se též krátké
pravoúhelné prfiřezy bai*vy nažloutlé s podélnými, velmi hojnými mikrolithy, rovno-
běžně ku hranám uloženými. Objevy tyto vzbuzují právem domněnku, že ona zá-
kladní hmota v směsi krystalové z více méně individua lni hmoty leucitové a nefe-
linovč složena jest.

Prftřezy amfibolové podélné jsou jemně rýhované, příčné vyznačují se pak
krásným mibkovitým slohem, jehož misky (vrstvy) červenavé, nahnědlé i nažloutlé,
na okraji obroubeny bývají věncem z prásku magnetitového a směsi mikrolithové.

Čedič 3 Ovčí hory u Střehová blíie Oustí

jeví pri 400. zvětšení velmi jemnozrnou, hustou směs, skládající se z převládajícího
augitu, stejně rozděleného magnetitu a z jednotlivých zrnek olivínových. Bezbarvé,
velmi malé dílce jsou buď zaokrouhlené, buď pravoúhelné a náležejí (dle celého rázu
čediče) leucitu a nefelinu. Živce v něm najisto není. Jednotlivé větší dílce, jež
se v husté, nahnědlé směsi augitové jen porůznu vyskytují, prostoupeny bývají
dlouhými jehlicemi mikrolithovými.

Čedič se severových. úpati hory Křiiové {u Litoměřic) naproti Zlaté hoře

vykaziye mikroskopickou, velmi jemnozrnou, skoro mikrolithickou směs převláda-
jícího augitu a magnetitu a malých bezbarvých, temně polarisujídch dílců, v nichž
nanmoze pozorovati lze zřejmé věnečky mikrolithů augitových a jich ústřední
shluky, což význačným jest znakem pro průřezy leucitové. Bezbarvá zrna oli-
vinu s vrostlicemi mikrolithové hmoty čedičové vynikají mikro porfyricky v počtu
hojném.

91 II.

Čedič z Kamenické hory u Zákup

jeví skrytě krystalickou, příliš bustou smčs barvy nahnědle-šedé, která se skládá
z krystalků augitových, ponejvíce v proudech uloženýcb, z magnetitu a velmi malých,
sotva znatelných kr}'stalků leucitovycb, v hmotě sklovité, nahnědlé a výtvory práš-
kovými bohaté. V téže vystupují velké, porfyricky vytvořené krystaly olivinu vehni
četně, jednotlivé však průřezy amfíbolové jen porůznu Sklovitá hmota, obsahiyíc
hojné výtvory práškové a krátké mikrolithy, objevuje zřetelně pouze na nejteuštch
místech destičky vybroušené a na místech, kde čistší a prosvitavějšf jest, pozo-
rovati lze v ní i sporé dlouhé mikrolithy.

Krystalky leucitové mají jen porůznu ostré obrysy co šesterče a osmerce,
velká jich většina tvoří zaokrouhlené, světlejší dílce, jež ve středu nakupeninami
mikrolithů augitových opatřeny jsou. V jemnozmě směsi augitové vynikají začasté
větší dílce, které, vyplněny jsouce téměř pravidelně do kruhu nahromaděnými kry-
stalky augitu, více méně zřejmější osmihranné omezení jeví. Široké průřezy augi-
tové vyznačují se miskovitým slohem a obsahují hojné částice skla, žilkami spojené.

V bezbarvých průřezech olivínových s kalným, nazelenalým okrajem vysky-
tuje se často hmota sklovitá, jež bud do obvodu hluboko vniká aneb úplně uza-
vřena jest.

Čedič od Vratislavic

skládá se z niikrolithovó, husté směsi převládajicílio augitu, leucitu a magnetitu.
Jednotlivé krystalky olivinové jsou již přeměněny v shluky jemně vláknitých na-
žloutlých hvězdiček. Krystalky leucitové jsou nesmírné malé, tvoříce ponejvíce
zaokrouhlené, úplně bezbarvé dílce v husté směsi augitové ; jen tu a tam vyznačuji
se některé průřezy leucitové jemnými věnečky. V husté mikrolithové směsi kry-
stalové vystupují jednotlivé, hustým (temnějším) věncem krystalků augitových
obroubeué, okrouhlé neb ovální skupeniny větších jednotníků augitových, jež ne-
pochybně v tekoucím ještě magmatu nejdříve se byly vyloučily.

Černošedý čedič s úpatí velké Jelení skály u Svébořic

jeví při 400. zvětšení velmi jomnozmou směs fmikrolithovou), která se skládá
z augitu, magnetitu, leucitu a nefelinu. Poslední dva nerosty nebývají ostře ome-
zeny. Velmi hojný leucit jest začasté slabě žlutavě neb nahnědlé zbarven a mívá
do kola uložené mikrolithy a jen na sporých místech zřejmější věnečky práškové.
Úlomky biotitu jsou dosti hojné.

Čedič z východního úpatí lionova u Radoušova

vykazuje velmi jemnozrnou, téměř mikrolithovou směs, kteni jeví složení z augito.
magnetitu a četných, velmi malých, okrouhlých dílců, jež v proužkách spojeny bý-

II- 05

yajf. Tyto dílce obsahujf jen porfiznu znika prášková a v polarísovanéui světle
jeví se úplně temné; poněvadž ale v krystalové směsi všude zřejmé, okrouhlé ob-
rysy ukazují, mohou se považovati za hmotu leucitovou. Význačné jsou též větší,
zaokrouhlené husté konkrece (podobné oněm z čediče od Libšic), složené ze světle
šedých krystalků augitových, jež kalným širokým pásmem velmi husté, mikrolithické
směsi obroubeny jsou.

Krystalicky celiatvý čvdič j Ilumprcchtova vrchu u Sobotky

skládá se ze skrytě krystalické směsi, v níž pouze augit a osamělé tyčinkóvité
jehlice (živcové) vedle zrnek magnetitových zřejmě vynikají; avšak mnohem četněji
vystupují větší (co špendlíková hlava) bezbarvá zrna olivinu a hojné menší mno-
hoúhelníky i zaokrouhlené dílce, z nichž se tyto většinou za průřezy leucitové
určiti mohou; již na pohled liší se tyto od průřezů olivínových lim, že uzavírají
zvláštní, trojhranná, klínovitá, bezbarvá tělíska.

Četné, okrouhlé neb ovální, zelenošedé, kalné dílce podobají se tak zvané
kamenité hmotě (představigíce kalnou směs mikrolithovou).

Krystalicky celistvý čedič z Jestřábí skály u Kruhu

ukazuje při 400. zvětšení velmi jemnozmou směs augitu, magnetitu a velmi malých
ki7stalků leucitových a nefelinových. Tyto bývají však méně zřetelné; toliko některé
šesterče a osmerce jsou úplně čisté. Mimo porfýrický, našedivělý augit vyskytují
se i temno- a šedohnědé průřezy amfibolu dosti zhusta. Živec schází.

Velmi jemnosrný čedič z lomu Velké Horky u Kuří vody

uzavírá četná, co špendlíková hlava veliká, okrouhlá neb hranatá zrnka barvy na-
žloutlé neb našedivělé, jichž omezení a uzavření fluktuačně uloženými součástkami
hmoty čedičové zřejmě na jevo dává, že přeměněným krystalům leucitu náležejí.
Průřezy jejich (ponejvíce 0—7 mm. š.) bývají našedivělé, kalné, místy paprskovitě
vláknité ; uzavírají též tu a tam krátké obdélníky 0*4 mm. z šíří, jež, náležejíce bez
odporu nefelinu, tolikéž přeměnou byly uchváceny; světlejší dílce polarisují v pestrých
barvách. 400. zvětšením jeví se hmota čedičová co jemnozrná směs převláda-
jícího augitu, magnetitu (ponejvíce železa titanového) s malými šedobílými místy,
jež v polarisačním světle temné zůstávají, a v nichž nepochybně leucit převládá.
Nepatrné, ostré, bezbarvé šesterče apatitu jsou dosti četné ; tolikéž pozorovány
hoj né, nahnčdlé, ostře omezené desky rázu šesterečného, jež se co biotit vyznačiti mohou.
Větší, porfýrický vynikající krystaly augitu a olivinu naskytují se v nmožství podřízeném.

Čedič e úpatí Kukunely u Františkova.

Základní hmota krystalicky celistvé horniny, obsahující jednotlivá přeměněná
zrnka olivinu, vykazují velmi jemnozrnou směs drobounkých, nahnédle žlutých

9G n.

krystalkA augitu, leucitu, malých zrnek magnetitu, jednotlivých porůzných desek
bio ti tu a spoře rozdělených tyčinek živcových.

Krystalky leucitové mají obyčejně obrysy nezřetelné a bývají růžencovitě
v hmotě čedičové rozšířeny; podobajíce se skryté základní hmotě, která však za
silnějšího zvětšení všude v okrouhlé, mikrolithy augitovými více méně opatřené,
začasté zřejmě osmi- a šestistranné dílce se rozpadá, mohou tak, jako v jiných čedi-
čích téhož rázu, kde velmi malé průřezy leucitu méně zřetelný jsou, za hlavní
součást se položiti.

Četné, krátké (méně zřejmé) obdélníky náležejí nefelinu, který se v čedičích
leučitových všude vyskytuje. Větší, skoro bezbarvé dílce, jež vyznačují se slohem
vrstevnatým, jsou zajisté hmotou iníiltrační.

Malé pi-ůřezy olivinu, jevící se dosti zhusta, jsou ponejvíce barvy oranžové
červené.

Čedič od Kácova u Sichrova.

Na zdání úplně hustá, základní hmota čediče tohoto, jenž velmi malá zrnka
olivinu a bronzitového nerostu obsahuje, jeví při 400. zvětšení hustou směs, sklá-
dající se po většině z velmi malých, téměř mikrolithových krystalků augitu, leudta,
(jenž se co okrouhlé světlé dílce jeví) a z hojného prášku magnetitu.

V této základní hmotě vyskytují se četné, větší, světlejší dílce okrouhlé,
z nichž ony, jež co zřejmé šesterče a osmerce omezeny jsou, průřezy větších kry-
stalů leučitových a jich skupin naznačují. V největší části jsou uvnitř skoro bez-
barvé aneb obsahují toliko jednotlivé roztroušené krystalky augitové ; okraj jejich
bývá však velmi hustou skupinou mikrolithů augitových (začasté ve spftsoba věnce)
pokryt. V střední části některých průřezů leucitu vyskytují se shluky ostrohranných
bezbarvých šestcrců; v jiných zaujata jest střední část nezřejmými věnci zrnek
práškových a okrouhlými skupinami krystalů augitovýcli. Jednotlivé, větší, per-
fyricky vynikající krystaly olivinu jsou na okraji a podél četných, štěpných poklio
žlutě zelené a jemně vláknité (vlákna stojí kolmo na okraji a na plochách- štěpných.)
Desky bronzitové lesku slabě hedvábného a některé krystaly amiibolu vynikají por-
fyricky. Četné úlomky desek biotitových jsou všude pojedině roztroušeny. V jedné
větší bronzitové desce vyskytl se olivin co vrostlice.

2. Čediče peperinové.

Čediče peperinové tvoH zvláštní skupinu čedičů leučitových a vyznačují se
nejen svými zevními znaky, nýbrž i svým původem. Jsout červeno-hnědé, na-
hnedle šedé, řidčeji temně šedé, ponejvíce hlinité aneb drobovité odrůdy čedičové,
obsahující krystalicky celistvou hmotu základní a četné, větší, poríyricky vyloučeiK
krystaly augitu, amfibolu, biotitu, rubclanu a začasté i úlomky jiných odrůd čedičovýd
Má se za to, že podobně jako peporin jsou i ony ztvrdlé bahno lávové. Základní
jich hmota, jsouc vždy značně přeměněna, málokdy dopouští vybroušení destiček
do úplné přehlednosti ; tak se stává, že se obyčejně pouze prosvitavými destičkami

n. 97

spokojiti musíme; leč i tyto postačují, aby se zjistilo, že základuí hmota peperí-
nových čedičů mimo augit a magnetit (jenž již částečně v haematit a limonit
přeměněn bývá) též leucit a nefelin co podstatné součásti obsahuje.

y pásmu českých leucitových hornin vyskytují se čediče peperínové nejčetněji
v středním okrsku na levém břehu Labe v okolí Šímy, Mílešova, Eostomlat a Lou-
kova, pak v okolí Doupovském a Kadešovském.

Zdá se, že mnohé temnozelené neb nahnědlé, co droby známé odrůdy čedi-
čové, v nichž se velké krystaly augitu a amfibolu aneb desky biotitu a rubelanu,
nebo jich krátké sloupky poríyricky vyskytují, téhož rázu a původu jsou.

Čedič od KostonUat.

Známo jest, že šedočerný tento čedič peperinový od Kostomlat, jehož úlomek
od školního rady pana Svobody jsem obdržel, velkými krystaly augitu, amfibolu a
deskami biotitu vyniká. Základní hmota jeho, na zdání celistvá, jeví při 400.
zvětšení velmi jemnozmou, krystalovou směs augitu, amfibolu, magnetitu a
leucitu (nefelinu). Velmi malé, témčř bezbarvé krystaly leucitu, z nichž se bez-
barvá, v polarisovaném světle temná hmota základní ponejvíce skládá, vynikají
pouze sypkými věnečky mikrolithů a zaokrouhlenými skupinami hmoty čedičové;
obdélníky nefelinové, krátké, pravoúhelné, zřejmě omezené, vyskytují se jen porůznu.

Čedič z Loukova.

Tento červenohnědý, hlinitý čedič, jenž, vyznačuje se velkými porfyrickými
krystaly amfibolu, deskami biotitu a rubelanu, též známé metasomatické pseudo-
morfosy steatitu po rubelanu obsahuje, jest přeměněný čedič leucitový a nefelinový.
Zemitý ráz základní hmoty překáží i zde zhotovení průhledné destičky ; musí se
tudíž pouze prosvitných destiček k studiu použíti. Destičky tyto vykazují při 400.
zvětšení velmi jemnozrnou, nahnědlé kalnou, krystalovou směs s většími, méně zřej-
mými, světlými, šestihrannými a pravoúhelnýmí průřezy, jichž mikrolithy tím, že
k hranám rovnoběžně uloženy jsou, na nefelin upomínají. Vedle těchto objevují se tu
též větší, bezbarvé osmerce leucitu s nehrubě zřejmými věnečky ; velmi malé, ostře
omezené a soustředními věnečky vyzdobené osmistranné průřezy jsou četnější.
Průřezy porfyricky vytvořených krystalů amfibolových jsou červenohnědé, rovnoběžně
rozeklané, místy i jemněji rýhované; do puklin těchto průřezů, v nichž se tu a tam
dlouhý mikrolith, za to však četné protáhlé dílce sklovité vyskytují, vniká namnoze
Červenohnědá, základní hmota s bezbarvými krystalky (nefelinu) a zaokrouhlými dílci.

Velké, více méně bezbarvé, ponejvíce ovální a nepravidelné dílce, jichž
vrstevnaté čáry na okraji infiltrovanou hmotu patrně vyznačují, pocházejí nepo-
chybně ze zrušeného olivinu; nebo< v sousedním čediči z Klocberku, jemuž se
tento Loukovský nemálo podobá, lze ony postupné přechody v olivin (ovšem též
přeměněný) zřejměji pozorovati.

98 II.

Podobného rázu jsou čediče peperinové z blízkých nalezidC od Šímy, Hilesort,
Dubic, pak od Doupova a Radešova. Čedič z Vlčí hory u Černoiína, jenž jsa
znám již svými velkými porfyrickými krystaly augitn a amfibolu, právě oněm če-
dičům peperínovým se podobá, byl chemicky analysován E. Jahnem.

Krystalicky celistvá, základní hmota čediče z Vlčí hory u Černošina

skládá se z husté směsi převládajících, malých krystalků augitovýcb, jež na bra-
nách i rozích zaokrouhleny bývají, dále z nefelínu, leucitu, hojného a stejné roz-
děleného magnetitu a sporého olivinu. Podélné průřezy nefelinové jsou zřejmě
omezené co krátké pravoúhelníky a obsahují skoro pravidelně uložené vrostlice
mikrolithové ; neméně zřejmé bývají i průřezy leucitové, vyznačij^ící se buď okrouhle
uloženými mikrolithy, bud překrásnými věnečky práškovými Množstvím svým pře-
vládá nefelin nad leucit.

Průřezy olivínové bývají vůbec čen-eně neb bnědočerveně zbarveny.

3. Čediče leucitové.

Čediče leucitové vystupují ve střední části hlavního pásma česk. čedičového
horstva a v Krušných horách v rovnoběžných směrech. Táhnou se z krajiny
Valečské a Doupovské přes Podbořany do českého středohoří a zaujímajíce zejména
mezi Ilořencem a Záhořím (s čediči pcperínovými, jež je obkličujO vyšší místa,
objevují se v tomže hlavním směru i dále na pravém břehu Labe a Strekova.

Čediče leucitové skládají se vesměs ze stejně zrnité směsi augitu a roagnetita,
leucitu a nefelinu ; olivinu obsahují poměrně málo, za to však vyskytuje se v nich
vždy více méně hiotitu aneb rubelanu; začasté jest v nich i trojklonný žítcc
zastoupen, leč obyčejně v množství nepatrném.

Čediče leucitové, jichž průřezy jsou vyzdobeny věnečky zrnek práškových,
oplývají nefelinem, který v podobě krátkých sloupků průřezy jejich objímá;
v menším pak množství vyskytuje se nefelin v oněch čedičích leucitových, jei
ozdobnými věnečky mikrolithovými vynikají, postrádajíce věnečků práškových;
ony obsahují též četné zaokrouhlené neb růžencovitě souvislé dílce, v nichž po-
zorují se pouze bezbarvé, dlouhé, jehlícovité mikrolithy, na obvodu tangentiďné
uložené. Od průřezů leucitových, které oněmi věnečky zrnek práškových zřejmé
jsou odděleny, lze však pozorovati za ponenáhlého ubývání zrnek práškových ai
do oněch bezbarvých dílců postupné přechody, při čemž jedině tangentialně uložené
mikrolithy vynikajícím znakem zůstávají; jest tudíž na bíledni, že i tyto zaokroo-
hlené bezbarvé dílce průřezy leucitové jsou. Poněvadž však, ubývá-li temných zmá
práškových, bezbarvé mikrolithy se množí, jest množství obou v poměru zvratném.

Dle velikosti rozměrů dají se čediče leucitové rozděliti v
a) čedičové leucitofýry čili zrnité čediče leucitové (s makroskopickými krystalj

leucitovými),
h) krystalicky celistvé čediče leucitové.

Hutnost Čedičů leucitových obnáší (dle dvou zkoušek) 2-900 — 2'994.

n. 99

a) CedKfTé leicitifýry

známy jsou z hor Krušných a od Lipová (severně od Oustf).

Jak známo, nalezly se na poli u Obervisenthalu v Krušných Horách krystaly
leucitové, ostré co modely, jež se co metasomatické pseudomorfosy hmoty oligoklasové
objevily ; od Lipová pak znám jest leucitofýr, jehož leucity v bílý prášek jsou přeměněny.

Veškerá ostatní naleziště čedičů leucitových obsahiyí vesměs krystalicky ce*
listvé odrftdy, v nichž toliko co vzácnost krystalky leucitové z vící špendlíkové
hlavy porfyricky vynikají (jako v čediči z Válče).

b) Irystalíeké celistvé Míče leicittvé.

Čedič 8 PaSkapole.

Krystalicky celistvý čedič tento jeví při 400. zvětšení stejnou směs převláda-
jícího augitu a leucitu, krystalků nefelinových a četných zrnek magnetitu, k nimž
řadí se sporé desky biotitu, průřezy olivinu a mikro-porfyrické krystaly amfibolu
a augitu.

Většina těchto mikro-porfyrických krystalů, jež se ostatně v množství toliko
podřízeném tuto nacházejí, podobá se oněm z čediče od Slaného.

Průřezy aůgitovč srovnávají se s průřezy augitovými z hoiy Košový; jsou
na okraji slabě nahnědlé a obsahují zejména blíže hran četné dílce sklo-
vité s plynovými bublinkami; krystaly leucitové a různé mikrolithy výsky tiuí se
v nich co vzácné vrostlice. Vedle těchto jsou tu i průřezy augitové, jež, jsouce bohatý
krátkými mikrolithy a skládajíce se začasté z menších, s hranami rovnoběžpě ulo-
žených krystalků augitových, zároveň sporými vrostlicemi krystalků leucitových
se vyznačují. Větší desky, méně četné, blíží se bronzitu čediče Kuzovského.

Co součást mimo augit převládající vyniká zde leucit. Krystalky jeho, po
většině stejně rozděleny, jsou malé a vyznačují se povždy ozdobnými věnečky
dílců sklovitých, aneb skupinami krátkých mikrolithů augitových, zrnek magnetitu
a v střední části pak dílci sklovitými. Krystaly větší, skupiny a srostlice jsou
hojnější, ozdobeny jsouce ponejvíce dvojitým, neb i složitějším věncem temných
zrnek práškových a hojných, mezi nimi ležících mikrolithů augitových; střed jejich
pak vykrášlen bývá nakupenínou mikroUthů augitových (která začasté rovnoběž-
nými směry s průřeznými hranami omezena jest), dílci sklovitými (s pevnými bu-
blinkami plynovými), zrnky magnetitovými a mikrolithy leucitovými.

Vedle krátkých mikrolithů augitových, jež buď ve středu (kdež často křižaté
srostlice tvoří) aneb ve věnečkách ponejvíce s hranami rovnoběžně uloženy jsou,
vyskytují se v krystalech leucitových též dlouhé, tenké, bezbarvé mikrolithy, jež
pouze na bezbarvém okraji se objevují, do průřezů leucitových šikmo vnikigíce.
Takovéto mikrolithy převládají tím více, čím méně zrníček práškovitých leucit
obsahuje ; jsou tedy v největším množství v takových leucitech, které věnců z tem-
ných zrníček postrádají. Neméně četné jsou tu i mikrolitické složky krystalků au-
gitových, jež v oněch hojných, nezřídka do sebe sáhajících a kontury většího prů-
řezu leucitového tvořících věnečkách nejvíce jsou zastoupeny.

100 n.

Malé krystalky leucítové, které do vétáích průřezů leucitových jsou zarostlé,
bývají ostře omezeny a zcela vyplněny temnými zrnky práškovými; řidčeji vysky-
tují se průřezy leucítové, jichž hmota — hmotu čedičovou uzavírající — jen co
bezbarvá obruba se jeví.

Nefelin objevíce se tu v bezbarvých, krátkých a tenkých obdélnících, které
obyčejně s hranami průřezů leucitových rovnoběžně uloženy jsouce, průřezy jejich
objímají. — Krystaly olivinové vyskytují se jen porůznu; jsou obyčejné msUinké,
žlntošedé, kalné a vlnitě vláknité.

Hutnost čediče z Paškapole = 2*900.

Čeáič od Zahoře.

Velmi jemnozrná hornina čedičová od Zahoře vykazuje za 400. zvětšem' hoj-
nost menších a větších, velmi ozdobných krystalků leucitových, jež rovnajíce se
množstvím svým skoro součásti augitické ve spojení s nehrubě četným nefelinem asi
polovici hmoty čedičové zaujímají. Mimo desky biotitové, jež se tu a tam v hoj-
nosti objevují, jest četný magnetit tuto třmčř stejně rozšířen. Malé, pravoúhdné,
bezbarvé průřezy nefelinu vyznačují se mikrolithy augitovými a leží rovnoběžné s hra-
nami leucitovými ; větší vyskytují se řidčeji. Vzácnější jsou též větší, kalné, zeleno-
žluté, vlnitě vláknité krystaly olivínu. Bezbarvé krystaly leucitové jsou ponejvíce
malé, avšak namnoze u velikém množství nakupené ; vyznačují se povždy buď vrost-
licemi soustředně uložených mikrolithů augitových, aneb ozdobnými, po většině
dvojitými neb trojitými soustředními věnci temných zrnek práškových; v středišti
jejich jest však obyčejně malá skupina mikrolithů augitových. Největší část těchto
průřezů leucitových má ostré mnohoúhclné (osmi- a šestiúhelné) omezení, kteréžto
i oněm průřezům neschází, jež temnými zrnky práškovými a mikrolithy augitovými
úplně jsou vyplněny.

V značném nmožství vyskytují se něžné krystalky leucitové v deskách bio-
titových co vrostlice ; tytéž pozorovaly se i dosti hojně v krystalech amfibolových.

Vybroušená destička z porušeného úlomku téhož čediče jevila přeměněnou
část, v níž bezbarevné, ale nahnědlými zrnky práškovými opatřené krystaly leucita
vynikaly. Nepochybně poukazuje tato proměna v barvě zrnek k většinu obsaba
železa v zrnkách práškových.

Krystalky augitové (amíibolové) nestejně veliké, jsou podlouhlé, hnédošedé,
ponejvíce jemně rýhované n na okraji, jenž hojné částice sklovité a zrna magne-
titová obsahiye, nehrubě přímočarné (slabě vlnité). Nepatrné krystalky leucitové
bývají v nich co vrostlice dosti hojné.

Větší krystaly amfibolu, poněkud porfyricky se jevící, jsou na okraji, který
hojnými dílci sklovitými a zrnky magnetitovými (mezi nimiž i nepatrné krystalky
leucitové pozorovati lze,) poset jest, temněji kaštanově hnědé, u vnitř pak mnohem
světlejší; pouze na temnějším, okrajním pásmu jejich vyskytly se četné, malé, po-
dlouhlé mikrolithy.

Četné, dosti velké, nahnědlé desky biotitové a úlomky jejich vyznačují 8C
rovnoběžnými, více méně hustými pruhy, které tím povstávají, že jednotlivé přes
sebe uložené lístky svými průřeznými hranami vyčnívají; omezení lístků bio-

U. 101

titovýcb jest zřídka (jen na menších) pravidlné. Tytéž mají skoro vždy hojnost vrostlic
(sporých krystalků augitoyých a jednotlivých zrnek magnetitových), mezi nimiž bez-
barvé krystalky leucitové nejobyčejnégsím a nejčetnějším jsou zjevem. Sporé prů-
řezy olivinové jsou zelenavě šedé neb nahnědlé, většinou kalné, nezrajme vlnitě
vláknité a více méně proměněné; poblíže jich bývají celé dílce hmoty čedičové,
mnohdy bezbarvé krystaly leucitu slabě nahnédlé. A zbarvení toto pochází ne-
pochybně od vyloužené hmoty olivinové. Krystaly živcové neobjevily se nikde.

Čedič leucitový ze severavých. úpatí Milešovky.

Broušené destičky této velmi jemnozrné, černošedé horniny čedičové — kteréž
vzaty byly z kusu poněkud již zvětralého — vykazují stejně krystalickou směs
s jednotlivými, porfyricky se jevícími krystaly amfibolu.

Leucit vystupuje tuto co součást po augitu převládající. Jeho prfiřezy jsou
poměrně dosti veliké .a některé (málo) z nich zřejmými věnečky temných zrnek
práškových a krátkých mikrolithů ozdobené ; v největším počtu jsou však bílé,
méně prosvitné a uzavírají jednotlivé, malé mikrolithy, aneb bývají více méně
bohatý nepravidelně nakupenými vrostlicemi.

Čedii leueitový z východ, úpatí Milešovky

podobá se čediči z Paskapole, obsahuje však patrně více nefelinu než leudto.
Leucit vyskytuje se tu v malých zaokrouhlených, bezbarvých dílcích bez zřetelného
omezení. V nemalém množství nacházejí se zde podlouhlé, na okraji jako sklo slité
průřezy amfibolové, jež v nazelenalých vnitřních pásmech četné sklovité vrosUice
obsahují a začasté hustým, jemným rýhováním lesku hedvábného nabývají. Též na-
knpeniny zrnek magnetitových, jež v čedičové hmotě stejně jsou rozděleny, vysky-
tují se v podobě průřezů amfibolových. Olivin barvy nazelenalé, kalaé, jest sporý.

Leucitový čedič z Klocberku jihozáp. od Milešovky.

Četné, velké dílce zelenožluté hmoty ínfiltračnf a touto právě hmotou zakalený
vid základní hmoty poukazují k tomu, že mikroskopická destička této velmi jemno-
zrné horniny čedičové ze zvětralého úlomku vzata jest.

Základní hmota jeví při 4(X). zvětšení stejně zrnitou směs malých krystalků
augítových, leucitových a magnetitových, v níž se velmi hojné, větší, ozdobné kry-
staly leucitu, jednotlivé průřezy amfibolu a dialagu, sporé desky biotitu, konečné
i porfyricky vytvořené krystaly olivinu vyskytiyí.

Četné průřezy leucitové jsou ponejvíce ostře omezeny (v osmercích a šestercích),
obsahují vsak méně zrnek práškových, ale množství mikrolithů, jež zvlááté v střední
části sypce nakupeny jsou a na okraji krásná mnohostranná, véncovitá pásma
tvoří, která k zevníma omezení rovnoběžně uložena jsou. Zdá se, že tyto mi-
krolithy jiné jsou než ony zřejmé mikrolithy augitové význačných leucitu čedi&^

102 n.

Paikapolského ; jsou spíše podlouhlé, poněkud zaokrouhlené a jich pHostření u
koncích otupeno jest plochou spodovou ; z té příčiny lze je pokládati spise za ni-
krolithy amfibolové. Některé z krystalů leudtových jsou slabě žlutavě šedé, většina
pak, která i bezprostředně s hmotou infiltrační se stýká, jest bezbarvá a nejeri
žádných stop po přeměně.

Větší, porf}rické prftřezy amfibolu jsou podél silně rýhovány a obsahují malé
mikrolithy.

Větší, šedobílé desky nerostu dialagu podobného jsou dosti četné, vy-
značujíce se jemným rýhováním, poněkud hedvábným leskem, neméně i tím, že
mikrolithů úplně postrádají. Prfiřezy olivínové, v menším množství se vyskytujíd
bývají kalné, nažloutlé neb zelenavě šedé, poněkud již přeměněné, tvonce
postupné přechody až v nebarevné neb žlutavě bílé dílce, jež hmotě infiltrační
se podobají.

Čedič leucitavý ee sáp. úpatí hory Kletečné.

Kuželovitá hora Eletečná (na jejímž vých. úpatí vesnice téhož jména se na-
cházO nelišíc se mnoho ve výšce od Milešovky, skládá se i s kaželi sousedními
z fonolitu; vrchole fonolitové obroubeny jsou však homatinami čedičů leudto-
vých. Skrytý sloh čediče ze záp. úpatí hory Kletečné podobá se slohu čediře
Paskapolského.

Velmi četné krystalky leucitové jsou překrásné, vyznačujíce se pravidelnými,
složitými věnci, kteréž skládají se z hustě seřaděných zrnek práškových a mikrolithů
a s průřeznými hranami rovnoběžně uloženy jsou; v největší jich části vyskytují
se v dílcích středních menší mikrolithy augitové a na bezbarvém okraji pak četné,
šikmé, tenké a bezbarvé mikrolithy. Objevují se však i úplně bezbarvé, zaokrou-
hlené dílce, jež pouze na okraji hojné, bezbar\'é, dlouhé mikrolithy obsahují, mezi
nimiž i takové přicházejí, jež, hmotou čedičovou více méně zaujaty jsouce, jen bez-
barvou obrubu tvoří.

Krátké bezbarvé obdélníky krystalů nefelinových s význačným uložením mi-
krolithů augitových vyskytují se v množství menším.

Větší, porfyrické krystaly amfibolu, které jen spoře se objevují, obsahují četné
dílce sklovité, v nichž bývají bublinky plynové (některé pohyblivé). Větší, v menším
množství se objevující průřezy olivínové jsou co tráva zelené, jemně vláknité a vy-
značují se schůdkovitými dutinami, jež na spůsob kostry vedle sebe četně seřa-
děny jsou.

Světle-hnědé desky biotitové jsou dosti četné.

Leudtový čedič e Šilinky.

Nedaleko Bilinky zdvíhá se několik malých čedičových kopcfi, jichž hominj
užívá se co štěrku na silnici z Lobosic do Bořislavi vedoucí. Tato hornina čedičoví,
jsouc velmi jemnozrná, obsahuje hojná, malá, porfjricky roztrouíená znb
olivinu barvy žlutozelené, černá, silně lesklá, rozpukaná a rýhovaná zrnka

M. 103

amfibolu, sporá zelenočerná zrna nerostu dialagu podobného, řidčeji pak destičky
biotitu a četné velké, ponejvíca v hmotě čedičové se rozvětvující vrostlice jaspi-
sovité, zelenošedé hmoty (žárem přeměněné opuky).

Základní hmota jest naskrze jemnozmá a jeví při 400. zvětšení stejně kry-
stalickou směs malých krystalků augitu, leucitu a magnetitu, nečetné pak krystalky
nefelinu a olivinu.

Malé krystalky augitové jsou vesměs krátké a tlusté, častěji křižmo srostlé;
i větší krystaly tohoto druhu uzavírají menší krystalky augitové, jež s hranami
rovnoběžně jsou uloženy; porfyrícké krystaly augitu objevují se pořídku.

Krystaly amfibolové, jež se v základní hmotě porfyricky vyskytují, jsou na okraji
nahnědlé, uvnitř žlutavé, mají jen málo mikrolithů, obsahují však hojnost dílců
sklovitých s bublinkami plynovými, jež většinou ve středu a na pokraji (se zrnky
magnetitovými) nakupeny jsou. Bezbarvé krystaly nefelinu a skupiny zrnek mag-
netitových i hmoty čedičové objevily se co vzácné vrostlice. Větší desky dialagové
s okrajem dosti ostře omezeným obsahují malé mikrolithy, avšak četné, k směru
štěpnému rovnoběžné pruhy sklovité, v nichž nepatrné bublinky plynové pozorovati
lze; tytéž jeví se i v pásmu okrajním. Průřezy leucitové jsou vesměs malé; mnohé
z nich jeví ostré osmi- a šestihrany, obsahující věnečky temných zrnek práškových
askupeniny mikrolithů augitových se zrnky magnetitovými; jiné, méně ostře ome-
zené, podobají se bezbarvým dílcům sklovitým, v nichž toliko na okraji hojné, tenké
mikrolithy se vyskytují.

Průřezy nefelinové (bezbarvé obdélníky a šesterče) ncjseu četné.

V množství velmi malém objevují se dlouhé tenké bezbarvé krystaly nepo-
chybně apatitu a malé bezbarvé polysynthetické tyčinky, jež trojklonému živci
náležejí. Magnetit, který se ponejvíce v malých zrnkách, šesterečných průřezech
i v skupinách vyskytuje, rozdělen jest po celé hmotě čedičové stejnou měrou.

Malé průřezy olivinu, poněkud kalné, dílem (a zvláště na okraji) vlnitě-vlák-
nité, jsou dosti četné; řidčeji vyskytují se však (v základní hmotě) větší průřezy
olivínové, jež jsouce obyčejně zelenavé, šedobílé, vláknité, některé i bezbarfé, čet-
nými puklinami na více méně pravidelná políčka se dělí, jež s průřeznými hranami
rovnoběžně omezena jsou. Jednotlivé, šedobílé, kalné, vláknité průřezy podobají
se skrytému slohu kankrinitu.

Světlošedý prášek této horniny čedičové pouští v studené kyselině chlorovo-
díkové četné bubliny; ohřeje-li se, nastává slabé šumění.

Zvláště zajímavé jsou světle namodralé, nazelenalé neb žlutavě šedé vrostlice
hmoty jaspisovitč, které se objevují co úlomky opuky, jež byly roztopenou hmotou
čedičovou uzavřeny a žái*em přeměněny.

Tyto vrostlice, jež v čediči od Bilinky nesmírné hojně se vyskytují, jsou co
ořech i co vejce veliké, krystalicky celistvé, velmi pevné kusy nepravidelného ome-
zení. Mikroskopická a chemická skladba jejich uvádí se v dalším článku »o vlivu
čediče na horniny sousední etc*

104 n.

Leucitavý čedič e Hořeneckého vrchu u Kozlů.

Skrjtý sloh tohoto čediče leucitového podobá se slohu čediče Záhofského.

Bezbarvé průřezy leucitové se zřetelnými, začasté složitými, ne vsak tak
ozdobnými věnečky temných zniek práškových jsou místy velmi četné, celkem pře-
vládá však součást augitická.

Četné, větší, porfyricky se jevící průřezy amfibolové jsou povždy rýhované,
nemají téměř žádných mikrolithů, ale kraj jejich poset bývá hojnými dílci sklovitými
a zrnky magnetitovými. ProtáhJé, šestihrane, příčné průřezy amfibolové ukazují
ve středu svém podélnou rýhu; podélné pak průřezy, mající podobu rovnoběž-
níků, vykazují takové rýhy dvě, které se od rohů jednoho konce ku střednímu bodu
protější průřezné hrany sbíhají; klínovité pole rýhami uzavřené bývá světlejší.

Průřezy magnetitové jsou ponejvíce malé a všude téměř stejně rozdělené.
Černé trichity, v podobě koster nakupené, skládají se nepochybně z hmoty magne-
titové a vyskytují se podobně, jakž Zirkel z čediče Dáchelsberkského (nedaleko
Bonnu) uvádí.

Větší, olivinu podobné průřezy, jichž zelenožlutý okraj z velmi jemných, skoro
přímočarných, aneb širších, slabě vlnitých vláken se skládá, obsahují ve světlejší
střední části své četné, pravoúhelné, v určitých směrech (ponejvíce schodovitě) vedle
sebe seřaděné výtvory dutinné, jež nepochybně kostrám krystalů olivínových, jichž
hmota k vyplnění dutin nestačila, připočísti sluší ; jiné téměř co čtverec omezené,
skládají se z jemných, podélných a příčných vláken, jež se křižujíce, vykazigí jemné
mřižovité sitování. Do mnohých vniká hmota čedičová, do jiných zasahají opět jedno-
tlivé krystaly amfibolu. Jednotlivé malé dílc« tohoto čediče leucitového jeví se
co skryto-krystalická směs, v níž nahnědlá, poněkud zkalená hmota čedičová
se vyskytly e.

Hutnosf čediče Hořeneckého =r 2*994 (5 gr. ur.)

Leucitový čedič z Dolanek u Podbořan

obsahuje jednotlivé, malé, makroskopické krystaly augitové, podobaje se skiytým
svým slohem čediči Paskapolskému. Největší díl průřezů leucitových ozdoben jest
krásnými věnečky zrnek práškových, z nichž mnohé, našedivěle jsouce zbarvené,
ostře omezeny jsou černými rýhami, jež se ze zrnek skládají, a z bezbarvého pásma
jasné vynikají. Jednotlivé, bezbarvé dílce, rovnoběžně vláknité a dflem ze širokých
podélných průřezů (nefelinu) se skládající, podobají se oněm z Malého Hummelberku
u Podbořan. Téhož rázu jako v čediči Hummelberkském jsou tolikéž oranžové a
citrónově žluté, podélně rozpukané a příčně vláknité průřezy, jež nepochybně
melilitu náležejí. Mnohé z nich jsou zelenavě kalné a pouze jemně vláknitou
oranžovou obrubou opatřené; v mnohostraných, zaokrouhlených průřezech počíná
se čtvercová vláknitost ze středu. Úlomky biotítové a destičky lesklé rudy železné
vyskytují se častěji, též co vrostlice v makroskopických průřezech augitových.

fl. 106

LeuciUn)ý čedič z okoU VáUisktho (smčrem k Hlapákavu).

V okolí Válče směrem k Hlavákovu narovnány jsou v polích veliké balvany
čedičové různého rázu. Z takého balvanu vzaty jsou úlomky černošedého, velmi
jemnozmého čediče k rozboru mikroskopickému.

Základní hmota jejich, uzavírajíc v sobě velmi hojné, pouhým okem již zřejmé
krystaly amfibolu a jednotlivé, sporé, co špendlíková hlava veliké krystaly leucitu,
skládá se při 400. zvětšení z velmi jemnozrné směsi převládajícího augitu bez-
barvých neb slabě nažloutlých krystalů leucitu, jednotlivých, bezbarvých, krátkých,
širokých obdélníků nefelinu, sporých, velmi tenkých jehlic živce a stejně rozděleného,
velmi jemnozmého magnetitu. Mikroskopický obraz jeví celkem takový pohled,
jakoby se veškerá základní hmota pouze z malých krystalků leucitových skládala,
v nichž pak součásti augitové a magnetitové ve věncích stejně rozděleny jsou.

Úplné bezbarvé průřezy leucitové, pouhým okem již zřetelné, omezeny
jsou zřejmými osmiúhelníky a mají poblíže kraje velmi - tenký věnec zrnek
práškových ; bezbarvý střed pak proniknut jest dlouhými mikrolithy v rozmanitých
směrech.

Malé, mikroskopické průřezy leucitové jeví ve střední části vždy okrouhlé
skupiny ponejvíce concentrícky uložených mikrolithů augitových; mnohé z nich
(zvláště na tlustších místech) vykazují pouze osmihranou nažloutlou obrubu, vnitro
pak skládá se z hmoty čedičové. Většina jich obsahuje souvislý věnec mikrolithů
augitových na okraji svém.

Větší krystaly amfibolu (mnohé z nich průřezům hypersthenovým podobné)
jsou široké, rovnoběžně, hustě rýhované a vyznačují se krásným slohem misko-
vitým (s dlouhými mikrolithy a zrny v miskových pásmech). OH vin schází.

Leucitový čedič ze zdp. svahu hory Čdnšské proti Turci.

V krystalicky celistvé základní hmotě vyskytují se četná mikroporfyrická
zrna augitová, jichž průřezy skrytým slohem svým s oněmi z čediče od Varty (na Ohři)
se srovnávají. Uzavírajíc nesčíslné množství bezbarvých, podlouhlých, tlustších
i velmi tenkých, dle rozmanitých směrů roztroušených mikrolithů, jež omezeny
jsouce hranolem, plochou spodovou a celou řadou tupých jehlanců, uvnitř opatřeny
jsou začasté póry plynovými ; vesměs náležejí nefelinu neb apatitu.

Základní hmota, byvši 400. zvětšena, vykazuje velmi jemnozmou, dílem i mi-
krolithickou směs, která výhradně z augitu, leucitu, nefelinu a magnetitu se skládá.
Průřezy leucitové jsou všude velmi malé, ale vyznačují se zřejmě dílem ozdobnými
věnečky práškovými, dílem soustředními shluky mikrolithovými, neb směsí bezbarvých
jehlicovitych mikrolithů, řidčeji pak zřejmým, osmihraným omezením.

Podélné průřezy ncfelinové vyskytují se v množstvím menším a jsou skoro
úplně bezbarvé a ostře omezené; jich příčné průřezy jsou pravidelné šestercei
které z husté směsí krystalové jasně vynikajL

Poněvadž i na podlouhlých, bezbarvých krystalech, jež vyskytigí se v makro*

106 n.

skopických krystalech augitových a jen nefelínu náležeti mohou, ponenáhlé ubý-
váni šíře a přibývání délky se pozoruje, lze souditi, že i ony áélií^ jemné jehlice
v augitových a leucitových průřezech nefelinu náležejí.

Okolo větších pr&řezů augitových bývá augitictó směs základní hmoty sypká,
jsouc omezena bezbarvými pásmy, jež výhradně z nefelinu a leudtu se skládají.
Malé desky biotitové jsou dosti hojné; v množství menším vyskytují se mikroskopické,
co citron žluté, vláknité, pravoúhelné průřezy, jež melilitu se podobají. I apatit
bývá hojnější; malé bezbarvé jeho šesterče vězí v zrnkách magnetitových. Leucit
a nefelin zai^ánají asi polovici hmoty čedičové.

Čedič z Čebišč směrem k Maštavu,

Čedič z jiného, avšak neúplně určitého místa hory této podobá se čediči ze
záp. svahu, obsahuje však méně augitu; hustě nahromaděné krystalky leucitové
jsou mikrolithy a zrnky práškovými tak vyplněny, že je pouze dle okrouhlého
omezení a koncentrického slohu poznati lze; též průřezy nefelinové bývigí sku-
pinami mikrolithů zkaleny.

Čedič B třetího mista hory Čebišské u Maštova

srovnává se skrytým svým slohem úplně s čedičem hory Vinařické. Jeví při 400.
zvětšení poněkud hrubozrnou směs krystalovou, v níž dlouhé, rýhované a překrá-
snými miskovitými pásmy vyznačené krystaly amfibolové téměř polovici hmoty če-
dičové ujímají a v polarisovaném světle pestře barevné lístky okazují, nefelin pak
vyskytuje se v krátkých, pravoúhlých, na hranách slitých a více méně pravidelných
průřezích šesterečných, jsa skoro úplně bezbarvým. Menší, ostře omezené, ponej-
více poprášené šesterče a jim podobné, tenší, podélné průřezy čítám k apatitu, bez-
barvé pak a zaokrouhlené, dlouhými mikrolithy bohaté dílce leucitu.

I olivin objevil se v nečetných, velmi malých makroskopických krystalkách.
Jeden průřez jeho, pouhým již okem zřetelný, vykazuje s obrysem olivinového prů-
řezu rovnoběžně omezenou vrostlici a široké pruhy jeninozrné hmoty čedičové,
v níž nefelin převládá. Mezi součástkami směsi krystalové vtěsnána jest kalná
šedožlutá hmota sklovitá.

Čedič leudtový mezi Vartou a Volem.

Krystalicky celistvý, na zdání úplně stejnorodý čedič vykaziqe za 400. zvětšení
velmi jemnozmou směs leucitu, nefelinu, augitu a magnetitu.

Průřezy leucitové, jakož průřezy ostatních součástek, jsou vesměs malé, zrnky
práškovými a mikrolithy velmi znečištěné a přeměnou již poněkud zakalené. Ne-
mnohé z nich obsahují zřejmé věnečky zrnek práškových, za to viak vyskytují se
tu koncentricky uložené mikrolithy mnohonásobné. Obrysy skoro všech krystalů

n. 107

leucitových jsou dílem ostré, šesti- neb osmihrané, dflem již do kola uloženými
krystalky augitovými Křejmé. Obyčejně jsou mnohé krystaly leucitové seřadény
jako v růžencích, které již pouhým okem v broušené destičce co bezbarvé proužky
pozorovati lze.

Krátké obdélníky podélných průřezů nefelinových zastoupeny jsou v množství
dosti velkém, vyznačujíce se četnými, s hranami rovnoběžné uloženými mikrolithy.
Sporé krystaly amfibolové vynikají nad obyčejnou velikoBt.

Velmi jenmozmý^ olivinem bohatý^ černošedý čedič ze Střekwa

u pahorku fonolitového, na nřmž zříceniny hradu stojí, jest čedič leucitový, po-
dobný čediči z Hořence. Makroskopicky vynikají pouze zrna olivínová a nemnohá
augitová z nichž ona začasté zvící pěsti z čediče vyloužena jsou. Základní hmota
jeví za 400. zvětšení velmi hustou, hnědošedou směs převládajícího augitu (ujíma-
jícího skoro ^3 hmoty čedičové), magnetitu s velmi malými krystaly leucitovými a
nefelinovými.

Krystalky leucitové, vyznačujíce se pouze nečetnými, okrouhle nakupenými mi-
krolithy a tu a tam ostrými, osmihranými obrysy, rozšířeny jsou velmi hojně po
celé hmotě, nebývají však všude zřejmé. Obdélníky nefelinové, blížící se čtvercům,
vynikají pravidelným omezením mikrolithů a jeví začasté (následkem proměny)
rovnoběžnou vláknitost. Za leucit považuji i ony četné, bezbarvé, dlouhými mi-
krolithy bohaté dílce (jež se Zirklovým polosklovitým místům podobají).

Průřezy olivínové jsou šedobílé neb skoro bezbarvé, na obvodu a v puklinách
zoubkovaným třepením opatřené a více méně šedozeleně zbarvené; mnohdy zasa-
hují též pruhy hmoty čedičové dosti hluboko do průřezů olivínových. Průřezy au-
gitové, porfyricky vynikající, obsahují (ponejvíce u prostřed) hojnost zrnek ztrusko-
vitých a pórů plynových, které mnohdy největší díl průřezu zaiyímají, tak že pouze
tenká obruba čisté hmoty augitické zbývá.

Velmi jemnozrný leucitový čedič z PlcŠné hory

obsahuje dosti četná, nepatrná zrnka olivínu a jednotlivá zrna amfibolu. Jeho zá-
kladní hmota jeví hustou směs augitu, leucitu, nefelinu a magnetitu. Místy uza-
vírají vyloučeniny (konkrece) bezbarvého nefelinu jcdootlivá zrnka magnetitu a na-
hnědlé destičky biotitu; bezbarvá místa , náležející hmotě leucitové. obsahují
hojné, dlouhé, tenké mikrolithy. Malé průřezy leucitové, obsahujíce tu a tam
ozdobné věnečky zrnek práškových a mikrolithů, pronikají velmi hojné celou hmotu ;
jen místy objevuje se četněji nefelin v bezbarvých obdélnících. Množství hmoty
leucitové a nefelinové rovná se skoro hmotě augitické. Zrnka olivínová jsou na
okraji bezbarvá, v puklinách pak zelenavě žlutá.

Čedič leucitový z TrMnshé hory

srovnává se úplně s čedičem Paškapolským zvláště skrytým slohem základní hmoty,
která krásného leucitu hojnost obsahuje. Význačné jsou však větší desky bron-
zitové, opatřené četnými řadami, neb souvislými pásky protáhlých dílců sklovitých,

108 n-

v nichž stálé bublinky vězí, a velmi četnými, protáhlými i zakulacenými póry ply-
novými i (jak se zdá) tekutinými. Pásky pórů plynových táhnou se ponejvíce
směry, jež jsou zároveň výrazem štípatelnosti.

ni. čediče živcové.

1. Čediie melafyrové.

Výše bylo již vyznačeno, že čediče živcové obsahují ponejvíce oligoklas ; není
tudíž v podstatě žádného kvalitativného rozdílu mezi skupinou oligoklasových če-
dičů a oněmi horninami melafyrovými, jež vykazují krystalickou směs oligoklasu
augitu, a magnetitu. Blízká příbuznost obou těchto druhů hornin i v tom se značí,
že podobně jako v horninách čedičových i v melafyrových něco magmatu, začasté
i sporý nefelin a olivin bývá. Jediný rozdíl spočívá pouze v množství, v jakém
se jednotlivé nerostné součásti objevují a jenž i mikroskopickým i chemickým roz-
borem na jevo vychází.

V čedičích živcových zaujímá živec trojklonný obyčejně značně méně než
polovici hmoty čedičové, tedy daleko méně než součást augitická ; v horninách me-
lafyrových převládá však, ujímaje začasté více než % veškeré hmoty horniny.
Jest však shupina hornin čedičových, jež mikroskopickým a chemickým rázem svým
horninám melafyrovým se podobajíce, poměrem ve množství jednotlivých, nerostních
součástí mezy čedičem a melafyrem leží aneb více k melafyru než k čediči se kloní.

A čedičové horniny tohoto druhu označuji co čediče melafyrové.

Čediče melafyrové jsou ponejvíce zřejmě krystalické, avšak velmi jemnozmé
(anamesitové) čediče barvy* načemalé neb nazelenale-, nažloutle-, nahnědle-šedé,
v nichž živec trojklonný nejméně polovici hmoty čedičové zaujímá, augit pak
a magnetit v množství menším a olivin již zřídka v makroskopických kry-
stalech se pozoruje. Možná, že mnohá zde zmíněná hornina čedičová po důklad-
nějším proskoumání čedičů melafyrových bude se moci k těmto připočísti.

Zároveň sluší podotknouti, že čediče melafyrové mikroskopickou i chemickou
povahou velmi blízko se řadí k velmi jemnozmým čedičům andesitovým, různíce
se od nich pouze tím, že neobsahují skryté základní hmoty, složené z nefdinu
a leucitu, pak že nemají amfibolu a biotitu, leda v množství velmi skrovném.

Mezi jednotlivými ki7staly čediče melafyrového objevuje se začasté nahnědlá
neb bezbarvá hmota sklovitá u množství větším, řidčeji tak spoře, že na pohled
úplně schází. A dle množství a povahy magmatu rozděliti lze čediče melafyrové
v čediče:

a) s nahnédlým i

b) s bezbarvým [ magmatem sklovitým a

c) na zdání bez sklovitého tmele.

V chemickém ohledu kolísá množství kyseliny křemičité čedičů melafyrových
mezi 44— 507©; ▼ horninách melafyrových přesahuje 50®/o-

n. 109

a) ttiiit mlarjrtvé, vjxHČeié labiiilja BigMlea sklivit^a.

Čedič melafyrový z Tolcberhu (Jiině od Jablonce).

Mikroskopické destičky tohoto čediče jeví co převládající součást trojklonný
živec, mezi jehož bezbarvými, dlouhými, tenkými a širokými krystaly — jež nejméně
^/4 celé hmoty čedičové činí — kalná našedivělá neb žlutavě zelená, sklovitá
hmota, obsahující všude hojnost bublinek plynových, trichitA, zrnek a práákA a pak
sporé krystaly augitové a četná zrna magnetitová se objevují.

V hojném množství vyskytují se dlouhé a široké, bezbarvé, podélné pr&řezy
živce, jež po 2 — 3, neb i více rovnoběžných jedno tnících složeny jsou; mnohé z nich
přes 1 mm. široké, 5—6 mm. dlouhé a ponejvíce velmi silně a četně rýhované,
polarisHJí fialově, červeně, nahnědle neb bílé a jeví na okr^i úhledný sloh misko-
vitý ; jiné obsahují též sporé mikrolithy a četné okrouhlé dílce sklovité. V jednom
průřezu obdélníkovém objevily se větší, nahnědle žluté a temné dílce sklovité s bu-
blinkami plynovými a zrnky struskovitými^ jež, žilkami mezi sebou spojeny, úhlednou
vrostlici v podobě rámce schiidkovitých obrysů tvoří.

Podobné dílce sklovité, méně pravidelně uložené, vyskytiyí se též v jiných po-
délných průřezech. Okolo větších krystalů živcových, které již pouhým okem
spatřiti lze, nakupeny jsou v ozdobných fluktuacích paprsky a svazcčky úzkých,
bezbarvých tyčinek.

Mezi krystaly živcovými pozorovati lze sklovitou hmotu, která, překypujíc
zrnky, bublinkami, rozmanitými výtvory práškovými, na četných pak místech i dlou-
hými, tenkými mikrolithy, více méně zkalena jest. Táž jest původně barvy nahnědle
šedé, přijímá však namnoze (okysličcuím železa) barvu špinavě nazelenale žlutou
a stává se kalnou. Větší, obyčejně podlouhlá zrnka magnetitu (železa titanového)
jsou spořcji zastoupena ; menší zrnka téhož nerostu uložena jsou často v řadách,
rovnoběžných s tyčinkami živcovými. Spořeji vyskyti^í se krátké, široké, neúplně
vytvořené (zaokrouhlené) krystaly augitu, jichž skupiny obyčejně krystaly živcovými
prorostlé nebo s nimi úplně srostlé jsou. Tolikéž ve středu jednoho áirokého přič*
něho průřezu živcového objevil se větší kus augitu. Drobounké, bezbarvé průřezy
šesterečné, náležející apatitu, jsou dosti četné. Krystaly olivínové jsou velmi silně
přeměněné, kalné, dílem i vláknité a temnozelené; hmota jejich působí nepo-
chybně ono nazelenalé zbarvení hmoty základní.

Celkový ráz tohoto mikroskopického lístku jeví velikou pododnost s horninou
melafyrovou.

Hutnost = 2-759.

Čedič melafyrový z Pesvice.

Velmi jemnozrná hornina čedičová s četnými zřetelnými nepatrnými zrnky
augitu a olivinu jeví za 400. zvětšení poněkud hrubozmou směs augitu s dlouhými
a širokými krystaly trojklonného živce (jež zřejmě a velmi čebiě jsou rýhovány)
a jednotlivých zrn olivinu a magnetitu. Mezi krystaly vtěsnána jest hmota, která,

110 n

namnoze i samostatné dílce ujímajíc, jest všude temně' nažloutle hnědá, výtvory
práškovými a chomáči trichitů velmi bohatá a v polarisovaném světle temná.

V četných průřezech živcových pozorovati lze jednotlivé krátké mikrolitby,
uložené ponejvíce s průreznými hranami rovnoběžně a tu a tam i jednotlivé bu-
blinky plynové, z nichž některé zdají se býti pohyblivé. Velká část podélných
príiřezů živcových jeví v polarisovaném světle nahnědlc šedé neb žlutavé bílé ši-
roké pruhy a velmi četné, temné čáry. Podélné i příčné průřezy vynikají mis-
kovitým slohem (zvláště na okraji); v jednotlivých pásmech uloženy jsou řady
mikrolithů rovnoběžně k miskám.

Čedič melafyrový ze spálených smrčin u Huntýřava.

Nahnědlá, všude zřejmě (v malých dílcech) vynikající aneb mezi krystaly vtěsnaná
hmota tohoto čediče objímá jednotlivé krystaly neb shluky amfibolu, augitu, troj-
klonného živce, malých, stejně rozptýlených zrn magnetitu a nečetné menší pr&-
řezy olivínu.

Nahnědlá, práškovitá hmota uzavírá na mnoze vlnité skupiny jemných vlásků
trichitových, ponejvíce však větší husté kostro vité výtvory trichitové, jež po většině
z Černých, ostře vynikajících, obyčejně však nahnědlých, méně ostře omezených, roz-
cuchaných jehlic se skládají. Velice podobá se pravdě, že jehlice a vlásky na-
hnědlé z oněch černých přeměnou povstaly, že hmota jejich mnoho železa obsahuje
a nepochybně, že ponejvíce z magnetitu aneb titanového železa se skládá.

Krystaly augitové jsou vesměs barvy našcdivělé s nástinem do hnědá, mají
všude téměř stejnou velikost, jsouce V5 nim. dlouhé a '/iq— 'Ao ^""^- široké. Po-
délné průřezy jsou dle délky rýhované a ty, jež kolmo stojí na hlavní osa (barvy
slabě nažloutlé) jeví krásný, miskovitý sloh ; mikrolithů v nich skoro žádných není,
tolikéž dílce sklovité (se stálými bublinkami) vyskytují se v nich spoře.

Trojklonné, bezbarvé tyčinky živcové jsou ponejvíce jemně rýhované, mnoho-
násobně složené a jeví podélné, rovnoběžné proužky sklovité, jimiž jednotníci od
sebe se dělí; polarisují modře a bíle s velmi četnými, černými čárkami a proužky.
Průřezy olivínové jsou dílem bezbarvé, dílem nazelenale zbarvené a vláknitě pře-
měněné. Bezbarvé šesterče apatitové vyskytují se dosti četně.

Čedič melafyrový z vrchole Velikého Jeleního hřebenu u Tartmberka,

Tento krystalicky celistvý čedič, který za 400. zvětšení stejnou, jemnokiysta-
lickou směs augitu, živce a magnetitu v hmotě nahnědle šedé jeví, obsahige velmi
sporé krystaly augitové zvící špendlíkové hlavy a olivin co vzácnost.

Porfyrické průřezy augitové mají ostrý kraj a poblíže tohoto mnohá, tenká,
miskovitá pásma s jednotlivými rovnobě/ně uloženými raikrolithy, střed pak jejich
vyplňují četné sklovité dílce, jež, souvisíce vespolek žilkami, nahnědle šedými vý-
tvory práškovými temně zbarveny bývají. Jedna taková sklovitá částice proniká
krystal živcový 0*7 mm. dl. a 006 mm. široký, jenž jemně jsa rýhován, v polari-
sovaném světle četné, temné pruhy jeví.

n. 111

Vedle tohoto vyskytl se menší, bezbarvý prÚez (apatitu), jenž nahnédlou, též
áestere&iě omezenou plochu uzavírá.

Krystalky živcové, jež asi -/a hmotě čedičové ujímají, jsou dlouhé a tenké,
bud po jednom, aneb po 2-— 3, neb i více jednotnících srostlé, téměř všude zřejmě a
četně rýhované a ve světle polarisovancm četnými, ponejvíce ostrými, černými
pruhy a pásky vyznačené Obsahiyí dosti četné krátké mikrolithy, jež většinou rovno-
běžně s podélnými hranami, ale i pravoúhelné uloženy jsou ; tolikéž objevují se
dosti zhusta jemné póry plynové a tenké dlouhé, s hlavní osou rovnoběžné sklo-
vité proužky.

Nahnědle-šedá hmota, která na tenkých místech všude zřejmě vyniká, ano i
malé dflce tvoří, nabývá této své barvy velmi četnými mikrolithy, jehličkami, prásky
a přejemnými, černými výtvory práškovými.

b) Čediče BeUfyrivé 8 bexbarvjíB Mgnalefli skUvílýa.

Čedič od 8v. Ivana u Berouna.

Po delší již dobu znám jest čedič tento Barrandem a Krejčím ze svrchního
silurského útvaru na svahu návrší sv. Ivanského u Berouna, kdež v roztroušených
balvanech se nalézá. Tato černošedá, velmi jemnozrná a pevná hmota čedičová
obsahtge četná zelenožlutá, více méně přeměněná zrna olivinu a velmi ^poré bez-
barvé, velmi jemně a zřejmě rýhované krystalky trojklonného živce.

Broušená destička, uzmuta byvši kusu, jejž jsem od p. Barrandea obdržel,
jeví při 400. zvětšení směs převládajících, větších krystalů živcových, pak nedosti
zřejmých, spoře nakupených krystalů augitu a větších krystalů olivinu mimo četně
rozšířené výtvory trichitové a stejně rozdělená zrna magnetitu.

Co součást převládající vyniká živec, jehož hmota dojista % veškeré hmoty
čedičové zaujímá. Jeho podélné a širší průřezy kr}'stalů jsou na mnoze zřejmě
a velmi četně rýhovány, jednotlivé pak tyčinky polysynthetických krystalů jeví v pola-
risovaném světle namodralé, nažloutlé i nahnědlé odstíny barev; větší, výtvory
práškovými, vlákny a práškem bohaté dílce zůstávají šedé a temné. Širší krystaly
živcové mívají velmi tenké proužky dílců sklovitých, jež (jsouce ve světle pola-
risovaném úplně temné) s rýhováním rovnoběžně jsou uloženy a jednotníky od sebe dělí.

Velmi četné jsou přímé a křivé jehlice a podobné výtvory trichitové, jež
většinou na okraji průřezů živcových v sklovité hmotě, která mezi kry-
stali vtěsnána jest a místy dlouhé, bezbarvé mikrolithy obsahuje, nakupeny jsou
a začaaté směrem průřezů živcových běží. Zdá se, že hmota výtvorů tri-
chitóvých — jež obyčejně rozmanitě jsou zkřiveny, zohýbány a různě seřaděny,
podobiyíce se písmu hebrejskému — jest magnetovec neb železo titanové. Větší
i menší zrnka magnetitová jsou v hmotě čedičové téměř stejně rozdělena, řidčeji
vynikají ve skupinách. Menší, někdy dosti veliké, vlnitě vláknité krystaly olivinové
jsou četně zastoupeny a jevíce barvu nažloutlou neb našedivělc zelenou, jsou značné
přeměněný. Okolo větších krystalů olivinových bývají krystaly živce tak uloženy,
ie jimi zřejmý fluktuační sloh vyniká.

Na malých kusech tohoto čediče, jež asi po 3 měsíce chemicky čistou kyselinoa

112 n.

solnou byly vyluhovány., zůstala největší část krystalů živcových skoro bezbarvá,
jiné staly se toliko prosvitavými (poněkud kalnými) a jejich rýhování vyznačeno bylo
Četnými, kalnými pruhy.

Hutnost = 2-964 (určena 16*5 gr.).

c) Í}tii6 Belafyrivý kei sklovitého laele.

Na broušených destičkách krystalicky celistvého, načemale šedého čediče

js Vinohradu u Vartmberia

lze pozorovati v prostupujícím světle hustší a temnější, floidální proužky s okraji
neurčitými a zvláštní moirautikový, hedvábný lesk. V mikroskopu objevuje se pak
překrásný fluktuační sloh hmoty čedičové. Asi ^^ celé hmoty čedičové zaujímá
živec, jehož bezbarvé, podélné průřezy asi V« — 1 ^^' ^1« ^ O 02— 0*06 mm. široké,
kolem okrouhlých neb oválních, hustých skupin hmoty augitické — která neúplně vy-
krystalována jsouc, pletivu parenchymatickčmu zcela se podobá — a okolo větších
magnetitových zrnek fiuidálnč uloženy jsou ; mezi nimi roztroušena jsou jednotlivá
zrnka augitu, bezčetná, drobolinká. začastč práškovitá zrnka magnetitu a sklovité
částice s póry plynovými. Augitická součást má toliko skrovný podíl ve složení
hmoty čedičové (zaujímajíc asi V4 7o) ^ J^J' podélné průřezy, jež v polarisovaném
světle zřejměji vynikají, berou se těmiže směry, co zrnka magnetitová, totiž směry
fluidálními, tak že často v polarisovaném světle velmi dlouhé, rozmanité zprohýbané
proužky, co skupiny četných jednotníků se jeví. Větší zrnka magnetitová tvoří ponejvíce
shluky čtverců. I ty nejtenšl tyčinky živcové, v polarisovaném světle nažloutle
neb namodrale bílé, jeví temné proužky a čárky ; jsouce pak po dvou i více jcdno-
tnících srostlé, řidčeji osamotnělé, uzavírají nesčíslné, velmi malinké póry plynové,
jež většinou v rýhách aneb rovnoběžně s rýhami uloženy jsou ; tolikéž lze pozo-
rovati tenké, až 001 široké proužky sklovité. Velmi četné tyčinky obsahují též
poměrně mnoho podlouhlých mikrolithů, jež řidčeji rozptýleny, obyčejně s hlavní
osou rovnoběžně uloženy jsou. Nejtenší a nejdelší tyčinky bývají zprohýbány.

Čedič živcový z Veliše u Jičína.

Broušené destičky tohoto velmi jemnozrného čediče obsahují množství
zrnek olivínových zvící tečky až špendlíkové hlavy. Při 400. zvětšení jeví
destičky tyto stejně zrnitou směs augitu, olivinu, magnetitu a bezbarvé, velmi
dlouhými mikrolithy bohaté hmoty, kteráž nepravidelně jest omezena. Hmota tato
polarísige skoro všude namodrale a nažloutle bíle, ale na nemnohých místech vyni-
kají za obyčejného světla obrysy kalných průřezů podélných se sporými, avšak zře-
telnými rýhami a v polarisovaném světle dosti určitě omezené lístky, barvy temno-
modré, nahnědlé a našedivělé, upomínajíd na první pohled na polarísační výjevy
živců. Četné mikrolithové, dlouhé jehlice této bezbarvé hmoty jsou obyčejně
0*01—0*04 mm. široké, dosahujíce délky 1*5 mm. Na koncích vybíhají často v četná
kopí a sdružují se nepravidelně paprskovitě; jiné podobné jehlice, jež na přič
mnohonásobně jsou rozpukány, mám za apatit.

It 113

Průřezy augitové nemají mikrolitbů, oplývají však díld sklovitými a bublin-
kami. Ve směsi krystalové vyskytly se též dílce sklovité, avšak žádná souvislá
sklovitá hmota.

Průřezy olivínové jsou skoro čisté, co oblaka bílé, omezené vždy kalnou, na-
zelenale šedou hmotou. Mimo to objevila se také okrouhlá, hustá konkrcce šedých
splývajících krystalků augitových, vynikajících v polarísovaném světle překrásnou
hrou barev.

Hutnost = 2*963 (určena 4 gr.)

Velmi jemnoamý čedič od Iviny u Sichrova^

v němž se hojná, co špendlíková hlava veliká zrna olivínu a augitu nalézají, vy-
kazuje za 400. zvětšení jemnozrnou, velmi hustou, krystalovou směs augitu, živce,
olivinu a magnetitu.

Bezbarvé, jéhlícovitó, až i 1*5 mm. dlouhé a 01 mm. široké živcové tyčinky
skladní se skoro všude ze dvou jednotníků, tak že v polarísovaném světle podélné
polovice různě jsou zbarveny; na nemnohých (pouze na nejširších) pak hse pozo-
rovati mnohonásobné i*ýhování, ostatní jeví v polarísovaném světle pouze něco málo
temných pruhů; mikrolithy vyskytují se v nich častěji, zároveň i dílce sklovité.

Sklovitá hmota v polarísovaném světle jen s těží bývá patrná, jelikož většina
hmoty mikrolithícky jest vytvořena. Zdá se, že v ní i nepatrné krystaly nefeli-
nové se vyskytují.

2. Obecné čediče živcové.

Čediče živcové v užším smyslu jsou krystalicky celistvé, načernale šedé neb
nazelenale černé, magnetitem (titanovým železem) bohaté odrůdy čedičové, v nichž
živec méně než polovici hmoty čedičové zanjímaje, nad ostatními součástkami
množstvím nevyniká.

Dle rázu více méně vyvinutého, vždy zřejmého, sklovitého magmatu lze sku-
pinu tuto rozděliti v

a) čediče živcové s nahnědlým, trichity bohatým magmatem a

b) čediče živcové s magmatem více méně zrnitým a šedobíle zbarveným.

•

a) Obecné čediče flvcové, •bsabijící labnédlé, trichyly bibaté, skltviié MgM.

Výklad chemického rozboru čediče živcového z Kolozruk, jenž také nefelín
obsahuje, poukazuje k tomu, že v něm toliko anorthit (co živcová součást) přítomen
býti může. Tím pak vyvinuje se pro rozeznání dvou živců v čedičích důležitá
domněnka, že ony ponejvíce osamotnělé, bezbarvé tyčinky, jež zvláště v odrůdách
nefelinem bohatších se vyskytují a v polarísovaném světle trojklonné rýhování
jevi, anorthitu náležejí, ony pak, které po více rovnoběžných jednotnících srostlé
bývají, nepochybně oligoklasn patří. Možná, že zkoušky na broušených destičkách,

8'»

114 n.

látáním konané, znaky tyto zřejměji odhalí a další rozdělení čedičA živcových v če-
diče anorthitové a oligoklasové usnadní.

Čedič 8 hory Karabínské u Svarová (nedaleko Berouna).

Pan prof. Šafařík nalezl na hoře Karabinské u Svarová (ve vrstvách spodního
silurského útvaru) čedičové balvany, jež téhož jsouce rázu jako čedič p. J. Barrandem
u sv. Ivana objevený, buď z jakési, náplavem zakry té čedičové žíly pocházejí aneb
za času diluvia co bludné balvany sem byly přen ešeny. Určitý úsudek nemohu podati,
ačkoliv znám mikroskopický ráz čedičů témčř ze 300 nalezišt českých. Jest sice
jisto, že v mikroskopickém rázu Čediče Karabinského a Kolozruckého veliká jest
podobnost, ano v obou těchto čedičích ono nahnědlé, trichity bohaté/ magma stejně jest
rozděleno; předce však liší se čedič z hory Karabínské tím, že vykazuje mnohem
větší hojnost trojklonného živce, jehož jehlicovitá směs již lupou zřetelnou
se stává.

Podélné průřezy živcové jsou velmi dlouhé a po většině silněji a hustěji rý-
hované. Jeho nahnědlé magma, — oplývajíc jemnými, copAm neb i vlálmitým
svazečkAm podobnými skupinami trichytA, obsahuje i hrubší, načemale hnědé, tri-
chytové výtvory a uzavírá drobný, místy velmi sporý augit, tak že větší, souiástek
prosté dílce toliko magma zaujímá. Hojné prAřezy olivínové čediče Karabinského
jsou zelenavé neb nazelenale žluté a vláknitě přeměněné.

PrAřezy podélné, obdélníkové, bývají na přič jemně a rovnoběžně rýhovány;
prAřezy pak pi^čné tvoří vlnité, kadeřavé svazečky vláken a rozmanité, ozdobné tvary.

Z krystalA augitových dosahuje málo který té velikosti, že i makroskopicky
vyniká.

Čedič a Koloeruk,

Skrytý sloh čediče tohoto jeví při 400. zvětšení nahnědlé, směsí rozmanitých
trichitových výtvorA velice bohaté magma, v němž vězí četné, bezbarvé tyčinky, na-
žloutlé prAřezy augitu, zelenavě bílé, poněkud kalné, sklovité prAřezy olivinu,
četná zrna magnetitu a jednotlivé, větší, porfyricky vytvořené krystaly augitu
a olivinu.

Větší krystaly augitové, podobajíce se krystalAm hory Kuzovské, jsou slabé
hnědé (barvy karafiátové), postrádají uvnitř mikrolithA, obsahují však na oknqi
četné dílce sklovité, hojná zrna magnetitu a jednotlivé mikrolithy. Tyčinkovité,
bezbarvé prAřezy jsou namnoze polysyntheticky (po dvou neb třech) srostlé, jemné
rýhované, mnohdy okolo větších porfyrických krystalA augitu a olivinu, s hranami
skoro rovnoběžně, řidčeji v proudech uložené.

V širších prAřezích objevují se začasté temné a nahnědlé žluté, sklovité proužky,
neméně i pruhy krátkých trichitových jehlic (jako v čediči od sv. Ivana) a velmi
sporé, krátké mikrolithy. Ve světle polarisovaném vynikají jednotlivé tyčinky barvou
světle modrou, řidčeji nažloutle bílou neb nahnědlou, okazujíce velmi hojné, trnnné
čárky a proužky; ano i na nejtenších pozorovati lze dva neb tři střídavě teomé
a světlé pruhy barev. Výklad chemického rozboru poukazuje k tomu, že živcové

M 115

tytx) krystaly anorthitu náležejí ostatní pak tyčinkovité, bezbarvé průřezy, jež na-
modrale polarisují, a jednotlivé krátké mikrolithy (augitové) obsahují, nefelinu.
Pravidelných průřezů šesterečných , jež nepochybné apatitu patří, nalezeno málo.
Zdá se, že i chemické sloučenství sklovitého magmatu blízko stojí směsi nefelinu
a anorthitu.

Zrnka magnetitová, téměř stejně jsouce rozdělena, mají ponejvíce .průřezy
čtverečné.

Menší krystaly olivinu barvy kalné, nazelenale šedé, ostře omezené, jsou
nehrubě četné; většího rozšíření docházejí téměř bezbarvé, porfyrické krystaly
téhož nerostu.

Čedič z }iory Boračské u Biliny,

Krystalicky celistvá tato hornina, v níž četná zrnka olivinu a augitu porfyricky
vynikigí, obsahuje hojnost větších i menších vrostlic opuky, jež, přeměněna jsouc
v jaspisovitou, světle nazelenalou neb namodrale šedou hmotu, i v podobě mikro-
skopických, okrouhlých zrnek do hmoty čedičové četně vtroušena jest Skrytý sloh
čediče tohoto jeví za 400. zvětšení krystalickou směs převládajícího augitu, troj-
klonného živce, nefelinu a stejně rozšířeného magnetitu v nahnčdle šedé, kalné
bmote, která v husté směsi krystalové všude se pozoruje. Poněkud porfyricky
vynikající, četné krystaly augitu, podobajíce se oněm z hory Košovské, vyznačují
se vesměs krásným slohem misko vitým a hojností sklovitých dílců nejen na okraji,
nýbrž i uvnitř.

V mnohých průřezech augitu vyskytují se více méně četné, mikrolithům podobné
výtvory; jsou vždy dlouhé a tenké, ponejvíce pravidelně uložené, přispívajíce k zřej-
mějšímu vyniknutí slohu miskovitcho. Krátké, obdébukové a rovnobéžníkové ob-
rysy vrostlic lze často pozorovati, též hojná zrnka magnetitová, jež někdy hustý
věnec na oknýi tvoří. Sklovité dílce, tvořící ve střední části okrouhlé skupiny
aneb v miskách pravidelně uložené, jsou bohaté pevnými bublinkami plynovými,
v nichž světlé, ponejvíce načervenalé a v barvách hrající čárky se pozorují;
jsou to nepochybně řídké dílce plynové hmoty, která pomocí své roztažitosti
na stěnách bublinek nejhustší a tudíž nejtemnější bývá; v jiných kulatých,
plynových bublinkách vyskytují se dvě až tři temnější a světlejší pásma (z nichž
tyto v bai*vách hrají). Vnitřní pásmo krystalů augitových bývá též zbarveno a od
světlého načervenalcho vnějšího pásma zřetelně odděleno.

Co vzácnost vyskytují se zde malé, jemně rýhované desky dialagové, podo-
bigící se desce v augitu čediče Košovského. Podélné průřezy nefelinové, souhlasíce
8 oněmi od Kolozruk, tvoří bezbarvé, šedobílé tyčinky 0*08 mm. široké a i
0*2 mm. dlouhé, jež začasté okolo větších krystalů uloženy jsou. Mnohé z nich,
barvy našedivělc-bílé, bývají velmi jemnými, začasté hustými proužky opatřené,
jež se z nepatrných zrnek práškových skládají ; jiné obsahiyi osamotnělé, podlouhlé
mikrolithy a v nejčetnějších nalézají se úzké, s hlavní osou rovnoběžné, sklovité
proužky. V polarisovaném světle mívají barvu dílem šedo-modrou, dílem na-
luiédle*žlutou.

Co příčné průřezy nefelinu vyskyti^í se četné větší a menší, úplné pravidelné

8#b

116 «•

aneb poněkud protáhlé šesterče, v nichž se často jeví krásný sloh miskovitý, vy-
značený proužky zrnek práškových.

Mnohé z bezbarvých, podélných průřezů jsou polysyntheticky srostlé, ve světle
polarísovaném světle nažloutlé, slabě nahnědlé aneb modra vě-bflé a vyznačené
temnými, ostrými proužky ; není pochybnosti, že tyto průřezy trojklonnému živd
(anorthitu) náležejí.

Četné, ponejvíce větší průřezy olivínu jsou na okraji kalné, uvnitř pak šedo*
bílé a vlnité.

Hutnost = 2-994 (určena 20'5 gr.).

Zvláště zajímavé jsou hojné, slabě nazelenalé, namodralé aneb šedobílé vrost-
lice opuky, patrně přeměněné roztopcnou hmotou čedičovou ; o těch později zmínka
se činí (viz o vrostlicích etc. v čediči).

Čedič živcový z pahrbku Famnerova u Biliny.

Hornina tato jest velmi jemnozmá a obsahige velmi hojná, drobounká zrnka
olivinu a augitu.

Základní hmota její, byvší 400. zvětšena, jeví poněkud hrubozmější směs augitu,
olivínu a magnetitu s velmi jemnými tyčinkami, jež kolem větších zrnek augitu
a olivinu v podobě proudů uloženy jsou.

Mezi krystaly vtěsnána jsouc aneb malé dílce tvoříc, vyniká všude nahnědlá,
sklovitá hmota, která hojné výtvory práškové a místy klínovitě rozšířené, černé
trichity obsahuje (a v polarísovaném světle úplně temnou se jeví).

Průřezy augitové vyznačují se úhledným slohem miskovitým a překypigí dflci
sklovitými, bublinkami, póry plynovými a podobnými výtvory. V mnohých vysky-
tují se četné vrostlice trojklonných tyčinek živcových (tak na př. objevila se mnoho-
násobně rýhovaná tyčinka živcová ve větším sklovitém dílci, v augitu uzavřeném),
shluky velmi jemných, kostrovitých obrysů (po většině podlouhlých, rovnobčžníko-
vých a šesterečných obvodů, jež jako v augitu čediče Košovského na okraji při-
cházívají) a začasté též skupiny výtvorů práškových, jako rozstříknutím rozptýlené,
tak že krystaly augitu v čediči tomto ke studiu vrostlic výborně se hodí.

Kostrovité obvody, nepochybně dutiny, vyskytly se tolikéž v krystalech oli-
vínových ; nejsou však tak ostře omezeny a bývají nahnědlým práškem zakaleny.

Bezbarvé, ponejvíce velmi dlouhé, tenké tyčinky živcové jsou po dvou, tředi
nebo i více jedno tnících nestejné délky srostlé aneb na koncích zoubkoví tě roz-
třepené ; četné rýhování jejích bývá dosti zřejmé, vyznačiye se však zvláitě v po-
larísovaném světle hojnými, temnými proužky a pásky (jež začasté pouze do půli
průřezu sáhají).

Většina průřezů živcových obsahuje hojné, velmi jemné, sklovité proužky;
mnohé mají opět četné, ponejvíce s hranami rovnoběžně uložené mikrolithy a
jednotlivé póry plynové. V krátkých, širokých, pravoúhelných nebo rovnoběžníko-
vých průřezech jsou sklovitá zrnka nahromaděna ve středu v kulatých shladch.
Zdá se však, že se mezi nimi i podélné průřezy nefelinu, podobné oném z hory
Boračské, vyskytují.

n. 117

Průřezy olivínové jsou téměř bezbai-vé aneb našedivěle-bflé n kalné, opatřené
četnými póry plynovými a za6asté hustě obklíčené většími krystaly augitovými. Jeví
ponejvíce nepravidelné obrysy; v mnohých pak se vyskytují i stopy výstředního
paprskového slohu, jenž jest d&kazem pokročilé přeměny. Výtvory pntókové v na-
hnědlé hmotě sklovité skládají se z bodů, jehliček, vlásků, vlnitých chomáčů i
z rovnoběžných a roztroušených vláken; na některých místech jsou v sklovité
hmotě neobyčejně dlouhé, nahnědle-žluté nitky, spojené v široké, rovnoběžné pásky,
jež se pod různými úhly křižují. Černé jich výtvory práškové skládají se z tlu-
stých jehlic, přímých a křivých klínů ; kostry jsou sporé.

O četných vrostlicích opuky v čediči pahorku Panznerova děje se později
zmínka (viz ,o vrostlicích etc. v čediči")

Čedič živcový e Vrkoče blize Ústi w. L,

V této krystalicky celistvé hornině pozorovati lze jednotlivá, nepatrná zrnka
olivinu.

Hmota základní vykazuje za 400. zvětšení velmi hustou směs menších i větších,
krátkých, nahnědle šedých krystalů augitových, jednotlivých, spoře rozdělených,
trojklonných krystalů živcových, četných, malých pi-ůřezů olivinových a stejně
rozdělených zrnek magnetitových, mezi nimiž všude nahnedlá, různými výtvory práš-
kovými bohatá hmota sklovitá vyniká a krystalovou směs kalně, nahnědle barví.

Bezbarvé, tyčinkovité, spoře rozšířené krystaly živcové jsou ponejvíce poly-
synthcticky srostlé a zfičasté souvislými proužky práškoví té hmoty čedičové opa-
třené; v polarisovaném světle bývají četnými, temnými proužky v namodrale bílé
a našedivěle modré pásky rozdělené.

Nahnedlá, sklovitá hmota obsahuje namnoze velké, zřejmé kostry kr)'stalů au-
gitových a téměř všude jemné, temné proužky, body, svazečky a chomáče jemných
vlásků (podobné makrokrystalickým vláskům breislakítu).

Hutnost = 2-951 (určena 12 gr.)

Čedií šivčový jiS. úd Ústi

srovnává se skrytým slohem svým s čedičem od Vrkoče, tím však se od něho liší,
že v práškovitém, světle šedém magmatu na některých místech světlejší, mnoho-
strané (osmistrané) dílce s okrouhlými skupinami krystalů augitových pozorovati
lze, jež však nikde zřejmě omezeny nejsou.

Čedič éivcový s Radohylu

blíží se skrytým slohem svým čediči od Vrkoče, vykazuje poněkud hruběji zrnitou
směs augitu a olivinu, přečetného, stejně rozděleného, magnetitu a nehrubě hojných,
trojklonných tyčinek živcových. Temnohnědý, výtvory práškovými velmi bohatý,
sklovitý tmel vyniká všude mezi krystaly a zakaluje největší jich díl. Průřezy

118 ".

aUgitové vyznačují se miskovitym slohem a v středních částech skupinami mag-
netitu. Průřezy olivínu jsou skoro čisté. Trojklonné tyčinky živcové jeví velmi
jemné rýhování, (jež zvláště v polarisovaném svétle velmi ostré bývá^ a jsou po
2 — 3 rovnoběžných jednotnícfch srostlé; téměř v každém vyskytuje se krátký, ši-
roký, sklovitý proužek, který mnohdy eelé vnitro zaujímá, tak že z hmoty živcové
pouze bezbarvé okrajní pásmo se pozoruje.

Sloupkovitý, krystalicky celistvým černošedý iedič b Polabské skály u Břeianek

jeví při 400. zvětšení směs ponejvíce menších krystalA augitových, živcových a
stejně rozděleného magnetitu, mezi nimiž nahnědle šedá hmota vězí, která hojnost
výtvorů práškových a mikrolithů obsahuje. Tyčinky živcové, dlouhé a tenké, všude
dosti četné, jsou ponejvíce osamělé, řidčeji po 2—3 rovnoběžných jednotnících
srostlé. Mnohé obsahují četné krátké mikrolithy, jež ponejvíce nepravidelně ulo-
ženy jsou. Největší jich díl jeví již za obyčejného světla zřejmé rýhování, v polari-
sovaném světle pak objevují se četné, temné pruhy a pásky v žlutobflém poli;
začasté jest každá podélná polovice jinak zbarvena (temnomodře a žlutobíle).

Čedič živcový z Lise u České Lípy.

Tento krystalicky celistvý čedič, jenž má hojná zrnka olivínová, vykazuje,
byv 400. zvětšen, jemnozmou směs augitu, magnetitu a přečetných, jemných a velmi
dlouhých tyčinek živcových v nahnědle (v polarisovaném světle uplne temné) sklo-
vité hmotě, která, objímajíc četné shluky (neb hnízda) trichitové, nejen mezi kry-
staly všude vtěsnána jest, nýbrž i hojné, malé, krystalů prosté dílce zaujímá. Ta
a tam vynikají výtvory trichitové co jemná, temná vlákna, jež v pásky seřaděna
pod úhlem asi 45^ se protínají. Povšimnutí zasluhují však mnohé, okrouhlé, ovální
i hranaté, husté konkrece, složené z čistých, světlošedých krystalů amfibolových,
jichž obrysy objaty jsou hustými skupinami mikrolithických součástí čedičových,
temných výtvorů trichitových , kostrovitých a kalným, temnohnědým, sklovitým
magmatem. Mnohé z těchto konkrecí obsahují dvě temná, okrajní pásma a u vnitř
téměř čistou (krystalů prostou), pouze temnými, vlnitými hloučky trichitů zkalenou
hmotu sklovitou.

Krystalicky celistvý čedič z Vyhlídky (Schauhiibel am Rollberge) u Mimoni

podobá se čediči od Kolozruk.

Nahnědle, sklovité magma, jež namnoze chomáčky trichitové, vlásky, jehlice
a vláknité výtvory v hojnosti obsahuje, jest silně vyvinuto; v něm četné
uloženy jsou shluky krystalů augitových a amfibolových, zrnka magnetitu a hojné,
dlouhé, bezbarvé, ponejvíce mikrolithy bohaté tyčinky, jež trichitovýini, siCovitými
rámci opatřený bývají. Příčné jich průřezy jeví se po většině co pravidelné Se-

n. 119

stěrce, z čehož následuje, že yětší jich díl náleží nefelinu ; tyčinky pak mikrolithA
prosté a z více jednotníků srostlé považovati lze za anorthit.

Čedič iivecvý » Radechova u Bělé.

Krystalicky celistvý, áedoccmý čedič tento jeví pfí 400. zvětšení jemnozmou směs
převládajícího augitu, bezbarvých, ponejvíce jednoduchých tyčinek živcových, st^nč
rozděleného magnetitu a ne příliš hojných, menších zrnek olivinu ; mezi nimi dosti
silné vyvinuta jest hmota slabě nahnédlá, na nejtenších pak místech téměř bez-
barvá, v polarísovaném světle temná, která hojnost černých jehlicovitých trichitů a
výtvorů práškových obsahuje.

Bezbarvé, tenké, hfllkovitč, podélné průřezy jsou větvinou jednoduché, řid-
čeji po dvou i více jednotnících srostle, jedním neb i více mikrolithy, ponejvíce
však několika póry plynovými opatřené; namnoze obsahují velmi jemné čárky,
jež přecházejí v zrnka prášková a jeví se v polarísovaném světle bélavé, nažloutlé
neb namodralé s hojnými ostrými, temno- a čemomodrými proužky, jež tu a tam
v pásky splývají.

Sporá zrnka olivínová jsou již pouhým okem co bezbarvé body zřetelná.

Hutnost = 3'035 (určena 9 gr.).

Velmi jemnozmý čedič živcový ss Horky u Ve^elího (blíže Mnich, Hradišti)^

v jehož broušených destičkách pouhým již okem bezčetná, co bod až mák velká,
bezbarvá zrnka olivinu zříti lze, jeví za 400. zvětšení stejně (hruběji) zrnitou směs
převládajícího augitu, olivinu, trojklonného živce a magnetitu v nabnědlé, všude
mezi krystaly zřejmé (v polarísovaném světle temné) sklovité hmotě.

Trojklonné, bezbarvé tyčinky živcové bývají O 04- 0-16 mm. široké a i OR mm.
dlouhé, bud osamotnělé aneb (skoro vždy) po dvou i třech, řidčeji i po šesti
jednotnících srostlé ,• jsouce jemně rýhované, obsahují začasté husté řady velmi
jemných zrnek práškových neb jemných proužků sklovitých, nečetné póry plynové
a tekuté vrostlice, někdy i něco málo mikrolithů; v pólarísovanéni světle bývají
ponejvíce namodrale šedé, jevíce hojné, temné proužky a tenké pásky.

V bezbarvých průřezech olivínových, jež mají vždy nazelenale šedý, temný
okraj, vyskytují se četné, okrouhlé neb ovální vrostlice sklovité hmoty, z polovice
krystalované» pak póry plynové i vrostlice hmoty čedičové s několika krystalky
živcovými.

Krystalicky celistvý čedič Be Spátovshé Skály u Rybnič

vykazuje za 400 zvětšení velmi jemnozmou směs převládajícího augito a magnetitu
8 jednotlivými, dlouhými, tenkými tyčinkami živce, jež v polar. světle četné
temné proužky a pásky jeví. Průřezy olivínové, jež se co hojné bezbarvé
body v broušených destičkách vyskytují, objímají mnohdy široké proužky a okroahlé
i ovální dílce kalné, nahnčdlé hmoty sklovité. Mezi krystaly vězí všude slabé

120 n.

nabnědlá, v polarisovaném světle úplně temná, sklovitá hmota, která, oplývajíc vý-
tvory práškovými a trichitovými, asi čtvrtý díl veškeré hmoty čedičové zaujímá.

b) Obecné celičce iivcové s BiéHivřle (naielenale, nailoitle) bílýa, více oiéBé imíljn na^alei.

Čediče živcové, s naáedivěle-bflým, více méně zrnitým magmatem tvoří přechod
k čedičům andesitovým. Jevit za silnějšího zvětšení nestejně zrnitou směs kry-
stalů, v níž se vedle převládající součásti augitické a nečetných tyčinek živcových
místy i krystaly nefelinu, někdy i leucitu spoře nacházejí.

Obsahají vesměs olivin, jenž mnohdy velmi četný jest: magnetit vyskytuje
se pak v množství poněkud menším a bývá stejně rozdělen.

Z chemického rozboru makroskopických zrnek živcových v čediči od Kar-
touz u Jičína vychází na jevo, že živec s oligoklasem souhlasí.

Čedič z Košavské hory.

Naleziště toto obsahuje černošedou, velmi jemnozmou horninu čedičovou, v níž
se četné, žlutavé, nazelenalé neb nahnědlé krystaly olivínu vyskytují. 400. zvětšení
objevuje hruběji krystalickou, velmi sypkou směs augitu, olivínu, stejně roz-
děleného magnetitu a hojných , bezbarvých , hňlkovitých krystalků v sklovité,
slabě našedivěle-zelené, kalně skvrnité, jehlicemi, místy i mikrolíthy bohaté, na
nejtenčích místech téměř bezbarvé hmotě, která v polarisovaném světle temnou
se jevíc, všude mezi krystalky zřejmě vyniká, žádných však samostatných dílců netvoří.

Průřezy augitové poskytují překrásný sloh miskovitý. Misky tyto jsou na
okraji velice tenké, hustě směstnané a četnými zrnky magnetitovými, začasté i
věncem z nich a hojnými (ponejvíce s hranami rovnoběžně uloženými) mikrolithy
opatřené ; do středu přibývá miskám šířky a magnetitu i mikrolithů ubývá, za to
však množí se dílce sklovité s hojnými bublinkami ; póry plynové vyskytiyí se
skoro všude, objímajíce začasté krátkou černou jehlici. Okraj průřezů augitových
bývá karafiátový neb nažloutle hnědý, střed pak načervenalý neb nažloutle bílý a
v menších průřezech nahnědlc žlutý. V polarisovaném světle objevují se též po-
délné průřezy, složené z různobarevných lístků; příčné průřezy mají barvu na-
hnědlou aneb načervenale-žlutou.

Mimo dílce sklovité, mikrolithy, póry plynové a zrna magnetitová, objevila
se co vrostlice augitu i zrnka olivinová, tyčinky nefelinové a živcové.

Zrnka olivinová vyskytla se v podobě okrouhlých, bílých, nazelenale-šedě
omezených mnohoúhelníků v některých průřezech augitu ; bezbarvý, šikmo za-
padlý, podélný průřez nefelinový objevil se pouze jednou.

V jednom velikém průřezu augitickém nalezena jest co vrostlice veliká deska
dialagová. Majíc asi podobu harfy a obroubena jsouc hustou směsí na okraji
slitých úlomků dialagu, zrnek struskovitých, dílců sklovitých a bublinek plynových,
vyznačuje se velmi hustým, rovnoběžným rýhováním. Rýhy tjrto jsou dflem
prflřezné hrany velmi tenkých destiček, schůdkovitě nad sebou složené, dílem
náležejí protáhlým dutinám. V polarisovaném světle jest deska tato světle-iedá

•n 121

vynikajíc v temnomodrém augitickém poli. Abych se přesvědčil, že tato deska diala-
gová v skutku vrostlicí jest, obrátil jsem desku a úkaz vyznačený opakoval se zúplna.

Bezbarvé, h&lkovité, podélné průřezy — v nichž začasté sporé, ponejvíce s bra-
nami rovnoběžné uložené, krátké mikrolithy a hojné, husté, avšak velmi jemné,
rovnoběžné proužky zrnek práškových a jednotlivé proužky i pásky našedivěle ze-
lené sklovité hmoty (jíž okraj nejvíce zakalen bývá) pozorovati lze — jsou v póla-
risovaném světle dílem stejně namodrale šedé, nažloutle bílé, dílem hojnými, ostrými,
temnými proužky a pásky vyznačené, obojí průřezy jsou pak ponejvíce rovnoběžně
neb paprskovitě kolem větších průřezů augitu a olivinu uložené ; zvláště ony velmi
dlouhé, bezbarvé mikrolithy jeví uložení paprskovité.

Více méně pravidelné, bezbarvé šesterče vyskytují se dosti četně.

Podélné průřezy, které začasté v polarisovaném světle velmi četnými, temnými
proužky a pásky se vyznačujíce, jednoduché, řidčeji po 2 — 3 rovnoběžných jedno-
tnících zřetelně srostlé aneb na koncích roztřepené bývají, náležejí trojklonnému
živci, ony pak podélné průřezy, jež v polarisovaném světle stojnou, modrou barvu
jeví, jakož i větší pravidelné, příčné průřezy šesterečné patří nefelinu.

Větší průřezy olivínové s nazelenale kalným okrajem jsou ponejvíce světlé,
dílci sklovitými a póry plynovými bohaté; než i nazelenale kalné a jemně vlák-
nitými výtvory přeměněné průřezy olivinu nejsou vzácné. Bexbarvé, ostře vynikající
šesterče apatitu vyskytují se řidčeji; z roztoku kyseliny solné této horniny čedi-
čové povstává molybdeňanem amonatým slabá sraženina.

Dvoudenním leptáním chemicky čistou kyselinou solnou vybledly průřezy au-
gitové, miskovitý sloh jejich vynikl mnohem krásněji, a na okrajích, jež nyní též
světlejšími se staly, objevily se přímé i křivé, temné, trichitové výtvory (ponej-
více co kostry, mikrolithů).

Na povrchu sklem bohatých, středních dílců byly průřezy augitické leptáním silně
porušeny, hlouběji však ležící, sklovité dílce staly se i se svými bublinkami mnohem
patrnějšími. Zároveň pozorovány byly i sporé vrostlice olivínové zřejmčji. Na ně-
kterých bezbarvých tyčinkách bylo lze pozorovati paprskovitý shluk více velmi
tenkých jednotníků, mezi nimiž ještě zbytky sklovitých proužků se objevily ; jiné
byly dle svého uložení více méně porušené. Mnohem jasněji vyniklo nyní z hmoty
sklovité nesčíslné množství ponejvíce paprskovitě uložených mikrolithů, naze-
lenale šedým práškem promíchaných Nazelenale kalné průřezy olivinu poskytly
leptáním překrásné a přerozmanité, ponejvíce vláknitě vlnité tvary. Zvláště ná-
padným byl jeden příčný průřez s roznohěžnýmí řádkami téměř pravouhelných pórů
plynových (s bublinkami).

Čedič z hory Jeřetinské.

Broušené destičky tohoto velmi jemnozmého čediče — vzaty z kusu již po-
rušeného — jeví hustou směs převládajícího augitu, velmi četných, bezbarvých,
hůlkovitých krystalků, malých průřezů olivinu a stejně rozdělených zrnek ma-
gnetitu v hmotě mikrolithy a zrnky práškovými bohaté, která se částečné
z více méně zřetelného nefeliím skládá. Mnohé světlejší dílce její podobají se

122 n..

obdélníkflm a mnohoúhelnikňm, obsahují též pravoúhelně a moohostraně uložené
mikrolithy, vynikají vSak jen tu a tam zřejměji co ostré obdélníky a šesterče.
N^ětší část prfiřezů olivínových jest více méně přeměněna a velké dílce
destičky jsou vyplněny nahnédle-žlutou infiltrační hmotou, jejížto vrstevnaté čáry
překrásné a velmi rozmanité tvary tvoří. První příčinou tvoření se této hmoty
infiltrační jest, jak namnoze pozorovati lze, rozklad i přeměna magmatu, po té
nejblíže přispívá přeměna olivinu.

Čedič B hrnu u říčky Bělé na sUmci LavasickO' Teplické.

Tento téměř krystalicky celistvý čedič vykazuje při 400. zvětšení jemnozmou
směs augitu, trojklonného živce, nefclinu a maguetitu a obsahuje bezbarvou hmotu
sklovitou s velmi četnými, tenkými mikrolithy, která se mezi krystaly ve větších
i menších dílcích objevuje.

Větší, porfyricky se jevící krystaly amfibolu vyznačiyí se úhledným miskovitým
slohem, v jehož světlejších pásmech hustší a řidší skupiny dílců sklovitých s bu-
blinkami se vyskytují.

Nefelin tvoří krátké a podélné obdélníky a méně pravidelné šesterče.
Širší průřezy jeho uzavírají dílce řidkč hmoty čedičové s hojnými mikrolithy;
protáhlé průřezy ncfelinu opatřeny bývají řídkými proužky nad míru jemných zrnek
práškových (jednotlivými oválními mikrolithy a černými jehlicemi). Často dosahiyí
zrnka prášková takové velikosti, že při dotyčném zvětšení co póry plynové s po-
hyblivými bublinkami poznati se dají.

Podélným průřezům nefelinu velice podobné vyskytiyí se tuto ještě jiné ty-
činkovité, ale mnohem jasněji vynikající, podélné průřezy v množství dosti velkém,
jež v polarisovaném světle četné, střídavě světlé (namodrale bílé) a temné proužky,
začasté i tmavé pásky jeví. Tyto náležejí trojklonnému živci (anorthitu).

Zdá se, že na některých^ bezbarvých místech též stopy po věnečkách práš-
kových a osmerce (leucit) se vyskytují.

Jedna část bezbarvé, temně polarísující hmoty, prostoupena jsouc dlouhými,
tenkými mikrolithy, jest zajisté hmota sklovitá, která tu a tam infiltrací zeleno-
žluté zbarvena a všude nepravidelně omezena jest.

Průřezy olivínové jsou ponejvíce nazelenalé neb nažloutle-šedé, kalné, vlnité
vláknité a již více méně přeměněné.

Čedič živcový z východního ndvríií Trmickeho.

Do velmi jemnozrné, načemale šedé, základní hmoty čediče tohoto vtroušeno
jest mnoho světle-zelených zrnek olivínových a sporé krystalky augitové.

Za 400. zvětšení jde na jevo, že základní hmota se skládá ze směsi malýcb,
převládajících krystalů augitových, nefelinových a živcových, stejné rozdělených,
malých zrnek titanového železa a magnetitu, mezi nimiž na mnohých místech bí-
hnědle-šedá, práškovítá, sklovitá hmota patrně vystupuje.

Větší, porfyricky se jevící průřezy augitové jsou slabé načervenale-hnédé a

n. 1^3

mají mimo četné sklovité dflce a vrstevnaté čáry krásný miskovitý sloh a rovno-
běžně uložené mikrolithy.

Tyčinkovité, tenké, bezbarvé průřezy podélné, jež mimo augit nejznačnější
součást tvoří, jsou obyčejné po jednom rozptýlené a jen některé jsou z více rovno*
běžných jednotníků srostlé. Některé obsahiýí velmi sporé, krátké mikrolithy aneb
velmi jemné proužky, skládající se ze zrnek práškových, jiné pak protáhlé dílce
sklovité (začasté s temnými bublinkami plynovými) a na mnohých pozorovati lze
nad mfru četné rýhování.

V polarisovaném světle jeví většina tyčinek barvu stejně šedomodrou a slabě
nahnědle-žlutou, mnohé však ukazují velmi četné, černé proužky a pásky, z nichž
některé již v obyčejném světle co žluté, sklovité proužky patrný jsou ; bez odporu
náležejí tyto tyčinky trojklonnému živci

Černá, obyčejné malá, stejně rozdělená zrnka krystalová jeví ponejvíce Sesti-
strané, řidč^i čtyrhrané průřezy; ona, jež za titanové železo určiti se mohou,
mají buď nástin do hnědá aneb jsou obložena nahnědlým pásmem; mnohé z nich
skládají se z husté šiti černých (na hrany kolmých) jehlic. Průřezy, náležející
magnetovci, jsou úplně nopríihledné. V tomto vyskytují se bezbarvé jehlice živcové
co vrostlice.

Většina průřezů olivinovjch má obyčejný ráz; uvnitř jsou totiž bezbarvé
s oblakovým povrchem, na okraji našedivěle-zelené a kalné. Mnohé jeví však
uvnitř pravoúhdné výtvory dutin, jež pravidelně, schůdkovitě uloženy jsou, a větší
dílce v průřezech zaujímají. Jsou to nepochybně prázdné prostory.

Mimo to vyskytují se zde též čtvercové, olivinu podobné průřezy, sklá-
dající se z husté, našedivěle-zelené, poněkud kalné šitě pravoúhelně složených
vláken.

Hutnost =: 30G0 (5 gr. urč.).

Čedič od By stran {Lieschlerg hei Wisterschan)

Velmi jemnozrná základní hmota tohoto čediče obsahuje hojná, roztroušená
zrnka augitu a olivinu.

Při 400. zvětšení jeví hmota ta hustou směs menších krystalků augitových,
oefelinových, živcových a stejně rozděleného magnetitu v sklovité hmotě, málo vy-
nikající a práškovými i trichytovými výtvory nad míru bohaté.

Větší augitové krystaly podobají se krystalům z Košové hory, vyznačujíce se
mimo dílce sklovité s pevnými bublinkami plynovými též (zvláště na okraji) kostro-
vitými obrysy (obdélníkovými a rovnobčžníkovými). Porfyrické krystaly augitové
vyskytují se ponejvíce co křižaté složky.

četné, bezbarvé, hůlkovité, podélné průřezy, v nichž se jednotlivé mikrolithy
a naskrze jemné proužky nalézají, náležejí nepochybně nefelinu.

Četné, podobné, podélné průřezy, jež jsouce jemně rýhovány a po 2—3 rovno-
běžných jednotnících srostlé, co průřezy trojklonného živce se vyznačují, polarisují
žlutavé-bíle a temnomodře, okazujíce velmi hojné, temné čárky a proužky ; v jedno-
tlivých těchto proužcích jeví se i nahnédlé a našedivélé stupně barev.

124 n.

Průřezy olivínové jsou na okraji nazelenalé, kalné, nezřejmň vláknité, uvnitř
bezbarvé a oblakovité; menší mikroskopické krystaly jsou dosti četné.

Čedif^ od Vratislavic.

Mikroskopické lístečky tohoto čediče jevf za 400. zvětšení velmi hustou,
jemnozrnou směs převládajícího augitu a amfibolu s hojnými krystalky trojklonného
živce, pak nefelinu, malých bílých, obláčkovitých průřezů olivínu a stejně rozdě-
lených zrnek magnetitu.

Převládající, malé, ponejvíce protáhlé, nahnědle-šedé a místy kalné krystaly
augitové obsahují četné, krátké mikrolíthy; dlouhé krystaly amfibolu, spoře roz-
šířené, vyznačují se podélným rýhováním. Veliká, nahnědle šedá deska lesku
třpytivě hedbávného, vyniká četnými rovnoběžnými brázdami a šikmými, pod úhlem
49** proti oněm ukloněnými (mezi sebou však rovnoběžnými) širokými pásmy, jež,
skládajíce se z řídkého, nahnědlého prášku, onen zvláštní lesk působí.

Deska tato, náležející nepochybně bronzitu, polarisuje žlutozeleně, nahnědle-
červeně a fialově modře.

Průřezy nefelinové co dosti četné, pravidelné obdélníky a šestercům podobné
mnohoúhelníky vyznačují se hojností mikrolithů, jež s hranami rovnoběžně jsou
uloženy. Pravidelných šesterců nebylo lze nalézti. Ilůlkovité, bezbarvé krystalky
živcové jsou namnoze jemně rýhované, po 2—3 rovnoběžných jednotnícfch srostlé,
v polarisovaném světle namodralé aneb žlutavě-bílé a mnohými ostrými, temnými
pruhy opatřené. Malé, skoro bezbarvé (obláčkovité, na okraji poněkud kalné) prů-
řezy olivinu jsou četně zastoupeny.

(^edič od Provodína

podobá se čediči z Trmic, liše se toliko v tom, že jeho zrnité, mikrolithy bohaté
magma více jest vyvinuto; neméně četně vynikají i zde trojklonné tyčinky živcové,
jež, jsouce polysyntheticky, namnoze rovnoběžné neb paprskovitě srostlé, v polari-
sovaném světle četnými, temnými proužky a pásky se vyznačují. Tolikéž nefelin
zdá se četně býti zastoupen. K stejně rozšířeným zrnkám magnetitovým pojí se
hojné úlomky nahnědlých šesterců, náležejících lesklé rudě železné; úlomky bio-
titové vyskytují se spoře.

Čfídié od Malé Veleni

srovnává se skrytým slohem svým dílem s čedičem Trmickým, dflem s čediči an-
desitovými, leucitem a nefelinem bohatými.

V magmatu našedivělém aneb nažloutle bílém, jež množstvím jehlic mikro-
lithových a zrnek práškových vyniká (a místy zaokrouhlené, méně značné, obdél-
níkové dílce tvoří), uloženy jsou hojné, větší krystaly augitové; kolem nich »
kolem větších zrn magnetovce hromadí se dlouhé (1 5 mm ) a tenké (0*02* 0O6 mm )

IL 125

bezbarvé (ponejvíce rovnoběžníky omezené) tyčinky, jež buď po jedné vy8tupi\jí bud
po 2—3, řidčeji (a to jen nejtenší) po více rovnoběžných jednotnícfch srostlé bývají
(tyto odděleny jsou pak jemnými proužky magmatu). Rýhování bývá namnoze
patrné; naproti tomu jeví se toto na některých průřezech jen místy v podobě
jemných trhlin. V polarísovaném světle jsou tyto průřezy obyčejně mdle modré,
u mnohých objevují se však temné, ostré, podélné proužky ; každá pak podélná po-
lovice složek bývá jinak (světle a temně) zbarvena. Jednotlivé mikrolithy, jež se
tuto co vrostlice jeví, jsou ponejvíce s hlavní osou rovnoběžně uloženy; bublinky
plynové jsou osamělé.

Slabě nahnědlé neb nažloutlé průřezy augitové jeví pouze na okraji krásný,
miskovitý sloh a obsahují četné jehlice mikrolithovč, plynové póry a dílce sklovité.
Podélné průřezy podoby rovnoběžníků jeví mimo střední čáru hojné rovno*
běžné lamely.

Téměř 2 mm. dlouhé průřezy apatitu, jež se hustými, rovnoběžnými řadami
nahnědlých zrnek práškových a jednotlivými, většími plynovými bublinkami vy-
značují, jakož ostré šesterečné pi*ůřezy jejich vyskytují se velmi porůznu, ponejvíce
poblíže větších zrnek magnetitových.

Čedič živcový z Damhcrku,

Tento velmi jemnozmý čedič, podobaje se dílem čediči Trmickému, dílem
čedičům andesitovým, bohatým leucitem a nefelineni, jeví v broušených destičkách
stejně krystalickou směs augitu, trojklonného živce, nefelinu a magnetitu, k nimž
se četná zrnka olivinu řadí.

Na první pohled se zdá, že krystalky augitové a místy nahromaděné, bez-
barvé, po 6— 7 jednotnících rovnoběžně srostlé tyčinky živcové a zrnka magnetitová
v našedivčlé bílé, prásky a mikrolithy bohaté hmotě rozděleny jsou ; avšak bližším
skoumáním vychází na jevo, ze ona zdánlivě stejnorodá hmota z neíelinu (dílem
i z leucitu) se skládá. Obrysy jsou ponejvíce slabé, méně zřejmé, avšak na-
mnoze pozorovati lze patrné krátké obdélníky, začasté význačné složením jemných,
jehlicovitých mikrolithů, pak i zřetelné šesterče, v nichž tolikéž prášek a jemné
mikrolithy s hranami rovnoběžně jsou uloženy. Četné průřezy olivinovč jsou
nazelenalé , kalné , rovnoběžně vláknité , srovnávajíce se s průřezy čediče
Trmického.

Zrnka magnetitová opatřena jsou z největší části nahnědlým pásmem.

Čedič od Šluknova

podobá se dílem čediči Trmickému, dílem Košovskému. Větší i menší zrnka augi-
tová, magnetit, hojný olivin a bezbarvé tyčinky jsou v hmotě našedivčlé, krátkými,
našedivélými a podlouhlými, bezbarvými mikrolithy bohaté nepravidelně rozdě*
leny. Bezbarvé tyčinky, jež obyčejně po dvou i více jednotnících rovnoběžné
srostlé aneb paprskovitě seřaděny jsou, jeví v polarísovaném světle barvu mdle
modrou a nahnědlou, vždy několika ostrými, temnými pruhy aneb ostrým
páskem opatřenou; častéji pozorovati lze na nich též nazelenalé, sklovité proužky.

126 n.

I

Přihlížíme-li k množství mikrolithů v oné našedivělé hmotě (v polarisovaném světle
temné, modravě šedé), můžeme ji považovati za magma jevící se co sklo na pólo
vykrystalované. Možná, že v hmotě té i průřezy nefelinové a leucitové vězí, ob-
rysy jejích nejsou však nikde zřejmé.

čedič od Markvartic^

v němž bývají druzy chabasitu, srovnává se poněkud s čedičem od Trmic, obsahiqe
však více olivínu a zrnitě kalného magmatu; jest též poněkud přeměněný.

Augit, magnetit a sporý, zcela přeměněný olivin rozděleny jsou v nazelenalé
neb našedivělé, kalné, velice přeměněné hmotě; v téže pozorovati lze nad míru
hojné, okrouhlé, kalné dílce a dlouhé, dílem bezbarvé, dílem kalné, podélné prů-
řezy, jež, obyčejně dle délky roztřepeny jsouce, trojklonnému živci náležejí. Velmi
hojné jsou též úlomky biotitu. Všeobecný ráz blíží se onomu čedičů nefelinitoi-
dových a leucitoidových.

Čkdič z Kartouz u Jičína

vykazuje jemnozmou řídkou směs augitu, magnetitu a velmi hojných, bezbarvých,
čistých tyčinek, jež sporými prQužky a pásky ve světle polarisovaném co trojklonný
živec se jeví. Bezbarvá, slabě nahnědlá, sklovitá hmota, která mezi krystaly všude
se vyskytuje a v polarisovaném světle temnošedá jest, obsahuje tu a tam modravě
polarisující, krátké, podélné průřezy nefelinu ; porůznu se vyskytiýící, okrouhle ome-
zené, velmi malé dílce mohou se leucitu přičísti.

Dosti hojně rozšířeny jsou našedivělé, nazelenale žluté, dílem prásko vité vlák-
nité, okrouhlé neb mnohostranné průřezy, jež mám za přeměněný olivin ; některé
z nich staly se již ve svých středních částech paprskovitě vláknité. V jednom
kuse čediče tohoto vyskytl se téměř 1" dlouhý, nažloutle bílý, místy kalný úlomek
hustě rýhovaného trojklonného živce, který se dle výsledku chemického rozboru
s oligoklasem shoduje.

Čedič s hory „Dědek^ u Kosmanos,

Krystalicky celistvá hmota této načernale šedé horniny čedičové obsahuje
hojnost zrnek olivínových a něco málo porfyríckých krystalů augitu. Základní hmota
jeví za 400. zvětšení hustou směs převládajícího augitu, velmi četných krystalkA
trojklonného živce a stejně rozděleného magnetitu v nahnědlc šedé, sklovité hmotě,
která, obsahijgíc velmi hojné výtvory práškové a krátké i dlouhé mikrolithy, kry-
stalickou směs proniká a barví, avšak toliko mezi krystaly vtěsnána jest (co sporý
tmel). Porfyricky vynikající krystaly augitovč jeví hojnost větáích vroatlic čedi-
čové hmoty.

Bezbarvé tyčinky živcové jsou téměř všude četně rýhované a opatřené rovno-

1

II. 127

béžnými, jemnými, sklovitými proužky ; polarísují uamodrale bíle a ony četné sklo-
vité proužky vystupvgí temně (každá tyčmka jest ostře, temně čárkovaná).

V nqvětší části téměř bezbarvých průřezft olivínových vyskytují se hojné,
okrouhlé, ovální dilce hmoty čedičové, kdež i magma zřejmě vyniká. V husté
směsi krystalické pozorovati lze též velmi malá, bezbarvá místa, jež, majíce četné
jemné, bezbarvé jehlice, nepochybně krystalky leucitové jsou.

Čedič od Církvice

jeví stejnou směs trojklonného živce, augitu a magnetitu v dosti vyvinutém, místy
mikrolitby bohatém, bud kalném, bud čistším, i téměř bezbarvém magmatu.

Augit a magnetit činí ipenší a větší, mugmatem na pólo krystalovaným za-
kalené dílce, jež téměř polovici veškeré hmoty zaujímají; naproti tomu rozšířeny
jsou v naácdivěle bílých, čistších dílcích magmatových dlouhé, kalné, polysyntheticky
srostlé, hustě rýhované ki7staly živcové, jež v polarisovaném světle hojné, tenmč
proužky a pásky (mnohdy jen místy) vykaziiýí; avšak i tyto znečištěny bý-
vají četnými, rovnoběžnými, podélnými proužky nažloutle šedého, kalného magmatu
a temným práškem. Yelmi si)oré, malé průřezy olivínové, nahnědle červené po-
ukazují k pokročilému stupni přeměny.

Jakostí i množstvím magmatu řaditi by se mohl čedič tento asi k čediči Ko-
šovskému, avšak makroskopické krystaly augitové jsou v něm mnohem spořejší a
množství olívinu jest velmi malé. (Zdá se, že v magmatu sklovitém i nehrubč
osamotnělý nefeliu četněji přichází.)

Úlomky biotitové jsou dosti hojné. A touto součástí vystupiye opět po-
dobnost s čedičem trachytovým od Neštědic.

3. Čediče andesitové a fonolitové.

Čediče andesitové jsou bud vynikajícími destičkami andesinovými neb oligo-
klasovými (začasté i jehlicemi amfibolu) porfyrícké, bud velmi jemnozrné neb kry-
stalicky celistvé, temně nazelenale-šedč aneb svčtleji černošedé, velmi pevné odrůdy
čedičové, jež zevním rázem svým tmavým druhům fonolitovým se podobigí, avšak
již tím se liší, že nemají patrných destiček sanidinových. Základní jich hmota
rovná se magmatu, jež vyloučivši mikroskopickou, stejně jemnozmou směs (troj-
klonného, dílem i jednoklonného) živce, leucitu, nefelinu, hauynu, amfibolu, augitu
a zrnek magnetitových, více méně krystalickým se stalo. Ve směsi té bud pře-
vládá součást živcová (živec, nefelin, leucit, hauyn), aneb zřejmě vyniká beztvamý,
bezbarvý nebo našedivělý zbytek magmatový, amfibol pak a magnetit jsou ve
množství podřízeném.

Tyčinky živcové — ponejvíce zřejmě trojklonné a někdy toliko v podobě
mikroiithů vyvinuté — jsou dílem stejně rozděleny, dílem po různu neb pouze
místy v řádkách a páskách, ponejvíce však v proudech rozšířeny. V této krysta-
lické směsi vyniká buď nefelin, leucit a hauyn, buď bezbarvé magma, buď i více
oněch součáiítek na jednou, tak že z různých nalezíšt čediče andesitovčho roz-

128 IT.

manité, čedičové odrůdy pocházejí. Jedině bezbarvé tyčinky (živcové) provázejí
čedič tento co stálé součásti, ač někdy jen v menším množství aneb toliko v po-
době mikrolitha se objevují. Jelikož tyčinky tyto trojklonný jeví ráz, poněvadž
makroskopická zrnka živcová, kyselinami byvše skoumána, k oligoklasn neb ande*
sinu poukazují a poněvadž broušené destičky čediče tohoto ponejvíce na andesit
upomínají, dáno celému tomuto skupení jméno čedičů andesitových; ony dosti
hojné odrůdy, v nichž tyčinky živcové jen porůznu se jeví aneb co tyčinky sani-
dinu neb nefelinu se prozrazují, nazvati se mohou čediče fonolitové^ poněvadž i
základní hmota jejich s hmotou fonolitů nejvíce se srovnává. Není pochybnosti,
že až bude soubor čedičů fonolitových důkladněji proskoumán — a prozkoumání
toto závisí na důkladné známostí znělců — snadno se rozděliti dá celá skupenina
na čediče andesitové a fonolitové.

Mikroskopické destičky oněch odrůd, v nichž většinou našedivělé, podlouhlé
jehlice amíibolové nejvíce jsou vyvinuty, jeví zvláště uložením jehlic těchto bud
směry proudové č. fluktuační aneb sif ovité mřížování; význačné jsou dosti četné
tvary amfibolové, jichž hmota ponejvíce ze shluku převládajících zrnek magnetito-
vých s jinými součástkami čedičové hmoty se skládá.

Hutnost čedičů andesitových = 2*817 co průměr osmerá určení, jichž minima
a maxima 2*759— 2-915 obnášela.

Podíl kyseliny křemičité jest dle čtyř rozboru 46— 5l®/o.

Celá skupenina tato dá se rozvrhnouti na čediče

a) živcem bohaté,

b) hauynem bohaté,

c) leucitem neb nefelinem bohaté.

a) (Více Béné) iívcen bohaté Miiř andesitové.

á) Doleritické.

Zrnitý (doleritický) čedič ze Střiáovického vrchu

, obsahuje převládající, našedivěle-bílá trojklonná, zřejmá zrnka živcová a méně četná
černá zrnka amfibolová a jeví za 400. zvětšení základní hmotu, která, skládajíc se
hlavně z kalného trojklonného živce, po menším díle z nefelinu, pak ze sporých,
velmi malých krystalků leucitových, z magnetitu, lesklé železné rudy a nepochybné i
z pleonastu, nmožství dílců sklovitých a pórů plynových v sobě má a po většině kalná jest

Lesklá železná ruda objevuje se v dosti četných, našedivěle-hnědých, prosvi-
tavých lístkách, jež namnoze co ostré šesterče omezeny jsou. V základní hmoté
vyniká množství makroskopických, trojklonných jehlic živcových a ta a tam i
amfibolových. Temnohnědé, široké průřezy těchto vyznačili se četnými vrostlicemi
úplně bezbarvých, pravidelných šestcrců, obdélníků a krátkých, tyčinkoví tých bez-
barvých krystalků, jež nepochybně vesměs nefelinu náležejí.

Prášek tohoto čediče v kyselinách ncšumčl, rozložil se však silně, byv po
5 dní v chem. Čisté kyselině solné denně vždy dvakráte zahříván, pří čemž se
kyselina křemičitá v podobě chomáčů vyloučila.

«• 129

Hutnost této čedičové horniny = 2-803 (urč. 3' 12 gr.).

Co se týče chemické povahy trojklonného živce, posouditi lze z několika
určení, velmi malým množstvím provedených, že trojklonný tento živec velice
blízký jest andesinu, jehož

RO = drca % at. CaO + '/, at. MgO + «/, at. NaO.

Zrnitý (doUritický) čedič 8 rokle meai Leichenberkem a Malým Břejsnem.

V rokli na již. úpatí hory Leichenberku, která dílem lesem porostlá, dílem i
sedimentárními vrstvami pokryta jest, nalézají se velké balvany, shodující se buď
s čedičem trachytovým z Malého Března, buď s doleritickým čedičem andesicovým
hory Střížovické. Tato odrflda čedičová jest zde buď drobnozrná (s téměř stejnými
krystaly augitu a živce) aneb velmi jemnozrná jen s jednotlivými, sporými, porfy-
ricky se jevícími krystalky augitu neb živce.

Broušené destičky drobnozmé odr&dy jeví směs převládajících, dlouhých, po-
nejvíce po několika rovnoběžných jednotnících srostlých krystalů živce a přeměně-
ného (našedivělého, kalného) nefelinu, osamotnělých krystalů augitových, méně
četných, větších zrnek magnetitových a sporých úlomků biotitových. Pouze některé
živcové průřezy jeví zřejmé rýhování, avšak v polarisovaném světle vynikají po
většině pestrobarvými lamelami, temnými čárkami a pásky.

Průřezy augitové vykazují pouze na okraji četná mískovitá pásma s rovno-
běžně uloženými mikrolithy, střed pak vyplněn jest dílci sklovitými, plynovými
bublinkami aneb bezbarvými jehlicemi mikrolithovými (nefelin). Zrnka magnetitová
jsou všude namodrale dupkována, nepochybně z malých jednotníků složena, jimiž
nefelin neb hmota živcová prosvitá.

Podobného rázu jest též základní hmota

velmi jemnozmé odrůdy čediče andesitového e rokle u Leichetiberku.

I v té, zdá se, že množství nefelinu není větší než v jemnozmé odrůdě téhož
naleziště, mnohem hojnější jsou však dlouhé, hrotovité jehlice amfibolu, jež, v různých
směrech uloženy jsouce, broušeným destičkám podobný ráz dodávají, jakým čedi-
čové trachyty se vyznačují.

Sporé, porfýricky se jevící průřezy augitové vykazují v polarisovaném světle
velmi četné, pestrobarevné lístky, jež vesměs s hlavní osou rovnoběžně uloženy jsou.

Drobnosrný čedič andesitový mejsi Roztoky a Dubkovicemi
(již. od Dubkovic mezi pátým a šestým strážním domkem dráhy).

Drobnozmý čedič andesitový, který tuto s (tak zvanými) trachytovými fonolithy
co mocná žíla vystupuje, podobá se čediči z Leichenberku ; avšak trojklonný živec
jenž, jemně jsa rýhován, v polarisovaném světle velmi čelné, pestré lístky jeví,
zaujímá asi Vz—^U celé hmoty čedičové, naproti tomu jest součást augitická ve-

Ob

130 n.

lice sporá. Y broušených destičkách, převahou bezbarvých, jsou téměř stejně roz-
děleny temnohnedé a černé skvrny, které podobajíce se náletům vadu, prozrazují
se uvnitř co řídké nakupeniny větších zrnek magnetitových, vně pak co skupiny
větších průřezů augitových a dosti četných desek biotitových. Nefelin, jehož še-
sterče a krátké bezbarvé sloupce ponejvíce do augitu, biotitu a magnetitu vrostlé
jsou, objevuje se v množství podřízeném.

Zrnitý {dóleriiický) čedič andesitový s vrchu j^Hannbusch" u Františkova údolí

vystupuje co strmý kůžel z krystalicky celistvého čediče andesitového — jenž
skládá lesnatou stráň levého břehu Ploučnice u Františkova údolí — a podobá se
nejvíce zrnitému čediči z Leichenberku. Též

Fickelstein u Chřibské

obsahuje zřejmě zrnitý (anamesitový) čedič andesitový, v němž však i sanidin ne-
malého bére podílu na složení horniny.

/3) Makroskopickými destičkami význačně porf^rické.

Čedič ee Střiéovické hory.

Na hoře Střižovické vyskytuje se mezi mnohými odr&dami čedičovými též
načernale šedá, velmi jemnozrná hornina čedičová, která (místy jsouc bublinatá)
velmi hojné, našedivělc a nažloutle bílé, slabě průsvitné, silně přeměněné destičky
obsahuje, jež ponejvíce slabý mastný lesk jeví. Mnohé méně rozložené úlomky
těchto dokonale štěpných destiček prozrazují jemné složkové rýhování a v polari-
sovaném světle polysyuthetické složení; není tudíž pochybnosti, že, ač vzezřením
svým se odchylují, přec trojklonnému živci (snad andesinu) náležejí.

Podobného rázu jest i

čedičová hornina z jižního svahu hory Čebíšské (proti Maštovským sad&m).

Tento andesitový čedič má fonolithu podobný vzhled a světle šedou barvu.
Velmi četně vynikají porfyrické, co sklo lesklé, nažloutle neb našedivěle bílé kry-
staly živcové v podobě krátkých destiček, jež v polarisovaném světle hojné, pestré
proužky jeví. Základní hmota jest velmi jemnozrná a skládá se podstatně z leu-
citu a nefelinu — jichž obvody pro četné mikrolithy méně zřejmě vystupují — pak
z augitu, trojklonného živce a nečetného magnetitu.

Povšimnutí zasluhují velké, v broušených destičkách již pouhým okem co
skvrny a krátké jehlice viditelné průřezy tvarů amfibolových, jichž hmota husté
skupení magnetitu, leucitu, nefelinu, augitu s jednotlivými, roztroušenými, nahnědle
šedými dílci amfibolu tvoří.

n. 131

Ve velmi jemnoemém čediči b Poppenberku u Ludvikomc

vynikají porfyricky četné, našedivěle bílé destičky a nahnédlé krystalky augitové.
1^ blížíce se k oněm z Varty na Ohři obsahují hojnost bezbarvých, krátkých,
v podobě tupých jehlanců zakončených sloupků se áesterečnými, pHčnými průřezy,
jež při tak velkém množství spífie nefelinu než apatitu přičísti se mohou.

Porfyrické destičky jsou hrubě vláknité, našedivěle neb nažloutle bílé, obdél-
níkové neb nehrubě zřejmě omezené.

Základní hmota, velmi jemnozmá, skládá se z augitu, magnetitu, nepochybně
z leucitu a nefelinu; okrouhlé aneb zřejmé polygonální skupiny základní hmoty
ve světlejších dílcích jsou dosti četné a v některých pozorovati lze i stopy po
práškových věnečkách.

Podobné porfyrické čediče, význačné porfyrickými destičkami andesítovýmí,
vyskytují se poblíže Libverdy a (dle objevení podobných čedičových balvanů
panem prof. Klučákem v Litoměřicích) na severním svahu hory Křížové č. Dlouhé
u Litoměřic.

y) Velmi jemnozmé a krystalicky celistvé.

Velmi jemnosfmý čedič a hory KraČínski.

Čedič tento, jehož kůželovitý vrchol z fonolitu se skládá, obsahuje četné
podlouhlé dutiny, jež velmi jemnými drůsami filipsitu vyloženy jsou. Jíž pouhým
okem rozeznati lze v destičkách, — vybroušených z úlomků, jež na výšině hory
poblíže fonolitu uraženy byly — velmi hojné, nahnědle šedé, 4—6 mm. dlouhé
a asi 2 mm. široké průřezy augitu, přečetné, jemné, bezbarvé jehlice a větší
úlomky živce, z nichž mnohé četné rýhování, aneb rovnoběžný zrůst jeví. Asi za
400. zvětšení vyniká mezi makroskopickými krystaly směs, která se skládá z větších
i menších tyčinek živcových a méně četných krystalků augitových, ze stejně roz-
děleného magnetitu a z temně polaristgící hmoty, zakalené mikrolithy, jehličkami,
vlásky a rozmanitými výtvory práškovými.

Hmota tato zaujímá namnoze světlejší, začasté souvislé, okrouhlé dílce, které
za více méně zřejmou hmotu leucítovou považovati se mohou. Na některých jsou
zřejmé, šešterečné a mnohostranné obrysy, jež však oněmi výtvory práškovými zka-
leny méně vynikají. Vnitro jejích mívá nažloutlé, řidce rozdělené, sklovité dílečky
a výtvory práškové, jichž seřadění méně pravidlným věnečkům se podobá. Po-
něvadž veškeré ostatní součásti téměř neporušený vzhled mají, tož leží v proměně
této, v leucitu bohaté hmoty původ četného filipsitu. Zrna augitová vyznačiyí se
vesměs krásným slohem miskovitým a neobyčejným množstvím pórů plynových a
dílců sklovitých, jež začasté zároveň s četnými mikrolithy ve směrech rovnoběžných
k pásmům miskovitým uloženy jsou.

Skoro každý sklovitý dílec obsahuje více bublinek a nezřídka vnikají mikro-
lithy do pórů plynových; v jednom takém nalezl jsekn mikrolith úphiě uzavřený;
neméně jeví se tuto i bublinky, jež tekutým vrostlicím se podobají.

9*^

132 n.

Bezbarvé krystaly živcové jsou ponejvíce zřejmé rýhované, nejčastěji ze dvou
jednotníků srostlé, z nichž každý četné rýhování a v polarísovaném světle temné
a světlé pásky jeví. Mnohdy dosahují temné tyto pásky a čárky pouze do
polovice.

Jednotníci vzrůstají od velmi jemných jehlic až na 4 mm. délky a 1'3 šflre.
Větší, podélné průřezy bývají puklinkami prostoupené, uzavírajíce hojné jehlico vité
mikrolithy a póry plynové. Tolikéž tenké, kuželoví tě se zužující pásky hmoty
čedičové vnikají do mnohých podélných průřezů živcových.

Čedič fiaď Klíši na počátku Střižovické hory
(černošedý, velmi jemnozmý, podobný čediči od Kračína).

V kalné, nazelenale-šedé, mikrolithy bohaté hmotě rozšířeny jsou větší po-
délné, skoro stejně mikrolithy bohaté krystaly augitu, velmi četné, dlouhé, bez-
barvé, široké i tenké tyčinky živce a osamotnělá, velká zrna a prášek magnetitu.

Tyčinky živcové jsou všude jednoduché, avšak v polarísovaném světle pro-
zrazují, že skládajíce se ponejvíce ze dvou někdy i ze třech (různě zbarvených)
nažloutle-nahnědlých neb namodralých pásků trojklonnému živci náležejí.

Krystalicky celistvý čedič z vrchole Střižovické hory

vykazuje za 400. zvětšení stejnou, jemnozrnou směs, skládající se z převládajícího troj-
klonného, z malé části i jednoklonného živce, z amfibolu, nefelinu, leucitu, magne-
titu a titanového železa.

Slabě nahnédlá základní hmota, v níž hojné obdélníky (nefelin) a četnými
kiystalky a mikrolithy polygonálně neb skoro kruhovitě omezené dílce (leucit) po-
zorovati lze, obsahuje hojnost kopinatých, nažloutlých mikrolithů a sklovitých
dílců, jež v obdélnících k hranám rovnoběžně a v průřezech leucitových do kruhu
neb tangentialně uloženy jsou. Porfyricky vyniká jen něco málo trojklonných, úplně
bezbarvých jehlic živce (asi 1'" dlouhých a asi V4'" širokých). V polarísovaném
světle jeví některé z těchto průřezů živcových klínovité lístky, jež sotva do polo-
vice délky zasahají. Titanové železo vyskytuje se též v jehlicích. Dosti hojně,
objevují se nahnédlé neb nažloutlé, velmi malé krystalové průřezy, ponejvíce co
krátké obdélníky omezené, které nepochybně melilitu náležejí.

Krystalicky celistvý^ břidlicový čedič z jiiního típati hory Strišovieké

podobá se fonolitům. Základní hmota jeho skládá se ponejvíce z leucitu, nefelinu
a nepochybně i z přeměněného, nažloutle kalného noseanu, v ní pak skoro stejně
rozděleny jsou dosti četné krystaly amfibolu, živce a mimo to magnetit a železo
titanové.' Průřezy leucitu a nefelinu jsou všude kalné a přeplněné mikrolithy
a jemnými výtvory práškovými; obrysy jejich jsou nezřetelné a dají se ponejvíce
pouze z pravidelného uložení mikrolithů určiti ; ony tvoří zajisté největéí díl slabé

n. 133

nažloutlé, kalué, míkrolithy a tyčinkami bohaté, na zdání stejnorodé základní hmoty.
Některé, vétáí, podélné průřezy nefelinoyé vyznačují se rovnoběžnými řadami
zrnek práškových; právě tak spoře vynikají některé větší krystalky leucitové po-
někud zřetelněji.

Krystalky amfibolové, nažloutle šedé, jsou poměrně dosti četné; zdá se, že
leží v rovnoběžných rovinách, čímž asi onen břidlicovitý sloh povstává. Porfyrické
krystaly a tvary amfibolové, zaujaté hmotou magnetitem bohatou, vyskytují se po-
různu. O rázu tolikéž kalného živce nevy svítá z výjevů polarisačních nic určitého.

Fonolitový čedič a Dubic.

Krystalicky celistvý, deskovitý čedič z Dubic, jenž ve velmi tenounké desky
snadno štípati se dá, jeví jemnozrnou směs větších i menších krystalfl augitu, am-
fibolu a živce, jež, v proudech a v kopkách uloženy jsouce, v hmotě bezbarvé,
krátkými a dlouhými mikrolithy přebohaté, ntistejně rozděleny jsou.

Zdá se, že tato temno šedě polariscgící, krátkými a dlouhými mikrolithy,
jehlicemi a zrnky práškovými bohatá hmota, která zároveň skrytou základní hmotu
tvoří, podstatně z nefelinu a leucitu se skládá. V ní vyskytují se dlouhé, tenké,
bezbarvé, sklovitými, našedivěle bílými pruhy omezené krystaly živce, provázené
dlouhými, rovnoběžně uloženými mikrolithy. Podélné jich prflřezy tvoří rovno-
běžníky a obdélníky, z nichž tyto šikmo rozpukány bývají. Širší průřezy těchto
bezbarvých krystalů obsahují začasté podlouhlé mikrolithy a protáhlé pruhy sklo-
vité, jimiž onyno v úzké tyčinky rozpukány jsou; jiné bývají jemně rýhované a
největší jich (h1 rovnoběžně neb paprskovitě seřaděn. Polarisují slabě namodrale
bíle a šedomodře, na mnoze s temnými pruhy a pásky; řidčeji jeví jiné, četnými
sklovitými pruhy jen slabě zřetelné stupně barev. Nepochybně náležejí živci,
z části jednoklonnému, z části trojklonnému.

Krystaly amfibolové jsou roztroušeny v čedičové hmotě, která hlavně z hmoty
živcovité se skládá; kolem větších por&znu se výsky ti\jících krysUilů amfibolu,
jež, ponejvíce našedivěle (začasté uvnitř nazelenale, na okraji nažloutle neb na-
hnědle) zbarveny jsouce, velmi zhusta skupinami zrnek práškových a dílců sklo-
vitých více méně vyplněny jsou, ukládígí se v proudech tyčinky živcové a hromádky
mikrolithových jehlic.

Magnetit (dílem i titanové železo), jehož průřezy jsou šesterče a čtverce, jest
nestejně rozdělen a různé velikosti. Velmi často vyskytiyí se skupiny velmi malých
i větších zrnek magnetitových, jež bud v průřezech amfibolu jsou uzavřeny aneb
jich tvary zaiyímají, aniž by hmota amfibolová se pozorovala. Okolo shluků tvo-
řívají proudy mikrolithů a malých krystal& krásné flluktuační skupeniny.

Drobounké šesterče apatitu jsou velmi sporé. Poněkud hojnéjáí, zvláště
v shlucích magnetitových jsou malé, co citron žluté, obdélníkové neb tupými
jehlanci zakončené sloupečky, jež kolmo na podélnou osu ostře a téměř v stej-
ných vzdálenostech rozštěpeny bývají. Tyto výtvory, jež mnohdy méně zřejmou,
podélnou vláknitost jeví, a krátké (augitové) mikrolithy uzavírají, podobají se
melilitu.

Hutnost čediče Dub. = 2*759 (urč. 9 gr.).

134 n.

Svčtlošedý prášek y kyselinách nešumí ; rozkládá se však, vylučige kyselinu
křemičitou co rosol; pálením zbělí a přechází do hnědožluta.

Fonditavý čedič od Zálesi na Labi

srovnává se skrytým svým slohem téměř úplně s čedičem Dubickým. Živec vy-
skytuje se (ua zdánO opět dvojí: jednoklonný (sani din) atrojklonný. Velmi hojné
jsou bezbarvé, malé tyčinky krystalické, jež, buď paprskovité nebo rovnoběžné
shluky tvoříce, ponejvíce sklovitými proužky odděleny jsou, v polarisujícím světle
modravě bíle se jeví a temnými pruhy a začasté nahnědlými pásky opatřeny
bývají (zřídka jen objevijýí se slabé barvy duhové).

Nefelin vyniká též zřejméji (nejen v bezbarvých obdélnících, nýbrž i v še-
štěrcích a jim podobných mnohoúhelnících). Vedle žlutých průřezů melilitovýcb,
(srovnávajících se s oněmi čediče Dubického) vyskytiýí se též velmi sporé, větší,
zřejmé, našedivěle žluté, vlnité, rovnoběžně vláknité průřezy olivinu.

Břidlicový čedič mezi LibSicemi a Bilinau

srovnává se s břidlicovým čedičem hory Střižovické. Za 400. zvětšení vykazuje
směs mikrolithů (obyčejně v proudech, kruhům se podobajících) v hmotě bezbarvé,
v níž se stejně rozdělená zrnka magnetitová a okrouhlé jich skupiny a pouze
místy četné, dlouhé, tenké, bezbarvé tyčinky na spůsob proudů uložené, a málo
větší krystaly amfibolu, někdy magnetitem úplně zaujaté, vyskytují. Největší díl
broušené destičky — bezbarvá to hmota se směsí mikrolithovou — objevuje se
v polarisovaném světle temným. Při bedlivějším pozorování okáže se však, že
jehlice mikrolithové (namnoze amfibol) do kola nebo do více méně pravidelných
šesterců uloženy jsou; protož podobá se velice pravdě, že tato základní hmota
převahou z hmoty leucitové se skládá. Krátké, široké obdélníky náležejí nepo-
chybně nefelinu, dlouhé pak tenké, bezbarvé, modravě polarísující tyčinky a roze-
klané, bezbarvé (pouze porůznu se objevujícQ dílce, nezřejmého omezení sanidinu.
Hutnost tohoto čediče = 2*915.

KrystálicTty celistvý čedič e Válče^

o němž Zirkel se zmiíiuje, že upomíná na andesit, srovnává se skoro úplně s če-
dičem Libšicko-Bilinským. Největší díl základní hmoty, mikrolithickými součástkami
přebohaté, polarísuje úplně temně.

Krystalicky celistvý čedič e Ándčlské hory u Karlových Varů

podobá se čediči Libšicko-Bilinskému, jest však za 400. zvětšení téměř mikro-
lithicky vytvořen a překypuje jehlicemi živcovými. Na četných místech jest patrao,

n. 135

že hmota základní, ua zdání stejnorodá, téměř bezbarevná (v níž jemné, hustě seřa-
děné krystaly augitu a živce se zrnky práškovými ponejvíce v kruzích neb v proudech
uloženy jsou) výhradně z leucitu a nefelinu se skládá. Průřezy leucitové jsou
dílqm nepatrné, téměř bezbarvé (slabě červenavě bílé), mikrolithů prosté a jen na
některých místech velmi jemnými, méně zřetelnými prtlákovými věnečky opatřená,
dílem i větší, ale krystalovou směsí hmoty čedičové vyplněné; tyto pak vyznačují
se pouze úzkými, bezbarvými, okrajními pásmy; k oněm řadí se pak velmi
malé, nehrubě ostře omezené, začasté uložením jenmých mikrolithA význačné ne-
felinové obdélníky.

Tyčinky živcové, obyčejně mnohonásobně rovnoběžné, dílem i paprskovitě
složené, vyskytují se tu a tam velmi hojně. Některé krystaly augitové barvy na-
žloutlé vystupují porfyriťky; obroubeny jsouce více méně temně červenohnědou
hmotou iníiltrační (krevelem a hnědelem) — která v celé destičce v podobě žilek
se rozšiřuje a načervenalé zbarvení veškeré hmoty čedičové působí — vyznačují se
miskovitým slohem a vrostlicemi jednotlivých dílců sklovitých; mikrolithů však
jen málo obsahují. Skupiny zrnek magnetitových v tvarech amfibolových vyskytují
se porůznu.

Fonolitavý čedič z vysokého Čihadla u Twrče

srovnává se zcela s čedičem Libšic ko-Bilinským. V bezbarvé, temně polarisující,
jemnými, jehlicovitými mikrolithy bohaté základní hmotě uložena jest řídká, ponejvíce
ve směrech hlavního proudu běžící směs podlouhlých krystalů amfibolových a méně
četných, bezbarvých, tyčinkovitých krystalků, hojných nahnědle žlutých, v krátkých
sloupcích se jevících krystalů melilitových a stejně rozděleného, úplně jemno-
zmého magnetitu.

Tyčinky amfibolové (barvy našedivělé), opatřeny jsou ponejvíce řadami zrnek
magnetitových. Bezbarvé tyčinky postrádají bud úplně vrostlic aneb obsahují
jemné proužky zrnek práškovitých, jednotlivé větší plynové póry a různě položené
jehličky mikrolithové. Polarisují nažloutle bíle a namodrale, zřídka s temnými
pruhy, širší skládají se pak ponejvíce ze dvou různobarevných, podélných dílců,
poukazujíce k srůstu dvojčatnému jednoklonného živce. Nahnědle-žluté, na tenkých
místech světle žluté, slabě vláknité (začasté na přič rozštěpené) krátké sloupky
podobají se melelitu.

V základní, temně polarisující hmotě jsou mikrolithy a krystalky namnoze
v kruhových shlucích nahromaděny a světlejším okrouhlým pásmem uzavřeny.
Objevy tyto vzbuzují domněnku, že velká část základní hmoty leucitu náleží.
Hustými, jemnými řadami nahnědlých zrnek práškových čárkované, široké průřezy
nefelinu vyskytují se v malém počtu ; za to vynikají množstvím obdélníky a še-
sterče, hojnými mikrylithy opatřené, našedivělé bílé, od základní hmoty neurčitě
oddělené. Tolikéž velmi hojně zastoupeny jsou infiltrační dílce, ostře vyznačené
vrstevnatnatými čarami a jemně vláknitými pásky, uvnitř pak začasté slohem
paprskovitým.

Hutnost tohoto čediče = 2*656 (určena 25-5 gr.).

136 n.

Čedič ee 0ápadního svahu lAMtavskiho pohaH u Kadani

podobá se čediči Libšicko-Bilinskému, liší se však tím, že při 400. zvětšení jest
téméř mikrolithickým.

Krystalická směs hmoty jeho skládá se z leucitu, nefelinu, augitu, živce a
prášku magnetitového. Jednotlivé, porfyricky vynikající krystaly amfibolu, obroabené
hustým věncem magnetitu neb stěsnaných součástí hmoty čedičové, uzavírají sporé
krystaly nefelinu a vrstevnatě uložené shluky magnetitové. Průřezy leucitové bývají
četnými, nehrubě pravidelně uloženými vrostlicemi zakalené; mnohé však ozdo-
beny jsou pravidelnými věnečky aneb vynikají pravidelnějším omezením. Větší
úlomky práškovitých průřezů nefelinových vyskytují se porůznu; jehlice živco?é
jsou pouze místy četnější.

Čedič Be severního svahu vrchu (Čebiš) MaštavshéhOy Uiže Vintířava.

Porfyricky objevují se v něm pouze jednotlivá zrnka augitu. Průřezy jejich
obsahují místy nesčíslné množství podlouhlých, bezbarvých mikrolithů s ostrými
šesterečnými průřezy a podobají se průřezům augitovým od Varty na Ohři;
mnohé z nich vyznačují se tím, že jeví poblíže kraje ozdobný sloh miskovitý,
jsouce mimo to v miskovitých pásmech rovnoběžnými řadami mikrolithů opatřeny;
četné dílce sklovité a bublinky plynové vyskytují se velmi zhusta co vrostlice.

Skrytá základní hmota skládá se výhradně z nefelinu, leucitu, augitu a mag-
gnetitu, jež velmi jemnozrnou, z části mikrolithům podobnou směs vykazují,
ve kteréž okolo větších průřezů augitových a okrouhlých hustých skupin au-
gitu a magnetitu tyčinkovité, bezbarvé, podélné průřezy na spůsob proudu ulo-
ženy jsou.

Průřezy leucitové, dosti četné, tvoří na několika místech ostré osmerce,
vynikajíce na mnoze nehrubě zřejmými věnečky zrnek práškovitých a mikrolitho-
vými, okrouhlými hromádkami ; v mnohých leucitech objevují se skupiny mikrolithů
v takovém množství, že ony téměř zcela vyplňují.

Též vyskytl se větší, skoro pravidelný osmerec, který ve svém nitru hustou
směs jehlicovitých, toliko na okraji s hranami rovnoběžně uložených mikrolithů
obsahoval a (bez ohledu na pravidelné omezení) hmotě na pólo krystalované
se rovnal.

Průřezy nefelinové — tvoříce krátké a podlouhlé obdélníky a méně ostré
šesterče — jsou namnoze bezčetnými, nažloutlými a nahnědle žlutými tečkami,
jehlicemi a proužky sklovitými více méně zkaleny; jen ty nejmenší jsou zcela
bezbarvé

Neobyčejně četné jsou bezbarvé, v proudech uložené tyčinky, jež bývigí po
2, 3 i více jednotnících srostlé, sklovitými proužky od sebe se oddělujíce, málokkdy jsou
však úplně rovnoběžné, nýbrž rozbíhají se buď dichotomicky bud paprskovitě aneb
i do kruhu se ukládají. Šířka jejich obnáší asi 002 mm., délka pak přesahuje
mnohdy i 1*2 mm. Tytéž obsahují krátké a podlouhlé mikrolithy á (zvláště na

n. 137

okraji) četné proužky sklovité. Polarísujf namodrale a nažloutle bíle, proniknuty
jsouce podél hlavní osy mnohými, naáedivělými proužky.

Okrouhlé skupiny zrnek magnetitových prosvitají modravě šedě; i hranatá,
nezřejmě však omezená zrnka magnetitová prosvítají tu a tam namodralým odstínem,
jsouce skoro všude bledě modře tečkována.

Krystalicky celistvým fonolitu podobný čedič z křovin Maštovských

obsahuje četné, makroskopické krystalky augitové a vykazuje za 400. zvětšení,
jemnou krystalickou <směs, která se nejvíce čediči od Dubic a Blankensteinu podobá

Velmi hojné jsou dlouhé, tenké, bezbarvé průřezy živce, proužky sklovitými
více méně zkalené a modravě bíle (začasté do žlutá neb do hnědá) polarisující,
jež obyčejně proudovité shluky tvoří, jmenovitě okolo větších krystalů augitových.
Na nejtenších místech skryté základní hmoty pozorovati lze četné, obdélníkům a
šestercům podobné průřezy, jež nefelinu náležejí; mimo to objevují se v téže zá-
kladní hmotě dlouhé, tenké mikrolithy a hojné proužky sklovité.

Co vzácnost vystupují malé, nahnědlé, hustou sítí vyznačené úlomky, jež
hauynu neb noseanu náležejí.

Čedič z Liščí Hory (Fuchschnauzé)

jeví (při 400. zvětšení) řídkou směs převládajícího augitu, nefelinu, leucitu
a jednotlivých tyčinek živcových v hmotě základní, bezbarvé, dílem bezbarvými
jehlicemi a prášky bohaté, dílem úplně stejnorodé. Namnoze tvoří směs tato roz-
manité proudy, v nichž i jednotlivé, k sobě náležející úlomky augitové odděleny
jsou. Vedle četných, bezbarvých průřezů nefelinových vyskytují se též úlomky
větších, řadami zrnek práškových opatřených průřezů; zdá se, že i nepatrné kry-
stalky leucitu v skryté základní hmotě hojně jsou zastoupeny.

Větší krystaly amíibolové jsou vyplněny shluky zrnek magnetitových.

•

Velmi jemnč krystalický^ fonolitu podobný čedič e Blankensteinu

srovnává se téměř úplně skrytým svým slohem s čedičem od Dubic, nemá však
oněch citrónově žlutých, melilitu podobných průřezů krystalových.

Při 400. zv. objevuje se co vynikající součást skoro bezbarvá (slabě našedivělá)
skrytá hmota základní, v níž zřejmé krystalky augitu (amfibolu), bezbarvé tyčinky
živce, malé úlomky biotitu a méně četná zrna magnetitu řídkou směs činí. Táž
hmota základní jest však nesmírně bohatá krátkými, dlouhými mikrolithy, světlými
výtvory práškovými a obyčejně protáhlými dílci hmoty sklovité a největší její díl
polarísujc temně. Skupiny zrnek magnetitových s jinými součástkami hmoty čedi-
čové v podobě průřezů amfibolových jsou dosti četné, právě tak hojné jsou i sku-
piny magnetitu v menších krystalech amfibolových.

Přečetné, bezbarvé krystaly, jež v základní hmotě jsou rozděleny, jsou na

138 n.

zdání trojího druhu: krátké obdélníky a šestercům podobné, ale nezrejmě ome-
zené prflřezy náležejí nef olinu, ony pak nesčíslné, tyčinkovité, polysynthetické prů-
řezy trojklonnému živci a v širších rozeklaných pi-ůřezech jeví se sanidin. Průřezy
sanidinové, tvoříce dlouhé rozpukané rovnoběžníky a obdélníky obsahují protáhlé
dílce sklovité a jeví se v polarisovaném světle temněji neb světleji namodrale šedé.

Olivin nevyskytl se nikde.

Hutnost tohoto čediče = 2789 (14 gr. urč.).

Fonolitu podobný čedič od Chlumu u Dččina.

y této krystalicky celistvé hornině lze pouze nepatrné krystalky amfibolové
již pouhým okem rozeznati. Krystalicky celistvá základní hmota (při 400. zvětšení)
blíží se oné čediče od Dubic; nepolarisuje však a, jsouc mikrolithy velmi bohatá,
obsahuje i četné, malé krystalky leucitu, jež na okrouhlých věnečkách a kulatýdi,
středních skupinách krátkých mikrolithů zřejmě poznati lze ; není též pochybnosti,
že i ony bezbarvé, okrouhlé, dlouhými tenkými mikrolithy bohaté dílce témoi
nerostu náležejí.

Čedič z jižního úpatí Zlaté hory u PloSkovic

podobá se čediči Dubickému, jest však zvětralý. Našedivělé neb nažloutle bílé
magma, jež větší dílce broušené destičky (asi ^i^) zaujímá, jest všude proniknuté
našedivělé bílými aneb skoro bezbarvými, trojklonnými tyčinkami živce, velmi čet-
nými mikrolithy a výtvory práškovými. Krystaly augitu a magnetitu nejsou všude
stejně rozděleny, nýbrž místy více méně hustě stěstnány. Trojklonné tyčinky živ-
cové, v polarisovaném světle nažloutle neb namodrale bílé, uloženy jsou kolem větších
shluků paprskovitě aneb na spůsob proudů.

Našedivělé černý, krystalicky celistvý, porfyrickými krystaly augitovými bohatý

čedič od Bachstreicherova mlýna nedaleko Proboštova^

jejž trachytový fonolit s žilou čediče trachytového prostupuje — podobá se skrytým
svým slohem čediči z Válče, jest však (pH 400. zvětšenQ jemněji zrnitý a obsahuje
sporé, velmi malé krystalky leucitu a nepchybně i hauynu. Vyskytují se v něm
i osamotnělé, mikroporfyrické průřezy augitu, z nichž jedny rovnoběžně s hrano-
lovými hranami jsou rozeklány, jiné řídkým pásmem zrnek práškových opatřeny a
opět jiné neúplně vytvořeny, vesměs však skoro úplně prosty krystalických vrostlíc

Temnošedý čedii z Vrabčince

řadí se na pohled velmi blízko fonolitům. Mimo četné, silně lesklé, černé jehlice
amfibolové, jež se na zdání jedním směrem ubírají, řidčeji paprskovitě se rozbíhá-

n. 139

jfce, pozovovati lze ve velmi jemnozrné základní hmotě jeho pouze jednotivá, malá,
nažloutle bílá zrnka olivinová, silně démantově lesklé destičky biotitu (jež hnědo-
zeleně prosvítají) a sporá, bezbarvá zrnka trojklonnčho živce. Dosti zhusta vy-
skytují se i malé okrohlé shluky amfibolu a biotitu. Zdá se, že skrytá základní
hmota čediče tohoto, nesmírně jsouc bohatá mikrolithy, podstatně z nefelinu a z leu-
citu se skládá; nebof v polarisovaném světle jest větší část temná, avšak zároveň
prosvitají četné, modravě šedé, pravoúhlé dílce, jichž obrysy nikde zřejmě nevyni-
kají. Tolikéž uložení mikrolithů, rozmanitými proudy se berouc, není pro prttřezy
nefelinu dosti význačné. Y této vesměs převládající, skryté základní hmotě roz-
šířeny jsou dosti četné, našedivělé, nahnědle šedé a světlošedé krystaly amfibolu.
Porfyrické průřezy amfibolu ponejvíce načervenale neb hnědě prosvitavé, jsou vždy
opatřeny více méně širokým okrajním věncem zrnek magnetitových a začasté
magnetovcem tak vyplněny, že hmotu amfibolovou sotva rozeznati lze. Yrostlice
— bezbarvé mikrolithy a sklovité dílce — jsou v nich méně četné. Jinou dosti
rozsáhlou součást základní hmoty tvoří dlouhé, bezbarvé, ponejvíce rovnoběž-
níkové průřezy (širší jsou rozeklaného vzhledu), jež skoro vždy po dvou jednot-
nících srostlé jsouce, dílem stejně, dílem modravě a nažloutle v obou podélných
polovicích polarísují.

Dlouhé, tenké jednotníky jejich (značné délky) uloženy jsou kolem jiných
větších nerostů v proudech.

Vedle několika málo úlomků biotitových vyskytl se velký, pravidelně šeste-
rečný průřez hauynu (v průměru asi 4 mm.), jenž na okraji úplně černě, ve světlém
vsak nitru nažloutle zbarven, tutéž již přeměněn byl a světle polarisóval. Malé
úlomky hauynu se zřejmými vláskovitými sitěmi objevily se ve větším počtu.

FonoUtavý^ krystalicky celistvý čedič e Březin u Dččína

podobá se poněkud čediči od Dubic. V skryté základní hmotě, která mikrolithy
a výtvory práškovými bohatá jsouc, temně polarisuje, uložena jest směs bezbarvých
tenkých tyčinek (které se oněm z Dubic podobají) a podélných krystalků amfibolu
na spůsob proudů, mezery pak vyplňuje hojný magnetit.

Čedič od Rytířova blíže Dččína.

Rázem svým a spojením jednotlivých svých součástek podobá se čedič tento
čediči od Válče, obsahuje však pouze tu a tam hojné trojklonné tyčinky živcové.
Nahnědle a našedivělé sklo (v polarisovaném světle temné) černými, přímými i
křivými jehlicemi trichytovými bohaté, tvoří skrytou základní hmotu, v níž v podobě
husté směsi podlouhlé krystaly augitu a stejně rozdělená zrnka magnetitu obsa-
ženy jsou. Kde výtvory trichitové scházejí, tam jest sklo téměř bezbarvé. A právě
takovéto dílce srovnávají se s broušenými destičkami čediče od Válče.

140 n.

čedič z návrší severně od Verneřic

blíží se čediči Libšicko-Bilínskému. Nemnohé krystaly augitu a amfibolu vynikají
porfýricky co nepatrná zrnka; mnohé průřezy jejich vyznačiyí se tím, že objevují
v polarisovaném světle barevné proužky, jež svědčí o úzkých vrostlicích angítu,
obráceně položených. Dosti hojně vyskytují se i podobné průřezy, jež převahou
ze zrnek magnetitových, krátkých sloupků titanového železa a z nemnohých sou-
částí hmoty čedičové se skládají a začasté ještě teoký, zřetelný okraj hmoty amfi-
bolové jeví,

Základní hmota skládá se ze směsi podélných krystalků amfibolu, nefelinu,
sanidinu, sporého leucitu, noseanu a skoro stejně rozdělených zrnek mcgnetitových.
Vyjímaje amfibol, magnetit a bezbarvé tyčinky, jež (pouze místy hojněji se obje-
vujíce) dílem sanidinu dílem oligoklasu náležejí, jsou obrysy ostatních součástí po-
nejvíce nezřetelné.

Bezbarvé tyčinky, jež na některých místech dosti četně a po více jednotnícícb
srostlé se jeví, mohou z větší části trojklonnému živci náležeti, ač ve světle pola-
risovaném jen sporé rýhování prozrazují. Trhlinkami prostoupené tyčinky lze po-
važovati za průřezy sanidinu. Že nefelin vším právem ve velkém množství jest
přítomen, toho důkazem jsou mnohé, krátké, obdčlníkovité a šesterečné průřezy.
Dosti hojné jsou nažloutlé, okrouhlé neb patrně šesti- a osmihrané průřezy,
jichž obvody po většině jsou neurčité. Vyplněny jsou velmi jemnými prášky a
jehlicemi, jež jen řidčeji pravidelné, síti podobné uložení mají, íile zřejmě co hauyn
se prozrazují.

Větší práškovité nefeliny vyskytují se porůznu. Nehrubé zřetelné průřezy
leucitu vyznačují se ponejvíce uložením svých niikrolithů.

Krystalicky celistvým drúzami filipsitu bohatý čedič od Hořejši Kamenice

srovnává se ponejvíce s čedičem andesitovým z hory Koutné u České Lípy, obsa-
huje však více nefelinu, jenž zřetelněji se vyznačuje četnými mikrolitby, s průraz-
nými hranami rovnoběžně uloženými.

Čedič od Malé Bukoj)iny u Benešova

obsahuje našedivělé neb nažloutle bílé, v polarisovaném světle temné, hrotovitými
a dlouhými, jehlicovitými mikrolithy bohaté magma, jež větší díl hmoty čedičové
asi Vs ^cb V4 zaujímá. V tomto jsou nestejně rozděleny skupiny augitu, trojklon-
ného živce a magnetitu. Tu a tam svědčí okrouhlé hromádky mikrolithů, že pK-
tomen i leucit a neurčité, obdélníkové obrysy prozrazují nefelin; avšak největší
díl hmoty čedičové (ano i okraje polysynthetických tyčinek živcových) jest jii
značně přeměněn; neboC dosti velké dílce ukazují klikaté, vlnité, vrstevnaté číry
započaté infiltrace, jiná pak místa prostoupena jsou jemným hustým žilkováofm.

n. 141

Dosti četně zastoupeny jsou též dílce sklovité, jež vyloučením směsi velmi
jemných, dlouhých, bezbarvých jehlic staly se na pólo krystalickými.

Zeolity hohatýy velmi jemnoertiý^ tcmnoéedý čedič 0 Koutné hory u České Lípy

vykazuje jednotlivé, široké jehlice živce a nepatrné, velmi sporé krystalky amfibolu.

Základní jeho hmota skládá se za 400. zvětšení ze směsi převládajícího živce
s méně četným, ponejvíce jemnozrným augitem, téměř stejně rozděleným, tolikéž
méně četným magnetitem a z nahnědle žluté, kalné, v polarisovaném světle šedé
hmoty, která, mezi krystaly vynikajíc, proměnou stala se kalnou a nabyla nahně-
dlého zbarvení. Místy vynikají též protáhlé a široké, skoro bezbarvé dílce, jež dle
četných malých, okrouhlých, mnohohraných a obdéníkových obrysů aneb dle na-
modrale šedého, z části úplně temného zbarvení v světle polarisovaném dílem z pře-
měněného nefelinu, dílem z leucitu se skládají.

Živec, ^v průřezech z více rovnoběžných jednotuíků složených) jest převahou
rázu trojklonného ; vyskytují se však též široké, rozpukané, stejně polarísujíd
podélné průřezy, jež sanídinu náležejí.

Vůbec blíží se čedič tento v mnohém ohledu čedičům andesítovým od Dubic
a Zálesí na Labi.

Čedič z Homole (Hutberg) blíže Petrovic.

Čedič tento jeví. velmi jemnozruou směs převládajícího leucitu, pak nefelinu, au-
gitu, trojklonného živce a stejně rozděleného magnetitu.

Leucit vyskytuje se v žlutavých, okrouhlých, mnohdy osmi- a šestihraných
průřezech, jichž omezení množstvím řídce rozdělených mikrolithů a zrnek práš-
kových nezřejmé jest, za to však na mnoze z temněji zbarvného okolí určitěji vyniká.

Krátké obdélníky, taktéž zbarvené co průřezy leucitové, též mikrolíthy a vý-
tvory práškovými méně zřetelně vyznačené, náležejí nefelinu.

Namnoze četněji vystupují bezbarvé, jemně rýhované, tyčinkovité krystaly
živce, jež vynikají úhledným, proudovým uložením.

Čedič z pahorku mezi Cvikovém a Rérsdorfem

srovnává se úplně s čedičem od Válče. Mimo podélné sloupky amfibolu (jichž po-
délné polovice v polarisovaném světle různě zbarveny bývají) zúčastňuje se ve složení
hmoty čediče v největší míře trojklonný živec v dlouhých, tenkých, jemně rýho-
vaných, bezbarvých tyčinkách, jež z více rovnoběžných neb jen nepatrně se roz-
bíhajících jednotníků srostlé bývají. Podélné průřezy oněch nerostů naznačili
hlavní směry proudů. Malá zrnka magnetitová jsou méně četná a stejně rozdělená.
Zřejmé, krátké obdélníky nefelinové a ostré jeho šesterče vyskytují se řidčeji.
Zdá se, že skrytá základní hmota, jež, jsouc nažloutlá neb slabě zakalená, v pola-
risovaném světle ponejvíce temná jest a všude černými, přímými a křivými jehli-
cemi a výtvory pířitými se vyznačuje, převahou hmotě leucitové náleží. Tomu na-

142 n.

svědčiigí okrouhlé skupiny jehlic mikrolithových a četné kulaté dílce, jichž obrysy
jemnými výtvory trichitovými obroubeny bývají. Vyskytují se však i větší, bez-
barvé a mikrolithů prosté, ostře omezené osmerce, jichž hmota zřejmé přeměněna
a pravoúhelnými trhlinami proniknuta jest.

Čedič 0 Myhnhyblu

blíží se nejvíce čediči Libšicko-Bilinskému, obsahuje však hojnost trichitových vý-
tvorfl, podobných hebrejskému písmu, štětcům i chomáčům. V šedobílém, téměř
bezbarvém magmatu, jež asi '/, hmoty čedičové zaujímá, tvoří podélné sloupky au-
gitové a tyčinky trojklonného živce s jemnozrným, stejně rozděleným magnetitem
řídké pletení. Na mnohých méně přeměněných místech obsahuje ono skoro bez-
barvé magma vedle černých výtvorů trichitových též množství nažloutlých, hrote-
vitých a dlouhých, bezbarvých mikrolithů; pouze tam, kde mikrolithů a trichitfi
není, vyniká hustá vláknitost; místa taková jsou přeměnou nejvíce porušena. Krátké
obdélníkové obrysy nefelinu jsou sporé ale zřetelné; zároveň objevují se nemnohé
průřezy leucitové, jež pouze pravidelným uložením jehlic trichitových vynikají.

Poněvadž podobné okrouhlé dílce, vrostlicemi krystalů zakalené, znetvořené,
velmi hojně se objevují, lze souditi, že veliký díl magmatu leucitu náleží.

Velmi jemnozrný» málo nepatrných porfyrických zrnek olivinu a augitu
vykazující

čedič ze sevtrtU strany zámeckého vrchu Fridlandského

blíží se čediči od Válče. Přečetné, dlouhé tyčinky trojklonného živce jsou kolem
méně četných, dlouhých, mikroporfyrických krystalů augitu a olivinu buď v prou-
dech bud okrouhle uloženy neb jako nárazem rozptýleny; i uefelin, ponejvíce méně
určitě omezen, vyskytuje se dosti četně.

Ubývá-li tyčinek živcových, stává se uložení krystalků augitových a zrnek
magnetitových kruhům neb mnohoúhelníkům podobné. Jelikož místa tato ve světle
polarisovaném až na vrostlice úplně temna jsou, tož podobá se pravdě, že po
většině složena jsou z průřezů leucitových.

Čedič z Hageberku u Friedlandu

jeví sporá zrnka olivinu a augitu. Krystalicky celistvá hmota jeho — skrytým
slohem a přiblíženým poměrem neros^ních součástí s čedičem Dubickým se srov-
návajíc — skládá se převahou z trojklonného, dílem i jednokloného živce, jehož
bezbarvé tyčinky, okolo mikroporfyrických zrnek olivinu a augitu různé proudy
tvoříce, o posledních pohybech hmoty čedičové svědčí.

Shluky převládajících zrn magnetitu s jinými součástkami hmoty čedičové vy-
skytují se osamotněle.

n. 143

Čedič a Lipové hory u Housky

řadí se blíže fonolitům. Skrytá jeho základní hmota skládá se podstatně z ne-
felinu a leucitu, jež se pravidelným uložením velmi četných, po většině jehlico-
vitých mikrolithů vyznačují. V této základní hmotě vyskytují se skupiny drobných,
podlouhlých krystalů augitu a bezbarvé tyčinky živcové, jež ponejvíce bledě mo-
dravě polarísi^í, některé však temnými pruhy opatřeny jsou aneb z více rovno-
běžných jednotníků se skládají. Sporé krystaly augitu neb amfibolu přesahují
obyčejnou velikost.

Velmi jemnozmý čedič e pahorku Skokanských skal u Žehaného Brodu
(uložený v podobě proudu na břidlici prahorní)

srovnává se skoro úplně skrytým svým slohem s andesitovým čedičem z Hageberku
u Fridlandu. Co převládající součást vyniká v onom trojklonný živec, jehož bez-
barvé, rovnoběžné, paprskovité aneb rflzně rozložené tyčinky kolem mikropor-
fyrických zrnek augitu a olivínu proudy tvoří. Tolikéž nefelin jest místy dosti
hojný, avšak průřezy jeho nemají omezení určitého.

Jednotlivá, nečetná místa, v nichž nefelin a průřezy leucitové převládají, po-
strádají živce a tím nabývají jiného skrytého slohu. Průřezy olivínové uzavírají
začasté čedičovou hmotu. Mimo ovální — práškovitým, kalným věncem shuštěné
hmoty čedičové omezený — shluk krystalů augitových objevila se v bezbarvém mag-
matu i jemně rýhovaná deska bronzitu.

b) Leicítem a nefelIneiB bekaté dedíje fentlítevé.

Fonolitu podobný Čedič od Žélkovic.

Krystalicky celistvý čedič tento vykazuje při 400. zvětšení jemnozmou směs
převládajícího ncfelinu a leucitu s malými, pravidelně rozdělenými krystalky amfi-
bolu, jehlicemi živce a zrnky magnetitovými. Mezi kiystaly pozorovati lze na-
žloutlé neb slabě nahnědlé magma.

Mimo dosti hojné, velikostí poněkud vynikající, podélné průřezy nefelinu, jež
velmi tupými jehlanci a spodovou plochou zakončeny jsou, převládají skoro všude
bezbarvé, ostře omezené šesterče ; největší jich díl má na okrajních hranách jemný
věnec, který se skládá z krátkých, černých jehlic a ze sporých dílců sklovitých,
čímž tento ostrý okraj slabě našcdivělý neb temně zbarvený bývá; v mnohých po-
zorovati lze též dlouhé, tenké mikrolithy, jež, poblíže okraje s hranami rovno-
běžně uloženy jsouce, uvnitř porůznu se objevují. Poněvadž mezi těmito příčnými
průřezy šesterečnými i osmerce se nalézají, náleží též díl nepochybně leucitu.
Bezbarvý šestercčný průřez objevil se v amfibolu co vrostlice. Dosti četné jsou i
dlouhé, rovnoběžnými řádkami a proužky temných zrnek význačné, podélné průřezy
nefelinu, jež se rovnají oněm čediče Slánského.

Všude stejně rozptýleny jsou též útlé, bezbarvé jehlice, ponejvíce ojedinělé,

144 IL

namodrale bfle a začasté s jedním neb dvěma temnějšími pruhy polarísující; o
těch nebylo lze určiti, náležejí-li živd neb nefelinu.
Hutnost tohoto čediče = 2*844 (urč. 7 gr.)

Čedič od mlýna Šiklova (severozáp. od Oostí).

V broušených destičkách tohoto, v přeměně již pokročilého a drobě podobného
čediče pozorovati lze již pod lupou četná, červenohnědá zrnka, žlutobílé, okrouhlé
tečky a pouze jednotlivé, porůzné krystaly amfibolu.

Krystalicky celistvá, základní hmota jeho skládá se při 400 zv. výhradně
z leucitu, nefelinu, drobných krystalků augitu a stejně roztroušených zrnek magnetitu.

Krystalky leucitové, jež s nefclinem více než polovici základní hmoty zau-
jímají, objevují se ponejvíce jen co okrouhlé, nažloutle neb našedivělc bílé dílce
s jemnými, sypkými výtvory práškovými, v množství však neobyčejném; v mnohých
vyskytiyí se více méně zřetelné věnečky a centrální kopky zrnek práškových a
jen v některých střední skuphiy mikrolithů. Krátké obdélníky, méně zřejmé
omezené, svědčí dle pravoúhelně uložených mikrolithů o podélných průřezech nefelinu.

Nažloutlé neb nasedivěle bílé, okrouhlé dílce, jež pouhým okem jen co tečky
se jeví, jsou vesměs na výtvory druhotné přeměněny. K nej zevnějšímu, téměř bez-
barvému a velmi úzkému okraj nímu pásmu jejich řadí se soustřední, kalně nase-
divěle hnědý pásek, který hustým, jemným práškem jest zakalen a k tomu pojí
se pak třepení s jenmými, krátkými vlákny. Vnitro polarisige namodralé neb žlu-
tavé bílé a skládá se z nmohých, malých, okrouhlých dílců paprskovitého slohu.
Objevily se však též takové výtvory, jichž vnitro více méně pravoúhelně omezené,
z nahnědle šedého prášku se skládalo a v němž se též ona pro nosean význačná
si( pozorovati dala. Tolikéž sousední součásti základní hmoty okazovaly při be-
dlivějším skoumání skoro čtvercový obrys, čímž na jevo vychází, že mnohé tyto
výtvory přeměněným průřezům noseanovým náležejí. Podobné tvary přeměny ob-
jevil jsem též u mnohých noseánů fonolitových.

Temná, červenavě hnědá zrnka, jež se z tlustých, temných pásem a zoubkovaných
sloupků skládají, patří průřezům olivinu, nalézajícím se na posledním stupni přeměny.

Doleritický čedič od Lipová.

Silně zvětralý, světle šedý, jemnozmý čedič tento vykazuje při 400. zvětšení
směs mikrolithy amfibolovými velmi zkaleného nefelinu, leucitu a magnetitu,
v nichž větší, podélné krystaly augitové osamělé a ve shlucích a právě tak velké
krystaly nefelinu a nepochybně i noseanu neb hauynu porfyricky vynikají.

Větší podélné průřezy nefelinu, podélné a široké obdélníky jevící, přeměněny
^sou v rovnoběžná vlákna, mezi nimiiS se nalézají četné, pravoúhelně uložené mi-
krolithy. Vlákna tato povstala patrně přeměnou hmoty zrnek práškových; nebot
pozorovati lze ještě takové stupně přeměny, jež ukazují podélné průřezy nefelinu,
šedým práškem v podobě vláken a pásků vyplněné. Malé obdélníky nefelinové
jsou po většině krátké, široké a obsahují veliké množství (s hranami rovnoběžné

n. 145

uložených) mikrolithů. Mnohoúhelníky a okrouhlé dílce (leucit) jsou mikiolíthy
do kruhu uloženými a výtvory práškovými skoro zcela vyplněny a světlejším okrajním
pásmem obroubeny. Obruba tato nevyniká však na tenkých místech zřejmě.

Směs mikrolithová jest v skryté, základní, teinnč polarisující hmotě, která vý-
hradně z leucitu se skládá, okrouhle a kolem větších krystalů v proudech uložena
tak, že fluktuační sloh všude patrně vyniká. Tolikéž úlomky ponejvíce v paprscích
skupených, dlouhých krystalů amfibolových svědčí tomu, že magma čediče tohoto
před utuhnutím v proudění bylo.

Čedič z nejvyššího vrchole Litoltovskcho pohoří u Kadanč.

V bezbarvé, dlouhými (bezbarvými) mikrolithy bohaté, nepolarisující a na-
mnoze co neurčité mnohoúhelníky dílem i obdélníky omezené, skryté základní
hmotě roztroušeny jsou více méně husté kopky augitu, amfibolu s bezbarvými
krystalky živce, a mimo magnetit i sporá, malá zrnka olivínová.

Na některých místech jeví skrytá, základní hmota uložením sousedních kry-
stalků a mikrolithů více méně zřejmé, osmihrané neb obdélníkové omezení; a^právč
na těchto místech bývá skrytá základní hmota (v dílcích a proužkách) nažloutle
zbarvena a polarisuje z části světle.

Na nejtenčích místech broušené destičky lze pozorovati, že veškeré krystaly
a mikrolity osamotě nebo v skupinách na spůsob proudů uloženy jsou.

Dlouhé, tenké tyčinky živcové, obsahující jednotlivé mikrolithy, začasté i
tenké sklovité proužky, jsou obyčejně zřetelně rýhovány a polarisují temně mo-
dravě a žlutobíle s přehojnými temnými pruhy a pásky.

Podélné a dle délky četně rýhované kiystaly amfibolu obsahují sklovité dílce,
zrnka magnetitová a začasté* též velmi dlouhé a přetenounké (živcové) mikrolithy.

Čedič js Maclwvské skály u Rybnič

vykazuje při 4(X). zv. velmi jemnozrnou směs augitu a velnii hojných, dlouhých,
tenkých bezbarvých tyčinek, malých stejně roztroušených zrnek magnetovce a
četných malých, bezbarvých, nažloutle obroubených průřezů olivínu.

Šedobílá, skoro bezbarvá, skiytá základní hmota, v níž ony místy velmi četné,
bezbarvé tyčinky v proudech uloženy jsou, jeví více méně mnohohrané, ponejvíce
krátké neb podélné, obdélníkové průřezy, jež, hojnost krátkých mikrolithů obsa-
hujíce, jimi též omezeny jsou a po většině nefelinu dílem i leucitu náležejí.

Největší díl oněch bezbarvých tyčinek obsahuje sporé, krátké mikrolithy,
začasté velmi jemné proužky zrnek práškových a polarisuje stejně modrošedě;
jiné jeví se co srostlicc více rovnoběžných jednotníků a tyto vyznačují se v pola-
risovaném světle ostrými, temnými čarami.

10

146 "

Čedič z Pecberhu u Dokes.

Tento krystalicky celistvý čedič činí — jak ze skrytého slohu zjevno —
přechod od obecných čedičů živcových s našedivele bílým magmatem k čedičům
andesitovým.

V hmotč, mikrolithy a výtvory práškovými bohaté a temně polarisující, v níž
nezřigmě mnohostrané a kruhovité obrjsy (leucit) a vrostlice ponejvíce do kruhu neb
v proudu nakupených součástek hmoty Čedičové pozorovati lze, nalézá se hustá
smés dlouhých bezbarvých tyčinek trojklonného živce, jež s jemnozmým augitem
a magnetitem stejné roztroušeny a ponejvíce kolem větších průřezů augitu a am-
fibolu v proudech nakupeny jsou.

Bezbarvé tyčinky, neobyčejně dlouhé (někdy skoro 1 mm. přesahující a pouze
004 — 006 nmi. široké), často poněkud zakíivené, obyčejně po 2—3, někdy i po
více jednotnících složené, jeví v polarisovaném světle ponejvíce namodralé neb na-
žloutlé, podélné polovice a často i více střídavých, tenmých a světlejších proužků a
pásků. Příčné jich průřezy jsou nepravidelné; že se však mezi nimi též sporé
šesterečné průřezy vyskytují, tož náležejí mnohé z oněch podélných průřezů
(jež v polarisovaném světle stejně namodralé bývají) nepochybně apatitu. V ne-
mnohých podélných průřezech živce pozorovati lze jeden neb i více podlouhlých
mikrolithů, s hlavní osou rovnoběžně uložených, a ještě častéji též tenké sklovité
proužky.

Vedle větších, co karafiát hnědých průřezů augitu, jež, majíce sloh miskovitý.
na okraji velmi hojnými jehličkami, tenkými mikrolithy a jenmými výtvory pi-áš-
kovými posázeny bývají, vyskytují se nahnědlc žluté průřezy amfibolu, jež v po-
larisovaném světle mnohé pestrobarevné lístky jeví. •

Zvláštní jsou ještě jednotlivé, větší, jemnými řadami nahnědlych zrnek práš-
kových husté čárkované, podélné průřezy, jež nefelinu neb apatitu náležejí. V ta-
kovém, již pouhým okem patrném, i)odélném průřezu, 2 mm. zdélí a 0 2 mm. zšíří,
objevily se též ovální a rozmanité zkřivené, sklovité vrostlice 006 mm. d., jichž
hmota směsí mikrolíthovou skoro úplné krystalickou se byla stala; po stranách
vnikla pak skoro do i)olovicc podélných těch průřezů hmota čedičová, výtvory
práškovými hnědé zbarvená.

V pruřezecli augitových, jež se ozdobným miskovitým slohem a pravidelně
uloženými vrostlicemi mikrolithů vyznačují, nalézají se ovální neb kulaté, osa-
motnělé bublinky často s pohyblivou libelou.

Čedič z Dubin {Eichberg) u Jablonce.

Skrytý sloh tohoto čediče vykazuje velmi jemnozrnou smés malých kry-
stalků augitu , amfibolu a tyčinek trojklonnélio živce , stejně roztroušených
zrnek magnetitu a sporých nepatrných zrnek olivinu v hmotě našedivělé neb na-
žloutlé, nebo slabé nahnědlé, která, majíc hojnost mikrolithů a výtvorů práškových,
obsahuje velice sporá, porfýrická zrnka olivinu a amfibolu.

n. 147

Z bezbarvých, tyčinkovitých, podélných průřezů, jež místy dosti hojně se
objevují, má největší díl polysynthetický sloh a jeví v polaríso váném světle šedo-
modré aneb namodrale bílé zbarvení s temnými proužky.

Porfýricky vynikající průřezy olivinu jsou velmi sporé, za to však hojně ob-
jevují se menší jednotníci, jichž průřezy bezbarvé, vrostlic prosté a pouze na
okraji našedivélé a kalné bývají; řidčeji vyskytují se v nich dílečky sklovité
s jednou neb i více plynovými bublinkami. Magnetit často obsahuje krystaly živce
co vrostlice.

Značný podíl ve složení hmoty čedičové má našedivélé neb žlutavě bílá
hmota, bohatá zrnky, tečkami, prášky a mikrolithy, v níž přehojné, malé, okrouhlé,
na více místech zřejmé, šesterečně neb osmerečně omezené dílce se nalézají, jež
ponejvíce okrouhlými skupinami zcela malých krystalků augitových nebo sypké
hmoty čedičové opatřeny jsou. Hmota tato náleží zajisté leucitu. Poněvadž se tu
však i obdélníkové dílce téhož rázu vyskytují, jež modrošedé polarisují, tož není
pochybnosti, že část i ncfelinu náleží. Namnoze vynikají proužky a skvrny magmatu,
vlásky bohatého, nahnedlého, jež se srovnává s oným z vrchu Svinčického a j. m.

Jsou tu však právě jako v čediči Svinčickém i nažloutlé dílce, jež jsouce
krystatů prosty a často prozračny, obsahují pouze tenké, podlouhlé mikrolithy.
Dflce tyto povstaly nepochybné přeměnou nahnědlé, práškovité hmoty sklovité a
zrušením práškových výtvorů podobně jako v čediči u Skalky.

Že tuhnoucí hmota čedičová v skutku proudila, to dosvědčuje průřez olivinu,
jenž se ze tří, patrně k sobě náležejících úlomků skládá, jež hmotou čedičovou,
v proudu uloženou, odděleny jsou.

Čedič od Beedruéic.

Skoro kiystalicky celistvý čedič tento jeví za 400. zvětšení jemnozmou směs
augitu, trojklonného živce a magnetitu, kteráž v našedivěle neb žlutavě-bílé, mi-
krolithy a zrnky práškovými bohaté (výhradné z leucitu a nefelinu se skládající)
skryté základní hmotě rozdělena jest.

Větší krystaly augitové — co špendlíková hlava veliké, slabě nažloutlé, na
okraji nahnědlé a pod dichroskopickou lupou bez rozdílu barev — jsou téměř mi-
krolithů prosty, obsahujíce pouze dílce sklovité s bublinkami a póry plynovými a
opatřeny jsouce na okraji hustým věncem magnetitovým.

Bezbarvé tyčinky, jež ve světle polarísovaném nemnohé temné proužky jeví
a po více jednotnících srostlé bývají, jsou velmi četné. Mnohé z nich, obsahujíce
někdy sporé mikrolithy, dosahují sotva 0O2 mm. šířky, jsou však přes 1 mm.
dlouhé ; největší jich šíře obnáší 006 mm.

Skrytá, základní hmota, mikrolithy a zrnky práškovými bohatá, skládá se
ponejvíce z okrouhlých neb mnohostraných, nepolarísujících dílců (se středními
kopkami hmoty čedičové), jež, majíce mnohdy tvar šesterců neb osmerců, co prů-
řezy leucitové se vyznačují; dosti zhusta vynikají i méně zřejmě omezené obdél-
níky, které namodrale šedě polarisujíce, o menším podílu nefelinu v skryté zá-
kladní hmotě svědčí.

10**'

148 "•

Dosti hojné jsou též asi 2 mm. dlouhé a 0*8 mm. široké tvary augitické,
jichž okraj z hustého magnetitového véoce se skládá, vnitro pak tvoří směs au-
gitu, sypkého magnetitu a bezbarvých, širokých dílců trojklonného živce. Některé
z těchto výtvorů protkány jsou uvnitř pásky magnetovce neb titanového železa
tak, že celá temná plocha augitická z husté směsi magnetitu a nemnohého augitu
i živce se skládá.

Čedič ze Sabenberku u Vitínu

srovnává se úplně s čedičem ze Želkovic. V slabě nahnědlé, skoro čisté, sklovité
hmotě, která, majíc jen něco málo výtvorů trichitových a bublinek, skoro převládá,
rozkládá se jemnozrná směs podélných, slabě našedivělých krystalů amfibolu, větších
nefelinu, jemných, skoro jehlicovitých krystalů živcových a nečetného, stejně roz-
troušeného magnetitu.

Velikostí vynikají pouze amfibolové a mnohé nefelinové krystaly. Tyto, vždy
zakončené řadou tupých jehlanců, jsou dílem úplně bezbarvé (tu i tam sklovitými
dílci opatřené), dílem rovnoběžnými řadami a p<ásky zrnek práškových označené.
Ostře omezené, pravidelné šesterče jejich jsou ponejvíce zcela bezbarvé, a jen
některé jeví skupinu mikrolithů amfibolových aneb hmoty čedičové ve střední části.

Na nemnohých místech jsou však přece bezbarvé šesterče neobyčejně hojné,
naproti tomu jeví se podélné průřezy nefelinové jen porůznu. Poněvadž i mimo
to vyskytují se tu bezbarvé osmcrce, podobá se pravdě, že velký díl oněch bez-
barvých šesterců leucitu náleží.

Olivin se neobjevil.

c) ťcdi(:e aiidositové a roiioliiové. hauynem bohaté.

Vehni jemnosrný^ fonolitu podobný čedič z Koštálu

skládá se za 4()0. zvětšení z převládající, bezbarvé, skryté základní hmoty, která,
vynikajíc hojnými, krátkými a dlouhými mikrolithy a výtvory práškovými, skládá
se z nefelinu, leucitu, dosti četných, bezbarvých tyčinek, jednotlivých, větších kry-
stalů augitu, amfibolu a sporých hauynu, pak ze železa titanového, zrnek magne-
titových a jich skupin.

Větší, mikroporfyricky vynikající krystaly amfibolu obsahují skupiny dílcft
sklovitých, zrnek magnetitových a sporých, krátkých, nažloutlých sloupků melilitu.
Příčné jich průřezy vynikají krásným slohem miskovitým a hojnými dílci sklovi-
tými i bublinkami plynovými.

Z četných, v základní, skryté hmotě rozšířených, bezbarvých tyčinek jsou
mnohé rýhované a v polarisovaném světle mnohými temnými proužky opatřené
(živec trojklonný); jiné prozrazují dle pravoúhelně uloženýcli, krátkých, sporých
mikrolithů význačné, podélné průřezy nefelinu, některé pak modravé polarisujíťí
vynikají videm skla a jsouce začasté rozpukány obsahují protííhlé dílce sklovité.
A tyto průřezy náležejí nepochybně sanidinu. Vystoupením sanidinu jeví se pře-
chodní tvar k horninám fouolitovým, jimž blí/í se čedič tento i skrytým slohem svým.

n. 149

Nefelin vyniká zřejmě hojnými, bezbarvými obdélníky (jež ro uložením mikro-
lithů vyznačují), šesterci a podobnými, méně pravidelnými, příčnými prAřezy, mezi
nimiž toliko nepatrné, poprášené osmerce (leucit) pozorovati lze; tudíž náleží
mnohem větší díl základní hmoty nefelinu.

Průřezy, jež skrytým slohem svým s hauyneni souhlasí, vyskytují se porfiznu.
Úlomky větších průřezů hauynu mají kalný, temný — z hustě sméstnaných, práš-
kových zrnek a temného síťování složený — okraj, jenž do vnitra nahnědle-šedým
a světlejším se stalvá a husté řady černých, okrouhlých a oválních tělisek obsahuje.
Vnitro toto zaujímá začasté bezbarvé obdélníky a mnohoúhelníky (vrostlice nefe-
linové). Menší takovéto výtvory jeví pravidelné, namodrale šedé, kalné, nehrubé
ostře omezené, nažloutle obroubené čtverce, šesterče a osmerce, jež, vyplněny
jsouce po většině pouze zrnky práškovými, sporými dílci sítí vynikají. Průřťzy
hauynu jeví v polarisačním světle velmi mnohé, světlé a barvené dílečky, jež od
polarísujících vrostlic pocházejí. Malé, nazelenale kalné, úplně vláknité průřezy
olivinu vyskytují se velmi porůznu; hojnější jsou malé, hnědé úlomky biotitn a
nahnědle žluté skvrny (limonit).

Poměr součástek není všude stejný, jmenovitě andesin jest jon místy hojněji
vyvinut, mezi ostatními pak součástkami vyniká hlavně nefelin.

Ftmolitu podobný čedič s Verieíína.

Kusy čedičové, pocházející z Veršetína, svědčí dvěma různým odrůdám čedi-
čovým. Jedna odrůda, našedivěle černá, krystaliticky celistvá, olivínem bohatá, po-
dobá se skrytým slohem svým čediči Kuzovskému a skládá se (za 400. zv.)
z velmi jemnozrné směsi nepatrných krystalků auptových s četnými, mikropor-
fyricky vynikajícími krystaly augitu a olivinu, jednotlivými deskami diaiagu,
s četným magnetitem a velmi malými, okrouhlými dflci, dlouhými mikrolithy boha-
tými (leucit?), obsahuje pak nahnědle šedé, kalné, mezi krystaly vtěsnané, skryté
základní magma.

Druhá odrůda (která se fonolitu blíží) jest světle uašedívělá, velmi jemně
krystalická a souhlasí skrytým svým slohem s čedičem KošCalským.

V převládající, skoro bezbarvé neb našedivěle, mikrolithy augitu a živce bo-
haté, po většině však z nefelinu složené, skryté základní hmotě vyskytují se četné,
menší, jedno- a trojklonné tyčinky živcové, průřezy nefelinu a hauynu, krystaly
amfibolu, méně hojná zrnka magnetitu (železa titanového) a jich shluky nejstejnč
rozšířené.

Mikroporfyrické krystaly amfibolu jsou dílem slabě nahnědle, šedé, dílem
žluti'.; tyto obsahují jen jednotlivé sklovité dílce, zrnka magnetitová a bývají
u vnitru svém nazelenale zbarvené; naproti tomu jsou ony vrostlic prosty, ale za
to opatřeny širokým, načcmale šedým, kalným okrajním pásmem, které, jak se
zdá, výhradně z magnetitového prášku se skládá. V jednom krystalu amfibolu
vyskytl se příčný šesterečný průřez (nefelin), z jeho/ jednoho rohu vyl)íhal sklu
podobný, bezbarvý proužek; bezbarvé jehlice, ponejvíce s hlavní osou roznoběžně
uložené, objevily se mnohokráte co vrostlice.

150 n.

Bezbarvé, ponejvíce rozpukané průřezy, jevící se v obdélnících a rovnoběžnících
a polarísující namodrale a hnédožlutě, náležejí nepochybné sanidinu, jiné pak po-
lysynthetické, bezbarvé tyčinky trojklonnému živci.

Nefelin vyškytá se též v podélných průřezech, jež, podobajíce se oněm ze
Slánské hory, řádkami a pásky temných zrnek se vyznačují.

Průřezy noseanu, ponejvíce malé a ostíre omezené, jsou dosti četné. Největší
jich díl v podobě osmerců a šesterců bývá tenkým, skoro bezbarvým pásmem ob-
klíčen a jeví mřížovité sifování, jež ze dvou křižujících směrů tenkých čárek se
skládá; mnohé jsou na zdání úplně temné (příčnému průřezu magnetitu a titano-
vého železa podobné) a teprve při silnějším zvětšení rozplývají se v husté sito-
vání. Poněvadž se též nemnohé, červenavé prosvitavé dílce mezi nimi vyskytují,
(jakož i v mnohých průřezech noseanových českých hornin fonolithových) tož
nelze jinak souditi, než že hmota oněch temných čárek — skládajících se z hustých
řádek zrnek, prášku, částic sklovitých a bublinek plynových — železem bohatá
jest a nepochybně množství prášku magnetitového v sobě uzaWrá.

Hojné jsou skupiny rozmanitých krystalů a mikrolithů, jichž omezení často
mnohoúhelníku, šesterci neb osmerci se podobá.

Hutnost =z 2-810 (urč. 12 gr.).

Fonolitu podobný čedič od Zichova bliée Kozlu.

Úlomek čediče tohoto, jehož k zhotovení broušených destiček se užilo, uražen
jest ze zvětralého balvanu na silnici nedaleko Zichova.

Broušené destičky ukazují za 400. z v. krystalickou směs převládajícího ne-
felinu, hauynu, amfibolu, spoře roztroušeného magnetitu a velmi sporého olivinu;
tudíž se podobají čediči Koštálskému. Šesterečné a pravoúhelné průřezy nefelinu
objevují se tuto v množství velikém, avšak neméně hojné jsou též takové krystaly
nefelinu, jež, podobajíce se oněm z hory Slánské, rovnoběžnými řadami zrnek
práškových — mezi nimiž začasté i bublinky plynové pozorovati lze — vynikají.

Nahnědle žluté, na okraji ponejvíce zrnky magnetitu a sklovitými dílci po-
seté krystaly amfibolu opatřeny jsou často shluky magnetitovými a omezeny ši-
rokou, načemale šedou obrubou velmi husté směsi krystalické. V jednom větším
průřezu amfibolu objevila se též ostře omezená a hustě, rovnoběžně rýhovaná
deska dialagu co vrostlice.

Hauynu náležejí velmi četné, nahnědle žluté, šestercům i osmercům podobné
dílce, v nichž ještě v sítích uložené řádky načervenale hnědých zrnek práškových
(sklovitých dílců) pozorovati lze, a jež přeměněnému noseanu českých fonolitu
v mnohém se podobají.

Spoře vyskytují se též bezbarvé, malé krystalky, jež, srovnávajíce se s oněmi
čediče Dubického, nepochybně dílem andesinu, dílem orthoklasu náležejí.

n. 151

Fonolitu podobný čedič z Husí hory u Skorotic

podobá se skrytým svým slohem čediči z Veršetínu. Neobyčejně četné, menší i
větší průřezy hauynu jsou dílem úplně temno s šedivým, práškovitým okrajem, dílem
pouze na ostrém kraji temné a uvnitř světlé a začasté vrostlicemi augitu a nefc-
linu opatřené. Ve velmi mnohých pozorovati lze hrubší tvary sifovité.

Poněkud různé jsou okrouhlé výtvory, v nichž shluky magnetitu a augitu se
nalézají a jež s podobnými výtvory z Dubie, Libšic a j m. souhlasí. Jelikož však i
výtvory tyto po větším díle šedým, práškovitým okrajem opatřeny jsou a pouze
v takovýchto horninách čedičových se vyskytují, považuji je za hauyn.

Skrytá základní hmota čediče tohoto skládá se z bezbarvé, v polárisovaném
světle temné hmoty, v kteréž vězí velmi jemnozmá směs augitu (amfibolu), mag-
netitu, nefelinu a četných bezbarvých tyčinek, jež po větSině po dvou jednotnících
složkovitě srostlé jsouce, v polárisovaném světle různé baiTy jeví (sanidín).

Řádkami zrnek práškových význačné průřezy nefelinové jsou ojedinělé.

Andesitu podobný (^edič od Chlumu bliěe Dědina

podobá se čediči od Válče, jest však jemněji zrnitý (skoro mikrolithický) a obsa-
huje krásné krystaly hauynu v neobyčejném množství.

Jen jednotlivé jehlice živcové a amfibolové zříti lze v broušených destičkách
již pouhým okem. Podélné průřezy živce, místy dosti hojné, jsou ponejvíce troj-
klonné a vynikají zřetelným složkovým rýhováním; mnohé z nich a to sice širší
a větší jsou rozpukané, bez rýhování, srovnávajíce se se sanidinem fonolitu. Ony
bývají po 2 jednotnících složkovitě srostlé a jeví začasté toliko na protějších
koncích polovin z podélných průřezů zřejmé, v polárisovaném světle velmi krásné
rýhování, jakoby dva jednotníci o 180® otočeni a srostli byli. Ozdobnými čáp*
kovitýrci sítěmi vynikají menší a větší průřezy hauynu. Bývajít zcela bezbarvé
a toliko na okraji malými úlomky šité opatřené. Práákovitý bezbarvý nefelin,
v krátkých obdélnících a pravidelným uložením jehlic mikrolithových vyznačený,
vyskytuje se dosti četně; ještě hojněji objevují se na někter)xh místech menší a
větší průřezy leucitové, jichž mikrolithové vrostlice na okraji soustředné, ve středo
pak porůznu uloženy bývají a s nimiž ony prftřozů leucitových vo fonolitech úplně
souhlasí. Průřezy amfibolové objímá věneček zrnek magiietitových a hustil směs
jemných mikrolithů.

Destkovttý čedič od Horních Oslů hliSc Ploškovie

podobá se čediči z Veršetína a vyniká neobyčejným množstvím krystalů hauynových.
Práskovité krystaly nefelinu jsou dosti četné. Pi-ůřezy amfibolu podobají se
oněm fonolitu; objevují se tu však i veliké průřezy augitu s nepravidelní^ ulože-
nými vrostlicemi větších, bezbarvých i práškovitých, krátkých krystalů nefelinu.

162 II.

Co vzácnost vyskytují se tvary amfibolu, jichž hmota z rovnoběžně uložených zrnek
magnetitu, železa titanového a hojného (též práškovitého) nefelinu se skládá.

Skrytá základní hmota oplývá mikrolithy a našedivělými výtvory práškovými,
jež kolem větších krystalň skoro všude v krásných proudech uloženy jsou. Mezi
mikrolithy převládají tenké, bezbarvé tyčinky, jež, po více jednotoících srostlé, troj-
klonnému živci náležejí a čediči andesitový ráz propůjčují.

Čedič e Palmové hory u Douhy

obsahuje velmi četná, malá zrnka hauynu, jež po většině našedivěle kalným okrajem
opatřena jsou a, ač velmi husté a četné, přec však zřejmé šitě jeví. Ostatně srov-
nává se s čedičem od Chlumu (blíže Děčína).

Čvdič z Fialkové hory u Housky

srovnává se v skrytém slohu svém s čedičem od Chlumu u Děčína. Při 400.
zvětšení jeví nesmírné množství ponejvíce nepatrných krystalků hauynových, jež,
po větším díle temné a namodrale černé aneb slabě prosvitné, hustými sitémi
vynikají a ponejvíce tenkou, bezbarvou, aneb slabě co amethyst mo<lrou, na
některých místech co citron žlutou, ostrohranou obrubou opatřeny jsou. Yétší
průřezy hauynu jsou i na okraji temné, ve středu pak obsahují význačnou hostoo,
čemomodrou siť. Celkem vykazují broušené destičky tohoto čediče stejnou krysta-
lickou směs leucitu a nefelinu, augitu a magnetitu. Zdá se, že průřezy leucitu
v největším množství zastoupeny jsou, jelikož největší díl skryté základní hmoty
v polarisovaném světle zcela temným zůstává; obrj^sy jejich vynikají však slabé,
poněvadž krystalovými mikrolithy všude protkány bývají, čímž se soustřední sloh
zatemňuje; celé uložení sousedních krystalů poukazuje skoro všude na okrouhlé
průřezy. Tolikéž nefelin rozšířen jest dosti četně a průřezy jeho vyznačují se pra-
videlným uložením nepatrných mikrolithů, jehliček a četného prášku.

Krystaly trojklonného živce jsou nehrubě četné d vynikají pouze místy, ale
vždy v souvislých, pruhových skupinách. Co citron (neb nahnčdle^ žluté sk:\'my,
jichž obrysy pouze na několika málo místech přímočarnými se jeví, jsou nepo-
chybně přeměněné průřezy oliviou.

v

Čedič z Vinné hory u Mšena.

Mikroskopické součásti čediče tohoto, jsouce za 400. zvětšení mikrolithům
podobny, skládají se z augitu, magnetitu, velmi jemných tyčinek trojklonného
živce, nepatrných, sporých krystalků hauynu a z bezbarvé hmoty, v níž ony kry-
stalky augitu v podobě obdélníků, čtverců a do kruhu uloženy jsou. Namnoze
prozrazuje uložení mikrolithů, že bezbarvá hmota dílem leucitu, dílem nefe-
linu náleží.

Průřezy jejich, začasté polygonálními a obdélníkovými, bezbarvými pásmy

n. 153

okrajnímí význačné, obsahují hojnosť mikrolithfi, jež, ubírajíce se ponejvíce směrem
hlavního proudu mikrolitické směsi krystalové, překážejí tomu, že prftřezy leucitové
a nefelinové zřejmě vyniknouti nemohou ; vzdor tomu jsou některé z nich skoro
bezbarvé, obsahujíce pouze v střední části kopky hmoty čedičové. Malé průřezy
nefelinu vynikají ulo/ením mikrolithft.

VětSí osamělé a méně četné krystaly amfibolu, s nimiž se často úplně srostlé
aneb do nich vrostlé úlomky augitu vyskytují, uzavírají hustěji nakupenou hmotu
čedičovoru v podobě oka aneb proudu Jako v čedičích, tomuto podobných, obje-
vují se i zde okrouhlé, ovální neb páskovité konkrece husté, nazelenale-šedé směsi
mikrolitové, která tu a tam hojná, bezbarvá, obdélnikovitá a nepravidelná místa jeví,
místy kalným magmatem proniknuta jest a po většině z nepiavidelně, začasté buii-
kovitě vytvořeného augitu aneb amfibolu, po menším pak díle z neurčitě omeze-
ného leucitu a nefelinu se skládá. Dílce tyto nejsou zajisté nic jiného, nežli
rychle utuhlá a tudíž neúplné krystabwaná hmota, kolem níž sousední, zřejmě
krystalické součástky směsi čedičové právě tak hustě se nahromadily, jako kolem
mikroporfyricky vynikajících krystalů amfibolu. Nemnohé z těchto konkrecí rovnají
se husté směsi mikrolithové čili hmotě sklovité, na pólo krystalické. Proč právě
dílce tyto ze stejného čedičového magmatu dříve se byly vyloučily, k tomu pou-
kazuje nedůstatek magnetovce v konkrecích a vyloučení se téhož v pásmu okrajním.
Patrně stalo se magma, vyloučivši podíly železa, velmi kyselým, a pozbyvši za
touže příčinou rozt^pnosti, vyloučilo se rychle v podobě na pólo krystalovaných
konkrecí.

V. Čediče trachytové.

čediče trachytové jsou dílem porfyrické, vynikajíce zrnky živcovými a augi-
tovými, dílem jemnozrné, anamesitické, nažloutle neb nahnědlc šedé, na omak
drsné a snáze rozložitelné odrůdy čedičové, jež v tak zvaných trarhytických fono-
litech, ale též v čedičích ponejvíce na spůsob žil vystupují. Základní jich hmota
jeví se při 400. zvětšení bucT co krystalická směs převládajícího, bezbarvého nefe-
linu, hrotovitých ískoro v rovnoběžných rovinách nepravidelně uložených) nahněd-
lých jehlic amfibolu, méně četných, avšak stejně rozdělených zrnek magnetitu a
začasté něco málo leucitu aneb více méně trojklonného živce, aneb základní hmota
vykazuje za onoho zvětšení více méně převládající, zrnitě kalnou a nažloutle šedou,
na zdání úplně stejnorodou hmotu, v níž se hojnost hrotovitých, nahnědlých. ne-
pravidelně uložených krystalů amfibolu a úlomků biotitových, méně četných, stejně
rozdělených zrnek magnetitu a bezbarvých, dlouhých, širokých, více méně přemě-
něných tyčinek nefelinu a trojklonného živce vyskytuje, aneb vyniká konečně v zá-
kladní hmotě místo zrnitě kalné, nažloutle-šedé, na zdání úplné stejnorodé hmoty
podobné množství noseanu. A právě tento, začasté ve více stupních přeměny hojné
se objevující nosean jest patrným důkazem o původu oné zrnitě-kalné, stejnorodé
hmoty, an ji určuje co hmotu poslední své přeměny.

Ze zmíněných součástí převládá buď nosean bu(T nefelin aneb trojklonný

154 IL

živec; jsou však i také odrůdy čediče trachytového, v nichž pouze jedna z oněch
živcových součástí vyvinuta jest

Hutnost = 2-n82- 2-718 (dle 2. určení).

Čediče trachytové mohou se rozděliti dle živcových součástí v ony s pře-
vládajícím

a) živcem

b) nefelinem a

c) noseanem.

a) Živcem bohaté íedice trachytové.

Trachytový čedič od Dubkovic^

v jehož broušených destičkách shluky zrnek magnetitu, jednotlivé průřezy augitu
a velmi četné, bezbarvé jehlice a zrna trojklonného živce pouhým již okem zřejmá
jsou, vykazuje za 400. zvětšení převládající, hnědošedými zrnky práškovými ska-
lenou, skrytou základní hmotu, která našedivěle polarisuje a nepochybně přemě-
něnému noseanu náleží. Y ní vězí velmi četné, více méně kalné, trojklonné, rovno-
běžně srostlé ki7staly živcové a nahnédle-žlulé jehlice amíibolové, pak menší
álomky bíotitu a méně hojná zmka magnetitu.

Větší, porfjTicky se jevící krystaly živcové, někdy i 2 mm. d. a 04 mm. š.,
skládají se obyčejně ze 4—5 složkovitě srostlých jednotníků, jež dosti zřejmé
bývají rýhovány a, jsouce buď kalný buď úplně čistý a prosvitavy, v polarisovaném
světle střídavé, světlé a temně modrošedé pruhy jeví.

Čedič trachytový mezi Dubkovicemi a Rostoky

podobá se čediči od Neštědic, jest však více přeměněn. Patrně trojklonné, poly-
synthotické krystaly živcové jsou méně četné, hojnější jsou tenké krystaly nefelinu

v

s příčnými průřezy šestcrečnými. Žlutavě kalná, práškovitá, skrytá základm'
hmota (která přeměnou noseanu povstala) jest velmi rozšířena.

Trachytový čedič s údolí Proscmné

srovnává se s čedičem od Neštědic, obsahuje však četnější a větší trojklonné živce
a též dosti hojný nefelin.

V trachytovem čediči mezi Povrly a Rostoky^

který se tolikéž čediči od Neštědic podobá, jest skrytá základní hmota téhož rázu
jako v tomto; hrotovité krystaly amiibolu a menší zrnka magnetitu jsou zde pravé
tak stejně rozšířena, ale spořeji objevují se shluky magnetitové.

Větší, porfyrické, živcům podobné dílce jsou velmi rozpukané, místy poprá-
šené, kalné a obsahují dosti zhusta jemné, paprskovité výtvory zeolitové. Vedle
nich vynikají dosti četné, bezbarvé neb šedo-bilé, ostré, příčné průřezy šesterecné

IL 155

a k těmto náležející, málo práškovité, podélné průřezy (obyčejné tupým jehlancem
zakončené), jež i v průřezech augitových (zvláště na okraji) zarostlé jsou a vzhledem
k rozloženým sousedním součástem, zvláště součásti živcové toliko apatitu přičísti
se mohou.

Hutnost tohoto čediče = 2 718 (urč. 7 gr.)

Trnchytový čedič od Rostok

podobá se dílem onomu z Neštědic, dílem čediči andesitovému od Stiižovic. V skryté
základní hmotě, která — obsahujíc neobyčejné množství roikrolithů a výtvorů práš-
kových — ponejvíce světle šedé polarisuje, vyskytují se dlouhé, poněkud kalné,
obyčejně po dvou, někdy i po 5 — fj jcdnotnících složkovitě srostlé, ponejvíce rý-
hováním význačné, trojklonné krystaly živcové, jež v polarisovaném světle velmi
četné, střídavé, světle a temně modrošedé proužky jeví a šikmými trhlinami pro-
tkány bývají. Krátké a široké, rozpukané dílce, jež se vedle oněch spoře vyskytují,
náležejí, jak se zdá, sanidinu. Dosti hojné, úplně bezbarvé šesterče a nehrubě
dlouhé sloupky čítám k apatitu, poněvadž jsouce neporušené a vyjiikajíce jasně
vedle silně přeměněných krystalů živcových, nefelinu patřiti nemohou. Rozložená,
zrnitá, skrytá základní hmota skládá se hlavně z přeměněného noseanu.

Velké, porfyrické krystaly augitu jsou sporé, za to vyskytují se malé úlomky
biotitu dosti hojně.

Trachytový čedič meei Spansdorfem a Jilankensteinem

blíží se poněkud čediči od Neštědic, avšak skiytá jeho zvládni hmota netvoří
žádných, krystalů prostých, samostatných dílců. V této hmotě, která, v polariso-
vaném světle jevíc se bud temnošedou bud zcela temnou, dlouhými, nazele-
nale žlutými a bezbarvými mikrolithy, velmi jemnými, jehlicovitými, klínovi-
tými, přímými i křivými, černými výtvory trichitovými (jež nepochybně železu tita-
novému náležejí) a rozmanitými prášky neobyčejně jest bohatá, vyniká sypká, kry-
stalická směs šedomodře polarisujících, výtvory práškovými zkalených průřezů ne-
felinu a hojných skoro bezbarvých, neb jemnými proužky sklovitými zkaleuých
krystalů trojklonného živce s hrotovitými, nahnědlými jehlicemi amfibolu, malými
úlomky biotitu a dosti hojnými, ponejvíce nahnédle obroubenými zrnky magnetitu.
Krystaly trodjklonného živce, jež v polarisovaném světle četnými, temnými proužky
se vyznačují, bývají po dvou jedr.otnících na spůsob složek srostlé. Porlyricky
vynikají hnědé neb íialově hnědé průřezy krystalů augitických, jež mnohé póry
plynové a bezbarvé mikrolithy uzavírají. Malé, sporé a bezbarvé, tenké, podélné
a šesterečné průřezy náležejí nepochybně apatitu. Co vzácnost vyskytla se v jedné
broušené destičce dvě přeménéná zrna olivínu.

156 n.

Velmi jemnoemý^ černošedý čedič od Radoušova u Úštéku^

jehož se co stavebního kamene užívá, vykazuje, pouhým okem pozorován, hojná,
černá, silně lesklá zrnka augitová a pod lupou bílé neb bezbarvé dílce.

Užijt-li se drobnohledu, tu vyniká ze stejnorodého, přeměněného, ponejvíce
práškovitě kalného magmatu trojklonný živec co převládající součást. Tento zau-
jímá téměř dvě třetiny veškeré hmoty čedičové, naproti tomu jest však mikrosko-
pický augit pouze v jednotlivých krystalech spoře rozšířen; tolikéž velmi sypce
rozdělena jsou větší a menší zrnka magnetitová. Mimo to objevují se v skryté
základní hmotě četné, malé, nahnědlé neb žlutavě červené úlomky šesterečné, jež
nepochybně haematitu náležejí a něco málo nahnedlých jehlic, které amfibolu patří.
Šesterče apatitové i podélné průřezy jejich vyskytují se dosti hojně. Ona část
destičky, jež náleží skryté základní hmotě, jeví se v polarísovaném světle temnou,
krystaly pak živcové, jež po více jednotnících složkovitě srostlé bývají, vy-
kazují našedivěle modré a bílé odstíny barev a toliko sporé, střídavě světlé a
temné (našedivěle modré) proužky, jež, sahajíce jen asi do třetiny podélných pnV
řezů^ na koncích co klíny vynikají. Zdá se tudíž, že z průřezů živcových mnohé jsou
jednoklonné.

Trachytový čedič z Rosetisteinu

podobá se čediči od Neštědic. V broušených destičkách vynikají již na pohled
3—4 mm. dlouhé, hnědé krystaly augitu a hojné, 1 — 3 mm. dlouhé, trojkloné kry-
staly živcové.

Za 400. zvětšení vyniká krystalicky celistvá hmota čedičová co rfizná směs,
skládající se z dlouhých, hrotovitých jehlic amfibolu, jednotlivých tyčinek živce,
méně četných, stejně rozdělených zrnek magnetitu a ze shluků velmi jemných
jehlicovitých mikrolithů amfibolových, jimiž bezbarvá, stejnorodjí, skrytá základní
hmota na pólo krystalovanou se stává.

Tyčinky živcové jsou vesměs trojklonné, ponejvíce zřejmě rýhovřiné a vyni-
kají v polarisovaném světle pestře barevnými proužky. Nemnohé z nich jsou i
úplně bezbarvé; největší jich část (zvláště ony větší krystaly) opatřena jest čet-
nými vrostlicemi hmoty čedičové.

Z Hutberku bez bližšího udání naleziště nalézá se ve sbírkách Českého
Musea kus, z něhož se broušená destička zhotovila.

Skoumáním objevil se trachytový čedič, podobný čediči od Neštědic, jenž ob-
sahuje hojné, velké tyčinky trojklonného i, jak se zdá, jednoklonného živce. Průřezy
augitové tohoto čediče jsou velmi bohaté vrostlicemi bezbarvých šestercft a krát-
kých, širokých, podélných průřezů, jež nepochyl)no nefelinu náležejí.

Skrytá základní hmota, na zdání jednotvárná, obsahuje nepochybně nefelin a
místy hojné, dlouhé, tenké mikroJithy. V ní rozděleny jsou též dosti četné
úlomky biotitu (snad i haematitu).

U. 167

b) TrachyUvé čelíce, bohaté nefelineB (leicitea).
Čedičová Hla v trachytovém fonoUtu mezi Povrly a Veselím.

m

Skrytý sloh čediče tohoto (srovnávaje se poněkud s oným čediče od Ncštědic)
jeví za 400. zvětšení zrnitě kalnou, nahnědle žlutou a v polarisovaném světle
temnou, skrytou základní hmotu, jež místy převládá a v níž skoro stejnou měrou
rozšířena jest sypká směs dlouhých bezbarvých (nefelinových) a podobných, avšak
nástinem do hnědá opatřených, nehrubě četných, tyčinkovitých průřezů (živec),
hrotovitých krystalů amfibolu a širokých, porfyricky se jevících krystalů augitu,
hojných úlomků biotitu a spoře rozděleného magnetitu.

Dlouhé, úplně bezbarvé krystaly, jež množstvím svým namnoze převládají,
zakončeny bývají jedním neb i více tupými jehlanci a spodovou plochou ; polarisují
nahnědle šedě a průřezy jejich jsou více méně pravidelné šesterče, jichž rohy
všude druhotným hranolem otupeny jsou.

Podobné, skoro bezbarvé, obdélníkové krystaly, jež nejsouce jako předešlé
zakončeny, nástinem do hnědožluta od prvních úplně bezbarvých (aneb méně do
hnědá zbarvených) poněkud se liší, bývají po dvou, někdy i po více (5— 7) jednot-
nících (jež pouze tenkými prou':ky sklovitými odděleny jsou) na spůsob složek
srostlé, polarisují namodrale bíle a slíibě nahnědle žlutě, jeví však, jelikož všude
skoro přeměněny jsou, slabé neb žádné temné proužky.

Rýhované, načervenale hnědé, na okraji ponejvíce laločnaté úlomky krysta-
lické a desky náležejí biotitu. Krystaly pak světlejší, nahnědle, jichž šesterečné
průřezy rovnoběžně s hranolovými hranami rozpukány bývají, připočísti sluší
amiibolu.

V průřezech biotitových i amfibolových bývají četné krystaly nefelinu uzavřené.

V jednom průřezu amfibolovém vyskytla se dialagu podobná, velmi jemně
rýhovaná deska co vrostli ce.

Spoře rozšířená zrnka magnetitu (titanového železa) jeví se ponejvíce v se-
ster cích.

K úplnému vyznačení této odrůdy čedičové ještě vytknouti lze zvláštní, ne-
zřťjmě čtvercové neb mnohostrané (ponejvíce šestistrané) žlutavě šedé, kalné prů-
řezy, jež (jsouce ve zvětralých fonolitech velmi hojné) skládají se z kalných, po-
nejvíce do tří směrů běžících vláken a svazečkň paprskovitých, kteréž se co
embryonální výtvory zeolitové prozrazují. Takové průřezy z fonolitů a mnohých
čedičů trachytových (zvláště onoho od Malého Března a z Kunětické hory u Par-
dubic) sledovati lze po stupních proměn až do patrných průřezů noseanu ; v tomto
čediči scházejí však určitější známky.

Této hornině čedičové podobá se

čedič od Neštědic^

jest však jemněji zrnitý a nefelinem (nepochybně i leucitem) bohatší, tak že jím
se naznačuje přechodní ráz k fonolitovému čediči od Želkovic.

Trachytový čedič od Neštédic má hutnost = 2082 (urč. 2 gr.)

158 n.

Velmi jcmnozmý čedič z Dubin od Libchavy horní nedaleko České Lípy

podobá se onomu od Neštédic, obsahuje však hojné, šedobílé průřezy olivinu.
Našedivěle žlutá, kalná, skrytá základní hmota jeho jest obyčejně bohatá tenkými
jehlicovitými mikrolithy a výtvory práškovými a jeví se v polarisovaném světle
temnou aneb slabě našedivěle prosvitavou ; zároveň dosti četně zastoupena jest bez-
barvá, avšak již porušená součást příčných, šesterečných a dlouhých pra voúhelných,
začasté na příč rozštěpených průřezů, jež nepochybně uefelinu náležejí. Mnohé ne-
určitě omezené, bezbarvé, rozpukané dílce, jsou bezpochyby sanidin. Vedle těch vy-
niká hojnost dlouhých, rýhovaných, nahnědlých krystalů amfibolových, temnohnědých
úlomků biotitu a poněkud větších, mikroporfyricky se jevících průřezů augitových.
Magnetit a titanové železo (převahou tvaru šesterečného) jsou méně četný, ale
stejně rozděleny. Zvláštním objevem jsou tuto i nazelenalé, kalné, vláknité, aneb
slabě zeleně bílé průřezy, jež, dosti hojně se vyskytnjíce, pouhým již okem co na-
zelenalá zrnéčka se jeví a snad olivinu náležejí. Obsahují vždy množství černých,
krátce jehlicovitých, přímých a křivých trichitň (titanového železa?) a hrají v po-
larisovaném světle (pro svou vláknitost) nejkrásnějšími barvami.

Ve větších, bezbarvých, pravoúhelných dílcích prozrazuje paprskovitá, jemné
vláknitá směs zeolitickou přeměnu nefelinu. Ze ony dílce v skutku přeměnou ne-
felinu povstaly, tomu nasvědčují téměř bezbarvé, široké, ostré obdélníky a pravi-
delné šesterče, v nichž za obyčejného světla pouze nemnohá, jemná, slabě naze-
lenale žlutá vlákna s podélnou puklinou ve středu pozorovati lze, jež však v po-
larisovaném světle pestrou vláknitost jeví, která celý průřez zaujímá. — Na nej-
tenších místech tohoto čediče vyniká proudovitý sloh mikrolithů, okolo větších
průřezů uložených.

Skoro krystalicky celistvým trachytový čedič od PracJiomet (Wcsthof)

srovnává se rázem skryté základní hmoty s oným od Neštédic. Temně polarísujíd,
nažloutle kalná, práškovitá, skrytá základní hmota převládá; v ní téměř stejné roz-
děleny jsou četné krystaly augitu, amfibolu a biotitu a neméně četná zrnka
magnetitová.

Dosti hojné jsou dlouhé, bezbarvé, modravě polarisující krystaly a jehlice se
šesterečnými příčnými průřezy, z nichž ony nepochybné nefelinu, tyto pak apatitu
náležejí. Tyže objevují se též co vrostlice v průřezech augitových.

Živci náleží pak nemnohé, místy kalné průřezy.

Čedič z Horké u Bakova

skládá se z práškovitě zrnité, skryté základní hmoty, jíž proniká jeinnozrná smés
převládajícího nefelinu, jednotlivých, méně četných mikro-porfyrických krystalů
augitu a práškovitého magnetitu. Jehlicovité krystalky apatitu jsou velmi četné.

n. 159

Namnoze vyvinuty jsou i skupiny kostrovitých a trichitům podobných vytvořil.
Mikroskopickým vzhledem svým podobá se hornina tato čedičům trachytovým.

Trachytový čedič od Ttchlovic

naproti údoh' Prosenmé vyniká co žfla, \'2— 3' široká, která při stavbě dráhy zdéh'
asi 50 krokft směrem J— S v krystalicky celistvém, černošedém čediči se objevila.
Trachytový čedič tento jest temné šedý, jemnozrné základní hmuty, vylou-
čením velmi četných, deskovitých krystalů augitu, místy i našedivěle bílými, kalnými
krystaly živce porfyrický a jako veškeré trachytové dolerity drůsnami analcinu
bohatý. Základní jeho hmota skládá se z nažloutle šedé, zrnité práškovité, v po-
larisovančm světle tenmošcdé hmoty, v níž ony pro čediče trachytové význačné,
nahnédlé jehlice amfibolu, jednotlivé bezbarvé neb nažloutlé tyčinky a nečetný
magnetit skoro stejné rozděleny jsou. Bezbarvé neb nažloutle bílé podélné prů-
řezy, jež ponejvíce z mnoha jednotuíkň složkovitě srostlé jsou, avšak na přič pestře
polarisují, často též soustředně paprskovitým, barevným třpytem počátek tvoření
se zeolitů prozrazují, náležejí bezpochyby trojklonnému živci. Skrytii základní
hmota skládá se však na zdání z přeměněného nefelinu a leucitu.

c) (>di£e trachvtové. iio8eaneiii bohaté.

Vynikajícími, velmi četnými jehlicemi amfibolu porfyrický, temnošcdý
čedič ze starého lomu na pravém svahu údolí Malého Března

tvoří asi IVo' tlusté žíly v trachytovém fonolitu. Mimo velmi hojné jehlice amfi-
bolové vykazuje čedič tento (pod lupou) jednotlivá, co víno žlutá, a našedivěle
bílá, slabě prosvitavá zrnka (nosean) a velmi sporé částečky co spyže žlutého kyzu.
Základní hmota jeho skládá se za 4(X). zvětšení z krystalické směsi převládajícího,
trojkloného živce s nefelinem, noseanem, méně četným magnetitem, a z kalné, mezi
krystaly vtěsnané hmoty. Tolikéž vyskytuje se tuto dosti značné nmožství prů-
řezů noseanových, jež z hrubší, modrošedým práškem zkalené síti temných jehlic
se skládají a kalnou, našedivěle bílou, práškovitou obrubou opatřeny jsou. Při
další proměně mění se modrošedá barva průřezů noseanových do hnědo žlutá,
sifování se zakalí, rozplývá se ponenáhlu v nepravidelné kopky práškové a průřezné
hrany stanou se tak neurčité, že pak tyto přeměněné dílce noseanové úplně se
podobají zrnitě práškovité, místy skupinami prášku zakalené, na zdání stejno-
rodé hmotě.

Šedočerná odrůda čediče trachytového z jiných žil čedičových téhož naleeištč

podobá se celkem čediči trachytovému od Prosemné. Krystaly trojklonného živce
vynikají dosti četně, velmi málo však porfyrický; spořejší jsou též porůznu uložené
jehlice amfibolové. Mezi součástkami směsi převládá zrnité kalná, nažloutle šedá,
v polarisovaném světle temnošedá, skrytá základní hmota, která se jeví po většině
co výtvor přeměny průřezů noseanových.

160 n.

Trackytový čedič ze žíly asi 1 ^In^široič, v trachytovéni fonolitu u mlýna BíUíhstreicherova

skládá se za 400. zvětšení výhradné z krystalické směsi přeměněného nosc^im
s augitem, amňbolem, úlomky biotitu a nestejně rozděleného magnetitu. Jemné
trojklonné tyčinky živcové, začasté paprskovitě uložené, vyskytly se pouze na ně-
kolika málo místech.

Trackytový čedič e Kunětické hory u Pardubic.

Velmi jemnozrná, nazelenale šedá hornina tato jeví za 400. zvětšení nestejnou
směs, která se skládá z převládající, nažloutlé neb slabě nahnědle žluté a zrnité
kalné (z přeměněného noseanu povstalé) skryté základní hmoty, ze shluků nefelinu,
necetného amfibolu a spoře rozděleného, ponejvíce jemnozrného magnetitu; mimo
to zastoupen jest tu i apatit v množství poměrně dosti velkém. Velmi hojné, po-
nejvíce malé, šesterečné, a jak se zdá, též osmerečné, méně zřejmě omezené průřezy,
jež sypkým práškem magnetitu a temnými zrnky práškovými vyplněny jsou, jeví se
co zřejmé pi-ůřezy noseanu. Podélné průřezy nefelinové, vesměs kalné a značně přemě-
něné, zrnky práškovými a mikrolithy, s hranami rovnoběžně uloženými, opatřené, podo-
bají se oněm z fonolitu ; tvoří ponejvíce krjítké obdélníky, mající ostrý obvod
02— 0*5mm. šíře a až 1*2 mm. délky a skládající větší díl hmoty čedičové; než i
dosti zhusta vyskytují se podlouhlé obdélníky, význačné řádkami zrnek práškových,
jimiž obrysy se zatemiiují. Tytéž pozorovati lze, podobně jako krystaly noseanu, Da
různých stupních přeměny; i v oněch nažloutlých, kalných, zdánlivě stejnorodých
dílcích, v nichž jemné, paprskovité zeolity již tvořiti se počínají, rozeznávati lze
shluky dílem čtverečných (nosean) dílem obdélníkových průřezů (nefelin).

Mimo to vyskytují se též malé, až Oo mm. široké, úplně bezbarvé šesterče
a obdélníkové průřezy, jež, objevujíce se velmi hojně, vzhledem k sousedním sou-
částem porušeným pouze apatitu přičísti se mohou.

Větší, až 1'5 mm. dlouhé a asi 02 mm. široké průřezy amfibolu objeviúí
se dílem osamotnělé, dílem ve shlucích; průřezy jejich jsou nazelenalé, šedozelené,
silně rozpukané a obsahují hojné vrostlice nefelinu neb apatitu.

Četnější, menší krystaly amfibolu jsou skoro ostrohrané a vynikají barvou
tcnmě zelenou ; celkem však súčastňují se jen poskrovnu ve skladbě čediče, zaují-
majíce asi ^^ hmoty čedičové.

Magnetit zajisté zastoupen jest částečně železem titanovým ; neboť nejčetněji
jeví se černá zrna v podobě průřezů šesterečných a sloupkovitých.

Povaha oné nasedivělé, kalně zrnité, skryté základní hmoty dlouho byla mi
nejasná, nyní však nemám pochybnosti více, že povstala rozplynutím se velmi
četných průřezů noseanových.

V jednom broušeném lístku čediče z Kunětické hory, který nepochybné
z čerstvého kusu vzat, panem ředitelem E. Jahnem z Pardubic mně ochotně zaslán
byl, objevily se mnohé, kalné, nažloutle šedé dílce co shluky zřejmých šesterců a
osmerců; ještě patrnější bylo omezení a slabé vynikání husté síti výtvorů práš-
kových na osamotnělých jednotnících, mezi nimiž nalezly se též mnohé, které mělj

n. 161

ještě zachovalé jádro, načernale modré, šesterečné neb osmerečné a ze zřejmého
sitování temných výtvorů práškových se skládiýící, tak že o určení oné převládající,
skryté, základní hmoty co výtvoru, vzniklého přeměnou průřezů noseanových,
nemůže býti žádné pochybnosti.

Velmi sporé, z mnohých jednotníků složené, podélné průřezy mohly by též
trojklonnému živci náležeti, ale úkazy polarisační tomu nenasvědčují. Tolikéž ob-
jevil se při bedlivém prohlížení broušeného lístku rozpukaný lichoběžníkový průřez,
který s průřezy sanidinovými z fonolitů se srovnává.

Ví. Čediče tachylytové,

jež v žilách V4' — 2' širokých (ponejvíce z tlustých, vodorovných sloupků se sklá-
dajících) zároveň s čediči trachytovými v nejmladším eruptivném horstvu českém
se objevují, rozmanitě se křižujíce a rozvětvujíce — bývají na svých stěnách 3'"— 4"'
širokými kůrami tachylytu pokryty a skládají se z magmatu, vyloučenými mikro-
litby poněkud krystalovaného, v němž malé krystaly aup;itu a živce po různu
mikroporfyricky vystupiyí. Povlaky tachylytové nejsou od hmoty čediče zřejmě
odděleny, nýbrž přecházejí v ní ponenáhlu. Z poměrů stáří jejich lze se domní-
vati, že v ohledu chemickém čedičům trachytovým se blíží.

Čedič tachylytový e V2' široké žily starého lomu v údolí Malého Března

jeví již na broušených destičkách světlejší a temnější skvrny, z nichž ony (za
400. zvětšení) vyloučením se množství droboulinkých mikrolithů co polokrystalované,
tyto pak co trichity a prášky bohaté dílce magmatu se objevují. Nikde se nevy-
skytuje magma co úplně bez tvarná hmota, nýbrž celá broušená destička okazuje
velmi hustou, ale nestejně rozdělenou směs mikrolithů a trichitů, která mocnými
vyloučeninami výtvorů trichitových a práškových na mnohých, i nejtenších místech
(broušené destičky) sotva prosvitá. Mezi mikrolithy a výtvory práškovými pře-
vládají načernale hnědé a nahnědle černé jehlice, z nichž dvě začasté jednu bez-
barvou jehlici uzavírají; ony náležejí nepochybně součásti augitické, tyto pak sou-
části živcové; mimo to objevují se též dosti četně krátké, co vlasy a vousy zkři-
vené, černé výtvory trichitové, jež nepochybně magnetitu a titanovému železu ná-
ležejí. Magnetit ve velmi malých zrnkách jest spoře a nestejně rozdělen.

Místy vynikají též světlejší dílce, v nichž krátké obdélníkovité mikrolithy
(nefelinu) zřejměji se pozonyí.

V celé broušené destičce převládá uložení trichitových a mikrolithových
jehlic v podobě čtverců a obdélníků, vynikajíc zvláště v polarísovaném světle za-
temněním uzavřených, velmi malých dílců magmatových.

11^

162 «

Celiaivýi černohnědým tachpUfUwý čedič ge iUy asi 2* široké^ ge starého lomu v údoU

Mál&ío Břesna.

Celistvá tato hornina obsahuje jen sporé krystaly augitové a bezbarvé jehlice,
jež porfyrícky vynikají. Základní jeho hmota jeví temnošedou, všude stejnou,
kalnou, v polarísovaném světle neúplně tmavou, nýbrž šedou hmotu, v níž sporé,
větší krystaly augitu, nemnohá, osamotnělá zrnka magnetitu, a četná trojklonná
(v polarisovaném světle barevnými proužky význačná) zrnka živce mikroporfyricky
vystupiyí.

Úplně beztvamá, šedivá, práškovitá, skrytá základní hmota jeví již při 400.
zvětšení četné, nepatrné mikrolithy, ale teprve za 800. zvětšení vyniká hustá, mi-
krolithická směs, která v našedivěle kalném, beztvamém magmatu uložena jest

Porfyricky vynikígící průřezy augitové vyznačují se ponejvíce krásným slohem
misko vitým, v jehož pásmech četné póry plynové a tekutá (s podélnými libelami)
a okrouhlé dílce hmoty čedičové uzavřeny jsou; pouze v některých vyskytly se
vrostlice nefelinové neb apatitové (s šesterečnými průřezy). Mnohé průřezy augitu
ukazují jemné rýhování a v polarisovaném světle pestrobarevné proužky, jaké
ukaziye živec trojklonný. Úkaz tento svědčí o tom, že ve větších krystalech au-
gitových četné, uzounké krystaly v podobě lamel směrem obráceným jsou vrostlé;
nebo< celý průřez skládá se začasté z tenkých destiček, jež kolmými ukončujícími
plochami rovnoběžně uloženy jsouce, v nejpestřejších barvách se střídajL

O tachylytu od Malého Břema.

Stěny tenkých žil tachylytového čediče, které vystupiyí na levém svahu
v údolí Malého Března, bývají pokryty hnědočernými, asi 3 — if^^ tlustými korami,
jež, vynikajíce silným skelným leskem a lasturovým lomem, nejsou od čediče ostře
odděleny, nýbrž zvolna do něho přecházejí. Kůry tyto jeví se v polarisovaném
světle co hmota beztvamá — co tachylyt.

Tachylyt, jenž i v tenkých třískách je neprůhledný, má tvrdost = 6 a
hutnost = 2*65 (urč. 0*854 gr.). Roztápí se snadno na kuličku, ale kyselinou
solnou rozkládá se obtížně, vylučuje kyselinu křemičitou v chomáčích.

Broušené destičky jeho, jež pro křehkost svou těžko se dají zhotoviti, jsou
pouze na nejtenších místech ke skoumání dosti prosvitné a jeví nahnědle-žlutou,
práškovité prosvitavou, zrnitými a chomáčovitými vyloučeninami zakalenou hmotu,
v níž osamotnělé mikrolithy, místy i sporé krystaly augitu a úlomky trojldonného
živce porfyricky vynikají.

Přeměnou stává se kalná, sklovitá hmota co oranž neb co citron žlutou,
světlejší, čistší a v polarísovaném světle není pak úplně temnou; nejčastěji jsoo
dílce tyto malé) okrouhlé, a souvisí tenkými pásky mezi sebou.

Mikroporfyrícké úlomky augitu a živce srovnávají se úplně s oněmi čediče
tachylytového.

Chemická studia českého čedičového horstva.

Již ke konci předešlého století byl čedič ze Zajícova (Hanšpurku) Klap-
TOthem^) chemicky rozebrán.
Rozbor jeho udává v 7o •

kyseliny křemičité zz 44*50
kysličníku hlinitého = 16-75

l>

železitého

.^—

20-00

»

vápenatého

zr

9-50

»

horečnatého

—

2-25

•

sodnatého

_

2-60

_J

vody

^^

200

97-60

Hutnost téhož čediče, Klaprothem určena = 8065.

Klaprothův rozbor vyložil Hessel ^ v ten rozum, že čedič Zajícovský (č. Hans-
purkský) může býti položen za směs augitu, magnetitu a labradoru. A výklad
Hesslův, podporován na jiných místech pozorováním zřejmých přechodů zjevné
krystalického doleritu do skrytě krystalického čediče byl základem onoho ještě před
nemnoha lety všeobecného náhledu, že ^čedič^ jest horninou labradorovou. Avšak
mikroskopický rozbor čediče Hanšpurkského objeviye, že v něm vyskytiýí se toliko

^} A. HeusB, Mineralogie 1801, II., 2., 562. — Ve gré mineralogii (11., 2., 133) vypigcge
A. Reass pokusy, jež konány byly o roztopnosti čediče Zigícovského takto: V žáru ped
na porcelán, v kelímka uhelném roztopen, tuhne čedič na hmotu zevně celistvou, &edou,
Tétáími zrnky magnetovce hojně posázenou a z části pokožkou co tumpach hnědou po-
krytou ; táž hmota, na lomu mdlá, zemitá a šedá co světlý popel a na omak velmi dr^ná,
jest — pod lupou pozorována — velmi jemné dirkovitá. Boxtopenim pozbyla 0 OS^.o své
váhy původní. O změnách iediče, jimiž podléhá v kelímku hliněném za téhož žáru, udává
ReusB (Mh). n. 2. 664) takto: v kelímku hliněném uzavřen roztápí se týž čedič vlivem žáru
pecí na porculán na černohnědé sklo, jehož tenké álomky jsou prosvitavé ; v tyglíku roa-
stekovém též se roztopil čedič na řídkou tekutinu, díl však téže vnikl do puklin masteku
a zbytek vykrystaloval se y podobě hnědých, lesklých, na povrchu rýhovaných a buňkovité
složných lÍ8tk(L

') Mineralogisches Taschenbuch 1824. 119.

164

II.

nepatrné stopy po živci trojklonném a že ona živci podobná součást hlavně z ne-
felinu a leucitu se skládá.

R 1829 podnikl Struve ^), hledaje stopy původu minerálních vod Českých,
chemická zkoumání některých hornin čedičových.

Z jednoho českého čediče (bez bližšího udání naleziště) zkoumána byla hor-
nina čerstvá, pevná, a zároveň v hornině porušené téhož čediče určeny byly žíraviny.

Rozbor udal v 7o-

horniny ČentTÓ s Tétráaim poraiené

kyseliny křemičtité = 50'86 —

kysličníku hlinitého = 16-66 —

„ železnatého = 14-77 —

„ vápenatého = 8-06 —

„ horečnatého = 095 —

, draselnatého = 1-35 262

„ sodnatého = 735 231

Bez odporu náleží rozbor tento čediči andesitovému, bohatému nefelinem.
A v rozboru čediče, porušeného větráním, zasluhige povšimnutí značný úbytek
kysličníku sodnatého a relativné zmnožení kysličníku draselnatého.

Jiné horniny čedičové zkoumány byly tím způsobem, že jemný prášek po
celou hodinu míchán byl vodou, jež byla za tlaku IVs atmosféry kyselinou uhli-
čitou nasycena.

16 uncí louhu tohoto obsahovalo v gránech:

kyseliny křemičité

kysličníku železnatého a sledy kysličníku
hlinitého a kyseliny fosforečné

„ strontnatého

„ vápenatého

» horečnatého

uhličitanu draselnatého

siranu „

chloridu „

uhličitanu sodnatého

siranu
chloridu

ií

íí

* čediče !z c. Podhorekéhol „.* ^*ř*f .

aPlattenberktt*

u Chebu

Bilinského

0-385

0-075
0017
6-547
1-828

0-353

0-911
0160
0109

u Mar. Umí

0-685

2-774
2-679

0-329

0-980
0199
0191

0-488
(K)17

1-692
0-869

0-210

0-588
0-400
0102

Novější rozbory českých čedičů vykonaly: Ebelmen, Rammelsberg, Kohler.
Jahn a Hoffinan.

I. Čedič z Eainmerbiihlu u Chebu (má zřetelný labrador (?) olivín a augit)
r) podíl téhož v kyselinách rozpustný = 64-8°/o; ») nerozpustný podíl := 35-2;
c) rozbor celé horniny. Ebelmen ^)

*) Pogg. Ann. 1826. 341.

') Gesteinsiuialyseii t. J. Roth 1861. f. 4,1.

n. 16FV

II. čedič z Andělského vrchu u Karlových Varů (má zřetelný augit a olivín ")
r) v kyselinách rozpustný podíl = 44'00; n) podíl nerozpustý n: 56*00; c) rozbor
celé horniny. Rammelsberg *).

in. Čedič od Bečova (má četný olivín ^) ; r) v kyselinách rozpustný podíl
= 4565 ; n) nerozpustný podíl =: 54*35 ; c) rozbor celé horniny. Kohler *)

L U. ffl.

e r n c r n c r n

Kyseliny křemičité = 444 41*8 45*5 45-73 33*74 55*16 45*06 34-16 54-22

kysličníku hUnitého = 122 146 8-6 10*49 14*41 ,7*42 13*46 13*66 13*31

„ železitého = 3*5 54 — 3*49 7*94 — 3*84 479 3*06

„manganatého = — — — 0*12 0*26 — — — —

„ vápenatého = 113 42 21*8 993 528 13*60 11*50 713 1518

„ horečnatého = 91 83 112 1130 955 12*68 10*58 1485 6*99

„ draselnatého = 0-81^- — 1*43 2*77 036 1*21 2*66

4' I

1*81
„ sodnatého = 2*7 j ^ ' — 187 3*42 0*66 2*49 1*44
vody = 4*4 6*8 — 314 690 — 150 3*30

Poznamenání: Ilnědošedý, bublínatý čedič (láva) z Eammerbiihlu jest (dle
rozboru mikroskopického) čedič leucitový; nahnědlý, pevný čedič z Andělského
vrchu jest čedič andesitový, bohatý v živci trojklonném.

V seznamu chemických prací výskumu Čech (po prof. Hoffmannovi) nalézá se
chem. rozbor čediče od Jičína (bez bližšího udání nalezištéX jenž udává v ^/o :

kyseliny uhličité zz: 0*90

, fosforečné = 0*60

„ křemičité = 50-80

kysličníku hlinitého I _ „ ^

„ železitého]

„ vápenatého = 342

„ horečnatého =z 0*82

„ draselnatého zz 4*51

„ sodnatého =z 1-61

') Gesteínsanalysen y. J. Roth 1861 p. 47.
*) tntéž

«) OHtíd Karlovarský (1) a

*) olivín Bečovský (II) obsahuji dle Rammelsberga (Rammelsb. Min. Chem. 4S8), pak olivín
z louky Jizerské (III.) dle Walmstedta (Dana a systém of mineralogy 257) v "/» :

I.
kyseliny křemičité = 39*34
kysličníku železnatčho = 14 85
„ horečnatého = 45*8 1
„ vápenatého nz —

^ hlinitého zz, —

100

IL

m.

44-67

41-54

10-76

8-66

41-84

50-04

2-35

kyal.

mang. 0.25

0-23

006

99*85

166 «•

O chemické povaze jednotUvých odrftd čes. čedičového horetva.

«

Aby se yyznačila chemická povaha jednotlivých odrůd čedičového horstva,
vytčených na základě rozborů mikroskopických a poměrů geologických, vykonal
jsem chemické rozbory čedičů z 11 různých nalezišf (z Pšanského vrcha a Loun,
z Hanšpurku (Zajícova), z Čertové zdi, ze Řipu, ze Slánské hory, z Milého, z Pas-
skapole, od sv. Ivana u Berouna, z vrchu Střižovického, od Dubic, od Veselé) a
Ůi (od Skalky, od Kolozruk a z Košfálu) získal jsem z laboratoře p. prof. Šafa-
říka. K tomuto účelu užil jsem i chem. rozborů pana řed. J. Jahna (z Kunětické
hory, ze žíly Spojilské a z Vlčí hory u Čemošína) moha je porovnávati s roz-
bory mikroskopickými na probách, jež mi pan ředitel Jahn laskavě zaslal.

Ještě před nemnoha lety pokládán byl čedič za skryto-krystalickou směs au-
gitu, labradoru a magnetitu a na tom základě, že v čediči přítomen jest labrador,
byly mnohé rozbory chemické vykládány.

Avšak již r. 1825 nalezl Hoffman^) v čediči z Hamberku u Bůhny zřejmé
krystaly bílého nefelinu a Girard (r. 1841) vyvozuje minerábií součásti z che-
mického rozboru čediče od Wikensteinu v Dolním Slezsku předpokládal pří-
tomnost nefelinu. Když pak pokusy chemickými se ukázalo, že značný díl četných
odrůd čediče, v kyselinách se rozpouštěje, kyselinu křemičitou co rosol vylučuje a
v kysličníku sodnatém bohat bývá, stala se důměnka velmi podobnou pravdě, že
v četných čedičích nefelin jest podstatnou součástí. A důmnenka tato ztvrzena
jest mikroskopickými studiemi čediče, jež Zirkel byl konal.

Studie Zirkelovy dokázaly, že v čediči místo živce ujímá často bud uefelin
neb leucit neb i hauyn, nosean, melilith. A tyto různé nerostní součásti, živec
zastupující, daly již Zirklovi postaČitelný podnět k roztřídění čedičových odrůd na
živcové, nefelinové a leucitové. Hauyn, nosean a melilith, jež vázány jsouce na
čediče nefelinové a leucitové, nevystupují ve množství převládajícím, nebyly po-
jaty v základy hlavního rozvrhu.

Hlavním rozvrhem čedičového horstva na odrůdy živcové, nefelinové a leuci-
tové — jejž Zirkel provedl na základě jakosti nerostní, objasniv jej četnými pří-
klady miskroskopických rozborů a rozšířiv jej podrobnějším roztříděním odrůdy
živcové dle rozmanitosti skrytého slohu — byla naznačena různost oněch tří odrůd
i v ohledu chemickém.

Další postup mikroskopických a chemických studií čedičového horstva ukázal
ku potřebě, by při rozvrhu zřetel se měl nejen k jakosti součástí chemických,
nýbrž i k jejich poměrnému množství, k celkovému mikroskopickému vidu, t. j.
ku podobnosti, jakou jeví horniny čedičové k horninám příbuzným, k melafyrům,
andesitům a fonolitům a pokud možná i ke stáří poměrnému a k způsobu vzniku.

A na těchto základech spočívá na str. 42. podané rozvržení českého čedičo-
vého horétva, jež najde zajisté obdoby i v čedičovém horstvu zemí jiuých.

^) Pogg. Ann. m. 78. — ZixkéVn Petrographíe H. 294.

n. 167

I. Čediče magmatové.

Čediče magmatové, jsouce směsí augitu, magnetitu a sklovitého magmatu,
vykazqjí v chemických rozborech 38*7— 42*5 7o kyseliny křemičité, 3*6 — 6*3 \
žíravin a 3 — 6 % vody.

Množí-li se magma — jehož hmota dle výkladu chemických rozborů směsi
nefelinu a anorthitu nejvíce se blíží — přibývá žíravin a ubývá kyseliny křemičité ;
T tomtéž poměru stává se snazším rozklad kyselinami, jímž se kyselina křemičitá
Y podobě chomáčů (méně v podobě rozsolu) vylučuje.

Ne méně důležitý vliv na ubývání kyseliny křemičité má přítomnost olivinu,
jenž ve skladbě mnohých, tmavých, magmatových čedičů dosti hojně se súčastnuje,
ve světlých odrůdách však jen spoře se nachází. Světle Čediče magmatové, po-
kročivše v rozkladu, bývají bohatý v uhličitanech a ve vyloučeninách beztvamé
kyseliny křemičité a kysličníku hlinitého, tmavé čediče magmatové mívají i výtvory
zeolitické (někdy v podobě kuliček paprskovitého slohu).

J. Temný čedič magmatavý od ^Skalky u Velminp^

obsahující místy velmi drobné kuličky paprskovitých zeolitů, pak zrnka vápence a
opálovité kyseliny křemičité.
Hutnost = 2-823.

Chemický rozbor, vykonán v laboratoři p. prof. áafařfka, udává v %:

vody = 6*5
kyseliny fosforečné =: 1*3
« křemičité = 42*5
kysličníku hlinitého = 12*7
, železnatého =11*4
. manganatého = 1*3
„ vápenatého = 13' 1
, horečnatého = 6*8
žíravin = 5*8
Poněvadž v čediči tomto mimo augit, magnetit, olivin, apatit, kalcit (neb do-
lomit) a opalovitou kyselinu křemičitou žádné jiné součásti nerostní není, tož není
pochybnosti, že značné podíly žíravin jakož i bezpochyby část kysličníku vápena-
tého magmatu náležejí; hledíce pak k nevelikému množství kyseliny křemitíté,
můžeme chemickou skladbu sklovitého magmatu vyložiti v ten způsob, že nejvíce
se blíží směsi nefelinu a anorthitu.

Větší část vody, již vykazuje rozbor chemický, souhlasí s četnými výtvory
zeolitů a jiných nerostů druhotných, jež objevuje drobnohled ; větší pak podíly
kysličníku vápenatého připouštějí domněnku, že by tímto zeolitickým nerostem mohl

býti skolezit

Tyto pravdě nejpodobnější domněnky položeny jsou za základ rozvrhu po-
měrů kyslíkových dle jednotlivých nerostních součástí, skládajících čedič magma*
tový od Skalky.

168

n.

Poměry kyslíkové jednotlivých chemických součástí a rozdělení jejich dle sou-
částí nerostních:

vody

6-777

skolezit

apatit

ma{

^a

1 aaorthit

augit

olivín

ma-

oefelln

gnetít

0-722

_

___

_

m^t^

kyseliny fosforečné .

0-732

0-732

—

—

—

— 1

- křemičité
kysličníka hlinitého .

. 22078

1-442

—

6 376

0-944

11-983

133

6-930

0-722

— .

4-600

0-708

—

M želeaiatého .

2-633

-.

—

— >

—

1-629

1-004 1

9 manganatého.

0292

—

—

—

0-292

1

„ vápenatého .

3-742

0-240

0-486

—

0*236

2-780

—

— 1

„ horečnatého .

2-720

mmm

—

• — ■—

— —

1-390

133

— —

„ sodnatého . .

1-600

—

1-600

—

—

Z toho pak vypočítati lze podíly jednotlivých součástí nerostních :

vody

kyseliny fosforečné . . .
„ křemičité . .

kysličníka hlinitého . .
„ železnatého .
„ manganatého
„ vápenatého .
» horečnatého
„ sodnatého .

sko-
lezit

apatit

magma

aagit

oliyin

magnetit

vody

1
úhrn

nefello snorthlt

0-812

2-779
1-646

0-84
6-977

1-3
1-701

12-272
9-637

6-812
27-721

1-817
1-616

0-826

23-067

6-88
13
9-73
3-475

2-66

3*326

6-886

f^o^- 4 847

5-688

»

1

3128

4-169

44-462

4-847

101-857

^. Temný iediě magnuUový ge iUy SpojUské (u Pardubic).

Chemický rozbor čediče tohoto, vykonaný E. Jahnem '), udává v 7o •

kyseliny křemičité = 38-72
kysličníku hlinitého = 14*43
„ železitého = 1920
„ manganatého = 0-63
n vápenatého = 9-72
„ horečnatého = 0*94
žiravin = 6*30
kyseliny fosforečné =, 0*76
ztráty při pálení = 6-70
Vypočet poměrů kyslíkových zmíněného rozboru a rozdělení jich dle sončástí ne-
rostních, jež bud mikroskopickým rozborem zjištěny aneb dle domnění přítomny jsou :

kyseliny křemičité 20*65

kysličníku hlinitého 6*74

„ železitého 6*76

„ železnatého —

„ manganatého 014

„ vápenatého 2-78

,y horečnatého 038

,, sodnatého 1-63

kyseliny fosforečné 043

') Živa 1869 sv. 4. str. 197.

apatit

magma

nefelin | anurtktt

aagit

olivín

_^

7-34

2-48

9-89

0-38

—

4-89

1-86

—

—

,^__

__

•^

292

«^B«

—

—

—

0*14

..1.

0-28

—

0-62

1-88

—

—

—

—

—

0-38

— .

1-63

—

—

».

0-48

—

—

—

- 1

IL

1G9

Z toho pak Tjcházejí tyto podíly nerostních součástí

•

•

•

■

)

apatit

magma

■efelln anerthlt

angit

olivin

1

ma- 1 ,
gnetit ^^"y

úhrn

kyseliny křemičité . . <
kysličnlka hlinitého .

„ železitého .
1 » železnatého

„ manganatého .

ff vápenatého .

» horečnatého .
žíravin (nepochybné kys.
kyseliny fosforečné . .

sod.)

• •

0-98

0*71
Clzz0'12

1-86

13*76
10-47

6*8
30*63

4*65
3*96

2-17
10*78

18*54

13*14
0*63
6-68

38^89

0*71

0*94
1*66

6

6

6*7

96'4i

Dle mikroskopického rozboru vyskytuje se olivin u větším množství (asi 5%),
nežli tuto vykazuje rozbor chemický.

3) Svittý^ magmatavý čedič z pahorku Fáanského u Loun.
Prášek čedičový šumí v kyselinách slabě. Chemický rozbor jeho udává v 7o •

vody = 2*918 (ure«no ^wám ¥ pronda kytollay obllCiti

kyseliny křemičité = 41*690
kysličníku hlinitého = 23-188
„ železitého = 13423
„ vápenatého = 8*615
„ horečnatého = 4*510
„ sodnatého = 3-218
„ draselnatého = 0*460
kyseliny fosforečné = 0*563
uhličité — 0*782
99-357"
V jiné průbě téhož čediče určeno 3-379^0 vody, 0-566^/o kyseliny uhUčité a
40-952«/o kyseliny křemičité.

Poměry kyslíkové jednotlivých součástí chem. rozboru a rozdělení jich dle
jednotlivých, mikroskopickým skoumáním buď zjištěných aneb dle domnění prsatých
součástí nerostních:

Tody

kyseliny křemičité
kysličnlka hlinitého .
železitého

iibiieiun ^.^ I sklov. mainna
rápeiiftty apatit ^

železnatého i
vápenatého
horečnatého
sodnatého
draselnatého
kyseliny fotforečné .
uhtičité . .

n

n

91
91

2*6
22*23
10-86

4-08

2-46

1*8

0*83

0*08

0-32

0*57

0*28

0-57

nefelin i anorthU

0*21

0-82

4-09
2*73

1 0*91

4*8
3*6

0-2}'^

augit

1*94

0-97
0-97

7*76
1-04

3*88

olirin

0-63

ma- opal a
gnetit Igibhiit

0*63

2*0

2-6

5-15

3-46

170

n.

Výpočet nerostních součástí z poměrů kyslíkových, naznačený y \ :

Yody

kyseliny křemičité . .

kysličníku hlinitého • .

ielezitého {

železnatého i

T^natého .

horečnatého .

sodnatého

draselnatého

kyseliny fosforečné . .

n

n
ft
ft

uhličité

uhličitan

vAp«Mt:f

apatit

0*98

0-78^
i-76

0-738

Cl

0*568
007

l-37«

magma

aefelin | anoHhit

angit

707
6*86

8-21

0-47

17-20

900
7-11

8-6
0-B

ÍO-11

14*55
2-24

8-78

3-89
2-42

olivin

1-18

1-57

31-38 1 8-75

ma-
gnetit

7-2

7-2

gibbsit' ^ni

2-9
9-66

7-41

19-96

101-68

n. čediče nefelinové

(nefelinitoidy, nefólinity a noBeanity).

Čediče nefelinoyé — skládajíce se z augitu, nefelinu a magnetita — vykazují
ze všech čedičových hornin nejmenší množství kyseliny křemičité, totiž 33'7— 4r8^/o,
naproti tomu obsahují 69— 9-0°/o žíravin a 0-7— 3-27o vody.

Čím více přibývá nefelinu, tím více jest žiravin a v tomtéž poměra kyseliny
křemičité ubývá. A to stává se u větší míře tehdáž, přidruží-li se nefelinu znač-
nější množství noseanu ; s tím srovnává se i chemický rozbor čediče nefelinového
z Milého vrchu, ze všech českých čedičových hornin noseanem nejbohatšího, udávaje
nejmenší množství kyseliny křemičité (33*7%) a nc|j větší podíl žiravin (97t).

Čediče nefelinové mají poměrně dosti čerstvé vzezření; v kyselinách šumí
slabě aneb docela nic a mimo uhličitany (a snad beztvamou kyselinu křemičitou,
gibbsit a limonit) nemívají jiných druhotních výtvorů nerostních (zeolitů a j.).

Nefelinitoid ee Zajícova (č, Han^urhu).

Temnošedý prášek čediče*) tohoto v kyselinách nešumí, pálením bere na se
barvu žlutavě šedou.

Chemický rozbor vykonán 2*4405 gr. udává v %:

kyseliny křemičité =: 41*794
kysličníku hinitého = 26*218
, železitého = 11*751
„ vápenatého = 8*873
„ horečnatého = 3-405
» draselnatého = 1*305
„ sodnatého =: 6*993
kyseliny fosforečné == 0*553

vody = 0*754

1

určeno t l-886ft gr. Týpoétma se Blrmal

101*646

*) Klaprothem určena hutnost = 3*066.

n.

171

Poměry kyslíkové chemických součástí a jich rozdélení dle součástí nerostních,
mikroskopickým zkoumáním zjištěných aneb dle domnění přítomných.

Kozdělení poměrů kyslíkových dle chemických součástí:

Poměry kyslíkové

apatit

leacit

nefelin

augit

olivín

zbytek

352

711

9-60

0-68

(1-48)

—

1-32

4-74

1-31

(4-87)

-^

—

—

1-78

—

0206

—

—

2*84

—

—

—

0-68

0-68

-^

0-22

—

—

—

—

0-22

1*58

—

—

0-31

—

—^

—

—

kyseliny křemičité 22*29

kysličníku hlinitého 12*24

,1 železnatého —

„ vápenatého 2*54

» horečnatého 1*86

n draselnatého 0*22

„ sodnatého 1*80

kyseliny fosforečné 0*31

Pfi tomto rozdělování poměrů kyslíkových přgalo se, že leucit, jsa velmi bo-
hatý v kys. sodnatém, 1 atom kysličníku draselnatého a 1 atom kysličníku sodna-
tého obsahuje; zbytek kyslíku z kyseliny křemičité pochodí nepochybně odtud,
že přítomna jest tu hmota opálová, větší pak zbytek z kysličníku hlinitého od
pleonastu, jemuž by část temných, nahnědle prosvitavých zrnek náležeti mohla.
Že vskutku leucit českého čedičového horstva velmi bohat jest kysličníkem sod-
natým, tož dokazuje též chemický rozbor čediče leucitového z Paskapole.

Procentový výpočet součástí nerostních z poměrů kyslíkových:

kyseliny křemičité . .

kysUčnlka hlinitého . .
. želczitého |

ielematého i
vápenatého .
horečnatého
draselnatého
sodnatého .

kyseliny fosforečné . .

n
I)

apatit

0-72

Cl

0*65
0*09

lendt inefelin! angit ' olivin

6*6
9*88

1*29
0*85

1*36 11-67

13*31
10-15

17*81
2*8

6-12

7*78
8-19
1-7

1*28

29*68 ! "38 28

1-7

2*98*)

ma-
gnetit

zbytek

2-78
10-48

0*75

úhrn

100*78

Nefelinii b Čertovy edi u Českého dubu.

Hutnost tohoto čediče (22 gr. urč.) = 3 095.

Prásek v kyselmách nešumí, rozkládá se však z části kyselinami, vjlučiýe rotoL
Částečný chemický rozbor čediče z Čertovy zdi z lomu .na břízách*, udal v \ :

kyseliny křemičité =: 4076

kysličníku hUnitého = 25*98

železitého = 13-11

n vápenatého n

9 horečnatého =

kyseliny fosforečné =

8-97
2-86
0-59

^ Porovnáme-li mikroskopický a chemický roshor, jeví se pereentOTé mnoistri olivina poněkud
vétif, aú 4—6%.

172

II.

Chemický rozbor čediče z „Čertovy zdi" blíže Smržová vykazoval v 'Vo-

kyseliny křemičité = 39*36 (▼ypoíten* co dopinsk)
kysličníku hlinitého = 2025
„ železitého \ _ ^g.^g
„ (manganitého) j
„ vápenatého = 10*21
, horečnatého = 5*43
kysličníku sodnatého (a málo draselnatého) = 6*95

kyseliny fosforečné = 0*47
ztráty při pálení = 0*80

roóoo'

Poměry kyslíkové druhého rozboru a rozdělení jejich dle nerostních součástí :

kyseliny křemidíté 20*99

kysličníku hlinitého 9*45

» železitého | ^.^^

„ ielematého 1 * ^^

„ vápenatého 2*92

0 horečnatého 2*17

„ sodnatého 1*79

kyseliny fosforečné 0*26

apatit

nefelin

augit

olivín

_

806

1004:

2*89

—

6-87

204

__

— .

2*27

0*72

017

—

2-76

—

—

—

—

217

—

1*79

—

—

0*26

—

—

—

Procentový výpočet nerostních součástí:

kyseliny křemičité . .

kysličníka hlinitého .
železitého .
železnatého
vápenatého
horečnatého
„ sodnatého .

kyseliny fosforečné . .

ztráty při páleni . .

n
n

ma-

BOQ-

apatit

nefelin

angit

olivin

gnetit

hmem

B ,

1511

18-82

5-42

_

89*35

—

11*60

4-37

—

16*87

—*

—

—

—

(1*74
0-76

1*74

—

—

10*21

2*34

13-31

0*59

—

9*62

—

—

10*21

—

—

6*42

—

6-42

—

6*94

—

—

—

6*94

0*46

—

—

0*46

—

—

—

—

0*8

1 *Ó6

33*65

43*02

"1318

2*6 I

9410

zbytek

4-38

4-38

Dle mikroskopického rozboru obnáší množství magnetitu asi 5 % > zbytek
kysličníku hlinitého poukazuje snad k přítomnému pleonastu.

Noseanit e Řipu (u Roudnice),

Hutnost (určena 38 gr.) = 304.

Prášek čediče tohoto v kyseUně chlorovodíkové nešumí, ale srosolovatí,
nechá-li se déle státi.

II.

173

Chemický rozbor, proveden 2*691 gr^ udává v \:

kyseliny sírové = 0*667

„ fosforečné = 2*040

, křemičité = 40*728

kysličníku hlinitého = 13*396

železitého = 21*657

•

9 vápenatého = 8*561

9 horečnatého =: 4*334

žíravin = 7-675

ztráty při pálení = 1*274

100*287

Odecte-li se voda, jest pak ve 100 dílech:

kyseliny fosforečné = 2060

„ sírové = 0*674

křemičité = 41134

kysličníku hlinitého == 13*529

železitého = 21873

„ vápenatého =: 8*601

n horečnatého = 4*377

žíravin = 7*753

Poměry kyslíkové jednotlivých součástí a jich rozdělení dle nerosta, tento
čedič skládajících:

kyseliny fosforečné

^ sirové . . .

0 křemičité . .

kysličníku hlinitého .

„ želeinatého

ielexitého .

vápenatého

horečnatého

sodnatého. .

ff

9

m

1-160
0*404
21*860
6-316
3 701
1-011
2-467
1-761
2-000

apatit

I

nosean

1160

0-773

0-404
1-616
1-212

O-ftSS

nefelin

6213

4*386

1-462

am-
fibol

18-464
0-718
3-364

1-684
1*684

olivín

0067

0*067

ma-
gnetit

0*387
1-011

Při vypočítávání poměrů kyslíkových položeny jsou žíraviny co kysliční^F
sodnatý, ač tu i něco málo draselnatého přítomno jest Rozdělení kyslíku, nále-
žejícího kysličníku železnatému a železitému odvozeno z výpočtu amfibolu a ma-
gnetitu. Pro výpočet noseanu vzalo se za základ množství kyslíku kyseliny sírové,
pro nefelin zbytek kyslíku z kysličníku sodnatého. Za zásady amfibolu přijaly se
jeden atom kysličníku vápenatého, jeden atom horečnatého a dva atomy železna-
tého. Ze zbytku kyslíku kysličníku horečnatého vypočítáno množství olivinu a ze
zbytku železa množství magnetitu. Magma, jež toliko sporé podíly zaqjímá, ne-
bylo do výpočtu vzato.

174

n.

S tímto rozdělením poměrů kyslíkových jednotliyých nerostA soohlasí toto
percentové, nerostní složení:

apatit

nosean

«
nefelin

amfihol

olivín

magnetit

chloru

kyseliny fosforečné .
0 BÍroTé . . .
n křemičité . •
kysfičnika hlinitého . .

0 želematého

0 ielezitého . .

0 Tápenatého .

0 horečnatého .

0 sodnatého . .

úhrnem .

<

0-342
2060

2-684

0-674
8111
2-612

_

2-086

11-960
9-898

6-666

26-918

1-637

16*188

6-894
4-210

0-129
0167 '

1-179 !
3-370

6-0867o

8-382%! 27-018%

62-697%

0-296%!

4-649%

Y okrouhlých číslech skládá se noseanit z Řípu ze 537o amfibolu, 27% n^
felinu, 8'57o noseanu, 6% apatitu, 5^0 maguetitu a 0'b\ olivínu.

Noseanit ee Solné hory u Slaného.

Hutnost = 3-060 (urč. 4 gr.).

Zeleno-šedý prášek čediče tohoto nabývá pálením barvy žlutavě-šedé ; v ky-
selinách vystupují z něho pouze jednotlivé bublinky kyseliny uhličité, aniž by šuměl.
Odvážené množství 2*6105 grammů udalo v 7o •

kyseUny křemičité = 39*479

kysličníku hlinitého = 19203

„ železitého = 18*616

0 vápenatého = 10-478

0 horečnatého = 0*304

0 sodnatého =: 6*696

0 draselnatého = 0*621

vody =z 3-253

kyseliny fosforečné = 1*859

0 sírové == 0*284

Y jiné průbě téhož čediče nalezeno 1*249 7o kyseliny fosforečné.

Odečte-li se voda, udává pak vypočet tato procenta jednotlivých součástí a

jich množství kyslíku:

}

určeno 1*98 gr.

kyseliny fosforečné = 1906

„ sírové = 0*291

křemičité = 40*474

kysUčníku hlinitého = 19*686

0 železitého = 19 085

, vápenatého = 10*743

0 horečnatého = 0*311

0 drasehiatého = 0*636

sodnatého = 6*864

. 1073

. 0-174

. 21025

. 9191

. 5-730

. 3-069

. 0-124

. 0108

. 1-771

n.

175

Bozdčlení poměrů kysUkorých dle nerostů mikroskopickým rozborem
qištěnýcb :

kyseliny křemičité .
kyBličnilni hlinitého .
železitého

n

kyteun

želesnatého .
vánenatého .
horečnatého
draselnatého
Bodnatáho .
by fosforečné . .
sírové . . .

apatit

nosean

nefelin

amfibol

olifin

__

0-696

7-48

12-70

0-186

—

0'6S2

4-96

3-66

—

^-.

^_

•i_

8-99

0062

071

—

—

2-36

—

—

•—

—

—

0-124

—

—

0-11

—

—

—

0-232

1-64

—

—

1078

—

—

—

0-174

—

—

—

Percentový výpočet nerostních součástí z poměrů kyslíkových :

kyseliny křemičité . .

l^vličníkn hlinitého . .
železitého
želesnatého .
yápenatého .
horečnatého •
draselnatého
. Bodnatého

kyseliny síro?é . . .
, fosforečné . .

chlom

n
n
n
I)
n

apatit

2-48

nosean

1-34
112

1-91
0-32

4-71

0-90
0-29

3-66

nefelin

18*93
10*60

0-64
6-97

3114

am-
fibol

olivin

ma-
gnetit

souhrn

28-81

7-84

17-96
^8-26

0-86

0-28
0-31

57-86

0-94

67t

89-48

19-66

23-28

10*74
0-81
0*64
6-87
0*29
1-91

Í02-9Í

Dle rozboru mikroskopického zdá se, že jest amfibolu o něco méně (asi po-
lovice veškeré hmoty čedičové), noseanu a olivinu o něco více.

Noseanit e Milého vrchu (u BěhHe).

Světle-šedý prášek čediče tohoto šumí v kyselinách velmi slabě;
stává se světlejším, nabývaje barvy žlutavě -šedé.

Odvážené množství 2*28 gr. udalo v 7o •

kyseliny křemičité = 33-734

kysličníku hlinitého = 30 160

„ železitého = 12 062

„ manganatého = stopy

„ vápenatého = 9188

„ horečnatého = 4-367

„ draselnatého = 1-611

„ sodnatého = 7489

kyseliny uhUčité = O 659

vody = 3061

102*331

pálením

I

orčeno 8-614 gr.

176

n.

Mimo to 0'4^/o kyBeliny titaničité a stopy po kyselině fosforečné.

Množství kyseliny uhličité 0-6597o srovnává se s 0'SSd\ kysličníku vápe-
natého, činíc l'498^/o uhličitanu vápenatého.

Odečte-li se voda a uhličitan vápenatý, udává výpočet tato percenta jednot-
livých součástí:

Poměry kyslíka
. 17-923
. 14-4D3

kyseliny křemičité = 34*503 . . .

kysličníku hlinitého = 30847 . . .

„ železitého = 12;337

„ vápenatého = 8-539 . . . 2-439

„ horečnatého = 4*466 ... 1786

„ sodnatého = 7660 ... 1 977

„ drasehiatého = 1*648 . . . 0*280

Dle mikroskopického rozboru skládá se čedič z vrchu Milého z amfibolu,
noseanu, nefelinu, olivinu a ze součásti podobné magnetitu. Poněvadž se kyselina
sírová neurčila, nem' základu, na němž by se množství noseanu vypočítalo. V ná-
sledujícím rozdělení poměrů kyslíkových přijalo se, že žíraviny nefelinu z jednoho
atomu kysličníku draselnatého a čtyř atomů sodnatého se skládají, přebytek pak
kysličníku sodnatého položil se za základ k výpočtu množství noseanu.

Rozdělení poměrů kyslíkových dle jejich nerosthích součástí :

kyseliny sírové . . .

„ křemičité . .

kysličníku hlinitého

„ železitého .

„ železnatého

„ vápenatého .

„ horečnatého

„ draselnatého

„ sodnatého .

nefciin

nosean

amfibol

067

_j

i 610

2-29

7-74

4-2

1-72

21

.^.^

^^_

1*43

—

—

2*44

0-28

_

.^_

1-12

0*86

—

olivín

1-79

1*79

Percentový výpočet nerostních součástí:

kyseliny sírové . . .
„ křemičité . .

kysličníku hlinitého . .
železitého .
železnatého
vápenatého .
horečnatého
draselnatého
sodnatého .

n
n
n
ti
n
n

11-44
8-995

1-64
4-84

26-41"

0-96
4-29
S-68

8;33
12-25

14-61
4*5

6-43
8-54

38-98

zbytek; úhrn

3-85

4-47

7-82

6-72

5-72

13-7*)

0-95|'
83-59
30-88;

1 1215

8-54
4-47
1-64
7^67

^99-89

*) Značný zbytek kysličnika hlinitého pochází snad z části s vyššího udáni kysličníka hli-
nitého; jest vsak i pravdé podobno, že pookaziiýe spise ku phtomnosti hlinitého nexoitii,
pleonasta neb hercynitu podobného.

n.

177

ni. čediče leucitové.

(čediče leucitoidové, leucitové a peperinové).

Z leucitofýrů č. čedičů leucitových v užším smyslu — jež tvoří směs augitu
Icucitu, nefelinu a magnetitu — užilo se k chemickému rozboru jen čediče z Pa-
skapole, jenž vyniká v broušené destičce nejkrásnějšími a nejčetnějšími průřezy
leucitovými. A tento obsahuje 43°/o kyseliny křemičité, 5'97o žíravin a 2*6% vody.
Na první pohled vystupuje v chemickém rozboru množství kysličníku sodnatého
(3*7°/o), jež téměž o třetinu množství kysličníku draselnatého (2'237o) přesahuje, na-
proti tomu udává mikroskopický rozbor skoro dvakrát větší množství leucitu co
nefelinu ; z toho plyne, že hmota leucitová čediče tohoto považovati se musí za velmi
bohatou v kysličníku sodnatém. Čediče leucitové obsahují méně olivinu než č. nefe-
linové, mají však ze všech čedičových hornin největší množství biotitu. To platí
výhradně o čedičích pcperinových, jež vynikají porfýrickými krystaly augitu a amfi-
bolu, v nichž biotit často se objevuje hmotou svou přeměněn v rubelan neb ve
steatit (mctasomat. pseudomorphosu).

Čedič e Paskapole.

Šedý prášek čediče tohoto v kyselinách nešuraí; pálením stává se světlejším
a nabývá nástinu do žluta.

Odvážené množství 2'37G gramů vykázalo v ^1^:

kyseliny křemičité = 43* 109
kysličníku hlinitého = 27344
železitého = 11-658
vápenatého = 7*495
horečnatého = 1698
draselnatého = 2-2361
sodnatého = 3711 j
vody = 2-628
Mimo to nalezeno 0-610% kyseliny titaničité a 0107% kyseliny fosforečné.
Poměry kyslíkové chemických součástí a jich rozdělení dle jednotlivých ne-
rostů, jež tuto horninu čedičovou skládají ;

9

n
n

Poměry kyslíkové

Rozdělení pomérft kyslíkoTých

apatit leucit 'nefelinj augit : biotit n*;°^;*

kyseliny křemičité 22-99

kysličníku hlinitého 1276

železitého ........ j 3.497

železnatého (

vápenatého 2* 14

horečnatého O' 68

draselnatého 0-381

sodnatého 0*958

kyseliny fosforečné 006

titaničité 0238

vody —

n
f»

n
n
n
n

— 608

— , 2-28

004 —

— 0-88

— 0-38
006 —

2-6
1-73

0*578

8
1-4

1*9
21

^ * I

102 ' —
— i 0-236
0*24

0*68

0-238

12

178

n.

Výpočet percentového iimožství jednotlivých nerostů a jich chemických součástí:

kyseliny křemičité . .

l^sličnlkn hlinitého. .
„ ielezitého .
„ ieleznatého
„ yápenatého .
„ horečnatého
0 draselnat. .
„ Bodnatého .

kyseliny titaničité . .
0 fosforečné . .

yody

apatit leucit

nefelin

augit

biotit

tltanoré
ieleto

ma- 1
gnetit

zbytek

úhrn

014

0107
Cl 0-017

0*264

11*4
4-88

2-23
1-47

19-98

4875 15
3-713 3

— 8-6

— 7-35

2-24 —
iO'828 1 dS'95

3-2
2-2

1-7
7l"

J214

0-61
2-75'

1

8-64
13-5

2-628

1

43-17
27-3

11-7

7-49

1-7

2-23

3-71 ;

061
0107

2-628
100-645

Zdá se, že značný přebytek kysličníku hlinitého a kyseliny křemičité původ
svůj má dflem veskrovněji udaných podílech kysličníku horečnatého a vápenatého,
dílem i v pokročilém již rozkladu, jenž se jeví vyloučením kyseliny křemičité a
hydrátu kysličníku hlinitého a snad i v přítomnosti pleonastu.

Dle mikroskopického rozboru jest množství augitu poněkud větší, též podíly
magnetitu, ale množství apatitu, leucitu a nefelinu srovnává se s výpočty che-
mického rozboru.

. Čedič peperinavý z Vlčí hory u Čemošina

byl chemicky skoumán E. Jahnem. Rozbor udal v ®/o-

kyseliny křemičité zz 42*40

kysličníku hlinitého z= 11-80

, železitého = 2674

„ manganatého =: 0*74

„ horečnatého = 022

„ vápenatého = 10*96

žíravin = 4*40

kyseliny fosforečné = O* 76

ztráty při pálení = 330

101-32
Výpočet poměríl kyslíkových a rozdělení jejich dle nerostních součástí,
čedičovou horninu skládajících:

tuto

kyseliny křemičité

kysličníku hlinitého

železitého

železnatého

manganatého ....

yápenatého ....

horečnatého ....

X/...1:.. ) kysličníku draselnatého

*^'*™ I „ sodnatého .

kyseliny fosforečné

91

>i

apatit

leucit

nefelin

augit

oli?in

22-61

—

2-96

2-66

11-40

018

5-51

— .

111

1'71

1C3

—

8*02

—

—

—

—

—

_

2*68

0-09

017

—

—

—

017

_

313

0-28

—

2-85

_—

009

—

—

—

—

009

037

—

0-37

-^

1

1 ^~"

,

0-57

—

0-57

_

0-42

0-42

—

tmmi^

—

—

11.

179

Percentový výpočet nerostních součástí čediče pepennového z Vlčí hory
u Čemošína:

kyseliny křemičité . .

kysličnika hlinitého . .
„ želczitého

„ železnatého .
» manganatého
jf vápenatého .
„ horečnatého

ifravin f ^^^ draselnatého
^™^" I kys. sodnatého
kyseliny fosforečné . .

vody

apatit

1

lencit nefelln

angit

olíyin

ma-
gnetit

zbytek

úhrn

m i

* m
•

•
•

•

0-98

*

0-76
d- 0-12

6-65
2-38

■ ■

2-3

4-81
3*66

2-2

21-38
3-5

12-06
0-74

9-98

0-34
0*40
0-22

12-46

10*32
2-26

3-30

42-40
11-80
26-74

0-74
10-96
0-22
2-2
2-2
0-76

3-30
101-34

1-86

To^-ié** To-67

47 66 i 0"96

"12-46

15-88

VI. čediče živcové.

Chemický ráz jednotlivých skupin č. živcových záleží hlavně v kvantitativné
různosti minerálních součástí, toliko v oboru čedičů andesitových a fonolitových
též v různosti kvalitativně.

■

1. Čediče melafyrové.

Čediče melafyrové, v nichž živcová součást nejméně polovici veSkeré hmoty
čedičové zaujímá; obsahují buí málo nefelinu aneb týž úplně jim schází. Tolikéž leucit
tu schází. Krystalická směs skládá se pouze z několika málo nerostů, totiž ze
živce, augitu a magnetitu, k« nimž se jen pořídku více méně olivinu a sporé
magma přidružují. Vesměs trojklonný živec jeví se co oligoklas. Poněvadž i ve-
likost součástí jest po většině stejnoměrná, bývá i skrytý sloh skoro stejný.

Z čedičů melafyrových použilo se k chemickému rozboru pouze čediče od sv. Ivana
u Berouna a tento vykázal 45-87o kyseliny křemičité, 5^0 žiravin a 2'íí^Iq vody.

Melafyrový čedič od sv. Ivana.

Chemický rozbor čediče tohoto udal v % •

kyseliny křemičité = 45*842
kysličníku hlinitého 1 _

„ železitého f " 3^>775

„ vápenatého = 6*030

„ horečnatého = 4-728
žíravin (l^I^vi^é kysličníku sodnatého a velmi

málo draselnatého) = 5065 (určeno 2*118 gr.)

ztráty při pálení = 2*625

12* k

180

n.

Poměry kysUkoTé

46-568 .

. . 24171

37-358

6-125 .

. . 1-75

4-803 .

. . 1-92

5-145 .

. . 1-327

Odečtou-li se určené podfly vody, vychází pak v ®/c

kyseliny křemičité =

kysličníku hlinitého 1 _

, železitého J ~

„ vápenatého =

, horečnatého =

kysl. sodnat. a něco málo draselnat. =

Pozoruj eme-li výsledky tyto, zvláště pak větší poměrné nmožství kysličníku
sodnatébo a menší kysličníku vápenatého, tož nelze jinak určiti onen trojklonný
živec, jenž v této hornině čedičové převládá než-li za oligoklas. Přijal-li se la-
brador za základ výpočtů, nevedly pokusy početní k žádnému výsledku. —

Položíme-li tudíž za základ, že oligoklastický živec v čediči tomto 10^/^ ky-
sličníku sodnatého a 4% kysličníku vápenatého obsahuje, temnožlutý pak dílem
nahnědlý olivín že z 29% kysličníku železnatého a 33% kysličníku horečnatého
(co hyalosiderit) se skládá, tož vypočítá se z poměrů kyslíkových percentové
množství jednotlivých součástí uerostních takto:

Poměry kyslíkové i

chem. součástí rozboru

oligoklasu

olivínu augita

kyseliny křemičité

kysličníku hlinitého

„ železitého

„ železnatého

„ vápenatého

„ horečnatého ,

„ sodnatého

. 24-171

'. 1-76
. 1-92
. 1-327

17-01
6-61

0-68
1-327

2-86

0-94
1-92

4-30

0-98 '
117 1

Z tohoto rozvrhu vychází pak skladba uerostních součástí, a sice :

I

kyseliny křemičité . .

kysličníku hlinitého .

„ železitého .

„ železnatého

„ vápenatého

„ horečnatého

„ sodnatého .

oligoklasu

32-74
12-016

2-03
6-145

61-93

olivinn

5-505

4-23
4-80

augita

8-277
2

4-41
4-095

14-53

18-78 I

Od kysličníku hlinitého a snad i od kysličníku železitého náleží nepochybně
ještě díl augitu; nehledí-li se však k tomuto vůbec nepatrnému podílu a vezme-lí
se v okrouhlých číslech 52% oligoklasu, 14-57o olivinu a 19% augitu (což s vy-
šetřením mikroskopického rozboru přibliženě se srovnává), zůstane zbytek 145%
pro magnetit.

2. Obecné čediie živcové.

V obecných čedičích živcových převládá augitická součást a trojklonný živec
zaujímá asi třetinu (aneb ještě méně) veškeré hmoty čedičové. Leucit schází.
Olivín jest ve množství velmi různém.

a) ObecDé Mi6t šivcové, majíd lahotilé masBi.

Čediče této skupeniny jsou více měně nefelínem bohaté. Tyčinkovité prů-
řezy jeho rozeznati lze od trojklonného živce — jenž nepochybně anorthitu náleží
— pouze ve světle polaríso váném. Nahnědlé, trichity bohaté magma jest více
méně, vždy však zřetelně vyvinuto.

Z čedičů tohoto skupení užilo se k chem. rozboru čediče od Kolozruk ; rozbor
ten, proveden v laboratoři pana prof. Šafaríka, vykázal v 7o*

kyseliny křemičité ;= 38 6G
kysličníku hlinitého ) ^

, železitéhoj = ^312
, vápenatého = 1280
, horečnatého zz: 973
žíravin = 5-38
Pozorujeme-li značné množství žíravin a malé pouze množství kyseliny kře-
mičité, tož můžeme již souditi o přítomnosti hmoty ncfelinové v hmotě čedičové
8 největší pravdě podobností, i kdyby průřezů nefclinových objeviti lze nebylo; to-
likéž ukazuje množství kysličníku vápenatého ku přítomnosti hmoty anorthitové.
Tato pravdě podobnost obou předeslaných důměnek, jimž i mikroskopický rozbor
nasvědčuje, vysvítá z následujícího výkladu rozboru chemického.

Množství kyslíku chemických součástí a jich přiblížené rozdělení dle jedno-
tlivých nerostů:

kyseliny křemičité 20*04

kyBličnlku hlinitého —

„ železitého —

„ železnatého —

„ vápenatého 3*66

, horečnatého 3'S9

žíravin (nepochybné kysličníka Bodnatého) 1*39

nefelin

anorthit

1

6-26
417

4
3

1-39

1

angit

olivín

1
2-6

3X92

3X92

Percentový výpočet nerostních součástí z poměrů kyslíkových :

nefelin

kyseliny křemičité
kysUčnflíu hlinitého .

„ železitého .

n železnatého

, vápenatého

n horečnatého
žíravin (co kyaličníka sodnatého)

11-72
8*93

6*38
2603

anorthit

7-6
6*43

35

17-43

angit

120
214

2-70
91

25*94

olivin

magnetit souhrn

7-3

972

1702

12

12

38*52
17-50
15-62

12-6
9-72
5 38

99-34

182 n.

b) Obecné 6eii6e iivcové
(s našedivěle bílým magmatem).

Obecné čediče živcové s našedivěle bílým magmatem nebyly posud chemicky
rozebrány ; dle mikroskopického rozboru lze však souditi, že i tato skupenina čedičů
v chemickém ohledu přechod činí k čedičflm andesitovým.

Sem náleží augitem velmi bohatý čedič z Malého Radechova u Kuří Vody,
jenž má 43*97o kyseliny křemičité.

3. Čediče andesitové.

Čediče andesitové obsahují mimo trojklonný živec též značnější množství ne-
felinu aneb častěji nefelin a leucit; hmota magnetitová ustupuje značně do pozadí,
olivin jest sporý aneb schází docela; naproti tomu zdá se, že melilit hojněji se
vyskytuje. Na tuto skupeninu obmezuje se hojnější objevování se hauynu.
jenž začasté v poměrně velkém množsví (co mikroskopická součást) v čedičích
andesitových se jeví. (Nosean, zdá se, že náleží hlavně velmi jemnozmým nefcli-
nitům, čedičům trachytovým a fonolitfim.) Poněvadž nerostné součásti velmi růzr
nými se jeví a v kolísavých poměrech kvantitativních zastoupeny jsou, lze se též
nadíti značných rozdílů v chemických výsledcích; vzdor tomu dají se vytknouti
přibližné meze kyseliny křemičité od 45*7— 506®/o a žíravin 4'4— S-T®/^.

Čediče andesitové, nefelinem a hauynem bohatší, vynikají mimo čediče tra-
chytové velikým množstvím zeolitů a vůbec druhotními výtvory nerostními. To(
patrný díikaz o snazším rozkladu vlivem vzdušnin, který též se snazší poru-
šitelností jejich v kyselinách se srovnává. V tomto případu pozorovati lze bud
slabé buď docela žádné šumění, a kyselina křemičitá vylučuje se ponejvíce ve
způsobe chomáčů, řidčeji co rosol.

Jemnozrný čedič andesitový sse Střiioviclé hory.

O chemickém rázu trojkloného živce učiněna již zmínka svrchu udaným určením
(nastr. 20.), že týž andesitu se blíží, jehož jfí = (asi) '/s Ca -[- % Na ~|- ^^ Mg.

Chemický rozbor čediče tohoto, jehož hutnost =: 2803 (určena 3.12 gr.), vy-
kazuje v 7o-

kyseliny křemičité = 50G4
kysličníku hlinitého!

, železitéhoj = ^^'^"^
„ vápenatého r= 5*39
„ horečnatého = 2*67

žíravin = 5*74 (vypočtených co doplněk ke loo)
^tráty při pálení == ^l-72

IL

183

Výpočet poměrA kyslíkových a jich rozdělení dle nerostů, mikroskopickým
rozborem zjištěných:

kyseliny křemičité 27*01

kysličníku hlinitého —

železitého —

železnatého —

vápenatého 1*54

horečnatého 1'06

sodnatého 1*48

»

n

19-60
7-36

100
0-45
1

216
1-46

0-48

Z toho pak následuje tento percentový výpočet nerostních součástí:

5*25

1-47
0-54
0-61

kyseliny křemičité . .

kysličníku hlinitého

železitého .
železnatého
vápenatého
horečnatého
sodnatého .

vody

n

n

n

ande-
sin

36*75
15*74

3-5

112

3*88

•60*99

nefelin

4-05
3-08

augit

1-86

9-84
1-64

6-62
1-89
1-52

9-99 j 21*51

magnetit

■ leitéoCGm !••

lecnatým dílem 1

pl«onmatem

5-79

5*79

voda

1*72
1*72

úhrn

10000

Čedič andesitový e Koštálu,

Chemický rozbor čediče tohoto, vykonaný v laboratoři pana prof. ŠafaHka
(průbou, v teplotě 100® sušenou), vykázaJ v ^1^:

kyseliny křemičité = 47*02

kysličníku hlinitého = 19-34

„ železitého = 5O0

G-53
0-05
8-78

2*36 (obsahajfcfho l-04<yo krsellnj nhliCIté)

6-40
1-04
3-45_
99-97

Prášek obsahoval 0-897o hygroskopické vody. Co dodatek určil jsem ztrátu
při pálení = 2-3®/o a množství kyseliny sírové = O-G^/q. V kyselině solné zahříván
rozkládá se a kyselina křemičitá vylučiye se v podobě chomáčů (z malé pouze
části i co rosol).

„ železnatého =

„ manganatého =

y^ vápenatého =

uhličitanu vápenatého =z

kysličníku horečnatého =

draselnaťého z=z

sodnatého =

11

184

IL

Výpočet poměrů kyslíkových a jich rozdělení dle jednotlivých nerostů, sklá-
dajících tuto horninu čedičovou:

kyseliny křemičité . . . 2507

kysličníku hlinitého . . . 903

„ železitého . . 1-50

„ železnatého . 1-46

„ manganatého . 0*01

„ vápenatého . . 2*85

„ horečnatého . 2*66

„ draselnatého . 0-18

„ sodnatého . . 0-89

kyseliny uhličité .... 0*76

9 sirové 0-86

kalcit

hauyn

nefelin

ande-
sin

leucit

augit

biotit

olivín

ma- <
gnetit

0-38
0-76

0-96
0-72

0-18

018
0-86

1-76
1-17

0-39

4-66
1-71

0-23
011

0-23

216
0-81

018
009

8-1
2

0-95
001
206
1-64

1-35
0-81

0-54

0-27
0-27

ví

0-6

^^ 1

Z rozdělení poměrů kyslíkových vychází toto nerostní složení horniny čedičové :

kyseliny křemičité
kysličníku hlinit.

železitého

železnat.

mangan at.

hořečnat.

vápenat.

draselnat.

sodnatého
kyseliny uhličité

„ sírové . .
vody

I)

n

kalcit

1

hauyn nefelin

lencit

ande-
sin

augit

biotit

olivin

ma-
gnetit

souhrn

1-33
104

2-37

1-8
1-54

0-63

0-7

0-6

3-3
2-51

1-51

4-05
1-73

106
0-36

7-18

8-65
3-66

0-27
0-80

0-89

15-21

4-28

4-27
004
410
7-21

35-li

2-53
1-73

1-85
5-61

0-51
0-67

1-18

5-00
2-25

35-95
15-45
6-00
6-52
0-04
6-39
9-97
105
3-45
1-04
0-6

6 27 "7-32

7-25

85-46

zbyt^

1107

3-89 I

2-3
17-26 I

Zbytek ll^O?®/© kyseliny křemičité a 3*89^/^ kysličníku hlinitého jest důkazem
buď malého udání žíravin v chemickém rozboru aneb pokročilého již rozkladu hor-
niny čedičové, t. j. dokazuje, že přítomna jest kyselina křemičitá a hydrát kysUč-
níku hlinitého. A toto potvrzují mnohé, vrstevnatými čarami označené, iníiltračnf
dílce v broušených destičkách, neméně i přítomné uhličitany. Dle mikroskopického
rozboru jest nefclinu mnohem více, než vykazuje výpočet chemického rozboru,
poniér pak ostatních nerostních součástí srovnává se přiblížené.

Chemický rozhoř čediče andesifového od Dnhic na Labi^

jehož prášek v kyselinách silně se rozkládá (aniž by šuměl) a kyselinu křemičitou ve
spůsobe rosolu vylučuje, udal v % : I. ii.

kyseliny titaničité zn 10G2 —

„ křemičité i= 45*007 —

kysličníku hlinitého = 19-023

„ železitého = 10181

„ vápenatého = 4023

» horečnatého = 1197

ztráty při pálení == 3271

kyseliny fosforečné =: 0*361

28-190

4-783
0-095

n- 186

K I. rozboru použito 2354 gr.

Nalezené množství kyseliny fosforečné 0-361 odpovídá lOT^/o apatitu. Mezi
žíravinami zaigímá kysl. draselnatý značný podíl, nebot sraženina s chloridem
byla dosti značná.

V laboratoři pana prof. ŠafaHka proveden též chemický rozbor čediče, který
nepochybné tolikéž od Dubic pochází a ten vykazoval v 7o-

kyseliny křemičité = 48*27
kysličníku hlinitého = 19- 15
„ železitého = 1044
„ vápenatého = 11*48
, horečnatého = 4*79
„ sodnatého =: 2*30
„ draselnatého =: 3-32
kyseliny fosforečné = 0*85

ÍOO-Gtí "

Čediče trachjrtové.

čediče trachytové, vynikajíce i svými geologickými poměry i zevními znaky,
jeví obyčejně pokročilý stupen přeměny; v kyselinách šumí dosti silně a rozklá-
dají se vylučujíce kyselinu křemičitou bud co rosol aneb v chomáčích. Že tak
snadno jsou rozložitelný, toho příčinou jest hlavně nerostní ráz, avšak též vždy
zrnitý (porfýrický, doleritický neb anamesitický) sloh.

Čediče trachytové jsou dflem nefelinem dflem i živcem bohaté, trojklonný
živec náleží — následkem ' výkladu chemického rozboru — oligoklasu neb andesinu
vápníkem neb hořčíkem bohatému. Jako jsou odrůdy Čedičů trachytových, v nichž
nefelin a živec v stejném množství zastoupeny jsou, tak vyskytují se i odchylné od-
růdy, totiž takové, jež jen nefelin aneb pouze trojklonný živec obsahují. Ony bií*
žíce se nefelinitům, liší se na první pohled svými porůznu uloženými, hrotovitými,
nalmédlými jehlicemi amfibolu aneb četnými úlomky biotitu. (Vzdor tomu zdá se,
že některé doleritické a anamesitické nefclinity, zvláště onen zvětralý, nefelinový
dolerit ze Střekova čedičům trachytovým náležejí.)

Nosean, jednu z nejobyčejnějších součástek čedičů trachytových lze poznati
pouze v broušených destičkách nejčerstvějších úlomků po význačném vláskovitém
šito vání; ponejvíce rozplývá se však nosean v kalnou, nažloutle šedou, na zdání
stejnorodou (v polarisovaném světle žlutavou aneb světle šedou) skrytou základní
hmotu. Hmota tato, skládajíc často největší díl hmoty čedičové, (jako v čediči Kuně-
tické hory, v němž se tvoření její ponenáhlýin rozplýváním noseanu stopovati dá),
schází pouze oněm členům trachytových čedičů, jež nejvíce nefeliuu obsahají.
Magnetit jest poměrně sporý a zdá se, že jest v míře nepatrné pleonastem zastoupen.
Čedičové trachytoví mají 42i)\-U'o\ kyseliny křemičité, žíravin 6-0— 7-4®/o,
vody pak 4*8— 4*9^/o.

186

IL

Čedič trachytavý ze Hly v trachytichém fonoUtu m&si Povrly a Veselím

šumí silně v kyselinách a rozkládá se dosti značně, vylučuje kyselinu křemičitou co
rosol a y chomáčích.

Chemický rozbor čediče toho vykazoval v %:

kyseliny křemičité iz 4453
kysličníku hlinitého I

„ železitého / = ^^'^^

„ vápenatého = 8*48

„ horečnatého = 247

(, draselnatého = velmi málo)

„ sodnatého = G02

kyseliny uhličité = 1'52

vody co ztráty při pálení = 4.80

_ íoi-is"

Kyselina sírová neurčena.

Poměry kyslíkové jednotlivých chemických součástí a jich rozdělení dle ne-
rostů, jež mikroskopickým rozborem zjištěny aneb dle domnění přítomny jsou :

n
n
n
n
n
n

kyseliny křemičité 23*75

Iqrsličniku hlinitého —

železitého —

železnatého —

vápenatého 2*42

horečnatého 0'99

draselnatého —

sodnatého 1-55

kyseliny uhličité 110

0-65

110

0-65
0-28

0*55

, am-
biotit 1 fibol

0-77
0*46

0*31

6-08
1

1-32
1-32
0-40

Z toho vycházejí následující podíly nerostních součástí:

ande-

am-

ma*

kjselinj kremi- ;

kyseliny křemičité

kalcit nefelin

sin

biotit fibol

gnetit

iltť^ a hjdráto
kjílliafkn hltnlt]

_.

8*44

20-70

1-44

11-40

_

S-55 !

kysličníku hlinitého

•

—

6*42

8-87

0*82

214

—

4-4

„ železitého .

•

—

>— ^

_

^_

—

.

^_

„ železnatého

•

.—

—

....

..

6-94

4

_

9 vápenatého . .

1-92

—

1-92

.^^

4-62

_

.^—

„ horečnatého

•

0-70

0-78

100

...

_

n sodnatého . .

» •

_

3*88

213

_

_*

^^.

_ j

kyseliny uhličité . . . <

•

1-52

—

^~.

_

.—

—^

^~~ 1

?ody

é

•

—

—

—

4-8 !

3-44

18-74

34-32

8-Ó4

25-10

4

lí-76 í

Čedič trochy tový e Kunětické hory u Pardubic.

Trachytový čedič z Kunětické hory, který od Reusse co fonolit, od Jahna
co čedič vyznačen byl, skládá se z převládajícího, ponejvíce rozplynulého noseanu,
z nefelinu, amfibolu, magnetitu a apatitu. Živec, který se dle rozboru Jahnova

lí. 187

sanidinem býti ukázal, náleží oySem k nejřidším Boučástkám, jelikož se ve vloe
broušených destičkách jen stopy po nčm nalezly. Jen tu a tam vtroušeny jsou
do čediče tohoto lístky slídy, stálé pak objevování se vápence — i v tědi nej-
menších dílcích horniny — značí ponďcud již pokročilý stupen přeměny.
Jahnův chemický rozbor tohoto čediče udává v ^/^ :

kyseliny křemičité = 42*00

„ titaničité = stopy

kysličníku hlinitého = 1880

žclezitého = 9^87

„ železnatého = 7*79

„ manganatého = 0*75

„ vápenatého = 420

„ horečnatého = OSO

p draselnatého 1

„ sodnatéhoj"" '^

„ lithnatého = 009

kyseliny fosforečné == 0*6*^

uhličité =: 2-20

chloru = 004

pyritu = OOC

ztráty při pálení = 4*93

kygroskopické vody =: 0*W

10016"

Přehled hutnosti jednotlivých odrůd čedičových.

K mému vybídnutí a pod mou dohlídkou provedli pánové Med. C. Novák,
Ph. C. Tauer a Ph. C. Bílek pro české odrůdy čedičové četná určení hutnosti,
jichž výsledky tuto podávám:

1. Pro temné čediče magmatové = 2*896— 2983 a sice:

pro čedič ze Sviiiského vrchu (u Svinčič) =: 2*896
pro odrůdu z téhož naleziště augitem bohatou = 2*931

» » » n n » ^— 2*9o3

pro č. z lomu u Bořislavi = 2*900

2. Pro nefelinitoidy = 3*06—3*09 a sice:

pro čedič od Vinařic = 3*096
„ n ti Loboše = 3*084
„ „ ze Zajícova = 3*065 dle Elaprothova určení.

3. Pro nefelinity = 304— 309 a sice:

pro nefelinit (anamesit) z Čertovy zdi na břízách rr 3*095
„ noscanit „ z ílipu u Roudnice . . = 3*040

„ „ ze Slánské hory = 3*060

» krystalicky celistvý nefelinit od Skržína . . = 3*064

188 IL

(pro nefelinový dolerit ze Střekova, jenž bezpochyby náleží

k čedičům trachytovým = 2-839)

4. Pro čediče leneitoidové = 2-977— 3-061 a sice:

pro čedič z Chlumu u Měcholup = 3-061

„ „ od Kukunely ve Františkově údolí . . = 2*977

5. Pro čediče leneitové = 2-900— 2-994 a sice:

pro čedič od Paskapole = 2-900

„ „ „ Hořence = 2-994

„ „ „ Bflenky = 2924

6. Pro čediče melafyrové =: 2-759—306 a sice:

pro čedič melafyrový z Tolcberku ir 2-759

„ „ „ od sv. Ivana = 2*964

„ „ „ od Veliše (u Jičína) . . . . = 3-06

7. Pro obecné čediče živcové = 2-951- 3*06 a sice:

pro ob. čed. živ. s hnědým sklovitým magmatem

od Podhradic = 2994
)) )) )) )) )) z YrKOce • • * • • — • ^*«/Ox
„ „ „ „ „ od Eadechova . . . = 3 035
„ „ „ „ s našedivéle bílým, sklovitým mag-
matem od Trmic — 3*060

8. Pro čediče andesitové = 2-656—2-915 a sice:

ze Střižovické hory (jemnozmý čedičový andesit) zi 2*803
„ „ „ (velmi jeranozrný, načemale
šedý, s porfyrickými malými krystaly augitu a

našedivéle neb nažloutle bílými destičkami andesinu) = 2*793

pro čedič od Dubic . = 2-759

„ „ od Libšice u Biliny =2-915

„ „ od Blankensteinu i= 2-789

„ „ z Vysokého čihadla u Turče . . . . i= 2656

(pro andesitové čediče, obsahující hauyn):

pro čedič z Košťálová =i: 2858

„ „ z Veršetína m 2*810

(pro čediče andesitové, leucitem a nefelinem bohaté):

pro čedič od Želkovic =: 2*844

9. Pro čediče trachytové = 2*406—2.73 a sice:

pro čedič od Nestřežic = 2*682

„ „ mezi Povrly-Roztoky i= 2*718

„ „ z Kunětické hory zz: 2.406—2*73 (aie e. jduu

Největší díl starších určení hutnosti českých čedičových hornin pochází o(
E. Reusse. Ye svém geognostickém díle: |,Die Umgebung von Teplitz u. Bilin'
(Prag 1840) uvádí — na str. 109. 1. sv. a na str. 267. 2. sv. — tato určení hutnosti
Hutnost velnd čerstvého čediče od Vranova u Ústí = 2759
„ „ „ „ od Kučlínu . . . . = 2-851

„ „ n )i z Kozího hřbetu a Vranova = 2*955

n. 189

hutnost čediče oliyinovfiho od Kostelce a Bíliny . . = 2*843

„ „ „ od Chlumu = 2884

„ „ „ od Svinčic = 3'ÍXX)

„ „ „ od pramene Bilínského . = 3'113

„ magnetitem bohatého čediče amfibolového

z Vostrého u Střekova = 3000

„ celistvého čediče s olivínem od Střekova dle

v. Leonarda z=l 3 062

„ čediče s hojným amfibolem, jednotlivými
zrnky olivínu a tumpacbove hnědými lístky
slídy od Kostomlat (dle v. Leonarda) . . — 2969

„ čediče s krystalickým olivínem a augitem

od Mirešovic (dle. v. Leonarda) . . . . z= 3036

„ hlinitého, popelavě šedého, dirkovitého če-
diče s krystalitkým amfibolem a chabasitem
od Kostomlat zn 2*415

„ šedého, celistvého čediče s živcem, sporým

olivínem a vápencem od Telnic ....=: 2*672

„ šedého, pevného, jemně bublinatého čediče

s neurčitelnými kuličkami zeolitú od Loukova = 2*333

„ červeného, jemně bublinatého, hlinitého če-
diče z Kubačky = 1*870

„ doleritu od Svace = 2*790

„ pevného, čediči podobného slepence z Kolo-
zruk s četným olivínem, šedou slídou, augi-
tem i kalcitem =z 2*711

„ měkšího, šedého slepence od Dopic u Sušic == 2*484

„ „ červeného „ od Žímy . . . =z 2*417

» ■•., ■■.'^ ■ . . > -XZ-Vi

o geotektonice, o poměrech stáří a rozšíření

čedič, horstva v Čechách.

Tektonické tvary, v nichž se horniny čedičové vyskytují, jsou, jak známo,
proudy, stropy a žíly.

V krajinách českého čedičového horstva převládají proudy a stropy tou měrou,
že celé toto pohoří za příklad onoho tektonického tvaru sloužiti může. V největ-
ším svém rozsahu jeví čedičové horstvo střídavé lože tufů, slepenců a čedičů,
jichž hmota horniny sedimentární, které nyní za základ jí slouží, opět a opět byla
prorazila a u větší neb menší mocnosti a rozsáhlosti na způsob proudů a stropů
pokryla.

Původu mladšího jsou čediče balvanitých žil, jež — objevujíce se dílem co
osamotnělé kužele, dílem co protáhlé hřbety hor a pahorků, mající ostré, zubaté
obrysy — byly prorazily starší čediče proudové a způsobily rozmanitá porušení
v uložení jejich i jich tufů i vrstev hnědého uhlí, v tufech ukrytých.

Za nejmladší výtvory čedičové sluší pak považovati ony čedičové žíly, jež,
vystoupivše na způsob zdí, pronikly různými horninami čedičovými i fonolity tra-
chytovými.

Tyto rozdíly v stáří českého, čedičového horstva, jež se na tektonických
tvarech zakládají, vyneseny byly již Rcussem a Jokelym.

K objasnění geotektoniky mladších, v balvanitých i v užších žilách vystupu-
jících čedičů, jež v osamotnělých kuželech aneb v protíihlých hřbetech bor a pahorků
se jeví, připojuji ještě tato pozorování: Čedičové kužele skládají se buď z kolmých
aneb k ose hory více méně nakloněných sloupů, které též do hloubky pokračují (na
pokraji však začasté na slepencích, tufech a sedimentárních horninách stojí), buí
nejeví sloupoví na povrchu svém, nýbrž vrchol složen jest z hustého, někdy
mocnými slepenci pokrytého čediče, pod nímž více méně zatočená, pouze několik stop
široká žíla stejně dlouhých, vodorovných, aneb dle směru žíly mírně nakloněných
sloupů z hloubi co zeď vyniká. (Takováto žíla podobá se stěně narovnaných polen.)

Kuželovité vrchy — jež, skládajíce se z kolmých neb k ose hory více méně na-
kloněných, do hloubky sáhajících sloupů, považují se bud za výběžky neb zbytky

11. 191

balvanitých žil, jichž pokračování začasté v četných kuželech hor aneb v celém
pořadí kuželů stopovati lze — tvoří obyčejný tektonický tvar pro odrůdy čedičové,
jež se vyskytují, v pokrajném pásmu levého a blíže pravého břehu Labe, naproti
tomu objevují se úzké žíly — v podobě zdí, z vodorovných sloupů zbudovaných
a do hloubi pokračujících — v severo- a jihovýchodních horách a v řadách kuže-
lovitých hor a klikatých hřbetů, jimiž obrubuje se středohoří.

Čedičové kužele tohoto druhu jsou bud! osamělé buď činí řady vrchů, spo-
jených táhlými neb mírně klikatými míspy, z nichž výstřelky menších čedičových
imhorků vystupují. Tyto, složeny jsouce z pevných slepenců, jež na čedičových
žilách spočívají, vynikají ve spůsobě trosek, ony však skládají se z balvanitého
čediče, který s vystouplými žilami vodorovných, začasté velmi tlustých sloupů
pevně souvisí, avšak menší tvrdostí svou snadno se rozeznává. A rozdílu tohoto
používají také cestáři, vylamujíce pouze pevnější odrůdu čedičovou, totiž ze žíly
k roztloukání na štěrk. Vylámáním žil otevírají se pak klikaté směry jejich mezi
stěnami měkšího čediče balvanitého a usnadňuje se názor do vniterní stavby
čedičových vrchů.

Ve větších kuželovitých vrchách čedičových, jež, lomy otevřeny jsouce, řádný
pohled do tektonických poměrů nitra svého poskytují, ku př. v čedičových pahorcích
u Horké a u Bud blíže Bakova neb ve vysokém, lesem pokrytém vrchu, v Lise
u Bělé, pozorovati lze jedinou mocnou žílu, která celým vrchem proniká ve směrech
klikatě okrouhlých, okružnímu kamenu podobných, dále pak od kuželovité hory
téměř přímočamě se táhne.

Čím mocnější jest žíla, čím četnější a rozsáhlejší jsou otáčky její, tím moc-
něji a výše vyniká kuželovitá hora čedičová; zevnější tvar, je-li totiž kuželovitá
neb protáhlá, rakvi podobná, souvisí, jak se zdá, se spůsobem otáček, blížících se
buď kruhu buď elipsoidu, relativní pak výška čeřenu v horském pásmu (při stejné
šířce žíly), zdá se, že jest asi v přímém poměru k počtu otáček.

Vystoupila-li však žíla čedičová beze všech otáček, aniž by tudíž kužolovitou
horu byla vytvořila, v podobě táhlého hřbetu a pak-li její slepence, jež při výstupu
třením povstaly, vodami zrušeny a odplaveny byly, zdvihá se pak ona žíla co umělá
z vodorovných sloupů vystavená zeď.

Velezajímavý příklad této zvláštní stavby čedičových žil podávají nám ona
přes hodinu dlouhá, přímá, rovnoběžná, asi 3^ široká čedičová pásma pověstné zdi
Čertové u Českého dubu.

Celkem shodují se tudíž veškerá pozorování v tom, že starší čediče v podobě
proudů a stropů uloženy jsou, mladší pak v podobě balvanitých neb úzkých žil
vystupují.

K ustanovení relativné posloupnosti v stáří rozmanitých odrůd čedičových
nestačí toliko pozorování tektonických tvarů, nýbrž musí se též přihlížeti k cel-
kovým směrům čedičových pásem, jež naznačují směry tehdejších výbuchů na po-
vrchu zemském. V krajinách českého čedičového horstva zřejmě lze rozeznati tři
směry pásem čedičových: JZ— SV, JV— SZ, a SJ, jimž zároveň tři občasí stáří
odpovídají. První občasí zahrnuje: čediče leucitové. nefelinové a magmatové a
snad i čásť obecných čedičů živcových, druhé pak : čediče andesitové a fonolitové a
třetí: čediče trachytové a tachylytové.

192 n.

1. Občasi.

Hlavní směr česk. čedič, horstva táhne se, jak známo, od JZ k SY skoro
rovnoběžně s horami Krušnými ; směrem tímto táhnou se souvislé spousty mocných
proudft a ústředních žil balvánitých českého Středohoří, jež beze vší pochyby nej-
staršími jsou čediči českými. Nejméně porušeny mladšími eruptivními čediči,
za to však četnými kuželi fonolitovými pozdviženy, objevili se dalekosáhlé proudy
nejstarších centrálních žil mezi řekou Bělinou a Labem a přímo na pravém břehu
Labe mezi Litoměřicemi a Ústím. Největší pak roklina onoho území — koryto
říčky Běliny (i část Labe mezi ústím a Valtýřem) táhne se k hlavnímu směro,
JZ— SV, skoro rovnoběžně.

Vnitřní a záro\5eii nejvyšší díl tohoto území — od Střekova u Ústí pres
Zahoř, horu Kletečnou, Milešovku, Klocberk, Kostomlaty, Loukov, Ilořenec — za-
jímají čediče leucitové. Pozoruhodný jest tento přímočarný, s horami Krušnými
rovnoběžný směr, jenž z českého Středohoří ještě dále přes Dolanky u Podbořan
až do krajiny Valečské sledovati se dá a nejen v střední časti pohoří Ústí-Děčín-
ského na levém břehu Labe (mezi Lípovém a Spansdorfem), nýbrž i v pohon
Doupovském (Doupov, Drmoly, Turč, Mašfov) i v Krušných horách (Čes. Ober-
wiesenthal, Šenwald, Hauenstein; Yoč, Séberg u Kadaně) své souběžnice má.

K čedičům leucitovým pojí se v širokém okrsku čediče peperinové, jež jsouce
též čediči leucitovými vynikají zvláštním původem — totiž co utuhlé bahno lávové.
Čediče peperinové rozkládají se v okolí Zimy, Dubic, Kostomlat a Loukova a do-
sahují svého největšího rozsahu v okolí Milešovky a Klocberku. Přihlédneme-li
nyní k okolí tomuto, jež nejvyššími a velmi četnými kuželi fonolitovými (jako
Milešovkou, Kletečnou a Silkavskou horou, Klocberkem, velkou Františkovou horou,
Kamenným klukem, Horou a j. v.) proniknuto jest, tož musíme doznati, že čediče
leucitové a peperinové, v proudech vynikající, jen tím na povrchu celé krajiny
tak mocně se rozšířily, že kuželi fonolithovými vyzdviženy byly.

V nejbližších sousedních pásmech čedičů leucitových a peperinových v území
Běliny a Labe táhnou se skoro rovnoběžným směrem čediče leucitoidové a nefcli-
nové, jež i uvnitř onoho území tu a tam se objevují.

Rozkládajíc se od Ostrého u Červeného Újezda (zaujímajíce Mílhlberk u Lib-
čovse, horu Lišku, vrch Charvátův a Oblík) až do okolí Loun a objevigí se pak
opět v západním a v severozápadním území Běliny (na Chlumu u Měcholup, na Zin-
kensteinu u Libšic a na Doubraví ckém pahorku u Teplic). S nimi mnohokráte
střídají se nefelinitoidy (od Yranku u Meronic, od Raného u Loun, od Lipenavy
u Teplic), pak noseanity (z hory Milé a Dlouhé u Kozlů) a nefelinity (z Kamene
uličky u Červeného Újezda, od Bělošic, Skržínu a z Jalovcové hory u Teplic).

Y jihovýchodní části levého břehu Labe (u Dlaškovic, Yeršetína, Režného
Újezda, na Loboši a v řetězi kuželovitých hor Hanšpurka, Blaníka) převládají ne-
felinitoidy, vynikající mikrolitickým skrytým slohem, v jižní pak části pravého břehu
Labe (mezi Rabensteinem, Kundraticemi, Hlinou a Pokraticemi) vystupují dosti
mocně nefelinity, jež i z vnitra území leucitových čedičů ze dvou míst (od Kirch-
berku a od Kalamajky u Bukovic blíže Kostomlat) známy jsou.

"• 193

Z nejjižnějších hor čedičových levého břehu Labe skládají se hora Říp a
Sohiá hora u Slaného z jemnozrných noseanitů, pak Yinařická hora, pahorek
Bejkovský u Jenšovic na pravém břehu Labe a dále Clomek u Doubravic —
kteréžto tři odr&dy čedičové svým mikroskopickým rozborem úplně se srovnávají
a v přímé čáře JZ— SV leží — z jemnozrných nefelinitoidů.

Veškeré zmíněné odrůdy čedičové (na jižní straně levého a pravého břehu
Labe) vynikají tam, kde rozsáhlejší homatinu tvoří, na spůsob proudů a mocných
balvanitých žil, a to jest hlavně ve střední části onoho území: v okrajních
pásmech objevují se v podobě řetězů kuželovitých hor a pahorků a na nejzevnějším
pásmu co osamotnělé, od sebe dosti vzdálené homole. Dva tyto způsoby tekto-
nických tvarů jakož i vystupování na obvodu ukazují patrně k mladšímu staří, jež
však spadá do onoho velikého občasí, které se stejným směrem od JZ k SV a velmi
podobným, mikroskopickým i chemickým rázem těchto čedičových odrůd vyznačuje.
Podobně má se to i v pohoří Ústí-Děčínském na levém břehu Labe, jež mladšími
(edici, fonolity a trachytovými fonolity četně jest proniknuto. Na jihozápadním
okraji (u Postíc, Buková) vystupují nefelinitoidy, na jižním okraji (u Kozí hory,
blíže Veselo nefelinity, a u vnitru tohoto území (u Šiklova mlýna blíže Blan-
kensteinu a u Lipová) čediče leucitoidové a leucitové. V pohoří Doupovském vyni-
kají čediče leucitoidové dílem s čediči leucitovými (u Turče, Doupova, Drmol, Ma-
štova, Kysiblu a Buchova, na Výšinách u Šéuwaldu a na Burberku u Kadaně) dflem
co průvodce mladších čedičů (andesitových a fonolitových), zde ovšem co zbytky
starších proudů, mladšími čediči zdvižených.

Na místech od Labe vzdálených, na pravém břehu a v severovýchodní části
Čech neobjevují se čediče leucitoidové, nefelinitoidy (ponejvíce leucitem bohaté) a
čediče nefelinové tak rozsáhlé, ve větších spoustách co mocné proudy a balvanité
žíly, nýbrž více co zbytky proudů, pokrývajících na úpatí a svazích čediče mladší
(andesitové a fonolitové). Četné hory a pahorkatiny, jež utvořily se ^vystoupením
užších žil, kolem osy kuželovitého vrchole klikatě stočených, sluší považovati za
nejmladší členy prvního občasí.

Labi nejbližší jest čedič leucitoidový na Ovčácké hoře, jenž se řadí k čediči
eucitovému u Střekova. Na severovýchodním úpatí hory Křížové vyskytují se če*
diče leucitoidové co zbytky někdejších proudů, jež mladšími čediči směrem JVJ
— SZS zdviženy jsou. K nejstarším čedičům náležejí zároveň čediče leucitoidové
z Hutberku u Petrovic, ze Zbyny u Dokes, z úpatí Kukunely u Františkova, z Ka-
menické hory u Zákup, z Ladeberku u Vratislavic, z úpatí velikého Jeleního hře-
benu u Svébořic, z úpatí Ronšperku od Radoušova, z Humprechtova vrchu u So-
botky, z Jeřábí hory u Kruhu, z velkého Hůrského lomu u Kuří vody, od Kacova
u Sichrova a ze Sudky u Malé Skalky.

Po bok čedičů leucitových řadí se relativním svým stářím nefelinitoidy ze
severozáp. úpatí Radobylu, z vysokého Ovčína, z veliké Bomé, z Kůhnlových vrchíl,
z Hrobu a ze Sedla u Beškab, z Homole (Hutberg) u Benešova, ze Svarová, z úpatí
Lipové hory u Housky (jejíž temeno z čediče andesitového se skládá), ze Šibenice
a z Vrátné u Mšena, p^ nefelinity z Ostrého u Čes. Lípy, z Velenice, z Ronšperku
u Doun, ze Střimické hory, z čedičového proudu od Kozákova, jenž tuto na melafyru
86 rozprostírá, z proudů hory Mužské, neífelinity z Ostrého u Vartemberka, poslední

13 »>

194 «•

jihovýchodní čedičový bod, totiž nefelinit z Eošumberku u Luze a (nepochybně
co nejmladší členové) skoro hodinu dlouhé, rovnoběžné žíly Čertové zdi a Čes-
kého Dubu. Temné čediče magmatové vystupují — ponejvíce v proudech — pře-
vahou v území řeky Běliny a Labe, uzavírajíce na severu a jihu střední proudy če-
dičů leucitových a peperinových. Jich naleziště pojata býti mohou ve dvě, téměř
přímočámá, rovnoběžná pásma. Sevmí zaujímá: vrch Svinčický, Králičí hom
u Mirešovic, Uhlířský vrch u Milešova, hřbet Paskapole, hory Pilkovské u 60-
řislavi; jižní zaujímá Zinkenstein a Šenkelbergel u Kozlů, Kamýk u Yšecblab a
Skalku. Osamotnělé objevují se pouze na pravém břeku Labe.

Světlé čediče magmatové, vyskytujíce se převahou po různu v nejzazších
okrajních pásmech, táhnou se rovnoběžně s hlavním pásmem směrem JZ — SV.
Tvoří bud malé pahorky, jež se skládají ze svisných sloupců (jako pahorek Páanský
u Loun) aneb žíly (Budy u Bakova), pokryté slepenci, anebo se objeviyí na úpatí
hor, zdviženy mladšími čediči aneb horninami fonolitovými (jako na úpatí Sedla,
skládajícího se z fonolitů a na východním úpatí Fridlandského zámku, jenž z če-
diče andesitového se skládá).

Náležíce bez odporu mladším členům prvního občasí, vyskytují se pouze
na nemnohých místech (ha KHžové hoře u Libčovsi, na Kuzově u Třiblic, na starém
Perstýně u Douby, na Limberku u Vartenberka a u Rychnova).

Na rozhraní prvního a druhého občasí stojí obecné čediče živcové. Známá
jich naleziště jsou osamotnělá a ponejvíce dosti daleko od sebe vzdálená, tak že
posud není lze, přesné ustanovení jich směru podati.

Na jihu českéko Středohoří stojí vrchy čedičů živcových osamotnělé, jako Kosov,
Jeřetín a Radobyl (u Litoměřic), v části pak severozápadní a severní jsou če-
diče živcové (s hnědým sklovitým a trichyty bohatým magmatem) z Kolozrok,
z Panznerova pahrbku, od Pohradice (u Bíliny), z Yrkoče, od Vranova u Ústí a
z Labského kamene nad Ústím daleko od sebe vzdáleny, jevíce se, jak se zdá,
co vynikající členové podzemní balvanité žíly (jejíž směr by pak byl JZ— SV);
známá naJezíště pravého břehu Labe (Holý kámen u České Lípy, Výhlídka na
RoUberku u Mimoně, jenž se z fonolitů skládá, Radechov u Bělé, Horká
u Mnichova Hradiště a Spálovská skála), mohou se položiti do jedné přímé čáry,
jež poukazuje k hlavnímu směru druhého občasí, totiž od SZ>-JV.

Obecné čediče živcové, obsahující našedivěle bílé magma (z Církvice, ze Silber-
steinu u Vratislavic, z Provodína, od Merklova, Šluknova, z Dědku u Kosmanos a
z Kartouz u Jičína) obmezeny jsou pouze na jednotlivá naleziště; avšak přechody
jejich v čediče andesitové více nasvědčují tomu, že se řadí k druhému občasí.

Z velmi sporých čedičů melafyrových vystupují Tolcberg u Jablonce, Jelem'
hřeben a Vinohrady u Vartmberka, pak čedič u Iviny blíže Sichrova co osamotnělé
kužele poblíže krajiny melaíýrové.

n. 195

2. Obiasi.

Již v předešlém bylo yytceno, že nepochybně daleko převládající díl obecných
čedičů živcových — jichž eruptivní smiry pro skrovný počet a velikou vzdálenost
jednotlivých nalezišť od sebe udati lze nebylo — do druhého občasí spadá; na-
proti torna 8 jistotou může se tvrditi, že čediče andesitové a fonolitové po větším
díle aneb vesměs do druhého občasí náležejí.

Vynikajíce skoro všude v mocných a vysokých, řidčeji v nízkých balvanitých
žilách aneb v proudech a stropech, táhnou se směrem Krkonošů, SZ— JY, roz-
šiřigíce se nejvíce v nejsevernější a severovýchodní části Čech.

Nejhlubší rokle tohoto území, jež převahou čediče andesitové zaujím^í, jest
koryto řeky Ploučnice, která — od Žandova až k Děčínu čediči andesitovými obrou-
bena jsouc — od České Lipy k Děčínu stejným směrem od JV k SZ skoro pří-
močamě se ubírá. Z území Ploučnice jsou známy čediče andesitové a fonolitové
z Pecberku u Hiršberku, z Koutné hory u Čes. Lípy, z Homole (Hutberg) u Pe-
trovic, od malé Bukoviny, z Liščí hory, z Hannbuše, od Františkova, Šarfensteinu,
Malé Yeleně, z Homole (Hutberg) a hornatíny Březinské.

Y severním, rovnoběžném pásmu téhož druhu jsou čediče známy od Hořejší
Kamenice, Poppenberku u Ludvikovic, z Dubin u Jablonce, mezi Cvikovém a
RObrsdorfem a od Pikelsteina u Chřibské. Nejvýše na severovýchodě jsou pak
čediče Fríedlandského zámeckého vrchu a Hagebergu u Fríedlandu.

Jižní, rovnoběžná místa, Ploučnici nejbližší jsou: Yeneřice, Rytířov a Vrabinec.
Rovnoběžně k údolí Malého Března táhne se roklina u Leichenbergu, v níž se
drobnozrné a velmi jemnozmé čediče andesitové vyskytují; ony srovnávajíce se
se zrnitými čediči andesito^7mi protějšího břehu Labe mezi Povrly aRoztoky, ubí-
rají se patrně směrem JV— SZ. V nejjižnější části pravého břehu Labe zaujímigí
čediče andesitové severní úpatí Krizové hory, Zlatou horu a pahorek u Hořejších
Oslů blíže Ploškovic.

Dále na jihovýchodě v tomtéž směru vystupují: Palmová hora u Douby,
Lípová hora a Fialková hora u Hoosky a Yiná u Mšena. Osamotnělé objeviQ'í se
čediče andesitové u Yeseřic, na Máchovské skále u Rybnič a ve Skokanských ska-
lách u Železného Brodu.

Poměrně spoře vyskytují se čediče andesitové na levém břehu Labe v českém
StředohoH.

Y území Ústí-Děčínském tvoří hřbet Blankensteinský mezi Lipovém, Spans-
dorfem a českým Bukovém téměř pokračování žíly čediče andesitového, který se
mezi Povrly a Roztoky objevíce a k němuž se na severu a jihu přes český Bukov
(Šiklův mlýn), Žežid (Seesitz) a u Skorotic (Ganseberg) krátké rovnoběžné směry
přidružují.

Skoro přímočamě a směr čedičů andesitových estře označqíc táhne se hora
Střižovická — jemnozmými, porfyrickými a krystalicky celistvými odrůdami čediče
andesitového a fonolitového bohatá — zároveň s přímočamým pokračováním Chlu-
meckýdi čedičů andesitových, jimiž Ghabařovicko-Trmická páně? hnédfto uhlí od-

13^

196 n,

dělena jest od Skoroticko-Úsfské. Mimo čedič andesitový z Tuchomyšle, jenž
Vrbou popsán a vyobrazen byl a jenž tvoří jižní pohraniční bod pánve Teplicko-
Tnnické, objevigí se též andesitové čediče východně od Trmic.

Z území Běliny a Labe známy jsou čediče fonolitové ze Zálesí a Dubic na Labi,
čediče, hauynem bohaté, z Koštálova, Yeršetínu a ze Zichova, nefelinem pak bohaté
ze Želkovic, konečné hojný augit (amfibol) obsahující čediče andesitové od Libšic
u Bíliny.

V pohoří Doupovském objevují se čediče andesitové a fonolitové dosti hojně,
za to však fonolity a mladší horniny eruptívné skoro úplné scháasejí, z čehož sou-
diti lze, že nejmocnější erupce pohoří toho do druhého občasí spadají.

Celé pohoří toto proniknuto jest pásmy hor, jež se zvláště dvěma, křižujícíma
se směry vyznačují, totiž od JZ— SV a od JY — SZ a skládá se — jakž nyní mi-
kroskopickým rozborem čediče asi 20 nalezišf čedičových dokázáno — pouze z če-
dičů leu citových a andesitových (fonolitových). Čediče leucitové leží v hlavním
pásmu čedičového horstva českého od JZ — SY a proniknuty i zdviženy jsou čediči
andesitovými směrem od JYr— SZ. Čediče tyto jsouce ponejvíce nejmladšími horni-
nami Doupovského pohoří zaujímají nejvyšší body jeho.

Největší díl údolí jižního pohoří Doupovského, souhlasí ve směru s převlá-
digícími čediči andesitovými, táhna se rovnoběžně od JY — SZ, na severu pak
v území čedičů leudtových rovnoběžným směrem od JZ — SY. Povšimnutí zaslu-
huje náhlé odbočení se severozápadního směru, jímž se Mlýnský potok v uzemí
čedičů andesitových ubírá, ve směr severovýchodní (zde Aubach zvaný), kdy vstu-
puje do krajiny čedičů leudtových.

Z čedičů andesitových skládá se nejvyšší vrchol a západní svah pohoří Mlýn-
ského, severní svach hory Čebišské, Křoviny u Masfova, vysoké Čihadlo u Turče,
mateční hornina hyalitů od Yalče a čedič z Andělské hory u Karlových Yarů.

3. Občasí.

Třetí občasí zahrnuje ony odrůdy čedičové, jež se táhnou hlavním směrem
od S — J, kloníce se začasté slabě k západu neb k východu. Jsou to čediče tra-
cbytové a tachylytové. Ony pronikají trachytickými fonolity aneb jinými horninami
Čedičovými co žíly zdem podobné, skoro rovnoběžné, 1—3^ široké, tyto pak tvoří
rozvětvené a různé se křižující, ponejvíce jen několik palců tenké žíly, jež začasté
na stěnách svých povlaky tachylytovými pokryty jsou. I tyto jsou buď téhož stáří
co čediče tradiytové, aneb ještě mladší, oboje pak jeví se co nejmladáí horniny
eruptívné v Čediách.

Čediče trachytové vyskytují se převahou v severní částí českého Středohorí
mezi Ústím a Děčínem, zvláště ale v krajině mezi Yeselím a Prosemnou na levém
a pak na pravém břehu Labe mezi velkým Březnem a Nabočady. Provázejí oby-
čejně trachytové fonolity, jež onu krajinu ve velmi četných žiládi prostupuji

Nepodiybně prorylo jihosevemím směrem i Labe koryto své v kngině této
v době eruptivní činnosti třetího občasí.

Z levého břehu Labe skoumány jsou čediče trachytové mezi Povriy a Yesdoo,

tt- 197

od Dubkovic, z údolí Prosemné a ze Spandorfu-Blankensteinu, pak z pravého
ořehu Labe od TéchloTic, z rokle u Leichenberku, několik odrAd z údolí Malého
Března a od Bachstreicherova mlýna u Velkého Března. Mimo to známy jsou
jeSté nmohé jiné žíly čedičů trachytových, jež dílem v trachytických fonolitech
dílem v jiných čedičích vystupují.

Jelikož v čedičích trachytových bud nosean buď nefelin buď živec nevládá,
a jelikož jen zřídka všecky neb dvě tyto součásti téměř ve stejném množství jsou
vyvinuty, není tudíž divu, když vyskytují se i odrůdy, v nichž dvě z oněch živcových
součástek úplně scházejí. Mohou tedy čediče trachytové objeviti se bud co čisté no-
soanity (ku př. na hoře Kunětické) nebo co nefelinity (ku př. ze Střekova) aneb
co čediče živcové (ku př. z údolí Prosemné), aniž by se tím onen zvláitní ráz
skrytého slohu, zvláště pak ono různoběžné uložení hrotovitých jehlic amfibolu
zastřelo (tato známka bývá pouze za hruběji zrnitého vytvoření méně význačná).

A právě úkaz tento, zdá se, že jest postačitelný, aby i zrnitému nefelinitu
ze Střekova, jenž tam asi ve čtyrych, téměř rovnoběžných, od jihu k severu se
táhnoucích žilách se objevuje a čediče leucitové (a jak se zdá i andesitové) proniká,
stáří čedičů trachytových přirčeno bylo. Mimo zmíněná naleziště objevují se če-
diče trachytové dále na Růžové hoře (Rosenstein) (severně od Děčína), u Radoušova,
(blíže Uštěku) na Eichperku u horní Libchavy (blíže České Lípy) a u Premut;
tolikéž noseanit z hory Kunětické nejvíce se blíží čedičům trachytovým.

Poznámky o eruptívnich směrech nejdůležitéjáicli odrůd

čedičovýcli v jinýcli zemích.

Zdá se, že poměry směrů eruptivních jednotlivých odrůd čedičových, jež v se-
verozápadních a severovýchodních Čechách jsem byl vyvinul, platí nejen pro nale-
ziště čedičová blízkých zemí, nýbrž nepochybně pro celé Čedičové horstvo na zemi
vůbec; postupné však stáří nezdá se býti všude stejné.

Pozorujeme-li odrůdy čedičové, Zirklem skoumané a jich dle určitých směrů
převládající rozdělení, seznáme, že panují nejen pro čediče leucitové a nefelinové,
nýbrž i pro čediče živcové (jež převahou, ják se zdá, čedičům andesitovým a fo-
nolitovým náležejí) tyže eruptivní směry, jež naleziště česlfá vykazují.

Celkem táhnou se též čediče leucito-nefelinové směrem od jihozápadu k seve-
rovýchodu (JZ— SV), čediče živcové od jihovýchodu k severozápadu (JV— SZ), srov-
návajíce se s hlavními pásmy horskými a hlavními údolími neb řečištěmi svých
krajin.

České Krušné hory vykazují pouze Čediče leucitové a nefelinové (Oberwiesen-
thal, Šibenberk, Domina u Šebastianberku, Pélberk).

A rovnoběžně ke Krušným Horám (JZ—SV) ubírají se čediče leucitové a nefeli-
nové v Saších (Geising, Stolpen, Wiliš, Herzogswalde, Spechthausen) v českém
Středohoří, v Doupovském pohoří a ve Smrčinách (Beureuth).

198 n.

Čediče tyto pokračují téměř přímým směrem ve Švábských Alpách (Eisenruttel,
Neuhausen, Sachsberg), v Cenném lese, v údolí Flsenu a v Eaisei'stuhla (Weiler,
Anerbach, Oberberger, Rothweil).

Zdá se, že týmž směrem táhnou se i lávy Eiflerské, čediče nefelinové pak
z Odenského lesu (Katzenbuckel) jeví v pokračování vysoké Rhony (Ealtennord-
heim, Poppenhausen) — více k severu se kloníce — malé poněkud odbočení.

Čediče živcové severního Německa mezi Harcem, Durinským lesem a údolím
Rýnu (mezi RQdeshcimem a DOsseldorfem pod Kolínem) táhnou se převahou směrem
Durinského lesa a onoho údolí Rýnu (od JV— SZ). Tak na př. uložena jsou místa
čediče živcového v okolí Kasselu (Wilhelmshohe, Korle a GOttingen) v pokračování
lesa Durinského.

S těmiže směry, zdá se, že srovnávají se i horská pásma ve Francii, jež
naleziště čedičů živcových vykazují (v Auvergni, Gantalu, Yalais, Yivarais).

Pro směry čedičů živcových jsou dále význačná i severozáp. naleziště ev-
ropská totiž na Islandu, souostroví Far5rských, jež s územím čedičů andesitových
v Čechách s řečištěm Ploučnice (SZ— JV) t^ěř v jednom směru leží.

t^'^-,^\^» /^^A-

o vrostlicfčh různých druhá hornin a nerostů

v českém horstvn čedičovém, pak o změnách hornin vlivem cedice způsobených.

Výstupy čedičů děly se v horninách sedimentárních všech útvarů; hlavní
však proud českého čedičového horstva obmezuje se na území křidového a třetí-
horního útvaru.

V Čechách proniká čedič:

iulu v Českém lese (u Liebensteinu^ a ve StředohoH (mezi Dubkovicemi
a Prosemnou);

granulit mezi Damicemi a Yočí (na levém břehu Obře);

rulu v Rudohoří, na četných místech žateckého kraje (u Přísečné, na Šaiben-
berkském hřebenu, na velikém Hassberku u Bíliny);

svor u Chebu (Kammerbflhl) ;

břidlici prahamí u » Polínek v jihozáp. Čechách a u Veseřic (Ostrý a Zá-
mecký vrch);

v

spodní a svrchní silurský útvar středních Cech, v němž na hoře Karabínské
u Svarová (panem prof. Šafaříkem) a u sv. Ivana (p. J. Barrandem a prof. Krejčím)
čedičové balvany objeveny byly;

kamenoúhélný a permshý {dyasový) útvar u Yinařic, Slaného a na četných
místech v severových. území českém;

křídový útvar (zvláště opuku, kvádrový pískovec, bakulitové vrstvy) na velmi
Četných místech severních Cech (ku př. na Panznerovu pahrbku u Bilíny, u Ku-
zova, na Hanšburku, na Mužském a u Čcs. Dubu);

třetihomí vrstvy českého Středohoří a pohoří Doupovského (břidlice, pískovce,
vrstvy hnědého uhlí atd.)

Jako při činnosti sopečné vůbec, tak značí se i působenf vyvřelé čedičové
hmoty nejen ve vyzdvižení, přeházení a ztroskotání sousedních hornin, pak v četných
vrostlidch úlomků z proražených hornin a v ohromném tvoření se slepenců, vzá-
jemným drobením povstalých, nýbrž i ve fysikalní a chemické změně vrostlic a
sousedních hornin. A změna tato nejeví se pouze na místech dotyčných, nýbrž
rozšiřuje se nezřídka na celé skály.

200 n.

Přehojné toho příklady uvedli již Reuss a Jokely ve svých geognostických
dflech a téměř každé území českého Středohoří podává četné nové dokíady.

V českých čedičích známy jsou ce vrostlice tyto horniny:

ěula v čediči mezi Dubkovicemi a Prosemnou;

mia a zkřemenělé kusy břidlice na jihoz. úpatí Bořené u Bíliny. Velmi četně
vyskytiyí se vrostlice hornin útvaru křídového a třetihorního.

Opuka objevuje se na př. v čediči hory Kuzovské u Třiblic, v (sloupovitém)
čediči Panznerova pahorku, u Podhradic, v čediči od Bílenky, od Sovína u Litoměřic,
od Kašová u Sichrova. Veliké spousty vOpuk uzavírá čedičový slepenec z Hum-
berku u Siřejovic a pevný slepenec od Bud u Bakova.

Neméně často vyskytuje se též sypký pískovec^ bud mezi čedič a slepenec
uložený aneb co vrostlice v pevném čediči zaiyatý, v posledním však případě úplně
přeměněný (zkřemenělý) v pevnou horninu křemencovou.

Týž se nachází na př. mezi Prosemnou a Gleimrem, v rozsedlině u Vanová,
na Šibenici u Ústí, v rozsedlině u Střekova, na pravém svahu v údolí Malého Března,
u Kamenice, na jižním svahu údolí u Prosemné (uzavřen mezi trachyt a čedič).

Břidlice^ čedičem úplně uzavřené, vyskytují se na př. na pravém svahu údoh'
Malého Března, jmenovitě u Leštiny, dosti zhusta; v témž množství pozorovati
je lze mezi Dubkovicemi a Prosemnou, pod Dubickým kostelem a na j. m.

Také hnědé uhlí od Zálesí u Velkého Března, žilami čedičovými mnohokráte
zdvižené a proniknuté, objevilo se co saze v hlubokých trhlinách mezi jednotlivými
balvany čedičovými a co pevné uhh (co hnízdo 1' p.), čedičem úplně uzavřené. *)

Sladkovodní vápenec, v čedičovém slepenci uzavřený, nachází se na vozové
cestě mezi Kostomlaty a Hlincem.

Vedle vrostlic úlomků z hornin objevuje se také v čediči dosti zhusta nerost,
jenž nemůže se pokládati za hmotu, vyloučenou z čedičového magmatu, nýbrž za
vrostlici nahodilou. Jest to křemen^ jehož ponejvíce zakulacená zrnka nejen v sle-
pencích, nýbrž i v pevných čedičích — jmenovité v takých, jež s horami kře-
men obsahujícími ve styku stojí — dosti hojně se vyskytují.

Tak na př. obsahuje čedič z údolí Telnického, spočívající na granitu, veliké
množství 1—4'" velikých zrnek křemene; skoro 72" veliká, naáedivěle bílá, kalná
zrnka křemene vyskytují se v pevném čediči od Vebruc u Litoměřic (ve styku
s kvádrovým pískovcem). —

Zvláštní jest fysikální a chemické působení hmot čedičových na sousední
horniny. Obyčejně vzaly tyto takové vlastnosti na sebe, jaké prozrazují za působení
značného žáru. Horniny, bohaté kyselinou křemičitou, staly se pevnými, tvrdými
a na povrchu začasté skelnými. Křemičité horniny, hojnost kysličníku vápenatého
a hlinitého obsahující, přijaly ráz pevné a tvrdé, na zdání stejnorodé hmoty, vy-
nikající lomem lasturovým, která svým videm velmi často jaspisovitým výtvorfium
vypálených ložisť uhlí se podobá.

Veliké, na povrchu začasté sklovité balvany slitého, na křemenec přece-
něného pískovce — dílem v slepencích uložené, aneb, byly-li tyto odplaveny, po strá-
ních roztroušené — objevují se v celém čedičovém území, zejména v jižním okrajním

*) Reossi Lotos 1862, 163.

«• 201

pásmu velmi často; tak na př. na severním svahu vrchu Milého, na úpatí Obhlcu,
Zlaté hory (u Ploškovic), hory Krizové blízko Třebuáína a j.

Kvádrový pískovec, v bezprostředním styku s pevným čedičem se nalézající,
bývá toliko spečen a na m/stedi dotyčných povlakem, asi %'* tlustým, jenž hae-
matitem a limonitem proniknut jest, od čediče oddělen. Možná, že i vtékáním
vod, jež na rozhraní dvou rilzných hornin nejsnáze se děje, působení vespolná
méně zřetelnými se stala.

Takovým dojmem p&sobil na mne pohled na pískovcové stěny v lomu Čer-
tové zdi ,na břízách**. Ačkoliv zde zeď pískovcová zdi čedičové přímo se dotýká,
tož nebylo lze pozorovati na kvádrovém pískovci leda mírné vypálení; i úlomek
lastury, jenž se tuto v pískovci objevil, nebyl na pohled porušen. Tolikéž rAzné
změny jeví opuka, která blíže neb ve styku s čedičem se nachází ; na př. na úpatí
Hanšpurku vyskytují se sklovité a rohovité kusy opuky; na Mužském u Mnichova
Hradiště nacházejí se opukové balvany, jež ve velmi pevnou a tvrdou, na zdání
stejnorodou hmotu lomu lasturového přeměněny jsou. V lomu od Bílenky ob«
sáhuje čedič kousky opuky, jež, nejsouce od hmoty čedičové ostře odděleny, veli-
kosti hrachu až i pěsti dosahují a jaspisový vid mají. Podobného druhu jest
opuka z Dubického vápenčho lomu, která se tam ve styku s čedičem nachází.
Kusy opuky proniknuty jsou velmi úzkými žilami čediče a větší i menší kousky
uzavřeny jsou v čediči; nikde však nevynikají obrysy vrostlic ostře, nýbrž mezi
smíšenými hmotami jsou ponenáhlé přechody; čedič a úlomky opuky splynuly
v jednu, namodrale, nazelenale, našedivěle neb černě mramorovanou horninu.

Zajímavé jsou četné, nazelenalé, namodralé aneb našedivěle vrostlice opuky
v čediči od Pohradic blíže Bíliny, které vyvřelou hmotou čedičovou se byly pře-
měnily. Okrouhlé, začasté kapkám podobné, místy velmi hojné (také v mikro-
skopické velikosti se jevící) dílce její jsou bud celistvé, bud zřejmě zrnité. V ky-
selinách šumí větším dílem. Pod mikroskopem mají na různých místech různý
ráz. Světlejší dílce obsahují bezbarvá, více méně zaokrouhlená zrnka křemene,
jež v hmotě podstatně vápenč — která, nesčíslnými póry plynovými zakalena jsouc,
na nejtenčích místech našedivěle neb žlutavě bílou se jeví a v polarisovaném^
světle šedě zbarvena bývá — více méně hustě rozdělena jsou.

Tyto křemeníte dílce objímají tu a tam světlejší, našedivěle bílá, okrouhlá
místa, jež hustým věncem pórů plynových a zrnky práškovými omezena jsouce,
více méně sypké skupiny velmi jemných mikrolithů uzavírají.

Temnější dotyčná místa opuky s čedičem skládají se převahou ze součástí
hmoty čedičové v mikrolithickém vytvoření. U většiny pozorovati lze šedivé mi-
krolithy augitové, smíšené s bezbarvými, tyčinkovitými krystalky živce neb nefe-
linu a 8 velmi sporými, většími neb menšími zrnky olivínu. Magnetit objevuje se
v osamotnělých zrnkách, ponejvíce však co prášek, smíšený s nesčíslnými póry
plynovými a jest nestejně roztroušen. Tato dotyčná místa uzavírají buď četné,
nažloutle šedé, chomáčům vlny podobné skvrny (jež jsou bud skupiny trichitů,
bud na pólo krystalovaná místa) aneb četné drobounké i co špendlíková hlava ve-
liké kuličky, které se dílem z paprskovitých výtvorů zeolitových, dílem z uhliči-
tanů, vyznačených na okraji soustředními (začasté jemně vláknitými), vrstevnatými
čarami, uvnitř pak pravidelnými trhlinami (po kalcitu) skládají.

202 H.

Světlošedé vrostlice opukové v čediči Panznerova pahrbku, jež y kyseli-
nách dosti silně šumí, ostatně však čediči od Podhradic velice se podobigli
skládají se, za 400. zvětšení, z mikrolitické hmoty, která, jsouc z krystalků augi-
tových, bezbarvých tyčinek a prášku magnetitového složena a hustými skupinami
pórů plynových všude zkalena, hojné, bezbarvé, pravidelně do kruhu omezené, neb
poněkud ovální, dílem v paprskovité zeolity, dílem v patrnou vápencovou hmotu
přeměněné dílce (zvící máku neb špendlíkové hlavy) obsahuje.

Nemnohé z nich jeví na okraji čáry klikaté a vrstevnaté, slabé zbarvené;
většina jich jest však úplně bezbarvá a náleží dle trhlin hmotě vápencové. Mnohé
obsahují široký věnec nabnědlých zrnek práškových a bublinek a u vnitru svém
kruhovitou skupinu.

Velmi četné, nejvíce co levandule modré (též namodrale, nazelenale neb na-
žloutle šedé), co ořech i co vejce veliké vrostlice opuky v čediči od Bílenky
protaženy jsou četnými žilkami dílem hmoty šedivé (hmoty čedičové), dílem hnědé
(limonitové). ^ Na okraji splývají ponenáhlu v hmotu čedičovou a uzavírají malé
dílce čediče. Skoro každá opuková vrostlice jeví dílce různých barev, avšak v bez-
prostředním styku 8 hmotou čedičovou jest vždy temnošedou. Mikroskopické de-
stičky opukové vrostlice od Bílenky vykazují četná, zaokrouhlená zrnka křemene
v kalné, šedivé směsi mikrolitů, dílcA sklovitých i bublinek. —

Povšimnutí zasluhuje též sloupovitý tvar hornin, s čedičem se stýkajících,
jenž — dle obdoby sloupových tvarů čediče a kamenů v ohništích vysokých pecí
— za následek stejného, pozvolného ochlazení se má.

Sloupovitý pískovec z třetihomího útvaru znám byl již z několika míst českého
čedičového území. Pravidelné, přes 1' vysoké a několik palců tlusté, kolmé sloupy
pískovcové nalézají se ku př. u velkém množství nedaleko (jižně) od Střekova
(u Ústí) a sice bezprostředně pod prstí.

Avšak i kusy opuky, čedičem obalené, jeví začasté více méně zřejmé sloupo-
vité vyloučení a zároveň i paprskovité uložení v podobě koule.

Y ohlede tom zajímavé jsou lomy u Bud nedaleko Bakova. Asi 3^ mocná,
z vodrovných sloupů se skládající čedičová žíla, zdvihá se směrem JZ — SV ve třech
málo vynikajících pahorcích, jež se skládají z pevného, balvanitého, sloupovitou
žilu obklopujícího čediče, výše pak a na okraji ze slepenců čedičových. V bal-
vanité hornině čedičové vyskytují se četné kusy opuky, tvrdé a vypálené; někdy
však lze pozorovati, že větší kus z menších úlomů se skládá, jichž plohy kyslič-
níkem železitým potaženy a nahnedle neb červeně zbarveny jsou. Nad bďvanitým
čedičem, ve zbytkách slepenců čedičových, které co trosky vynikají, nachází se opu-
ková koule, jež z paprskovitých, stejně dlouhých, vícehraných sloupců složena jest
a nedaleko pod ní vyčnívá úlomek druhé koule téhož rázu. Též v lomech dru-
hého i třetího pahorku objevily se podobné, patrně sloupovité koule opuky co
vrostlice v čediči.

Sloupovitý tvar objevil se též na hnědém uhlí v dolu „Boží naděje^ u Zálesí,
kdež toto v bezprostředním styku s žilami čedičovými se nalézá. ^) Asi 1 — 1^/,'

*) Reuss, LotoB 1852, 163.

n. 203

mocný, na čedičové žfle spočívigící prnh uhlí — jenž, úplné dle obrysA čedičové
žfly se ukládige, místy hluboké výběžky mezi čedičové balvany vysýlá — rozštípán
jest na dotyčných místech na V2— V4'" tlusté a 2Vi— 3"' vysoké, mnohohrané
sloupce, které vždy na ploše styku, a< si tato jakkoliv různé okliky tvoří, kolmo stojí
a výše ponenáhlu v celistvé uhlí splývají. Tyto úhelné sloupečky, které ve všech
svých poměrech se sloupkovitým uhlím Míšeňským (v Hessensku) se srovnávají,
postrádají látek těkavých. —

Velmi zajímavé výsledky poskytují i chemické rozbory vrostlic opukových od
Bílenky a opukových balvanů čediče Kunětického.

K mé žádosti proveden v laboratoři pana prof. Šafaříka panem assistentem
K. Preissem rozbor opukové vrostlicc barvy modré co levandule od Bílenky — jíž
hutnost jsem = 2*924 (19 gr.) určil.
Rozbor vykazoval v °/o'

kyseliny křemičité :=. 46*10

kysličníku hlinitého zz 13-70

železitého = 848

„ železnatého =: 401

„ vápenatého =: 13'69

, draselnatého = 1'01

„ sodnatého = 399

kyseliny uhličité = 8*45

vody = 0*50

V studené kyselině solné rozpustilo se 35^0*, roztok ten obsahoval:

kysličníku železitého — 0*96

hlinitého = 13*22
„ vápenatého = 13*07

kyseliny uhličité = 8*45

35-70

Pozorujeme-li rozpuštěný podíl, tu stává se nám především poměr kyseliny
uhličité a kysličníku vápenatého nápadným. 8*45% kyseliny uhličité vyžaduje
10'75°/o kysličníku vápenatého k vytvoření uhličitanu vápenatého; zbytek pak
2*32% může se považovati za vápno žíravé. Tím by byl tedy díl kyseliny uhli-
čité působením vyvřelé hmoty čedičové vypuzcn. Nápadné toliko zajisté jest, že,
ano se veškeré množství kysličníku hlinitého v rozpuštěné části nalezlo, právě ži-
raviny nerozpuštěnému dílu připadly.

Poněvadž opuka obyčejně pouze stopy po žíravinách jeví, přijato jest zigisté
ono značné množství žiravin, skoro 6^01 z hmoty čedičové.

Pro přeměnu opuky Bílenské význačná jest i hutnost (2*924), která
u jiných opuk jen ve velmi řídkých případech dosahuje 2*6 a obyčejně jen 2*2
8e rovná.

O chemickém působení čediče hory Kunětické na opuku, jež s ním ve styku
se nalézá, podávají E. Jahnovy (chemické) rozbory zajímavé výsledky. *)

*) 2iYA 1869, 4. 8?. 197 A Jahrbuch der k. k. geoL BeiduMostalt in Wien XIL 1868, 167.

204

II.

Na hoře Kunětické nacházejí se ťti veliké balvany opaky, jež jsou Čedičem
dflem zdviženy, dílem uzavřeny a přeměněny.

1. Opukový balvan jižního úpatí, jenž má asi 15** v objemu, jest pouze na
dotyčných místech zřejmě přeměněn a barvy zbaven. Skameněliny, zejména fora-
miníjíery, jsou v něm neporušeny.

2. Opukový balvan, na severových. straně se nacházející, asi 30^ vysoký, jest
skoro celistvý a lomu lasturového; ocelem otloukán jiskří. Barva jeho jest co
levandule modrá, avšak zvětráním sezelená a konečně zežloutne.

3. Na severním svahu jest balvan opukový, msgící asi 18° v průměru. Hor-
nina tato jest co levandule modrá (na vzduchu barvy neměnO a má lasturový a
tříštnatý lom; ocelem otloukána jiskří a bývá žilkami křemene proniknuta. Nikde
nenalézají se v ní stopy po zkamenělinách. Zdá se, že právě tato opuka byla
roztopena, nebot mezi opukou a čedičem není žádných určitých mezí, nýbrž mezi
oběma nalézají se ponenáhlé přechody a jednotlivé žilky její pronikají čedičem
(beze všeho zřejmého omezení). %

Pr&by následujících ťtl rozborů vzaty jsou z dotyčných míst čediče:
I. opuka, šedomodrá, hustá, lomu lasturového; ze severní strany hory.
II. „ bílá, slabě namodralá; z již. strany hory.
III. „ co levandule modrá, lomu lasturového, mění svou barvu na vzduchu.

Uhličitanu váp^atého

„ horečnatého

žíravého vápna

prostého hořčíku

kyseliny křemičité

kysličníku hlinitého

„ železitého

„ vápenatého v křemičitanu

„ horečnatého „

žiravin

ztráty při pálení

hustnost

L

n.

m.

500

13-63

5-40

0-46

—

9-99

8-41

^^ 1

1-88

59-69

47-40

61-00 ;

7-62
13-42

1 15-60

14-20 i

4-98

4-24

1-80 ,

1-45

1-52

0-92

4-84

2-24

2-48

2-40

500

4-20

2.686

2-716

2-560

Následujících pět průb pochází z velikého balvanu na jižní straně hoiy a
sice každá následující průba jest z místa od čediče vzdálenějšího.
IV. Opuka, temně nazelenale modrá, velmi jcmnozmá, nerovného lomu, vehni

tvrdá (při uhození zvoní); má stopy po zkamenělinách.
V. Opuka špinavě šedá, nerovného lomu, u vnitru namodrale šedá, méně

tvrdá ; v ní Ananchytes ovata Lamarck.
YI. Opuka světle našedivěle bílá, okrovitým kysličníkem železitým prostoupeni
Vn. Opuka, našedivěle zelená, šedě kropenatá, lomu tříšfňatého neb nerovného;
v ní se nalézá Dentalium medium Sowerby, RosteUaria Reussii Geinitx,
Cerithium Lužicanum Gteinitz.
VIII. Opuka, světle šedomodrá, celistvá, hrubě lasturového lomu; obsahiqe četné
foi'amini£^.

n.

205

I.

n.

in.

IV.

V.

911

27-27

10-03

10-48

15-49

2-96

4-37

221

352

8-54

0-64

2-64

0-50

1-01

1-08

52-50

34-81

6816

49-90

47-64

12-20

11-03

6-90

7-93

14-62

9-84

10-57

3-88

16-94

3-70

063

1-97

027

0-34

1-56

111

1-42

068

0-98

1-78

stopy

stopy

stopy

stopy

stopy

10-60

700

7-20

8-20

5-60

2-126

2-383

2-416

2-340

2-303

Uhličitanu vápenatého

dravého vápna ,

prostého hořiíku

kyseliny křemičité

kysličníku hlinitého

„ železitého

„ vápenatého v křemičitanu .

y^ horečnatého „ . .

žíravin

ztráty při pálení

hutnost

Tti poslední průby pocházejí z velmi vzdálených míst téže krajiny.
IX. Opuka, mékká, hlinitá, lomu zemitého, zvětralá.
X. , nazelenalá, pevná.

XI. . „ „ obsahující pyrit a sádrovec a bohatá jsouc fora*

miniferami; rozpadá se na vzduchu.

Uhličitanu vápenatého

„ horečnatého

kyseliny sírové

„ křemičité I 52*69

kysUčníku hlinitého 11-76

žíravin

železitého

vápenatého v křemičitanu

horečnatého

n

ztráty při pálení
hustnost . . .

511
0-28
0-46
stopy
12-40
2122

4501

stopy
25 80
503
8-21
1-16
0-29
stopy
14-40
2-183

1413
2.86
0-41

47-02

15-08
8-38
0-31
0-19
stopy

11-20

Z analytických výsledků i opuk, jež působením roztopeného čediče přeměněny
byly i oněch, čediče vzdálených, vychází na jevo toto :

1. Ye všech průbách opuk čedičem zdvižených objevují se žíravé zeminy,
což jest důkazem toho, že kontaktní čedič trvale roztopen býti musil, jelikož
uhličitany jen trvalým žárem žíravými se stávají.

2. Poněvadž ze všech 11 průb pouze v oněch značnější podíly žíravin se
nalezly Jež z dotyčných míst čediče vzaty byly, v ostatních pak pouze stopy se obje-
vily, tož není pochybnosti, že žíraviny opuk dotyčných z hmoty čedičové pocházejí.
Z toho jde zároveň na jevo, že i dotýkající se opuka tekutou býti musila. Zdá se,
že opuka mimo žíraviny též část kyseliny křemičité přijala; naproti tomu však
ztratila největší díl hmot těkavých (vodu a ústrojné látky).

3. Působením roztopeného čediče ztvrdly opuky, staly se pevnější a do-
sáhly vyšší hutnosti.

206 n.

Zajímavá jest též chemická proměna, jakou nabylo hnědé uhlí, čedičem
zigmuté neb proniknuté. Proměnu tuto pozorovati lze ku př. u Zálesí (nedaleko
Velikého Března).

Nejen že hnědé uhlí následkem vysokého tlaku mnohem hustším a pevnějším
se stalo a tímtéž co pěkný druh smolného uhlí (intensivního lesku a výteáíího
lasturového lomu) se jeví, nýbrž ono poblíže žil čedičových i zcela se rozdrtilo a
na slepenec úlomkil, sypkou, uhelnou hmotou spojených, se přeměnilo.

FŤi tom ztratilo hmoty těkavé a nabylo rázu přirozeného, šedo-čemého
koaksu. Za to nahromadila se bituminosní hmota jeho na jiných, vzdálenějších
místech a utvořila tam i co hlava veliké, v uhlí ležící hnízda nahnědle černé,
lesklé, drobivé, zemské smůly — pyroretinu*)

Prvotní 6. původní sloh hornin čedičových.

1. Dle poměrné velikosti a dle rozdělení součástek nerostnícb, jsou čediče:

a) st^né (drobně neb jemně) jnmité^neb krystalicky celistvé.

Tento sloh mají všecky odrůdy čedičové, vyjímaje čediče peperinové.

b) Skvmitě-jsmité.

Skvrnitě zrnitý sloh, který se prozrazuje vystoupením četných, menších i
větších, temnějších skvrn, vyskytuje se jen ve velmi jemnozmých a krystalicky
celistvých čedičích, a omezuje se ponejvíce na malé díly nalezišt čedičových. Za-
kládá se zajisté na nestejném rozdělení nerostních součástí, totiž na výtvorem' se
velmi drobných, v čedičové hmotě téměř stejně rozdělených skupin č. konkred
buď jedné neb i více součástek nerostních buď přehojného, temného magmata.
Tyto skupiny neb shluky jeví se pak na lomných plochách čedičových co temné
skvrny.

Význačně vytvořen jest sloh tento v nefelinitu z Bělošic, magmatem bohatém,
v němž ony temné, ponejvíce co mák až i co vikev veliké skvrny právě oněm
dílcům magmatu odpovídají, jež množstvím tFichitů vynikají; totéž nalézáme na
čediči živcovém z Radobylu, jenž hojné magma obsdiuje a na onom z Labské
skály u Krásného Března. V mnohých čedičích audesitových, na nichž se sloh
ten pozonge, odpovídá velmi drobným shlukům větších i menších krystalů augi-
tových, neb augitových a nefelinových ; každý shluk opatřen jest pak okrajem, který
se skládá ze shoustlé, mikrolitické, výtvory trichitovými zkalené hmoty magmatové.

Přeměnou skvrnitě zrnitého slohu vytvořuje se sloh okrouhle zrnitý (koko-
litický), o němž se v následujícím odstavci (druhotný sloh) zmínka činí.

c) porfyrické^ vynikají-li v nich větší krystaly aneb krystalická zrnka olivino,
augitu, biotitu, rubelanú a živce.

Pouze v čedičích magmatových, nefelinových, leucitových a obecných žít-

*) RensBy Lotos 52, 162.

11. 207

cových vynikají zrnka olivínová v takovém množství, že tím porfyrický sloh po-
vstává, řidčeji bývá to v čedičích andesitových ; naproti torna však jsou čediče
trachytové olivínem velmi chudé aneb postrádají ho úplné.

Augitická součást (augit, amfibol, hypersthen) může ve všech odr&dách čedi-
čových tvořiti sloh porfyrický.

Biotit a rubelan přispívají pouze v čedičích peperinových (leucitových) a troj-
klonný živec jen v čedičích andesitovjch a trachytových, zřídka v obecných če-
dičích živcových k vytvoření se porfyrického slohu.

2. Dle uložení nerostních součástí jest sloh čedičů :
a) naehree heee směru (ve všech odr&dách čedičových),
h) k určitému směru rovnóběiný.

Sloh tento objevuje se v některých čedičích trachytových (ku př. od Téch-
lovic) a povstává uložením deskovitě rozšířených krystalů augitových do téměř
rovnoběžných rovin.

c) proudový neb paprskový.

Týž povstává v některých čedičích andesitových a trachytových, uloií-li se
jehlice augitové neb amfibolové na spůsob proudů aneb paprsků (jako v č. ze
ZálesO- Podotknouti sluší, že tento sloh jest mnohem hojnější v mikroskopickém
vytvoření, v kterémžto případě se tvoří ponejvíce uložením jehlic živcových v prou-
dech aneb v paprscích a že vyniká začasté již na broušených destičkách zvláštním,
moirantíkovým videm aneb náletem, ledovým kvítkům podobným (na př. čedič
z Vinohradu u Vartmberka).

3. Dle prostory, jež hmota horniny čedičové vyplh^je, jsou čediče buď
celistvé buď dírkovité neb bublinaté aneb struskovité.

0

Úplné vyplnění prostoru i v sebe menších dílcích horniny čedičové jest nej-
obecnější, tak že neúplné vyplnění prostoru pouze k řidčím objevům náleží. A tyto
obmezují se, jak se zdá, jen na schvrm' části čedičového horstva.

Dírkovité odrůdy čedičové vyskytují se, jak se zdá. zvláště mezi čediči ne-
felinovými a trachytovými, jsou však ponejvíce omezeny na menší dílce některých
naleziš< (ku př. Tannenwáld u Mětikalova).

Bublinaté čediče objevují se dosti často, zvláště mezi čediči peperínovými
a andesitovými. Bubliny jejich, protaženy jsouce ponejvíce stejným směrem, jsou
řidčeji prázdné, obyčejně na stěnách jemnými druzami druhotných výtvorů po-
kryty, neb infiltrovanýmí hmotami více méně vyplněny. Dosti zhusta vyskytují se
čediče dírkovité v Doupovském pohoří mezi Turčí a Doupovem a v krajině Ma-
átovské; v Středohoří jsou to ponejvíce čediče peperinové v okolí Milešova a
čediče andesitové ku př. od Kračína z Údolí Františkova, od Benešova atd. Nej-
obecnější druhotný nerost v bublinách bývá phillipsit.

Mimo struskovité, dílem i houbovité horniny čedičové z Eammerbuhlu, kdež i
pumy a lapilly se vyskytují, známy jsou struskovité čediče z více nalezisf českého
Středohoří, jmenovitě z Vlčí hory u Čemošína, z Kozákova a z údolí Fran-
tiškova u Benešova.

Není zajisté pochybnosti, že bublinatý a struskovitý sloh tím povstal, že se
před utuhnutím horniny plyny vyvinovaly; zároveň lze se domysliti, že dle
rozdělení vulkanických hornin času nynějšflio odrůdy bublinaté převahou na nej-

208 n.

vrchnější část hornin čedičových obmezeny byly. Tolikéž jest velice pravdě po-
dobno, že v celém okrsku čedičového horstva byly stniskovité kužele čedičové,
jako na bocích a úpatí nynějších sopek, že však zvětravše, k vytvoření se moc-
ných ložišt tufů, jefs v celém StředohoH se rozkládají, nejvíce pnspěly. A proto
nacházíme podnes v tufech těch časté úlomky bublinatýcb a struskovitých
čedičů, jež svým vzhledem úplně se rovnají lávě.

Sloh druhotný aneb přeměnou čedičového horstva povstalý.

1. Takým se jeví sloh okrouhle ernitý aneb TcoJcoUtický^ jenž se tvoří ze slohu
Bkyrnitě-zmitého, pokročila-li hornina ve své přeměně, a proto jest i výrazem po-
kročilé přeměny horniny. Zrnka, z nichž se skládají jednotlivé dílce čedičové,
jsou ponejvíce z vící máku až hrachu. Tento sloh objevuje se v čedičích ma-
gmatem bohatých (magmatových, živcových) v nefelinitoidech a v čedičích leucitoi-
dových, jakož v čedičích andesitových, jež vynikají množstvím drobných konkrecí;
bývá však omezen na malé části čedičových nalezišť.

Tak na př. vyniká sloh tento na jednotlivých kusech nefelinitoidu od Bgkova
u Jenšovic, z Ostrého u Milošova, z Radešova, z vých. úpatí Ronnberku a Ra-
doušova a na četných kusech čediče z Lorety u Jičína; na Sovínu a Litoměřic
pozorovati lze tento sloh pouze na jihozáp. úpatí čedičového pahorku v malém
pouze rozsahu, naproti tomu nejeví sousední, stejný (výše položený) čedič pražádné
stopy po slohu okrouhle zrnitém.

Cotta zmiňuje se o čedičích s takovýmto slohem z okolí Amoltic a Kamenné
Šenavy, pak v. Reuss z Hanšpurku, od Lužic a z Ostrého u Červeného Oqezda.

Jak známo, byla pronesena různá mínění o původu tohoto slohu v horninách
čedičových.

Senft a Reuss měli za to, že sloh tento, jsa původní, v nestejném rozdělení
čedičových součástí se zakládá, naproti tomu tvrdil v. Cotta, že jest výsledkem roz-
kladu hmoty čedičové. U výkladu mém, jenž určuje skvmitě-zmitý sloh za prvotní
a okrouhle zrnitý za druhotný, pojí se oba náhledy.

2. Sloh porosní^ jenž povstal zrušením jedné neb více ncrostních součástí.
Jest zcela přirozené, že tento druhotní sloh zvláště v oněch jemnozmých a kry-
stalicky celistvých odrůdách čedičových se vyskytuje, v jichž uloženi snáze roz-
ložitelné nerosty, jako hauyn, nosean, olivin, začasté i nefeUn neb magma, pod-
statně se zúčastňují. Z té příčiny jeví se porosní odrůdy nejčastěji v čedičích, oli-
vinem bohatých, pak v čedičích magmatových, peperinových, andesitových a tra-
chytových, velmi zřídka však v obecných čedičích živcových.

3. Sloh mandlovitý. '

Týž vzniká ponejvíce následkem slohu bublinatého. Z počátku pokrývají se
stěny bublínatých prostorů druhotnými výtvory nerostními, jmenovitě seolity, pak
se vyplňují uhličitany aneb beztvamou kyselinou křemičitou.

n 209

O tvarech, jiehž odrůdy čedičové nabyly v době tuhnutí

a jichž nabývají větráním.

Tvary, jichž nabyly odrůdy čedičové v době tuhnutí můžeme nazvati prvotními,
tvary pak, jichž nabývají větráním z předešlých, druhotnými.

1. Tvary prvotnt

Co prvotní tvar jeví se ve všech případech tvar bud balvanitý buď sloupovitý
a jen zřídka tvar deskovitý.

Sloupovitými tvary vynikají všeliké odrůdy čedičové vyjma čediče peperinové.

Sloupy stojí, jak známo, kolmo na směrech (č. plochách), v kterýchž ochlazení
se dělo; podobu a rozměry mají různé. Vyskytujít se jednak co úzké neb tlusté,
dlouhé neb krátké pilíře, jež jsou bud přímé bud ohnuté, zkřivené, dílem stejně
tlusté, dílem na obou koncídi užší než ve středu. I počet pobočních ploch jest
nestejný. V stropech a proudech jsou sloupy ponejvíce kolmé, v žilách vodorovné,
nicméně odchylují se směry na jednom a tomž místě rozmanitě, tak že od vodo-
rovného k svisnému směru všecky možné stupně pozorovati lze. Krásný pohled
jeví jmenovitě papi-skovité uložení. Kůželovité vyvýšeniny a táhlé hřbety horské
obsahují na nejzašším pásmu okrajním sloupy téměř vodorovné, úhel jich úklonu
zvětšuje se ke středu tou měrou, že střední a nejvyšší sloupy kolmo stojí.

Deskovitý tvar co prvotní výtvor vyskytuje se pouze v čedičích fonolitových
a andesitových.

V četných případech lze i v těchto poznati tvar sloupovitý; sloupy bý-
vají však nesmírně tlusté a nezřejmě oddělené. Není zajisté pochybností (dle
četných pozorování), že oba tyto tvary v mnohých čedičích, andesitových a fonoli-
tových, v stejném čase se byly vytvořily ; avšak desky, jež vždy na sloupech kolmo
stojí, dají se (jsouce méně tlusté) snáze odděliti, tvar pak sloupovitý vyniká méně
v popředí pro značnou šířku sloupů.

Deskovitým tvarem prozrazuje se přechod k fonolitům.

2. Tvary drahotni.

Za druhotné aneb zvětráním povstalé tvary zaznamenati sluší (dílem) deskovité
a koulovité neb elipsoidické.

Postoupilo-li větrání, rozpadávají se sloupy dílem ve více méně tlusté,
příčné desky, dílem v koule. Ony tvoří se zvláště ze sloupů, v podobě žil ulo-
žených. Poněvadž poloha těchto ponejvíce jest vodorovná, vynikají pak desky,
jež začasté celou žilou pronikají co kolmé, těsně k sobě přiléhající stěny a pokro-
čilo-li větrání horniny ještě dále, rozpadávají se pak tyto snadno na drobné des-
kovité kusy. V takovém případu nebývá již sloupovitý tvar zřejmý.

14 *»

210 ^'

Tenko, 1-— 3' mocné žíly kolmého a tence deisko vitého (zvětralého J čediče vy-
nikají ku př. v čedičovém pahorku u Pšan nedaleko Loun, jenž se téměř ze s>is-
ných idoupA skládá, pak v třetihomím pískovci od Vanová, a v sloupovitém
čediči od Bořislavi.

V Pšanském pahorku vynikají dvě, asi 2' široké, ve svisné desky rozpukané
žíly skoro kolmo blíže středu hory. Hornina těchto žil (světlý čedič magmatovy)
neliší se vsak od sousedního, uhličitany zatmeleného, sloupovitého čediče, leda tím.
že obsahuje více vody a méně kyseliny uhličité a tudíž, že p&sobením kyslíku více
se přeměnila.

Deskovitý čedič od Bořislavi náleží temným čedičům magmatovým a čedič Ya-
novský obecným čedičům živcovým (s nahnědlým, trichity bohatým magmatem).

Mnohem hojnější jest tvar koulovitý a elipsoidický ^ jehož tvoření takto se
děje: zpočátku objevují se čedičové sloupy vodorovnými a šikmými trhlinami v ne-
pravidelné, ostrohrané kusy rozdělené. Kusy tyto zakulacují se vždy více ne-
ustálým působením vod na hranách a rozích, any se zatím prostory mezi jedno-
tlivými úlomky uhličitany a menšími zvětralými drobty vypliiují. Rozpuštěním a
odi)lavením uhličitanů, sloužících co tmel, zbývají koule neb elypsoidy, v podobě
sloupů na sobě narovnané. Nezřídka sledovati lze všecky tyto stupně přeměny
v jednom a tomtéž sloupu čedičovém. V nejspodnějším díle bývají kusy ostro-
hrané, výše již více méně okrouhlé a uhličitany zatmelené, nejvýše pak v po-
době narovnaných koulí upravené. Již na polycdrických lUomcích přečetných sloupů
čedičových — zvláště na oněch, které na povrchu hnědě zbarveny jsou — lze po-
zorovati, že při roztlučení ntyzevnější vrstvy zřejmý, miskovitý tvar jeví a že, od-
straní-li se pozorně zevní miska, celá koule se vyloupne. A tato dá se často roz-
tlouci na četné soustřední misky.

Má-li se vytvořiti koule či více méně sploštělý elypsoid, to, jak se zdá, zá-
visí na tom, zda-li tvar úlomků v rozpukaném sloupu více se podobá tělesu stej-
nosměrnému neb různosměmému. Byl-li větší úlomek sloupovitý ve více menších
rozštěpen, vyniká na něm začasté více středů soustředního miskovitého slohu,
dílce pak obvodové — uhličitany, hydrátem kysličníku železitého, kaolinovými hmo-
tami stmelené — bývají vytvořeny v jednu zevní vrstvu; tímto způsobem se stávi
že větší koule čedičové více menších uzavírají.

Pokračuje-li nyní rozklad, tu bud zevní dílce ponenáhlu větrají a koule se
rozpadá, aneb pouze vnitro koule se rozpouští, zevní pak miskovitý obal, uhličitiiny
jsa proniknut, tvar svůj podržuje. Tu teprve počínají se tvořit v dutinách kou-
lové skořápky druhotné nerosty, zvláště zeolity a uhličitany.

n. 211

Rozložitelnost hornin čedičových.

Bozložítclnosi homin čedičových závisí:

a) na původním tvaru hominy, jehož nabyla v době ochlazení, h) na slohu
a zvláště c) na chemické povaze nerostních součástí.

Čedič balvanitý vzdoruje daleko více chcuL agentiím nežli čedič sloupovitý a
deskovitý; mimo to mcgí též směry a rozměry sloupů a desek vliv na rozloži-
telnost čedičů; na př. svisnč sloupy usnadnili přijímání vod do vnitra kužele
horskéffo, naproti tomu bývají vodorovné sloupy úzkých žil mnohem méně porušeny.

Stc^nozmé odrůdy čedičové odporují rozkladu značntyi než porfyrické, p^
krystalicky celistvé více než zrnité. Nejsnáze rozkládají se dirkovité, bublinaté
a struskovité odrůdy čedičové.

Při rozkladu té které horniny čedičové nejvíce působí nerostm' povaha.

Každá hornina čedičová, která na pohled zdá se, že čerstva jest, obsahuje
05— 07oi nejčastěji 1—27© vody. Četné čediče, kyselinami byvše skoumány,
prozrazují bud silnějším neb slabším šumotem aneb vypouštěním bublin kyselinu
uhličitou, která ponejvíce v množství 1°/^ se vyskytuje a zřídka 2^© přesahá.

Jak voda tak i kyseUna uhličitá tonm svědčí, že i dle zevního vidu úplně
čerstvé honiiny čedičové již se rozkládati počaly. Přibývá-li vody, souditi lze ve
všech případech, že rozklad čediče pokročil ; to však nesouvisí vždy v přímém po-
měru s přibýváním kyseliny uhličité^ poněvadž uhličitany, ze zásad se vytvořivše,
většinou vodami vylouženy bývají, tak že jich jen malé množství v hmotě čedičové
zůstává. Vůbec podléhá pak hornina čedičová rozkladu tím spíše, nejen čím více
zásad obsahuje, nýbrž čím snáze zásady tyto v uhličitany se zaměňují aneb výše oky-
sličují. Nesrovnává se tudíž úplně rozložitelnost hornin čedičových s přibýváním
zásaditosti, jelikož právě nejkyselejší členové hoiiiin čedičových, čediče andesitové,
fonolitové a trachytové, v rozkladu nejvíce pokročilé bývají a nejvíce druhotných
výtvorů nerostních vykazují.

Dle toho, převládá-li působení kyslíku aneb kyseliny uhličité, jest, jak známo'*')
pochod rozkladu dvojí: působením kyseliny uhličité bývají živec a jeste dříve
mnohé z oněch snáze rozložitelných, živci podobných součástí, jako : hauyo, noseao,
melilit, nefelin, leucit, především porušeny; tím vylučuje se kyselina křemičitá a
tvoří se uhličitany, jež částečně vodami se vyluhi^jí; tím způsobem ubývá žiravin
ažiravých zemin. Působí-li kyslík, změní se pouze kysličník železnatý v železitý,
a následkem toho přemění se i augitická a magnetitu podobná součást.

V četných případech lze již na počátku rozkladu sledovati první pochod,
jenž teprve v průběhu svém, okysličováním provázen, rychleji pokračuje ; proto jeví
velmi nmohé broušené destičky, v nichž součást živcová často již u veUké míře
přeměněna jest, ještě skoro čerstvé průřezy augitu i magnetitu. Zvláště magnetit,
jenž mezi ostatními, dosti přeměněnými, ncrostními součástkami ještě neporušen

*) Bischof, Chem. Geologie. 2. Auf. II. 464 a UL 430.

14 b*

212 n.

bývá (a pouze někdy úzkým červenohnědýni pásmem obrouben jest), svédčí, že pře-
vládající působení kyslíku k řidčím zjevům náleží.

Poněvadž rozkladem živcové součásti kyseliny křemičité poměrné přibývá a
rozkladem augitické součásti (za převládajícího působení kyslíku) relativně ubýTá,
může 'se pro určitý stupeň rozkladu státi, že se působení obou rozkládajících po-
chodů na vzájem tak vyrovná, že percentové množství kyseliny křemičité stálým
zůstává.

Ve všech případech odstraňují se působením kyseliny uhličité prvé žiravíny,
pak žíraviny zemité (dílem i kysličníky kovů těžkých a jen malé množství kyse-
liny křemičité; tím se stává, že ve zbytku s kysličníkem hlinitým a železnatým
i kyseliny křemičité (relativně) přibývá. Mimo to pozorovati lze, že i oněch částek též
r rozličné mffe ubývá. Odstřanil-li se již většinou kysličník sodnatý, tu zbývá
ještě skoro veškerý kysličník draselnatý, tak že množství jeho až k jistému stupni
přeměny neustále (relativně^ přirůstá. ^)

Z nerostních součástek hornin čedičových přeměňuje se nejprve magma, pak
olivin; pak následují dle řady hauyn, nosean, nefeliu, leucit a trojklonný živec
Augit, amfibol a magnetit vzdorují proměně nejsilněji. Nezřídka vyskytují se po-
divným spůsobem v přeměněných horninách čedičových tak čerstvé jehlice apa-
titové, že nerost tento — za působení vod, kyselinou uhličitou bohatých — za sou-
částku velmi obtížně rozložitelnou pokládati se musí. Jsou však, jak známo, jisté
roztoky solí, zvláště chloridy, jež u veliké míře přispívají k rozpuštění apatitu.
A za působení těchto hmot podléhá i apatit snáze rozkladu.

Mimo více méně snadnou rozložitelnost nerostních součástí má též vliv na
rozklad celé horniny spůsob směsi; tak má stejnorodost neb různost živcových
součástí za následek méně neb více snadný rozklad celé horniny. Směs nerostů,
jež skoro stejnou měrou se rozkládají, vzdoruje chemické proměně mnohem více
než směs,v níž se součásti různé rozložitelnosti nalézají.

Důkazem toho jsou čediče andesitové, fonolitové a trachytové

Většina z nich obsahuje mimo trojklonný živec, jenž nejspíše náleží andesinu,
kysličníkem vápenatým a horečnatým bohatému, buď leucit, nefelin, aneb i hauyn a
nosean. Vlivem výtvorů, vzniklých proměnou nerostů snadno rozložitelných, zejména
hanynu a noseanu (mezi nimiž mimo uhličitany, sírany i sporé podíly chloridu
se vyskytují) porušuje se i nesnadno rozložitelný živec mnohem snáze. Zvláště v če-
dičích trachytových, jež obsahují hojnost noseanu, působí výtvory vzniklé z pro-
měny jeho na trojklonný živec a jiné nerostní součásti tou měrou, že tyto nejmladší
čediče k nejsnáze rozložitelným horninám (čedičovým) počítati se musí.

Kyselinou křemičitou značné chudší odrůdy čedičové, totiž nefelínové a leu-
citové čediče starých proudů, stropů a žil, jichž krystalická směs z méně nerost-
ních součástí se skládá, vzdorují velmi mocně působení vzdušnin ve vodě roz-
puštěných. Skládat se sice největší díl mocných ložišt tuftl z čedičů leucitových
a nefelinových, ale o těchto může se pronésti úsudek, že utvořily se toliko
z oněch odrůd, jež kdysi v podobě lávových kuželů svahy čedičových sopek po-

') o absolutním i relativním množství žíravin vynesl, jak známo, Bischof (Joum. f. prakt.
Chemie XCIII. 1864. 267) důležité výskumy.

n. 213

krývaly. — Až k zemitému vidu přeměněný výtvor čediče jest tak zvaná čedičová
droba a v posledním stupni přeměny drobavý jíl, O postupu rozkladu čediče
v drobu a drobový jíl podává velmi jasný obraz Bischof ve svých výskumech
o čedičové žíle z dolu „alte Birke" na železném Hardtu u Siegenu.*) Přeměnou čediče
ve drobu ztrácí se značné množství kyseliny křemičité a skoro veškerý kysličník
yápenatý i sodnatý, za to však přibývá nemálo kysličníku železnatého a vody.
Mění-Ii se však čedič v drobový jíl, ztrácí se opět voda a kysličník železnatý,
relativní pak poměr mezi kyselinou křemičitou a kysličníkem hlinitým z&stává skoro
týž. Jest tudíž v přeměně čediče — ve vylou/cní žíravin, zemin žiravých, dflem i
kyseliny křemičité a v nahromadění se kysličníku hlinitého a železnatéko — dosti
zřejmá obdoba tvoření se kaolinu. *)

») Bischof, Cbem. Geologie. 2. Aiifl. m. 434.

*) Ebelmcn. Comptes rondiis XX. J845, 1415. XXVI. 1848, 38.

•i

Paragenesis druhotných nerostů česk. čed. horstva.

v horninách čedičových tvoří se nerosty druhotné dflem v bublinách aneb
(vyloužením mateční horniny) v nové utvořených dutinách, dílem v trhlinách mezi
čedičovými sloupy aneb mezi stěnami desek a jiných tvarů. Hornina čedičová bývá
při tom vždy poblíže sten, vyložených novými výtvory ncrostními, více méné zvětralá,
což toho jest důkazem, že hmota horniny čedičové tvoření se nových nerostů se
súčastnila a že tudíž druhotné výtvory nerostní podstatné závisí na rázu odrůdy
čedičové. A právě z této závislosti druhotných nerostů na rázu mateční horniny
vychází na jevo, proč v každé odrůdě čedičové některé nerosty převládají, jiné jen
spoře se vyskytují a mnohé docela chybí. Skrovný jest počet nerostů, jež se vy-
skytují ve všech odrůdách čedičových ; a i nerosty tyto vynikají začasté pro každou
odrůdu čedičovou zvláštními vlastnostmi. Zároveíi sluší podotknouti, že rozma-
nitost nově vytvořených nerostů právo tak, jako rozložitelnost mateční horniny,
hlavně záleží v rázu a rozmanitosti živcovité součásti, obsažené v horninách
čedičových.

Odrůdy čedičové, jež pouze jeden druh živcové součásti obsahigí, vykazují
nejmenší množství druhotních nerostů ; ony však, ve kterých největší počet živcových
nerostů se nachází, vynikají nejčetnějšími novými výtvory. To platí zejména o če-
dičích fonolitových a andesitových, v nichž začasté skoro veškeré čedičové, živcovité
nerosty, hauyn, (nosean), melilit, nefelín, leucit, trojklonný a jednoklonný živec
zastoupeny jsou a jež tudíž nejrozmanitější nerostní výtvory ve svých dutinách
obsahují.

Rozložitelností svou i bohatostí nerostních součástí pojí se k čedičům ande-
sitovým čediče trachytové. Vyznačujíf se (jako ony jim velice podobné trachytové
fonolity) ve zvětralých odrůdách stálou přítomností analcimu, který mimo čediče
fonolitové a andesitové v ostatních odrůdách čedičových se nenachází.

Objeví-li se dva neb více nerostů v dutinách, pozorovati lze ode stěn do
vnitra určitou, zákonitou následnost v ukládání se jednotlivých nerostů na sebe
čili následnost dle relativného stáří. Tak následují ku př. dle v. Dechena v du-
tinách čedičů sedmihradských: chalcedon, sferosiderit, vápenec, onen co nejstarší,
tento co vnitřní a nejmladší nerost

n. 2ir>

Dle v. Rcuse náslcdiye v českých čedičích vápenec po komptonitu (u Morvan)
a mesotypu (u Dubic).

Na Éidcči u Zimy ve velikých dutinách bublinatého, světle šedého čediče sedí
na celistvém natrolitu (jenž v malých dutinách v podobě jehlic jest vytvoi^en) kry-
staly vápence, jež kulatými kůrami vláknitého aragonitu pokryty jsou ; jádro vrostlic
takových tvoří sloupkovitý aragon barvy krásnč fialové. Na Pan!?:horovéni pahrbku
a u Kolozruk tvoří miemit vnitřní, pak křemen, hyalit a cacholong spodní vrstvy;
tyto pak střídají se pravidelně.

Druhotné nerosty čedičů magmatových.

z temných čedičů magmatových objevily se pouze v onom ze Skalky irnka
uhličitanů, opalcvité kyseliny křemičité a výtvory zeoliticků v podobě zrnek hra-
chových, z nichž tyto u výkladu chemického rozboru čediče ze Skalky co slcóledť
pojaty byly. Jak zeolith tento z magmatu se tvoří, vylíčeno bylo n výpisu čediče
od Skalky (str. 51.). Mimo nerosty tuto vyznačené činí se zmínka o chabasitu
a kalcitu v čediči od Skalky a o vláknitých neb komatých povlacích komptonitu
s krystaly kalcitu v šedém, na pólo zvětralém čediči u Bořislavi (Zepbar. Min.
Lex.). Světlé čediče magmatové jsou chudé druhotnými nerosty, ačkoliv velmi
zvětralé bývají. Nemívají ani bublin ani dutin, nýbrž proniknuty bývají na po-
vrchu limonitem; na blízku obvodu hory slepeny jsou sloupy jejich tmelem uhli-
čitanů tou měrou, že na zdání v balvanitou horninu splývají.

Jest to ponejvíce aragonit^ jenž se byl mezi sloupy, deskami a v různých
trhlinách v podobě krátkých, jemně vláknitých, nažloutle neb nahnědle zbarvených
desek vyloučil.

Aragonit z pahorku Pšanského u Loun, jakož četné aragoníty jiných odrůd
čedičových, obsahuje stopy po kyselině fosforečné a sporý přímřsek strontianitu.

Mimo aragonit jest i káleit nerost obecný; nebývá však tmelem, mezi sloupy*
čedičovými vyloučeným, nýbrž vypliiuje sporé dutiny, jež vznikly vyloužením čedi-
čové hmoty.

Druhotné nerosty čedičů nefelinových.

v čedičích nefelinových jest aragonit nejobyčejnější vyloučeninou v trhlinách
a mezi sloupy. Tvoří více mčne tlusté, jemné vláknité desky barvy žlutavé, začasté
slabě nahnědle.

Mnohé čediče nefelinové, jmenovitě leucitem bohaté, obsahují tolikéž eeólity^
avšak ponejvíce v malých zaokrouhlených dílcích míUo zřetelného, paprskovité
vláknitého slohu a uvnitř zeolitů bezbarvý kalcit [ku př. v čediči z návrší
Paskapole].

Haidinger uvádí dolomit z čediče nefclinového hory Jensovické (u Mělníka)
za příklad miemitického (dvojnásobně zrnitého) slohu. Jiné nerosty vyskytují se
v čedičích nefelinových jen pořídku; mezi těmi zasluhuje zmínky chabasit (fakolit)

216 n.

z Kozákova, který v nepatrných žlutobílých krystalkách jemné drusy tvoře, bezpro-
středně na hornině čedičové sedí.

Druhotné nerosty čedičů leucitových.

z čedičů leucitových od Hořence pocházejí známé, co víno žluté, řidčeji bélavé
neb nazelenalé, co modely pravidelné krystaly aragonitu [hutnosti =: 2*85 — 2-93]*l

Sloupkovitý aragon tvoří v tomto leucovitém, olivínem bohatém čediči mocné
hnízdo, vyplňující více stop v průměiii; hojné dutiny téhož obsahují pak ony, začasté
i několik palců dlouhé krystaly. ÍUdčejí leží krystaly na obou koncích vyvinuté
v měkké jemnozrné hmotě vápeně '*''*'). Sloupkovitý a krystalovaný aragonit uvádí
v. Eeuss z čediče Sněžníka a Hostomic, jemné vláknitý aragonit od Lužic, Obmic,
Lbína, Bečova (hutnosti = 2*88) a Šachová, dílem tyčínkovitý dílem rozbíhavé pa-
prskovitý, ve velikých hnízdách, zřídka v narostlých koulích uložený uvádí z čediče
od Žímy, Stadic a ze Šibenice u Ústí, v krystalech jehlicovitých z četných čedičů
Žichovského údolí; v páskách, čedičem pronikajících, od Wtelna. Severně od Ma-
štova na Radonickém vrchu nalézá se aragonit sloupkovitý v kulovatých slepencích,
majících 3—4^ v průměru; sloupky až na 1'^ tlusté seřaděny bývají v paprscích
kolem společného středu [v. Zeph. Min. Lex.J.

Pevné, nahnědléi de tičkami rubellanu neb hnědými pseudomorfosami steatitu
po rubellanu vyznačené čediče peperinové z Paskapole a V^lminu u Milesova, pak
ony velkými porfýríckými krystaly augitu a amfibolu vynikající od Žímy, Loidíova,
Kostomlat a z Vlčí hory u Čemošína, zvláště bublinaté, duté odrůdy, obsahají po
většině velmi jemné, nažloutlé neb našedivělé, bílé drusy filipsitu^ jež buď steny
dutin neb povrch porfýrických krystalů augitu a amfibolu pokrývají. Poněvadž
filipsit — jenž větším množstvím kys. draselnatého vyníkige, posud toliko v če-
dičích leucitových a leucitem bohatých čedičích nefelinových, fonolitových a ande-
šitových objeven byl — vždy o tom svědčí, že i mateční hornina jeho více ky-
sličníku draselnatého obsahuje, tož lze pronésti úsudek, že i čedič, obsahující fiUipsit
v dutinách svých, leucitem bohatší jest.

Ze zrnitého čediče od Žímy uvádí v. Reuss červené krystaly stilbitu [heulaa-
ditu] a velmi malé, co voda jasné krystaly chubasitu ve společnosti a araganitem ;
chabasit znám jest tolikéž z hlinitého, popelavě šedého, porfýríckými krystaly amfi-
bolu bohatého čediče od Kostomlat [v. Zeph. Min. Lex.].

*) Prvni přesné méřeni krystalů aragonu z Hořence provedl v. Kapfer (Prelsschríft, Berlin
1825. 162); výkresy tvarů krystalových (ponejvíce spojky řoo . <x>P - ot)í*oo apodřadě-
nýchOP, V,>^, V,?Qo, 2řo„ SPoo, 6 Po,, V, Pod, 7* ^od» ^oo, 2Pod, V.P, P,
Vx P) ^2 a 2P2) podali Schranf (Atlas der Krystallformen des Mineralreiches) a Levý
(Atlas k „Descríption ďune collectíon de mineraux ctc " Londres 1858). LieydoU zkoomal
sloh polysynthetiekých krystalů. Potahu ploch krystalových vyliénje Scharff (N. J. f. M.
1861. 32) Zephar M. L. II. 32.
**) v. Reuss: Umgebung v. Teplitz u Bílin 175 a 205.

n. 217

Druhotné nerosty čedičů živcových.

a) Obecných JediJI ííTcevfch.

Z čedičů živcových, obsahiýídch nahnědlé magma, objevige slepencový čedič
z KoIo2ruk ttbličiCaoy hořečnato-vápenaté, střídající se a krystalickou a bey.tvarnou
kyselinou křemičitou.

Na tenké kůře stilpnosideritu^ který z částí na limanU se byl přeménili
rozkládají se zelenavě šedobílé, velmi miUo prosvitavé (až *i^" tlusté) kůry ne-
efetélné paprskovitého neb klinovitého kalcitu^ výše pak šedobílé neb žlutobílé kůry
kalcitu sřejměji etnitého a více prozračného. Na těch vyvinuta bývá vrstva šedo-
bílého emitého křemene, jenž vybíhá v drůzy krystalové {^ P. P.). Tyto pokrývá
modravý, červenavý neb šedobílý chalcedon^ jenž místy má tenounký povlak béla-
vého cacholongu a místy uzavírá štěpným bílý (slabé nažloutlý) prozračný dolomity
který jinde, kde chalcedon chybí, tlusté (stírední) kůry činí. Chalcedon jest výše
prozračnější a vybíhá mnohdy v jemné drůzy drobolinkých krystalků, jež se jeví
co pseudotnorfosy po dolomitu. Na chalcedonu sedí buď drůzy bud jednotlivé
krystaly žlutavého kalcitu (s vypouklými plochami) neb koule neb tlusté ledvinité
kůryy z drobnějších krystalů složené. Co nejmladší a vzácný nerost vystupiýe skoro
bezbarvý hyalith^ jenž kryje předešlý kalcit, tvoře namnoze úhledné perimorfosy
po krystalech jeho.

Táž řada nerostů objevuje se téi v čediči Panznerova pahrbku.

Paragenetická řada nerostů vyznačených jest tedy:

a) kalcit klínovitě stébelnatý, slabě prosvitavý, zelenavě šedobílý lesku po-
někud mastného;

b) kalcit zrnitý neb nezřetelně klínovítý, prosvitavý, Sedo- neb žlutobílý;

c) křemen (šedobílý) zrnitý, vybíhající v drůzy krystalů;

d) chalcedon, červenavý, modravý neb šedobílý, jenž místy pokryt jest

e) kacbolengem, místy uzavírá

/) drůzy krystalů bílého, prozračného dolomitu, a mnohdy vybfliá v pseudo-
morfosy po dolomitu;

g) krystaly s plochami vypouklými, koule a ledvinité kůry kalcitu, složené
z drobných krystalů;

h) hyalith (začasté v perimorfosách po kalcitu neb dolomitu) co nej-
mladší nerost.

Pan Cand. Fr. Bílek, zabývaje se po delší dobu určováním hutnosti nerostů,
ustanovil (za mé kontroly) hutnost:

kalcitu aj = 2770
„ bj = 2-746

t. 1 I j\ í 2-580 spodní
chalcedonu d) = jg.^^g ^^^

i2-

dolomitu f) ^=1 i

864

863 (krystaly a úlomky dokonale stépné)

9IS n.'

kalcitu g) = 2-736 (krystaly s plochami vypouklými)

„ =: 2*741 (knlUky málo stepné neb I BMřetelnS pApnkortU)

hyaUtu h) = 2-083

Z výsledků těchto vychází na jevo, že dolomitu přičten může býti toliko
onen pod f) o, t^ž jest bezpochyby, jenž Ramelsbergem analysován, udal poměr:
3 CaO.CO^ + 2 MgO.CO^.

Pozoruhodné jest též, že kyselina* křemičitá vylučovala se ve zvratném
poměru k hutnosti, nejprve co křemen, pak co chalcedon a konečně co hyalith,
zrovna opačně jako v mandlích melafyrových, v nichž nejprve vrstvy opaln, pak
chalcedonu a posléze (u vnitru) drůzy křemene se vytvořují.

Od Eolozruk známy jsou mimo tyčinkovíté odrůdy aragonitu též krystaly,
jež začasté na zrnka dolomitu přeměněny jsou.

Krystaly dolomitu z Kolozruk obsahují dle Ramelsbergova (L a II.) a Kůhnova
(III) rozboru:

I. II. m.

uhličitanu vápenatého =61-00 64 85*84

horečnatého =: 36-53 36 10-39

„ železnatého =: 273 — 5-53

100-26 101-76
Z čediče od Vanová činí se zmínka o paprskovitých skupinách komptonitu
(v. Zeph. Min. Lex.).

b) Čediče foiMlítové i mdesUfvé.

Nejrozmanitější a n^četnější jsou druhotné nerosty čedičů f onolitových a an-
desitových, jež, jak již vyznačeno bylo, agcutiím v přírodě působícím nejméně vzdo-
rigí, ač množstvím kyseliny křemičité nade všecky odrůdy čedičové vynikají. Jelikož
živcová součást čedičů fonolitových a andesitových n^častěji celou řadou nerostů —
hauynem (noseanem), melilitem, nefelinem, leucitem, trojklonným a jednoklonným
živcem — zastoupena bývá, jest tu dosti různých látek, jichž třeba k vytvoření roz*
manitých, nových nerostů druhotných, jež nalézáme v dutinách hlavně bublinatých
odrůd. V následujícím vyličují se druhotné nerosty českých čedičů fonolitových
a andesitových dle para- a metagenetické následnosti.

Chalcedon.

Nejstarší, avšak též jeden z nejmladších druhotných výtvorů v čedičových
horninách jest beztvamá kyselina křemičitá, která se v prvním případě co chalcedon,
v tomto co hyalith jeví.

Chalcedon tvoří velmi úzké, nažloutle-nahnčdle-našedivěle neb načervenale
bílé, Icdvinité povlaky, jež začasté z velmi jemných, rovnoběžných vrstev se sklá-
dají (Stabigt u Děčína, Vrabčinec u sv. Jakuba na Labi).

Začasté bývá chalcedon velmi tenkou vrstvou

IL 219

stilpnosideritu

pokryt (Stabigt) aneb chybí-li onen, jest pak stilpnofliderit nejstarší člen řady ne-
rostů (Zálesí, Česká Lípa).

Často bývá tento přeměněn v

limonit,

který co tenká svrchní vrstva bezprostředně na horninu čedičovou aneb na chal-
cedon se ukládá.

Pro čediče trachytové a trachytické fonolity význačný

analeim

nechybí též čedičům fonolítovým i andesitovým, ale objevuje se mnohem skrovněji.
Na pevném čediči fonolitovém ze Stabigt u Děčína tvoří analeim jemné druzy
velmi malých, nažloutle bílých neb skoro bezbarvých krystalů (2 O 2) na tenkém, na-
hnedlém, ledvinitem povlaku — dílem v limonit přeměněného — stilpnosideritu,
pod nímž velmi tenkou, nažloutle bílou vrstvu chalcedonu pozorovati lze. Co
nejmladší člen řady nerostů objevují se malé, nažloutlé klence kalcitu, na kry-
stalech analcímu sedící.

Ve větších dutinách čediče z hory Koutné u české Lípy často vyskytují se
velmi malé, bílé, neprůhledné krystaly analcímu (202) s natrolitem a apofyllitem
(v. Zeph. Min. Lex. 13).

Jiné naleziště analcimu jest Vrabčinec (na tufovitém čediči). Druzy ne-
patrných, téměř bezbarvých krystalů obalují malé kuličky a ledvinité kůry chalce-
donu, na nichž pak nažloutlé krystaly kalcitu (— 2 R) sedí.

Na jemných, nažloutlých neb našedivěljch druzách analcimu, jež pokrývají
stěny dutin v černošedém čediči od Sébcrku u Kadaně rozkládají se tlusté vrstvy
komptonitu. — Dutiny zrušeného čediče od Vemeřic bývají úplně bezbarvými kry-
staly analcimu vyloženy.

Mimo to znám jest analeim z Vostrého u Střekova a z údolí Lužeckého. Pra-
obyčcjným jest však analeim v čedičích trachytových a fonolitcch trachytových.
Dle rozboru Rammclsbergova obsahuje analeim trachytověho fonolitu od Ve-
selí v % :

kyseliny křemičité = 56*22

kysličníku hlinitého = 22*22

„ vápenatého = 0*27

„ sodnatého == 12-10

n draselnatého — 1*45

_yody =_ 8-33

1Ó0-59
a má hutnosť =: 2-2G.

220 a

starší komptonit.

Pro čediče andesitové nejvýznamnější a v tčchže nejhojnější nerost jest
komptonit (thomsonit), jenž obyčejně s chabasitem neb filipsítem, velmi zřídka
s natrolitem ve společnosti bývá.

V poměru k nerostům těmto jeví se komptonit dílem mladší dílem starší.

Staršímu komptonitu náležejí jemné, ledvinité, skoro celistvé neb méně zřejmě
paprskovitě vláknité, začasté kůrám podobné, (našedivěle bílé neb špinavě žlutobílé)
povlaky jeho, které vykládají stěny čedičových dutin; mladší komptonit tvoří na-
proti tomu obyčejně osamotnělé, z deskovitých neb sloupkovitých krystalků, neb
z jehlic v podobě bradavic, polokoulí neb vějířů složené družiny, jež nezřídka na
filipsitu neb chabasitu sedí. Ták na př. jeví čedič z Koutné hory u České Lípy
na jemně ledvinitých povlacích komptonitu (paprskovitě vláknitého slohu) bezbarvé
krystalky chabasitu, buď po jednom roztroušené neb v drusách skupené, a na těch
sedí co med žluté, vějffovité shluky krystalků mladšího komptonitu. V druzo-
vitých prostorách čediče leudtového a nefelínového jihozáp. od Válče sedí malé,
osamotnělé krystaly filipsitu ponqvíce na tenkých, nažloutlých neb našedivěle
bílých, méně zřejmě vláknitých kůjrách komptonitu.

Staršímu komptonitu náleží též částečně tak zvaný mesolit od Hauensteinu,
z něhož rozkladem tvoří se kaolinové hmoty v napodobeninách komptonitu a na-
trolithu. Dle Rammelsbergova rozboru^) obsahiýe tento v \:

kyseliny křemičité = 39-63

kysličníku hlinitého = 31*25

„ vápenatého =: 7*27

„ sodnatého = 8*03

vody = 13-30

99-48

Hutnost jeho (dle Rammelsberga) =: 2-357.

Jak známo má Rammelsberg tak zv. mesolit z Hauensteinu za směs kompto-
nitu a natrolitu, Kengott staví jej však mezi skolezit a lehuntit a v. Zepharovich
rozeznává mezi sferoidy mesolitovými čistý komptonit, komptonit s natrolitem
a natrolit.

Dle obdoby s moučnými zeolity od Dubic lze se domnívati, že i tak
zvaný mesolith od Hauensteinu se skládá z paragenetické řady: a) staršího
komptonitu (v nehrubě zřejmě paprskovitých sferoídech) ; b) z natrolitu, jenž v po-
době dílců koulí mezi sferoidy staršího komptonitu jest vklíněn, aniž by se ze-
vními znaky lišil (leč by byl již v přeměně pokročil) bí cj z mladšího komptonitu
v nezřejmě oddělených, z jemných krystalků se skládajících kor, jež povrch sfe-
roidů a SL b pokrývají.

Velmi zřetelně pozorovati lze tuto paragenetickou řadu na moučném zeolitu
od Dubic. Bezprostředně na čediči nalézá se tlustá kůra našedivělého prosvitá-
vého komptonitu, která poblíže čediče jest celistvá, dále pak od něho vždy zřej-

*) Pogg. Ann. XLYI. 288 a Dana, a systém of mineralogy. 425.

n. 221

měji paprskovitě vláknitého sloliu nabývá. Na této prosivitavé kftře uloženy, jsou
místy bílé, na moučný prášek přeměněné sferoidy (mehlzeolith), jež — jevíce místy
jeste stopy po paprskovitém sloha — co úseky koule hluboko do kůry komptoni-
tové vnikají a zároveň tenkou, z krátkých, tlustých, prosvitavých krystalků kompto-
nitu se skládající korou pokryty jsou. Kůra tato rozprostraňuje se i po sferoidech
staršího komptonitu. Krystalky, skládající kůra mladšího komptonitu, skupeny
jsou nad sferoidy staršího komptonitu radiálně co pokračování paprsků jeho. Poněvadž
od zřejměji vynikajících tyčinek jeho odděleny nejsou, jeví se nazdání co osa-
mělé krystaly, vynikající ze starších sferoidů komptonitových; ale rozšíření jejich i
po zeolitech moučných (natrolitových) dosvědčuje, že mladšímu komptonitu náležejí.

Fillipsit

Bylo již vytčeno, že fillipsit vyznačíme kys. draselnatým bohaté horniny čedi-
čové, zvláště čediče leucitové. V čedičích fonolitových a andesitových jest
fillipsit známkou většího množství kys. draselnatého a přítomnosti leucitu.

Krystaly fíUipsitu, jež v čediči čtrnácti horek se vyskytigí, jsou obyčcýně
dvojité srostlice (srovnávající se s obr. 3. v Naumann's Elemente der Mineralogie
stn 343), začasté nažloutlými krystalky kalcitu ( — 2R) co mladším nerostem pro-
vázené ; ony pak z hory Koutné, jež chabasitem, komptonitem a nalrolitem prová-
zeny bývají, jsou obyčejně jednoduché, pronikající se srostlice, mající společnou
hlavní osu. A téže podoby jsou i krystaly z Lysé u Kuří Vody, na nichž nažloutlé
krystalky kalcitu ( — 2R) roztroušeny bývají.

Krystaly fiUipsitu od České Kamenice, 4— 6mm. dlouhé, prosvitavé, šedobílé,
pokryty jsou vějířovými skupinami komptonitu a jeho ledvinitými, našedivěle bílými
povlaky (a) filipsit b) mladší komptonit) ; právě tak pokrývají drůzy chabasitu od
Válče osamotnělé krystaly filipsitu a tyto sedí na starším komptonitu (a) starší
komptonit, bj filipsit cj chabasit). A poněvadž jemné drůzy filipsitu v čediči od
České Kamenice též štětičkám natrolitovým za podloužku slouží ({aj filipsit, bJ na-
trolit), proto postaven filipsit v paragenetické řadě mezi starší komptonit a
natrolit. *)

Natrolit

Ačkoliv krystaly a jehlice natrolitové stěny dutin a bublin čedičových dosti
často pokrývají, nalézá se nerost tento přec velmi zřídka ve společnosti s jinými
nerosty, vyjímaje analcim co starší, albin co mladší nerost.

Na drůzách analcimu čedičů trachytových (a fonolitů trachytových) sedí kry-
staly ( X P. P.) a jehlice natrolitu osamotnělé, buď v chomáčích aneb v souvislých
povlacích; jehlice natrolitu v čediči od Dubic, z Vysokého Ostrého u Střekova,
z Koutné a Neubauerové hory u České Lip/ a z poblíže Kuří vody bývají drob-
nými, roztroušenými krystaly albinu pokryty. Velmi jemné, dlouhé chomáčky na-

*) Y trachytoYém fonolitů Mariánské hory u Ústi přichází prý iinip6it(?) co povlak na apo-
phyUita (Zeph. Min. Lex. 314.)

222 n.

trolitu z hory Koutné 'mají někdy velmi jemné drůzy filipsitu za podložku, v Reuss
uvádí natrolit z Roudnické hory ve společnosti s načervenale bílým kalcitem, mimo
to z hory Střižovické a Liščí hory u Zálesí. Z Vemeřic známy jsou krystalové
jehlice, v chomáčích skupené, a ze Studené hory u Haslu skupiny hvězdovité a
paprskovité (v. Zeph. Min. Lex. 287.).

Čedič z Moravan — nalézající se ve sbírce universitní — vykaziqe sypkou,
zcuchanou směs jemných jehlic natrolitových na drůze komptonitové, zřejmě pa-
prskovité hvězdnaté.

Chabasit

V českých čedičových horninách objevuje se chabasit dílem bezprostředředně
na mateční hornině, dílem ve společnosti s íillipsitem, se starším i mladším kom-
ptonitem, řidčeji s natrolitem. Breithaupt ') uvádí od Čtrnácti svatých mesotyp a
chabasit v postupu: a) mesotyp, bezpochyby mesolith, b) chabasit.

V čediči hoiy Koutné u čes. Lípy vyloženy bývají stěny dutin velmi jemnými
drůzami íillipsitu; na těch sedí osamotnělé, paprskovitě vláknité kuličky mladšího
komptonitu a místy pronikající se složky malých, nažloutlých krystalit cbabasitu
(a) fillipsit b) mladší komptonit; a) fillipsit b) chabasit).

Jiné kusy jeví drůzy krystalů chabasitových, v jichž dutinách paprskovité
vláknité kuličky mladšího komptonitu vězí (a) chabasit b) mladší komptonit).

Z téhož naleziště činí se zmínka o chabasitu ve společností s natrolitem, kom-
ptonitem a aragonitem (Zeph. Min. Lex.).

Že se mezi drůzami chabasitu od Válče těž jednotlivé krystalky fillipsitu vy-
skytly, jež jemnými krystalky chabasitu pokryty jsou, již z prvu bylo podotknuto.

Malé, šedobílé krystalky (R), spojené v drůzách, nacházejí se na stěnách
bublin a dutin čedičů z Čtrnácti horek, z Pohlberku, od VemeHce (v pevném hli-
nitém čediči dolu sv. Antonína a Vavřince), z Biňovského údolí v dolu sv. Jana
(na trhlinách a dutinách čediče, pyritem proniklého), od Čes. Kamenice (krásně rý-
hované, pronikající se složky i! . V2 •'^ • ^ -^ ^ rozežranými klenci kalcitu barvy co med
žluté) a dle v. Reusse ^ v čediči od Markvartic u České Kamenice (na vláknitém
aragonitu) a od Zimy (tolikéž na aragonitu).

Nejkrásnější a největší drůzy chabasitu českého Středohoří pocházejí, jak
známo, z trachytových fonolitů od Řepčice.*)

Chabasit od Ústí obsahi^e dle Kammelsbergova (I) a Hofinannova (II) roz-
boru*) v %:

*) Paragenesis der Minerále. Freiberg. 1849. 105.

*) Umgebung ▼. Teplitz u. B. 1840. 177.

') O krystalech chabasitu z Řepéice : Neaes Jahrb. f. M. u. G. 36. 648.

O polyedrickém rázu ploch krystalcích: Zeitschrift d. d. geoL G. 15. 51.

Optické výskumy o českých chabasitech: Mauuel de mineralogie, tome premiér. Pana
1862. 409.
*) Rammel8berg'8 Mineralchomie. 1860. 816.

n. 223

I. IL

kyseliny křemičité = 47-91 48-18

kysUčníku hlinitého = 1814 1927

„ vápenatého = 964 965

„ sodnatého = 0*25 154

„ draselnatého = 2'56 0*25

Yody = 2150 2110

100-— 99-95

Fakolit

považován dle G, Rosy a Des-Cloiseaux za odrůdu chabasitu, objevíce se ponej-
více bezprostředné na horninách čedičových, aniž by jinými nerosty byl provázen;
jen na čediči z Vrabčince pozoroval jsem mezi velmi nepatrnými, nasedivěle
bílými krystalky fakolitu příliš jemnou Icdvinitou kůru- která, pozorována lupou,
z méně patrných paprskovitě vláknitých kuliček se skládá a nepochybné staršímu
komptonitu náleží. Sporé krystaly fakolitu z bublinatého čediče vysokého Ostrého
sedí začasté na natrolitu.

Breithaupť) uvádí natrolith a fakolith od Lípy a od Zalezlé v postupu:
a) natrolith, b) fakolith.

Y. Reuss uvádí fakolit z čediče od ZiUcsí, Vanová a co vzácnost z bublina-
tého čediče vysokého Ostrého. Krystaly tohoto naleziště — četně pronikající se
složky s rovnoběžnou soustavou osní, spojky: JB . — Va^- <^ ^* začasté i ^j^Pn —
jsou čočkovité, prosvitavé, silné lesklé a na plochách klencových pérovitě rýhované.
Jim podobné jsou též složky od Čersinku.

Fakolit od Čes. Lípy obsahi^c dle Rammclsberkova (I)^) a Andersonova (II)

rozboru^) v %:

L IL

kyseliny křemičité = 40-33 45-63

kysličníku hlinitého = 2187 1948

„ železitého = — • — — 43

„ vápenatého == 1040 1330

„ horečnatého =: — • — 014

„ sodnatého = 0-95 168

„ draselnatého = 129 1-31

vody = (19-16) 17-98

100-— 99-95

K chabasitu a fakolitu blíží se

LevyiL

Lcvyn nevyskytuje se v průvodu jiných druhotních křemičitanů, nýbrž drůzy
jeho krystalů prostírají se obyčejně bezprostředně na hornině čedičové. Tak obje-

') Paragencflifl der Minerále. Freiberg 1849. 105.

") Pogg. Annal. LKII. 149.

>) Ed. N. Phil. J. 1843. 23 a Dana, A. systém of mineralogy.

224 n.

Yují se v okolí Čes. Lípy a Horní Kamenice jednoduché krystalky v bublinách
čedičových (v Zeph. Min. Lex).

Na jednom rozloženém (tufovitém) čediči z Třebska nalézají se větší vápenco-
tvary kalcitu, jemným povlakem psilomclann potažené, a na tomto sedí nepatrné
nažloutlé krystaly levynu (pronikající se složky obecného tvaru). Na jiném kuse
z téhož místa jsou krystaly levynu posázené malými klenci kalcitu, jež větším dílem
v práškovitou hmotu přeměněny jsou.

Mladší komptonit,

jehož rozdíl od staršího již na str. 220. naznačen byl, nalézá se mnohem častěji
než starší komptonit a v průvodu četných, druhotných křemičKanfi.

Na čediči od Horní Kamenice tvoří ml. kompt. jemné, téměř bezbarvé, roz-
šířenými plochami ao Pao z deskovitých krystalků složené vějíře a polokoule,
sedící na velmi jemném povlaku, aneb (na jiných kusech) na osamotnělých kry-
stalech fillipsitu.

Jemné destičky jeho, páleny, nadýmají se poněkud, zakalí se a roztápějí se
velmi nesnadno; kyselina solná rozkládá jemný prášek jeho vylučujíc kyselinu
křemičitou co rosol.

Na jiném kuse čediče od Čes. Kamenice sedí na drůze drobných, bezbarvých klenců
chabasitu kuličky komptonitu, jež se u vnitru svém skoro celistvými, blíže pak pokrajj
paprskovitě vláknitými jeví. Dmuchavkou zkoumány mají se oboje vrstvy zcela stejné

Úlomky čediče, pocházejíce z Koutné hory u Čes. Lípy vykazují buď bez-
barvé krystaly chabasitu, roztroušené na jemně ledvinitých povlacích komptonitu,
aneb vykazují mimo to co med žluté, vějířovité skupiny mladšího komptonitu,
jenž na chabasitu sedí.

Ledvinité, dbsti tlusté kůry, skládající se z deskovitých krystalků kompto-
nitu, objevují se v čediči Ostrého u Mimoně.

Komptonit z Válče, jenž popsán byl od Reusse, *) vyskytuje se v malých,
skoro bezbarvých krystalech, jež, jsouce paprskovitě seřaděny, na dolní části ve
vláknitou hmotu splývají. Krystaly vykazují obyčejnou spojku ooPoo. oořcx) . ooP
s velmi tupým, vodorovným hranolem k ose podélné. Dle v. Zepharoviche (Bíin.
Lex. II. 103.) leží ledvinité aneb hroznovité, na lomu zrnité kůry komptonitové na
nerostu zvětralém, jevícím se v podobě drobných hroznů barvy šedohnědé. Na
takovém kuse objevil v. Zepharovich uprostřed větších sferoidických skupin krystalů
komptouitových tenké, velmi jemně vláknité, bílé, kulaté misky (hmoty komptoni-
tové), jež tvoří obal krystalů komptonitových a jimi zároveň jsou pokryty, vždy však
od komptonitu ostře odděleny jsouce. Na komptonit ukládá se začasté aragonit,
bud v žlutavě šedých sloupkách aneb v radiálně vláknitých polokoulích, jež, sklá-
dajíce se z četných misek, na skupinách komptonitu jsou uloženy a mnohdy bez-
barvé krystaly kalcitu na sobě nesou.

Na čedičovém tufu a slepenci vápencovém z lomu Dubického pokryty jsou
větší nažloutlé krystaly kalcitu sploštělýnii, žlutavě bílými, jemně vláknitými ku-
ličkami, jež se před dmuchavkou co komptonit prozrazují.

*) Yerhandlungen d. k. k. geolog. ReichBan«t, ao. Okt» 1871.

II. 225

Nejkrásnější druzy komptonitu pocházejí, jak známo, z temného, nazelenale
šedého čediče ze Seeberku u Kadaně. Krystaly z naleziště tohoto, až 0'5'' dl.,
bezbarvé, průhledné aneb bělavé, jeví ponejvíce mnohonásobné, dle zákona harmo-
tomového vytvořené, křižaté složky; drobnější krystaly, nakupené v chomáčkách,
polokoulích neb ve vějířích, jsou začasté v korovité druzy srostlé nesouce co
med žluté krystalky kalcitu. v. Reuss zmiňuje se o paprskovitém komptonitu (hut-
nosti 2*41) v čediči od Vanová, Zimy, Provodína, Proboštova, z rokle u Střekova
a ze StiHžovické hory.

Našedivěle bílé polokuličky komptonitu, sedícího na chabasitu z hory Koutné,
měly hutnost = 2*360 (urč. 0*903 gr.). Žlutavé, na chabasitu sedící a v malé
bradavíčky skupené krystalky z téhož naleziště jevily hutnost = 2*313 (urč. 0*273 gr.).
Dle Zippeho jest hutnost komptonitu ze Seeberku = 2*35—2*38 a dle Ranmiels-
berka = 2-37.

Dle rozboru Zippeova (I.) a Rammelsberkova (U. a III.) obsahuje komptonit
ze Seeberku a dle Mellyho komptonit od Lokte (IV) v %:

I. U.

kyseliny křemičité = 38*25 38*73

kysličníku hlinitého = 3200 30-84

„ vápenatého = 11*96 13*43

„ sodnatého = 6*53 3*85

„ draselnatého = — 0*54

vody =: 11*50 13-10

100*24 100*49 10000 99*16

Harmotom

ve velmi malých krystalech (ve společnosti chabasitu a komptonitu) uvádí se z če-
diče od Čes. Kamenice (v. Zeph. Min. Lex. 206) a mimo to od Žímy a Hauensteina*

StUbit

v širokých, jehlicovitých, žlutobílých krystalkách, seřaděných v paprskovité sku-
piny a souvislé druzy, objevíce se na čediči od Čes. Kamenice. Z těchto druž
vystupiyí místy malé skupiny krystalků chabasitových, jež však ponejvíce pokryty
jsou stilbitem a nepochybně starší téhož. Jim podobné jsou i shluky stilbitové
z Koutné hory u čes. Lípy (Zeph. Min. Lex. 123.)

Osamotnělé krystaly stilbitu z Kozákova (oo ř oo . oo F oo .^ oo . OP . 2P), jež
na druže křišťálové sedí, mají za podložku mandlovec melafyrový.

v. Beuss ^) uvádí červené krystaly stilbitu z hlinitého čediče od Žímy a z če-
diče od Rodisfortu.

Desmin

v čedičovém horstu čes. Středohoří posud se nepozoroval. ')

m.

38-77
31-92
11-96

IV.
37-00
3107
12-60

4-54

6-25

11-81

12-24

*) TJmgebong von TeplitsE o. Bilin 176.

*) Krystaly desminu z NalsoS a Dalypen sedí na druzich chabasitu a komptonitu.

15

226 ^'

ApofýUit

Ačkoliv apofyllit a jeho mléčná, šedobílá odrůda, albín, v trhlinách a bu-
blinách trachytových fonolitů velmi často přicházejí, jest týž v čedičovém horstra
vzácností.

Nepatrné, co mléko bílé, osamotnélé krystalky (P.ooPod), částečně na prái-
kovitou hmotu přeměněné, objevují se v čediči Dubickém na drozách natrolitu,
jenž z jemných jehlic se skládá, pak na krystalech kalcitu, jež tolikéž na natrolita
sedí. Mnohé krystaly albínu jsou jehlicemi natrolitu protkány.

Mimo sporá naleziště jeho na Kamenné hoře a na Ostrém u Střekova (kdež
s natrolitem i komptonitem co nejmladší nerost se objevují) vyskytují se začasté
průhledné krystalky apofyllitu (ooP 00. P. OP) s analcimem a s krásnými chomáčky
a polokoule vými shluky natrolitu ve větších dutinách čediče z Koutné a Neubaa-
rové hory u čes. Lípy (v. Zeph. Min. Lex. 27. a II. 29.), podobně i v čediči od Kuří
Vody (kde sedí na chomáčkách natrolitu).

Na trachytickém fonolítu Mariánské hory u Ústí rozkládají se druzy apofy-
lítu dílem bezprostředně na mateční hornině, dílem sedí osamotnélé krystaly aneb
druzy krystalové na jehlicích natrolítových, jimiž často prorostlé bývají; začasté
vyskytm'í se tuto i klence (a sloupovíté spojky) kalcitu, jež keřovitýmí nálety vada
opatřeny jsou. Jest tu tedy paragenetická řada: a) natrolft, b) albín c) kalcit a
d) vad.

Jak známo, objevil Knop, že v albínu úplná aneb částečná pseudomorfosa
kalcitu po albínu se nalézá, která z vnitra na venek se tvoří (Blum HI. Nachtrag
zu den Pseudomorphosen des Mineralreichs. Erlangen 1863. 41).*)

Aragonit

Aragonít náleží zajisté k nejobecnějším a nejrozšířenějším nerostfim českého
čedičového horstva ; vyplňujef dflem v rovnoběžných a jemně vláknitých deskách
trhliny mezí čedičovými sloupy, dílem tvoří v tufech četné vrstvy aneb paprskovité
skupiny (uzavírající krásně vyvinuté krystaly v dutinách svých) aneb zaujímá na
palec až stopu tlustá hnízda ; spořeji vyskytuje se naproti tomu v bublinách pevných
čedičů ve společnosti s jinými druhotnými nerosty. A tu tvoří tenké neb tlusté,
sloupkovíté krystaly aneb z jehlicovítých krystalů se skládající paprskovité skupiny.
Tak nalézají se na jednom čediči z okolí čes. Lípy bezbarvé neb bflé, v podobě
kužele skupené jehlice aragonitu, základnící kužele k čediči přirostlé. Z Koutné
a Neubauerové hory u čes. Lípy činí se zmínka o krátkých, hrotovitých, prů-
hledných neb nažloutlých krystalech ve společností s natrolitem, chabasitem a kom-

*) Na mandlovci z Nalsoě sedí krátké bezbarvé sloupky apofylitu (qo P . P . OP) na polokoolo-
vitých, paprskovité vláknitých shlucích komptonitu a jsou, jak se zdá, částečné osamotné-
lými krystaly desminu posázené.

Překrásné, co moře zelené krystaly apofyllita z Fonatí v« vých. Indii mi^í mktj u
podložku druzy stilbitu a oatrolitu.

II. ^)>

ptonitem (Watzel — Programiu des Obergym. zu B. Leipa 1862), pak od Krásného
Dvora o jemné vláknitém aragonitu, střídajícím se s kalcítem (Lotos 1870. 59).

Na jednom kuse z Válče, který se ve sbírce praž. university nachází, patrný
jest sloupkovitě paprskovitý aragonit na druže komptonitu ; jiný kus z téhož místa
vykazuje velmi jemně vláknité, tenké k&ry aragonitu, jež sedí v polokoulích na
komptonitu, uzavírajíce shluky krystalů komptonitových a jsouce místy našedivěle
bílými krystalky kalcitu pokryty.

Aragonit z Válče obsahuje dle Stromeyerova *) rozboru v %:

uhličitanu vápenatého = 98 00
„ strontnatého =: lOl^

vody =: 0214
limonitu (2FftjO, . ^HO) = OW,
Pan kand. Bílek určil hutnost aragonitu z těchto nalezisC (z různých čediče
odrůd) :

od Eržiny (aragonit deskovitý, jemně vláknitý) = 2*935

„ Křemuše ( , „ bílý, hedbávného lesku) . . . . = 2946

„ Chlumu u Maštova (aragonit deskovitý, vláknitý) . . . . = 2*928

„ Čokavy (aragonit deskovitý, bílý) z= 2*930

» ( „ n žlutý) = 2-916

„ Bystřan ( „ nezřejmě vláknitý) = 2*732

„ „ ( „ jemné ,, bílý) = 2867

„ Raného (tenké desky, vláknité, bílé) = 2*794

„ „ ( „ „ nezřejmě vláknité, žlutavé) = 2*763

„ Válče (desk., jemně vláknitý, hedváb, lesku, bílý) . . . , = 2*866

Kalcit

převládá v dutinách pevných čedičů co nejmladší člen, sedě obyčejně na druhot-
ných výtvorech křemičitých. Tak na př. sedí v dutinách čediče od Lysé u Bělé
malé krystalky kalcitu {—2R) na jemných druzách fillipsitu, v dutinách čediče
Dubického pokryty jsou jehlice natrolitové malými klenci kalcitu (— ^/^B), z nichž
jemné jehličky natrolitu co štětiny vynikají; podobně sedí větší klence kalcitu
( — 2B) na jehlicích natrolitu na Liščí hoře u Zálesí.

Dle v. Reusse potaženy jsou krystaly kalcitu od Šachová (41!) korou jemných
krystalů dolomitu a dutiny desek kalcitových z trhlin čediče od Třiblicjsou dílem
malými čočkovitými klenci posázeny, dílem tlustými sloupky bezbarvého a slabě
namodralého aragonu protkány.

Mimo to zmiňuje se v. Reuss o kalcitu z četných jiných nalczišt, ale bez
společnosti nerostů jiných (Unigebung v. T. u. B. 1840. 175 a 204).

Klencový kalcit (ponejvíce Ji neb — 2JÍ), jsa pravidelně nejmladší člen para-
genetické rady, bývá též někdy starším nerostů jiných. Tak na př. tvoří druzy
chabasitu (v čes. sb. mus.; perimorfní kůry kolem větších, co med žlutých, rozežraných

♦) Schw. J. Xni. 362, 490.

15*

22« n.

krystalů kalcitu, jichž hlavní tvar, jak se zdá, byl vápencotvar. Na jehlicích na-
trolitových čediče Dubického sedí osamotnělé, co med žluté krystaly kalcito, jež
jsou podložkou nepatrným krystalům albínu.

Apatit (odrůda: staffelit).

V průvodu hyalitu vyskytuje se staffelit v trhlinách a dutinách čediče z hory
Vilíře a Vysokého Čihadla sevzáp. od Válče. ')

Nejmenší, osamotnělé a nakupené krystalky jeho jsou slabě prosvitavé a mají
skelný lesk; větší (až G''' dl.) jsou co sníh bílé, neb našedivělé, neprůhledné,
mdlé neb co perleť lesklé a srůstem četných, ponejvíce s hlavní osou rovnoběžně
skupených krystalků jsou na zdání silně rýhované a druzovité. Mnohonásobným
složením vytvořují sferoidické skupiny, jež družením se k sobě v koulovité a hroz-
novité výtvory přecházejí. Též se vyskytují osamotnělé, v hroznovité povlaky slou-
čené, skoro až co hrách veliké polokuličky, jež z tenkých soustředních misek se
skládají, které opět jemně vláknité jsou.

Jak svrchu řečeno, objevují se tyto krystalické povlaky apatitu ponejvíce ve
společnosti s hyalitem. Nejobyčejněji tvoří druza jemných krystalků apatitových
nejspodnější vrstvu ; na tu následují střídavé vrstvy hyalitu a apatitu a nejmladší
bývají polokoulovité a jemně hroznovité výtvory, jež z misek apatitu a hyalita
aneb z velmi těsné směsi obou nerostů se skládají, vyznačujíce se opalovitým
vzezřením.

Ve svém pojednání (sepsaném k agronomickým účelílm): »0 rozSffenf drasla
a kyseliny fosforečné v českých horninách" -) vyznačil jsem již částečným rozborem,
jenž vykonán byl probou, smíšenou z ledvinitých kor a drůz krystalových, celkový
ráz chemický tohoto staffelitu. Hutnost průby této odrůdy = 3-083. Později při-
družil jsem k tomu nová určení, vyznačiv zejména vynikající množství fluoru a
úplnou nepřítomnost chloru.

K mé žádosti vykonal pan assistent K. Preis chemický rozbor čistých úlomků
druž krystalových, jenž udal v 7o •

kyseliny fosforečné = 36*86
kysličníku vápenatého = 53*83

hlinitého 1 _
kyseliny křemičité)

Položíme-li určené množství kyseliny fosforečné za základ výpočtu čistého
apatitu a přimíšenin, vychází na jevo, že druzy krystalů staffelitu z Válče se
skládají z

kyseliny fosforečné = 36*86 ^ o^ ^no/ ^-^ • x u v • n
kysličníku vápenatého = 43*58 ^^'^^'^ apatita, jenž obsahy fluor

fluoridu vápenatého = 6*75 J ^^^^ ^^^ ^^^ ^

kysličníku vápenatého = 5*41 1 ^ ^^o/ , ,.xx x 4,aÍ

kyseliny uhUčité = 4.25) 9*667o uhhčitanu vápemitého a z

^) Bořický. O nových naleditích nerostft v okolí Válče. Zpr. k. L sp. nauk, 21. únoím 187S.
'; Archiv pro přírodověd. Tyskoomání Čech, n. 8., V. odd., 8. 48.

n. 229

3'lb% přimíšenin
kyseliny křemičité, kysličníku hlinitého, něco m&lo vody, žiravin a stop po kyslič-
níku horečnatém.

Opal (hyalith).

Není pochybnosti, že četné v destičkách přeměněných čedičů se vyskytující
infiltrační dílce, jež elyptickymi neb okrouhlými, zprohýbanými, vrstevnatými ča-
rami vynikají (nemajíce příčného, vláknitého slohu), výhradně náležejí beztvarné ky-
selině křemičité. Táž vylučuje se též ve větších dílcích buď co našedivěle, žlutavě
neb namodrale bílá hmota opálovitá aneb co hyalith.

Nepatrná zrnka opálu (a chalcedonu), rozmanitě zbarvená (ponejvíce namo-
drale bílá) vyskytují se v různých čedičích (od Dubic, Krondorfu, z Panznerova
pahorku u Biliny a Chodounského vrchu u Ústí a j.) Na jednom kuse čediče od
čes. Lípy prostírá se na velmi tenké podložce stilpnosiderítu jemně ledvinitý po-
vlak cacholongu, na němž sedí kuželovitě paprskovitý shluk jehlic aragonitových.

Chalcedon a cacholong objevují se jen velmi pořídku, náležejíce k nejstarším
druhotním nerostům, hyalit *) naproti tomu, jsa u velké míře vyvinut, stejného
jest stáří se staffelitem od Válče a mladším aragonitu (po kterémž krásné perí-
morfosy tvoří).

Také v trachytických fonolitech objevige se hyalit co nejmladší výtvor a svědčí
ve všech případech o velmi pokročilé přeměně matičně horniny. Tak na př. na
fonolitu Mariánské hory bývají začasté krystaly albinu, na natrolitu sedící, jemnými
ledvinitými výtvory hyalitovými potaženy.

Nejkrásnější kusy hyalitu našich sbírek pocházejí z čedičů andesitových z Vy-
sokého Čihadla a z vrchu Vilíře u Válče.

Dle SchaflFgotschova rozboru ^ obsahiye hyalit z Válče v % •

kyseliny křemičité = 955

kysličníku železitého == 0*8

„ vápenatého = 0*2

vody = 3-0

99-5

(Perimorfosy hyalitu po tniskovité vláknitých kúrách apatitu.)

Již svrchu bylo vyznačeno, že na vrstvách hyalitových čediče od Válče též
ledvinité a hroznovité kůry se nalézají, jež dílem ze střídavých, tenkých, sou-
středních misek apatitu a hyalitu se skládají, dílem soustředné miskovitou a zá-
roveil více méně zřejmě paprskovitou směs obou nerostů tvoří. Tento sloh pochází

») Pogg. An. LXVnL 147.

■) Veškeré hyality jsou, jak známo, dvojlomné. Hyalit 2 Valč© má cibulovitý sloh a jest prost

hydrofanu. (BehreoB mikroskop. TJntersurhiinpjen ttber Opále. Sitz^b. <1. k. Akad. d. W.

DeE.Hoft 1871.)

230 n.

patrně od apatitu, s nímž částice hyalitu v naznačených směrech promíchány jsoa.
Zmáí-li se apatit, podržuje hyalit prvý, miskovité paprskovitý sloh, stává se však
dirkovitým jako houba. Tímže způsobem povstávají co papír tenké, duté polokoule
hyalitu, jichž povrch otisky jemných krystalků apatitových, jež dříve uzavřeny
byly, druzovitým se jeví.

(Perimorfasy hyalitu po krystalech araganitu.)

v. Reuss popsal paprskovité skupené jehlice hyalitu co pseudomorphosy po
natrolitu. *) Prohlížeje úlomky některých těchto jehlic, v nichž ostře omezené
— začasté sypkou nahnědlou hmotou vyplněné — šestiboké, duté sloupce pozo-
rovati lze, seznal jsem, že velikost uhlů se nesrovnává s rozměry aragonitu.
Měření šestihraných dutin (ovšem approximativné, poněvadž se mně nepodařilo
zcela kolmo sloupec postaviti) podalo postačitelný důkaz, že dutiny sloupců mají roz-
měry aragonitu.

Mimo větší perímorfní, polokulovité a paprskovitě skupené jehlice hyalitu,
jež na povrchu okrouhle splývají a drsnými se jeví a místy hmotou hyalitovou co
tmelem slepeny jsou, vyskytují se též skupiny hvězdovité, paprskovité a vláknité;
tolikéž malé, mléčně bílé kuličky hyalitové bývají paprskovitě seřaděnými, velmi
jemnými jehlicemi hyalitu protkány, podávajíce důkaz, že před apatitem a bya-
litem paprskovitý aragonit byl se tvořil.

Hmota, z níž apatit a hyalit pocházejí a která co přímá vyloučenina dutiny
a bubliny čediče na způsob mandlí vyplňuje, jest nažloutá neb nahnědlá, dosti
měkká, lomu miskovitého, lesku slabě voskového a skládá se hlavně ze směsi
beztvámé kyseliny křemičité a hmoty apatitové. Kde tato chybí, tu bývají stěny
dutin novými výtvory, apatitem a hyalitem, pokryty. Mimo zmíněná naleziáté
z krajiny od Válče nalézají se poloprůhledné stalaktitické povlaky hyalitu na kusech
lávy z KammerbQhlu u Chebu. (A Paliardi. Der Kammerbůhl, ein Vulkán
bei Kaiser-Franzensbad. Eger 1848).

K nejmladším výtvorům nerostním v dutinách náleží též

Pyrit,

jehož nepatrné, začasté v limonit přeměněné krystalky na různých nerostech roz-
troušeny bývají; mnohem však hojněji výsky tiye se tento v přeměněných čedičích
v podobě vtroušených zrnek.

V řadě nerostů bývá též

Vad

v jemných dendritických povlacích na rozličných nerostech, zejména na kalcitn*
Aniž by určitého stupně zaujímal, náleží celkem k výtvorům nejmladším.

*) v. Zeph. Min. Lex.

n. 231

Druhotné nerosty čedičů trachsrtových.

Přeměněné, ntmeanem a nefelinem bohaté čediče trachytové, jakož i trachy-
tové fonolity, hojnost noseann a nefelínn obsahující, mívají někdy takové množství
dnus análdmových, že se jim co hornině přikládá začasté název „analcimophyr*.
(Pod tím jménem obdržel jsem analdmem bohatý čedič trachytový od Dr. Erantze.)

Obyčejně sedí analeim na matičně hornině; řidčeji bývá stilpnosideritem
neb limonitem od ní oddělen, slouže začasté za podložku druzám natrolitu.

Analeim.

Stěny ponejvíce podlouhlých , skorém rovnoběžných bublin čediče z Kanětické
hory bývají vyloženy druzami análcimu, jichž krystaly — barvy obyčigně naiedi-
véle neb nažloutle bílé, u vnitř více méně dirkovité a rozežrané — co modely
ostré leudtotvary neb co spojky 2 0 2. od O od se jeví. Mezi nimi vyskyttgí se ttít
ostrohrané a rovnoploché krystaly, jež úplně jsou duté, podobajíce se tenké slupce.
Na těchto krystalech analcimu — jež, dle E. Jahna, až Vt^' ^* dosahají, ale ubí-
váním velikosti též co mikroskopioké krystalky se jeví a našedivělou korou pota-
ženy a světle žlutými, zvětralými jehlicemi (nepochybně pseudomorfosami steatitu
po amfibolu) protkány bývají — sedí l^^dl. a až 2*'' šir., šedobílé, prosvitavé, na
pólech skoro bezbarvé krystaly

natrolita

(od P. P), jež jen velmi zřídka v pokročilém stupni rozkladu (až na prášek pře-
měněny) se nalézají.

Ze stalé paragenetické následnosti obou nerostů analcimu a natrolitu, dále
z obyčejného, čerstvého vzezření natrolitu a značně pokročilé přeměny analcimu
lze souditi, že natrolit vyloužením hmoty analcimové se byl vytvořil; nebot

analdm = AljO, . 3 SiO, + NaO SiO, + 2 HO

-SiO,

~niSroliF^^T^3T2SiO, + NaO SlO, + 2 H0~

Na jehlicích natrolitových bývá někdy roztroušen

pyrit

v nepatrných krystalkách, ale mnohem častěji objeviti lze

kaleit

vkrátkých (často čočkovitých) sloupcích (oo R — Vj B). Jest tudíž paragenetická
řada; a) analeim, b) natrolit, e) pyrit, d) calcit.

232 "•

Konečně uvádím co doplněk ony druhotné nerosty, jež dflem se nacházejí
osamotnělé v dutinách pevných čedičů, dílem tvoří hmotu, vyplňiyící trhliny čedičové.

Bylo již (na j. m.) vyznačeno, že trhliny čedičové nejjobyčiqjpěji vyplněny jsou
uhličitany (ponejvíce aragonitem, kalcitem, dolomitem).

Dále známo jest naleziště osteolitu u Šénwaldu nedaleko Fridlaudu; v nej-
novější době objeven jest týž v trhlinách čedičových u Válče, kdež tvoří několik palc&
tlusté, v tenké rovnoběžné misky štěpné desky. Hmota jejich, na lomu jemné
zemitá, barvy bílé neb žlutavě bílé, ukázala se co směs převládiýíGÍho zásaditého
fosforečnanu a sporého uhličitanu vápenatého. Hutnost j^ich =: 2-831.

Na Šibenici u Ústí vyplňuje černé skalní mýdlo, oropian^ trhliny a dutiny
čedičové. Podobně vyskytuje se začasté jselená hlinka (seladonií) (na př. v čediči
Sovína u Litoměřic), která však častěji v podobě hlízovitých kusů v dutinách
zvětralého čediče se jeví (ku př. na Roudnické hoře).

V zrnkách co chřest zelených objeviye se steatit v čediči od Vanová, v žlu-
tohnědých zrnkách v čediči Kubačky ; často bývají také v mnohých čedičích neolitu
podobné výtvory (ku př. v čediči od čes. Kamenice, na Kubačce a n. j. m.) a bolu
podobné, co lískový až vlašský ořech veliké hlízy (ku př. v dutinách čediče Koutné
hory a Horky u čes. Lípy). Konečně sluší se zmíniti také o kerolitu, jenž na
Hanensteinu *) drobivé kusy tvoří a začasté v podobě malých zrnek v moučných
zeolitech Dubických (poblíže hmoty čedičové) vrostlý bývá.

Z nerostfl, v tufech se vyskytujících, zasluhují zmínky fosforečnany.

Ve svém pojednání „O rozšíření drasla a kyseliny fosforečné v českých hor-
ninách^ poukázal jsem na poměrné bohatství českých Čedičových tufů fosforečnanem
vápenatým, zmíniv se zejména o tom, že v tufech se vyskytují začasté vyloučeniny
zásaditého fosforečnanu vápenatého, s uhličitanem vápenatým smíšené, co našedivělé,
nazelenalé neb žlutavě bílé, dirkovité, jemně zemité kusy, jež buď co hnízda neb
co žíly, několik palců až i přes stopu mocné, v tufech jsou uloženy. Mimo to
zmiňuji se v tomž pojednání, že objevují se začasté pojedině v tufech uložené,
načervenalé (co maso červené), červenavě neb nažloutle bílé hlízy, povrchu slabé
mastného, jichž mdlé, na lomu ploským miskám podobné úlomky mastný omak
jeví, na jazyku lpí a silnou reakci na kyselinu fosforečnou dávají. Vnitro mno-
hých těchto hlíz jest na zdání stejnorodé; jiné skládají se však ze světlých
(nažloutle neb načervenalé bílých) a temnějších (co maso červených) dílců, aneb též
z ostrohranných kusů, žilkami zemité hmoty oddělených.

Světlé (nažloutle neb načervenalé bílé) dílce jsou zemitého vzezření, upomí-
najíce na celistvý fosforit, ony pak co maso červené dílce srovnávají se v zevních
znacích s bolem. Tvrdost = 2—3 ; hutnost temných, červených úlomků z= 2*749
a světlých, načervenalé bílých = 2*990.

*) G. Leonarďs Handw. d. topogr. Min. 1843.

11.

233

Panem assistentem K. Preisem provedený rozbor

světlých a tmavých úlomkA vykazoval v %

kyseliny fosforečné

= 3409

29-49

kysličníku vápenatého

= 52-13

43-70

9 horečnatého

= 1-23

neurčen

. hlinitého
« železitého

^i 0-64

3-90

zbytku

= 0-83

9-74

ztráty při pálení

= 4-64

7-66 ; zbývá tudíž

neurčených součástí

= 6-54

6-51

100

100

Porovnávajíce hutnost světlých a co maso červených úlomků s chemickými
jejich rozbory, mflžeme vynésti na jevo, že světlé úlomky velmi blízko stojí čisté
hmotě fosforitu (k němuž jen malé množství uhličitanu vápenato-hořečnatého pH-
míšeno jest), temné pak úlomky že smíšeny jsou s bolem (asi 14 ^/o) a sporými
podíly uhličitanu vápenatého.

'•, ' ^«,"^>

Seznam prací, týkajících se čedičového horstva

v Čechách.

Ke konci předešlého století (1790) vydal dr. Fr. A. Reuss orografii severo-
západ, části českého středohoří. V knížce 180 str. s. (8^) nastiňuje v úvodu poměry
zeměpisné, dále pak vyličuje geologické poměry jednotlivých horstev, uhelen, vy-
pálených ložiší uhlí, jam granátových, a končí přehledným seznamem nerostft čes.
středohoří.

R. 1793 vyšel I. díl (408 str. 4^) a r. 1797 II. díl (500 str.) nerostopisného
zeměpisu Čech, vydaného od dr. Fr. A. Reusse. V obou dílech vypisují se orogra-
fícké, a (dle tehdejších vědomostí) i petrograíické poměry každého důležitějšího
místa a každému dílu připojen jest chronologický seznam českých nerostopisců
a jich prací od r. 1528 (počínaje Agricolou).

Též nerostopis dr. Fr. A. Reusse — vydaný ve třech dílech, z nichž každý
na více svazků se rozpadává — obsahuje četné poznámky, týkající se různých
odrůd čes. čedičového horstva

Struve, chtěje se dopátrati původu minerálních vod českých, zkoumal lučebně
některé horniny čedičové (Pogg an. VII. 1826.349). Zkoušky jeho ukazují, jaké
hmoty a v jakém poměrném množství z některých čedičů se vyluhují vodou, která
za zvýšeného tlaku kyselinou uhličitou byla nasycena, mimo to ^sk dovozují, že
do jistého stupně proměny ve hmotě čedičové kysličníku sodnatého ubývá a ky-
sličníku draselnatého relativně přibývá.

Mnohé topografické poznámky o nalezištích čedičových jsou v dfle: „Das
Konigreich Bohmen, statistisch - topographisch dargestellt von Joh. G. Sommer.
Prag. 1838."

Dr. A, E. Reusse geognostický výpis okolí Teplického a Bilínského (Umge-
bung von Teplitz u. Bilin 1840) zahrnuje velmi podrobné vylíčení geologických
poměrů Čes. Středohoří.

Více krátkých pojednání a poznámek, týkajících se českého borstva čedičového,
obsahují časopisy: Živa á Lotos.

Ebelmen podal rozbor čedičové lávy z Kammerbahlu u Chebu (Ann. des
mineš VIL 1845). Rammelsberg pak chemicky rozebral čedič z Andělské hory
(u Karlových Varů) a KOhler čedič od Bečova (Rothovy „Gesteinsanalysen*).

Přehledné vylíčení geologických poměrů horstva v Čes. Středohoří podal Jokély
(Jahrb. der k. k. geolog. Reichsanst. in Wien IX. 1858. 400).

Chemická stadia na čediči okolí Pardubického (z hory Kunětické a ze žíly
Spojilské) a na sousedních opukách konal E. Jahn. Týž podal chemický rozbor
čediče z Vlčí hory ú Čemosína (Živa 1859. s. 4. str. 147. — Jahrb. der k. k.
geolog. Reichsanst Xn. 1862. 157).

V Hoffmannových pracích, určených pro archiv přírodověd, výskumu Čech,
nalézá se chemický rozbor čediče od Jičína.

Zirkelova bádání o mikroskopické skladbě a mikroskop, slohu čedičových
hornin (Untersuchungen uber die mikroskop. Zusammensetzung und Struktur der
Basaltgesteine. Bonn. 1870.) obsahují též mikroskopický rozbor několika českých
čedičů, a sice: Čediče živcového od Kamenné Šénavy, od Vanová, od České Lípy,
Válče, Rumburku a Zálesí; čediče leucitoviho od Těchlovic, Milošova, Bořislavi
a Velkého Března; nefelinových č edičů z okolí Jáchymova a Blatné, ze Šeibenber-
ského vrchole v Krušných Horách, z Kozákova od Těchlovic a Spansdorfu. K těm
pak přidružil Vrba (Lotos 1870) mikroskop, rozbor čediče Šénhofskébo u Teplic.

Farský, výkon i v velmi zevrubné, chemické rozbory nerostů, obsažených v oli-
vínových hlízách Kozákovských (zprávy spolku chemiků českých 1872 s. 1.) roz-
šířil známost nerostů do čediče vtroušených.

V pojednání svém o rozšíření kysličníku drasclnatého a kyseliny fosforečné
v horninách českých atd." (archiv přírodovědeckého výskumu Čech díl IL odd. V.)
uvedl jsem jedenáct chem. rozborů čes. čedičů, z nichž dva rozbory pocházejí
z lučebny pana prof. Šafaříka. Ve zprávách král. čes. společnosti nauk uveřejnil
jsem tato, čedičů českých se týkající pojednání:

O čedičích leucitových a nefelinových; 30. listp. 1870.

„ „ noseanových; 19. dubna 1871.

, „ magmatových; 12. ledna 1872.

O poměrech relat stáří a o rozšíření čedičových odrůd v Čechách ; 25. listp. 1872.

O tachylytu a čed. tachylytových od Malého Března; 10. ledna 1873.

O vrostlicích v čediči a o kontaktních účincích čediče na horniny sousední.

O paragenesi druhotných nerostů v českých Čedičích; 20. června 1873.

* I •

■ ^

*íf1 A

Obrazce

průřezů krystalových a dílců z mikroskopických lístků

jednotlivých odrůd 6es. čedičového horstva.

::i

1

.1

■i

c

I

I •

•i

ií

■ I I

■f •• ■*

fl

. I.

^ fi

■i,

: .-'1;
■ íliil

Tab. I.

(Za 400. zvětšení.)

Obr. I. Temný magmatový čedič z hory Králičí u Nirešovic skládá se z au-
gitu (šedé průřezy), magnetitu (černá zrna) a nahnědlého magmatu (beztvamá
hmota, vystupující »co tmel mezi krystaly), jehož zbarvení od velmi jemných trichi-
tových a kostrovitých výtvorů pochází. Výtvory trichitové (hnědočerné body, čárky,
jehlice, pírka atd.) skládají se hlavně z hmoty magnetovce a železa titanového ; ale
jehlice černohnědých koster řídí se směry hran augitových (srov. na str. 47).

Obr. 2. Temný magmatový čedič ze Svinského vrchu u Svinčic. Na pokraji
v právo a v levo vystupují průřezy olivínové, jež jsouce uvnitř šedobílé, vlnité,
vynikají zelenavě šedou obrubou a taktéž zbarvenými trhlinami. Hnědé magma,
průřezy olivínovými omezené, obsahuje skupiny větších koster augitových, jež po-
nejvíce toliko dvěma směry jsou nastíněny; některé však, jsouce třemi směry vy-
značeny, jeví se co úplné rámce krystalů augitových. Mezi krystaly augitovými
pozorují se jednotlivé, zelenavě našedivělé dílce, jež. jsouce rovnoběžně vláknité,
i poněkud vlnité, ^ upomínají na sloh přeměněného olivinu. A vedle takých vy-
skytují se pritfezy neúplně vyvynutých krystalů olivinu (srov. na str. 48.).

Obr. 3. 4. 6. Průřezy augitu z čediče Hanšpurkského. Průřez augitový
v obr. 3. uzavírá mimo četné mikrolity augitové bezbarvý průřez apatitu a v obr. 4.
zrno magnetitu (neb železa titanového). Obr. 6. naznačuje průřez krystalu augito-
vého, jenž na jednom konci neúplně jsa vyvinut, objímá dva mikrolity a průřez
apatitu; tento pak jeví se toliko co bezbarvé pásmo kolem černého, šestihraného
zrnka titanového železa (srov. na str. 66.).

Obr. 5. Průřez augitu, jenž vyniká úhledným slohem miskovitým a jest
velmi bohat zrnky ztruskovitými ; tato pak, jsouce v pásmech č. miskách pravi-
delně uložena, jsou uprostřed a na okraji — majíce tutéž i četné mikrolity — nej-
hustěji nahromaděna.

Obr. 7. a 8. Průřezy augitové z čediče nefelinovcho od Bělošic. Průřez au-
gitový v obr. 7. uzavírá ve středu svém dílec hnědého magmatu, které slouží co
tmel kryst. součástkám téhož čediče; v pásmu okrajním jsou pak četné, k hranám
rovnoběžné mikrolity. Obr. 8. ukazuje průřez krystalu augitového, jenž neúplné
jsa vyvinut, zrny magnetovcovými a ztruskovitými skoro docela jest vyplněn (srov.
na str. 76.).

Tab- !!•

(Za 400. zvětšení.)

Obr. I. Čedič ze Řipu u Roudnice. U prostřed obrazce vyznačen jest prft-
řez srostlice krystalů noseanu (hauynn?), jehož střední čás< ukazuje modravé
černou sít jehlic, vláken a proužkO, složených z tésně přiléhajících Unavych zrníček
pórů plynových a částic skelných. Kolem této střední, sífované části střídigí se
světlejší a temnější pásma (chudší neb bohatší v prásku), jež jsou ovroubena
okrajem skoro bezbarvým; blíže téhož vystupigí zřejměji jednotlivé částice skelné
a póry plynové. Dílce podobných průřezů noseanu (hauynu?) těmitéž znaky opa-
třené, nalézají se v právo a pak výše středního obrazce. — Průřezy amfibolu, žluto-
zelenavě zbarvené, jsou (zvlášt blíže okraje) k hlavní ose rovnoběžně rýhovány;
příčné průřezy jeho — obyčejně šestihrane — vynikají úhledným slohem misko-
vitým a rovnoběžným uložením mikrolitů k jednotlivým miskám. Takovýto příčný
průřez nalézá se v právo blíže okraje obrazce. — Bezbarvé prvoúholníky a šesterče,
náležející nefelinu, vyznačeny jsou sporými tnikrolity, k hranám průsečným rovno-
běžně uloženými. — Zrna magnetovce roztroušena jsou po kopkách, uzavírajících
začasté bezbarvý nefelin. — Podélné, šedobílé průřezy — mající podobu dlouhých
obdélníků, často zakončených tupými jehlanci a plochou spodovou a vyznačených
řádkami neb kopkami temného prášku (jenž jest směs pórů plynových, částic skelných
a zrníček magmetovce) — náležejí apatitu. Mezi součástkami krystalickými vtěsnán
jest nahnědlý, práškem méně bohatý, sklovitý tmel (magma), jenž na mnoze i malé
dílce zaujímá (sr. na str. 72.).

Obr. 2. Čedič z hory Slánské. U prostřed obrazce jest průřez noseann
< hauynu?), v kterémž se nalézají hnědožluté sklovité dílce a proužky a jemné roi-
krolity. Podobný průřez vyobrazen jest dole v levo. Kolem obou průřezů seřadény
jsou (zelenavěžluté) krystaly amfibolu těsněji v podobě proudů ; četnými pak řádkami
šedého prášku vyznačené průřezy nefelinu a apatitu a zrnka magnetovce (a železa
titanového) rozděleny jsou skoro stejnou měrou. Jednotlivé hnědožluté dílce hmoty
druhotné vyskytuji se po skrovnu (srov. na str. 70.).

Obr. 3. Čedič nefelinový od Bělošic. Bezbarvé průřezy nefelinu, šedé krystaly
amfibolu a méně četná zrnka magnetovce rozšířeny jsou skoro stejnou měrou v na-
hnédlém magmatu (srov. na str. 76.).

16»»

242 n.

Obr. 4. Noscanit (hauynofýr ?) z Dlouhého u Kozlů. Týž ukazuje směs tečko-
váných, modrošedých průřezů noseanu (hauynu?), pak průřezů bezbarvého ncfe-
linu, zelenavě žlutého amfibolu a černých zrnek magnetovce. Zelenavý, jemné
vláknitý průřez náleží olivínu (srov. na str. 75.).

Obr. 5. Vrostlice na hranách slitého amfibolu do noseanu (hauynu) — z čediče
Řipského.

Obr. 6. Noseanit (hauynofýr?) z Milého u Bělosic. Průřezy noseanu (hauynu),
v středních dílech temnou sítí vyznačené, rozděleny jsou hnědě a zelenavě žlutými
dílci na více políček. Mimo bezbarvé průřezy nefelinu a zelenošedé amfibolu nalézá
se v právo na obrazci červenohnědý průřez .vlnitě vláknitého olivínu (srovnej
na str. 75.). ...

Obr. 7. Čedič z Oblíku u Loun. Týž jest směs šedých průřezů augitu, bez-
barvých tyčinek nefelinu, černých zrnek magnetovce a bezbarvé, dlouhými mikrolity
(jehlicemi) bohaté hmoty, která bezpochyby z hmoty leucitové se skládá. Zelenavý,
vláknitý průřez náleží olivínu (srov. na str. 85.).

Obr. 8. čedič od Raného u Loun. Týž se skládá ze směsi augitu a magnetovce,
uložené v hmotě bezbatvé, dlouhými mikrolity bohaté, která — činíc okrojhlé
dílce a uzavírajíc více méně zřetelné, skoro osmihrané věnečky temných zrnek —
bezpochyby méně vyvinutému leucitu náleží (srov. na str. 63.).

I

Tab. m.

(Za 400. zvětšení.)

Obr. I. Čedič leucitový od Zahoře blíže Milešova. V mikroskop, obrazci jeví
se velmi četné průřezy leucitu, jež vynikají úhlednými věnečky z temného prášku
(por& plynových, částic skelných a zrníček magneto vcových), krátkými (augitovýnii)
inikrolity ve věnečkách, skupinami mikrolitů a výtvorů práškových u prostřed
věnečků, na okraji pak bezbarvými jehlicemi, jež šikmo do věnečků zasáhají. Četné
průřezy leucitovc podobného rázu objevují se co vrostlice bud v hnědé a rovno-
běžně rýhované desce biotitu, jež veliký díl obrazci ujímá, bud v šedém průřezu
augitu, jenž dole na obr. se nachází; augit pak obklopen jest hnědočervenými chomáči,
jež bezpochyby jsou směsí limonitu a gibbsitu. Ostatní součásti minerální jsou
šedý augit a černá zrna magnetovce (sr. na str. 100.).

Obr. 2. Čedič z hory Košovské (za 2(X). zvětšení). Ústřední část obrazce
zaujímá deska dialagu, která, vynikajíc hustým rovnoběžným rýhováním a uzavřena
jsouc v srostlici augitové, omezena jest věncem, jenž se skládá z drobných úlomků
uugitových, dialagových a částic ztruskovitých. Průřez augitový vyznačen jest na
okraji pěkným slohem misko vitým a četnými vrostlicemi zrnek magneto vcových,
sporých mikrolitů a pórů plynových. Průřezy na okraji načervenalé náleiejí augitu,
průřezy šedozelené a vlnitě vláknité olivinu a velmi četné tyčinky a jehlice bez-
barvé bud nefelinu bud živci (srov. na str. 120.).

Obr. 3. a 7. Čedič od Ilonosic Obrazec téhož čediče ukazuje směs šedých
průřezů augitu, černých zrn magnetovce, sporých, bezbarvých průřezů nefelinu a
hmoty bezbarvé, mikrolity bohaté, která (dle úkazů polarisačních) může se pova-
zovati dílem za hmotu méně vyvinutého leucítu, dílem za hmotu nefelinu. Zelenavé
šedé, vlnitě vláknité průřezy náležejí olivinu (obr. 3.), šedé pak uvnitř začasté
nazelenalé amfibolu (obr. 7., srov na str. 65.).

Obr. 4. Čedič leucitový z okolí Yalče, směrem k Ludvíkovicům (odražen
z balvanu, ležícího na polní cestě). Mikroskopický obrazec ukazuje (mimo průřezy
sporých krystalků amfibolových, mikroporfyricky vystupujících) toliko průřezy leucitů,
v nichž ostatní kryst součástí, augit a magnetit, co mikrolity vyvinuty a uzavřeny
jsou v podobě úhledných věnečků (srov. na str. 105.).

Obr. 5. Čedič leucitový od Paskapole. V ústřední části mikroskop, obrazce
vězí průřez dvou do sebe vnikajících krystalů leucitových, jež vyznačeny jsou pra-

le***

244 n.

videlnýiui osniihranými, místy dvojitými i trojitými pásmy temného prášku (sklá-
dajícího se z pórA plynových, částeček skelných a zrníček magnetovec) ; kolem pak
jeví se mezi skupinami šedých průřezů augitových četné, bezbarvé, okrouhlé dílečky,
které, vynikajíce méně pravidelnými věnečky a ústředními skupinami výtvorů prá
škových a mikrolitů, též leucitu náležejí (srov. na str. 99.).

Obr. 6. Čedič leucitový z hory Kletečné. Bezbarvé, šedými krystaly auřiitu
obklopené průřezy leucitu v čediči tomto uzavírají velmi úhledné věnečky, složené
z mikrolitů a výtvorů práškových (srov. na str. 102.).

Obr. 8. Čedič z Vinařického vrchu. Mezi zelenošedými krystaly amfibolu
rozkládá se hmotii bezbarvá (místy dlouhými mikrolity bohatá) v podobě much -
úhelníků a krátkých, modravě polarizujících obdélníků. Táž náleží po většině nefelinu.
z části pak leucitu. V levo vyznačeny jsou na obrazci tři poprášené (šedobílé;
obdélníky, jež náležejí apatitu (srov. na str. 58.).

Tab- rV.

(Za 400. zvětšení.)

Obr. I. Čedič melafyrový od sv. Ivana u Berouna. Ve velmi sporé, bezbarvé,
mikrolity a výtvory trichitovými velmi bohaté, skryté hmotě základní převládají
bezbarvé (začasté trichity omezené) tyčinky trojklonného živce ; mezi těmi pozoriyí
se pak drobné, šedé průřezy augitu, jehož nmožství jest sporé. Mimo četné skupiny
černých zrn magnetovce vyznačeny jsou v obrazci větší, zelenošedé, vlnitě vláknité
průřezy olivinu. Takovýto průřez olivinu zaujímá ústřední obrazec část a kolem
téhož rozloženy jsou tyčinky živcové v podobě proudů (srov. na str. 111.).

Obr. 2. Čedič melafyrový z Vinohradu u Vartmberka. Mikroskopický obrazec
ukazuje úhledné proudy bezbarvých tyčinek živce a černých zrnek magnetovce kolem —
parenchymatickému pletivu podobných — skupin nedokonale vyvinutých, zelenavých
krystalů augitových (srov. na str. 112.).

Obr. 3. Výtvory trichitové v čediči melafyrovém od sv. Ivana blíže Berouna.

Obr. 4. Obecný čedič živcový z Panznerova pahrbku u Bíliny. Šedé průřezy
augitové, bezbarvé tyčinky živcové a drobná zrna magnetovce rozšířena jsou skorém
stejnou měrou v magmatu zelenošedém, na jemná vlákna přeměněném a na některých
místech hnědošedém a trichity bohatém (sr. na str. 116.).

Obr. 5. Obecný čedič živcový z Kolozruk. Nahnědlé, krystalovými kostrami
a trichyty velmi bohaté magma převládá aneb vystupuje dosti zřejmě mezi krystaly;
v tomtéž pak rozšířeny jsou stejnou měrou bezbarvé tyčinky nefelinu, trojklonného
živce, šedé pi-ůřezy krystalů augitových a zrna magnetovce (srov. na str. 114.).

Obr. 6. Obecný čedič živcový z Vrkoče u Ústí n. L. podobá se čediči Kolo-
zruckému; ale magma jeho, jsouc též bohato výtvory trichitovými a kostrami kry-
stalovými, jest slaběji vyvinuto a na některých místech zelenavě šedě zbarveno.
Bezbarvé tyčinky trojklonného živce uzavírají začasté podélné částice skla a proužky
magmatu (srov. na str. 117.).

Obr. 7. Dílec vrostlice opuky, jaspisu podobné, modrošedé, z čediče od Pod-
hradic. Týž ukazuje šedou, kalnou směs zrnek ztruskovitých, prášku magnetovce,
velmi četných pórů plynových, sporých mikrolithů a jednotlivá, bezbarvá, okrouhlá
neb ovální zrnka křemene.

Obr. 8. Dílec z místa, v kterémž vrostlice opuková, jaspisu podobná, se do-
týká čediče (z Panznerova pahrbku). V dílci tom jeví se směs bezbarvých jehlic
(mikrolithů živcových) a šedých mikrolithů augitových v hmotě zcela ziikalené póry
plynovými, částicemi sklovitými a prachem magnetovcovým. Této kalné hmoty
přibývá tím více, čím bližší jest místo hmotě opukové.

Tab. V.

(Za 200-400. zvětšení.)

Obr. I. Průřez trojklonného živce ze zrnitého čediče andesitového z hory Strí-
žovické. V levo na hoře přidružen jezt malý dflec skryté základní hmoty (za 200.
zvétšenO (srov. na str. 128.)-

Obr. 2. Týž pr&řez (obr. 1.) pozorován ve světle polarisovaném.
Obr. 3. Čedič andesitový. hauynem bohatý, z hory Fialkové a Housky. Skrytá
základní hmota tohoto čediče skládá se hlavně z leucitu, jehož polygonálnf prflřezy,
skupinami po různu uložených mikrolithů zakaleny, méně zřejmě vynikají. V skryté
základní hmotě nalézá se též sporý nefelin, jenž v polarisovaném světle (v podobě
krátkých obdélníků) zřejměji se objevuje. Na různých místech vyskytqjí se sku-
piny tyčinek trojklonného živce v podobě pruhů. A velmi četné jsou droboulinké,
modročemé průřezy hauynu, jež omezeny jsouce uzounkým pasem bezbarvým, teprv
za silnějšího zvětšení husté síťování objevují. V obrazci našem jsou průřezy jejich
co černé šesterče vyznačeny (srov. na str. 152.).

Obr. 4. Čedič andesitový od Válče, matičná hornina hyalitu a stafTelitu.
Mimo bezbarvé, trojklonné tyčinky živce, šedé průřezy augitu a ČQmá zrnka ma-
gnetovce obsahuje skrytá hmota základní též nefelin; ale jeho průřezy nevynikají
dosti zřejmě. Žlutavá zrníčka náležejí bezpochyby olivinu (srov. na str. 134. a
v Zirkelových „Basaltgesteine" na str. 123. a 117.).

Obr. 5. a 6. Čedič melafyrový z Tolcberku u Jabloného. Obr. 5. (za 200. zvět-
šenO ukazuje v ústřední části průřez bezbarvého trojklonného živce, jenž uzavírá
skupinu částic ztruskovitých v podobě schůdkovitébo obdélníku seřaděných, jemnými
žilkami spojených a velmi bohatých póry plynovými. Y právo na obrazci vystu-
pqje v popředí kalná, zelenavě neb žlutavě šedá hmota skelná (tmel) — bohatá
póry plynovými, práškem a výtvory trichitovými — z níž vynechána valná část
tyčinek živcových Obr. 6. nastiňuje rozdělení bezbarvých tyčinek živcových, spo-
rech, šedých průřezů augito\'ých a tmele sklovitého za 400. zvětšení (srov. na str. 109.)-
Obr 7. a 8. Obec čedič živcový od Trmice.' V obr. 7. vyznačeny jsou šedé
průřezy augitu, jednotlivé, bezbarvé tyčinky živce a veliký díl zelenavě šedého
průřezu olivinu, vynikajícího zvláštními dutinami, jež v podobě schůdkovitých ob-
délníků k sobě se řadí. V obr. 8. namačiige se rozdělení šedého augitu a bez-
barvého živce v skryté hmotě základní (prachem a mikrolithy bohaté), jež bezpo-
chyby jest tmelem sklovitým (srov. na str. 122.).

v

• I

I '

• I

■' -j

= ^1

•!■

.1

I

:i

; i

■ t-«.
. I

• ' ■■ "i

I ■

I

J •

i)

Tab. VT.

(Za 400. zvětšení.)

Obr. I. Čedič fonolitu podobný (deskovitý) z Dubic na L. V ústřední části
mikroskopického obrazce jeví se okrouhlá skupina mikrolitických součástí hmoty
čedičové, mezi nimiž magnetovec převládá, pak dva žluté, na přič rozpukané pravo-
voúhelníky (náležející bezpochyby melilitu) a několik větších, šedých průřezů amfi-
bolu ; kolkolem rozkládají se v proudech hejna mikrolithň, četné, bezbarvé tyčinky
(jednoklonného a trojklonného) živce, krátké obdélníky nefelinu, šedé průřezy
amfibolu a žluté melilitu (?) (srov. na str. 133,).

Obr 2. čedič trachytový ze žíly v trachytickém fonolitu mezi Povrly a Ve-
selím. V kalné, zrníčky a práškem bohaté, nahnědlé, skryté hmotě základní pře-
vládají bezbarvé průřezy živce a nefelinu nad hnědošedými průřezy amfibolu a po-
někud temnějšími úlomky biotitu. Některé z průřezů bezbarvých vynikají roze-
klaným vzhledem, upomínajíce na sanidin (srov. na str. 157.)-

Obr. 3. Mikroskop, obrazec čediče, fonolitu podobného, od Želkovic ukazuje
v nahnědlém magmatu zelenavé průřezy amfibolu, bezbarvé a poprášené obdélníky
a šesterče nefelinu a četné, bezbarvé, tenké tyčinky (srov. na str. 143.).

*Obr. 4. a 6. Fonolitu podobný čedič od Veršetína. V skryté základní
hmotě, bezbarvé a mikrolithy bohaté (obr. 4.) roztroušeny jsou četné, zelenavě šedé
krystaly amfibolu. Na hoře a dole (v obr. 4.) nastíněny jsou dva průřezy hamnu
(noseanu?) vyznačené úhlednou šití temných (z hustého, temného prášku složených)
čárek a bezbarvým okrajem (nahoře jest skoro pravidelný osmerec, dole obdélníky);
ústřední pak obrazce část zaujata jest hustou skupinou krystalků amfibolových, zrnek
magnetovcových a proudem mikrolithů kolem temně žlutého průřezu amfibolu,
jehož okraj černošedou hmotou jest zakalen. Mimo zelenošedé průřezy amfibolu a
pravidelně síťované průřezy hauynu (neb noseanu?) ukazuje mikroskop, obr. 6.
v právo bezbarvý, rozeklaný průřez sanidinu a dole více šedobílých, řádkami zrníček
vyznačených průřezů nefelinu (srov. na str. 149.).

Obr. 5. Fonolitu podobný čedič z Blankensteina. V bezbarvé, šedými a
bezbarvými mikrolity bohaté, skryté hmotě základní objevuje se (u prostřed obrazce)
bezbarvý, trhlinami proniklý průřez sanidinu; blíže pak okraje jest více šedých
průřezů amfibolu, zrnek magnetitu a černohnědý úlomek biotitu (srov. na str. 137.).

250 n.

Obr. 7. Fonolitu podobný čedič od Vitínu srovnává se s čedičem od Želkovic,
má však v nahnědlém magmatu a na okraji bezbarvých průřezů nefelinu (šesterců
a pravoúhelníků) krátké, černé jehlice a zrníčka (výtvoiy trichitové) (srov. na str. 148.i.

Obr. 8. Fonolitu podobný čedič z Vrabčince. Mikroskopický obrazec uka-
zuje (u prostřed) šedý průřez amňbolu s hnědým úlomkem biotitu a kolem obou
proudy mikrolithů, bezbarvých, tenkých tyčinek živce a méně zřejmých pravoúhel-
níků nefelinu (srov. na str. 138.).

Tab. VII.

(Průřezy jednotlivých nerostů z čedičů českých za 200—400. zvětšení.)

Obr. I. Dflec z průřezu augitového, vyňatého z čediče od Varty na Ohři.
Týž uzavírá velmi četné mikrolithy, jednotlivé částice skla s bublinkami plynovými,
póry plynové a vyznačen jest pruhy fluidalními.

Obr. 2. Průřez amfibolu z čediče Šénvaldského u Lokte. Týž vyniká úhled-
ným slohem mískovitým a v miskách pravidelně uloženými mikrolithy.

Obr. 3. Průřez augitu z čediče Panznerova pahrbku u Bíliny. Týž vyniká na
okraji slohem mískovitým, věncem mikrolithů a zrnek magnetovcových, uvnitř pak
rozsáhlou vrostlicí, složenou z částic sklovitých.

Obr. 4. Dílec průřezu amfibolového z čediče Vlčí hory u Čemošína.

Obr. 5. Podélné průřezy neíelinu: a) (v levo, na hoře) z čediče Čertové zdi;
b) (v levo, dole) z čed. Skržínského; c) (u prostřed) z čediče Miihlbergského u
Doupova d) (v právo) z čediče Slánského.

Obr. 6. Podélné průřezy živců trojklonných : a) (v levo) z čediče Tolcbork-
skčho (s pórem plynovým); b) (v právo) z čediče Panznerova pahrbku.

Obr. 7. Průřez leucitový z čediče Klocberkského (u Milešova).

Obr. 8. Průřez leucitový z čediče od Bukovic blíže Kostomlat (V ústřední
části tohoto leucitu seřaděny jsou mikrolity přiblížené v podobě paprsků).

Obr. 9. a 10. Průřezy noseanu (hauynu?) z čediče Řipského (od Roudnice").
(V noseanu obrazce 10. nalézají se mikrolity a protáhlé bubliny (č. póry) co vrostlicc.)

Obr. II. Průřez noseanu (hauynu?) z čediče Slánského (uzavírající v části
ústřední skupinu mikrolitů a dva proudy těchže k okraji).

Obr. 12. Skupina zrn magnetovce z čediče Vinařického (uzavírá hmotu nc-
felinovou a obložena jest v právo sloupečky amfibolovými).

Obr. 13. a 14. Průřezy olivinu z čediče Košovského.

Obr. 15. Průřez olivinu (uzavírající pravoúhelné, v podobě schůdků k sobě
přiléh^gící dutiny) z čediče Trmického.

Obr. 16. Druhotný (zelenožlutý) výtvor (bezpochyby proměnou olivinu po-
vstalý) z čediče od Raného.

v

Obr. 17. Dílec hmoty infiltrační z čediče Šénvaldského u Lokte (skládá so
bezpochyby ze střídavých vrstev beztvarné kyseliny křemičité a uhličitanů).

Obr. 18. Výtvor sferoidický (co citron žlutý) z čediče od Skalky (vznikl
přeměnou hnědého magmatu) (viz na str. 51.).

Obr. 19. Skupení zeolitické z čediče od Skalky (vytvořilo se další přeměnou
výtvorů sferoidických obr. 18.) (viz na str. 51.).

Tab. VIII.

Obr. I. Žily čedičové starého lomu na pravém svahu v údolí Malého Března.

Silnice, táhnoucí se od Malého Března k Leštině, sbíhá se a vzdálenosti asi sto krokA za
Malým Březnem s cestou vozovou, vystupující vlevo k lesnatému svahu, a vedle této otevírá se
lom, jenž se jeví na první pohled co směs četných žil čedičových, prostupi^jídch bud trachytický
fonolit buď čedič olivínový buď slepence a tufy. V obr. 1. podán jest nástin geologických a pelro-
grafických poměrů různých hornin, jež tuto bylv vystoupily.

V čediči leucitoidovém, v olivínu bohatém b, k nemui vsode se druží peperínu podobné
slepence a tufy a, vystupuje trachytický fonolit d. Tímto pak, i čedičem b i slepenci a proniká
žíla andesitového, leucitem a nefelinem bohatého čediče e, která (pokud jest odkryta) sleduje
směr VJy — ZSZ a vybíhajíc v podobě klínu do trachytického fonolita v tomtéž se ztrácí. Tufy
a slepenci a, čedičem leucitoidovým b a čedičem andesitovým e prostupují žily čedičů trachyto-
vých f. y právo vyčnívá malé úskalí, skládajfcí se z čediče leucitoidového (6) a ze slepenců a
za tímtéž objevuje se žíla čediče trachytovéhó k a dále četné žíly čediče tadiylytového A, jež,
majíce šířku jen několika palců a začasté pokiyty jsouce kůrami tachylyta, rozmanité se ld4žuji
a protínají neb rozvětvtgí. Podobnými žilami čeaiče tachylytového, trachytovéhó a fonolitu tra-
chytovéhó prostoupena jest dále na východ celá, lesem pola7tá stráň.

Krystalicky celistvé, černošedé, pevné slepence a uzavíngí velmi četné, vétáí a menší kusy
slité břidlice, pevného (slitého) křemence i sypkého, nahnědlého pískovce; též koule (pumy)
různých odrůd čedičových hojné se v nich nalézají. Podobajíce se peperinn ukazigí v lístkách
vybroušených velmi nestejný, ale po většině mikrolitický sloh. Největší díl zakalen jest hustými
skupinami zrnek magnetovcových a temného prášku tou měrou, že jen na sporých místech pozo-
rovati se mohou průřezv nefelinu a leucitu po pravouhelném, polygonalním neb vénečkovitém
uložení mikrolithu. V dílcích světlejšíeh (chudších v temném prásku a v magnetovci) objevují se
četné tenounké, bezbarvé tyčinky (živce?) a drobné úlomky oiotitu. Dílce skupinaMii temného

Erášku a magnetovce zakalené mají polygonální omezení, podobajíce se často průřezům hauynovým,
usté poprášeným; mnohé uzavírají též konkrece zelenošedých krystalků (amfibolu?) a jednothvé,
mikroporfyrické, nahnědlé průřezy amfibolu a žlutošedé průřezy augitu. Toliko sporá místa jsou
zřejméji krystalická podobajíce se čediči leucitoidovému b.

Z četných koulí čedičovÝch c, uložených v slepencích a tufech, byly toliko ze dvou úlomky
vzaty k úpravě lístků mikroskopických. Jeden drun podobal se živcovému čediči od Košová,
druhý pak srovnával se s čediči leucitovými; ale i v tomto objevil se dílec, jenž maje množství
bezbarvých tyčinek upomínal na čedič Košovský.

Černošedý, krystalicky celistvý, olivínem bohatý čedič b podobá se ve skrytém slohu čediči
od Bílenky. Ve směsi převládiýícího (asi '/^ čedičové hmotě v^ímigícího) drobného a hrubšího au-
gitu, četného magnetovce a olivínu pozoruje se bezbarvá, temně polarízc^ící hmota. Táž činí
okrouhlé a polygonální dílce, jež bud objímigíce sypké skupiny mikrolitů, buď jimi skorém vy-
plněny jsouce upomínají na průřezy leucitu. Jen sporé dílce, maiící podobu krátkých obdélníků
a polarizující namodrale, jeví se co průřezy nefelinu. Živec chybí. Průřezy olivínu, jsouce ve
směrech štěpných přeměněny na hmotu zelenavou, jemné vláknitou, hadci podobnou, uzavírají
částky skryté základní hmoty. Namnoze vyskytují se též konkrece, jež se skládají buď ze sloupečků
amfibolových, buď ze směsi nefelinu, leucitu a železa titanového (bez součásti augitícké). Zmínky
zasluhuje zvláštní průřez amfibolu, který toliko v ústřední části čistou, šedožlutou hmotu (amn-
jovou) ukazine, na okraji však se skládá ze směsi sloupečků títanového železa, krystalků nefeli-
nových a podélných částic amfibolových, vesměs uložených v podobě paprskovitého věnce.

Trachytický fonolit d vyniká velmi četnými, porfyrickými deskami skelného živce, jenž ve
světle polansovaném ponejvíce krásce úkazy trojklonných živců jeví a bezpochyby po fétšiné oli-
ffoklasu (neb albitu) náleří. Též základní hmota tr. fonolitu d jest velmi bohatá jednoklonnými a troj-
klonnými živci. Magnetit jest sporý, ale stejně rozdělený, amfibol pak vyskytuje se jen v podobé
velmi útlých žlutavých jehlic.

254 U.

Temuoáedý, nazelenalý ueb nažloutlý, krystalicky celistvý čedič andesitový t ukazuje na loma
sporé nabnědló jehlice amfibolu, jež ponejvíce jsou zrušené. Základní hmota jeho (též velmi po-
rušená) skládá se z trojklonného živce, nefelinu a leucitu (bezpochyby též hauynu neb noseana)
— kterážto směs asi -,'3 veškeré hmoty čedičové činí — pak z kalných zelenošedých, stejné roza-
řených jehlic amfibolu a zrnek magnetovce; krystalické tyto součástky spojeny jsou tmelem žln-
toáedým. Mimo živec trojkloný, jehož tyčinky jemné buď po více jednotnících jsou srostlé, buJ
v podobě paprsků neb proudů uložené, nejsou pr&řezy ostatních živcovitých součásti dosti zřejmé.
Obdélníky nefelinu m%jí méně určité omezení a příčné pr&řezy jeho neliší se od četných průřezů
leucitových; jen velmi sporé průřezy téhož vynikají mikroporfyricky. Ostré, bezbarvé šesterče
apatitu jsou vzácné.

Jemnozmý, velmi pevný čedič trachytový /", jenž vystupuje v žilách Vj^ — 3' širokých a
z tlustých vodorovných sloupů složených, má velmi četné jehlice amfibolu a jednotlivá žlataTá
zrníčka noseanu. V základní hmotě jeho převládá buď trojklonný živec, buď nosean a nefeiin.
Dvě odrůdy téhož čediče byly již na Btr. 169. vypsány.

Čedič trachytový ze žíly k liší se poněkud v skrytém slohu. Skládat se z kalné, zelenošedé,
skryté hmoty základní, pak z drobných, různě položených krystalů amfibolu a stejně rozdělených
zrnek magnetovce. Mimo průřezy jednotí ivých krystalů amfioolu a apatitu vystupují mikroporfy-
ricky i četné průřezv noseanu (neb hauynu^, které jsou bud modrošedým prachem vyplněny, búJ
širokým a hustým věncem výtvorů práškových ovroubeny aneb v paprsky zeolitů přeměněny. OJ
výtvorů druhotných, vzniklých zrušením noseanu (neb hauynu) pochází bezpochyby zakaleni skryté
základní hmoty, která mimo nosean (hauyn) snad i leucit a nefeiin obsahovala, nyní však četnými
paprsky jehlic (zeolitů?) na pólo krystalované hmotě se podobá.

Tachylytové čediče ze žil h byly již na str. 161. vypsány.

Obr. 2. ŽiAy a bálv(iwy čedičové v trcíchytiekéin fonoUtu starého lomu u BasssireicJierova mlýna

blíže Proboštova.

Skorém uprostřed lomu vystupuje v trachjtíckém fonolitn f žíla krystalicky celistvého, cli-
vinického, černošedého čediče e co zeď asi 2' silná, na levo pak uzavřeny jsou v tomtéž fonolita
čedičové balvany a, b, c, jichžto hmota nemá žádného olivínu. Nedaleko balvanu c objevaje se
nezřetelné omezená žíla čediče, úplné zvětralého, a na západním konci lomu vyčnívá iíla čediče
trachytového d, jež z veliké části drnem jest zakryta.

Tak zvaný fonolit trachytový f — ienž vyniká četnými porfyrickými krystaly amfiboloviini
a konkrecemi téchže, co ořech až co hlava velikými — má velmi jemnozniou základní hmotu,
v kteréž amfibol a magnetit velmi četné jsou zastoupeny; po těch pak vystupuje nosean (hauyn V >
do popředí. Průřezy jeho migí velmj sporé a neúhledné dílce šití, jsou vsak ovroubeuy hustým
širokým věncem výtvorů práškových. Četné jsou i bezbarvé, modravě polarisiigící průřezy podéluť,
které zakončeny jsou několika tupými jehlanci a plochou spodovou. Poněvadž příčné príUhczy
jejich jsou pravidelné šesterče, lze je pokládati za nefeiin neb apatit. Vzhled lístků núJ^skop.
upomíná na čediče trachytové.

Černošedý, velmi jemnozmý čedič z balvanu a jest smés dlouhých zelenožlutých jehlic amfíbola
(ujímajících asi '% veškeré hmotě čedičové) á zrn magnetovce, stejné rozdělených v hmoté nepola-
rizujíd a zakalené četnými mikrolity amfibolu a šedým prá8kf>m. Tato nepolarisnjící, skrytá zá-
kladní hmota, jež mezi krystaly skoro stejnou měrou jest rozdělena, má na četných místech ome-
zení polvgonální; zdá so, že náleží nerostu krychlovému (buď leucitu, buď hauynu neb noseano'
jehož vyviu rozmanitými proudy jehlic amfibolových byl zamezen. Tomu nasvědčige, že nalezl &e
i dílec, složený ze směsi hnědých jehlic amfibolu a převládajícího, kalného noseanu.

Čedič balvanu 6 a c srovnává se v skladbě své s čedičem balvanu a, totiko v e vystupuje
vedle amfibolu i sporý augit, tím pak vyznačen jest přechod k čediči olivinickénm ze ^y a.

V černošedém, velmi jeninozmém čediči a převládá vedle amfibolu Aogit^ jenž nemá vrostlic
mimo sporé póry plynové. Součást auffitická a magnetovec čini asi ^,\ veškeré kmoty ; olivín pak
do jehož průřezů — zelenbšedých, kalných, jemně vláknitých — hmota čedičová hluboko vniká, v
lístkách mikroskopických spoře se nachází. Skrytá hmota základní, jež co sporý tmel krystalické
součástky v souvislosť víže, jest šedobílá a nepolarísuje ; ale prostoupena jest mikrolity tou
měrou, že se podobá magmatu vykrystalovanému ; jen na některých místech pozongi se v oi
malé šedobílé dílečky, jež, jsouce mikrolitů prázdny, neurčité polygonálni omezení migi.

O čediči trachytovém, v noseanu bohatém, d byla na str. 160. zmínka učiněna.

•

Obr. 3. Vrostlice opuky v slepenci a v balvanitim čediči jižního lomu u Bud {Horek) blíie Bakoca.

Nad žilou a — asi 3' širokou, z vodorovných sloupů složenou, v podobě okrožf stočenon,
a celkem směr JZ — SV sledující — rozprostírá se čedič balvanitý b a nad i^m vypínají se
trosky slepenců c. V těchto i v čediči balvanitém uzavřeny jsou četné, žárem přeménené Inisj
opuky df z nichž některé e mají podobu koule, z paprskovitých sloupců složené.

V balvanitém čediči nalézá se též malá koule f, jež z tenkých čedičových sloupců se sUádi

Obsadil.

str.

Úvod 3

Mikroskopická stadia českého hor-

štva čedičového 6

Původní nerosty skládajici čedič vůbec (>

augit 7

diopsid 10

amfibol 11

dialag 13

bronzit —

enstatit 14

h^penthen 15

biotít —

rubelan 16

živec 17

oliffoklas 18

andesin 20

anorthit —

ortíioklas 21

nefelin 22

Icucit 24

bauyn 26

Dosean 26

granát 27

melilit 27

olivín 27

apatit 31

i-yzí železo 32

magnetit 32

haematit 33

železo titanové 33

piccotit 34

kyz magnetový 34

sklovité magma 36

JloEVfh odrůd hornin Čedičových a skrytý

sloh hmoty základní 37

Preléled českých hornin čedičových ... 42

Skrytý sloh hmoty základní 43

I. Čediče magmatové 44

1. Tmavé čedióe magmatové 44

str.

a) Čediče magmatové, temué, čt^tnými, vy-
nikajícími zrny olivinu, augitu neb hy-
pcrstbenu porfyrické 46

a) Mikroskopicky sklovitě porfyrické

(s převládajícím sklov. magmatem) . 46

z Králičí bory u Mireáovic 46

ze Sviňskébo vrcbu od Svinčic ... 47

z Cinkensteinu u Kotlů ...... 48

z Kohlberkn u Mileéova 48

P) mikroskopicky sklovité zrnité, temné

čediče magmatové 49

z Kamýku a Ysecblab 49

z Dreiberkn 49

od Srbska 49

ze žíly Spojilské od Pardubic .... 50
y) Temné čediče magmatové nestejného

slohu skrytého 50

z Holého u České Lípy 50

b) Celistvé, temné čediče magmatové . . 51

a) Sklovité porfyrické 61

od Skalky . . . . " 61

p) Sklovitě zrnité 62

od Kozlfi (Šenkelbergl) 52

od Bonslavi 52

z čeřenu Paskapole 53

z lomu Šeblova n Jablonce .... 53

2. Světlé čediče magmatové 53

a) Sklovitě zrnité 53

z vrchu Páanského u Loun .... 53

z Krizové hory u Libčovsi 54

od Bud u Bakova 54

od Starého Perátýna u Douby ... 55

z Limberku u Vartenberku . . . . —

od Rumburku —

b) Světlé čediče magmatové, velmi bohaté
augitem —

z Kuzovy hory u Třibivlic —

z jižního úpatí Sedla a Liběiic ... —

od Rychnova 56

256.

n.

z vých. úpatí záiTicckóho vrchu Fi'icíl-

landského ,

od Studné ,

v

II. Cedičenefelinové

1. Nefelioitoidy

a) (Velmi) jemnozrné nefelinitoidy (aname-

sity)

(anamesit) z Vinařické hory ....

z návrší Paskopole

z malého Hummelberku u Podbořan .
od Kysiblu blíže Langrynu ....

od Bej ková u Jensovic

z Velké Borné

z vrchu „Bachs&uerling''

z vrchA Kohnelových a Nového Města

blíže Žandova

z hory „Grabberg" u BeSkab ....

ze Sedla a Beškab

z Klobouku u Benešova

ze ŠibeDice u Msena

z Chlomku u Doubravic

b) Krystalicky celistvé nefelinitoidy . .

«) z levého břehu Labe

od Raného

z Vranku u Meronic

od Lipan u Teplic

od Buková blíže Oustí

od Švýcarského mlýna mezi Božtěáicemi

a Bukovém

z lomu nad Habřím u Trmice ....

z Honosické hory

ze Zajícova

z Blaníku

z Loboáe u Lovosic

fi) Z pravého břehu Labe

ze severozáp. svahu Radobyln . . .

z Ovčí hory

pod vrcholem L pové hory u Housky .
od Svarová

2. Nefelinity

a) Zrnité nefelinity

od Střekova

od Malého Března

od Téchlovic ...........

b) Velmi jemnozrné nefelinity ....

a) Nefelinové anamesity , .

z Čertovy zdi mezi Smržovém a Če-
skou Lípou

od Zabil u Čes. Dubu

z Turského vrchu u Nového zámku .

/?) Noseanity (Hauynofyry V) . . . .

/ ňipu u Roudnice

ze slánské hory

7. Milého a Dlouhého

z Mílhlberku u Doupova

c) Velmi jemnozrné kryst. celistvé nefe-
linity . . .

cc) bezživcové

z Bélosic

od Skržinu ... ^ ..... .

z kamenné uličky u Červeného Ujezda
ze Skalky u Bukovic blíže Kostomlat.
z Kalamaiky u Kostomlat

str.
67

67

68
69

60

61

63

64

66
66
67

67
67
68

69
69
70
70

70

70
71
71

72

73
76
76

76
76
76
77
77
77
78

str.
ze severozáp. svahu Jalovcové hory

u Teplic 78

mezi niiňan^ a Pokraticemi ... 78

nad Kundratickým letohrádkem . . 78

z Rabensteinu u Sebusína .... 79

od Velenic 79

z Vrátné hory n Msena 7ii

/?) Nefelinity celistvé, obsahující leucit,

začasté i živec 8o

ze Spiegelbergu u Oustí n. L. . . . 80

z Kozí hory 8o

z Ostrého u Petro vic blíže Tisy . .80

z Ostrého u České Lípy 81

z Ronberku 81

ze Střimické hory 81

z Kozákova 82

z Mužské hory u Bakova .... 82

z Jiuchberku 82

z Ostré u Vartenberka sh

z Kosumberka u Luze 83

III Čediče leu citové >i|

1. Čediče leucitoidové si

o) Velmi jemnozrné čediče leucitoidovt- s4

z hřebenu mezi Turčí a Doupovem . >4

mezi Doupovem a Drmoly .... 8")

b) Kryst. celistvé čediče leucitoidové . 8.ť
a) Základní hmota při 400. zvét&ení

jemnozrná ^'^

z Oblíku n Loun 85

z hory Charvátovy u Loun . . . . sG

z Lišky u Libčovše. . ^ 86

z Pšovského (vrchu) u Žatce ... 86

z Chlumu u Mécholup 86

z Bořku u Kadaně .^7

z Kundratic 87

z Ovčí hory 87

od Blatců blíže Housky 88

ze Zbinské hory u Dokos . . . . 8s

ze Sudky u Malé Skály ^>^

z Klobouku blíže Petrovic .... 89

droba z Kamýáe 89

P) Základ, hmota za 400 zvété. velmi
jemnozrná aneb smési mikrolithické

podobná hv»

z Mtthlberku u Libčovše . , . . . . 89

z Vostrého u Červeného Újczda . . 00

z (/inkesteinu u Libšic 9 o

z Doubravického pahorku . . ... 91
mezi Blankensteinem a mlýnem Ši-

klovým ,91

ze sklepa v zámku Mašťovském . . 92

od Kysiblu blíže Bochova .... 92

z Vysokého Hřbetu u Doupova . . 92

od Šénvaldu u Lokte .98

z Ovčí hory u Střekova blíže Oustí . 9.3
ze severozáp. úpatí hory Křížové na-
proti hoře Zlaté 93

z Kamenické hory u Zákup , . . . 94

od Vratislavic 94

z úpatí velké Jelení skály u SvéboKc 94

z vYťh. úpatí Ronova u Kadouáova . 94

z Humprechtova vrchu u Sobotky . 95

z Jestřábí skály u Kruhu .... 95

z Velké Horky u KuH Vody . . . 95

z úpatí Kukonely 11 Františkova . . 95

II.

267

str.

2. Čediče peperinovó 96

od Kostomlat «... 97

z Loukova 97

z Vlci hory o Cemošfna 98

3. Čediče leacitové 98

a) ČedičOTé leucitofýry 99

b) Kryst celistvé čediče leucitovč . . 99

z Paákapole . . . ! 99

ze Zahoře 100

ze severových. úpatí Milešovky . .101

z YTch. úpatí Mileáovky 101

z Klocberku, jihoz&p. od Milešovky . 101
ze záp. úpatí hory Kletečné . . .102

od Bílenhy 102

z Hořeneckého vrchu u Kozlfl . . .104

od Dolanek u Podbořan 104

z okolí Valečského . ., 105

ze záp. svahu hory Čebisské proti

Turci 106

z Čebiie směrem k Mastovu . . . loo
z třetího místa hory Čebisské u Mas-

.tova 106

mezi Vartou a Vočem 106

ze Strekova 107

z Plesné hory 107

z Tržínské hory 107

II. Čediče živcové 108

1. Čediče melafyrové 108

a) Čediče melafyrové, vyznačené na-
hnédlým maf^matem sklovitým . . . 109

z Tolcberku 109

z Pesvice 109

ze Spálených smrčin u Iluntýrovu .110
z vrchole Velikého Jeleního hřebe-
nu u Vartmberka lio

b) Čediče melafyrové s bezbarvým mag-
matem sklovitým • 111

od 8v. Ivana u Berouna 111

e) Čediče melafyrové bez sklovité tmele 1 1 2
z Vinohradu u Vartmberka . . . .112

z Velise u Jičína 112

od Iviny u Sichrova 113

2. Obecné čediče živcové 113

a) Obecné čediče živcové, obsahující
nahnédlé, trichyty bohaté, sklovité

maicma 113

z Karabínské hor}* u Svarová . . .114

z Kolozruk —

z hory Podhradické u Híliiiy . . . llf)
z Panznerova pahrbku ^ . . . .116

z Vrkoče u Ústí n. L 117

jižně od Ústí n. L —

z Badobylu , —

z Polabské skály u Břežánek . . .118

z Lysé u České Lípy -

z Vyhlídky u Mimoně —

z Radechova u Bělé 119

z Horky u Veselího (blíže Mnich.

Hradiště) —

se Spálovské skály n Rybnič . . . —

h) Obecné čediče živcové, mající naše-
divělc bílé, více méně zrnité mairma 120
z Ko&ovské hor)'

str.

z hor}- Jcřetínské 121

z lomu u říčky Běliny na silnici Lo-

vosicko - Teplické 122

z vych. návrší Trmického .... 122

od Bystřan 123

od Vratislavic 124

od Provodína —

od Malé Veleni —

z Damberku : . 125

od Šluknova —

od Markvartic 126

od Kartouz u Jičína —

z hory „Dědek" u Kosmanos ... —
od Církvice 127

3. Čediče andesitové a fonólitové . . .127

a) (více méně) živcem bohaté . . . .128

u) doleritické —-

ze Střižovického vrchu —

z rokle mezi Lpichonberkcm a Malým

Březnem 129

mezi Roztoky a Dnbkovicemi ... —
z vrrhu Haniibus u Františkova údolí 130
z Pickolsieinu u Chribské .... —
fi) makroskopickými dostirkami vý-
značné porfyrirké 130

ze Střižovické hojy —

z jižního svahu ('rbiše (u Mafitova) . —
z Poppenberku n Ludvikovic . . .131
y) Velmi jomnozrnó a krystalicky ce-
listvé —

z hoiT Krarínské

nad Klíáí na porátku hor}* Střižovické 132
z vrchole hory Střižovické ... —
z jižního úpatí hory , . . . . —

od Diibic 133

od Zálesí n. L 134

mezi Libsicemi a Bílinou .... —

z Válče —

z Andělské hory u Karlových Varů . —

z vys. Čihadla u Turče 136

ze záp. svahu Litoltovského pohoří

u Kadaně 136

7. sev. svahu Masfovského pohoří . —

z kro vin Masťovských 137

z Liščí hory —

z Blankensteinu —

z Chlumu u Děčína 138

z již. úpatí Zlaté hory u Ploskovic . —
od Bassstreicherova mlýna .... —

z Vrabčince —

z Březin u Děčína - 139

od Rytířova —

z návrší sev. od Verneřic .... 140

od Hoř. Kamenice —

od Malé Bukoviny^ u Benešova . . —
z Koutné hory u Ces. Lípy . . .141

z Homole blíže Petrovic —

z pahorku mezi Cvikovém a Bérs-

dorfem —

z Mykenhyblu 142

ze sever, strany zámeckého vrchu

Kríedlandského —

z Hageberku u Frídlandn . . . . —

z Lipové hor}' u Housky 143

z pahorku Skokanských skal ... —

17 »'

b) nefeliiiem a, Ipiioitem bohatí r. fon.

od mlýnk řšiklova 1

od Lipová ... -

z nejvýš, vrchole Litoltovgkébo pohoH 1
s Máchovské Bkálv ii Rybnič . . . -

« l'ťcl)erku u Hohes 1

s Dubin u JubloDce -

od Bezdružic 1

od Vitínu 1

e) baufnem botiaté č. and. a fon. . . -

z VericUua . . . ■ I

od Zichova bliže KozlA I

z iliisl hory u Skiirotíc 1

od riiliiimi hlííP Dééína -

M Hornici; i)M bliie Ploákovic . . -
z Palmové hory u Houby . . . . 1
z Fialkové hory u Houiky . . . . -

z Viuué horj u Micua -

V. Čediče trachytové 1

a) iivcťni bohatú 1

od Uuhkovic •

mezi Hubkovicemi a Roztoky . . . -

i: údoH Prosemné -

niízi ťovrly a Roztoky

od Roztok t

meii íínansdorfem. a Blankeoeteinem -

od Radoiiiova a Ustčku 1

« RoBeDBtf iun -

b) nefelinem (leucitem) bohaté . . . 1

nip7i Povrly a Vesplim -

od Neitédic ; . -

od Dubin u Libchavy homf (n Čee.

I^fpy) . . . : 1

od Prarhomrt -

t Ilnrké u Bakova -

od J'^chlovic I

r) noHPanitm hnhaUi

od Malého Března . ' -

od ítaEKalrcirhernvB mlýna . . . . 1

X Kunětické hory ■

VL Čediče iRchyljtové i

nd Mal<ihi> liřeznu -

(jiná odriiik) i

taciiylyt ml .M. Itrozna -

Chemická stadia čes. čediňového

horstva i

fio/hnr .'icdií*

zp Z^fcovft (Klnjiroih) -

s neznámého nalpzišté (Stiuvc) . . . . 1

z KnmuiťrlilihlD 1

z Andékkú hory i

od Rpíova -

oii JiÉíiia ■

O ehemUki poraee jednoUhých odrůd čet.
čed. horutoa i

I. Čedičp maRmatové i.

Rozboč £«diče

od Skalky

ze žily HpojilBké i

t pahorku Péanského i

II. Čediče nefeliaové i

Rozbor čediče

ze .Zajícova

z Čertovy sdí i

z Řípu 1

te Slánské hoiy i

z MUého 1

in. Čediče leucitoTé i

Rozbor čediče

X Paskapole .

a Tlčl bory u Cemollua i

IV. Čediče iiTCoíé i

1. melafvroTé

Rozbor čediče

od VI. Ivana

!. obec. čediče iivcové i

Rozbor čediče od Kolozruk

3. č. aiidetdiové a fonolitové i

Tííiíbor čediče

ze Střiiovické hory

z Koátáln 1

od Dnbic n. L i

V. Čediče trachytové i

Rozbor čediče

mrzí Povrly a Veaelio) i

a Kunétícké hory

FtthUd hmtwsU jednotíivj/eh odrůd íe-
diiových I

O geotoktonioe, o poméreoh stáři
a j-ossiřeni dedltového horstva

v Ceoliácli 1

Fotfiámlm o eruptivnich amértck nejdA-
leHt^iich odrůd itdiéovýek v jiných

i^tmiěh 1

O vrostíícieh fůtnýeh drwAú hornin a
nerií»l& v ie^íim horstvu ied., pak o
tmínáck hornin olivetn čediče tpů-

fohených i

iVoulní č. pivodni sloh hornin ied. . . z

JJruliotný sloh hornin ied i

O tvarech, jichi odrůdy čedičové nabily
v Aibi UthmUi a jichi nabýcaji vé-

tráitim a

RoMluiileinoit httmin čedičových . . 2

FaragenesU dmtaotnýoh nerostů £es.
éecf. horstva 2

Abecední seznam nalezisf čedičových

I

z nichž podány jsou mikroskopické a chemické rozbory.

8tr.
Andélská hora u Karlových Var& .... 165

BakoT, Budy 54

Bassstreichcrův mlýu 138

BečoT 165

Bdlá^ Radechov 1 19

Bélosice 76

Benešov, Klobouk 62

Beroon, 8v. Ivan lit

Beákab, Grabberk 61

„ , Sedlo 62

Bezdružice 147

Bilenka lOJ

Bilín, Panzncr&v pahrbek 116

9 , Podhradická hora 115

Bystřiny 123

Blaník 67

Blankenstein, Šikluv mlýn 01

„ 137

BlateCy Honska 88

Bomé, velká 60

BoříBlav 52

Břeftanky, Polabská Bkála 118

Březiny a Děčína. 139

Břeuo Malé 70

n 159

» n 162

Buchberg 82

BachsAaerling 60

Bokov, Oostí 64

Bukovany Malé, Benešov, 140

Cfrkvice 127

rikov a Rersdorf 141

>biŠ8ká hora, záp. svah proti Turci ... 106

sbiá smérem k Maštovu 106

ibis, liž. svah u MašCova 130

lošín. Vlčí hora ......... 98

ova zeď, mezi Švihovém a Oeskon Lipon 70

. • ^, 171

Červený ujezd, kamenná ulička .... 77

Červený Ujezd, Ostrý 90

Česká Lípa, Holý vrch 50

„ „ , Lysá.- 118

Čihadlo, vysoké, u Turče 135

Dambcrk 125

Dlouhv u Kozlů 75

Dolanky u Podbořan 104

Doksy, Zbínská hora H8

Douba, Palmová hora 152

,, , starý Perštýn 55

Doubra vičky pahorek u Teplic 91

Doubravice, Chlomek 62

Doupov — Drinoly 85

„ Vysoký hřbet 92

Dreiberk 49

Dubice ^»3

184

Dubkovice 15 1

„ — llostoky —

Frantiskov, úpatí Kukuuely .'.... 95

Františkové údolí, vrch llanubuš . . . .13^

Friedland, vých. úpatí zámeckého vrchu . 57

n .severní strana „ » • . 142

HabH tt Trmice «5

Ilageberk u Fríedlandu 142

Hliíiany u Pokratic 7«

Homole blíže Petrovic lil

Honosíce • .... 65

Horká tt Bakova 158

Houska, Fialková hora 152

Chlum u Mécholup 86

„ „ Déčína 138

, „ „ 151

Ivina u Sichrova 113

Jablonec, lom Šcblúv 53

Jablonec, Dubiny 146

Jalovcová hora, soverozáp. svah u Teplic . 78

Jensovice, Bcjkov 60

Jeřetín 121

Jičín 165

Kácov u Sichrova 96

Kadai"), Bořek

Kaditíi, MuélovHké poboří, sev. sTah .

- Litoltovské „ z&p. „

Kalamaika q Kostoml&t

Kameuice, Uotenl

KammerbUhl

Kamýi

Kulové VarYj Aadílaká hora . . .

Ktitouz; n Jičína

KjsíW

, Bochov

Kletečaá Lora, záp. úpati

Klocberk, jihoalp. od Milešovky . .
EolOETiikr

Kosmanosy, Dědek

KoBtomlaty

KoBovšká oora

Koinmberk u Lu£e

Koatel

Kwf hora

Koily, Clnkenstein

g Senkfiberg

, HoUnecký vrch ....

Kračinskii licra

Kruh, Jestfabí Bkúla

liHžová hora naproti hoře Zlaté
Knndratický lelobnitlek . . .

Kondratiee

KnDétieká hon

Mykeiihybl ui

Micuo, šibenice 61

„ Tratnů hora 7S

„ Vinná „ [-iS

I Mužafcá hora u Bakuva mí

MiihlbcrK u Duapova 75

NoBtůdice 157

Nové město, Kiibiiuiav vrch «i

Nový zámek, Turský vrch 71

Ovci hora fiS

, 87

Pardubice, Spojilská ííla 50

Paskapole z čeřenn 53

„ z návríf 50

, 99

Pecberk u Dokee 14R

Poívice 109

Pelrovice, Tisa, Oittý 9"

„ Klobouk 8;i

Píckelstein a CbAbakí- l.tfl

ricšti-i hora . . , . inT

Ploskovlce, jií. ůp. Zlaté hory i.W

„ , Horní Osly 151

Poilbořany, malý Hanunclbcrk 69

Pnppenherk a Ludvikovic 131

Povrly — Iloitoky 154

„ — VMelf 167

tftó

Kufl voda. Velké Horky ....;.,

Leichenberi.', maló Březno

Libchava, Dubiny

Libéáíce, již. liímti Sedla

Ublice — IKlina . .

n Ciokenateiii

l^bfovea. Křížová hora

. Liška

, MDhlberg

Lípa Ceaká, Ostrj-

Lipová hora u llousky

Lišci bóra . . \ .

Litoltovské pohořf, uejvyšil vrchol . .

Lohoi u Lovosic

LoDkov

Louny, PsaDBký vrch ...

, Oblík. .......:...

, Charvátova hora

LovoBÍcko-Tcplicka silnice, lom a řičkv Ílť-

liny . . .

Uarkvurtícf

„ , Čebišská hora

KUlešov, Kohiberg

, severových. upaH Mileiovkv
■ vých, ů))atl ......'

ilily u Bélosic

Prachomet

Provodln 124

Proscnná i.M

PSanBký pahrbek u Loun itB

Rahcnstcin ii Sebusína 73

Radobyl IIT

„ severozúu. svah «7

Radiiiišov u ÚBtékii i.',fi

Loiin 63

I Kané u

! Ilycliou

Rylmio

Roiiov u Radoušovu 9%

1 . Ronsberk 81

I I Ralicnstein 156

1 I Roztoky.— Dabkovicc ISfl

Skalka .

u Bukovic bilte KoBtnmlat.

. 1«7

Skokanské skály 143

Skorotice, Huní liora Iňl

: Skriin 77

Sobotka, Uumprechtová hnra 95

Spáleni'' siiirčiny u Huatýrovit iio

I Spanadorf — lllankeDEteiu 165

SpiglbiTk u Ústí H. L an

Spojilaká ííla ii Pardnlijc um

I Srttakii 49

Střfkov M

n.

261

8tr.

řekov bliže Ústí, Ovčí hora 93

» 107

hmícká hora 81

adná 67

řiioTická hora 128

„ a 130

, „nad Kliái 132

„ „ vrchol —

. „ jižní úpatí 132

, „ (chem. rozbor) 182

idló, Malá skála 88

"ároTy Karabioská hora 114

, 68

rébořice, Telká Jelení skála 94

rinčice n Bíliny 47

klftv mlýn 144

nknoT * 126

řýearský mlýn mezi Bo8té6icemi a Bukovém 64

íichlovice . , 70

, 169

ephce, Lipeny 64

olcberk 109

rmické návrší vých. , 122

ržínská hora 107

Hblicc, Kuzová hora 66

oř* — Doupov 84

8tí n. L., jižné 117

„ „ „ Vrkoč —

„ r, „ Spiglberg 80

8tr.

Valeč • 134

Valečské okolí 105

Varta — Voč 106

Yartmberk, Ostrý 83

„ Limberk . . . . ' 55

M , velký Jelení hřeben 110

Vartmberk, Vinohrad 112

Velen. Malá 124

Velenice 79

Veliá a Jičína 112

Yemeřice, sev. návrší 140

VerSetín 149

Veselí, Horka 119

Vinaříce - .... 58

Vitfn . . v 1^8

Vlčí hora a GemoSína 178

Vratislavice 94

» 124

Vrabfinec i;w

Vsechlaby, Kamýk 49

Zabity, Český Dub : 71

Zigícov 66

, 168

n 170

Zahoř 100

Zákupy, Kamenická hora 94

Zálesí n. L 134

Zatec, Psovský vrch -86

Žichov n KozlA 150

f1

■

í

>
i'

;i

I

ř

^1

I

;■*
■i

e

^«

.v

• /

1

. ^

.i

■ i

L

. ■ *
I

i! I

i
ÍS

f

i,

I

i

1 1. -I

fj.-

i

• i
-1